Hledání smyslu lidského života v literatuře
q sumerská,akkadská(Mezopotámie)–4.tis. př.n.l.
klínové písmo, hliněné destičky, trojhranné rydlo
akkadský epos o Gilgamešovi (král, hrdina sumerských vyprávění, hledá tajemství věčného života, řeší základní životní problémy) Hledá jak se stát nesmrtelným, nesmrtelným se stává svými činy.
Antika
8.st.př.n.l.–2. a 1.st.př.n.l., do expanze Říma
epika:
eposy Ílias a Odyssea; básník Homér (8. st. př. n. l.)
téma: válka trojská (závěr); Trója = Ílion
q řecký bojovník Achilleus × trojský Hektor
q Odysseovo 10 leté bloudění, návrat do rodné Ithaky
znaky homérského eposu:
– rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných událostech
– bohatá dějovost (příběhy, mnoho postav, určité místo, více dějových linií)
– popisné pasáže i lyrické vložky
– členěn do zpěvů, kapitol
– obsahuje tzv. prvky epické šíře (epiteta, přirovnání, detailní popisy) – zpomalují děj (retardace)
– hlavní postavy – výjimeční hrdinové, nositelé příběhů
– zdroj – ústní lidová slovesnost, mýty
- forma: veršovaná skladba – časoměrný hexametr (překlad do češtiny jako 6stopý daktyl)
řecké drama – z obřadních her (oslava boha Dionýsa)
1 herec a chór (sbor), pak 2 – 3 herci (vždy muži)
tragédie: Vše je dáno bohem, určeno osudem, nemůžeme před ním utéct.
Aischylos
náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů, např. Oresteia (Orestés povinen pomstít smrt svého otce Agamemnóna, tj. zabít svou matku)
Sofoklés
Antigona (Antigona plní mravní příkaz – pohřbí přes zákaz bratra Polyneika, odsouzena ke kruté smrti)
Král Oidipús (hl. hrdina trestán za viny, jichž se dopustil nevědomky)
Eurípidés
kritický poměr k mýtu, zájem o skutečné lidi, téma lásky, psychologie ženy
např. Médeia, Élektra
zavádí na scénu ”deus ex machina” – nadpřirozený zásah božstva, náhlé nemotivované řešení
znaky antické tragédie:
– čerpá z mytologie (téma)
– hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
– konflikt se silnějšími (osud, bohové, společenské zákony) končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale mravně vítězí)
– forma: verš
– existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění)
– jednota času, děje a místa
– děj se nečlení na dějství
– spojení mluveného slova, zpěvu, tanc
Aristofanés
Jezdci, Mír, Žáby
řeší aktuální politické otázky, názory, kritika přetvářky, podlosti ap.
znaky antické komedie:
– veselohra, komický účinek
– zesměšňuje jevy života, šťastný, smírný konec
– útok na politické poměry, soudobou morálku
– nevázaný žert
- dialog
Řím:
Titus Maccius Plautus
vliv Menandra; čerpá ze života obyčejných lidí (otroci, vojáci, milenci)
Komedie o hrnci (o lakomci ð vliv na Moličra)
Pseudolus (o prohnaném otroku)
Marcus Tullius Cicero
(období občanských válek – politické řeči, dopisy); vzor klasické latiny
paměti (memoáry)
Publius Vergilius Maro
Zpěvy pastýřské(Bukolika)
Zpěvy rolnické (Georgika)
z vesnic. prostředí, obdiv a láska k venkovu, rodné zemi
epos Aeneis – na oslavu Augustova rodu
trojský hrdina Aeneus po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii = praotec Augustova rodu
Publius Ovidius Naso
q milostné poezie, např.
Umění milovat
q mytologická poezie, např. Proměny (Metamorfózy) = 250 řeckých a římských bájí s motivem proměny (např. nymfa Niobé se změní v plačící kámen)
q elegie (z vyhnanství)
William Shakespeare (1564–1616)
tragédie:
Hamlet, kralevic dánský
– rozpornost hrdiny: touha uskutečnit ideály × pocit povinnosti potrestat zlo ð touha po činu, ale nerozhodnost
– úvahy o smyslu života, lidské existence; pochybnosti
Romeo a Julie
– o nešťastné lásce dvou mladých lidí (spor Monteků a Kapuletů)
– boj o právo člověka na život, lásku, samostatné určení osudu
- příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud jako v antickém dramatu, proti němuž je vzpoura marná)
Miguel de Cervantes y Saavedra (1547–1616)
rytířský román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (2 díly)
titulní hrdina – chudý venkovský šlechtic (hidalgo), čtenář rytířských románů, snílek (směšný, ale obdivuhodný svou obětavostí) ð touží obnovit slávu potulného středověkého rytířstva (napravovat křivdy, prokazovat odvahu, šlechetnost ap.) = přežitek (nemožné nelze prosadit)
× zbrojnoš Sancho Panza – přízemní praktický venkovan, jedlík, má smysl pro realitu a dobré živobytí
význam: nejen satira na minulost, ale i na nedostatky tehdejší společnosti
Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) – básník, dramatik, prozaik, vědec
– studium práv, přírodních věd, nešťastná láska ð román v dopisech Utrpení mladého Werthera (citové problémy řešeny sebevraždou)
– obdiv k lidové slovesnosti – sbírka Balady
– vrchol tvorby – dvojdílná filozofická báseň v dramatické podobě Faust
tradiční námět:
– pověst o doktoru Faustovi, který prodal v touze po poznání a štěstí svou duši ďáblovi, ale nová umělecká podoba i smysl: Faust postaven mezi dobro a zlo; původně rebelant proti starým konvencím a zaostalosti se mění na představitele činorodého lidstva (chce dobývat pravdu a přetvářet svět), hledá cesty k cíli i přes utrpení, nachází smysl života v aktivitě pro dobro lidstva
George Gordon Byron (1788–1824)
– moderní epos Childe Haroldova pouť – autobiografické rysy, putování hlavního hrdiny po Evropě, zvl. na jih, do Řecka; obdiv k slavné minulosti a k přírodě × protest proti nesvobodě a tyranství v současnosti; byronismus – spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům, světabol (spleen)
Gustav Flaubert (1821–1880) – mistr zobrazování lidských vášní a citových vztahů
– román Paní Bovaryová – hlavní hrdinka Ema, dcera bohatého sedláka, trpí v zajetí nudného měšťanského prostředí, touží po přepychu, romantice, hledá smysl života, utíká před banalitou k nové lásce, ale deziluze ji zabíjí; Emin manžel – venkovský lékař Karel Bovary – je sice dobrák, ale omezený člověk; lékárník Homais – upovídaný, plný frází o pokroku, měšťák, patolízal; realistický román psychologický
Ernest Hemingway (1899–1961) – Nobelova cena
– představitel prózy tzv. ”ztracené generace” = američtí spisovatelé, kteří odešli do války jako studenti – dobrovolníci s představou boje za svobodu a demokracii; brzy pochopili svůj omyl, ”vystřízlivěli”; válka jako první velký životní zážitek je natrvalo poznamenala – pocit vykořeněnosti
– román Sbohem, armádo – vlastní zážitky a vzpomínky z fronty; ideová dezorientace hrdinů ð upínají se proto k základním hodnotám individuálního lidského života (láska, přátelství, odvaha, čest); hlavní hrdina opouští frontu (do neutrálního Švýcarska)
– román Komu zvoní hrana – reakce na španělskou občanskou válku; boj proti fašismu; hlavní postava – americký dobrovolník Robert Jordan, těžce raněn, čeká na smrt a teprve nalézá skutečný smysl života (láska k španělské dívce)
- symbolická novela Stařec a moře – obraz zápasu s přírodou a zlem do posledních chvil života; vzdát se = ztratit lidskou důstojnost; kubánský stařec Santiago, chudý rybář, vedl statečný, ač beznadějný boj s mořem a žraloky o svůj úlovek; smysl novely: oslava lidské aktivity a nezdolnosti
”člověka je možno zničit, ale ne porazit”
Naši:
Jan Ámos Komenský (1592–1670)
vedle Jana Husa další osobnost světového významu; představuje spojení reformační tradice s renesančními ideály (pochopení světa a poznání), umění a vědy, víry a poznání
« jižní Morava; studium na bratrských školách v Přerově a ve Strážnici, pak na německých protestantských univerzitách v Herbornu a Heidelbergu; po návratu učitelem v Přerově, pak ve Fulneku; poslední biskup jednoty bratrské
Dílo:
Labyrint světa a ráj srdce (2 části)
– satirická alegorie světa (jako města) s postavou poutníka – vzdělance (= autor)
– průvodci: Všezvěd Všudybud (usiluje poznat svět) a Mámení (přizpůsobuje se nedostatkům)
– prohlížejí všechny stavy a zaměstnání ð realistický obraz doby, smýšlení a lidí
– ostrá kritika tehdejší společnosti (touha po penězích, podvod, klam, války ap.)
– 2. část – návrat do vlastního srdce a k Bohu (= záchrana)
– názorný, srozumitelný styl, dokonalá forma, jazyk bohatý (synonyma, několikanásobné větné členy), názorný; složitá souvětí, tzv. humanistická perioda (tj. soustava vět spojená do dvoudílného souvětí, jehož části se oddělují dvojtečkou nebo středníkem a nazývají se předvětí a závětí = jádro výpovědi); vliv latiny
– alegorie – využívá přeneseného významu v rámci celého díla; děj má doslovný a zároveň přenesený význam
Encyklopedické práce – vševědné (pansofie) – navazuje na Štítného, Blahoslava, Veleslavína
– úsilí shrnout výsledky vědění (7dílný celek) – nedokončeno
– práce na slovníku mateřštiny
– pojednání O poezii české (propaguje časomíru)
- úsilí o poznání světa a o výchovu člověka spojil s úsilím o dorozumění mezi národy, o věčný mír (panharmonie); doufal, že vzdělání povede k sbratření lidstva
Božena Němcová
Barunka, Divá Bára, Pan učitel – tyto povídky mají národněvýchovné poslání. Hl. hrdina se spojuje s jednoduchým příběhem, který prověřuje hrdinovi dobré vlastnosti.
Baruška prochází nástrahami velkoměsta, ale zůstává nedotčena ve svém zdravém venkovském jádru.
Bára – ideál průbojné ženy, která popírá dobovou konvenční představu o pasivní úloze ženy ve společnosti. Dcera pastýře Jakuba; nový typ dívky (nezávislost na muži, nepodřízenost) × Eliška z fary; přerůstá konvenční představy o pasivní úloze ženy ve společnosti – je smělá, statečná, zdánlivě drsná, v jádru ušlechtilá, v zájmu přítelkyně se staví proti celé obci;
Pan učitel – představuje ideál člověka schopného proměnit školu v „dílnu lidskosti“.
Pohorská vesnice – postava hraběte je vytvořena nikoliv jako šlechtic, ale spýše jako člověk, který se od šlechtického prostředí odlišuje, v něm ztvárnila svou představu „dobrého člověka“.
ve všech povídkách vystupuje postava všestranně dobrého člověka
Babička
cíl: ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka
postavy:
z venkovského prostředí:
– babička Magdalena Novotná, ústřední postava; vztah k práci, životu, přírodě, vlasti; moudrost a životní zkušenost, ušlechtilost, ideál lidské dokonalosti
– Barunčini rodiče – Proškovi (Panklovi): zpanštělá matka × sdílný, srdečný otec
– děti: Barunka (autorka), Jan a Vilém, Adélka
– lidové typy: mlynář, Kristla a Jakub, rodina Kudrnova; příběh Viktorčin
Karel Čapek (1890–1938)
– povídky Boží muka, Trapné povídky – otázky svobody člověka, smyslu života, možnosti poznání pravdy, motivy tajemství, záhad
– hra Loupežník – střetnutí výbojného mládí s opatrnictvím a pokrytectvím dospělých, boj o právo na lásku, výsměch měšťáckým konvencím
– dramatické a románové utopie; převratné vynálezy ohrožují člověka
– alegorická hra RUR – kritický vztah k přeceňování techniky, úzkost nad budoucností lidstva (vynález umělého člověka – robota ohrozí existenci lidstva); řešení konfliktu – ve dvojici nejdokonalejších robotů Heleny a Primuse se probudí nová, lidská vlastnost – cit, lidstvo je zachráněno (idealisticky humanistický závěr); slovo robot, dnes mezinárodní, je Čapkovým novotvarem
– hra Ze života hmyzu (spoluautorství s J. Čapkem) – prvky expresionismu; – kritika lidských chyb a nedostatků – obrazně na jednání jednotlivých druhů hmyzu (mravenci, motýli, chrobáci aj. = výrazné typy lidí, nositelé sobectví, vládychtivosti, povrchnosti, lakomství, netečnosti ap.); postava tuláka – pozoruje hmyzí hemžení, hledá smysl života
– utopický román Továrna na absolutno – vynález síly, která mění lidi; konflikty ð válka a ničení
– utopický román Krakatit – o vynálezu nekonečně účinné třaskaviny, schopné zničit celý svět; hlavní postava – vynálezce inženýr Prokop; ovlivněn poznáním venkovské idyly i světa vládců a teroristů dochází k zdůrazňování každodenní drobné užitečné práce pro lidstvo (humanistický závěr) myšlenka odpovědnosti vědce
– utopické drama Věc Makropulos (opera L. Janáčka) – téma dlouhověkosti a nesmrtelnosti
– román První parta – z hornického prostředí, o lidské solidaritě a obětavosti při neštěstí v dole; symbolický význam – proti zkáze se lze bránit
– protifašistická a protiválečná dramata:
– Bílá nemoc – konflikt jedince (humanista doktor Galén) × držitelé moci, strůjci války (vojenský diktátor Maršál, zbrojař baron Krüg); střetnutí ideálu demokracie s ideály diktatury; proti epidemii nemoci zná lék jen dr. Galén, ale vydá ho jen s podmínkou zastavení válek (léčí jen chudé); jeho ušlechtilý individuální odpor je zmařen zfanatizovaným davem; varování před rozpínavostí fašismu
– drama Matka – fiktivní rozhovor matky Dolores se všemi mrtvými (otcem a jeho 3 syny) – byli odhodláni zemřít ve prospěch lidstva; posledního ze synů (Toni) odmítá matka poslat do boje; po poznání krutosti nepřítele (nešetří ani děti) nastává zlom: matčino (= autorovo) rozhodnutí v závěru hry (dává Tonimu do rukou pušku); nejen varování, ale i výzva k boji proti násilí a nelidskosti