České drama a divadlo 1. poloviny 20. století

– české drama byla v 1. polovině 20. století pod vlivem světového dramatu, a proto se v něm objevují i některé nové tendence – zejména symbolismus a impresionismus. Roku 1907 byla otevřena druhá stálá divadelní scéna – Městské divadlo na Vinohradech. Celou divadelní tvorbu 2. poloviny 20. století můžeme rozdělit do několika skupin:

1. oficiální divadlo (Národní divadlo, divadlo na Vinohradech)

1. impresionistická, vitalistická, symbolistická a poetistická tvorba

celá divadelní inscenace je pojata jako jeden umělecký celek (včetně textu, světla, hudby, scén …). Tuto linii tvorby representuje především Jaroslav Kvapil (od 1900 režisér Národního divadla) a jeho hry Princezna Pampeliška nebo Rusalka, která byla psaná jako libreto k Dvořákově opeře.

– tyto tendence se nejvýrazněji promítli do her Fráni Šrámka – Léto (oslava mládí a lásky, položeno do kontrastu s měšťáckým světem a nudným životem intelektuálů, podařilo se vykreslit lyrickou atmosféru horkých letních večerů) a Měsíc nad řekou (vyjadřuje pocity rezignace a tesku po mládí, odehrává se asi v Písku při sjezdu abiturientů – ironický úsměv nad dřívějšími plány, vyrovnanost a smír x život jejich dětí)

1. psychologická dramata (prohloubení psychologie postav)

Jaroslav Hilbert – Vina (odehrává se během jednoho odpoledne, hlavním tématem jsou mravní problémy svedené dívky, společenské předsudky)

1. historické drama

pod vlivem moderních vlivů, vedle realistických děl Jiráskova typu (Jan Hus) vznikají i díla s prvky symbolismu, impresionismu a filozofické reflexe – Jaroslav Hilbert – Falkenštejn. Do této linii tvorby spadá i Jiří Mahen, v jehož dílech můžeme vypozorovat i prvky sociálního protestu a anarchismu (Jánošík, Mrtvé moře). Zajímavý typ historického dramatu vytvořil Viktor Dyk ve svém Zmoudření dona Quijote (vliv symbolismu)

1. vážné drama (novoklasicisní) – František Langer, Periférie (o lidech na okraji společnosti, hledání spravedlnosti)
2. expresionistická tvorba (prudká, křečovitá gesta)

Do této linie tvorby můžeme zařadit např. přístup Karla Huga Hilara (režisér) v jeho hry bratří Čapků Ze života hmyzu (kritika lidských chyb a nedostatků, které je obrazně ukázáno na chování jednotlivých druzích hmyzu)

1. neoficiální lidové divadlo

pro počátek 20. století u nás je typické množství zábavních scén, šantánů a kabaretů (např. Červená sedma – Eduard Bass). Kabaret se rozvinul především během WWI a po válce)

1. avantgardní divadlo

– vznikají jako protějšek ke „kamenným divadlům“. Jako tématika je nejčastěji použito prostředí lidových zábav, kabaretů, cirkusů. Mezi nejvýznamnější představitele avantgardního dramatu patřili:

Vítězslav Nezval – mezi jeho nejznámější díla patří Milenci z kiosku (můžeme ještě pozorovat některé znaky poetismu, ale dílo současně vyznívá i jako tvrdá kritika své doby a vybízí k revoluci) a Manon Lescaut, která vyšla během okupace.

Vladimír Vančura – Alchymista

– avantgardní autoři se sdružili roku 1925 kolem divadelní sekce Devětsilu a roku 1926 založili poloprofesionální Osvobozené divadlo, později vznikla scéna D_x.

Osvobozené divadlo

Vzniká ve 20. letech v souvislosti s rozvojem poetismu. Autoři se snažili bát tvůrčí, básničtí, spojení těsně s reálným životem a jeho problémy. Odstraňuje klasickou dramatickou jednotu času, místa a děje, vede přímý dialog s divákem, kterého nutí k aktivní spoluúčasti. S OD jsou neodmyslitelně spjati především dva autoři – Jiří Voskovec a Jan Werich. Na scéně OD vystupovali od roku 1927. Jejich prvním představením byla hra Vest pocket revue. Šlo o velmi uvolněnou hru plnou humoru a komiky, která parodovala tradiční dramatické žánry. Novinkou byly improvizované dialogy s obecenstvem. Ve 30. letech spolupracovali s hudebníkem Jaroslavem Ježkem. Během tohoto období realizovali množství her (Golem, Caesar, Osel a stín, Balada z hadrů, Těžká Barbora, Pěst na oko), jejich obsah postupně nabýval politické angažovanosti v souvislosti s růstem moci fašismu.

D _{34 – 39}

– šlo o avantgardní, experimentální scénu, která připravovala náročná umělecká díla pro lidového diváka. Nejvýraznější postavou divadla byl Emil František Burian. Usiloval o tzv. syntetické divadlo (spojení různých divadelních prvků jako zpěv, recitace, tanec, filmová projekce …). Mezi nejznámější hry uvedené D_x patří např. Vojna (montáž z lidové poezie). Roku 1941 bylo gestapem uzavřeno a Burian byl poslán do koncentračního tábora.

1. Protifašistická divadelní fronta

Koncem 30. let se divadelníci spojují v boji proti fašismu, válce a za demokracii. Oficiální divadelní proud se sbližuje s avantgardním. Hry se dotýkají především aktuálních témat, mají protifašistický nádech (např. Karel Čapek – Bílá nemoc, Matka). Za protektorátu divadla ztrácejí některé budovy a je zavedena přísná cenzura, mnoho starších i nových her je zakázáno. Divadla přesto pokračují ve své činnosti až do září roku 1944, kdy je provoz většiny z nich zakázán.