České divadlo a drama v 1. polovině 20. století (vývoj českého dramatu a divadla)
Dělíme do dvou linií: – klasická kamenná divadla
– avantgardní divadla
– divadlo zaujímalo významné postavení již v 19. století
– po vrcholném období 80.a 90. let 19. století vzrostl opět význam divadla krátce před a v průběhu 1. světové
– obě pražské scény, Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech měly vynikající dramatické autory, např.
Jaroslava Hilberta, Viktora Dyka, Fráňu Šrámka atd.
– obě tyto scény si dokázaly udržet i za obtížných podmínek styk s evropským dramatickým uměním. Také
zásluhou dvou režisérských a tvůrčích osobností: Jaroslava Kvapila a Karla Huga Hilara.
Po r. 1918 vznikaly další divadelní scény.
– v Praze vzniklo kolem 20. let Osvobozené divadlo (název je odvozen od knihy Alexandra Tojrova. Vzniklo už
- 1925 oficiálně r. 1926) v 30. letech divadlo D (déčko) Emila Františka Buriana
– z kabaretních scén už před válkou vynikla Červená sedma – Jiří Červený, Eduard Bass atd.
– po válce vznikla Revoluční scéna – Emil Artur Longen
– začalo se formovat divadlo dělnické Dědrashor –dělnický dramatický sbor – Jiří Honzl
– velký význam měla i mimopražská divadla: Městské divadlo v Plzni, ND v Brně, Městské divadlo v ČB,
Olomouci, Ostravě
Repertoár českých divadel se za 1. republiky opíral o široký autorských základu a to je dramatiků starších, teprve začínajících: Karel a Josef Čapkové, František Langer, Vladislav Vančura, Vítězslav Nezval atd.
Herci, se starší generace: Eduard Vojana, Jindřich Mošna, Hana Kvapilová atd. Mladší Růžena Nasková, Eduard Kohout, Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Hugo Hass, Ladislav Pešek, Olga Scheinpflugová atd.
Novodobé umělecké směry na počátku 20. století (symbolismu, impresionismus a expresionismus)
– ovlivnily také české divadlo a dramatickou tvorbu
– vedle těchto stylů pokračovala na začátku století tvorba realistická, reprezentuje tvorbu Aloise Jiráska –
historické drama & Jan Hus a & Jan Roháč – tyto hry měly poučit diváky o národních dějinách, povahou je řadíme spíše k tvorbě 19. století.
Vedle problematiky historie se výrazněji uplatňovala tématika psychologická a společensko kritická.
- 1900 se stal režisérem ND v Praze básník a dramatik Jaroslav Kvapil, jehož éra vyvrcholila v době 1. světové.
Inscenaci dramatu pojímá nově: vedle dramatického textu se zaměřoval na využití světla, hudby, výpravy i osobních talentů herců.
Těchto nových impresionistických postupů využil při inscenování Šrámkových her Léto a Měsíc nad řekou.
Z jeho vlastní dramatické tvorby vznikla symbolistická veršovaná pohádka & Princezna Pampeliška. Rovněž autorem liberta k opeře A. Dvořáka, Rusalka.
Lyrické impresionistické drama vrcholí v tvorbě Fráni Šrámka: & Léto a Měsíc nad řekou.
Novoromantickou dramatickou tvorbu pak představuje div. hra Viktora Dyka & Zmoudření dona Quijota.
K nejvýznamnějším expresionistickým dramatickým dílům patří hra bratří Čapků: & Ze života hmyzu,na scéně ND režíroval Karel Hugo Hilar (působil v ND od r. 1921, nastoupil po Kvapilovi, pojetí divadla se mění).
– tato hra si klade otázku po smyslu života, který žijeme
– je o alegorii světa lidí v jeho poživačnosti, sobectví a nutkání mít neustále víc, vládnout nad druhými a také
z nich kořistit
– protějškem hemžícího se hmyzu je člověk – Tulák, zastupuje názory autorů
– dění na scéně komentuje a zujímá k němu stanovisko
– v největším oddíle hry, nazvaném Mravenci, vyslovují autoři nedůvěru k jednoznačným pol. a ideologickým
koncepcím, v jejichž službách se vraždí
– vyjadřují odpor proti disciplinovanému kolektivismu a omezování svobod jedince a jeho myšlení. Autoři tak
reagovali na 1 projevy fašismu a komunismu.
Moderní historickou dramatickou tvorbu představují díla Arnošta Dvořáka. Jeho dramata jsou podobenstvím odpovídajícím na současné problémy.
– postavy těchto děl jsou psychol. prokresleny, na rozdíl od A. Jiráska. K nejznámějším hrám patří & Kníže,
& Král Václav IV. a & Husité. Poslední z nich bylo inscenováno jako velkolepá podívaná divadla v přírodě v Kosmonosech ve východních Čechách.
Dramata demokratických autorů
Karel Čapek
& R.U.R – touto hro si získal mimořádný ohlas
– společnost Rossums Universal Robots na základě vědeckého objevu vyrábí roboty
– představa ředitele závodu na výrobu robotů je scestná, uvádí v pochybnost nejvyšší lidské hodnoty – práci,
tvorbu a lásky
– počáteční pomocníci člověka přerostou v jeho protivníky
– roboti se vzbouří a vyvraždí lidi, což znamená i jeho zánik, neznají tajemství své výroby
– v závěru hry se ve 2 robotech probudí cit, člověk při jejich výrobě do nich vložil i kus sebe sama hlavně vůli žít
a přežít
– poslední člověk na světě – Alquist je oslovuje jmény prvních lidí a žehná jim
& Věc Makropulos
– vypráví o touze člověka po věčném životě
– slavná zpěvačka Emilie Matry dosáhne díky elixíru života tak nadpřirozené dlouhověkosti (300 let), přináší jí to
nudu a únavu
– hodnota lidského života totiž spočívá v přirozenosti, tedy i v jeho pojímavosti
v 30. letech se Čapek soustředil na politicko-společenské drama.
& Bílá nemoc – hra, autor zde burcuje proti válce, varuje před rozpínavostí fašismu, před nebezpečím, které sebou přinášejí zfanatizované davy
– jistou zemi napadla epidemie bílé nemoci, lékař Galén pro ní vynalezl lék
– vydá ho jen tehdy, když se vlády zavážou, že již nikdy nebudou válčit
– bílou nemocí je napaden hlavní zbrojař země baron Krüg, kterého Galén odmítá léčit
– Krüg žádá maršála, aby uzavřel mír, ale ten odmítá, Krüg spáchá sebevraždu
– ani maršál nedonutí Galéna změny stanoviska, sám je pak touto nemocí zasažen a na naléhání své dcery Galéna
poslechne
– Galén přichází k maršálovi s lékem, ale je ubit fanatickým davem, když odmítá provolávat slávu válce,lék je
zničen
– Galén – obětavý venkovský lékař se vlastně dostává do paradoxní: veden nejhumánnějším záměrem – přinutit
lidstvo k míru – ocitá se v rozporu humanistickým posláním lékaře, který je vázán Hippokratovou přísahou
pomáhat nemocným, všem bez rozdílu. Výsledkem dramatu je pak trojí tragédie:
- dr. Galén, který nedospěje k cíli svého osamoceného boje
- maršála, jehož obracení pod tlakem okolností přišlo pozdě
- zmanipulovaného a zfanatizovaného davu lidí, kteří slepě vykonávají příkazy mocných.
& Matka – hra
– hl.hrdinka rozmlouvá postupně se svým mrtvým manželem a mrtvými syny
– byli ochotni zemřít za svou pravdu
– svého nejmladšího syna Tonyho brání, nechce ho ve válce ztratit
– až otřesná zpráva o bombardování škol a zabíjení malých dětí ji přiměje dát svému synovi zbraň a poslat ho do
války
František Langer
Úspěchu na jevišti dosáhl divadelní hrou & Periferie – s tématem zločinu a trestu
– autor zde zpracovává neřešitelný problém pravdy-viny, kterou nikdo nechce potrestat
– hlavní hrdina, který chce utišit své svědomí, je nucen na radu bývalého soudce spáchat další, tentokrát
úmyslnou vraždu
& Dvaasedmdesátka – drama je komponováno jako divadlo na divadle
– žena odsouzená na 20 let vězení za vraždu manžela napíše před vypršením trestu hru, ve které rekonstruuje
drama svého života a v níž také ve vězeňské cele hraje hlavní roli
z prostředí městské periférie čerpal náměty také pro své úspěšné veselohry
& Velbloud uchem jehly nebo & Obrácení Ferdyše Pištory.
Velký význam má i jeho divadelní hra s legionářskou tématikou & Jízdní hlídka
Avantgardní divadlo a drama
Tuto tvorbu představují především Vítězslav Nezval a Vladislav Vančura
Nejvýznamnějšími scénami byli Osvobozené divadlo a D („déčko“) Emila Františka Buriana
Vítězslav NEZVAL
– přední představitel básnického poetismu a surrealismu – napsal množství poetistických scénických básní a her.
Mezi nejznámější divadelní hry patří & Milenci z kiosku a
& Manon Lescaut
– dramatizace Prévostova románu a o nešťastné lásce dvou mladých lidí
– tato hra je uvedena Burianové divadle D41 a v boji proti okupantskému násilí manifestovala krásu české řeči
Vladislav VANČURA
Se v divadelní hře & Alchymista jejichž děj se odehrává v rudolfínské Praze, zabývá se českým národním charakterem
& Jezero Ukereve – drama
– je oslavou vědecké práce – obrazem boje lékaře se spavou nemocí, ale i zároveň protestem proti kolonialismu a rasismu
& Jesofána – tato hra měla premiéru až po válce
– svým námětem připomíná komedii anglického dramatika Gerge Bernarda Shawa- Pygmalion
Avantgardní divadelníci se sdružili r. 1925 do divadla sekce Devětsilu. V té době vznikla i malá divadla i jinde v Evropě. U nás vycházelo z dadaismu s vyústěním v pol. satiru a z poetismu, který směřoval od dějovosti k lyrickému divadlu.
Propagovalo rovněž nedělitelnou uměleckou souhru složky textové, herecké, výtvarné hudební, pohybové a světelné.
Osvobozené divadlo
– začátky spadají zprvu do amatérské sekce Devětsilu do r. 1925.
Tehdy inscenoval režisér Jiří Frejka s pražskými konzervatoristy vlastní verzi Moliérovy hry
& Cirkus Dandin – premiéra se uskutečnila ve vyšehradském divadélku Na slupi
– představení upoutalo pozornost a r. 1926 uvedl Frejka další manifestační představení, tentokrát Nezvalovu
& Depeši na kolečkách – poetistickou vizi revoluce jako slavnosti
Pak byli uváděny hry zahraničních autorů, Appolinairovy prsy Tirésiovy, hry F.T. Marinettiho, A. Bretona atd.
Z českých her to byla Nezvalova a Vančurova.
Na počátku r. 1927 se divadlo přestěhovalo do Umělecké besedy na Malé straně. Výrazně do jeho profilu zasáhl Jindřich Honzl, který prosazoval požadavek znakovosti divadla (mělo se určitým specifickými znaky lišit od ostatních).
V březnu r. 1927 (poprvé se zde objevil i Jaroslav Ježek) došlo mezi ním a režisérem Frejkou k roztržce, který Frejka řešil odchodem z Osvobozeného divadla a později působil jako režisér Národního divadla.
10.4.1927 se zde uskutečnilo soukromé studentské představení Vest pocket revue (malá revue do kapsičky u kapsy)- směs písniček a scének}, používali slovní komiku, které se inspirovalo o filmovou groteskou, kabaretem, lidovou zábavou a cirkusem. Zde poprvé vystoupili Jiří Voskovec a Jan Werich.
Komika obou aktérů se zaměřovala na aktuální projevy lidské hlouposti, nadutosti, parodií a ironií obracena naruby vše, co se tvářilo důstojně, hlubokomyslně a strnule vážně.
Jejich výsměch nebyl zaměřen na něco určitého, byl to smích pro smích, aby byla legrace – sranda.
Významnou osobou Osvobozeného divadla byl také hudební skladatel Jaroslav Ježek.
Společně s Voskovcem a Werichem vytvořil písně, které zásadně ovlivnily celou českou písňovou tvorbu. Hudba k těmto písním byla ovlivněna jazzem a blues. Mezi nejznámější patří: ¯Stonožka, Co na světě mám rád, Proti větru, Svět patří nám, Klobouk ve křoví, Hej rup a další.
Osvobozené divadlo sídlilo většinou ve Vodičkově ulici u Nováku (dnes divadlo ABC). V a W zde uvedli v letech 1927-1938, 27 inscenací, většinou v režii Jindřicha Honzla.
V s W vystupovali ve svých hrách jako dvojice komiků v postavách nešiků, dobrodruhů a tuláků putujících z jedné hry do druhé.
Významného účinku nabyly jejich předscény –Forbíny, kde se projevovala jejich schopnost navázat kontakt s publikem.
Až do r. 1931 rozvíjeli své pojetí divadla jako dadaistické a lyrické frašky. Jejich typický slovní humor v dialozích využíval bohatství českého jazyka. Projevoval se také v jejich písňových textech. Jejich hry nebyly tehdy vyostřeny jednoznačně politicky ale společensky.
Jsou to např. Premiéra skafandr, Smoking revue, Sever proti Jihu, Golem, Fata morgana aj.
Politická divadelní satira – více pol. narážek. Hry si psali sami WaV. Od r. 1932 dochází k politizaci divadla tento zásadní obrat znamenalo uvedení hry Cesar.
Ve hře Osel a stín
– přijede do antické Abdéry na najatém oslu zubař Nejezchlebos (Werich) aby marně vymáhal dluhy od svých
pacientů.
– oslař Skočedopolis (Voskovec) žádá na Nejezchlebovi zaplacení dopravy a příplatek za stín, který osel v létě na
slunci vrhá
– spor o stín přeroste v absurdní proces s pol. pozadím
– bezhlavé uctívání osla urazí boha Dionýsa ten zatmí slunce
– lidem se vrátí rozum teprve, až když je osle sněden
– hra vyvolala protest německého velvyslanectví, hlavně oproti využití Hitlerovy řeči, když oživlý osel promluví
Kat a blázen – vyvolala ve své premiéře demonstraci a výtržnosti českých fašistů, takž další divadelní sezónu hráli V a W v divadle Rokoko na Václavském náměstí
– nazvali ho tzv. Spoutané divadlo
– hra je příběhem o kariéře bezvýznamného úředníčka, slabocha a nízkého člověka, z něho se stane krutý
diktátor-kat a blázen
Ve spoutaném divadle uvedli V a W Balada z hadrů nejúspěšnější hra přes 250 repríz
– kterou byl vzdán hold francouzskému renesančnímu básníkovi Francoisi Villonovi a zároveň poměry zbídačené Francie po stoleté válce nabízely analogii se současností
Rub a líc –vystupují V a W v postavách vagabundů – Krev a Mlíko
rub – to špatné válka, smrt, líc- dobré co fašismus přináší (polévky pro chudé,práci pro nezaměstnané)
– známá je scéna kdy se oba dostanou do tajného zbrojního skladu
– myslí, že našli sklad potravinových konzerv, na nichž stojí nápisy Kupp Essen
– což podle jejich výkladu znamená jezte kroupy
– Krupp byl německým koncern vyrábějící zbraně
– teprve pak oba zjistí, že jde o nebezpečné zbraně, hra se stala námětem pro film ¸ Svět patří nám
Mezi další politické patří Těžká Barbora, Pěst na oko
8.11. 1938 den před premiérou Hlava proti mihuli bylo divadlo úředně zavřeno. V a W a Ježek emigrovali do USA po r. 1945 se vrátili 1 hra po válce byla Divotvorný hrnec muzikál, kde hráli v různých typech divadel. Významná byla jejich spolupráce s rozhlasem. Prostřednictvím londýnského rozhlasu byly vysílány tzv. černé čtvrthodinky do okupované země.
Autorská dvojice spolupracovala také s filme. Před odchodem do emigrace natočili filmové komedie:
Pudr a benzín, Peníze nebo život, Hej rup, Svět patří nám.
Na výtvarné výzdobě Osvobozeného divadla se podíleli významní čeští umělci: Jindřich Štýrský, František Zelenka, František Muzika. Vystupovali zde i významní tanečníci: Joe Jenčík, Saša Machov a celá řada významných herců: František Filipovský, Miloš Nedbal, Jindřich Plachta, Ljuba Hermanová, Hana Vítová atd.
K blízkým spolupracovníkům Jiřího Frejka patřil v Osvobozeném divadle herec, zpěvák, hudebník a režisér
Emil František Burian, který v r. 1927 založil soubor pro sborovou recitaci – voiceband (voisbend), s nímž uváděl např. Máchův Máj, Havlíčkův křest svatého Vladimíra, Wolkerovy balady.
V divadelní sezóně 1933/34 založil divadlo D34 (r. 1948 ztrácelo úroveň, po smrti Buriana, bylo pojmenováno po něm Divadlo E. Buriana) společensky angažované divadlo. Jeho dramaturgie vycházela převážně z dramatizací básnických a prozaických děl, např. Máchova Máje, Haškova Švejka, Benešova Dona Pabla, Dona Pedra a Věry Lukášové, Dykova Krysaře.
Burian zde uváděl i díla svých současníků, např. Žebráckou operu Bertolda Brechta, Milence z kiosku Vítězslava Nezvala.
Z jeho vlastních děl je to např. scénická montáž z lidové poezie Vojna v niž aktualizoval protiválečnou tradici národní písňové lyriky.
Uváděl i barokní lidové hry pod názvem Lidová suita, např. o sv. Dorotě, komedie o Františce a Honzíčkovi.
V době okupace uvedl na své scéně Nezvalovou Manon Lescaut. V r. 1942 bylo divadlo uzavřeno a Burian byl uvězněn v koncentračním táboře.
V době okupace existovalo ještě Divadélko pro 99, které po uzavření Osvobozeného divadla vedl Jindřich Honzl. Ten zde uvedl např. vlastní kompozici z milostné korespondence Karolíny Světlé a Jana Nerudy
& Román lásky a cti.
V divadle Větrník byly v režii Josefa Šmída uváděny literární večery.