Myšlenka slovanské vzájemnosti a lidová slovesnost jako inspirační zdroj naší literatury

MYŠLENKA SLOVANSKÉ VZÁJEMNOSTI se v naší literatuře objevuje ve 2.etapě národního
obrození (v letech 1805 -1830) v díle Pavla Josefa Šafaříka, který je považován za jejího zakladatele,
dále pak v díle Jana Kollára a ohlasové poezii Františka Ladislava Čelakovského.

Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861)
profesor v Novém sadu v Uhrách
později knihovník Karlovy univerzity
zaměření na archeologii, slovanskou jazykovědu a dějiny literatury
přítel Palackého
dílo: Slovanské starožitnosti (1837)
– tvrdí, že Slované jsou spolutvůrci evropské kultury
– položil základ slovanské vzájemnosti:
– zdůraznění dějinného významu Slovanů
– nutnost spolupráce mezi Slovany
– rozvoj slovanské literatury
– inspiraci je třeba hledat na venkově (lidová tvorba)

Jan Kollár (1793 – 1852)
narodil se v Mošovicích
studoval evangelické bohosloví v Jeně (Sasko) – zde se zamiloval do dcery faráře Frederiky
Wilhelminy (Mína)
Seznámil se s osudem vyhubených Polabských Slovanů.
1819 – odešel jako kazatel do Pešti – kázal Slovanům
dílo: sbírka Básně (1821)
– sbírka všech do té doby vytvořených básní
– tvrdí, že člověk se musí dělit o lásku k vlasti, neexistuje 100% láska např. k ženě,
řešení: půl srdce věnuje vlasti a půl Míně
elegie Vlastenec
– zdůrazňuje právo Slovanů na vlastní samostatnost
Slávy dcera
– rozsáhlá básnická skladba
– oslavuje Slovany, připomíná osud vyhubených Slovanů, zdůrazňuje lepší
budoucnost pro Slovany
– skládá se z kratších básní (sonetů = znělek) – rozdělil je do zpěvů, které mají
názvy podle řek : Sála , Dunaj, Labe
– další zpěvy: Léthé (Ráj) a Acheron (Peklo) – připojeny v r.1832
Vltava, Rýn – připojil v 50. letech
– předzpěv je psán časomírou (pravidelné střídání pětistopého a šestistopého verše)
-patetická elegie nad slovanskou minulostí
– děj: bohyně Sláva si stěžuje před bohy na křivdy Slovanů, bohové vytvoří dceru
Slávy Mínu(zbožštělá milenka Kollárova), která je má odčinit a udělat ze Slovanů přední světový národ. Mína provází poutníka (autora) slovanskými zeměmi, přicházejí do ráje, kde potkává křesťanské představitele, a do pekla, kde potkává nepřátelé Slovanů.
– peklo i ráj představují lidi tehdejší kultury
– připomíná Božskou komedii Dante Alighieriho – rozdíl : Kollár je vlastenec,
Alighieri má humanistické ideje

Např. Znělka č. 241:
Pracuj každý s chutí usilovnou
na národu roli dědičné,
cesty mohou býti rozličné,
jenom vůli všichni mějme rovnou.

O literární vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slovanskými
– v tomto díle vyjádřil hlavní myšlenky Slávy dcery

LIDOVOU SLOVESNOSTÍ rozumíme veškerou kulturu a literární útvary, které vznikly před
nejstaršími písemnými památkami. Šířila se ústním podáním – vyprávěním a zpěvem. Žánry lidové
slovesnosti jsou např. lyrické písně, balady, hrdinská epika, lidové pohádky, pověsti, proroctví a lidové
drama.
Známe dvě formy uchovávání : sběratelství (bez úpravy) a ohlasová tvorba(spisovatelé přebírají
náměty, nechávají se jimi inspirovat). Mezi sběratele lidové tvorby patří např. Božena Němcová,
K.J.Erben, atd., a jejich tvorba se řadí do 3. etapy národního obrození (1830-1848 )

Ukázka: píseň (?Pod našimi okny?,..) – ukazuje životní realitu, venkov, postavení lidí, vítězství nad vrchností, naději v lepší budoucnost

OHLASOVÁ POEZIE

František Ladislav Čelakovský ( 1799 – 1852 )
pochází ze Strakonic z rodiny tesaře
studoval filozofii v Praze, vyloučen za četbu Husovy Postily
stal se vychovatelem a později redaktorem Pražských novin, kde řídil přílohu Česká včela
profesor slavistiky ve Vratislavi
dílo: už za studií sbíral lidovou slovesnost
Slovanské národní písně (1822-27) – 3 svazky
– sesbírání básní
Mudrosloví národa slovanského v příslovích
– pořekadla a přísloví
Ohlas písní ruských (1829)
– inspirován ruskou lid. slovesností = bylinami (nejstarší historie, boj proti Tatarům)
– oslavuje ruské bohatýry (Ilja Murmonec, Ilja Volžanín, Čuryla Plenkovič)
– některé příběhy přepracoval, mění vlastnosti bohatýrů
– skladby: Rusové na Dunaji
Smrt Alexandra
Velká panychida (tažení Napoleona do Ruska)
Ohlas písní českých (1839)
– odlišný charakter od Ohlasu písní ruských
– srovnává českou a ruskou krajinu
– lyricko- epický obsah
– nejsou zde hrdinské skladby, objevují se satirické a výsměšné písně, kritika vrchnosti
a maloměšťáků
– popisuje českou přírodu např. Toman a lesní panna – lyrická balada, objevují se
pohádkové postavy, mládenec podlehne lásce lesní panny, přichází o svou
původní lásku a tragicky umírá.

Karel Jaromír Erben ( 1811 – 1870 )
pochází z Miletína v Podkrkonoší
studoval filozofii v Praze
sekretář Českého muzea – studuje archiv, hlubší studium národopisu
dílo: básnická sbírka Kytice
– různé druhy skladeb: legendy (Záhořovo lože)
pověsti (Štědrý den, Poklad, Polednice, Svatební košile)
společensky aktuální (Věštkyně)
s pohádkovým námětem (Vodník, Zlatý kolovrat)
se sociálním námětem (Kytice, Holoubek)
Prostonárodní české písně a říkadla

SBĚRATELSTVÍ

K.J.Erben – Prostonárodní české písně a říkadla
České pohádky (Pták ohnivák, Zlatovláska)

F.L.Čelakovský – Slovanské národní písně
Mudrosloví národa slovanského v příslovích

B. Němcová – Národní báchorky a pověsti (Sedmero krkavců, Jak Jaromil ke štěstí přišel)
Slovenské pohádky a pověsti

Tématika lidové slovesnosti se objevuje rovněž v rukopisech, které se objevily v letech 1817 – 1818, tedy
Rukopis královedvorský a zelenohorský. Tyto rukopisy byly původně považovány za díla z 9. a 13.
století, ale později se zjistilo, že rukopisy byly padělány. Za padělatelé jsou považování Václav Hanka a
Josef Linda.