Toto období z hlediska slovesné kultury můžeme rozdělit do 3 etap:

– dozníváním humanismu a renesance a první fáze vývoje baroka /20.-50. léta 17. stol./

– literatura v době vrcholícího baroka /50. léta 17. stol. – 20. léta 18. století/

– doznívání baroka a rozvoj pololidové a lidové tvorby /20.-70. léta 18. století/

 

Doznívání humanismu a renesance  a první fáze vývoje baroka

povstání na Bílé hoře r. 1620 bylo pro celý národ osudné, Habsburkové potrestali přední účastníky odboje (poprava 27 představitelů povstání na Staromáku r.1621). Zabavovali majetek české nekatolické šlechtě a měšťanstvu, část z nich byla vyhoštěna ze země. Vedle češtiny se v úřadech zaváděla němčina, zakazovalo se nekatolické nábož. vyznání.

 

Česká kultura, a tedy i literatura se poprvé v dějinách dělí na 2 části: kulturu domácí a exulantskou.

Exulantská literatura:

JAN ÁMOS KOMENSKÝ

Filozof, pedagog, historik a překladatel, originální básník a poslední biskup jednoty bratrské. Narodil se na jihovýchodě Moravy v Nivnici. Vzdělání nabyl ve Strážnici v Přerově na českobratrských školách, poté v německých univerzitách v Herbonu a Heidelbergu.  Působil jako učitel v Přerově a ve Fulneku. Od r. 1620 se skrýval a v r. 1628 odchází do exilu – polského Lešně. Zde byl r. 1632 zvolen posledním biskupem a písařem Jednoty bratrské. Pobyt v Lešně přerušil v letech 1641-48, kdy žil střídavě v Anglii, ve Švédsku a ve Východním Prusku. V letech 1650-54 pobýval v Blatném Potoku v Uhrách. Po požáru Lešna r. 156, kdy ztratil všechen svůj majetek a shořela mu podstatná část rukopisů, odešel z Amsterdamu, kde zemřel . Je pochován v Nardenu.

 

Jeho tvorbu můžeme rozdělit do 4 tématických okruhů:

1. Nábožensko-filozofické a útěšné spisy

& Listové do nebe – tvoří 5 fiktivních dopisů. List chudých je adresován Kristovi kde autor kritizuje společnost (bohatí-chudí). Jsou zde zobrazeny soudobé problémy, chudým je projevena sympatie.

& Labyrint světa a ráj srdce – znázorňuje autorovu pouť světem, zobrazeným alegoricky jako město. Autor-poutníka doprovází Všezvěd Všudybud, zosobňující lidskou zvídavost, a Mámení, představující nedokonalost lidského poznání. Na krk mu hodili uzdu z řemenů Všetečnosti a z železa Urputnosti. Mámení mu nasadí brýle ze skal Domnění, zasazené do obrub Zvyku. Přes brýle se mu zdá všechno jinak než ve skutečnosti. Naštěstí mu brýle nedoléhají, takže poutník vidí pravou tvář světa a nedá se přesvědčit, že svět je dobrý a dokonalý.  Poutník pozoruje spole. stavy a jednotlivá povolání, ale nikde nenalézá uspokojení. Poznává, že ani Moudrost není spravedlivá, a chce utéci ze světa. V tom uslyší hlas z nebe, aby hledal štěstí ve svém srdci. Poutník nachází cestu k pravému životu v lásce k Bohu a k bližnímu.

Alegorie – obraz nebo děj, motiv, postava, událost v lite. nebo výtvarném díle mající kromě doslovného významu ještě význam druhý, přenesený.

& Hlubina bezpečnosti – svět je zobrazen jako kruh, v jehož středu je Bůh

& Kšaft umírající matky Jednoty bratrské – spis s použitím alegorické formy závěti, kde se autor snaží posílit příslušníky své církve, odsouzení k zániku, že dědicem jejího odkazu se stane český národ

 

2. Pedagogické spisy

po odchodu do emigrace se soustředí na otázky výchovy a vzdělání.

& Velká didaktika (didactica magna) – základem byl předchozí česky psaný spis Didaktika, tj. umění umělého vyučování. Přeložen do všech evropských jazyků. Dílo obsahuje všechny zásady moderní pedagogiky a promyšlenou soustavu výchovy a vzdělání.

Zdůrazňoval, že vyučování má být názorné, přiměřené dětskému chápání, učitel má postupovat od jednoduššího ke složitějšímu, nemá být zanedbávána výuka cizích jazyků na základě mateřského, nemá se zapomínat na odpočinek a hry. Celkovou výchovu rozdělil do 4 stupňů podle věkových období:

1. mateřská škola–1 do 6 let; 2. škola obecná-7do12; 3. škola latinská 12do18; 4. akademie, univerzity 19do24

& Informatorium školy mateřské – určena matkám a chůvám, upozorňuje na důležitost výchovy dítěte v předškolním věku,

zvláště výchovy estetické

& Svět v obrazech – původně učebnice latiny, později vzor pro další jazykové učebnice

& Škola na jevišti – dramatické pokusy ve školských hrách, měly u žáků prohloubit znalost latiny

 

3. Politické spisy

& Anděl míru – touha o dorozumění mezi národy a trvalému míru

 

4. Spisy pansofické (vševědné)

již v době předbělohorské uvažoval Kom. o potřebě systematizovat veškeré lidské vědění

& Předchůdce vševědy – stanovil prameny, v nichž se může formovat moudrost – tj. přístupné a srozumitelné knihy, všem dostupné školské vzdělání.

Napsal mnoho encyklopedických děl, které mu však shořela.

& Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – ve vzdělanosti viděl cestu k věčnému míru. Dílo nebylo dokončeno.

 

Význam:  Komenského dílo má světový význam – základy moderního školství  a předchůdce encyklopedických snah pozdějších osvícenců. Dílo bylo sloučeno s celým předcházejícím vývojem české kultury, která směřovala k vytvoření české národní vědy, aby jí lidé rozuměli. Tak rozvádí dědictví T. Štítného, J. Husa a národních humanistů atd.  v souladu s nimi byl přesvědčen o výchovném poslání literatury.

 

Pavel Skála ze Zhoře

Úředníkem direktorské vlády a později byl úředníkem královské kanceláře Fridricha Falckého. V emigraci žil v německém Licbecku, později ve Freiburku. Napsal 10-tisvazkové dílo & Historie církevní – zabýval se zde nejen dějinami církevně náboženskými, ale i politickými. Velkou pozornost věnuje českým dějinám, zvláště husitskými válkami, dobou předbělohorskou a bělohorskou.

 

Pavel Stránský

V emigraci působil jako profesor na univerzitě v Toruni.

& O státě českém – spis, v němž encyklopedickým způsobem podal obraz českého předbělohorského státu a jeho společnosti a pokusil se vyložit světu, o co velikém bělohorském zápase šlo.

 

Jiří Třanovský

Rodák z Třanovic u Těšína, je autorem evangelického zpěvníku & Cithara sanctorum /písně duchovní staré i nové/, 40 slovenských, 90 vlastních, zbytek jsou překlady.

 

Obdobné lit. žánry najdeme i v domácí literatuře

Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka – královský místodržící, oběť stavovské defenestrace z r.1618, autor & Historické spisování

Jiří Hlohovský – autor & Písně Katolické k výročním slavnostem

 

Literatura v době vrcholícího baroka

 

BAROKO – umělecký směr, který se projevil ve výtvarném umění, literatuře, hudbě v období od 80. let 16. stol. do 30. let. 18. stol.  Nebylo jenom slohem katolické církve a šlechty, ale stalo se uměním pro široké měšťanské a lidové vrstvy. Je považováno za poslední univerzální umělecký sloh.

 

Charakteristické rysy:

Nedůvěra v rozum a absolutizace víry – odraz válečných událostí

Odvrat od přírody a zaměření k vlastnímu nitru – zobrazení duševního stavu

Naturalistická konkrétnost – detailní zobrazení pocitů bezmocnosti

Monumentalita – snaha ohromit člověka

Kontrast – dramatické protiklady, které vycházejí z protikladu ducha a hmoty

 

BAROKNÍ  VÝTVARNÉ  UMĚNÍ

i zde se baroko vyvíjelo jako opoziční styl vůči renesanci, i když z nich čerpali mnoho podnětů. Proti renesanci klade důraz na dynamiku (ovály, křivky atd.), na senzualizmus (výrazný kolorit barev, využití mramoru, zlata), využití světla jako tvárného prostředku.

Barokní sochařství a malířství chce vystihnout hlavně vnitřní napětí, kterému se podřizuje vzpírající pohyb těl, napjatých nebo křečovitě zkroucených.

Francesco Borromini  – stavitel, architekt. Gion Lorenzo Bernini – architekt, sochař. Carawggio – Ital, malíř. Petr Paul Rubens a Anthonis van Dyck – vlámští malíři. Rembrant va Rijn a Jan Vermeer van Delft – holandští malíři

 

BAROKO V ČESKÉM VÝTVARNÉM UMĚNÍ

stavby prvořadého významu vznikly hlavně na objednávku šlechty a katolické církve, umělci pocházeli hlavně z Itálie, Francie a Německa. Mnoho z nich se u nás usadilo, jejich potomky řadíme mezi české umělce.

Dynastie Luragů, Brokoffů, Dienzehhoferů.

Nejvýznamnější architekti a stavitelé: Carlo Lurago – Klementinum v Praze, Jan Santini – tvůrce tzv. barokní gotiky – chrámy v Kladrubech, v Sedlci u Kutné hory, atd. Kryštof a Kilián Ignác Dizenhoferové – chrám sv. Mikuláše na Malé Straně.

Sochaři: Ferdinand Maxmilián Brokoff – sousoší na Karlově mostě, výzdoba malostranského chrámu sv. Mikuláše, Matyáš Brandl – obrazy s biblickými náměty, typické svými světelnými kontrasty, Václav Vavřinec Reiner – autor fresek.

 

Baroko v české literatuře

Zaměření literární tvorby byl převážně náboženský. Literatura je pěstována hlavně duchovními a převažují hlavně agitační spisy, životopisy svatých, postily a náboženská rozjímání. Umělecky je nejvýznamnější  náboženská lyrická poezie.

 

Adam Michna z Otradovic – jindřichohradecký varhaník, básník, hudebník.

& Česká mariánská muzika, radostná i žalostná, & Loutna česká, & Svatoroční muzika – písňové texty těchto sbírek zlidověly, např. koleda: Chtíc, aby spal atd.

 

Bedřich Břídel – jezuita, představitel vrcholné české duchovní poezie. V básni & Co Bůh? Člověk? Přemítá o základních otázkách lidské existence. Psal i životopisy svatých a překládal. Svůj život misionáře plně ztotožnil s myšlenkami, které vyjadřovala jeho poezie. Zemřel na mor, při ošetřování nemocných. & Život svatého Ivana /legenda/ nejznámější.

 

Felix Kadlinský – kladl ve své poezii důraz na sentimentální účinek, což dokládá jeho sbírka básní & Zdoroslavíček v kratochvilném hájičku postavený, měla nahradit zakázanou Bibli Kralickou.

 

Vedle duchovní poezie se rozvíjela také dramatická tvorba, která se poprvé a naposledy dostává v dějinách české lit. do popředí lit. žánrů. Využívala se převážně ve školách, kde měla výchovnou funkci. Čerpala náměty z cizích lit. nebo zpracovává náměty biblické.

Jan Libertin – bývá považován za autora  & Rakovnické vánoční hry. Z her anonymních autorů byla oblíbena & Hra o svaté Dorotě.

 

Nauková literatura byla pěstována v latině, nebyla tak pestrá jako nauková lit. předbělohorská. Soustřeďovala se na dějepisnou a jazykovědnou oblast.

 

Bohuslav Balbín – člen jezuitského řádu, pro své vlastenecké cítění byl pronásledován svými představenými.

& Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého – zde ostře kritizoval šlechtu i politiku Vídně, která vytlačovala češtinu ze škol, úřadů a kostelů

Psal  také díla dějepisecká: & Výtah z dějin českých – zachycení dějin od počátku po Bílou horu. Nebo vlastivědné nedokončené dílo & Rozmanitosti z historie Království českého– její části nazvané Učené Čechy přináší 1 soupis české lit. tvorby od počátku po svou současnost.

Ve svých dějepiseckých dílech přijímá rekatolizaci jako blahodárný důsledek Bílé hory, stavěl se proti jejím národním důsledkům. Odmítá českou reformaci a vyzvedával dobu Karla IV.

 

Tomáš Pešina z Čechorodu –psal o národních dějinách v ČJ i latině. Měl blíže k lidovému prostředí než Balbín.

& Prodromus Moravographiae, tj. Předchůdce Moravopisu

 

Dějepisecká díla přinášela pozitivní výsledky, díla jazykovědná jsou svou povahou rozporná. Někteří jazykovědci se snažili zabránit pokusům o očištění jazyka od cizích vlivů. Bývají označování jako puristé (purus=čistý)a jejich zásahům se říká brusy.

Václav Jan Rosa – & Čechořečnost

 

Exulantská literatura ustupovala v cizím prostředí do pozadí a měla podobu drobných prací, zvláště písní Do Čech byly pašovány listy tzv. Špalíčky, pomáhaly udržovat protestanské tradice.

 

Doznívání baroka a rozvoj pololidové a lidové tvorby

 

Katolická církev působila na věřící, zvláště v oblasti kazatelství a tvorby katolických písní, jednak tak, že likvidovala nekatolickou literaturu.

Antonín Koniáš – je autorem soupisu kacířských knih pod názvem & Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající

Na druhé straně byl autorem postily a náboženského zpěvníku.

V té době došlo také k svatořečení Jana Nepomuckého, měl nahradit památku Jana Husa.

V literatuře naukové pokračují historická spisování, mají regionální charakter a literatura jazykovědná, pokračovala v předchozích puristických tendencích, např. činnost učitele češtiny:

Jana Václava Pohla & Pravopisnost řeči české

 

Vedle lit. oficiální, která upadala se rozvíjela lit. pololidová a anonymní lidová slovesnost.

Pololidová literatura

     Vznikla v prostředí blízkém lidu, není psána z pozic lidových, ale měšťanských. K žánrům pololidové tvorby patří:

Interludia – vznikla v 16. stol. v pobělohorské lit. zaznamenala velký rozmach. Jde o krátké frašky, které byly skládány pro měšťanstvo a terčem posměchu byly sedláci. Václav Kocmánek – & O selském hňupu, chtějícím žákem a studentem býti

Selské otčenáše – skladby o selském životě, jednotlivé sloky končí části modlitby

Knížky lidového čtení – měly zábavný charakter

Literatura písmácká – tvorba lid. autorů, zaznamenávali histr. události formou osobních zážitků, František Jan Vavák

Kramářské písně – šířily se listy prodávanými na jarmarcích, byly předzpěvovány prodavači, kteří výjevy z písně ukazovali na obrázcích, pověšených na tabuli. Mývali zpravodajský ráz.

 

 

Ústní lidová slovesnost

Po všechna století provázela lit. umělou. Na konci 17. stol a během 18. stol. nabyla zvláštního významu, v době úpadku umělé lite. se stala hlavní představitelkou slovesné kultury celého národa. Patří sem žánry:

 

Písně – zvláště sociální, podávají smutné svědectví o životě poddaných /Ti sedláci ubozí, Ta brněnská brána atd./

Pověsti – ve svém jádře obsahují vždy skutečný histor. fakt, vztahovaly s k osobám /o Žižkovi, Kozinovi/

Pohádky – vyjadřovali lidovou touhu po spravedlnosti, často vítězí prostý člověk nad zlým pánem /o hloupém Honzovi/

Balady – s tématikou vztahů rodinných a společenských, jsou postoupeny fantastickými prvky /Utonulá, Osiřelé dítě/

Lidová drama – navazovaly na náboženské hry, velikonoční a vánoční, pronikal do nich lidový humor. V pol. 18 stol. vznikl nový dramatický druh lidová hra se zpěvy– vyvíjela se v souvislosti s operami, provozovala je šlechta na svých zámcích. /Semilská hra vánoční/

 

V pol. 17. stol se objevilo divadlo loutkové. Nejstarší repertoár tvořily mezinárodní látky – o Faustovi, o Donu Juanovi

Nejvýznamnější loutkou byl Kašpárek – Pimprle, který komentoval to co se odehrává na scéně. Hovořil často i s herci a diváky, vytvářel spojení mezi jevištěm a hledištěm.

Nejvýznamnější loutkař Matěj Kopecký pocházel z JČ, který po požáru své obce se začal živit předváděním loutkových her.

& Oldřich a Božena aneb Posvícení v Hudlicích – vlastenecká

& Pan Franc ze zámku