Literární tvorba ideálů životní vyrovnanosti (klasicismus a osvícenství) a období preromantismu ve světové literatuře
Klasicismus (z lati. vynikající, vzorný)
Ve výtvarném umělecký směr, který vznikl v 2. pol. 17. stol. ve Francii. K jeho rozvoji došlo ve 2. pol. 18. stol. a v 1. třetině 19. stole. Tento rozvoj byl podmíněn vykopávkami v Pompejích a Herkulaneu r. 1748.
V oblasti literatury se tento směr projevil nejprve ve Francii, odtud se pak šířil dál do zemí Evropy a Ameriky.
Klasicismus se hlásil k filozofii racionalismu, předním představitelem byl René Descartes, větou: „Myslím, tedy jsem“. Vyjádřil názor, že jediným pevným bodem, o němž nelze pochybovat je představa sebe samého jakožto bytostí myslící. Tvrdil, že základním znakem pravdy je poznání vyplývající z rozumu.
Znaky:
- jednotné principy a pevný řád
- rozumová kázeň (cit podřízen povinnosti a rozumu)
- krása je v pravdě a v obrazu přírody
- vzorem je antické umění
Žánry byly přísně rozděleny:
- 1. vysoké: óda, epos, tragédie – o životě vysokých vrstev (vladaři, vojevůdci) uplatňoval se rýmový verš
- 2. nízké: komedie, fraška, bajka a satirické žánry – postavy neurozené, náměty ze současnosti, prozaická a veršovaná forma.
Nejvíce se projevil v dramatu. V oblasti francouzské tragédie vynikli:
Pierre Corneille
nejvýznamnější dílo & Cid – hl. hrdina Rodrigo-Cid zabije v souboji otce své milé Ximény, protože urazil jeho otce. I když ho Xiména miluje, žádá krále o trest pro svého milého. Konflikt skončí smírně, protože Cid odčinil svou vinu v udatném boji.
Jean Racine
Tvůrce „psychologické tragédie“. Děj jeho her se odehrává v antické minulosti, ale zobrazuje současné postavy se soudobými problémy. Zobrazoval zhoubný vliv vášně, která ničí ty, kteří ji podléhají.
& Faidra – kde stejnojmenná hl. hrdinka-královna se zamiluje do nevlastního syna Hyppolyta, který ji však odmítá. Hyppollytův otec však uvěří svědectví královniny chůvy a vyhání syna ze země. Prosí bohy, aby jeho zločin potrestali. Králova žádost se vyplní a Faidra vypije nápoj s jedem a prosí svého muže za odpuštění.
Nejvýznamnější představitel komedie byl:
Moliér vl. jm. Jean Baptiste Poquelin
Působil u kočovných hereckých společností jako herec, režisér a autor komedií. Později se stal ředitelem královského divadla v Paříži.
& Tartuffe – stejnojmenný hl. hrdina touží za každou cenu po bohatství, předstírá zbožnost a čestnost a manipuluje se životem celé rodiny důvěřivého měšťana Organa. Jedná se o satiru na pokrytectví a církev, v níž jsou kritizovány spole. praktiky, zvláště zneužívání pravomocí.
& Lakomec – hrdina Harpagon, chamtivý, lakomý a bezcitný lichvář, který je pro peníze ochoten obětovat vše zvláště osobní štěstí svých dětí Elišky a Kleanta. Jeho povaha je odhalena, když mu sluha Čipera ukryje truhlici s penězi. Nakonec svolí ke svatbě svých dětí, když nemusí vyplatit věno ani zaplatit svatbu.
Další jeho komedie: & Misantrop, & Scapinova šibalství, & Zdravý nemocný atd.
V Itálii se rozvinul další druh komedie, tzv. commedia dell´arte. Hry neměli pevnou stavbu, herci improvizovali podle stručného obsahu. Z tohoto základu vytvořil italskou národní veselohru Carlo Goldoni , jeho nejznámější komedie je
& Poprask na laguně – z prostředí života rybářů.
Na rozdíl od dramatu byl vývoj poezie skromnější. K nejvýznamnějším patří:
Jean de la Fontaine
Proslul svou sbírkou & Bajky – inspiroval se dílem Ezopovým i bajkami středověkými. Své bajky často aktualizoval k potřebám společenské kritiky.
Osvícenství
Je ideový směr a období v epoše přechodu od feudalismu ke kapitalismu. Rozvoj nastává v posledním dvacetiletí 18. stol. až po 1. dvacetiletí 19. stol. Po renesanci jde o poslední a nerozsáhlejší formu ideového odporu proti feudalismu.
Usilovali zbavit člověka duchovní, materiální a sociální poroby, aby se mohl stát aktivním budovatelem nové společnosti.
Osvícenci se snažili šířit osvětu, vzdělanost, popularizovat vědu. Věřili v sílu lidského rozumu, víra v rozum naplňovala hlasatele osvícenství vírou v neustálý pokrok. V sociální politické oblasti se osvícenství hlásilo k teorii buržoazní demokracie, někteří představitelé však hájili osvícenský absolutismus – metodu vlády, podle níž může zákonodárce – osvícený panovník – zlepšit situaci státu a jeho obyvatel a zajistit tak spol. pokrok. K tomu měli sloužit různé instituce a reformy v zemědělství, církvi, která měla být podřízena státu.
Znaky:
- navazuje na renesanci, rozvíjí tradice racionalismu a optimismu
- věří v „osvícený rozum“ , prosazuje svobodu myšlení a rovnost
- sepětí osvícenství a literaturou – spisovatelé byli zároveň vědci, filozofy, historiky atd.
V Anglii je osvícenství představováno filozofem a pedagogem Johnem Lockem v 18. stol vzniká dobrodružný román, jehož nejvýznamnější představitelem byl:
Daniel Defoe
autor románu & Život a zvláštní podivné dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku – o osudech ztroskotance na opuštěném ostrově v němž vyjádřil vztah člověka k přírodě a oslavil lidskou práci a aktivitu.
Jonathan Swift
představitel filozofické-satirického románu, je autorem 4-dílného románu & Gulliverovy cesty –pod rouškou imaginárních cest kapitána Lemuela Gullivera do fiktivních zemí a ostrovů autor satiruje soudobé poměry v Anglii a kritizuje nedostatky evropské civilizace vůbec, zároveň podává obrazy ideálních spol. zřízení.
Osvícenství ve Francii mělo bojovnějšího charakter, francouzské měšťanstvo se teprve připravovalo k převzetí moci.
Představitelem byl:
Charles Louis de Montesquieu
ve své rozpravě & Duch zákonů – osvětlil vznik zákonů a státních zřízení z přirozených příčin, jakými jsou podnebí a přírodní bohatství a přimlouvá se za omezení absolutistické vlády podle anglického vzoru.
& V Perských listech – na základě cesty Peršana Uzbeka do Evropy za účelem vzdělání satiricky kritizuje společenské a politické poměry své současnosti.
Voltaire – vl. jm. Francois Marie Arouet
Francouzský spisovatel, dramatik, filozof a historik. Za své názory byl ve Francii pronásledován, uprchl do Anglie, odkud ho pozval do Pruska král Fridrich II. Jejich vztah skončil roztržkou, svůj život dožil ve Švýcarku. Jako beletrista psal filozofické povídky, jimiž útočil na lidskou hloupost, zaostalost a nesnášelivost.
& Candide neboli Optimismus – hl.hrdina Candide pod vlivem filozofa Panglose nabývá dojmu, že žije v nejlepším světě. Když je však vyhnán ze zámku, kde doposud žil, a vydává se do světa, ze svého optimismu rychle vystřízliví. Všude vidí loupeživost válek, zvůli absolutní vládní moci, prodejnost soudců a další nešvary. Smysl života nachází v aktivní práci.
V poezii vynikl jako autor směšnohrdinských eposů, které parodovaly hrdinské činy, v dramatech, např. & Zaira nebo & Brutus – kritizoval soudobě společenské poměry.
Neobyčejný význam pro šíření osvícenských myšlenek mělo vydání & Encyklopedie, aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel – obsahující soubor znalostí ze současné vědy umění a techniky. Redakce této encyklopedie se ujal matematik d´Alembert a
filozof a spisovatel Denis Diderot je autorem románu & Jeptiška – hl. hrdinka je Zuzana Simonová, nemanželská dcera z měšťanské rodiny, zbožná, upřímná, dobrosrdečná, ale i naivní, která je násilím přinucena vstoupit do kláštera, protože matčin mravní poklesek by ohrozil dědictví vlastních dcer. Zuzanin život v klášteře Longchamps je plný utrpení. Snaží se vzepřít násilí kde byly poměry snesitelnější. Je zde však pronásledována sexuální vášní své představené a utíká odtud za pomoci benediktinského mnicha. Bez prostředků pak živoří v Paříži a nakonec umírá na zranění způsobeném při útěku z kláštera.
Preromantismus
Umělecký směr který odmítal nespravedlivost feudalismu, chladné rozumářství. Tvoří přechodný pás mezi rozumovým klasicismem a nastupujícím romantismem. Vznikl ve 2.polovině 18. stol. a jeho období končí 20. léty 19. stol. Projevil se v literatuře.
Znaky:
- důraz na cit
- odmítá dosavadní konvence, příkazy a řády v umělecké tvorbě
- návrat k přírodě, k lidové slovesnosti
- vzorem bývá venkovský, prostý a nezkažený člověk a prostý způsob života
- obdivuje schopné a podnikavého jedince
Pro preromantismus je příkladem poezie lidové, která je hojně sbírána a napodobována. Zvláštní pozornost je věnována baladám. Nejvýznamnější představitelé jsou:
FRANCIE:
Jean Jacque Rousseau
pocházel se Ženevy, vzděláním byl samouk. V 16 letech utekl z rodného města a do svých 30 let žil bez stálého zaměstnání. Živil se nuzně skromnými honoráři za články v novinách a z podpory šlechtických mecenášů. Tvrdil, že člověk je od přírody dobrý, byl však zkažen civilizací, a proto propaguje návrat k přírodě a přirozenosti, v nichž spatřuje svobodu člověka. Ve svých úvahách rozvíjel teorii o lidu jako jediném nositeli moci ve státě jako ve formě dohody mezi lidmi –
& O smlouvě společenské.
& Emil čili o výchově – v tomto románu vyjádřil své představy o přirozeném a citově bohatém životě
& Nová Heloisa – psaná formou dopisu vylíčil tragický příběh lásky na pozadí líčení přírodní scenérie.
NĚMECKO:
Zvláštní místo při formování nových představ o literatuře této doby mělo Německo, na rozdíl od Francie zaostalé a rozdrobené na mnoho státečků. Ve 2. pol. 18. stol. se zde objevila řada osobností, které se pokoušeli překonat malost a roztříštěnost německého života a svými díly obohatily světovou literaturu.
Gothold Ephraim Lessing
stal se tvůrcem německého měšťanského dramatu veselohrou & Mína z Barnhelmu
Johann Gottfried Herder
Zamýšlel se nad otázkami národní individuality, národní kultury a vztahu národa k lidstvu. V lidové poezii viděl obraz národního charakteru.
& Myšlenky k filozofii dějin lidstva – dospěl k názoru, že vývoj lidstva spěje k humanitě a že na tomto vývoji se podílí každý národ určitým dílem. Předpokládal, že v budoucnosti se stanou slovanské národy rozhodujícím dějinným činitelem.
Johan Wolfgang Goethe
pocházel z měšťanské rodiny z Frankfurtu nad Mohanem. Vystudoval práva. Když se rozhodoval mezi literaturou a malířstvím, mělo vliv seznámení s Herderem. Goethe se stal vůdčí osobností mladých spisovatelů, kteří pojímali uměleckou tvorbu jako výraz umělcovy osobnosti, jeho citů a temperamentů. Jeho vzorem byl Shakespeara. Toto literární hnutí je označována Sturm und Drang. Část života prožil ve Výmaru, stal se zde ministrem. Vedle státnických záležitostí se věnoval studiu přírodních věd a stal se předchůdcem přírodovědné evoluční teorie. Po návštěvě Itálie se sblížil s antickou a renesanční kulturou, vzdal se státnických funkcí a věnoval se plně literatuře a vědě.
Psal divadelní hry a prózu.
& Utrpení mladého Werthera – nejznámější prozaické dílo psaný formou dopisů. Inspirací mu byla jeho nešťastná láska k přítelově snoubence a sebevražda jiného jeho přítele.
& Viléma Meistera léta učednická – hl. hrdinou je kupecký syn, který získá velké životní zkušenosti jako herec kočovné společnosti. Hrdina zde není rozervaný, naopak svůj osobní rozvoj podřizuje zájmům společnosti.
& Ifigenie na Tauridě – s námětem ze starořeckých bájí o trojské válce.
& Torquato Tasso – o tragickém osudu italského renesančního básníka a jeho konfliktu s intrikami panovnického dvora.
& Faust – 2 dílná veršovaná tragédie. Námětem je pověst, podle níž učený doktor Faust v touze po poznání prodal svou duši ďáblu, a tím propadl věčnému zatracení. Get. tuto pověst přepracoval. Faust se pohybuje mezi dobrem a zlem a nakonec se dává na cestu doba, čímž zachraňuje svoji duši. Nachází smysl života v činorodé práci pro druhé.
Jeho opakem je Mefistofeles, který zobrazuje ďábla, a je představitelem pochybovačnosti, skepse a výsměchu. Nespokojenému Faustovi, toužícím stále po novém poznání, nabídne Mefistofeles své služby. Za to mu Faust slibuje duši, jestliže dosáhne uspokojení. Aby odvrátil Fausta od touhy po vědění, pokouší se ho zlákat svody světa. Uvede ho do veselé společnosti, omladí jej a pošle mu do cesty příjemnou dívku Markétu, do níž se Faust zamiluje. Markéta však zaviní smrt své matky a bratra, který je zabit v souboji s Faustem. Ze zoufalství nad svou vinou utopí své a F dítě a v žaláři očekává popravu. Ve 2. díle F. propadá zoufalství z Markétčiny smrti, proto jej Mef, odvede na císařský dvůr, kde má zapomenout a rozptýlit se. Faust získává císařovu důvěru a vděčnost, když vynálezem papírových peněz zachrání říši před úpadkem. Pro dvorskou společnost vyvolá z podsvětí nejkrásnější ženu starověku Helenu, má s ní syna Euforiona a po smrti obou se vrací ke dvoru, aby si vyžádal od císaře za odměnu bažinatou krajinu u moře, kterou chce změnit v úrodnou půdu, na níž by žili svobodní lidé. V uskutečnění této vidiny spatřuje konečný smysl svého života, tím je jeho duše zachráněna.
& Balady – vyjádřil obdiv k lidové poezii (Král duchů)
Fridrich Shiller
Narodil se v rodině ranhojiče a později verbířského důstojníka. V mládí na vlastní kůži zažil závislost na vrchnosti, když na vévodovo přání musel nastoupit do vojenské školy, kde později vystudoval na lékaře. Plat plukovního lékaře mu sotva stačil na živobytí, proto nakonec utekl z vévodství a skrýval se pod cizími jmény na mnoha místech Německa. Živil se pak horečnou literární a překladatelskou činností. Skutečné uvolnění mu přinesla až léta prožitá ve Výmaru.
& Óda na radost – touto ódou se proslavil jako básník vyslovil vznešené všelidské ideály.
& Loupežníci – drama, hl. hrdina Karel Moor, syn hraběte, je intrikami svého bratra připraven o otcovu důvěru, snoubenku i dědická práva. Jako vůdce loupežníku se pak mstí.
& Úklady a láska – drama, zobrazuje lásku syna šlechtice Ferdinanda von Waltera k dceři chudého hudebníka Luise Millerové. Fedinandův otec však této lásce nepřeje, tajemník Wurm, kterému se Luisa líbí, zapřede intriku, která mezi milenci způsobí nedorozumění. Ferdinand obviní Luisu z nevěry a otráví ji. Když pozná, že Luise křivdil, otráví i sám sebe.