Jazyk spisovný a útvary nespisovné
SPISOVNÁ ČEŠTINA
- reprezentativní útvar národního jazyka, jednotný na celém území (jazyk státních a úředních dokumentů, literatury, jednací jazyk na veřejnosti – v tisku, rozhlase, TV, škole)
- vznikla na základě středočeského nářečí
- hovorová čeština = mluvená podoba spisovné češtiny (neužívá knižních tvarů, volnější větná stavba, měně přenesené formulace, emocionální prvky – moc krásný, můžu, nesem, to je fakt)
- slohově nezabarvená – většina sl.zásoby: matka, dům, škola
B. slohově zabarvená
- hovorová – v neoficiálních mluv.a psaných projevech – běžná komunikace (pololetky, prima)
- knižní – při slavnostních mluv.nebo psaných projevech, v odbor.lit.(nicméně, dlít, být s podivem)
- básnická = poetismy – v umělec.lit.dříve, dnes už zřídka (luna, sladkobolno)
- odborná – vědecké, technické, administrativní pojmy (časování, daňový poplatník, destilace)
NESPISOVNÉ ÚTVARY JAZYKA
- slova z obecné češtiny – soukromé mluvené projevy (flaška, fajnovej, švindlovat)
- nářečí = dialekty
- místně a zeměpisně odlišné à rozdíly ve sl.zásobě, hláskosloví, tvarosloví
- v souč.zejména na venkově v mluvě starších
- nářečí se stírají vlivem školy, sdělovacích prostředků, rozmachu dopravy a snadného pohybu ob.
- pozůstatky:
- v Čechách v okrajových oblastech (chodské, podkrkonošské)
- na Moravě větší rozdíly, oblast:
- hanácká (stř.Morava)
- moravskoslovenská (JV Morava)
- lašská (SV Morava a Slezsko)
- nadnářeční útvary = interdialekty – větší oblasti spol.nářečních znaků (interdialekt hanácký, lašský)
- nejdůležitější je obecná čeština – na většině Čech i Moravě, vyvíjí tlak na spisovný jazyk
- vokno, mlíko, dyby, ňák, zlatej, ouřad
- sociální diferenciace češtiny
- rozdíly ve slovníku a frazeologii
- profesní mluva – mluva různých povolání – zedníci: fanka, šalovat, kalfas
- slang – mluva zájmových skupin, emocionální zabarvení
- myslivecký – pírko, slechy, světla, brva
- studentský – koule, puma, matyka
- sportovní – meruna, banán
- argot – mluva spol.deklasovaných vrstev (zloději) – káča, prkenice, špicl, šlehnout si
VÝVOJOVÉ TENDENCE SOUČASNÉ ČEŠTINY
současný jazyk – z posledního půlstoletí (odlišnost územní, sociální, generační)
vývoj
- nejrychleji ve sl.zásobě (kromě jejího jádra = zákl.slova) – nutnost pojmenovat nové skutečnosti
- pomaleji v gramatické stavbě, syntaxi (závislost na rozvoji myšlení a vlivu cizích jazyků), v hláskosloví a v tvarosloví
- zdánlivě protikladné procesy
demokratizace
- rozšíření spisovné češtiny (vliv školy, vzdělání)
- růst jazykové úrovně uživatelů
- odstraňování zastaralých slov, tvarů
terminologizace
- růst počtu termínů
integrace
= sjednocování
- stírání nářečních rozdílů
intelektualizace
- vliv vědeckotech.rozvoje (jmenné vazby, předložkové obraty – v důsledku, z hlediska)
determinologizace
- přechod termínů do oblasti méně odborné i neodborné (pojem, parametr, počítač)
funkčně stylová diferenciace
- např.osamostatnění publicistického a administrativního stylu (od odborného)
- stylové posuny v současné češtině
osa hovorovost – neutrálnost – knižnost
častěji
(dříve nesp. holka, peču, taky, dělat – dnes spisovné)
osa knižnost – neutrálnost – běžná slovní zásoba
méně často
(dříve odborné množina, astronaut – dnes běžně používané)
- přejímání slov – internacionalizace jazyka
- jeden ze způsobů obohacování sl.zásoby, dnes zvláště z angličtiny i z jiných jazyků, stálé kontakty se slovenštinou (dovolenka)
- v oblasti vědy a techniky, populární hudby, sportu (summit, software, heavy metal, šampionát, hetrik)