Literatura v období baroka

– období prosazování katolické víry po bitvě na Bílé hoře (1620). Objevuje se v mnoha evropských zemích a v Čechách je baroko spjato s emigrací nekatolíků, kteří nebyli ochotni přijmout katolickou víru. V Evropě proběhla 30tiletá válka a následně vzrostla moc Habsburků
– časově navazovala na renesanci, ale myšlenkově na gotiku
– vedoucí postavení církve se projevovalo ve všech druzích umění (stavitelství ? mohutné církevní stavby s velkým zdobením, malířství ? náboženské výjevy, hudba ? skladby určené k náboženským obřadům, literatura ? hlavní postavou je světec)
– baroko ? touha poznání, smyslovost a smyslnost, nevíra v člověka a jeho pozemský svět a pocit jeho pomíjivosti a marnosti. Barokní člověk je zmítán trvalou nejistotou svého bytí, stupňovanou válkami a sociálními nepokoji, upíná se k věčným, nadpozemským jistotám, pozemská skutečnost se v jeho vizích mění v alegorie a symboly, jež mají vyslovit pocity umělce. Nad rozumem vítězí fantazie a víra, typické je líčení utrpení pozemského života a pekelných muk

Anglie
– John Milton ? Ztracený ráj ? epos, psán jako oslava revoluce, působivý je v něm nářek nad vlastní slepotou, děj probíhá ve dvou plánech ? lidském a kosmickém, osou prvého je příběh pádu Adama a Evy(použití zapovězeného ovoce Stromu poznání), druhý zachycuje hlavní příčinu prvotního hříchu (Satanovu vzpouru proti Bohu), zdůrazňuje svobodu lidského rozhodování proti zásahům osudu a boží vůle

Česká literatura
– stavitelství ? Dientzenhoferové
– malířství ? Škréta, Brand, Kupecký
– sochařství ? Braun, Brendl
– hudba ? Mysliveček, Ryba
– úroveň českého jazyka upadá, česky se mluví jen na venkově, české nekatolické knihy jsou páleny, čeština se šíří jen díky pololidové tvorbě a ústní lidové slovesnosti. Pololidová tvorba ? literatura lidu psaná měštany, stojí mezi oficiální literaturou a ústní lid. Slovesností. Lidová tvorba (ústní lidová slovesnost) ? vzniká mezi lidem a je uchovávaná po generace ústním podáním ? pohádky, písně, lidová dramata a loutkové hry
– písmáci ? milovníci literatury, opisující starší produkci nebo sami tvořili, ti kteří zapisovali ústní tvorbu (Vavák, Kocmánek)
– domácí literatura ? Bohuslav Balbín ? historik – Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého ? právo národa na vlastní jazyk, obhajuje češtinu, dílo bylo vydané až na počátku národního obrození, Výtah z českých dějin, Antonín Koniáš ? Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající, k vykořenění zamykající ? soupis nedovolených knih, knihy ze seznamu byly ničeny
– exilová literatura ? Pavel Skála ze Zhoře, Pavel Stránský ? historici
– Jan Ámos Komenský ? exilová literatura ? narodil se v Nivnici u Uherského Hradiště,filozof, pedagog, historik, překladatel, poslední biskup jednoty bratrské. Vzdělání nabyl ve Strážnici, v Přerově a v něm. Herbornu a Heidelbergu. Od r. 1620 se skrýval, v r. 1628 odešel do exilu. Pobýval v polském Lešně (třikrát, při třetím pobytu mu shořela většina připravovaných knih i osobních věcí), v Anglii, v Švédsku, v Uhrách a v Nizozemsku. Zemřel v Amsterdamu, pohřben v Naardenu. Tvorba :
? do r. 1628: Listové do nebe ? dopisy adresované Kristovi, v nichž je pojednání o vztahu chudých a bohatých Labyrint světa a ráj srdce ? alegorická skladba, ostrá kritika společnosti. Poutník (autor ? toužící po poznání) prochází městem bludištěm (světem). Jeho průvodci, Vševěd Všudybud (zosobnění lidské zvídavosti) a Mámení ( přejímá bez uvažování cizí názory), mu nasazují růžové brýle. On ale všude rozpoznává jen podvod a klam. Východiskem ze zoufalství a jedinou útěchou je mu Bůh. Dílo je typickou barokní alegorií : je psáno prózou, i když skladba má básnický ráz
? po r. 1628: historické spisy ? Kšaft umírající matky jednoty bratrské ? pastýřský list, v němž (přesvědčený o neodvratném zániku jednoty) nechává svoji církev promlouvat jako umírající matku, měl přinést útěchu v těžké situaci (kšaft = závěť) pedagogické zásady ? názornost, přiměřenost, postup od známého k neznámému, od jednoduchého ke složitějšímu, učit vědomostem i dovednostem, škola pro všechny bez ohledu na majetek a pohlaví, ovládání cizích jazyků, škola = dílna lidskosti, důležitost kázně, důraz na tělesnou výchovu pedagogické spisy ? Velká didaktika (Didactica magna) ? zásady moderní pedagogiky a promyšlená soustava výchovy a vzdělání Informatorium školy mateřské ? dílo soustředěné na výchovu dětí v předškolním věku v rodině, příručka pro rodiče Orbis pictus ( Svět v obrazech) ? první ilustrovaná učebnice cizích jazyků Dveře jazyků otevřená ? moderní učebnice latiny Škola hrou ? učebnice latiny dramatickou formou

KLASICISMUS
– klasicismus ? usilování o tvorbu odpovídající klasicistním estetickým normám, odvozovaným z antických vzorů, se zaměřením na spol. a mravní problémy. Hlásil se k filozofickým východiskům racionalismu a k abstraktně pojímaným ideálům pravdy, harmonie a krásy. Chtěl zobrazit ?člověka vůbec? ? různé lidské charaktery nadčasově pojaté ( hrdina, padouch, lakomec )
– prosazoval rozumové poznání světa, vznikl na základě novověkého racionalismu, který prosazovali filozofové např. Descartes ? ?Myslím, tudíš jsem.?
– Projevil se ve všech druzích umění přesně stanovenými pravidly (např.francouzský park úpravou geometrickými tvary záhonů)
– V literatuře přesně stanovená pravidla: rozdělení žánrů na vysoké (óda, epos, tragédie)a nízké (komedie), lit. Díla probíhají v jednom čase (většinou během jednoho dne) na jednom místě a obsahují jeden hlavní děj ? tzv. jednota místa, času a děje, vznikají tzv. literární salóny

Francie
– Pierre Corneille ? Cid ? tragédie, Rodrigo-Cid zabije otce své milé Ximeny. Cit její lásky je však převážen smyslem pro čest a spravedlnost. Žádá potrestání vraha
– Jean Racine ? Faidra ? tragédie
– Jean Baptiste Poquelin – Moliére ? nejvýznamnější představitel klasicismu, jeho komedie mají nadčasovou platnost, nejčastější téma ? lidské vlastnosti, nedostatky člověka, postavení ženy ve společnosti, vztah člověka a společnosti ? Tartuffe ? hra odhalující pokrytectví a svatouškovství, svou titulní postavou mířila proti církvi a donašečskému systému jejich institucí, Misantrop ? proti vypočítavosti šlechty, člověk, který nemá rád lidi, Lakomec ? lichvář Harpagon omezuje své děti, okrádá služebnictvo, intrikuje se vztahy svých dětí a jejich protějšky. Harpagon je chtivý, lakomý, bezcitný, pro peníze obětuje vše, své děti, rodinu, ztráta peněz pro něj znamená šílenství, konec smyslu života. Moliére chce dokázat, jak peníze deformují přirozené lidské vztahy.