Česká próza od 90. let 19. století po 20. léta 20. století

– rok 1900 neznamená v české literatuře žádný významný přelom, autoři na začátku 20. století v podstatě pouze přebírají, prohlubují a modifikují myšlenky a postoje, se kterými do literatury vstupovala generace 90. let 19. století.

– na počátku 20. století stále pokračují ve své tvorbě realisté (A. Jirásek), naturalisté (Šlejhar, bratři Mrštníkové), vrcholí proud impresionismu (F. Šrámek). Krátce se objevil směr novoklasicismus, který klade důraz na vyváženou formu a řád uměleckého díla. V období mezi dvěma světovými válkami dosáhla česká literatura světové úrovně. Rozvíjí se množství uměleckých směrů i tvůrčích individualit. Národní cítění je postupně utlačováno cítěním sociálním. Pocity vlastenectví se později vracejí v době okupace a nástupu fašismu.

– v prvních letech po WWI se objevuje mnoho děl, které bezprostředně reagují na válku a popisují válečné prožitky z front. Válku autoři většinou chápou jako nesmyslné vraždění. Do této linie tvorby patří i literatura legionářská, která se inspiruje bojem a osudy legionáři v Rusku. Třetí skupinou děl inspirovaných WWI jsou díla zaměřená na jednotlivce. V reakci na válku se rozvinul i vitalismus. Myšlenky sociálních reforem můžeme najít u brněnské Literární skupiny a jejím časopisem Host. V této skupině můžeme nalézt i mnohé prvky expresionismu.

– ve 30. letech literaturu silně ovlivnila velká ekonomická krize a předzvěst budoucí války. Nejrozvinutějším žánrem se v tomto období stal román v mnoha podobách. Mezi nejoblíbenější formu patřil román společenský, často označován jako román řeka, který vždy zachycuje osudy alespoň jedné generace. Dalším z oblíbených typů románů byl tzv. román individuální, který na pozadí společenské problematiky věnuje pozornost individuálnímu lidskému osudu. Rozvíjí se i kritický realismus, psychologická próza, próza s existencionalistickými tendencemi, próza ruralistická (vesnická) a katolická.

 

REAKCE NA I. SVĚTOVOU VÁLKU

 

Jaromír John – byl prozaikem, výtvarníkem a estetikem. Mezi nejzdařilejší z jeho děl patří povídkový soubor Večery na slamníku, kde prostí lidé zavlečení do války podávají svědectví o svých osudech. Působí velmi autenticky, postavy jsou sympatické a politováníhodné, ale i negativní a darebácké. V díle Zbloudilý syn popisuje osudy muže, který byl během války sadista, pak se z něj stává počestný živnostník a nakonec nacista.

 

Jaroslav Hašek – jeden z čelních českých prozaiků, tvůrce světového literárního typu – Švejka. Narodil se v Praze učitelské rodině, studia na gymnáziu nedokončil, později odmaturoval na Obchodní akademii, stal se bankovním úředníkem, brzy však toto povolání opustil a věnoval se literatuře a žurnalistice. Velký vliv na jeho tvorbu měly zkušenosti prožité během WWI – cesta na frontu, Ruské zajetí, vstup do čs. legií a následně do Rudé armády. Po návratu z války jeho život provází problémy, proto odchází na Vysočinu, kde píše a diktuje Osudy dobrého vojáka Švejka.

– Hašek už od 18 psal povídky a stal se známou osobností v pražských hospodách. Postava vojáka Švejka byla vytvořena již před válkou (Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky …). Ale až kniha Osudy dobrého vojáka Švejka přinesla Haškovi světovou proslulost i ocenění. Kniha však vinou autorovy předčasné smrti zůstala nedokončena. Kniha přináší obraz surovosti války a vystihuje její nesmyslnost. Snaží se být jakýmsi protestem proti ní.

 

+ další autoři (viz Kostka)

 

DEORKATICKÝ PRODU LITERATURY

 

Karel Čapek – autor světové proslulosti a úrovně, nejvýznamnější představitel demokratického proudu v české meziválečné literatuře. Narodil se v Malých Svatoňovicích v Podkrkonoší, kde byl jeho otec lékařem. Studoval gymnázium a potom filozofii na UK v Praze, pak v Berlíně. Cestoval do Paříže, patřil k iniciátorům Almanachu na r. 1914. Krátce působil jako novinář v Národních listech, od roku 1921 až do své smrti v Lidových novinách. Po okupaci je Čapek soustavně napadán a neuznávám, což vyústilo v jeho smrt v roce 38, kdy podlehl nemoci.

• tvorba do roku 1921

V první období tvorby autor vychází z tzv. předválečné moderny. Prvním jeho samostatným dílem je povídková kniha Boží muka, kde si autor klade otázky svobody člověka a smyslu života, často se vyskytují motivy záhad a tajemství. V této linii tvorby pokračuje i další kniha Trapné povídky, která přináší prosté, všední příběhy relativistického typu.

• 1921 – 1927

Období dramatických a románových utopí. Ve všech se vyskytuje nějaký převratný vynález, který má však neblahé důsledky pro člověka. Čapek touto formou upozorňuje na možnosti zneužití techniky a varuje před katastrofou. Tuto linii tvorby představují zejména romány Továrna na absolutno a Krakatit. Čapek v těchto dílech odmítá radikální změny světa a naopak zdůrazňuje drobné každodenní práce a drobné objevy, které přinesou prospěch celému lidstvu.

• přelom desetiletí

V tomto období vznikají především drobná díla drobnějších prozaických žánrů – povídky, fejetony, sloupky a další novinářské útvary. Jako krátké povídky pro noviny vznikly Povídky z jedné a druhé kapsy. Vydává i několik cestopisných fejetonů (Italské listy, Anglické listy, Výlet do Špatněl) a knih, kde upíná svou pozornost k prostým věcem lidského života (Zahradníkův rok).

• léta

V tomto období je stěžejním dílem románová noetická (noetika = nauka o poznání) trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život. Jednotlivé díly nejsou spojeny tématicky, ale filozoficky (tzv. relativismus = snaha vidět skutečnost z několika stran, není jen jedna poznatelná pravda); řeší společný problém – zda je možné poznat pravdu o světě, o lidech i porozumět sobě samotnému.

– na konci 30. let jeho obavy dostávají konkrétní rozměry – vidí ohrožení lidskosti a civilizace fašismem, avizuje nutnost sjednotit síly pro boj s ním. Významná je filozoficky zaměřená kniha Hovory s T.G.M., která obsahuje fiktivní hovory s prvním čs. Prezidentem. Jeho další knihy znamenaly výzvu k boji – např. Válka s mloky. Román První parta se odehrává v hornickém prostředí, představuje návrat k ke každodennímu životu prostých lidí. Popisuje solidaritu prostých lidí během neštěstí, má i symbolický význam – proti zkáze se lze bránit. Poslední knihou, která však nebyla dokončena, je filozofický román Život a dílo skladatele Foltýna. Jde o návrat k problematice poznatelnosti člověka, kterému se Čapek věnoval na začátku 30. let.

• významná je i tvorba pro děti, kterou představuje především kniha Dášenka, čili Život štěněte

– Karel Čapek byl jedním z nejvýznamnějších myslitelů, demokratů a humanistou své doby.

 

Karel Poláček – pocházel z židovské kupecké rodiny. Jeho původ silně ovlivnil pozdější tvorbu – věnoval se především životem malého města a českých Židů. Vystudoval gymnázium, byl povolán do I. Světové války. Po návratu se věnoval práci v novinách a literatuře, pod vlivem bratří Čapků. Zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi.

– Karel Poláček byl především humoristou. Uměl dokonale odpozorovat a pak ve svých dílech napodobit a parodovat maloměšťáctví, jeho hloupost, nudnost, faleš. Jeho hlavním poselstvím byla myšlenka, že maloměšťáctví není směšné, ale že ohrožuje celé lidstvo. Zpočátku tvořil především drobnou humoristickou prózu (Muži v ofsajdu). Později se však uchýlil k závažnější společenskokritické próze – Dům na předměstí. Za vrchol jeho tvorby se považuje cyklus Okresní město (Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno). Poláčkovi se zde podařilo zachytit obraz malého města a jeho každodenního života v prvních dvou desetiletí 20. století. Za války vydal – pod jménem ilustrátora Vlastimila Rady – román U kamenného stolu. Jeho nejoblíbenější kniha Bylo nás pět vznikla během jeho nejtěžšího životního období, kdy čekal na transport do koncentračního tábora.

– síla Poláčka spočívá v humorném pohledu na svět, stejně jako kritickém. Jazyk je pestrý, živý.

 

Eduard Bass – novinář, reportér, prozaik, dramatik a kabaretiér, humorista. Narodil se v Praze, vystudoval reálku, ale opustil obchodní dráhu a stal se slavným kabaretiérem (Červená sedma). Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, později se stal jejich šéfredaktorem. Jeho hlavním krédem byla víra v poctivou práci a slušnost. Věřil, že i malý český člověk se může stát světově proslulým jen díky svému umu a dovednostem. Mezi jeho nejúspěšnější díla patří povídky Klapzubova jedenáctka, Cirkus Humberto, Lidé z maringotek

– významná je i jeho publicistická tvorba, fejetony, reportáže, sloupky

– význam E. Basse spočívá zejména v jeho optimistickém vidění světa, jeho humoru a víru v český lid.

 

AVANTGARDNÍ LITERATURA (imaginativní – metoda asociací, lyričnost, obraznost)

 

Vladimír Vančura – významný prozaik a dramatik meziválečné avantgardy, vrchol ve 30. letech. Narodil se jako syn hospodářského správce u Opavy. Vystudoval medicínu a stal se lékařem, věnoval se však především literární tvorbě. Za heydrichiády byl zatčen a popraven.

– do literatury vstupuje ve 20. letech jako člen sdružení Devětsil. Usiloval o vytvoření prózy neobvyklé podoby a estetické působivosti. V jeho počátečních dílech jsou patrné vlivy proletářské literatury. Mezi nejzdařilejší romány z této doby patří např. Pekař Jan Marhoul (tragický životní příběh pekaře, kritika vztahů mezi lidmi) nebo Pole orná a válečná (odsuzuje nesmyslnost válek, děj je nesouvislý – volné řazení scén z fronty i zázemí). Velmi významným dílem z této doby je novela Rozmarné léto (vliv poetismu, příběh tří přátel z plovárny, obraz poklidného radostného života, klid narušen až příjezdem kouzelníka Arnoštka). Vančurovo nejzdařilejší dílo přichází v roce 1931 – Markéta Lazarová. Příběh je zasazen do středověku, do dobrodružného života loupežníku. Vančura zobrazuje renesanční typ lidí, ve kterých vidí ideál společnosti – žijí naplno, milují život, ale neváhají jej obětovat pro dobrou věc. Vančura v tomto díle věnoval významnou pozornost jazyku. Používá zvláštní kompoziční prostředky (promluvy vypravěče k hrdince, ke čtenáři), zvláštní výstavbu vět (humanistická perioda). Později se vrací k soudobému společenskému životu a posiluje epickou složku svých děl (Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky)

– za okupace vydává historické pásmo Obrazy z dějin národa českého, obsahující oddělené povídky a cykly z české historie

– význam Vančury zpatřujeme především v úsilí, které věnoval snaze o nový umělecký útvar a s tím související originalitou. Důležitá je i jeho dokonalá jazyková forma a způsob zpracování.

 

KATORLICKY ORIENTOVANÁ PRÓZA

 

Jakub Deml – prozaik, básník, publicista, překladatel, představitel křesťanského spiritualismu a počátků existencionalismu. Narodil se v rolnické rodině. Vystudoval gymnázium a stal se katolickým knězem. Pro konflikty s církevními nadřízenými byl však vyloučen z duchovní správy a roku 1912 pensiován.

– prvním významným literárním počinem jsou básně v próze vydané pod názvem Moji přátelé, ve kterých je užita symbolika rostlin, hlásá život v pokoře. Protikladem jsou prózy Hrad smrti a Tanec smrti. Vyjadřují pocity děsu a strachu, pocity ohrožení a děsivé vize. Vrcholem jeho tvorby jsou prózy z 30. let předznamenávající tendence moderního českého existencionalismu – Zapomenuté světlo a svazky deníků shrnuté pod názvem Šlápěje.

 

Jaroslav Durych – představitel historické imaginativní prózy, narozen v Hradci Králové, oba rodiče záhy po jeho narození zemřeli. Vystudoval medicínu, působil jako vojenský lékař. Ve své tvorbě byl silně ovlivněn barokem.

– hlavním myšlenkou jeho tvorby je zdůrazňování života v chudobě, ale zároveň s pokorou (x od socialistické prózy a proletářské literatury). V tomto duchu se nese rozsáhlá novela Sedmikráska, kde se prolíná rovina pozemská s nadpozemskou. Vrcholem Durychovy tvorby jsou historické prózy zasazeny do období raného baroka – román Bloudění (= větší valdštejnská trilogie) a soubor tří povídek Rekviem (menší valdštejnská trilogie). Jeho tvorba představuje nový typ historické tvorby – barvitý obraz doby, metaforičnost, dějová sevřenost. V tom je i jeho největší význam.

 

SOCIÁLNÍ PRÓZA

 

Ivan Olbracht – vlastním jménem Kamil Zeman, byl synem Antala Staška, narodil se v Semilách. Studoval nejprve práva, pak filozofii, avšak ani jedno nedokončil. Stal se novinářem, nejprve ve Vídni, pak v Rudém právu v Praze. Na začátku tvorby se Olbracht věnuje lidem žijících na okraji společnosti a lidem vnitřně osamoceným. – např. kniha povídek O zlých samotářích, nebo společenský román Podivné přání herce Jesenia. Ve 20. letech se Olbracht začíná věnovat aktuálním společenským tématům. Tato linie tvorby je representována knihou Obrazy ze soudobého Ruska, nebo Anna proletářka (obraz dělnické situace 20. let, revoluční dělnické hnutí). Tuto etapu angažované tvorby ukončila roztržka s novým vedením KSČ. Tím končí i jeho činnost v Rudém právu. Ve 30. letech se plně věnuje literatuře. Zajímá se především o oblast Podkarpatské Rusi. Odtamtud čerpá náměty pro knihu reportáží Hory a staletí, pro povídkovou knihu z židovského prostředí Golet v údolí a pro román-baladu Nikola Šuhaj loupežník, který se odehrává na konci světové války a během poválečných let ve vesnici Koločava (2 dějová pásma – vlastní příběh Nikolův = skutečnost x mýtus o nezranitelnosti; Nikola je válečný zběh, odbojník proti křivdě a bídě, ztělesnění touhy lidí po svobodě).

– během okupace se vrací k tradičním kulturním námětům – pro mládež převyprávěl některé příběhy Starého zákona v knihách Biblické příběhy, příběhy o české minulosti obsahuje kniha Ze starých letopisů a ze starých indických bajek čerpá v souboru O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách

– Ivan Olbracht se stal klasikem české prózy díky vytříbenému básnickému jazyku prózy, stylu a vypravěčském umění.

 

Marie Majerová – představitelka sociální prózy a socialistického realismu. Pochází z Úvalu u Prahy, již od mládí se společensky a politicky angažovala, nejprve je členkou sociální demokracie, potom vstupuje do KSČ. Byla redaktorkou Rudého práva. Roku 1929 se – podobně jako další autoři – rozchází s KSČ a věnuje se výhradně literatuře.

– v počátcích se ve svých dílech věnuje individuálním osudům žen – např. Panenka. Následoval román Náměstí republiky, ve kterém je patrný vliv anarchismu. Pak vznikají silně angažovaná díla – romány Nejkrásnější svět, utopický román Přehrada (vidina změny společnosti), podobně laděná Siréna (generační román z prostředí kladenského proletariátu). Za vrchol její tvorby je považována drobná próza Havířská balada (obraz hornického života)

 

Marie Pujmanová – představitelka české psychologické a sociální prózy. Pocházela z pražské rodiny, její otec byl profesorem na právnické fakultě. Rodina žila bohatým kulturním životem. Prožila krásné dětství. Do lit. Vstoupila v šestnácti letech.

– na počátku své tvorby věnovala pozornost především měšťanským vrstvám – např. vzpomínková próza Pod křídly; postupně k ní však zaujímá kritický postoj (román Pacientka doktora Hegla – požaduje právo ženy na milostné i mateřské sebeurčení)

– ve 30. letech se věnuje zobrazení společenské a politické skutečnosti – románová trilogie Lidé na křižovatce, Hra s ohněm a Život proti smrti (obraz dvojího prostředí – dělnická rodina v Úlech = Zlín x intelektuální rodina v Praze). Během okupace vznikla povídka Předtucha (obraz psychologii dospívajících). V závěru života napsala novelu Sestra Alena, která vnikla po těžké chorobě.

 

Karel Nový – pocházel z Benešova u Prahy z rodiny zchudlého pekaře (inspiroval Vančuru k napsání románu Pekař Jan Marhoul). Studoval gymnázium, ale nedostudoval. Pracoval jako novinář, během WWI na frontě. Mezi nejdůležitější díla patří románová trilogie Železný kruh (venkovské proletářské prostředí), novela Chceme žít (láska dvou mladých lidí, kteří se postupně dostávají na dno lidské společnosti) a poslední jeho románové dílo Plamen a vítr (románová kronika Benešova, autobiografické prvky)

 

PSYCHOLOGICKÁ PRÓZA (vliv Freuda, zaměření na nitro člověka)

 

Egon Hostovský – pocházel z židovské rodiny, studoval na univerzitách v Praze a Vídni, ale studia nedokončil, působil jako nakladatelský redaktor v Praze, později v diplomatických službách, v zahraničí pak i zůstal jako emigrant, žil v USA.

– námětem jeho tvorby byli většinou osoby, které se z různých důvodů ocitli mimo společnost, jsou věčně pronásledované, věnuje se problematice vykořeněnosti, viny, úzkosti, rozkladu osobnosti. Do literatury vstoupil v meziválečném období několika sbírkami povídek (např. Zavřené dveře). Mezi zdařilá sbírka patří román Případ profesora Körnera (gymnazijní profesor, který prožívá hlubokou vnitřní krizi – nevěra manželky, domněnky o vlastní smrtelné nemoci, pocit odcizení, ztráty jistot, zoufalství). Díla která napsal během WWII vyšla v USA – např. Listy z vyhnanství

– Egon Hostovský si získal mezinárodní uznání, za své dílo byl oceněn literární cenou, která mu byla udělena v emigraci