Literatura raného středověku (476. – do konce 13. století)
– vymezeno pádem říše západořímské (476 n.l.) a objevením Ameriky (1492)
EVROSPKÁ LITERATURA
– silný vliv křesťanství (státní ideologie, opora společnosti), rozdělení na Římskou a Byzantskou větev. Postupně více ovlivňovalo i světský život. Ideologie – naprostá závislost na božské vůli, smysl života člověka spatřovalo ve vztahu člověka a boha, život pouze příprava na posmrtný život v nebesích
– literatura zprvu zcela ve službách církve, časem pronikání světských prvků
– centry vzdělanosti byly kláštery, chrámy, školy, univerzity
- a) náboženská
– základním textem, ze které vychází je bible, dvě části:
- starý zákon – viz hebrejská literatura
- nový zákon – křesťanská část bible, vznikl v řečtině. Obsahuje 4 evangelia = vyprávění o Kristově životě (Markovo, Matoušovo, Lukášovo, Janovo), epištoly = listy apoštolů věřícím , Apokalypsu = zjevení sv. Jana – spis o konci světa a posledním soudu, žalmy, hymny apod.
– literatura silně ovlivněna křesťanstvím – hrdinou většinou svěšet = ztělesnění dokonalosti
– velký rozmach legend (o životě a činech světců), duchovních písní, modliteb a náboženských dramat
- b) Světská literatura (v národních jazycích)
– jiný obsah než náboženská literatura – obrací se k světu a životu, rozvoj mezi feudály, později také ve městech
šlechtická literatura
– hrdinská a rytířská epika, dvorská lyrika – oslava ideálního života šlechtice, rytíře a jeho ctností, úcta k ženě, nutnost chránit slabší, šíření a obhajoba křesťanství; později exotika a dobrodružství
– autoři většinou anonymní, náměty nebyly originální (typickým hrdinou byl Alexandr Veliký, presentován jako středoevropský panovník)
– nejčastější žánr hrdinské a rytířské epiky je epos:
– hrdinský národní – příběh s bohatým dějem, hlavní a vedlejší dějové linie, epická šíře, dlouhé popisy, mnoho postav, hlavní hrdina je statečný, odvážný, čestný, např. Píseň o Rollandovi, Píseň o Cidovi
– rytířský – ústřední postavou je rytíř, odvážný bojovník, spravedlivý vládce, ochránce chudých, žen apod., např. král Artur, Alexandr Veliký
dvorská literatura
– lyrika, milostná poezie, hluboký cit k ženě, rytíř usiluje o získání její přízeň, láska často neopětovaná, pochází z jižní Francie, tzv. trubadúrská literatura
– autoři děl tzv. trubadúři (ve Francii) = přednašeči, zpěváci, minnesängři (Německo)
– milostné, přírodní a společenské (často satira) témata
měšťanská literatura
– o soudobém životě, rozporech, nedostatcích, zábavnost a komika
ORIENTÁLNÍ LITERATURA
– navazuje na starověkou východní kulturu
– Arábie – vliv islámu, sbírka povídek Tisíc a jedna noc
– a jiné (viz kostka str. 11)
POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ
– naše literatura patří mezi nejstarší v Evropě (přes 1000 let), 3 kulturní jazyky – latina, staroslověnština, čeština, 863 – příchod Cyrila a Metoděje (pocházeli ze Soluně) – přinesli písmo (hlaholice, z ní vznikla mladší cyrilice = základ azbuky) a některé náboženské texty, všeslovanský význam – šíření jazyka k jiným slovanským národům, nejstarší texty byly náboženské a bohoslužebné, srozumitelné lidu
- Staroslověnské písemné památky
– Proglas – předmluva k překladu evangelia, jde o nejstarší dochovanou slovanskou báseň, proklamuje nutnost vzdělání, právo na kulturu a náboženství ve srozumitelném jazyce = demokratizace literatury
– Život Konstantina, Život Metoděje – životopisy obou bratří, obrana jejich díla, slovanského jazyka a kultury; život = historické a životopisné vyprávění, próza, bez zázračných a nadpřirozených prvků
– Kyjevské listy – hlaholicí psaný zlomek mešní knihy v originále
– + další (viz kostka str. 11)
– po Metodějově smrti zákaz staroslověnské bohoslužby, staroslověnská kultura přežila pouze v Sázavském klášteře (= kulturní centrum přemyslovského státu), začala převaha latinské literatury, Metodějovi žáci odcházejí do sousedních zemí, převážně do přemyslovských Čech.
– latina postupně získávala nadvládu – centrem staroslověnské vzdělanosti se stal Sázavský klášter, z tohoto období pocházejí legendy (zachycují život svědců) – Legenda o sv. Václavu, Život knížete Václava (prostý styl, srozumitelnost), Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu (náročný styl, typická středověká legenda se zázraky)
- Latinská literatura (centrem pražské biskupství)
– Kristiánova legenda – vypravuje o životě a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily (obrazné pojmenování, Václav je zobrazen jako chudý a pracovitý člověk)
legenda – vypráví o životě, skutcích, zázracích a mučednictví světců
– Kosmova Kronika česká – zachycuje osudy celého národa, nejstarší období Čechů zobrazuje v pověstech – příchod Čechů, o Krokovi a jeho dcerách, O Přemyslu Oráči. Dílo je psáno latinsky – svědčí o vítězství řeči v tomto období (Kosmas dokonce zamlčuje jakékoli zmínky o staroslověnské vzdělanosti = nadržování katolíkům). Kniha není úplně historicky věrná – Kosmas někdy přibarvil apod., aby byl děj zajímavější. Měl 3 druhy pramenů – nejstarší příběhy z doby pohanské, vyprávění pamětníků, zážitky Kosmovy. Kniha je podaná jako živé vypravování s přímou řečí a dialogy, podrobné charakteristiky postav. K.K.Č je revoluční dílo. Díky obsahu i stylu. Našla si celou řadu pokračovatelů
- c) Česká literatura
– čeština postupně pronikala do literatury – známe glosy (vpisky do latinských knih)
Hospodina pomiluj ny – staroslověnský původ (zbytky slov apod.), nejstarší česká píseň, určena pro lid, zpívala se při zvláštních příležitostech (první česká „hymna“), obsahuje prosbu o mír a úrodu, je psána jednoduchou formou – 8 veršů bez rým
Svatý Václave – druhá nejstarší píseň, i ona funkci hymny. Václav je zde zobrazen jako rytíř, vyspělejší forma: 3 sloky, náročnější styl