Mluvnická stavba věty jednoduché
- Větné vztahy, větné členy
Větné vztahy
- vztahy mezi větnými členy
- predikace (přisuzování)
- vztah mezi podmětovou a přísudkovou částí věty
- jen u vět dvojčlenných
- tvarová shoda v osobě a čísle
- determinace (určování)
- vztah mezi členem řídícím a členem závislým –jeden člen je zpřesňován jiným)
- může být vyjádřena:
- shodou (kongruence)
- shoda členů v pádě, čísle, rodě nebo osobě
- přísudek, přívlastek shodný
- (nová sukně)
- řízeností (rekce)
- člen řídící určuje pád závislého
- předmět, přívlastek neshodný
- (vyrábějí ocel – výroba oceli)
- přimykáním (adjunkce)
- tvar závislého členu není určován řídícím, jen významový vztah (jak, kam)
- příslovečné určení, přívlastek neshodný
- (nastoupil do vlaku, k policii)
- koordinace (souřadnost)
- vztah mezi dvěma větnými členy se stejnou větně členskou platností
- (Bedřich Smetana a Antonín Dvořák jsou čeští skladatelé)
- významové vztahy: slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný, důsledkový
- apozice (přistavování)
- spojení stejně platných členů, říká se totéž jinými slovy
- (Dagmar Havlová, první dáma ČR)
- přístavek – oddělen čárkami
Větné členy
- každé plnovýznamové slovo ve větě
- Základní větné členy
- jejich přítomnost je ve větě vyžadována
- dohromady tvoří základní skladební dvojici
- Podmět (subjekt)
- vyjadřuje činitele děje
- vždy v 1. pádě
- obvykle podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno (také infinitiv)
- vyjádřený (Ona říká)
- nevyjádřený (Říká)
- všeobecný (Říkali to v rádiu)
- Přísudek (predikát)
- vyjadřuje děj, stav, změnu stavu, vlastnost
- tvaroslovně se shoduje s podmětem
- slovesný – (Dítě se směje)
slovesný složený: modální (Všichni museli odejít); fázové (Orchestr začal hrát) - jmenný – (Mlčeti zlato, Škoda mluvit)
- jmenný se sponou – spona (být, stát se) + jmenná část (substantivum, adjektivum…)
(Matka bývala tanečnicí) - neslovesné věty – zřídka (Skvěle, Rychle zavřít sešity! Kavárna)
- Rozvíjející větné členy
- členy, které k sobě patří tvoří skladební dvojici
- Předmět (objekt)
- to, co je zasaženo činností
- vyjádřen podstatným jménem, zájmenem, infinitivem
- závislý na slovese, přídavném jméně
- pád se shoduje s řídícím členem
- Přívlastek (atribut)
- závisí na podstatném jméně
- vymezuje jeho význam (ptáme se – jaký, který, čí)
- shodný – řízen podstatným jménem, obvykle přídavné jméno stojící před podstatným jménem (nová škola)
- neshodný – při skloňování se nemění, obvykle za podstatným jménem, nejčastěji podstatné jméno v 2.pádě (okna budovy, hodina fyziky)
- holý – (krátké vlasy)
- rozvitý (krátce střižené vlasy)
- těsný – nelze ho vypustit (slova označené hvězdičkou jsou cizího původu)
- volný – lze vypustit, beze změny smyslu, oddělen čárkou
- postupně rozvíjející (všichni naši výborní žáci)
- několikanásobný (základní, střední a vysoké školy)
- Příslovečné určení (adverbiale)
- závisí na slovese, přídavném jméně nebo příslovci
- není pádově řízen (přimykání)
- místa (kde, kam, odkud, kudy?)
(Proběhl parkem) - času (kdy, odkdy, dokdy, jak často?)
(Hana přišla večer) - způsobu (jak, jakým způsobem?)
- příčiny (proč, z jaké příčiny?)
– účel (za jakým účelem)
– podmínky (za jaké podmínky)
– přípustka (i přes co)
- Doplněk (atribut verbální)
- závisí na podstatném jméně (shoda) a slovese (řízenost)
- subjektový – závisí na podmětu a přísudku (Chlapci běhali bosi)
- objektový – závisí na předmětu a přísudku (Příjemce obdržel zásilku poškozenou)
Valence
- schopnost přísudku vázat na sebe určitý počet větných (valenčních) členů
- valenční pole (VP): souhrn doplnění zleva a zprava
- VF (verbum finitum) – určitý slovesný tvar, organizační centrum věty
ZVS (základová větná struktura)
- základ věty – nejmenší část věty, která ještě zachovává smysl sdělení
- vyjadřuje se tzv. gramatickým větným vzorcem
- např. S –VF (Matka čte); S – VF – O (Petr venčí psa)
- základové (konstitutivní) větné členy
- členy, které sloveso potřebuje k vyjádření svého smyslu
- podmět, předmět, někdy příslovečné určení
- některá slovesa musí být doplněna dalšími větnými členy např. obdivovat – musí být doplněno předmětem ve 4.pádě (S – VF – O4) (René obdivuje koně)
- nezákladové (fakultativní) větné členy
- ostatní větné členy
- přívlastek, většina příslovečných určení
valenční pozice:
- levovalenční – nejdůležitější; podmět (Otec spí)
- pravovaleční – doplnění – předmět, doplněk, příslovečné určení (otec peče maso)