Charakteristika doby:

– v pol. 80. a 90. letech 19 stol. začala se měnit celková atmosféra společnosti, začala se soc. členit a rozrůzňovat

– v politice a kultuře dochází ke sporům mezi představiteli národní ideologie, měli falešné iluze o minulosti,

přítomnosti i budoucnosti

– mezi představiteli neiluzivního postoje k situaci českého národa, byla pro ně charak. kritičnost, opírající se o

ověřitelné poznatky a argumenty

– jejich postoj byl nazván realismem, který zahrnoval realismus politický, vědecký,umělecký

 

S osamostatněním české univerzity r. 1882 (univerzita byla rozdělena na část německou a českou) souvisel vědecký realismus.

V letech 1884-93 vycházel vědecký časopis Atheneum, redigovaný T.G. Masarykem, usiloval o svobodu vědeckého bádání.

Zde taky začaly boje o rukopisy, padělky z počátku 19. stol. Tyto boje zahájil jazykovědec Jan Gebauer článkem Potřeba dalších zkoušek RKZ (rukopis králevodvorský a zelenohorský) r.1886.

Dále se na tom podíleli: T.G. Masaryk -filozof a sociolog,  Jaroslav Goll – historik, Jaroslav Vlček – lit.historik, Otakar Hostinský-estetik.

 

Časopis Athenueum a univerzita podmiňovaly další rozvoj české vědy také tím, že požadovali vydávání českého naučného slovníku. Pozitivním výsledkem byl Ottův slovník naučný (vydávaný 1888-1909), dosud nejrozsáhlejším českým encykl. slovníkem, čítajícím 27 svazků a 1 svazek dodatků.

Do rozvoje české vědy, kultury a politiky výrazně zasáhl časopis Čas,vydávaný od r. 1886 spisovatelem Janem Herbenem.

Nemalý význam pro rozvoj vědy mělo i založení České akademie věd r. 1890.

 

Z žánrů se začali více uplatňovat próza a drama. Náměty byli čerpány hlavně z národní historie  a soudobého venkovského prostředí. Spisovatelé museli znát historické prameny a snažit se každý po svém pochopit souvislosti mezi přítomností a budoucností.

 

Alois JIRÁSEK (1851-1930)

– pocházel z Hronova

– po gymnáziu vystudoval historii na filozofické fakultě v Praze a od r. 1874 učil na Litomyšlském gymnáziu

– po 14 letech přešel na gymnázium v Žitné ulici v Praze

– se svou rodinou žil v ústavní a k prvnímu veřejnému vystoupení se odhodlal až v r. 1917

– kdy jako první podepsal Manifest českých spisovatelů za národní samostatnost

– krátce pak působil jako senátor v parlamentu ČSR

 

Tvorba:

Dílo je rozsáhlé a čítá romány, povídky a divadelní hry, zde zobrazil české národní dějiny od nejstarších dob až po NO. Jeho historickou tvorbu můžeme rozdělit do několika oblastí, podle toho kterou historickou epochu zobrazil.

Nejstarší období dějin ztvárnil ve & Starých pověstech českých, byli určeny hlavně mládeži a ke kterým čerpal prameny hlavně ze středověkých kronik (Kosmas, Dalimilova kronika).

Období husitské – zobrazil v celé šíři od počátků až po vládu Jiřího z Poděbrad.

& Mezi proudy – románová trilogie, zde vyjádřil svůj názor na vznik husitství, které pojímal jako lidové soc. hnutí. Zobrazil zde českou společnost na přelomu 14 a 15 stol., kdy vznikaly konflikty mezi králem Václavem IV. arcibiskupem pražským a vysokou šlechtou. Zachycuje rovněž vydání Kutnohorského dekretu v r. 1409 a vzrůstající české reformační hnutí pod vedením Jana Husa.

 

& Proti všem – románová trilogie

–  sleduje období 1419-20, kdy se rozmáhá a vrcholí husitské hnutí. Snažil se zobrazit všechny složky husitské

revoluce: radikální tábory, chiliastické sekty a umírnění Pražany.

– dějový rámec tvoří osudy zemanské dcery Zdeny z Hvozdna a její láska k fanatickému knězi Janu Bydlinskému

– oba se dostanou mezi náboženské sektáře (adamity)

– oba hájí manželský svazek před volnou láskou, stihne je msta zfanatizovaného davu

– román vrcholí vylíčením bitvy na Vítkově r. 1420.

 

 

& Bratrstvo – nejvyzrálejší husitská trilogie

– dějištěm této trilogie je Slovensko v 50. letech 15. století, kdy zbytky husitských vojsk hájí tuto zem pro

Ladislava Pohrobka proti Janu Hunyadymu

– po vítězné bitvě u Lučence r. 1451 jsou však husité – bratříci zatlačování a nakonec poraženi

– celý cyklus je propojen příběhem lásky hejtmana bratříků Talafúse ke krásné, ale zrádné Marii

– patří k umělecky nejlépe propracovaným ženským hrdinkám tohoto autora

 

& Husitský král – nedokončený dvoudílný román

– v němž na příběh Jiřího z Poděbrad vytvořil historickou analogii k protirakouskému odboji Čechů a Slováků za

1. světové války

 

& Z Čech až na konec světa – cestopisná kniha

– zobrazuje období Jiřího z Poděbrad

– jde o převyprávění cestopisu Václava Šaška z Bířkova z konce 15. stol.

– vylíčil cestu poselstva Jiřího z Poděbrad vedeného Lvem z Rožmitálu a z Blatné k francouzskému králi

s mírovým poselstvím

 

Období husitské rovněž zpracoval v dramatech & Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč

Téma pobělohorské zobrazil v několika románech:

& Skály – zobrazuje selskou vzpouru organizovanou evang. knězem Matoušem Ulickým v Orlických horách

& Psohlavci – zobrazuje povstání chodů proti šlechtici Lamingerovi v 90. letech  17. stol

– Chodové jsou strážci hranic měli od nepaměti řadu výsad od českých panovníků (nevztahovaly se na ně roboty)

– západní hranice (s Německem) však za Habsburků ztratila význam, i když se Chodové neúčastnili stavovského

povstání, jejich území dal císař do zástavy šlechtici Janu Lamingerovi, nutil je robotovat

– zpočátku se Chodové snaží vyjednávat, když nic nevymohli, vzbouřili se

– v závěru románu dějinné podaní splývá s bájí: do roka a do dne umírá Laminger, kterého statečný Jan sladký,

1. Kozina, vyzývá před popravou na boží soud

– Kozina byl popraven 28.11. 1695. Laminger zemřel 2.11. 1696

 

& Temno – vrcholné dílo

– děj se odehrává ve 20. letech 18. stol. v Praze na Skalce u Opočna

– kniha líčí morální a kulturní situaci českého národa v době protireformačního útlaku, zosobněn jezuitou

Antonínem Koniášem

– hl. postavy: děti kacířského myslivce Machovce Helenka a Tomáš, který je udán za uchovávání nekat. knih

– podaří se mu uprchnout do Žitavy

– jeho děti jsou dány na výchovu ke sládkovi Březinovi do Prahy

– Tomáš pracuje na vinicích, kde má možnost se stýkat s tajnými nekatolíky

– Helenka je dána na převýchovu k Březinově tchýni, ortodoxní katoličce paní Lechové

– Helenka se zamiluje do mladého Jiřího Březiny, je mu určena dráha katolického kněze

– román vrcholí nevelkou scénou svatořečení Jana Nepomuckého r. 1729, jehož kultem chtěli jezuité zahladit

mezi českým lidem památku na Jana Huse.

 

Období národního obrození, pracoval na základě vlastních historických studií

& F. L. Věk – 5-ti dílná románová kronika

– zobrazil životní osudy dobružského rodáka, kupce a národního buditele Františka Vladislava Heka

–  v jeho životních osudech odhaluje autor základy obrozeneckého procesu na konci 18 a počátku 19. století

– vystupují zde i známé osobnosti: Šebestián Hněvkovský, V.Thám, J.Dobrovský, V.M. Kramerius atd.

– věk se chce původně věnovat hudbě a divadlu, po milostném zklamání zakotví v rodinném městečku

– poslední díl líčí osudy jeho syna, právníka Václava Vlastimila

– dílo končí r. 1816, kdy byla čeština zavedena na gymnázia

 

& U nás – 4 dílná románová kronika

– Úhoř, Novina, Osetek a Zeměžluč autor zobrazil rodné Hronovsko ve 20-50 letech 19. stol

– obrozenecké hnutí má zde jiný charakter, směřuje k řešení soc. problémů a ke zlepšení hmotné situace

venkovského lidu blahodárným působením kněze Josefa Regnera – Havlovického

 

& Filozofická historie – povídka

– zobrazil události kolem revolučního roku 1848, jak se odrazily v postojích studentstva i městské honorace

 

 

 

Zikmund WINTER (1846-1912)

– blízký přítel A. Jiráska

– pocházel z Prahy, vystudoval historii na filozofické fakultě

– a jako středoškolský profesor působil v Pardubicích, Rakovníku a nakonec v Praze

– vedle učitelské a spisovatelské činnosti se zabýval studiem archivních materiálů

– autorem několika odborných hist. děl, v nichž se zabýval životem českých měst v období od 14 do 17. stol.

 

Odlišnosti od Jiráskovy tvorby:

– Jirásek se snažil zachytit ve svém díle celé období národních dějin, Winter období 16 a 17. století

– Jiráskovým největ. přínosem byli románové cykly, Winter psal drobné prózy

– Jirásek byl beletristou pak historikem, Winter prvně historikem a pak autorem uměleckých literárních děl

 

K nejvýznamnějším dílům patří novely, v nichž rozvinul psych. charakteristiku člověka, který se ocitá v konfliktu se svým prostředím.  Děj příběhů lidí pronásledovaných osudem a zmítaných vášněmi převzal z městských knih a ze soudních zápisů, patří sem: & Krátký jako svět, Proti pánům, Rozina sebranec, Peklo, Vojačka, Panečnice.

 

& Nezbedný bakalář – nejúspěšnější novela

– vypráví o lehkomyslném mladíkovi, vyzraje nad rakovnickými měšťany

– když se dozví, že za něho hledají ve škole náhradu

– sám se svými žáky odchází do Prahy, tam zakotví jako úspěšný advokát

 

& Mistr Kampanus – životní dílo, jediný román

– autor zde byl inspirován konkrétní osobou

– humanistickým básníkem a pražským univerzitním prof. Janem Kampanem Vodňanským

– zobrazil zde mravní konflikt vzdělaného humanisty, nuceného vyrovnávat se s kompromisy

– je zde vylíčen kulturní a politický obraz Prahy v letech 1612-1622

– Kampanus je zobrazen jako laskavý a náročný učitel, jemný člověk a nešťastný muž, kterému umřela žena

– pak se plně oddal práci na univerzitě

– jeho protipólem je Jiří Mollerus, lehkovážný a líný mluvka, Kampanus mu zabránil, aby se stal mistrem

– který se po Bílé hoře stane informátorem a donašečem císařských místodržících v Praze

– ten se také Kampanovi mstí

– Kampanus se snaží zachránit univerzitu tím, že přestoupí ke katolíkům

– univerzita nakonec padne  do rukou Jezuitů, hlavní hrdina pak spáchá sebevraždu

 

Kritický realismus v české venkovské próze

Jako v historické próze i zde byl kladen důraz na odborné studium života na venkově. Vztah mezi městem a venkovem viděli složitěji. Ve vesnici nespatřovali ideální prostředí, ale protiklad proti mravně zkaženému městu.

V jejích dílech je patrné, že mravní hodnota venkova je vyšší.

Tato idealizace se projevila v dílech K.V.Raise a  J.Holečka, jiní se snažili nedostatky na vesnici řešit návratem ke křesťanství J. Holeček a  J.Herben.

 

Karel Václav RAIS (1869-1925)

– učitel ve východních Čechách, později v Praze

– ve svých románech a povídkách zobrazil rodné PODKRKONOŠÍ a oblast ČESKOMORAVSKÉ VRCHOVINY

– pracoval kronikářskou metodou a své příběhy založil na popisech

 

Otázky výměnkářů, vztah rodičů a dětí a touhu po majetku zobrazil v několika povídkových knihách např.

& Výminkáři, Horské kořeny, Rodiče a děti

Mezi jeho nekritičtější díla patří romány: Paničkou, Na lepším, & O ztraceném ševci – dvoudílný román

 

& Kálibův zločin – má blízko k naturalismu, ovlivněno Dostojevským

– hl. hrdinou je starý mládenec Vojta Káliba, dědic prosperujícího hospodářství

– smrt matky ho donutí aby se oženil

– dobrácký Vojta netušil, že Karla, kterou si vzal ho nemiluje a má známost s Rachotou, který odešel na vojnu

– tchýně Boučková, která se za novomanžely nastěhovala dělá Vojtovi peklo

– svou dceru proti němu neustále popichuje, takže Vojta na svou ženu sáhl

– ta ho zažalovala, musel si odpykat trest za ublížení na zdraví

– z vězení se vrací o den dříve, po příchodu domů zjišťuje, žena podvádí s milencem Rachotou a že dítě není jeho

– probudí se v něm vlna nenávisti a Karlu zabije, v těžkém pohnutí mysli padá do bezvědomí  a umírá

 

K idylickým románům patří: & Pantáta Bezoušek, Zapadlí vlastenci, Západ

 

& Zapadlí vlastenci

– zobrazuje národněobrozenecké snahy českých učitelů a kněží

– kteří v zapadlých vesničkách šířili národní uvědomění a kulturu

– mládenec Karel Čermák nastupuje na učitelské místo  v podkrkonošské obci Pozdětín

– je zde srdečně přijat a společně s učitelem Čížákem a farářem Stehlíkem se stává duší kulturního života obce

– nakonec získává ruku farářovy neteře Albíny

 

& Západ – nejsmutnější román v české lit., na ČM vysočině, 50 letý farář Kalousek v 90 letech má odejít, chce

zemřít, a zemře dřív než ho vystěhují

 

Tereza NOVÁKOVÁ (1853-1912)

– pocházela z česko-německé rodiny

– věnovala se národopisným studiím a literatuře

– v ní zobrazila život na Českomoravské vrchovině

– vrcholem její tvorby jsou monografické romány (děj se týká jediné postavy a jejího vývoje), v nichž si všimla

náboženských a sociálních proudů na venkově

 

& Jan Jílek – román

– vypráví o osudech českého evangelíka v 18.stol

– hl.hrdina se tajně vrací z Německa  do vlasti, zde trpí pro svou českobratrskou víru (hledá pravdu)

– je vězněn, ale přes všechny útrapy zůstává věrný svému náboženskému přesvědčení a nakonec z Čech utíká

 

& Jiří Šmatlán – román

– hledá usilovně „boží pravdu“ – spravedlivé uspořádání společnosti

– nejprve ji hledá v katolictví, pak v evangelické víře, nakonec svou naději vkládá do socialistického učení

– tento hrdina však na druhé straně není schopen pomoci svému otci, aby nemusel žebrat, a rovněž zájmy své

ženy a dcer zanedbává, dochází k názoru, že žil zbytečně

 

& Na Librově gruntě – román

– líčí život sedláka Jobka Libry, který se pro bídu nemůže oženit a těžce snáší útlak roboty a daní. Po zrušení

roboty r. 1848 se konečně ožení

 

& Drašar – román

– zobrazila život poličského rodáka Josefa Justina Václava Michla, zvaného Drašar

– vystudoval  za kněze, ale se svým povoláním nebyl spokojený, ze svého povolání se snažil vymanit

– mnoho si sliboval od revolučního roku 1848, který ho měl zbavit celibátu, jeho naděje se nesplnily (začal pít a

mravně upadal)

– pronásledován církví nakonec umírá zapomenut v zapadlé vesničce na Poličsku, protože se odcizil spol. poslání

– vesničany je však naopak ctěn pro svou učenost a pomoc

 

& Děti čistého živého – odklon od monografické formy románu

– vypravující o životě, rozkladu a zániku náboženské sekty abrahamitů,která neuznávala církev  a hledala dobro a spravedlnost na zemi

– věří v čistého živého – princip dobra obsažený v lidském srdci a duši

 

Antal STAŠEK (1843-1931)

– vl.jménem Antonín Zeman

– byl advokátem v Semilech, ve stáří pak žil v Praze u svého syna, spisovatele Ivana Olbrachta

 

& Blouznivci naších hor – vrcholné dílo: povídka

– zobrazil zde život v Podkrkonoších, kde soukromé těžkosti a tvrdé hosp. a soc. podmínky vháněly vesničany

mezi duchověrce-spiritisty.

 

& O ševci Matoušovi a jeho přátelích – nejpopulárnější dílo: román

– děj se odehrává v r. 1848 a v 50. letech 19. stol.

– vypráví životní osudy ševce Matouše Štěpánka, od mládí bouřliváka

– který revoltuje proti kapitalistům nejprve příklonem k anarchismu a pak socialistickému učení

– je pronásledován, vězněn a nakonec prchá do ciziny

 

Josef  HOLEČEK (1853-1929)

– pocházel ze slezské rodiny z jihočeských Stožnic

– po studiích na hospodářských školách se věnoval literatuře a žurnalistice

– jako válečný dopisovatel se účastnil balkánské války

– překládal z jihoslovanských literatur

 

& Naši – celoživotní dílo, 10-ti dílný román

– podal zde obraz jihočeské vesnice v 2 pol. 19. století

– chtěl tak zobrazit život venkovského lidu na rozhraní feudalismu a kapitalismu

– venkov  je vzor společenské harmonie, jihočeští vesničané jsou příklad pro národ a vesnice je ideální svět,

v němž člověk žije v úzkém vztahu s přírodou a  v pospolitosti s ostatními lidmi

– poukazuje především vztah sedláka k půdě a starým rodovým tradicím

– na druhé straně zobrazil postupné pronikání kapitalistických vztahů na venkov a jejich zhoubné morální

následky

 

Jan HERBEN (1857-1936)

– pocházel z Moravského Slovácka

– na filozofické fakultě v Praze studoval češtinu a  historii

– jméno si získal jako redaktor časopisu ČAS, vydával ho v letech 1886-1915

– byl pravou rukou T.G. Masaryka ve vznikajícím realistickém hnutí

– měl nejen zásluhu na rukopisných bojích, ale také na vstupu P. Bezruče do české literatury

 

& Do třetího a čtvrtého pokolení – vrcholné dílo, nedokončený dvoudílný román

– zobrazil zde venkov od 60. let 18.stol do 70. let 19. století

– jde o období kdy byl venkov zbaven nevolnictví a později i roboty a tím mu byla dána volnost svob. podnikání

– osou románu je osud 3 generací rodiny Hrabcovy

 

Kritický realismus v českém dramatu

Tvorba se soustředila na zobrazení života a mezilidských vztahů na českém venkově.

 

Ladislav STROUPEŽNICKÝ (1850-1892)

– dramaturg ND

nejvýznamnější dílům patří:

& Naši furianti

– zobrazil českou vesnici v 60. letech 19. století

– zápletkou je spor, kdo má být ve vsi ponocným

– autor zde výrazně tragikomicky vykreslil charaktery všech zúčastněných postav, hlavně furiantství jako typickou českou vlastnost (předhánění kdo dá víc- ironie, humor)

 

Gabriela PRESSOVÁ (1862-1946)

– rodačka z Kutné Hory, část života prožila na Moravském Slovácku, zde čerpala náměty ke svým prózám a

divadelním hrám

 

& Gazdina roba – drama

– hl.hrdinka Eva opouští svého manžela Samka

– odchází se svým milencem ženatým mužem Mankem do Rakous na žně

– oba dva jsou opačného náboženského vyznání a protože manželský svazek je považován za posvátný

– musí s ním žít jako družka – roba

– nakonec volí sebevraždu

 

& Její pastorkyňa

– je zde vylíčen tragický osud vesnické schovanky Jenůfy, pyšné venkovské vdovy Kostelničky, která zabije

schovančino nemanželské dítě, aby „nebyla hanba“

– později Leoš Janáček na tento námět složil stejnojmennou operu

 

Alois a Vilém MRŠTÍKOVÉ

Jsou autory vrcholného kritickorealistického dramatu

& Maryša

– psychologické drama nerovného manželství,  uzavřeného proti hrdinčině vůli,odehrává se v jihomoravské vesnici

– drama o 5 dějstvích začíná tím, jak Maryše, dceři Lízalových, odchází na vojnu její milý Francek

– Lízal je však proti jejich vztahu a postupem času donutí Maryšu, aby si vzala vdovce nevalné pověsti Vávru

– Lízalovi myslí jenom na peníze a  ani Vávra Maryšu nemiluje, jde mu jen o věno

– po 2 letech se vrací Francek z vojny domů a setkává se s provdanou Maryšou

– přemlouvá jí aby s ním utekla do Brna, ale Maryša považuje svůj nešťastný manželský svazek za posvátný

– na jedné schůzce je spolu uvidí Vávra a v návalu vzteku po Franckovi vystřelí

– Maryša začne mít o svého milého strach, a proto nasype Vávrovi do kávy jed, k činu se přízná

 

Naturalismus v české literatuře

Tento směr pronikl do literatury až na přelomu 19. a 20. stol. Jeho propagátorem je

 

Vilém MRŠTÍK (1863-1912)

 

& Santa Lucia – román

– je tragickou obžalobou velkoměsta, v němž se měl naplnit sen chudého studenta

– autor zde použil metody retrospekce (hrdina Jiří před svou smrtí vzpomíná na uplynulý život)

– Praha je zde popisována podle toho, jak na hrdinu působí

– tento popis je kontrastní – na 1 straně je zde vyjádřena studentova touha po Praze jako obrazu české slávy, na 2

straně netečnost tohoto velkoměsta k sociální bídě a utrpení

 

& Pohádka Máje

– lyrický milostný příběh, děj se odehrává na Brněnsku, je tu vliv přírody na mladého muže který přichází na

vesnici (Rýša a Helena)

 

Karel Matěj ČAPEK- CHOD

– po nedokončeném studiu práv se věnoval žurnalistice a literatuře

– působil v Národních listech – i bratří Čapkové, proto Chod

 

& Kašpar Lén mstitel – román

– zedník kašpar Lén se vrací po 3 letech vojny domů, do Prahy nenachází však nikoho blízkého

– jeho přítel, zedník Kryštof, se utopil v zoufalství nad tím, že dceru Mařku , kterou měl Lén rád

– donutil k prostituci kupec Konopník, který před tím chytil Kryštofa při krádeži ve skladu

– Lén se rozhodně dostat Mařku z nevěstince a Konopníkovi se pomstít

– pracuje na stavbě Konopníkova domu a připravuje se ho zabít

– když jednoho dne stojí Konopník pod lešením, spadne na něj cihla a zabije ho

– Lén je jako hlavní podezřelý zatčen a souzen

– jediná Mařka věděla o Lénově záměru a při přelíčení Léna prozradila

– Lén i Mařka při soudním přelíčení v rozrušení umírají

 

& Antonín Vondrejc

– zobrazil stejnojmenného hrdinu, neúspěšného básníka a korektora, provází ho tragický osud

– je otrokem svých smyslů a pudů i prostředím pivnic

– jeho vztah k židovské sklepnici Anně je silně pudový, ale tohoto vztahu se nemůže zbavit

– svým psychicky vyčerpávajícím způsobem života si přivodí tuberkulózu

– téměř na smrtelné posteli se stává otcem Annina dítěte, kmotrem při Annině křtu a nakonec i jejím manželem

 

& Jindrové – román

– autor popisuje podivný vztah otce a syna v době 1. světové, která mladšímu Jindrovi vezme zrak a vrhne tak jeho nevěstu do náruče otce.

 

K dalším naturalistům patří Matěj Anastazia Šimáček, Josef Karel Šlejhar. Částečně se naturalistickým dílům věnovala i

Anna Maria TILSCHOVÁ

– ve svých románech a povídkách z prvního tvůrčího období zobrazila život měšťanských rodin,jejich vzestup a úpadek.

– jedná se o příběhy rodin, kde se bohatství získané generací otců stává přítěží a kletbou jejich synům a je jimi promarněno. Tuto problematiku zobrazuje ve dvojrománu  & Stará rodina a Synové a v románu Dědicové.