Humanismus a renesance v české a světové literatuře

Renesance
– z francouzského renaissance = znovuzrození, obnovení (znovuzroezní antiky)
– přiřazujeme období 14. ? 16. století
– mohutný umělecký a myšlenkový směr, jimž se lidé vymaňovali ze středověkého způsobu myšlení
– renesanční hnutí chtělo obrodit člověka za pomoci obnovení kultury antických národů Řeků a Římanů
– staví se proti nadvláě teologie, prosazuje rozvoj přírodních věd a věd o člověku
– proti středověkému universialismu (=náboženská představa o splynutí jedince s božstvem) prosazuje uvědomělý individualismus (=důraz na osobnost člověka), který však bezpodmínečně neznamená ztrátu víry v Boha
– základní ideologií doby zůstává v Evropě křesťanství, které ovlivňuje víru, morálku, myšlení, názory na umění
– za kolébku je považována Itálie (Florenci)

Humanismus
– z latinského humanus = lidský
– myšlenkový směr zdůrazňující lidskou důstojnost a svobodný rozvoj osobnosti v odpovídajících společenských a životních podmínkách
– humanisté prosazovali klasickou (Ciceronovu) latinu proti barbarské středověké, zdůrazňovali starý řecký ideál krásy a dobra
– zaměřen proti feudalismu a nadvládě církve, vyústil v reformaci a osvícenství
– vůdčí osbností evropského humanismu byl Erasmus Rotterdamský : Chvála bláznovství

– vynález knihtisku ? 40. léta 15. stol. ? Gutnberg ? tisky do r. 1500 ? prvotisky ? inkunábule

Renesační styl se výrazně projevuje v různých uměleckých odvětvích:
? Stavitelství
– vrací se k antickému a románskému umění
– paláce, zámky s lodžiemi a arkádami, fasády jsou zdobené sgrafity (psaníčkový vzor), měšťanské domy, radnice, méně kostelů
– častým prvkem: štíty a atiky, kupole
– Filippo Brunelleschi (kupole dómu Santa Maria del Fiore ve Florencii), Batista Alberti, Palazzo Rucellai, Donato Bramante, Raffael Santi, Michelangelo Buonarroti
– Benedikt Rieda, Matěj rejsek z Prostějova, Mistr Pilgram
– Louvre v Paříži, zámek Fontainebleau, Chambord, španělský klášter sv. Vavřince
– Vladislavský sál
? Malířství
– znovuobjevilo přírodu a perspektivu
– nebylo ovlivněno antikou, z níž se obrazy nedochovaly
– olejomalby zachycovaly i psychiku
– ital Sandro Botticeli ? oslavil ženskou krásu, Zrození venuše; Leonardo da Vinci ? Poslední večeře; Michelangelo Buonarroti ? vyzdobení Sixtinské kaple, Raffael Santi, Donatello, El Greco, H. Bosch,?
– kaple chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře
? Sochařství
– tematika stále často náboženská, biblická, ale též z antiky, pozornost se obrací k lidskému tělu, jeho proporcím a anatomii
– Donatello, Michelangelo Buonarroti, Benvenuto Cellini
– Mistr Zvíkovský, Mistr Žebráckého oplakávání
? Hudba
– zájem o světskou vícehlasou – polyfonní hudbu
– v duchovní oblasti se objevují mše, moteta (vokální vícehlas s náboženskými texty)
– Giovanni Palestrina, Orlando di Lasso, Guillame de Machaut

Italská literatura
Dante Alighieri
– 1265 -1321
– básník přelomu středověku a renesance
– za obhajobu městských svobod a odpor proti papeži byl odsouzen do vyhnanství a na smrt
– tvorba poznamenaná láskou k předčasně zesnulé Beatrici
– věda, latinské a italské traktáty
– Božská komedie
– alegorický epos o 3 částech: Peklo, Očistec, Ráj
– 100 zpěvů psaných v tercinách (=třiveršová sloka, rýmuje se 1. a 3. verš, 2. se rýmuje s následujícími 1. a 3., poslední strofa má o jeden verš více)
– líčí pomyslnou cestu podsvětím, je doprovázen římským básníkem Vergiliem (peklo, očistec) ? ztělesnění božského rozumu a nadpozemského dokonalosti, poté Beatrici (ráj), v závěru je průvodcem sv. Bernard
– básník se netají láskou k vlasti, silným prožitkem lásky ani obdivem k antické vzdělanosti

Francesco Petrarca
– 1304 ? 1374
– otec humanismu, přítel Karla IV.
– Zpěvník ( Canzoniere )
– 366 sonetů věnovaných Lauře
– verše odrážejí nevyslyšenou lásku, jsou zpovědí člověka, který se pokusil sloučit křesťanství s ideály humanismu
– sonet = básnická forma skládající se ze 14 veršů rozdělených do 4 strof, prvé dvě jsou čtyřveršové, druhé dvě tříveršové

Giovanni Boccaccio
– 1313 ? 1375
– novelista a epik
– Dekameron
– = kniha 10 dnů, soubor 100 novel, zasazených do dějového rámce, které si postupně vypráví 7 dívek a 3 chlapci v době moru a krátí si tak čas na venkově; každý den je věnován určitému tématu (kromě 1. a 9.)
– dílo obsahuje ironickou kritiku soudobých mravů
– vrchol tvorby

Ludovico Ariosto
– 1474 ? 1533
– Zuřivý Roland
– zpracovává látku ?chansons de geste? a rytířských eposů
– kombinuje skutečnost s fantastikou

Niccoló Machiavelli
– 1469 ? 1527
– dramatik, prozaik, politik, působil v diplomatických službách Florencie
– Vladař
– politický spis
– Mandragora
– satirická komedie vysmívající se lidské hlouposti

Torquatto Tasso
– Osvobozený Jeruzalém
Francouzská literatura
Francois Villon
– 1429-32 ? 1463
– z chudé rodiny, jméno podle kněze, vystudoval univerzitu v Paříži, nezávazný život, dopouští se i zabití ? po zmírnění trestu z oběšení na vyhnanství v Paříži
– způsob života => trvalo inspirací jeho veršů, vyjádřil dokonale pocity člověka ocitajícího se na okraji společnosti
– řazen vedle prokletých básníků
– tvůrcem tzv. villonské balady = 4. sloky: 1. ? 3. sloka ? 7. ? 12. veršů, poslední 4 ? 5 veršů, poslední verš se opakuje jako refrén
– Odkaz (Malá závěť)
– satirické rozloučení s přáteli
– Velká závěť (Velký testament)
– básně o pomíjivosti a bídě lidského života, o strachu ze smrti, lítosti nad ztraceným mládím, o světské nespravedlnosti
– jeho životem a dílem se nechali inspirovat Werich a Voskovec a napsali komedii Balada z hadrů

Francois Rabelais
– 1494 ? 1553
– prozaik, humanista, lékař, satirik, kritik zla a lidských chyb
– Gargantua a Pantagruel
– hlavní ideou je renesanční myšlenka ?Čiň, co ti libo!?
– pětidílný román o obrech
– psáno velmi bohatým, květnatým a výrazným jazykem
– burleskní parodie na středověké rytířské romány, realistické postřehy ze současného života,?.

Pierre de Ronsard
– 1524 ? 1585
– nejznámější básník renesanční skupiny Plejáda
– částečná hluchota mu znemožnila vojenskou kariéru
– psal pro dvůr epigramy, ódy, hymny a elegie
– Sonety pro Helenu
– milostná poezie

Michel de Montaigne
– 1533 ? 1592
– filozof a spisovatel
– Eseje
– zpočátku komentované citáty antických autorů, postupně vychází z vlastní zkušenosti
– smyslem života je mu lidská osobnost
– odpor k falešným autoritám a dogmatismu způsobily zákaz jeho esejů, sám autor byl dán do klatby, avšak o to více působil na evropské myslitele

Španělská literatura
Miguel de Cervantes Y Saavedra
– 1547 – 1616
– představitel tzv. zlatého věku španělské literatury
– v námořní bitvě přišel o ruku, 5 let v otroctví v Alžíru
– Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
– dvoudílný román, původně psán jako parodie na rytířské romány, podává obraz člověka a jeho věčné touhy po ideálu pravdy, svobody a spravedlnosti
– hlavní hrdinové: don Quijote a jeho sluha Sancho Panza => dvojí pohled na svět: rytířství čistého srdce a zdravý selský rozum
– ustálené obraty: ?boj s větrnými mlýny? = marná námaha, ?donkichot? = marná snaha skrytá za šlechetný úmysl, ale působící směšně

Lope de Vega
– 1562 ? 1635
– bouřlivý život plný milostných dobrodružství
– napsal řadu dramat, novel a románů
– tvůrce tzv. ?drama pláště a dýky?
– Fuente Ovejuna (Ovčí pramen)
– první kolektivní drama, ve kterém vesnický lid jako kolektiv na sebe bere vinu za smrt tyranského pána

Tiso de Molina
Pedro Calderón de la Barca
Nizozemská literatura
Erasmus Rotterdamský
– Chvála bláznovství
Anglická literatura
Geoffrey Chaucer
– ?1340 – ?1400
– 1. velký anglický básník
– inspirovalse Dantem, Boccaciem a Petrarcou
– Canterburské povídky
– cyklus 23 veršovaných příběhů, které si vyprávějí poutníci na cestě do Canterbery
– s humorem líčí různé stránky života středověké Anglie
– výborně jsou charakterizováni sami vypravěči

William Shakespeare
– 1564 ? 1616
– největší anglický i světový dramatik
– v r. 1588 přichází do Londýna, vyniká a je spolumajitelem jedné z nejlepších divadelních společností: The Globe Theatre
– závěr života prožil v rodném Stratfordu nad Avonou
– napsal víc jak 35 her
– je autorem plně renesančním, jeho dílo je zcela světské, hrdinové jsou sami strůjci svých osudů, jejich činy vyplývají z jejich charakterů, jsou to často rozporné, živoucí postavy
– typickým veršem byl blankvers = pětistopý jamb, o 10-11 slabikách, nerýmovaný, vhodný pro dialog, protože jej lze členit na menší části
– u nás znám již za svého života, nejdříve překlady z ěmčiny, poprvé přeložil celou jeho dramatickou tvorbu do češtiny J. V. Sládek
– znaky Shakespearovského dramatu: neomezenost látky, času, místa; obraz pozemského života, kladných I záporných vlastností lidí; postavy žen samostatně rozhodují o svém životě; příčinou tragédie je lidská vášeň nebo náhod; komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických; jazyk veršovaný se střída s prózou (nejnižší vrstvy)
– tvorbu dělíme do několika období:
1. období – do roku 1600
– komedie, hry z anglických a antických dějin, první tragédie
– komedie mají spletitý až neuvěřitelný děj, často jsou založeny na situační komice, záměně osob; vždy vítězí jako nejdůležitější lidské hodnoty, spravedlnost a láska, zvláště vynikají ženské postavy, hrdinky jsou velmi rázné, cílevědomé a jsou půvabným ztělesněním renesančního ideálu
– Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Dva šlechtici z Verony, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Veselé pančky windsorské, Večer tříkrálový, Benátský kupec
– Jindřich IV., Richard III., Richard II., Jindřich IV., Jindřich V., Král Jan, Titus Andronikus, Julius Caesar
– Romeo a Julie
– příběh nešťastně končící velké lásky milenců, jejichž smrt způsobila vzájemná zášť dvou rodů ve Veroně: Kapuletů a Monteků
– syn Monteka Romeo se zamiluje do Kapuletovy dcery Julie, svou lásku na první pohled stvrdí v tzv. balkónové scéně slibem manželství, s pomocí chůvy a mnicha Lorenza se dají tajně oddat, odpoledne Romeo zasáhne do souboje svého přítele s Juliiným příbuzným Tybaltem a zabijí ho, před odchodem do vyhnanství spolu stráví noc, Romeo opouští město, Julii rodiče nutí ke sňatku s hrabětem Parisem, Lorenzo dá Julii uspávací nápoj po kterém usne jako mrtvá, Romeo se dovídá o její smrti, neví však, že se probudí, vrací se do Verony před hrobkou Kapuletů zabíjí Parise, v hrobce se otráví jedem po boku Julie, ta se probudí a probodne se Romeovou dýkou, oba rody se poté smíří
2. období ? 1601-1608
– charakteristické vznikem velkých a slavných tragédií
– do jeho tvorby proniká pesimismus
– Hamlet, kralevic dánský
– příběh hrdiny, v němž se sváří touha po naplnění vznešených ideálů s pocitem povinnosti potrestat zlo, touha po činu, ale i nerozhodnost
– obsahuje úvahy o smyslu života a lidské existence
– Hamlet odhalí úkladnou vraždu svého otce, již má na svědomí strýc Claudius a snad i matka Gertruda; rozhodne se otcovu smrt pomstít; aby nebyl nápadný přestírá šílenství; jeho láska Ofélie se zblázní a utopí, když Hamlet náhodou zabije jejího otce; tragédie vrcholí závěrečným soubojem Laerta s Hamletem, oba umírají po zranění otráveným kordem, Hamlet však staí zabít krále Claudia; současně umírá i Gertruda, která se napila otráveného vína
– Othello
– zobrazuje nejhlubší lidské vášně a city (problém důvěry a žárlivosti) ovlivněné intrikami
– hlavní postava ? černošský generál Othello, který miluje svou ženu Desdemonu, ale intrikán Jago (závidí Othellovi kariéru) nastraží léčku, aby vzbudil u Othella žárlivost a Othello Desdemonu uškrtí. Jagova manželka vyzradí jeho intriky a Othello páchá sebevraždu
– Král Lear
– ilustruje zklamání otcovské lásky a nevděk bohatě odměněných dcer
– Macbeth
– důsledkem nadměrnétouhy po vládě a moci je spáchaný zločin
– Coriolanus, Antonius a Kleopatra
– tragédie zachycující antické drama
3. období ? po toce 1608
– přináší jakési vyjasnění, naději a vyrovnání, které se projeví vznikem tzv. romantických her
– Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře
– Sonety
– Jsou odrazem jeho milostných a přátelských citů

Renesance a humanismus v české literatuře

Sociálně a ekonomicky je nástup renesance celosvětově charakterizován rozvojem řemeslné výroby a vznikem prvních manufaktur, významnými námořními objevy a rozvojem mezinárodního obchodu. Mezi předpoklady, jež v českých zemích připravily půdu pro nástup renesance a humanismu, patřilo zlomení monopolu církve v kulturním i hospodářském životě, právo jedince na samostatný výklad bible (zásluhou husitů) a rostoucí význam měšťanstva.

V českém prostředí se více uplatnil humanismus ? měl určitou tradici již od doby Karla IV., ale tehdy byl omezen na úzký kruh vzdělanců. Pronikání renesančních a humanistických myšlenek na čas pozastavilo husitství. V humanistické literatuře se objevuje málo originálních děl, většinou vznikají překlady, převládá naučná literatura. V 2. polovině 15. století: díla psaná latinsky a díla vytvořená v národním jazyce.

Spíš než filozofický ráz humanismu prosadila se u nás jeho mravoučnost, která našla svůj výraz v činnosti jednoty bratrské.

Hynek z Poděbrad
– 1452 ? 1492
– jediný opravdu renesanční autor
– syn Jiřího z Poděbrad
– zprostředkoval českému čtenáři ( přes němčinu) 11 novel z Dekameronu
– psal česky
– Májový sen
– líčí, jak k mladíkovi ve snu přišla jeho milá a ulehla k němu do postele, on se však probouzí dříve, než dosáhl svého
– Veršové o milovníku

a) Humanismus psaný latinsky
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
– ?1461 ? 1510
– vyšehradský probošt a dvořan krále Vladislava II.
– cestovatel a sběratel starých rukopisů
– psal filozofickou prózu, básně ( ódy, elegie, epigramy), stylisticky uhlazené listy

Jan Skála z Doubravky (1486 ? 1553)
Jan Campanus Vodňanský (?1572 ? 1622)
Jan z Rabštejna (1437 ? 1473)

b) Humanismus psaný česky
Viktorin Kornel ze Všehrd
– právník, profesor, posléze ve službách zemského soudu
– ve svých dílech formuloval program českého humanismu a usiloval o rozvoj litertury psané dobrou češtinou
– Knihy o napravení padlého
– překlad latinské knihy od Jana Zlatoústého, předmluva je formulována jako apologie (= obrana) českého jazyka a jeho krás
– psaní latinou je pro něj ?přiléváním vody do cizího moře?
– O právech, súdiech a dskách země české knihy devatery (Knihy devatery)
– hlavní právnické dílo, v němž chtěl podpořit měšťanstvo, ale v soudobé politické situaci neuspěl
Řehoř Hrubý z Jelení
– přeložil do češtiny nejslavnější spis holandského humanisty Erasma Rotterdamského Chvála bláznovství
Mikuláš Konáč z Hodiškova
– ? ? 1546?
– pražský vydavatel, majitel tiskárny a překladatel z latiny
– vydával prvé letákové noviny, zábavnou literaturu s moralizující tendencí
Mikuláš Dačický z Heslova
– Paměti
Václav Hájek z Libočan
– 1523 ? 1553
– katolický kněz, vlastenec a vynikající vypravěč
– Kronika česká
– oslavuje šlechtu a katolicismus
– ovlivnila zvláště české umění v 19. století (RKZ, Smetana, Jirásek,?)
– snaha zaznamenat lidové pověsti, často se vzdaluje historickým faktům
– zahrnuje období od bájného příchodu praotce Čecha po korunování Ferdinanda I. Habsburského králem (1526)
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
– 1564 ? 1621
– diplomat, válečník, vyspělý hudební skladatel
– byl popraven na Staroměstském náměstí spolu s dalšími českými pány
– Putování aneb Cesta z Království českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta
Jan Blahoslav
– 1523 ? 1571
– biskupem jednoty bratrské
– autor odborných děl o českém jazyce a hudbě, také překladatel
– Muzika
– dílo hudební teorie
– určeno zpěvákům i samotným skladatelům
– Filipika proti misomusům
– proti nepřátelům vzdělání
– polemický spis proti Janu Augustovi, dřívějšímu biskupovi jednoty bratrské, a jeho názoru o nepotřebě vyššího vzdělání
– Gramatika česká
– vzniklo na základě starší mluvnice trojice autorů Optáta, Gzela a Philomatesa
– doplněna sbírkou přísloví
– posloužila jako jazyková příručka při překladu Nového zákona
– překlad Nového zákona
– později vzorem pro bratrskou = Kralickou bibli
– Akta jednoty bratrské (Bratrský archív)
– Kancionál šamotulský, Kancionál ivančický
Daniel Adam z Veleslavína
– 1546 ? 1599
– univerzitní profesor posléze vydavatel, uplatnil se jako překladatel, upravovatel a organizátor, shromáždil kolem sebe celou spisovatelskou družinu
– tajný stoupenec jednoty bratrské
– Kalendář historický
– jediné původní autorské dílo; zaznamenal významné historické události různých dob

Zábavná próza:
– Historie o bratru Janu Palečkovi
– historická postava, šašek krále Jiřího z Poděbrad
– Frantova práva
– jak vidí prostý člověk činy knížat, kupců, měšťanů; parodická pravidla pijáckého cechu

Kralická bible
– nový překlad bible o 6 svazcích, srozumitelný překlad z hebrejštiny s množstvím jasných poznámek
– kvalitní knihtisk a dobré grafické zpracování; nadlouho vzorem spis. jazyka spolu s Veleslavínským
– vydána v tajné tiskárně jednoty bratrské v Kralicích