LITERÁRNÍ ŽÁNRY – DRUHY
každý druh má stejný rozsah, stejné téma, stejné vlastnosti a jazykově je podobně zpracován
základní žánry: Lyrika, Epika, Drama
LYRIKA
nemá děj ? vyjadřuje pocity, postoje, vztahy
většinou ve verších
dělíme: milostná, politická, přírodní, úvahová
druhy: píseň, óda, elegie, satira, epigram
píseň: nejstarší žánr, z ÚLS, přesný rytmus a rým, lidová (nemá autora), umělá (má autora), př. K.H. Mácha ?Ani labuť ani lůna (úvahová), Z temna lesa žhehulička (přírodní)
óda: oslavná báseň, složitější a větší rozsah, př. F.L. Puchmajer ? Óda na jazyk český
elegie: žalozpěv ? má smutný ráz, tématem je ztráta někoho nebo něčeho, př. J. Kainar ? Dopis pro nemocnou
satira: báseň, která odsuzuje ironií, vtipem a nadsázkou záporné společenské jevy, lidské vlastnosti a vztahy
epigram: drobná satirická báseň, stručně vyjadřuje úsudek k určitému životnímu jevu, slova poučují, příklady táhnou (Co sám nerad, nečiň jinému, žáku, pravil kantor kdesi, třepaje ho za pačesy), př. K.H. Borovský ?Král Lávra
rytmus: záměrné uspořádání přízvučných a nepřízvučných dob (trochej ˝-Č˝-Č˝-Č˝, daktyl ˝-ČČ˝-ČČ˝-ČČ˝, jamb ˝Č-˝Č-˝Č-˝)
rým: zvuková shoda hlásek na konci verše (střídavý ? ababab, sdružený ? aabbccdd, obkročný ? abba, přerývaný ? abcbdefe, postupný – abcdabcd
EPIKA
původně ve verších, teď ve větách (próza)
má děj
druhy: bajka, román, novela, povídka, epos, paměť, kronika, pohádka, pověst, anekdota, legenda, báje
příběh: kratičká událost, která je humorná, poučná nebo anekdotická
bajka: nejstarší zvířecí pohádka, krátký příběh, zvířata se projevují a jednají jako lidé, autoři používají alegorii (jinotaj) ? lidské nešvary ukazují nepřímo
báje: pokus primitivní společnosti o výklad světa, jejich hrdinové jsou bohové
pověst: místní (o lokalitách), historická (národní,legendární, o lidech), o původu, erbovní
pohádka: příběh s nadpřirozenými bytostmi, zvítězí dobro nad zlem, lidová, literární, autorská, znaky: nadpřirozené bytosti, velká úloha zvířat, magická čísla (3,7,9,12), důležitá úloha ženy (často babička), stejné slovní obraty (zazvonil zvonec a pohádky je konec, bylo nebylo)
povídka: jádrem je určitá událost, bývá určena místně, časově
novela: stručnější a sevřenější než povídka
epos: pověst ve slovech, tématika války nebo hrdinských činů, hrdinský (epos o Gilgamešovi, Ilias a Odysea), rytířský (Tristan a Izolda)
román: objevuje se zde více příběhů, odehrávají se ve větším časovém rozmezí, mnoho hlavních a vedlejších postav, historický (Psohlavci, Robin Hood), dobrodružný (Volání divočiny, 2 roky prázdnin), životopisný (Já Rembrandt), fantastický, výchovný, psychologický, vesnický, společenský
kronika: dějinné události v přesném sledu za sebou, bez hodnocení a vnitřních souvislostí, př. Kosmasova kronika česká, Dalimilova kronika
DRAMA
určené k předvádění na jevišti
vznik ve starověkém Řecku
dělíme: tragédie, komedie, činohra
tragédie: řeší tragický konflikt, vznikla z náboženských obřadů, př. Romeo a Julie
komedie: (veselohra), komický konflikt, který má člověka pobavit, př. Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy)
činohra: komické i dramatické situace, jako by ze života, př. Alois Jirásek ? Lucerna
akta scény výstupy
řeč dramatu: dialog ? rozhovor, monolog ? samomluva
LYRICKO ? EPICKÉ FORMY
balada: báseň se smutným příběhem a tragickým zakončením, lidová (z ÚLS, Tři dcery, Vodníkova nevěsta), ohlasová (v době národního obrození, Toman a lesní panna), fantastická, sociální ? společenská (popisuje společenské vztahy a zabývá se důsledky těchto vztahů, př. J. Neruda ? Dědova mísa
romance: báseň středního rozsahu, protiklad balady ? příběh je radostnější, celková nálada jasnější, př. J. Neruda ? Romance o Karlu IV., J. Vrchlický ? Jarní romance
STRUKTURA literárního díla
dělíme na tři roviny
1.tematika ? tvoří ji soubor témat (témata hlavní a vedlejší)
téma: kromě děje vyjadřuje i hlavní myšlenku a někdy i smysl literárního díla
námět: pouze obsah díla (př. Ota Pavel ? námět: úlovek velké ryby, téma: sblížení malého chlapce se starým člověkem)
2. kompozice ? výstavba: úvod ? zápletka ? rozvoj ? rozuzlení ? závěr
děj probíhá v čase, chronologicky (plyne postupně), retrospektivně (začíná koncem a vrací se)
děj probíhá v místě
3. jazyk- většinou se děj odehrává ve třetí osobě (erforma)
ichforma ? napsáno v 1. osobě (vzpomínková próza, paměti, životopisy)