Moderní poezie

František Hrubín (1910–1971)
lyrický básník, prozaik, dramatik, překladatel (zvl. francouzské poezie)
« Praha, mládí v ,šanech, sepětí s Posázavím

30. a) vstup do literatury v 30. l.

–   sbírky Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě – milostná a přírodní lyrika (Posázaví), oslava lidského života;

–   sbírky Země po polednách, Včelí plást, Země sudička, Cikády aj. – spirituální ladění, duchovní lyrika s prvky sociálními; motiv ohrožení; oslava chudoby, motiv země a vesmíru, vztah k domovu = jistota a posila

1. b) obraz války a osvobození

–   triptych Chléb s ocelí (Stalingrad, Chléb s ocelí, Pražský máj) občanská poezie

–   poema Jobova noc (5 dílná skladba) – básníkova představa nového světa, obraz osudu národa, válečných let i vlastní tvůrčí cesty; v 3. zpěvu vyznání lásky k rodné zemi – motiv zlidovělé písně ”Čechy krásné, Čechy mé” – jako refrén

1. c) poválečná tvorba

–   pocity ohrožení, nejistoty paralelně vedle obrazu každodenního života

–   skladba Hirošima – varování, hrozba atomové smrti × touha žít; připomínka osudu japonského města

–   sbírka Můj zpěv – intimní zpověď člověka překonávajícího smutek a úzkost

–   b. Zpěv lásky k životu – okouzlení světem, přírodou, láskou; prožitek života všemi smysly; krása jihočeské krajiny (máchovské obrazy); vědomí významu a trvalosti lidského díla

–   skladba Proměna – prolínání 2 dějových rovin:

mytické, dávné (mýtus o Daidalovi a Ikarovi)

reálné, současné (letní neděle u vody, novinová zpráva o pokusu s atomovou bombou)

–   střídání obou v krátkých záběrech (těžištěm skladby je významové napětí mezi nimi)

–   Daidalos – symbol touhy člověka po volnosti, vynalézavosti, ale i tragédie člověka (problém zneužití rozumu a tvůrčích schopností); tragický let Ikarův – přízrak atomového mraku; obraz lidského davu – netečnost k hrozivé zkáze; zavazující poznání: ”Ale nic se neděje bez nás”

60. d) tvorba od 60. let

–   sbírka Až do konce lásky – milostná lyrika a úvahy o poezii a životě

–   poema Romance pro křídlovku – prostředí Posázaví, hlavní postavy: František, umírající a sklerotický dědeček, Terina od kolotoče, Tonka, Viktor; příběh mladé chlapecké lásky motivovaný osobním básníkovým prožitkem prvního poznání lásky a prvního poznání smrti (jednota života a smrti) = příběh (zážitek) celého lidského života; vztah k Terině – nešťastně šťastná láska, krátké rozloučení a osudové nedorozumění

–   spojující motiv křídlovky – hraje na vesnici o svatbě i o pohřbu

–   složité prolínání časových rovin – minulosti a přítomnosti = čas básníkova pohledu zpět; metoda montáže, filmového střihu a detailu

–   sbírka Černá denice – věnována památce rodičů a sestry, Lešanské jesličky – vánoční balada, opět protiklad života a smrti (kolébka – rakev)

1. e) próza

–   vzpomínková próza U stolu a Lásky – medailony o přátelích; novela Zlatá reneta – o návratu pražského knihovníka do kraje svého mládí; životní bilance

1. f) drama

–   zájem o vnitřní svět člověka, lyrické (šrámkovské) ladění

–   Srpnová neděle – lyrická hra z jižních Čech; obraz mezilidských vztahů; kritika sobectví, omezenosti, lhostejnosti a vnitřní prázdnoty; zvláštní dialog – spíše nesouvisející monologické proudy – výpověď postav o sobě = obraz vztahů v období totality (”doba monologů”)

–   postava redaktora a spisovatele Alfréda Moráka, dvojice manželů Vachových, paní Mixová – složité vztahy mezi nimi × svět mladých (výstřední, ale citlivý a zdravý vztah k životu); barvitý obraz přírody (třeboňský rybník), proměny: modrý opar, plné slunce, soumrak, měsíční záře

–   Křišťálová noc – prostředí vesnice, tematika vztahu k práci a k majetku, životní odpovědnosti člověka;

–   banální životy, zklamání a bezútěšnost

–   metaforická hra Oldřich a Božena aneb Krvavé spiknutí v Čechách – inspirace historií, ale aktuální otázky moci, násilí, života a smrti

1. g) tvorba pro děti

–   např. Říkejte si se mnou, Říkejte si pohádky, Hrajte si s námi (poezie), Špalíček pohádek, Pohádky z tisíce a jedné noci atd.

–   pohled na svět očima dětí, čistota a krása jazyka, vypravěčské mistrovství

Poezie křesťansko – humanistické duchovní orientace – katoličtí autoři: víra v absolutní jistotu božské autority a v bezvýhradnou platnost náboženských mravních zásad

návrat k poetice barokního umění, k odkazu Březiny; hledání východisek z krizového stavu světa a společenské morálky; blízkost ke katolicismu – J. Seifert, F. Halas, V. Holan, F. Hrubín aj.

poezie po roce 1945

–    reakce na válku, radost z nově získané svobody; patetická vyznání – F. Halas, Barikáda, V řadě, V. Závada, Povstání z mrtvých, J. Seifert, Přilba hlíny, V. Holan, Dokument, F. Hrubín, Chléb s ocelí, Jobova noc

–    zároveň znepokojení a obavy o budoucnost – F. Hrubín, Hirošima, Proměna

–    poezie oslavující poválečnou dobu a politické osobnosti – I. Skála, V. Nezval aj.

–    tematika rodného kraje, rodiny – J. Seifert, V. Závada, J. Kainar aj.

 

Literární skupiny

–    Skupina 42 (1942–1948) – J. Kolář, J. Kainar, I. Blatný aj. – inspirace velkoměstskou civilizací a periférií

–    Skupina Ohnice (1939–1945) – K. Bednář aj. – vliv existencialismu, program ”nahého člověka” (úzkost a zklamání)

–    Skupina Rudého práva – 1945 – I. Skála aj.

–    Skupina Mladé fronty – 1947 – program dynamoarchismu (dynamis = síla, archien = vládnout) – F. Listopad, L. Fikar aj.

–    Skupina surrealistů (1938–1948) – V. Effenberger aj.

–    Skupina Ra (1942–1948) – L. Kundera aj. – tendence surrealistické

–    Kulturní kádr Českého svazu mládeže – P. Kohout aj.

–    Katoličtí básníci – B. Reynek, J. Zahradníček, V. Renč, Z. Rotrekl, I. Slavík aj.

–    Brněnská skupina kolem časopisu Host do domu  od pol. 50. let – O. Mikulášek, J. Skácel aj.

–    Skupina kolem časopisu Květen – 1955 – M. Florian, M. Holub, K. Šiktanc, J. Šotola, M. Kundera aj. – program poezie všedního dne

–    Skupina kolem časopisu Tvář (1963–1966), pak Sešity (1966–1969), znova Tvář (1968–1969) – V. Havel, J. Lopatka, J. Gruša, Josef Topol aj.

 

Jiří Kolář (1914)

–    básník a výtvarník, člen Skupiny 42, od kon. 60. let zakázaný autor; proti tradiční poezii; monumentalizace všednosti, dramatické vidění běžného života (i odporných jevů), obraz brutality doby; styl útržkovitých rozhovorů, slova součástí výtvarně pojatých celků (koláž), řeč ulice

–    sbírky Dny v roce, Prométheova játra (zkonfiskována v rukopise) aj.

 

Josef Kainar (1917–1971)
básník existenciálního zaměření, člen Skupiny 42, halasovská linie (disharmonie, ironie, sebeironie, drsnost); tendence k epice

–    sbírky Nové mýty, Osudy – tragická osudovost; po r. 1948 dobová oslavná poezie (Veliká láska, Český sen), pak společenská kritika a skepse, obraz světa sobectví a smutku – sbírka Člověka hořce mám rád;

–    sbírka Lazar a píseň – oba póly života, klady i zápory (viz titul) – nově využití obecné češtiny;

–    sbírka Moje blues – obhajoba života a lásky, životní bilance, otevřenost

1. Stříhali dohola malého chlapečka (Nové mýty) – zhudeb. V. Mišík

existenciální pocit (nebezpečí, předurčenost, stálý otáčivý pohyb železné židle = železná nutnost)

1. Jaký to s ním bylo (Lazar a píseň) – pomocí příběhu odhalen lehkomyslný vztah k světu, povrchnost člověka, lhostejnost okolí (závěr); depoetizace – volný verš, využití nespisovné češtiny

 

Ivan Blatný (1919–1990)

–    básník Skupiny 42; od r. 1948 v emigraci v Londýně; trojí poetika: poetistická hravost, surrealistická snovost, syrový realismus

–    sbírky Paní Jitřenka, Melancholické procházky, Hledání přítomného času, v samizdatu Pomocná škola Bixley

 

Jan Zahradníček (1905–1960)
vyhraněně metafyzické zaměření, člen katolické skupiny; v 50. letech nespravedlivě odsouzen, uvězněn, v 60. l. rehabilitován; halasovské ladění (bez optimismu)

–    sbírky Pokušení smrti, po válce Svatý Václav, Stará země, La Salleta – pocit osamělosti, žalu, nicoty; víra v člověka – křesťana; válka chápána jako boží zkouška; vyslovení touhy, aby se utrpení lidstva neopakovalo; od 50. let zákaz publikovat; posmrtně vyšly sbírky Čtyři léta (verše z vězení), Znamení moci

–    kontrast dobra a zla, zkušenost z komunistického režimu, analýza stalinismu v Čechách

 

Karel Šiktanc (1928)

básník skupiny Květen; v době normalizace zákaz publikování

–    skladba Heinovské noci – o vypálení Lidic; monumentálnost, působivost – forma pásma, propracovaná eufonie, rytmus i baladičnost, motivy bolesti a utrpení, obraz hrubosti a násilí; vzrušená zvolání

–    sbírka Zaříkávání živých – téma lidského osudu, zážitek existenciální úzkosti; 13 básní komponovaných jako několik variací, opakovaných větných konstrukcí, kompozičních a veršových schémat, do nichž vstupují celé verše podobného znění, ale různých obsahů

–    skladba Adam a Eva – ”modlitba k bohyni paměti” – motivována biblickým vyprávěním o stvoření světa s milostným příběhem o Adamovi a Evě; melodické verše, zvukomalba

–    sbírky Horoskopy, Mariášky, v exilu: Český orloj, Jak se trhá srdce aj. – výrazná práce se slovem (novotvary, obecná čeština, archaické výrazy   kontrast jazykových rovin, metaforičnost, asociace, prolínání reality a fantazie

 

Miroslav Holub (1923)

básník a vědec, člen skupiny Květen

–    sbírky Denní služba, Achilles a želva, Slabikář, Jdi a otevři dveře – osobité vyjádření: přímo a jednoznačně; maximální sdělnost, strohost (staví na slovese a substantivu); téma lidské velikosti, hodnoty života; z lékařského prostředí – sbírky Kam teče krev, Tak zvané srdce, Ačkoli – proti lhostejnosti, netečnosti, malosti hledá obranu ve vědě, v pravdě; reportážní prózy z cest, např. Anděl na kolečkách, Žít v New Yorku

 

Oldřich Mikulášek (1910–1985)

–    brněnská skupina Host do domu; halasovská linie; vstup do literatury před válkou, po válce sbírka s tematikou velkoměsta – Pulsy (vliv existencialismu, boj s lhostejností), pak optimistické nadšení (sbírka Horoucí zpěvy) a znovu úzkost, pocit odpovědnosti i chvála života – sbírka Ortely a milosti (kontrast lhostejnosti a aktivity, nenávisti a lásky), Svlékání hadů (apeluje na charakter člověka, odmítá zpohodlnění – život proměněný ve zvyk je protikladem života), To královské, Šokovaná růže – vznikla po invazi sovětských vojsk – tóny rozhořčeného nesouhlasu; v samizdatu sbírka Agogh (obava z ohrožení světa), poslední sbírka – milostná lyrika Čejčí pláč;

–    formální znaky Mikuláškovy poezie: dlouhé větné celky, nepravidelnost v členění strofickém, přesahy

 

Jan Skácel (1922–1989)

–    skupina Host do domu

–    prvotina Kolik příležitostí má růže – osobitý výraz, hodnoty člověka, domova, téma pozemské reality;

–    sbírka Co zbylo z anděla – promyšlená kompozice, oslava lidskosti a prostoty, klidu a moudrosti;

–    sbírky Hodina mezi psem a vlkem, Smuténka, Metličky – mistrovství náznaku, zámlky, krása reálného světa; v 60. l. zákaz publikovat, poezie vychází v exilu; teprve v 80. letech vyšly další sbírky – Dávné proso, Znovu láska aj.; lyrickoepické prózy Jedenáctý bílý kůň, posmrtně Třináctý černý kůň

 

Václav Hrabě (1940–1965)

–    básník a hudebník; jeho básnická tvorba s hudebními impulsy vyšla až posmrtně – sbírky Stop-time (Blues v modré a bílé), Černé nebe nad městem ð souborně Blues pro bláznivou holku; básně inspirovány beatnickou vlnou, upřímná výpověď citů a názorů mladého člověka, touha po plném životě a svobodě × politické deformace; vliv na Karla Kryla, Jaromíra Nohavicu  aj.

70. 80. léta

oficiální – vedle režimu uznávaných básníků funkcionářů (Ivan Skála, Jan Pilař aj.) stojí (sice na okraji) nejlepší čeští básníci: J. Seifert, O. Mikulášek, V. Holan, V. Závada

 

Jaroslav Seifert (1901–1986) – Nobelova cena (1984)
– básník, prozaik, novinář, překladatel;
« Praha – žižkovské předměstí; 1929 vyloučen z KSČ, po r. 1948 nucen několikrát se odmlčet

1. e) po válce

–   sbírka Přilba hlíny – 3 cykly: Osm dní (inspirace úmrtím T. G. Masaryka 1937), Říp v okně (básně z let války), S otevřenou náručí (zážitky z května 1945)

–   sbírka Šel malíř chudě do světa – inspirována kresbami M. Alše a českou krajinou

–   skladba Píseň o Viktorce – tragika osudu Viktorčina v paralele s lidským údělem B. Němcové; jímavá písňová forma; sbírka Maminka  vzpomínky na domov, dětství; upřímný synovský cit lásky, trvalé životní hodnoty

 

 

60. f) léta

–   tvorba po desetileté odmlce – reflexivní lyrika; zásadní změna: místo pravidelného verše a písňové formy uvolněný nerýmovaný verš, rytmizovaná próza; úvahy, bilancování, intimní osobní vyznání, nepatetický pohled na svět – vliv existencialismu, pocit úzkosti z totalitní moci; hořké životní zkušenosti – sbírky Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů

70. g) a 80. léta

–   publikace v samizdatu – vzpomínky, životní bilance, verše přátelům, láskám, Praze – sbírky Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem; kniha vzpomínek Všecky krásy světa

Seifertův přínos:

q   zpěvnost, citovost, půvab a výrazová prostota poezie, krása češtiny

 

Vilém Závada (1905–1982) – básník Ostravska
« Hrabová u Ostravy ð vztah poezie a rodného kraje

–    poválečná tvorba

–    sbírka Povstání z mrtvých – básně z protektorátního období a osvobození

–    sbírka Polní kvítí – pozitivní vidění světa, důvěra v člověka, rodný kraj

–    vyzrálé sbírky ze 70. let:

–    Jeden život – návrat do rodného kraje, vzpomínky na dětství, autobiografická zpověď

–    Na prahu – životní bilance a Živote díky – základní hodnoty života, touha po harmonii, úvahy o smyslu života a poezie

 

Vladimír Holan (1905–1980)
– originální moderní básník světového významu, tvůrce náročné abstraktní meditativní poezie, překladatel (z francouzštiny, němčiny, polštiny)
« Praha, dětství v Bělé pod Bezdězem (Máchův kraj)

1. c) poválečný soubor Dokument – 4 skladby, ohlas konce války a osvobození: skladba Dík Sovětskému svazu – střetnutí zla, krutosti války a bohatýrských mstitelů; báseň Panychida – polemika s Bohem (jeho netečnost k válečným hrůzám); panychida = pravoslavný smuteční obřad; sbírka Rudoarmejci – portréty prostých vojáků, jejich lidskost; využití detailu, oproštěný výraz, prozaizace verše; sbírka Tobě – útočné glosy dobových událostí
2. d) od 60. let

–   po 15 letém nuceném odmlčení (v 50. letech nepřijat totalitním režimem); návrat k vnitřnímu světu člověka, meditativní lyrice i k příběhům

rozvíjejí se 2 linie:

–   expresivní lyrika, např. sbírky Bez názvu, Na sotnách, Asklépiovi kohouta; posmrtně vydány sbírky Předposlední, Sbohem? – záměrná provokativnost, extrémnost výrazů, zkratkovitost, útržkovitost, tázavost, nápověď; experimenty se slovy, neologismy; poezie náročná, čtenářsky nesnadně přístupná a srozumitelná

–   tvorba příběhová, lyrickoepická – Příběhy a meditativní skladba Noc s Hamletem (s epilogem Noc s Ofélií); střetání zla (malost nebo osudovost) s touhou po harmonii a kráse; noční rozmluva básníka s Hamletem × filozofický dialog o smyslu bytí, dějinách, o dobru a zlu, o poslání poezie:

Holanův přínos:

q   osobitá, filozoficky laděná náročná poezie

q   bohatství jazykových prostředků – novotvary (kráčivec, loučenec, obsvětí, trialog), mnohovýznamová pojmenování, slova z technických oborů (verš v radiaci), složité metafory, nezvyklý způsob vyjádření (”Budu křížit slova”)

 

mladá generace – např. Jiří Žáček (1945) – básník rozporného vidění světa; sbírky Ráno moudřejší večera, Napjatá struna, Anonymní múza, Okurková sezóna, Ptákoviny aj. – svěží pohled na skutečnost, smysl pro humor a radost, melodičnost, vtip; tvorba pro děti (např. Slabikář)

 

samizdatová a exilová – autoři zbavení možnosti publikovat (poslední sbírky Seifertovy, Skácelovy, Mikuláškovy, Šiktancovy aj.)

písničkáři – protestní písně (obžaloba a výsměch brutální totalitní moci omezující člověka)

Karel Kryl (1944–1994)

–   před emigrací knížka Hraje a zpívá Karel Kryl; deska Bratříčku, zavírej vrátka; v cizině – Kníška Karla Kryla, Slovíčka aj.

Jaroslav Hutka (1947)

–   verše Klíč pluhu, fejetony Požár v bazaru

 

Ivan Diviš (1924) – básník

–   od r. 1969 v exilu; holanovský styl, originalita, existenciální motivy cizoty, úzkosti, hnusu v krutém světě; obraz rozkladu, devastace země

–   např. Uzlové písmo, Umbriana, Morality, v exilu např. sbírky Křížatky, Průvan, Odchod z Čech, Žalmy aj.; apokalyptické úzkostné vidiny, zoufalství

skupina undergroundu – antipoetičnost, syrová obraznost, drsnost výrazu, vulgarismy

–   3 zdroje:

tzv. totální realismus (co nejpřesnější záznam nejbanálnější reality) – Egon Bondy,

tzv. trapná poezie (poetizace trapného, vliv dadaismu, surrealismu, L. Klímy) – Ivo Vodseďálek

paranoicko-kritická metoda Salvadora Dalího (”odkrýt podlost stalinského mýtu”)

starší generace:

Egon Bondy, Ivan Jirous – Magor, Andrej Stankovič aj., mladší generace – Jáchym Topol aj.

Egon Bondy (1930)

–   básník, prozaik, filozof

–   filozofické práce Otázky bytí a existence, Buddha aj., román Invalidní sourozenci (oslava radostného života na okraji zdegenerované militarizované technické společnosti; obsáhlé básnické dílo, např. sbírky Trapná poezie (depoetizace, potlačení metafory, říkankovitost, citace frází a banalit), Velká kniha (ironie, odpověď na tzv. frézistickou poezii o budování socialismu) aj.

 

Ivan Martin Jirous – Magor (1944)

–   ironická, sarkastická, ale i expresivní poezie, např. sbírka Magorův ranní zpěv, Mládí nevykouřené, z vězení Magorovy labutí písně

 

Josef Kainar (1917–1971)
básník existenciálního zaměření, člen Skupiny 42, halasovská linie (disharmonie, ironie, sebeironie, drsnost); tendence k epice
–    sbírky Nové mýty, Osudy – tragická osudovost; po r. 1948 dobová oslavná poezie (Veliká láska, Český sen), pak společenská kritika a skepse, obraz světa sobectví a smutku – sbírka Člověka hořce mám rád;

–    sbírka Lazar a píseň – oba póly života, klady i zápory (viz titul) – nově využití obecné češtiny;

–    sbírka Moje blues – obhajoba života a lásky, životní bilance, otevřenost

1. Stříhali dohola malého chlapečka (Nové mýty) – zhudeb. V. Mišík

existenciální pocit (nebezpečí, předurčenost, stálý otáčivý pohyb železné židle = železná nutnost)

1. Jaký to s ním bylo (Lazar a píseň) – pomocí příběhu odhalen lehkomyslný vztah k světu, povrchnost člověka, lhostejnost okolí (závěr); depoetizace – volný verš, využití nespisovné češtiny

 

Jaroslav Seifert (1901–1986) – Nobelova cena (1984)
– básník, prozaik, novinář, překladatel;
« Praha – žižkovské předměstí; 1929 vyloučen z KSČ, po r. 1948 nucen několikrát se odmlčet

 

1. a) proletářská poezie

–   sbírka Město v slzách – představa světa bez bídy a nenávisti, touha léčit, potěšit; soucit s chudými, vidiny lidského štěstí

–   sbírka Samá láska

 

1. b) poetismus

–   sbírky Na vlnách T.S.F., Slavík zpívá špatně, Poštovní holub

–   neproblematické vidění světa, krása života, poetizace všedních věcí, ale i neklid, hledání jistot, smutek; hravá lyrická obraznost, překvapivé metafory

 

30. c) léta

–   intimní lyrika: sbírky Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem – rozpor snu a skutečnosti, melancholické vzpomínky, zvl. na matku, ztracený svět dětství; krása české krajiny; obraznost, soustředění na detail, melodický verš (mistr kantilény)

–   sbírka Zhasněte světla – reakce na mnichovskou zradu, posila národa, výraz naděje; krása jazyka

 

1. d) za okupace

–   sbírky Vějíř Boženy Němcové (tragika jejího osudu), Světlem oděná, Kamenný most – Praha minulosti a básníkova mládí; symbol existence národa; citová vroucnost

 

1. e) po válce

–   sbírka Přilba hlíny – 3 cykly: Osm dní (inspirace úmrtím T. G. Masaryka 1937), Říp v okně (básně z let války), S otevřenou náručí (zážitky z května 1945)

–   sbírka Šel malíř chudě do světa – inspirována kresbami M. Alše a českou krajinou

–   skladba Píseň o Viktorce – tragika osudu Viktorčina v paralele s lidským údělem B. Němcové; jímavá písňová forma; sbírka Maminka  vzpomínky na domov, dětství; upřímný synovský cit lásky, trvalé životní hodnoty

 

60. f) léta

–   tvorba po desetileté odmlce – reflexivní lyrika; zásadní změna: místo pravidelného verše a písňové formy uvolněný nerýmovaný verš, rytmizovaná próza; úvahy, bilancování, intimní osobní vyznání, nepatetický pohled na svět – vliv existencialismu, pocit úzkosti z totalitní moci; hořké životní zkušenosti – sbírky Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů

 

70. g) a 80. léta

–   publikace v samizdatu – vzpomínky, životní bilance, verše přátelům, láskám, Praze – sbírky Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem; kniha vzpomínek Všecky krásy světa

 

Seifertův přínos:

q   zpěvnost, citovost, půvab a výrazová prostota poezie, krása češtiny