Literární a umělecké směry přelomu 19. a 20. století
Na přelomu století válka změnila život ? smrt byla tu a lidé žijí
rychleji, katastrofy, chaos a desorientace. Nový životní pocit souvisí
i s vlnou spiritualismu.
- růst napětí, neshody a kritická pozornost k realitě =>
odmítnutí hodnot měšťanů
- spisovatelé vyjadřují svůj odpor ke společnosti, její morálce a vkusu.
- vliv filozofie F. Nietzeho – silný jedinec s vůlí k moci, zdůraznění
svobody (individualismus). odmítnutí demokracie, útok na křesťanství.
- v poezii se hledají nové směry a cesty
- soustředění se na vnitřní život člověka, jeho senzibilitu; právo
na osobité vidění světa, pravdivé a nezastřené vyjádření
osobních zkušeností, prožitků
Impresionismus
- podle obrazu Imprese, východ slunce od Moneta
- snaha zaznamenat smyslové zážitky, zdůrazňuje smyslové vjemy, snaží
se vyslovit dojem, náladu, pojmenovat pomíjivý a prchavý jev
- doménou je poezie, ovlivnil také prózu, drama i kritiku
- kompozice, lyrismus, bohatá metafora melodičnost, eufonie a rýmy
- volné řazení zrakových a sluchových dojmů
- ve výtvarném umění jsou představiteli E. Manet, C. Monet, E. Degas,
A. Renoir
- v hudbě Claude Debussy, v sochařství Auguste Rodin
- v literatuře ? P. Verliane, A. Sova, F. Šrámek, V. Mrštík, J.
Kvapil, K. Sezima.
Symbolismus
- reakce na realismus, naturalismus i impresionismus
- symboly – přenášení významů, abstraktní & skryté představy,
podmanivá působnost
- básnické obrazy; představy a sny
- důraz na hudebnost veršem, volný verš
- Charles Baudelaire, Arthur Rimbaud, Otokar Březina, Antonín Sova, Karel
Hlaváček
Dekadence
- zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení
životem
- témata ? ošklivá, málo psaná a proti tehdejší morálce
- pocity rozkladu a smrti (únik z reálného světa, který básníkům
připadal těsný, úzký, nedokonalý, do světa snů, k mystice – víra
v nadpřirozený svět, v Boha)
- opovržení ?lidským stádem?; zbožňování aristokratismu
- Walt Whitman
Expresionismus
se formuje v opozici proti naturalismu a impresionismu, chce být
novým životním pocitem, v němž se koncentrují obavy o osud člověka.
Ve výtvarném umění byl Vincent van Gogh a Paul Gaugin, v literatuře
August Strindberg – umění výrazu. U nás se projevuje opožděně až po první
světové válce.
Civilismus
se zaměřuje na zobrazení technických vymožeností a životního
slohu. Představitelé jsou Walt Whitman, Emile Verhaerenem a náš S. K.
Neuman. Tento směr se projevuje v mnohých dalších směrech dvacátého
století jako futurismus a kubismus.
Vitalismus
byl směr v české poezii a próze, který se úzce se prolíná s impresionismem
a ovlivnil pragmatické literáty. Byla to reakce na válku a krizi všech
hodnot. Zobrazuje radost z maličkostí, z pouhé existence a opojení
základními životními fakty. Odmítnutá formální odvozenosti a složitosti,
do popředí staví srozumitelnost, jednoduché zobrazení krás života. Hlavní
představitelé Fráňa Šrámek, Karel Čapek a Jiří Wolker.
Světová moderna
Francie
Manifest symbolismu byl vydán roku 1886, který prohlašuje symbol za
hlavní prostředek moderní poezie. Symbolisté byli inspirováni tvorbou
severoamerického básníka a prozaika Edgara Alana Poea, zejména jeho básní
Havran a Filozofií Básnické skladby mezi nejvýznamnější představitele
patří ?prokletí básníci? Charles Baudelaire a Paul
Verlaine, Jean Artur Rimbaud.
Charles Baudelaire (1821 – 1867), který paradoxně spadá svým životem
do období realismu. Vyšel z romantismu, ale byl nepřítelem romantické
vášně a sentimentality. Stejně tak byl odpůrcem pozitivizmu a zjednodušeného
realistického pohledu na skutečnost. Jeho dílo nabylo na významu, až po
jeho smrti, zejména pak v 90. letech.
sbírka Květy zla – nejznámějším a nejskandálnějším
dílo. Má šest dílů, z nichž nejrozsáhlejší je první oddíl Splín
a ideál.
báseň Vztahy
- básník zobrazuje představu života, vše je v rukou přírody, v temných
lesích nebo zelených loukách
- symbolismus (symboly života) => impresionismus (zvukomalba)
báseň Zdechlina – autor objevuje krásu v oblasti zla
- naturalisticky podán obraz rozkladu a zkázy, nalézt krásu i v prostředí
pařížské velkoměstské bídy, v děsivých obrazech ubohých starců,
pod hadry žebráků.
- symbolické vyjadřování; básnický obraz se stává hlavním prostředkem
umělecké působivosti.
Paul Verlaine (1844 – 1896) – hlavní představitel symbolismu, mistr
náladovosti v poezii. Narozdíl od Baudelaira nebyl intelektuálským básníkem;
byl smyslový a bezprostřední. Ve sbírkách Saturnské básně
a Galantní slavnosti navazoval na Huga a Baudelaira.
Jeho tvorbu ovlivnilo i přátelství s Rimbaudem, kterému se ve
tvorbě přiblížil v Romancích beze slov. Ve vězení, do
kterého se dostal, vznikla část sbírky Moudrost. Svým stylem
života bývá přirovnáván k Villonovi.
Saturnské básně ? Píseň podzimní ? básník popisuje své
pocity na podzim
?Ó podzime, tvé housle lkají, mou duši tou hrou unylou utýrají.?
Jean Arthur Rimbaud (1854 – 1891), byl ještě silnější uměleckou
individualitou než Verlaine. Celé své dílo vytvořil mezi 16 a 20 rokem života,
byl svéhlavý se sklony k tuláctví, přátelil se s Verlainem, ale
kvůli sporu se rozcházejí. Pak se umělecky odmlčel a vedl dobrodružný
život (voják, tulák a obchodník se zbraněmi v Africe).
Další tvorba – Faunovo odpoledne, Úchylky a posmrtně
vydané sbírky Vrh kostek nikdy nezruší náhodu a Madrigaly.
Básně
- neobyčejná obraznost, metafory spojující zvuky a barvy, oslňující
halucinace představ,
- touha po rušném životě a útěku z civilizace, přesvědčení
o chaotičnosti světa
- místo přímého pojmenování sugeroval dojmy
báseň Spáč v úvalu ? kontrasty krásy přírody a smrti
=> výrazný kontrast
- 1.sloka – navození nálady ? impresionismus (příroda ? nádherná)
- 2.sloka – představa vojáka klidně spícího v úvalu (příroda se
má o něj postarat)
- 3.sloka ? drama, čtenář se dozví, že voják je mrtvý
- forma sonetu
Iluminace – soubor básní v próze a verších, vydal bez jeho
vědomí Verlaine .
- báseň Opilý koráb – rozvíjí pásmo vidin, slučuje
halucinace s přízraky, ohňostroj barev a zvuků v jediný
proud představ vznícený prudkou fantazií
Prvky symbolismu a impresionismu u Guy de Maupassanta ? v povídce
Kulička. K vrcholům v tvorby byl román Miláček
, vystihuje atmosféru a psychologii hrdinů.
Belgie
Maurice Maeterlinck (1862 – 1849) – Jeho postavy jsou jen stíny, nebo,
jako sám řekl, náměsíčníci probuzení z trapného snu. Člověk je
vydán napospas silám osudu, které brání lidskému štěstí. Dílo ?
Motlitba
USA
Walt Whitman– patřil k zakladatelům civilismu. Byl
obdivovatelem výsledků civilizace a k obyčejným věcem. Jako vzor ho měl
Belgičan Émile Verhaeren a Jan Neruda.
sbírka Stébla v trávě – poezie všedního dne
báseň Motto – civilismus, radost ze života a oslava země
báseň O sobě zpívám – vyjadřuje názor na vztah mezi mužem a ženou
báseň Zpěv radostí – odmítá žít v sobeckém světě a
chce žít svobodně podle přírody; verš volný – netrvá na pravidelnosti
Anglie
Oscar Wilde (1854 – 1900), básník a dramatik, byl proti realismu.
Postavil se proti teoriím o užitkovosti umění a nakonec i proti
etice v umění. Obracel se proti anglické puritánské morálce. Na dva
roky byl uvězněn pro přestupky proti mravnosti.
Už na univerzitě začal psát básně, a aby se zajistil, bohatě se oženil.
Byl nařčen, kvůli dopisu, z tehdy trestné homosexuality
román – Obraz Doriana Graye ? byl jeho jediným
a velice úspěšným románem
Hlavní postavou je Dorian, mladý muž , který se stane modelem úspěšnému
malíři Basilovi, namaluje mu portrét. Malíř si ho oblíbí a uvede ho do
společnosti. Dorian má úspěch, ujme se ho bohatý lord Henry a zkazí ho. D.
miluje estetický prožitek a zamiluje se do podřadné herečky Cybily, ale po
neúspěšném představení ji odvrhne, C. se zabije. D. jde beze smutku do
divadla – na obrazu se objevuje zlý úsměv. D. se bojí prozrazení tohoto
tajemství a obraz ukrývá. Zabije přítele Basila a zemřou kvůli D. další
lidé. Na obrazu Dorian stárne a jeho tvář je zlá, živý Dorian je však stále
mladý a uvnitř zlý. Dorian se snaží napravit, ale nejde mu to. V zoufalství
vezme dýku a probodne obraz, v tu chvíli umírá zestárlý a obraz je
zase normální.
divadelní hry – Jak je důležité míti Filipa; Ideální
manžel, které upoutávají groteskní charakteristikou postav a vtipem.
pohádky Šťastný princ a jiné pohádky
– Slavík a růže– mladý student je zamilovaný do pyšné dívky,
která chce v únoru růži, slavík se pro ztrápeného studenta obětuje
nabodne se na trn a zemře, z jeho oběti vyroste květ, student vezme růži
k dívce, ta ho odmítne a hoch růži zahodí a slavík zemře zbytečně
Německo
Pražský rodák, básník Rainer Maria Rilke (1875 – 1926) ovlivnil
svou tvorbou – filozoficky hlubokou lyrikou a prózou. Poezie se obracela k základním
metafyzickým problémům smyslu lidského života, lásky, utrpení a smrti
– Kniha hodin, Orfeovy sonety a Nové básně
(Závěrečný zpěv).
báseň Závěrečný zpěv ? přítomnost smrti, bez nás by smrt
nebyla; metafory
Rusko
Alexander Alexandrovič Blok – symbolista
– poema Dvanáct ? popis nástupu k moci říjnovou
revolucí, staroušci si čtou v nečase látkový plakát a přemýšlí
kolik dětí by se z něj obléklo, symbol špatné ruské situace ?
studený vanoucí vichr
Česká moderna
Roku 1895 vystoupila se svým programem Česká moderna.
Neměli jednotný program, ale jednotícím prvkem byl nesouhlas se starou
generací a vládnoucí politikou. Žádali právo mít své přesvědčení
a svou individualitu. Snažili se vymanit literaturu z tradičního vědomí
vlastenecké služebnosti.
Manifest koncipovali J. S. Machar s F. X. Šaldou,
podepsali jej Otokar Březina (symbolismus), Antonín Sova (impresionismus),
Vilém Mrštík, Josef Karel Šlejhar, František Václav Krejčí a reformističtí
žurnalisté. Machar se dostal do sporu s Vrchlickým. Byl také proces
omladinou- S.K.Neumann, který byl také anarchista
Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942) byl iniciátorem České moderny. Působil
jako úředník ve Vídni a všechny rebelie skončily. Byl označován jako
rouhač, ironik a útočný kritik. Navazuje na Nerudu a Havlíčka. Pouze
v antice nalezl ztělesnění ideálu.
– sb. Confiteor I. III. (vyznávám) – zpověď
člověka nevěřící ho v národní a nadosobní ideály.
– báseň Až umru ? ironický pohled na smrt, vyvyšuje vzpomínku
na ženu nad ostatní? satyra ; přirovnání, personifikace, apostrofa
– sbírka Zde by měly kvésti růže ? báseň Podzimní
povídka – osudy žen, jejich otrocké postavení a pokrytectví maloměšťáků,
lyricko ? epická s., prolog, epilog Mé dceři- – cyklus básnických sbírek
Svědomím věků, v němž prochází dějinami lidstva.
- báseň Posel ? téma z antiky ? posel přináší zprávy
o padlých matce, sám nad sebou běduje, ztratil hrdost tím že přežil;
oslovení, přirovnání, verš ABAB
- báseň Xanthippé, žena Sokratova ? X. si stěžuje na svého
muže ? filosofický náhled
Význam
- – myšlenková modernost a kritický postoj k českému
maloměšťáctví
- – ve vídeňského odstupu viděl objektivněji a výrazněji
- – satira, ironický pohled na skutečnost a skepse
Antonín Sova (1864 ? 1928) ? impresionista a symbolik. Po smrti své
matky se uzavřel, byl knihovníkem. Próza ? O milkování lásce a zrady
a Ivův román .
Poezie
- realismus ? Realistické sloky (1890)
- impresionismus ? sb.Květy intimních nálad ? b. U řek ?
sl. vjemy; obr. Poj. ; sb. Zlomená duše ? b.Smetanovo kvarteto
z mého života ? popis života a díla Smetany
- symbolismus – sb. Údolí nového království ? individualismus;
sb. Ještě jednou se vrátíme ? impres. prvky v přírodě
Otokar Březina (1868 ? 1929) ? Václav Jebavý
Byl samotář, studoval, stal se učitelem v Janošově. Dopisoval si se
starší vdanou ženou Annou Pamrovou. Byla vzdělaná a rozuměl si s ní.
Symbolista s lyrickou tvorbou. Prvky – nadpozemská duševní síla, smrt=
vykoupení, neopakovatelnost; lidská síla ? přehodnocené zoufalství.
sbírka Tajemné dálky ? b. Moje matka ? o těžkém údělu
matky, její smrti a pocitu samoty; příměry, oslovení a patos
-sbírky Svítání na západě; Větry od pólů; Stavitelé chrámů ;
-sbírka Ruce (1901) ? ve věčném koloběhu smysl života člověka,
vykoupení z viny
Jiří Karásek ze Lvovic (1871 ? 1951) ? vl. jménem Josef J. A. Karásek;
byl zakladatelem dekadence kolem Moderní revue, byl považován za vůdčího
básníka této skupiny. Hojně obrazná pojmenování. sbírka Zazděná
okna ? b.Splín ? absolutní deprese a nechuť k životu
Karel Hlaváček (1874-1898) nejvýraznější talent básnické
dekadence. v níž se stylizuje v hráče ?zádumčivých, zšeřelých
náladl?, v muže výjimečných pocitů zádumčivého smutku, který se
pohybuje v snově vytvářených bizardních krajinách. Jeho báseň
Svou violu jsem naladil co možná nejhlouběji patří dodnes k nejznámějším
básním české moderní poezie.
- sbírkou Pozdě k ránu (1896) se připojil k dekadenci,
- sbírka Mstivá kantiléna (1898) ? vyjadřuje
pocit společenského vydědění, silné hudebnosti verše ? b. Hrál
kdosi na hoboj ? neurčitost, monotónnost, pocity smutku, marnosti a
úzkosti