Literatura vrcholného středověku (přelom 13. a 14. stol. – 15. stol.)
ČESKY PSANÁ LITERATURA
– čeština pronikala do literatury pozvolna, z té doby zejména glosy = vpisky do latinských knih, stále probíhá demokratizace literatury a její postupné zesvětšťování
– výlučné postavení měl verš (vliv ústní lidové slovesnosti), nezájem o původnost námětu, anonymita
žánry:
- Duchovní lyrika
- Duchovní epika
- Světská lyrika
- Světská epika
- Sociální satiry
- Drama
- Zábavná a odborná próza
– příznivější podmínky pro rozvoj české literatury nastaly na přelomu 13. a 14. století za vlády Karla IV. (velký kulturní i hospodářský rozvoj, Čechy důležitým centrem Evropy) – arcibiskupství (1344), pražská univerzita (1348)
Rytířská epika
– navazuje na podobný proud literatury v Evropě, dobrodružné a milostné náměty
Alexandreis – přelom 13. a 14. století. Vypravuje o řeckém králi Alexandru Velikém. Podobných „alexandreisů“ vznikalo po Evropě v té době mnoho. Autor je neznámý, ale podle stylu usuzujeme na člena vyšších vrstev (šlechtic) – veršované, rytířský epos. Psané v češtině.
Tristan a Izolda – veršovaný rytířský epos, milostný námět autor převzal z francouzského příběhu, zábavná próza
Kronika trojanská – psáno v próze, vypráví o trojské válce. Jde o první knihu tištěnou v Čechách.
Kronikářství
Dalimilova kronika (14. stol.) – je to první česká veršovaná kronika. Zachycuje české dějiny od příchodu praotce Čecha až do r. 1314. Příběhy z českých mají působit na současníky a zdůrazňují potřebu vlastenectví, národní hrdosti … Historicky však kniha není příliš důvěryhodná. Autor zřejmě příslušník vlastenecké šlechty.
Legendy
– dva proudy:
- zájem o současný život, srozumitelná (Legena o sv. Prokopu – první opat Sázavského kláštera, lidová, střízlivá, přístupná)
- snaha o vysoký a náročný jazyk, výlučnost (Legenda o sv. Kateřině – jedno z nejnáročnějších českých středověkých děl)
Světská lyrika
– milostné píseň, písně s přírodními motivy – Závišova píseň
– obdoba západoevropské trubadúrské tradice, c cz vznikali tzv. alba = svítáníčka
Duchovní lyrika
– duchovní píseň Modlitba Kunhutina
Satira
- žákovská (vagantská) poezie – Píseň veselé chudiny (o bídě, když si studenti musí získávat prachy žebráním); Podkoní a žák (dialog mezi viz název, srovnávají kdo se má lépe formou dialogu, vyplývá špatná situace obou)
- sociální satira – kritizuje vady společnosti i církve (vůbec poprvé) – Hradecký rukopis – Satiry o řemeslnících a konšelích (odsuzuje nepoctivost příslušníků různých povolání; Desatero kázáníI božie – kritizuje celou středověkou společnost; objevuje se zde i první čeká bajka – Bajka o lišce a džbánu
- drama – Mastičkář – nejstarší české světské drama, část scény z náboženské hry, drama Mastičkář zachycuje prostředí středověkého tržiště (3 Marie si jdou koupit vonné masti) – šarlatánství prodejců, jazyk knižní x hovorový (i vulgarismy). Střídání češtiny a latiny (= makaronismy).
LITERATURA PŘEDHUSITSKÁ
– probíhá prohlubování sporů ve společnosti i v církvi, roste počet lidí, kteří stav kritizují:
- odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku církve
- úsilí o nápravu, reformu
- rostoucí zájem o bibli – úplný překlad do češtiny
- na české reformátory působí práce Johna Wycliffa
– do popředí se dostávají satira, duchovní píseň, traktáty (učené pojednání, středověká náb. úvaha), kroniky a kázání
– převládá prostá forma, srozumitelnost, vrcholí procesy počešťování, demokratizace a laicizace
předchůdci Mistra Jana Husa
Konrád Waldhauser – kněz, který byl do Čech pozván Karlem IV., soucit s chudinou – vyzýval bohaté, aby se vzdali majetku ve prospěch chudých, kázal německy = omezení
Jan Milíč z Kroměříže – vzdal se majetku a žil v chudobě. Jeho žák – Matěj z Janova
Tomáš Štítný – o náboženských věcech psal česky, Knížky šestery o obecných věcech křesťanství (traktáty o dokonalém životě); důležitý díky zpřístupnění vzdělanosti nejširšímu publiku (psal česky), věcné vyjadřování, srozumitelný a dokonalý jazyk
přípravy na husitské hnutí
Mistr Jan Hus (asi 1371 – 1415)
– narodil se v Husinci u Prachatic, vystudoval artistickou fakultu – titul mistr svobodných umění, r. 1400 vysvěcen knězem, působil jako univerzitní profesor, později se stal rektorem
– kázal v Betlémské kapli a česky – přístupné lidem
– útočil na církev – představitelé nežijí v souladu s „božím zákonem“
– jeho kázání se stávaly stále radikálnější a útočnější » odpor církve
– Hus vystoupil x kramaření a odpustkům, papež vyhlásil nad Husem klatbu + interdikt (zákaz náboženských obřadů), věřícím zákaz styku s Husem
– Hus odchází na venkov, kde píše své česky psaná díla a kázal pro venkovský lid
– roku 1414 byl vyzván císařem Zikmundem, aby své učení obhájil v Kostnici
– koncilem byl shledán vinným z kacířství a dne 6. července 1415 upálen na hranici
dílo:
- latinsky – spis O církvi – pro učence, popírá papežovo postavení – hlavou církve je Kristus a příslušníkem jen ten, kdo nemá žádný hřích
- česky – pro lid
- Knížky o svatokupectví – ostrá kritika církve, nejútočnější, Hus odsuzuje způsoby, kterými církev získává prachy – zejména braní peněz za obřady
- Výklad Viery, Desatera a Páteře – Hus uvažuje o otázkách mravního života, kritika společnosti, výklad tří modliteb
- Postila – výklad části evangelia formou kázání nebo traktátu
- Dcerka – obrací se k ženám – o správném životě žen a dívek
- Listy z Kostnice – obdoba kázání během Husova uvěznění
- Pravopis – Hus je zřejmě autorem spisu O pravopise českém – navrhuje zjednodušení cz pravopisu (čárky a nabodeníčka)
– Husovo učení vyvolalo obrovské revoluční hnutí s náboženským a sociálním charakterem
Jan Želivský – kazatel a mluvčí pražské chudiny, geniální vojevůdce, autor Vojenského řádu = zákoník husitských vojsk
LITERATURA HUSITSKÁ
– rozvoj lidového zpěvu – husitské chorály – Jistebnický kancionál (Kdož jsú boží bojovníci)
– Žižkův vojenský řád
DOBA POHUSITSKÁ
Petr Chelčický
– své učení zaměřil proti všem válkám a násilí, odsoudil celou tehdejší společnost, odmítl potřebu vyššího vzdělání i instituce státu
– O boji duchovním – odmítl i spravedlivou válku a připouští jen boj duchovní
– traktát O trojím lidu (myšlenka rovnosti všech lidí – odsuzuje dělení středověké společnosti na tři stavy – kněžský, vojenský a robotnický)
– traktát Siet viery pravé – kritika církve a majetku, síť = pravá křesťanská víra, jako největší hříšníky a ničitele sítě Chelčický odsuzuje papeže a panovníka
– Postila – kázání s úvahami o soudobé společnosti
– na základě myšlenek Chelčického vznikla jednota bratrská – nejdříve odmítali jakoukoli učenost, nakonec povolili, posledním biskupem byl Jan Ámos Komenský
– objevuje se i literatura zábavná, zejména za Jiřího z Poděbrad (pro oživení kulturních a politických styků vyslal skupinu jezdit po Evropě) – Deník Václava Šaška z Bířkova cesta Lva z Rožmitálu s družinou po Evropě)