Literatura během okupace a její úloha, okupační tématika v poválečné literatuře a filmu

Okupace – obsazení, zabrání cizího území; přivlastnění.

Situace v české literatuře během 6 let:

• Přerušení zdárného předválečného literárního vývoje; cenzura (kontrola všech materiálů a informací určených k zveřejnění); zákaz vydávání mnoha autorů – zejména protifašisticky zaměřených a židovského původu; 17. 11. 1939 byly Máchovy ostatky převezeny z Litoměřic na hřbitov Slavín na Vyšehradě ® byla to celonárodní protifašistická demonstrace; úředním jazykem byla němčina; krásná čeština (mateřština) ® vzácná věc.
• Oběti fašismu – K. Čapek, J. Čapek, B. Václavek, V. Vančura, K. Poláček, J. Fučík a další.

Zvláštní postavení poezie v době okupace:

• Poezie může okamžitě reagovat na danou situaci; využívá veškeré krásy mateřského jazyka; lépe se pamatuje; lidé recitují ve věznicích, v koncentrácích; využívá alegorie (jinotaj).
• Básníci píší – pro děti (naděje národa); o Praze, o krásách naší přírody, oslavují slavné postavy našich dějin; snaží se posílit sebevědomí našeho zlomeného lidu.
• Stanislav Kostka Neumann (1875 – 1947) – během druhé světové války žil v ústraní na venkově, aby unikl pozornosti Gestapa; po roce 1945 vydal sbírky Bezedný rok a Zamořená léta.
• Vítězslav Nezval (1900 – 1958) – básník, dramatik, spisovatel a překladatel – Květy zla; Sbohem a šáteček; Matka naděje; Pět minut za městem; Manon Lescaut.
• František Hrubín (1910 – 1971) – spisovatel, básník (přírodní a milostná lyrika), později básník obav, dramatik, překladatel – Země sudička; Říkejte si se mnou; Mávnutí křídel; Jobova noc.
• František Halas (1901 – 1949) – básník – Dokořán; Torzo naděje; Mobilizace; Já se tam vrátím.
• Jiří Orten (1919 – 1941) – básník – Čítanka jaro; Cesta k mrazu; Jeremiášův pláč.
• Josef Kainar (1917 – 1971) – básník, dramatik a překladatel, hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář – Příběhy a menší básně; Osudy.
• Jaroslav Seifert NC (1901 – 1986) – básník, spisovatel, novinář a překladatel – Zhasněte světla; Píseň o rodné zemi; Světlem oděná; Kamenný most.

Situace v české okupační próze:

• Zákaz vydávání mnoha autorů – zejména protifašisticky zaměřených a židovského původu; díla vydávána pod pseudonymem (umělecké smyšlené jméno).
• Próza je nucena vyhýbat se současným tématům, proto jsou psána díla s historickou, životopisnou a psychologickou tématikou a také díla oslavující českého génia.
• Mnoho děl bylo zpracováno na filmové scénáře a byly zfilmovány.
• Vladislav Vančura (1891 – 1942, popraven) – český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař – Pekař Jan Marhoul; Pole orná a válečná; Rozmarné léto; Obrazy z dějin národa českého.
• František Kubka (1894 – 1969) – prozaik, básník – Mnichov; Palečkův úsměv.
• František Kožík (1909 – 1997) – populární spisovatel, autor historických a biografických románů – Největší z pierotů; Básník neumírá.
• Karel Schulz (1899 – 1943) romanopisec, divadelní kritik, parlamentní zpravodaj, básník a povídkář – Kámen a bolest – historický román, jeho nejznámější dílo.
• Eduard Bass (1888 1946) – spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař – Klapzubova jedenáctka; Cirkus Humberto; Lidé v Maringotkách.

Česká literatura po roce 1945:

• Vyrovnává se s válečnými lety – nástup okupace, kolaborace s fašisty, protifašistický odboj, rasismus, židovská tématika, koncentrační tábory, statečnost obyčejných lidí, život za Protektorátu, stanné právo, život ve vězení, partizánské hnutí, emigrace, naši vojáci v zahraničí (Anglie, SSSR), události kolem Pražského povstání, osvobození, situace těsně po válce atd.
• Autobiografické prvky.
• K těmto tématům se čeští autoři vracejí i v dalších letech; mnoho těchto děl bylo úspěšně zfilmováno; podle politické situace některá díla nesměla být vydávána:
• Jan Drda (1915 – 1970) – prozaik a dramatik – Městečko na dlani; Němá barikáda; Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert.
• Julius Fučík (1903 – 1943) komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel – Reportáž psaná na oprátce.
• Jan Otčenášek (1924 – 1979) – spisovatel, divadelní filmový a seriálový scénárista – Občan Brych; Romeo, Julie a tma; Kulhavý Orfeus.
• Norbert Frýd (1913 – 1976) – spisovatel, diplomat a cestovatel – Meč archandělů; Krabice živých.
• Ladislav Fuks (1923 – 1994) – prozaik, autor především psychologické prózy – Pan Theodor Mundstock; Mí černovlasí bratři; Spalovač mrtvol.
• Ota Pavel (1930 – 1973) – prozaik, novinář a sportovní reportér – Smrt krásných srnců; Jak jsem potkal ryby; Zlatí úhoři.
• Bohumil Hrabal (1914 – 1997) – prozaik – Ostře sledované vlaky; Něžný barbar.
• Arnošt Lustig (1926) – spisovatel a publicista; díla s tématem holocaustu – Noc a naděje; Démanty noci; Můj známý Vili Feld; Transport z ráje.
• Josef Škvorecký (1924) – prozaik, esejista, překladatel a exilový nakladatel – Zbabělci; Tankový prapor.

Těsně před válkou a během války jsme přišli o tyto osobnosti:

• Před válkou – Karel Čapek
• V koncentračních táborech – Karel Poláček, Jaroslav Kratochvíl, Josef Čapek, Bedřich Václavek.
• Popraveni – Vladislav Vančura, Julius Fučík
• Nešťastnou náhodou zemřel židovský básník Jiří Orten.