Myšlenky klasicismu, osvícenství a preromantismu, naučná literatura

Klasicismus (umělecký směr) – vznikl ve Francii v 17. století; doba rozkvětu absolutistické monarchie (Ludvík XIV.); původ názvu z latiny – classicus – vzorový, vynikající; vzorem je antika (opětovný zájem vyvolaly archeologické vykopávky dvou římských měst – Pompeje a Herkulem; výbuch Vesuvu 79 n. l.).

Klasicismus:

• Hájí a podporuje soudobý společenský řád (feudalismus), vládnoucí vrstvu (aristokracii) a panovníka, jež má v podstatě neomezenou moc.
• Je úzce propojen s RACIONALISMEM, což je myšlenkový směr považující rozum za jediný nebo rozhodující zdroj poznání.
• Je umělecký směr, ve kterém umělec musí dodržovat přísná pravidla, podle kterých má být dílo utvořeno. Tato přísná pravidla se projevují ve všech druzích umění – literatura, hudba, architektura, malířství, sochařství.
• V hudbě – F. J. Haydn, W. A. Mozart, L. van Beethoven

Klasicistní literatura a umění se dělí na umění:

• VYSOKÉ – určeno králi a aristokracii ® vyšším vrstvám
• NÍZKÉ – určeno nižší šlechtě a měšťanstvu ® nižším vrstvám

Stejně se dělí žánry a témata:

• VYSOKÉ žánry: lyrika (óda, hymnus); epika (hrdinský a válečný epos); drama (tragédie – Pierre Corneille – Cid; Jean Racine – Faidra)
• Vysoká témata – hrdinské činy v zájmu státu a mravnosti
• NÍZKÉ žánry: epika (satira, bajka – Jean de La Fontaine – 12 knih Bajek); drama (komedie – Moliére – Lakomec, Zdravý nemocný)
• Nízká témata – výsměch a kritika šlechty a církve

Commedia dell’arte:

• Italská komedie, velmi oblíbená u lidového publika, postavená na improvizaci herců. Jednoduchý děj, hrály vždy stejné postavy – Harlekýn, Colombina, obchodník Pantalone atd.
• Carlo Goldoni (asi 276 her) – Poprask na laguně, Mirandolina, Sluha dvou pánů a další.

Osvícenství (duchovní hnutí – proud) v 18. století – jeho cílem je pomocí osvíceného (vzdělaného) rozumu osvobodit člověka z nadvlády církve (náboženských dogmat) a absolutismu.

Osvícenství:

• Je podporováno RACIONALISMEM (víra v rozum).
• Je úzce spojeno s měšťanstvem, nově nastupující společenskou vrstvou, která si díky svým schopnostem (obchod, řemesla) vydobyla nejen majetek, ale i postavení ®této vrstvě také říkáme buržoazie (ta je pak spojena s kapitalismem).
• Nejvíce se rozvinulo v Anglii a Francii, kde došlo k největšímu rozvoji průmyslu a následně i kapitalismu. Spisovatelé byli zároveň vědci, filozofy, historiky, publicisty.

Francie:

• Tvůrci ENCYKLOPEDIE ® Denis Diderot a Jean D’Alambert (na Encyklopedie se podílel kolektiv encyklopedistů, mezi jinými i filozof Jean Jacques Rousseau).
• Voltaire (spisovatel a filosof) – nové myšlení spojené s vědou, výrobou a svobodou podnikání.
• Charles de Montesquieu (kritik doby) – Perské listy, O duchu zákonů.

Anglie:

• Daniel Defoe – Robinson Crusoe (dobrodružný román)
• Jonathan Swift – Gulliverovy cesty – filozofický román – cestopis po neexistujících zemích, který má sloužit k ostré kritice soudobých společenských poměrů (satira, alegorie, utopie).

Z německých představitelů – Imanuel Kant – filosof, kritik.

Preromantismus – umělecký směr nově nastupující společenské třídy a tou je měšťanstvo. Projevuje zejména ve druhé polovině 18. století.

Preromantismus:

• Bývá často nazýván SENTIMENTALISMEM, protože zdůrazňuje citové hodnoty člověka (odmítá nespravedlivé rozdělení společnosti v době feudalismu a jeho chladné rozumářství).
• Nejdůležitější znaky – umění je chápáno jako prostředek k proměně světa; požaduje tvůrčí svobodu; oblibu získává anglická poezie zdůrazňující sílu prožitku, citu vášně.
• Literatura zobrazuje ideální svět a ideální prostředí, uniká buď do minulosti (do pohanského nebo křesťanského dávnověku) nebo do exotických krajů.
• Preromantičtí básníci si oblíbili určité obrazy nebo scenérie – jezera, hřbitovy, rozvaliny, noční svit apod. a symboly – mnich, poustevník, vězeň, poutník.
• Za inspirační zdroj poezie slouží lidová poezie, zejména balady.
• Jean Jacques Rousseau – francouzský filozof, sociální kritik a spisovatel (Rozprava o vědách a umění, O společenské smlouvě, Emil čili o výchově).
• Johann Wolfgang Goethe – filosof, básník, esejista, dramatik, přírodovědec (Utrpení mladého Werthera – román v dopisech; Faust – filosofické drama o smyslu života).
• Friedrich Schiller – Loupežníci (drama); Óda na radost – myšlenka na sbratření lidstva (zhudebnil L. van Beethoven)

Naučná literatura:

• Obsahuje znalosti a fakta. Využívá se pro vzdělávání. Speciálním druhem je populárně-naučná literatura pro širokou veřejnost, která zpřístupňuje odborné informace snadno pochopitelnou formou.
• Patří do ní veškeré učebnice, skripta, vědecká pojednání, encyklopedie, kroniky atd.