Literatura

1 Literární epochy, směry, proudy, hnutí a skupiny
Antika-literatura starověkého Řecka a Říma, období 8. století př. n. l. -476 n. l., ovlivnila budoucí literaturu v Evropě, mnoho novodobých směrů na ni navazovalo (renesance, klasicismus)
–Řecko– 1. Archaické– 8. -6. století př. n. l., základem jsou eposy- Homér
2. Atické– 5. -4. století př. n. l., vrcholné období, základ v dramatu- tragédii
3. Helénistické– 4. -1. století př. n. l., literatura upadá, základ v nové komedii
–Řím– 1. Archaické– 3. -2. století př. n. l., základ v římské komedii, překlady z řečtiny a próza
2. Zlaté– 1. století př. n. l. -1. století n. l., vrcholné, základ v poezii
3. Stříbrné– 2. století n. l. – 476, úpadek, období krize císařství, základ je kritika, satira

Středověk– ovlivněno křesťanstvím, kulturní centra Řím a Konstantinopol, literatura se dělí na náboženskou (legendy o svatých, modlitby, náboženské písně) a světskou (hrdinský epos, rytířský epos, dvorská lyrika- písně trubadúrů, studentská literatura)

Renesance a humanismus-vzniká v Itálii v 2. polovině 13. století, hlavní rozvoj 14. století, šíří se do Francie (15. -16. století)=> Anglie, Španělsko; v Čechách humanismus v 16. století, renesance se téměř nerozvíjí; vzniká knihtisk
–renesance– středem pozornosti je člověk (ne Bůh!), z italského renesaine=obroda- antického způsobu života, důraz na pozemský život, člověk nečeká na posmrtný život, ale chce si užít na Zemi
–humanismus– od slova humanus= lidský, filozofický a literární směr, který do centra společnosti klade člověka, zájem o vědu a vzdělanost

Baroko– období rekatolizace po bitvě na Bílé hoře (1620), rozvíjelo se hlavně v Itálii, ve Španělsku (ve všech katolických zemích), ale i v Anglii v 17. někde už v 16. století
-návrat k víře a Bohu, člověk si má vůči Bohu připadat malý, kontrasty, dramatické, vášnivé, cit

Klasicismus a osvícenství– 17. a 18. století, vzniká ve Francii za vlády Ludvíka XIV., šíří se do dalších zemí (i Rusko a Amerika)- ale nejlepší podmínky ve Francii
–klasicismus– návaznost na odkaz Antiky (Antika je vzor dokonalosti), rozumová kázeň a střídmost (jasnost, vyrovnanost, harmonie), racionalismus (důraz kladen na rozum-Cogito ergo sum.), člověk sledován ve společnosti (jak tam funguje, jaký k ní má vztah), pevně stanovená estetická pravidla a předpisy (autor nemůže improvizovat, ale spěje k dokonalosti), Aristotelova zásada 3 jednot (místa, času, děje), literatura se dělí na vysokou (ódy, eposy, tragédie) a nízkou (komedie, bajky, satiry)
–osvícenství– 18. století, spjato s filozofickými myšlenkami doby, vyznává kult v rozumu- víra v rozum a pokrok, pravda a pravdivé poznání světa, Voltaire, Montesquier- vznik encyklopedie, osvícenský absolutismus– snaha skloubit tyto myšlenky s vladařskou praxí

Preromantismus a romantismus
–preromantismus– konec 18. století a začátek 19., dovětek za klasicismem a osvícenstvím a před romantismem, velká citovost až sentimentalismus (člověk si vše moc bere), návrat k přírodě
–romantismus– 1. polovina 19. století, v Čechách se kryje s 3. fází NO=30. léta 19. století, od slova román=romantický, vznikl v Německu- vznikaly romantické školy=> Anglie; důraz na individualitu autora (tvůrčí svoboda), citové a subjektivní umění (postavy jednají a základě citů a vášní), rozpor mezi snem a skutečností (morálka lidí zaostává nad rozvojem světa), autoři hledají únik ze smutné reality (exotické krajiny, láska, nadreál, snaha o boj, únik k národu a lidu), romantický hrdina– často splývá s autorem, je výjimečný, stojí na pokraji společnosti a je z ní vyřazen, není přijímán, je netypický, většinou nešťastná láska, není společností pochopen- on ji pohrdá; kat, loupežník

Realismus a naturalismus
–realismus– 19. století Anglie, Francie, Rusko, v Čechách 60. léta 19. století, od slova realis= skutečný- co nejpřesněji zachytit skutečnost tak, jak je, ovlivněna pozitivismem (skutečné je to, co můžu vnímat smysly), komplexní zobrazení společnosti, zachytit realitu ve vývoji (postavy se vyvíjejí), píše se hlavně román, typizace (ukazuje typickou postavu pro danou dobu a vrstvu), autor není v díle přímo účasten (pouze pozorovatel, ne tolik autobiografie)
–naturalismus– natura=příroda, upřednostňuje biologické stránky člověka (pudy, přírodní rysy, existence člověka), zobrazuje společnost, ale nedospívá k typizaci, autor není přímým účastníkem děje, zdůrazňuje vliv prostředí a dědičnosti člověk (člověk se nedá změnit výchovou), hrdinové z nejchudších vrstev, nemají dobré podmínky pro život, sociální problémy=> beznaděj čtenáře

Literární moderna (symbolismus, impresionismus, dekadence)– konec 19. století
–impresionismus– původ ve výtvarném umění podle Moneta, imprese=dojem, síla okamžiku, smyslové vnímání, zachycení atmosféry okamžiku, velká lyričnost básní; A. Sova
–symbolismus– vzniká jako reakce na impresionismus, skutečnost zobrazuje pomocí symbolů- ten je většinou mnohoznačný (čtenář si pod symbolem představí podle sebe), není tak citový, více působí na rozum, metafory, typický je volný verš, hudebnost; O. Březina, K. Hlaváček
–dekadence– dekadence=úpadek, neklade si za cíl zůstat na vždy, cíl je vyjádřit odpor proti měšťácké morálce, pokrytectví, konvenčnost, chtějí vybočovat, šokovat nezvyklostí poezie; J. Deml, K. Hlaváček
*-civilismus– počátek 20. století, nejmladší, zaměřuje se na každodenní věci moderního života, práce, život, snaží se v nich vidět velikost, zdůrazňuje družnost lidí, obdiv k technice (i obava ze zneužití), verš se prozaizuje; Neruda (Písně kosmické), W. Witman, Fráňa Šrámek

Modernismus a avantgarda (expresionismus, dadaismus, futurismus, poetismus, surrealismus)
– futurismus– 10. a 20. léta 20. století, pochází z Itálie, futurum= budoucnost=> hledí do budoucna, experimentuje se slovy a tvarem básně- žebříčkovitá forma, protest proti klasické formě básně; V. Majakovskij, F. Marinetti, V. Chlebnikov; kubofuturismus– kubismus a futurismus, G. Apollinaire, báseň pásmo- volný slet myšlenek, které jdou člověku hlavou, zaznamenává je jako asociace, často nelogická souvislost, polytematická báseň, ruší tradiční strukturu
–expresionismus– od slova exprese=výraz, dílo chce vyvolat citovou odezvu, vzniká 1910-1920 v Německu, je odvozeno z filozofie, kterou představil Artur Schopenhauer; svět 20. století je tak složitý, že ho člověk nemůže pochopit a úplně se v něm ztrácí=> určitá omezenost a osamocenost člověka, pocit smutku a úzkosti; Christian Morgenstern
–dadaismus– počátek 20. století a 1. světová válka, pojem dadaismus vymysleli spisovatelé, když 1916 zabodli nůž do francouzského slovníku do slova dada=hračka, cílem byl určitý protest vůči měšťácké společnosti, trvá na rozrušení logiky verše, založeno na nonsensu (nesmysl)=> šokovat společnost
–surrealismus– vznikl ve Francii, ale rozšířil se i do Čech, vznik před 1. světovou válkou, ale hlavní rozvoj v meziválečném období, typické polytematické básně, v Čechách V. Nezval- vytvořil surrealistickou skupinu a pozval do Prah A. Bretona, skupina 1934-1938=> pak nástup fašismu, po válce pokus o obnovení- skupina RA, ale 1948 komunisti; básně jsou delší, často volný verš, delší sloky, automatický text, mnohoznačné, fantazie autora
–poetismus– 1. polovina 20. let 20. století, skupina Devětsil (vznik 1924), umění nemá zobrazovat sociální problémy, nemá nic řešit, má bavit a šokovat, je to čisté umění (pro radost), K. Teige, Nezval
*-proletářské umění– proletáři jsou ti nejchudší, umění se hodně angažuje, snaží se řešit sociální problémy společnosti, levicové; Jiří Wolker, Ivan Olbracht, S. K. Neumann

Existencialismus– filozofický a umělecký směr, vznikl po 1. světové válce v Německu=> Francie, člověk je jako jedinec izolovaný od společnosti, je bez vazeb, soustředěný na svoje vnitřní ego, plný úzkosti, pocitu nesmyslnosti existence a vědomí nevyhnutelnosti smrti, odcizení a naprosté osamělosti, pesimismus, jediná jistota tohoto světa je smrt; Franz Kafka

Socialistický realismus– období komunismu po roce 1945, jediná možná metoda psaní, převzato ze SSSR, na skutečnost se pohlíží černobíle- kladné postavy jsou prokomunistické, záporné jsou odpůrci=> princip schematismu; román Nástup (V. Řezáč), Krmička vepřů; budovatelský román

Magický realismus– 2. polovina 20. století, Gabriel García Marquéz (100 roků samoty), nadpřirozené vlastnosti a prvky, ale výchozí situace je reálná, prolínání časových rovin, události z různých úhlů pohledu, zrcadlení minulosti a přítomnosti

Absurdní drama– 50. léta 20. století, u nás 2. polovina 60. let, ovlivněno existencionalismem, zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou, člověk je ohrožen mechanismy moderní civilizace, kterou sám stvořil, odstranění souvislého děje, prázdnota frází; S. Beckett, V. Havel (Zahradní slavnost, Audience)

Postmodernismus– pluralismus názorů, svět je komunikativnější, každá kultura má své vzorce a všechny jsou rovnoprávné, mísení všeho, svobodný směr, komplikovanost textů, nejasnost autorových myšlenek; G. G. Marquéz, Umberto Eco

Májovci, Ruchovci, Lumírovci, Česká moderna
–Májovci– 1858 almanach Máj– vydává to mladá generace=> generace Májovců, u zrodu Jan Neruda a Vítězslav Hálek, další Jakub Arbes, Karolína Světlá; vyjádření a obdiv Máchovi a jeho Máji, návaznost na Máchu, klade důraz na kvalitu literatury, na dokonalost formy a obsahu- snaha vyrovnat se Evropě
–Ruchovci– almanach Ruch, tvorba 70. -80. léta 19. století, skupina byla velká, ale rozpadla se brzo; Svatopluk Čech, J. V. Sládek (pak Lumír); zásadou vlastenecká tématika- historická, Slovanů
–Lumírovci– časopis Lumír (poezie a drobná próza začínajících autorů), tvorba 80. -90. léta 19. století, byli pokročilejší- chtěli vyrovnání s Evropou, hodně cestovali a učili se jazyky=> překlady literatury, díla byla moderní a pokroková; J. V. Sládek, Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer
–Česká moderna– v ČR to představuje Mladá generace, která se sdružovala okolo Manifestu České moderny– vydán 1895 v Rozhledech, spisovatelé se chtěli svou tvorbou lišit od předešlých generací (Ruchovci, Lumírovci), kladli důraz na novost literatury, zastávali myšlenku „méně pro sebe, více pro národ“; volnost slova, individualita jedince, čeština není cílem, ale prostředkem k vyjádření názorů, morální jedinci v politice (osobnost politika), otázky sociální- „být lidmi“ (soucítění s nejchudšími), empatie; podepsali Šalda, Březina, Machar, Sova, Šlejhar, Mrštík

Generace buřičů, Devětsil
–Generace buřičů– počátek 20. století, tvoří před 1. světovou válkou a krátce po ní (pokud přežili), všichni vyli proti válce, reagovali proti zbrojení, nespokojeni s Rakouskem, snažili se o novou tvorbu, přinést něco nového- každý z nich něco jiného; idolem mladé generace F. Gellner; Viktor Dyk, Šrámek
–Devětsil– vzniká 1924, sdružovalo mladé básníky, ale i malíře, mluvčím a teoretikem byl Karel Teige (formoval program Devětsilu a zásady poetismu jako čistého umění), patřila sem malířka Toyen; spíše levicoví spisovatelé- Nezval, Seifert, Halas, Biebl

Skupina 42, Prokletí básníci
–Skupina 42– skupina básníků a výtvarníků, básník Jiří Kolář; skupina viděla vzor v americké moderní poezii- všední život velkoměsta (USA nepocítila tíhu války), Ivan Blatný, Josef Kainar, teoretikem Jindřich Chalupecký
–Prokletí básníci– bohémský způsob života (nezávislost a svoboda), odpor k době, ve které žili (často byli nepochopeni, nezapadali), důraz na osobité vidění (na vnitřní svět každého, který je nutný respektovat), originalita přístupu k látce (hledají krásu v ošklivosti), libují si v provokaci, neuznává je dobová kritika, ruší pointu; Ch. Baudelaire, A. Rimbaud, P. Verlaine

Lost generation (ztracená generace), Beat generation (beatnici)
– Ztracená generace– termín zavedla Gertruda Steinová, je to mladá, vykořeněná generace autorů, kteří zažili 1. světovou válku a tuto skutečnost zobrazovali ve svých dílech, vyjadřují pocity vojáků po návratu z války (duševní zmrzačení, problémy se zařazením do společnosti), společnost je nemohla pochopit; Ernest Hemingway, F. S. Fitzgerald
–Beat generation– 2. polovina 50. let 20. století v USA, bohémský způsob života, stavění se do konfrontace s tradičním způsobem života a s tradiční literaturou, snaha o nalezená vlastního stylu, popis životních zkušeností (toulání se po USA, experimenty s drogami), veřejná recitace básní, ovlivněno volným výkladem orientálních náboženství, jazz; Jack Kerouac

2 Vybraní autoři literárních děl (+ anonymní díla)

Světová literatura do konce 18. století:
Epos o Gilgamešovi– starověká památka, 1900 př. n. l., 12 zlomků klínovým pásmem na hliněných destičkách v knihovně v Ninive (Mezopotámie), Gilgameš byl král Uruku, putuje se svým přítelem Enkidem a hledá nesmrtelnost

Bible (Starý zákon a Nový zákon)
–Starý zákon– židovská památka psaná v hebrejštině, křesťané ji převzali do Bible, 1000 př. n. l., má 39 knih a 3 části- Tóra (5 knih Mojžíšových, 1. Genesis), Proroci (knihy proroků), Umělecká díla (Šalamounova píseň, Žalmy, kniha Ester a Rút), Desatero, 1. překlad do latiny Vulgáta
–Nový zákon– 27 knih, původně řecky, 1. -2. století n. l., základem 4 evangelia– Matouš, Marek, Lukáš , Jan, líčí život Ježíše Krista, skutky apoštolů (činnost apoštolů po smrti Ježíše, šíření křesťanství), Epištoly (listy apoštolů věřícím, je jich 21, sv. Pavel, sv. Jan), apokalypsa (zjevení sv. Jana, předpověď posledního soudu a konce světa)

Homér– archaické období, byl slepý, eposy Ilias (boj mezi Achillem a Hektorem) a Odyssea (cesta Odyssea, který se vrací z Trojské války na Ithaku)- oba mají přes 1000 veršů, čerpají z Trojské války

Ezop– archaické období, odhalil podstatu delfských věšteb=> kněží ho svrhli se skály, bajky

Sofokles– atické období, psal tragédie- Antigona a Král Oidipus

Ovidius– Zlaté období, zavedl elegické distichon (střídání hexametru a pentametru), sbírka Umění milovat, sbírka Proměny (Filemon a Baucis, Pygmalion)

Píseň o Rolandovi– hrdinský epos, středověká literatura, Roland bojoval za Karla Velikého ve Francké říši, v boji padne; autor je neznámý, původně keltská pověst

Dante Alighieri– Itálie, renesance, 2 pohledy na svět (podle Bible ale i renesanční), dílo Božská komedie– duchovní epos, 3 části (peklo, očistec, ráj)

Francesco Petrarca– , Itálie, renesance, 14. století, psal milostnou poezii- sonety=> Sonety Lauře

Giovanni Boccaccio– Itálie, renesance, 14. století, napsal Dekameron– 10 lidí si vypráví po 10 dní příběhy

Francois Villon– francouzská renesance, 15. století, básník, považován za předchůdce prokletých básníků, villonská balada (4 sloky, 1. 3 mají každá 7-12 veršů, 4. je poloviční), Velký a Malý testament

Miguel de Cervantes– španělská renesance, 16. -17. století, Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha

William Shakespeare– anglická renesance, 16. století, psal komedie (Kupec Benátský, Sen noci svatojánské), historické hry (Caesar, Jindřich IV. /VI.) a tragédie- Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Král Lear, Macbeth

Molière– francouzský klasicismus, 17. století, psal komedie (kritizuje lidský morální odchylky, danou vlastnost přežene do extrému, postavu neodsuzuje)- Lakomec, Zdravý nemocný, Misantrop, Tartuffe

Daniel Defoe– anglické osvícenství/klasicismus, 17. -18. století, dobrodružný román Robinson Crusoe

Jonathan Swift– anglické osvícenství/klasicismus, 17. -18. století, román Gulliverovy cesty

Voltaire– francouzské osvícenství, 18. století, filozof, spisovatel, vědec, filozofická povídka Candide

Johann Wolfgang Goethe– německý klasicismus, 18. -19. století, sbírka Římská lyrika, balada Král duchů, román v dopisech Utrpení mladého Werthera, dramatizovaná filozofická báseň Faust

Česká literatura do konce 18. století:
Konstantin a Metoděj– 863 přišli z Byzance na Velkou Moravu, staroslověnština– vznikla z nářečí z okolí Soluně, hlaholice– písmo, z malých písmen řecké abecedy; překlad části Bible do staroslověnštiny, Proglas (předmluva k překladu evangelia)

Kristiánova legenda– konec 10. století, psaná latinsky, neznámý autor, zdroj pro Kosmase), život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily

Hospodine, pomiluj ny– staroslověnská píseň, 10. -11. století, stala se hymnou, prosba k Bohu

Kosmas– 11. -12. století, latinsky psaná literatura, Kosmova kronika česká

Alexandreida– česká veršovaná skladba z počátku 14. století, neznámý autor, líčí vzestup a pád Alexandra a jeho cesty za slávou až do jeho smrti, obsaženy rady Aristotela Alexandrovi

Kronika tak řečeného Dalimila– 1. polovina 14. století, 1. česká veršovaná kronika, neznámý autor, čerpá z Kosmovy kroniky, více nevěrohodná, pověst o Oldřichovi a Boženě

Mastičkář– 1. české drama, z původně latinské velikonoční hry o putování 3 Marií, polovina 14. století

Podkoní a žák– veršovaná satirická skladba, 14. století, neznámý autor

Jan Hus– 14. století- 6. 7. 1415, česká husitská literatura, kázal česky v Kapli Betlémské, kázal proti církvi=> 1410 dán do klatby, pak kritizuje odpustky=> interdikt nad Prahou, 1414 koncil v Kostnici, upálen; Dopisy z Kostnice, O církvi (latinsky, kritika církve), O svatokupectví (v češtině, kritika odpustků), Výklad Viery, Desatera a Páteře, Dcerka, O českém pravopisu (ruší spřežky)

Václav Hájek z Libočan– autor Kroniky české, 16. století, není věrohodná, dějiny do nástupu Habsburků na český trůn (1526)

Jan Amos Komenský– 17. století, baroko, „učitel národů“, psal traktáty (Truchlivý, Listové do nebe), je pronásledován Habsburky; Labyrint světa a ráj srdce (alegorická skladba, symbolika), Didaktika (systematika školství), Dveře jazyků otevřené, Informatorium školy mateřské, Svět v obrazech

Bedřich Bridel– baroko, 17. století, báseň Co bůh? Člověk?– Bůh vs. člověk, duchovní lyrika Ivan

Světová literatura 19. století:
Walter Scott– anglický romantismus, 18. a 19. století, zakladatel moderního historického románu, román Ivanhoe (za vlády Richarda Lví srdce), román Waverly (dobrodružný, pokus osvobození Skotů)

Jane Austenová– anglický romantismus, 18. a 19. století, představitelka rodinného románu, psala milostné romány o venkovských vyšších vrstvách; Pýcha a předsudek, Rozum a cit, Emma

George Gordon Byron– anglický romantismus, 18. a 19. století, dílo Child Heroldova pouť (báseň), Má duše temná je; zakladatel byronské povídky

Alexandr Sergejevič Puškin– Rusko, prvky romantismu, ale i realistické prvky, kritika carismu, 2x ve vyhnanství, psal básně- poemy (Ruslan a Ludmila), povídky (Bělkinovy povídky, Kapitánská dcerka, Piková dáma) a drama (Boris Godunov), román Evžen Oněgin

Honoré de Balzac– francouzský realismus, 19. století, cyklus Lidská komedie– chtěl 90 románů, to ale nestihl, snažil se zachytit morálku doby a lidí, kde začaly rozhodovat peníze, patří sem Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán

Victor Hugo– francouzský romantismus, 19. století, cyklus básní Legenda věků (různé etapy lidstva), romány Chrám Matky Boží v Paříži, Bídníci, Dělníci moře, 93

Alexandre Dumas– francouzský romantismus, 19. století, hlavně historické romány- Tři mušketýři, Hrabě Monte Cristo

Edgar Allan Poe– americký romantismus, 19. století, ovlivnil prokleté básníky, zakladatel hororu, sbírka básní Havran a jiné básně, povídka Jáma a kyvadlo

Nikolaj Vasiljevič Gogol– ruský realismus a naturalismus, 19. století, povídka Petrohradské povídky, román Mrtvé duše, komedie Revizor

Charles Dickens– anglický realismus, 19. století, psal o nešťastných malých dětech, romány Oliver Twist, Malá Doritka, David Coperfield, Kronika Pickwickova klubu

Walt Whitman– americký realismus, 19. století, zakladatel volného verše, sbírka Stébla trávy

Gustave Flaubert– francouzský realismus a naturalismus, 19. století, román Paní Bovaryová, Citová výchova, Salambo

Fjodor Michajlovič Dostojevskij– ruský realismus a naturalismus, 19. století, zakladatel moderního psychologického románu, soubor 3 povídek Zápisky z podzemí, Zápisky z mrtvého domu, román Zločin a trest

Charles Baudelaire– patří mezi prokleté básníky, 2. polovina 19. století, sbírka Květy zla– báseň Zdechlina; milostný sonet Co povíš večer dnes

Lev Nikolajevič Tolstoj– ruský realismus a naturalismus, 19. století, román epopejí Vojna a mír, psychologický román Anna Karenina, sociálně-kritický román Vzkříšení

Henrik Ibsen– norský realismus, 19. století, drama Nora

Jules Verne– zakladatel vědeckofantastické literatury, představitel dobružné literatury, Francie, 19. století, Cesta do středu Země, Cesta kolem světa za 80 dní, Dva roky prázdnin, Tajuplný ostrov

Émile Zola– francouzský naturalismus, 19. století, romány Zabiják, Nana, Germinal, Břicho Paříže

Oscar Wilde– Irsko, 19. století, dekadence, román Obraz Doriana Graye, Jak je důležité míti Filipa

Jean Arthur Rimbaud– představitel prokletých básníků, 19. století, báseň Opilý koráb, Iluminace, Sezóna v pekle

Anton Pavlovič Čechov– ruský realismus a naturalismus, 19. století, prozaik a dramatik, založil lyrizované drama- Višňový sad, Strýček Váňa, Tři sestry, Racek

Česká literatura 19. století:
Josef Dobrovský– 1. fáze NO (obranná fáze), přelom 18. a 19. století, zakladatel slavistiky, Zevrubná mluvnice češtiny (německy), Dějiny českého jazyka a literatury), Německo- český slovník (2 díly), Mluvnice staroslověnštiny (=> zakladatelem slavistiky)

Josef Jungmann– 2 fáze NO (ofenzivní fáze), počátek 19. století, Slovesnost, Historie literatury české, Slovník česko-německý (5 dílů)

František Ladislav Čelakovský– 2. fáze NO (ofenzivní fáze), 1. polovina 19. století, sbíral lidovou slovesnost, Ohlas písní ruských/českých, Toman a lesní panna– 1. česká umělí balada

Josef Kajetán Tyl– český romantismus, 1. polovina 19. století, založil časopis Květy, představitelem dramatických báchorek- Strakonický dudák, Lesní panna, Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka (píseň Kde domov můj), i historické hry (Jan Hus, Jan Žižka)

Karel Hynek Mácha– český romantismus, 1810-1836, lyricko-epická skladba Máj (4 zpěvy+2 intermezza, 1836), báseň V svět jsem vstoupil, psal i prózu- Křivoklad, Krkonošská pouť, Obrazy ze života mého (Večer na Bezdězu+ Márinka)

Karel Jaromír Erben– český romantismus, 19. století, sběratel ústní lidové slovesnosti, Kytice (baladický ráz), Písně národní v Čechách, České pohádky (Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Zlatovláska)

Rukopis královédvorský– snaha dokázat, že Slované jsou v literatuře rovnoprávní s Germány, žádné staré památky se nenašly=> padělky, to se ale v NO nevědělo, počátek 19. století, kladen do 13. století; autoři Václav Hanka a Josef Linda, Dobrovský a jeho skupina zpochybnila jazyk + TGM to se skupinou dokázal vědecky

Rukopis zelenohorský– snaha dokázat, že Slované jsou v literatuře rovnoprávní s Germány, žádné staré památky se nenašly=> padělky, to se ale v NO nevědělo, počátek 19. století, kladen do 9. -10. století, obsahoval báseň Libušin soud; autoři Václav Hanka a Josef Linda, Dobrovský a jeho skupina zpochybnila jazyk + TGM to se skupinou dokázal vědecky

Božena Němcová– český romantismus, ale i prvky popisného realismu, 19. století, psala národopisné studie o obyvatelích v tehdejší době- Obrázky z Ratibořicka, České národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky, Babička, Divá Bára, V zámku a podzámčí

Karel Havlíček Borovský– český romantismus, prvky realismu, 19. století, zakladatel moderní satiry a žurnalistiky, reportáže z Ruska=> Obrazy z Rus (1. české realistické dílo), Národní noviny (hlavní redaktor), Epigramy (5 částí), Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest sv. Vladimíra

Jan Neruda– český realismus, 2. polovina 19. století, patří mezi Májovce, Dědova mísa (sociální balada), Písně kosmické (pokrok lidstva), Balady a romance, Povídky malostranské (Doktor Kazisvět, Hastrman, Přivedla žebráka na mizinu)

Josef Václav Sládek– 19. století, Lumírovec, byl u zrodu almanachu Ruch, Jiskry na moři (ohlas na pobyt v Americe), Selské písně a české znělky (přírodní lyrika), tvorba pro děti

Svatopluk Čech– Ruchovec, 19. století, sbírka Písně otroka, Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do 15. století

Alois Jirásek– česká historická próza konce 19. století, i počátek 20. století, Staré pověsti české, Psohlavci, trilogie románů Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo (husitství), román Temno (pobělohorská doba), román F. L. Věk (doba NO), dramatická báchorka Lucerna

Jaroslav Vrchlický– Lumírovec, 19. století, významný básník, zkoušel různé formy básní, Okna v bouři, Poutí k Eldorádu, Zlomky epopeje, drama Noc na Karlštejně

Vilém Mrštík– podepsal Manifest České moderny, přelom 19. a 20. století, realistická dramatická tvorba- drama Maryša, román Santa Lucia

Světová literatura 20. století:
Thomas Mann– německý prozaik a esejista, držitel Nobelovy ceny za román Buddenbrookovi, homosexuál, román Doktor Faustus (inspirace Faustem přenesená do soudobého Německa)

Guillaume Apollinaire– představitel kubofuturismu a surrealismu, počátek 20. století, sbírka Alkoholy (báseň Pásmo) a sbírka Kaligramy

James Joyce– 1. polovina 20. stoletní, světová moderna, Irsko, román Odysseus

Franz Kafka– německy píšící autor v Čechách, 1. polovina 20. století, ovlivněn existencialismem, žid, Dopisy Mileně (platonický vztah), povídka Proměna, román Proces

Boris Pasternak– 1. polovina 20. století, Rusko, žid, představitel futurismu, nositel Nobelovy ceny, román Doktor Živago (=> vyhnanství na Sibiř)

Michail Bulgakov– 1. polovina 20. století, Ukrajina, prozaik a dramatik, satirický román Mistr a Markétka

Erich Maria Remarque– 1. polovina 20. století, reakce na 1. světovou válku, Německo, Na západní frontě klid, Tři kamarádi, Černý obelisk, Nebe nezná vyvolených

Ernest Hemingway– 1. polovina 20. století, reakce na 1. světovou válku, příslušník „ztracené generace“, USA, Sbohem, armádo, Komu zvoní hrana (španělská občanská válka), Zelené pahorky africké, novela Stařec a moře=> Nobelova cena; metoda ledovce

John Steinbeck– 1. polovina 20. století, tvořil v meziválečné době, nositel Nobelovy ceny za tomán Hrozny hněvu, novela O myších a lidech

George Orwell– 1. polovina 20. století, britský novinář, esejista a spisovatel, antiutopické romány Farma zvířat a 1984– nehumánnost totalitních ideologií

Samuel Beckett– 20. století, irsky dramatika prozaik, představitel absurdního dramatu, drama Čekání na Godota

Tennessee Williams– 20. století, USA, představitel psychologického dramatu, drama Tramvaj do stanice Touha

Albert Camus– 20. století, Francie, představitel existencialismu, Nobelova cena, román Cizinec, Mor

Alexandr Solženicyn– tvora 2. polovina 20. století, psal o věznění v Gulagu a o životě v SSSR (ovlivněn 2. světovou válkou a vyhnanstvím), novela Jeden den Ivana Děnisoviče (1 den v lágru)

Friedrich Dürrenmatt– 20. století, Švýcarsko, představitel absurdního dramatu a epického divadla, drama Návštěva staré dámy

Jack Kerouac– 20. století, USA, představitel beat generation, autobiografický román Na cestě

William Styron– 20. století, USA, prozaik, zabývá se otázkami trestu a viny, rasismem, román Sophiina volba (psychologický román)

Gabriel García Marquéz– 2. polovina 20. století, Kolumbie, představitel magického realismu, nositel Nobelovy ceny, román Sto roků samoty, Kronika ohlášené smrti, Láska za časů cholery

Umberto Eco– 2. polovina 20. století, Itálie, představitel postmoderny, zabýval se středověkou estetikou a kulturou, román Jméno růže

Česká literatura 20. století:
Antonín Sova-konec 19., počátek 20. století, představitel českého impresionismu, báseň U řek

Petr Bezruč– přelom 19. a 20. století, buřič, „bard slezského lidu“, sbírka Slezské písně (sociální balady)- Maryčka Magdónova, Ostrava, Kantor Halfar

Otokar Březina-přelom 19. a 20. století, představitel českého symbolismu, volný verš, téma sbratření lidí v básních, sbírka Stavitelé chrámu, Ruce, Svítání na západě, Má matka

Stanislav Kostka Neumann– počátek 20. století, buřič, sbírka Nové zpěvy (civilismus, Zpěvy drátů, Chvála rotačky), Rudé zpěvy (levicové, proletářství)

              Viktor Dyk– počátek 20. století, buřič, novela Krysař (staroněmecká pověst, symbolismus), Válečná tetralogie, A porta inferi, Devátá vlna

Fráňa Šrámek– počátek 20. století, buřič, lyrizované drama a próza, sbírka Života bído, přec tě mám rád, román Stříbrný vítr

Ivan Olbracht-1. polovina 20. století, meziválečná tvorba, levicový proud, témata ze Zakarpatské Ukrajiny, psychologické, psychologický román Podivné přátelství herce Jesenia, román Anna Proletářka (proletářství), baladický román Nikola Šuhaj loupežník, soubor povídek Golet v údolí

Jaroslav Hašek– přelom 19. a 20. století, odraz 1. světové války v české literatuře, byl bolševický novinář, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Můj obchod se psy

Jaroslav Durych– 1. polovina 20. století, meziválečná katolická tvorba, soubor 3 povídek Rekviem (Menší valdštejnská trilogie, 30ti letá válka), román Bloudění (Velká valdštejnská trilogie, pobělohorská doba)

Karel Čapek-1. polovina 20. století, meziválečná tvorba, pravice, Lidové noviny, próza a dramata, Povídky z jedné a druhé kapsy, drama R. U. R, Bílá nemon, Matka, román Krakatit, Válka s mloky

Vladislav Vančura– 1. polovina 20. století, meziválečná tvorba, imaginativní proud, levice, popraven v Kobylisích, člen Devětsilu, poetismus, Rozmarné léto, Markéta Lazarová

Jaroslav Havlíček– 1. polovina 20. století, meziválečná tvorba, psychologický proud, román Petrolejové lampy, Neviditelný, Helimadoe

Jiří Wolker– 1. polovina 20. století, proletářská literatura, napsal si vlastní epitaf, sbírka Host do domu (o obyčejných věcech, vitalismus), sbírka Těžká hodina (sociální balady- Balada O snu/O nenarozeném dítěti/O očích topičových)

Vítězslav Nezval– 1. polovina 20. století, poetismus, člen Děvetsilu, surrealismus, levice, sbírka Básně noci, báseň Edison (autobiografie), drama Manon Lescaut

Jaroslav Seifert– 20. století, Nobelova cena, podepsal Chartu 77, memoár Všecky krásy světa, proletářství i poetismus, sbírka Na vlnách TSF (poetismus), Vějíř Boženy Němcové, Maminka

František Halas– 1. polovina 20. století, existencialismus, spiritualismus, levicový odboj, sbírka Torzo naděje (povzbuzení národa proti fašismu, báseň Praze, Zpěv úzkosti, Mobilizace)

Vladimír Holan– 1. polovina 20. století, existencialismus, sbírka Září 1938 (reakce na Mnichov), Noc s Hamletem (hodně filozofická)

Jan Werich/Jiří Voskovec– 1. polovina 20. století, meziválečné české drama, Osvobozené divadlo, hra Vest pocket revue, forbíny, divadlo do roku 1948- poslední hra Divotvorný hrnec

František Hrubín– 1. polovina 20. století, básník, přírodní a milostná lyrika, poema Romance pro křídlovku (samotná výpověď autora)

Jiří Kolář– 20. století, období okupace, spisovatel, výtvarník (koláže), založil Skupinu 42, sbírka Prométheova játra (odpor proti totalitním vládám)

Bohumil Hrabal– 2. polovina 20. století, próza po roce 1945, odraz 2. světové války s odstupem, volné řazení myšlenek za sebou, inspirace z vlastních zážitků a z příběhů vyprávěných lidmi v hospodě U Tygra, neologismus pábitel, Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Perlička na dně, Pábitelé

Jiří Orten– 1. polovina 20. století, období okupace, skupina Ohnice, žid, sbírka Jeremiášův pláč (biblický motiv), sbírka Ohnice

Jan Skácel– 20. století, prozaik a poezie pro děti, období komunismu, samizdat a exilová tvorba, Kdo pije potmě víno

Ladislav Fuks– 2. polovina 20. století, próza po roce 1945, odraz 2. světové války s odstupem, homosexuál, psychologie postav, novela Spalovač mrtvol, román Pan Theodor Mundstock

Josef Škvorecký-2. polovina 20. století, próza po roce 1945, odraz 2. světové války s odstupem, žena Zdena Salivarová, román Zbabělci (Danny Smiřický, reakce na osvobození), emigrace do Kanady, román Tankový prapor, soubor povídek Prima sezóna

Arnošt Lustig-2. polovina 20. století, próza po roce 1945, odraz 2. světové války s odstupem, žid=> židovská tématika, do roku 1989 v emigraci, novela Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Ludvík Vaculík– 2. polovina 20. století, zakladatel samizdatové edice Petlice, psal fejetony, podepsal Chartu 77, ovlivněn existencialismem, manifest Dva tisíce slov (za lidská práva v ČSR)

Pavel Kohout– 2. polovina 20. století, představitel budovatelské poezie, psal dramata (dramaturgem v Divadle na Vinohradech), postupně byl proti komunismu, zbaven československého občanství=> doteď v Rakousku, podepsal Chartu 77

Milan Kundera– 2. polovina 20. století, francouzský spisovatel českého původu (nyní píše ve FJ), zbaven československého občanství, román Žert (problematika komunismu), Valčík na rozloučenou, Nesnesitelná lehkost bytí (hledání smyslu života)

Ota Pavel– 2. polovina 20. století, novinář a sportovní reportér, sportovní a autobiografická tématika, Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby

Zdeněk Svěrák/Ladislav Smoljak– 2. polovina 20. století, Divadlo Járy Cimrmana, hra Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký

Vladimír Páral– 2. polovina 20. století, satira a triviální próza za dob komunismu, podepsal Antichartu, vliv schematismu, Černá pentalogie, Bílá pentalogie

Josef Topol– 2. polovina 20. století, básník a dramatik, podepsal Chartu 77, divadlo D34, Divadlo za branou

Václav Havel-2. polovina 20. století, podepsal Chartu 77, psal eseje, představitel absurdního dramatu, hry Zahradní slavnost, Višňový sad, Audience

3 Literární žánry

Anekdota-vtip, miniaturní humorné příběhy s výraznou pointou, pobavení příjemce, zesměšňuje

Bajka– zvířata zde jednají jako lidé, mají lidské vlastnosti, vychází z nich mravní ponaučení, Ezop

Balada-lyricko-epická báseň, dramatický děj s rychlým spádem, pochmurný děj a tragický konec

Cestopis-próza, popis autorovy cesty do cizích zemí

Elegie-žalozpěv, skladba smutného rázu, básnická i hudební

Epigram-krátká satirická báseň, která kritizuje nějaký problém (nejčastěji ve společnosti), Borovský

Epos-lyricko-epická báseň založená na ději, ale tento děj je zpomalován rozsáhlými popisy

Fantasy-užití magie, nadpřirozených prvků, netypické chování lidí, smyšlený svět, fantazie

Kaligram-báseň, jejíž písmena/celá slova jsou uspořádána do obrazce, který vyjadřuje téma básně

Komedie-dramatický útvar, končí šťastně, humorný nadhled nad lidskými slabostmi, komika

Kronika-chronologické popsání historických událostí

Legenda-epické pojednání o životě, smrti, umučení a zázracích svatých

Mýtus-příběh o tom, jak si lidé vykládali svět, báje o původu člověka, fantastická vyprávění

Novela-podobná povídce, jedna časově omezená linie, která má vyhrocenou pointu, rychlý závěr

Óda-oslavná lyrická báseň, oslavuje hrdinu, předmět, osobu, vlast

Pásmo-delší báseň sestavená jako volný sled pocitů, dojmů, myšlenek a představ

Píseň-texty určené ke zpívání, žánr lidové slovesnosti, na pomezí slovesného a hudebního umění

Poema-lyricko-epická básnická povídka, děj bývá potlačen na úkor líčení pocitů, dojmů a nálad

Pohádka-ústní lidová slovesnost, vymyšlený děj, nadpřirozené bytosti, dobro vítězí, H. Ch. Andersen

Pověst-váže se k určitému místu/historii/rodu-je to lidově zpracováno, Jirásek: Staré pověsti české

Povídka-kratší příběh s malým počtem postav, jednoduchý děj, dobrodružné/historické/humorné

Román-mnoho postav, spletité osudy, nejrůznější prostředí v delším čase, historický/psychologický

Sci-fi-výskyt spekulativních technologií a přírodních jevů, dosud neznámé formy života, budoucnost

Sonet-lyrická báseň, milostná/o přírodě, pevná forma-1. dvě sloky 4 verše, 2. dvě sloky 3 verše

Romance-lyricko-epická báseň, většinou o lásce, nemá pochmurný nebo tragický děj jako u balad

Tragédie-forma dramatu s vážným obsahem, neřešitelný konflikt s marným bojem a tragickým koncem