České drama od 2. poloviny 40. let po současnost
OBDOBÍ 1945 – 48
– toto období je silně poznamenané radostí a nadšením z konce 2. světové války a ze znovuzískání svobody. Doznívají ideály meziválečné literatury, autoři navazují především na její demokratické a humanistické tradice. Zároveň se objevují spontánní reakce na válku z konce nově získaného míru
– po 2. světové válce nastává nakrátko i rozkvět dramatické tvorby. Především se dále uplatňují žánry, které se realizovali během války – alegorie, pohádka a historie. Obnovuje se tradice Osvobozeného divadla, o které se snaží po návratu z Ameriky Jiří Voskovec a Jan Werich. Vrací se i tradice tzv. „déček“.
Jan Drda – byl dramatikem, prozaikem a redaktorem. Studoval filozofii v Praze. Nejprve pracoval jako redaktor, později jako šéfredaktor Lidových novin. Od 60. let odmítal veřejné funkce a roku 68 odsoudil okupaci Československa. Byl autorem první kvalitní české poválečné hry – Hrátky s čertem. Pohádkový námět měla i jeho druhá hra – Dalskabáty, hříšná ves.
OBDOBÍ 1948 – polovina 50. let
– počátkem období je „Vítězný únor 1948“, který znamená nastolení vlády komunistů v Československu. Proces totalizace se nevyhnul ani spisovatelům, Někteří autoři jsou popraveni, jiní umlčeni, další odcházejí do emigrace. Oficiální literatura je zcela podřízena režimu.
– rok 1948 je přelomový i pro české drama. Znamená počátek úpadku, který trvá po mnoho dalších let. Zaniká Divadlo Voskovce a Wericha. Začíná se prosazovat socialistický realismus, vznikají především hry vracející se k druhé světové válce a do historie. Aktuální bylo také budovatelské drama. Některé díla čerpají i z venkovského prostředí a procesu kolektivizace.
Miloslav Stehlík – zpracovává především téma vesnice a kolektivizace. Byl považován za nejtalentovanějšího dramatika 50. let, protože jeho tvorba byla v souladu s režimem. Jeho prvotinou se stala hra Vesnice Mladá, kde čerpá z historie boje rolníků za svá práva. Jeho další významnou hrou je Jarní hromobití, kde popisuje proces kolektivizace vesnice.
OBDOBÍ OD 2. POLOVINY 50. LET DO KONCE 60. LET
– toto období je charakteristické především uvolňováním poměrů, které přicházelo v několika vlnách. Stalinova smrt v roce 53 se stala impulsem k politickému i kulturnímu uvolnění, které v české literatuře trvá do roku 1957. Pak liberalismus opět ustupuje až do roku 1962. Po něm nastává opět uvolnění až do roku 1968, kdy Československo dosahuje vysokého stupně svobody. Jsou otevřeny hranice na západ a literatura zažívá nebývalý rozkvět. Toto období je ukončeno okupací Československa armádami Varšavské smlouvy, po kterém se vrací tvrdý totalitní režim.
– toto období je jedním z nejúspěšnějším v české historii. Rozkvět tentokrát zaznamenávají zejména divadla malých forem (Semafor). Ty jsou často poloprofesionální a využívají nejrůznější dramatické formy (klasické, kabaretní složky, hudba, tanec, groteska …). Rozkvět zaznamenalo i absurdní drama, které zobrazuje člověka, který ztratil smysl života. Objevují se tzv. i generační hry, ve kterých spolu vedou dialogy příslušníci 2-3 generací o smyslu života. Mezi nejvýznamnější osobnosti patří Ivan Vyskočil (Kdyby tisíc klarinetů – spolupráce s Jiřím Suchým), Josef Topol (hry o současných mladých lidech – Jejich den – ideály x výnosné zaměstnání), Václav Havel (Zahradní slavnost, Vyrozumění)
Jiří Suchý – původním povoláním grafik, od roku 1956 působil v divadlech malých forem. Od roku 1959 pracuje v Semaforu (sedm malých forem), které založil. Semafor byl v 60. letech velmi oblíbený, srovnatelně s Osvobozeným divadlem v letech 30.. Jeho nejbližším spolupracovníkem byl Jiří Šlitr. Dnes je mu partnerem Jitka Moravcová. Mezi nejlepší hry patří Člověk z půdy, Zuzana je sama doma aj.
- a 80. LÉTA
– 70. a 80. léta jsou silně poznamenány normalizací, množství autorů nesmí publikovat, někteří jsou vězněni, jiný odcházejí do emigrace. Významnou roli hrála v oblasti dramatické tvorby 70. a 80. hrála Česká televize a její oblíbené seriály. Nejúspěšnější pocházejí od Jiřího Dietla -Chalupáři, Nemocnice na kraji města, Žena za pultem). Svou oblibu si udržují divadla malých forem (Studio Ypsilon, HA-divadlo, Divadlo Járy Cimrmana, Sklep = dřívější Semafor aj. Mezi nejvýznamnější osobnosti divadel malých forem patřili např. Zdeněk Svěrák, Bolek Polívka, Jiří Suchý, Miroslav Šimek, Jiří Kramol aj. Existují i hry v samizdatu, ty většinou zůstávají v čtené podobě, nebo jsou inscenované v zahraničí
Oldřich Daněk – vystudoval pražskou AMU. Pracoval jako scénárista filmového studia Barrandov. Potom se věnuje pouze literární práci. Píše hry, ve kterých odkrývá rozdíly mezi individuálním a kolektivním pojetím morálky. Klade důraz na odpovědnost jedince vůči společnosti. Jeho drama je dialog s divákem o člověku, životě a době. Např. Válka vypukne po přestávce, Zpráva o chirurgii města N aj.
Jaroslav Dietl – narodil se v Jugoslávii, brzy po narození se jeho rodina stěhuje do Československa. Studoval dramaturgii na FAMU. Svou tvorbou patří mezi nejproduktivnější soudobé autory. Proslavil se zejména tvorbou seriálu pro ČST – Žena za pultem, Nemocnice na kraji města aj.
PO ROCE 1989
– drama dnes zažívá rozporuplné období. Pád totalitního režimu umožnil svobodu slova a projevu, což mělo za následek rozkvět tohoto uměleckého oboru. Na druhou stranu však prochází poměrně vážnou finanční krizí.