Komplikovanost vývoje české poezie 20. století, osobnost J. Seiferta

První světová válka 1914 – 1918

• Záminka pro rozpoutání 1. světové války – atentát Rakousko-Uherského následníka trůnu – František Ferdinand D‘ Este.
• Skutečné příčiny vzniku války – přerozdělení světa, boj o kolonie, nacionalismus
• Dva nepřátelské mocenské bloky 1) Trojspolek a 2) Trojdohoda
  • Trojspolek – Německo, Rakousko-Uhersko (zpočátku Itálie, která přešla k Trojdohodě)
  • Trojdohoda – Anglie, Francie a Carské Rusko
• Byly otevřeny 3 fronty – západní (Francie, Německo), východní (Rusko), Jižní (Balkán)
• Zásluhy československých legionářů – během 1. světové války odmítali bojovat za zájmy R.-U. a tak přebíhali na stranu dohody. Bojovali: Itálie, Francie, Rusko (bitva u Sborova) – byli proti VŘSR.

VŘSR:

• Velká říjnová socialistická revoluce (1917) – V. I. Lenin – Petrohrad – svržení cara Mikuláše z rodu Romanovců, který zatáhl Rusko do války. Vznik prvního státu dělníků a rolníků – tzv. diktatura proletariátu – Sovětský svaz – první socialistický stát světa.

Vznik ČSR:

• První samostatný stát Čechů a Slováků ® od roku 1526 byly české země součástí Rakouska-Uherska.
• Datum vzniku 28. 10. 1918 – Woodrow Wilson – prezident USA, jako první uznal naši samostatnost.
• První prezident – Tomáš Garique Masaryk (1850 – 1937)
• Fašismus – vzniká 1922 v Itálii, zakladatel Benito Mussolini. Nastupuje v době hospodářské krize, přináší snadné řešení., projevuje se diktátorstvím, opovrhuje jinými národy, rasami. Soustředí se na největší společenskou skupinu.

Druhá světová válka 1939 – 1945:

• Německo se chtělo stát státem celosvětově vládnoucím. OSA – Německo, Itálie, Japonsko.
• Spojenci – Anglie, Francie, USA, SSSR.

Okupace:

• Mnichovská dohoda (označována také jako Mnichovská zrada) byla podepsána 29. září 1938.
• 1939 – Česko-Slovensko (druhá republika) se rozpadlo na Slovenský stát (slov. Slovenský štát) a Protektorát Čechy a Morava (ustanoven 16. března). Okupační prezident – Emil Hácha.

Osvobození:

• V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska.

Nástup komunismu:

• V únoru 1948 převratem v Československu uchopila moc Komunistická strana Československa; země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku.

1968:

• Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy 21. srpna 1968.

Normalizace:

• Oficiální pojmenování pro čistky, propouštění ze zaměstnání, zavedení tuhé cenzury, zrušení mnoha zájmových a politických sdružení a organizací a další represivní opatření po násilném potlačení Pražského jara v roce 1968 armádami Varšavské smlouvy.

1989:

• Sametová revoluce 17. listopadu vedla k pádu komunistického režimu.

Další:

• Poezie může okamžitě reagovat na danou situaci; využívá veškeré krásy mateřského jazyka; lépe se pamatuje; lidé recitují ve věznicích, v koncentrácích; využívá alegorie (jinotaj).
• Proletářská poezie je český literární směr 20. let 20. století. Zobrazuje především dělnickou třídu, její útlak a vykořisťování. Základy položil roku 1922 Jiří Wolker. Další – S. K. Neumann, Josef Hora, Jindřich Hořejší, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl.
• Poetismus – směr v české literatuře 20. let 20. století. Vycházel z nových pocitů moderního člověka, jeho estetického chápání a z opozice vůči maloměšťáckému životnímu stylu. Poetismus má kořeny v proletářské poezii, vznikl v prostředí avantgardní skupiny Devětsil.
• Devětsil bylo seskupení českých avantgardních umělců založené roku 1920 v Praze. Po založení se členové Devětsilu věnovali proletářskému umění, od roku 1923 se angažovali v poetismu. Karel Teige, Vítězslav Nezval, J. Seifert, Konstantin Biebl, F. Halas, Jindřich Hořejší, J. Wolker.
• Surrealismus je evropský umělecký směr a životní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Konstantin Biebl, Vítězslav Nezval, Karel Teige.
• Vitalismus je umělecký směr začátku 20. století. Projevil se hlavně v literatuře (základní hodnota života je život sám o sobě). Karel Čapek, Fráňa Šrámek, Jiří Wolker.
• Radost z osvobození – poezie oslavuje naše osvoboditele (Rudou armádu) a Květnové povstání pražského lidu.
• Poezie oslavující socialismus – proletářská poezie, poetismus.
• Po roce 1968 odcházeli do emigrace umělci, kteří měli problémy – např. písničkáři (novodobí básníci) – Karel, Kryl, Jaroslav Hutka a další., postupem času se objevovali další – J. Nohavica, Karel Plíhal.

Jaroslav Seifert (1901 – 1986) – první český nositel Nobelovy ceny za literaturu, byl básník, spisovatel, novinář a překladatel.

Ze školy odešel a rozhodl se v roce 1921 pro práci žurnalisty. Působil v Rudém právu a Rovnosti.

Byl spoluzakladatelem Devětsilu a redaktorem Reflektoru. Ve dvacátých letech přispíval do Proletkultu, Tvorby a ReDu, od počátku třicátých let do Avantina, Kvartu, Listů pro umění a kritiku.

Jeho první básnická sbírka byla vydána v roce 1921, v tomto roce též vstoupil do Komunistické strany Československa. Ve 20. letech byl považován za hlavního představitele československé umělecké avantgardy.

V roce 1929 byl mezi sedmi spisovateli, kteří podepsali manifest proti gottwaldovskému vedení KSČ, ze které byl spolu s ostatními vyloučen a nikdy se do ní nevrátil.

Dále pracoval jako redaktor Pestrých květů, Národní práce a po roce 1945 několik let i v Práci.

V prosinci 1976 patřil mezi první signatáře Charty 77. Za své aktivní vystupování byl v období tzv. normalizace nucen odejít do ústraní. Jeho díla pravidelně vycházela v samizdatu.

První etapou jeho tvorby je proletářská poezie:

• Děti z předměstí; Samá láska; Hodina míru; Ukolébavka; Verše na památku revoluce.

Ovlivněná poetismem:

(poetismus – využití obraznosti, fantazie, odstraněna interpunkce, vznikl v Čechách)

• Na vlnách TSF; Slavík zpívá špatně; Poštovní holub.

Subjektivní lyrice patří sbírky s motivy vzpomínek na dětství a milostná okouzlení:

• Jablko z klína; Ruce Venušiny; Jaro sbohem.

Na smrt T. G. Masaryka reagoval sbírkou deseti elegií:

• Osm dní – (1937)

Válečné období:

Na Seiferta velmi zapůsobily události roku 1938 – mobilizace a následně pak Mnichovská dohoda.

• Zhasněte světla – vydáno s podtitulem Lyrické glosy; Píseň o rodné zemi.

V době okupace napsal tři větší skladby (národní kultura, historie, domov):

• Vějíř Boženy Němcové; Světlem oděná; Kamenný most.

Poezie po roce 1945 (poválečné období):

• Přilba hlíny; Ruka a plamen; Šel malíř chudě do světa^*); Píseň o Viktorce; Maminka^*); Chlapec a hvězdy – určeno pro děti^*); Praha a Věnec sonetů.

^*) Tyto knihy jsou inspirovány Kresbami Josefa Lady a Mikoláše Alše.

Novou poetikou s volným veršem se básník představil v posledních letech ve sbírkách:

• Koncert na ostrově; Odlévání zvonů; Halleyova kometa; Kniha o Praze; Deštník z Piccadilly^*); Morový sloup^*); Býti básníkem ^*).

^*) Publikace v samizdatu – vzpomínky, životní bilance, verše přátelům, láskám, Praze.

Vlastní básnickou tvorbu doplňuje Jaroslav Seifert i překladatelskou činností – G. Apollinaire, P. Verlaine, Píseň písní.