Náboženství – hebrejská bible

Jahve je nemanipulovatelný, odmítá magii a prosby k bohu- žádné amulety a křižování (rozdíl: řecké náboženství a myšlení se ptá na podstatu-substanci; hebrejské náboženství a myšlení se ptá na sloveso „jsem, který jsem“), ( Hebrejec má vztah k hmotě: a) úcta k hmotě, b) úcta k manuální práci, c) silné sociální cítění- Jahve se ujímá sirotků, d)kladný vztah k sexualitě)

„Bůh se stále děje“- je nezpředmětnitelný, proto to sloveso, nemůžeme mít sošku, obraz nebo jméno

„Bůh se děje skrze své slovo“-pokud ho chce Hebrejec dokázat pak mluví o jeho výzvách a poselstvích

ČLOVĚK JE ODSOUZEN K EXISTENCI– bůh jej k tomu vyzývá; když sena něco vykašlu a pak jdu a zkusím to znovu, je v tom z hebrejského hlediska chápán vliv, výzva, poselství boha vs. Ateista- nový pokus je intervence MÉHO vědomí

RELIGIONISTA vs. TEOLOG

• Nabízí se otázka, jak dalece je možná objektivita
• Teolog se nemusí objektivitou zabývat- mluví ve prospěch křesťanské víry
• Religionista vykládá náboženství jako lidský jev lidských dějin, člověk vždy prostupuje náboženství (transcendentuje)

PŘEHLED HEBREJKÝCH DĚJIN

• Historický fakt z dějin Izraele je postava krále Davida- kolem roku 1000, někdy i dřív, 1100- AMFIKTIONYE-a co desatero a vyvedení z Egypta?- kritická historiografie je na místě
• Jahve nás vyvedl z Egypta…ale KDO stvořil svět?- temnotu nerozetnul Marduk (Babyloňané), ale Jahve- jakoby si tu legendu od Babyloňanů vypůjčil
• Hospodin sebral východní vítr, oddělil světlo od tmy a souš od moře- to samé mají Babyloňané, ale přesvědčuji- rozetnul „temnotu“ jako obludu chaosu babylonskou
• Nebo: ráj- Adam a Eva vs. Baylonský mýtus- lidé dělali rámus a proto na nepřišla potopa
• Kapitoly knihy Genesis jsou velmi mladé! Vs. Vyvedení z Egypta Mojžíšem je patrně nejstarší- svátek Pascha
• Kde jsou pevné body dějin?- 3 souběžné látky: a)tradice o vyvedení z Egypta, b)tradice o povolání Abrahama, c) tradice o desateru
• Dříve samostatně, tradovány ústně- základní látky politické izraelské identity
• Vyjití z nesvobody je společenský archetyp- i v dalších kulturách- černoši „jednou budem dál“
• I kmeny, které si Exodus nevyprávěly, pouze příběh Abrahámův- o praotci, Izákovi
• Tradice, že Jahve s námi uzavřel smlouvu. -DESATERO- (možné!- snaha o spojení prvních dvou tradic)- doba Jozua následuje,Jozue říká- my vzýváme Jahveho
• Důležité: Izraelité ještě pro Jahveho neznají, nepoužívají titul bůh
• Pozdější titul pro boha- Elohím (znamenají Bohové)
• Proto pozdější HENOTHEISMUS- Jahve je mocnější, Jahve je „bohové“- Jahve je mezi bohy, ale je mocnější

1. Jahve je pravý Bůh– je sice jedním z Bohů,ale je mocnější
2. Jahve je Elohím, zatímco ostatní bohové jsou modly
3. Exkluzivní monoteismus– Jahve je od počátku jediný pravý Bůh, není jen pánem našeho společenství, ale univerzálním pánem celého světa- v této fázi už se mu může a musí připsat stvoření světa

• Izraelské náboženství je ukázkou tisíciletého pohybu tradic- tzn. Trochu ateistická myšlenka vývoje v lidských myslích
• Starověký člověk nebyl deformován obrovským spektrem informací- důležitých informací nebylo tolik
• Dnes už nemáme takovou ochotu udržet a předat info ústně- můžeme si to následně přeci přečíst
• To znamená, že informace, které jsou v Bibli nemusely být zas až tak důležité či až apokalyptické, resp. By nám nepřipadaly důležité z dnešního hlediska: „to, co vnímal kdysi člověk celý život, my dnes stihneme za jeden den.“

Hebrejské knihy:

• Dějepravné– vyprávějí děj, (není to typu našeho dějepisu), fakta jsou proložena mytologií- Exodus, Genesis…
• Vyučující– „mudrosloví“, žalmy, kázání, různé rady, napomenutí
• Prorocké– „velcí a malí“ proroci, společná kritika krále a lidu z pozice proroka

Proroci: nejsou předpovídači budoucnosti, mluví do situace Izraele, připomínky mravního náboje, náboženské proklínání- náboženský synkretizmus, smilstvo. Je typem neúplatného žurnalisty.

Proč je Jahve tak výlučný?– „Nebudeš míti jiného Boha.“- zde je vidět životní koncepce v podobě činění pravdy a milosrdenství (Řek pravdu poznává; Baale- užijme si, pomějme se na světě). Ty koncepce se nedají míchat dohromady.- to je možný a pravděpodobný základ antisemitismu

• Judaismus nepřináší žádnou náboženskou útěchu, náboženský výklad k utrpení- přesto pomoc v utrpení (třeba Ježíš)

ROZHOVOR RŮZNÝCH TEOLOGICKÝCH KONCEPCÍ UVNITŘ BIBLE

• Utrpení a smrt je božím trestem, když někdo trpí, Pánbůh ví, proč to na něj poslal
• Utrpení není od Boha- i Ježíš- proč by odstraňoval utrpení, kdyby bylo od Boha
• Odkud je zlo?
• Jak to že bezbožníkovi se daří a spravedlivý trpí?
• Hebrejská Bible nabízí několik odpovědí- tzn. hebrejská bible je dialogem těchto odpovědí, konceptů, pojetí společnosti
• Zlo je od člověka, nikoli od Boha- člověk je svobodný, může si dělat, co se mu zlíbí, není uvázán na provázku, to vede k různým hříchům, člověk má podobu hada, zlo jako projev lidské svévole- kdo chce poslouchat svou vůli a ne vůli boží
• Zlo je nástroj výchovy v boží ruce- aby mohl Bůh lidstvo vychovávat, podrobuje ho zkouškám a také trestů za prohřešky
• Existuje i jakýsi ďábel, z božího dopuštění může jakýmkoli způsobem jednat, Bůh vychází z více postav; Bible není jednotná kniha- obsahuje spoustu názorů, pojetí, hledisek

Důležitým termínem je termín VYVOLENÍ– Židé, to jsou ti vyvolení, ti ostatní jsou povl- to provokovalo od počátku k antisemitizmu; způsobilo to obrovskou dezinterpretaci- zbožný Žid ví, že vyvolený znamená vyvolený k poslání životního postoje, ne k nadřazenosti

POŽEHNÁNÍ– hojnost jídla, potomků a aby se člověku dobře dařilo, když bude poslouchat Jahveho; abys byl požehnán, aby ses stal požehnaným

Dělení hebrejských knih z pozice Hebrejce:

• Tora- 5 knih Mojžíšových
• Proroci- naše dějepravné knihy
• Spisy- knihy prorocké

Hebrejská Bible tvoří Kánon hebrejské literatury- knížek bylo daleko více!, některé byly ale už na hraně- nesly část hebrejského náboženství, ale s sebou i sklony k náboženskému synkretizmu

• Nutnost definovat vlastní (izraelská identita)
• Vzniká kanonizace hebrejských knih- rok 190 př.n.l., 130 př.n.l.- spis Chvála otců- snaha upevnit Židy v jejich identitě, vyjmenování základních knih hebrejské Bible, chvále ze sestavení zmíněného souboru
• Na žádost ptolemaiovského panovníka začali Židé překládat texty do řečtiny, byli rozptýleni po Babylonském zajetí
• Proto v řeckém překladu najdeme asi o 6 knih více, lidé už načichli řečtinou, helénistickým světem, nepřipadaly jim některé knížky smíšené, napůl židovské
• Hieronymus Bosch přeložil Bibli do latiny

MÝTUS JAKO ZOČIVIDNĚNÍ EXISTENCIÁLNÍHO PROŽITKU

• Účel života není plnění všech předpokladů, předpisů Tory, ale musí přijít prozření (očištění)- život se musí žít, musí se plnit účely lidství, chovat se jako řádný člověk
• Vzkříšení-zrození s novým poznáním, pravdou a nadějí (mýtem nemůžeme hlásit otázku, zda se to stalo nebo ne, ale: JAKÉ POCHOPENÍ LIDSKÉ EXISTENCE MÝTUS PŘINÁŠÍ:to znamená, že jeskyně s odvaleným kamenem nemusela nikdy existovat)
• mýtus je zobjektivnění, objektivizuje existenciální prožitky, aby dokázal jejich platnost
• mýtus tím zakazuje pochybnost a stává se, alespoň pro starověkého člověka argumentem

EXISTENCIONALIZMUS

• to jsou otázky, které stojí a zároveň upadají s mou existencí (Bůh, člověk, život, láska)
• mýtus- to je pokus toto existenciální vyznání předvést (existuje- li láska, zda není život jen náhoda apod.)
• „stvořil zem v 6-ti dnech“- první mýtus Bible je základem evropského vnímání světa- deklaruje totiž lineární vnímání času (1,2,3)
• Dříve bylo pojetí času cyklické, ale ne do kolečka, ale do spirály
• Život jde od někudy někam- z bodu A do bodu B- to je základní antropologická konstanta evropského světa (východ je jiný!!!)
• (problém hladu v Indii není ekonomický, ale náboženský- stojí si za tím, že vše, co bylo, tu zase bude- z toho vyplývá, že: je zbytečné usilovat o nějaký vývoj, pokrok- proto my v Evropě plánujeme, budujeme, spěcháme, stresujeme se- to Ind nezná, je nad tím: evropský kulturní vzorec:s tím se objevuje problém multikulturality
• POSTMODERNA- otázka po smyslu je zde bezpředmětná (rozpor generací: „musí z tebe něco být“- „já si chci užívat, nechci se zdokonalovat, nechci směřovat k nějakému cíli“= zde se blížíme k určité cykličnosti)
• Mýtus o stvoření jakoby vycházel z mýtu o vyvedení z Izraele (rozestoupení vody, metaforika souše, kde je možné „znovu“ začít)

DEMITOLOGIZACE-začíná už v Bibli

MÝTUS O STVOŘENÍ

• (hebrejský)
• Verš v knize Genesis
• „Bůh stvořil člověka, aby byl obrazem božím“
• Člověk je eikon-ikona a homoioma- do latiny imago-obraz a similitodo-podobnost
• Člověk v sobě nese boží obraz, boží jiskru a podobnost
• Hříchem pozbyl člověk boží podobnosti
• Antropocentrismus-celá příroda, vše živé je tu pro člověka, člověk je protilehlý přírodě, vydělený vs. Naproti tomu třeba hinduismus, kde je člověk součástí přírody; člověk má být mravná a uvědomělá bytost, člověk by se měl umět o přírodu postarat
• Imago-člověk je schopen svobodného a svrchovaného rozhodnutí
• 2 pojetí:
• Je člověk součástí přírody nebo stojí mimo ni?
• = celá evropská civilizace vyrostla na podmanění přírody
• = člověk je schopen svobodného rozhodnutí
• =člověk je schopen komunikace (korespondence s Bohem)
• =člověk je odpovědnou bytostí- ve smyslu odpověděl na otázku, jakou jsem dal „stvořil muže a ženu“,kladný vztah k sexualitě „a bůh jim řekl, ploďte a množte se“ (tvrzení, že hřích se předává sexem je ale mnohem pozdější)
• Od 2. Kapitoly Genesis začíná 2. Verze:
• =“člověk je prach ze země“- nejdříve záplava, pak hned člověk, teprve pro něj stvořena zahrada, pokrmy
• = kladný vztah k práci, život se prací rukou je čest