Jazyková kultura
- je úroveň jazykového vyjadřování a péče o ně, kultivování jazyka
- je součástí kultury vůbec, vyplývá z potřeb společnosti (jazykové vyjadřování podléhá i normám společenského chování – např. slušnost a zdvořilost se projevuje v řeči)
- týká se všech stylů, užívání jazyka ve všech situacích, v projevech mluvených i psaných
- řeč, jednání je projevem vlastností a charakteru člověka
- záleží nejen na úrovni jazykovědy, ale i na vyspělosti jazyka, na jazykové praxi
- jazyková výchova je dána školní výchovou, podporována kvalitní četbou, divadlem, dobrými projevy v rozhlase, televizi a záleží na snaze a odpovědnosti každého jedince
Požadavky
- jazyková správnost (opak chyby) = shodnost mezi spisovnou normou a kodifikací; měřítkem správnosti jazykových jevů je jejich ustálenost, pravidelnost a potřebnost; týká se mluvnice, pravopisu i výslovnosti, tvarosloví, skladby, slovní zásoby
- vhodnost užívání jazykových prostředků – podle konkrétních podmínek
- slohová vytříbenost (zvl. ve stylu odborném)
- jazyková a věcná přiměřenost – vzhledem k adresátovi, zvl. srozumitelnost a jasnost vyjádření (úroveň myšlení i znalostí)
- působivost a přesvědčivost (zvl. v publicistickém stylu)
- pestrost jazykových prostředků, originalita autora (zvl. v uměleckém stylu)