Česká próza 2. poloviny 19. století
– revoluční rok 1848 zasáhl téměř všechny země. V Čechách měla revoluce vyřešit především určitou autonomii českých zemí v rámci Habsburské monarchie, zajistit ústavnost a občanské svobody. Revoluce v Rakousku skončila roku 1849 vydáním oktrojované ústavy , která znamenala začátek tzv. Bachova absolutismu. Ten končí roku 1860 vydáním Říjnového diplomu, v němž se panovník zříká absolutismu. Z něho vychází únorová ústava, která však byla stále oktrojovaná. Čeští politici vznesly určité požadavky, které měly Čechám zajistit lepší postavení. Byly však zamítnuty (bojkot říšské rady = pasivní rezistence). Česká politická scéna se rozděluje na mladočechy (konzervativci – F. Palacký, Riegel…) a mladočechy (radikálnější a demokratičtější politici K. Sladkovský…). Spory se vedou mezi zastánci dvou hlavních teorií – panslavismus (prosazující jednotu habsburských Slovanů po vedením Ruska = staročeši) x austroslavismus (prosazování federativního uspořádání monarchie = mladočeši)
MÁJOVCI
– r. 1858 se nastupující generace, vázána společnými uměleckými zásadami, představila společně v almanachu Máj (Neruda, Hálek, Světlá, Sabina, Erben, Němcová). Název podle díla K.H.Máchy, ve kterém spatřovali to, co sami prožívali: rozpor mezi ideály a nemožností je uskutečnit. Hlavním programem byl odvrat od minulosti, orientace na evropskou kulturu, snahu o zachycení skutečnosti a uměleckou svobodu v tématu zpracování
Jan Neruda – nejvýznamnější představitel májovců. Narodil se v Praze na Malé Straně. Prožil dětství v chudobě. Žil převážně v Praze, podnikl jen několik cest do ciziny. Vedl poměrně samotářský život. Jan Neruda je označován především jako básník. K psaní prózy se dostává koncem 50. let. V dílech usiluje především o pravdivost. V roce 1864 shrnul své dosavadní prozaické práce do knihy Arabesky (zachycovaly různé zajímavé postavy především z lidového maloměstského prostředí, ale i z vyšších vrstev. Povídky se pohybují mezi romantismem a realismem). Další prozaické dílo představuje kniha Trhani z prostředí dělníků na stavbě železnice. Za Nerudovo nejzdařilejší prozaické dílo jsou považovány Povídky malostranské. Svým dějem se vrací do prostředí Malé Strany. Vynikají mistrovskou charakteristikou postav, prostředí a událostí. Obsahují třináct povídek, které zachycují život na Malé Straně v době autorovo mládí. Neruda zde pro literaturu objevil krásu všedního dne.
Vítězslav Hálek – patřil mezi přední organizátory almanachu Máj a vůdčí osobností kulturního života. Již během svého života se dočkal uznání svého díla. Byl pravým opakem Nerudy – jeho poezie byla zpěvná, dokázala vyjadřovat pocity, kterými žili jeho součastníci. Dětství strávil na venkově, což ovlivnilo jeho tvorbu na celý život. Jeho poezie byla vyrovnaná, líbivá a příjemná. Odmítl přání rodičů, podle kterých měl studovat na kněze, a věnoval se studiu filozofie. Studia však nedokončil, rozhodl se věnovat literatuře a žurnalistice (Národní listy). V prozaické tvorbě byl úspěšný zejména s menšími prozaickými útvary a hlavně s povídkami. Schéma povídek bylo většinou podobné – do vztahu dvou mladých lidí vstupuje překážka. Za nejzdařilejší je považována povídka z venkovského prostředí Muzikantská Liduška. Vrchol Hálkovy prozaické tvorby tvoří vesnické povídky jako Na vejminku. Zpracovávají venkovské motivy (spory dětí s rodiči o štěstí v lásce, rozdíly mezi bohatými a chudými Hlavní myšlenkou je nutnost posuzovat člověka podle jeho vlastností a skutečné hodnoty a cti, nikoli podle jeho majetku nebo postavení.
Karolina Světlá – byla přední představitelkou májové generace. Psala především vesnickou prózu. Pocházela z poloněmecké rodiny, prošla německou výchovou. Až její domácí učitel, kterého si později vzala, ji zasvětil do české literatury a kultury. Měla na ni silný vliv Božena Němcová, jako spisovatelka i jako žena. Zažila krátký milostný vztah k Nerudovi. Na začátku tvorby stojí pražská próza. Popisuje prostředí měšťanských rodin, které dobře znala. Byla proti pokrytectví a sobectví této společnosti. Vrcholu tvorby však dosáhla u tzv. ještědské prózy. Zahrnuje soubory povídek a pět románů. V Podještědí našla autorka protiklad k měšťanské společnosti. Nepopisovala však realisticky, ale snažila se zobrazit mravní a sociální ideál. Podařilo se jí dosáhnout dobré psychologické charakteristiky postav a její romány se staly oblíbené. Vesnický román (nezrušitelnost manželství), Kříž u potoka zachycuje osudy několika generací. Frantina (ženská rychtářka se vyrovnává s problematikou náboženskou a sociální). Karolíně Světlé se podařilo vytvořit český román a patří k předním představitelům májové generace. Důraz na mravní problematiku, otázky ženské emancipace.
Jakub Arbes – s májovci byl spojen spíše určitými myšlenkami a názory. Narodil se na Smíchově, v Praze vystudoval a dal se zapsat na techniku, ale studia nedokončil. Rozhodl se pro literární a žurnalistickou dráhu, z politických důvodů byl vězněn. Arbes byl prozaikem:
- Romaneta – nejhodnotnější část tvorby, název romaneto pochází od Nerudy a označuje románovou skladbu menšího rozsahu, v níž se s dějem střídají úvahy vědecké, filozofické, sociální apod.). Zápletka Arbesových romanet se často točí kolem záhadné události, která je nakonec racionálně vysvětlena. Střetá se zde romantismus s positivismem. Časté jsou autobiografické prvky, radikální soc. názory a racionalismus. Nejzdařilejší romaneta jsou Ďábel na skřipci, Sivooký démon, Svatý Xaverius, Zázračná madona, Newtonův mozek
- Sociální romány – méně úspěšné, než romaneta, např. Kandidáti existence
LUMÍROVCI
V 70. a 80. letech vedle sebe existují dvě literární skupiny – lumírovci – skupina, která se soustředila kolem časopisu Lumír. Lumírovci se svou tvorbou snažili přiblížit zahraničí, zejm. Evropě. Tzv. kosmopolitní škola. Navazovali na májovce. Hojná překladatelská činnost, ve svých dílech využívají podněty z literatury světové. Požadavek umělecké svobody.
Julius Zeyer – byl typickým novoromantikem (= obnovený kult starověkých mýtů a středověkých pověstí a legend). Typově se lišil od Vrchlického i od své generace nadčasovostí a nedostatkem smyslu pro současný liberalismus. Byl uzavřený, samotář, ale s bohatou fantazií. Narodil se v bohaté pražské rodině. Jako student nebyl příliš úspěšný. Studoval jazyky, literaturu, filozofii a umění. Byl vychovatelem v Rusku, velmi cestoval. Psal poezii, prózu a drama. Díla viz kostka str. 40.
RUCHOVCI
Naproti nim byla skupina ruchovců, kteří přispívali do almanachu Ruch (redaktor J.V. Sládek), který byl vydán u příležitosti oslavy k položení základního kamene Národního divadla. Typickým představitelem je Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská. Věnují se především řešením aktuálních problémů národních a sociálních.
Svatopluk Čech – spojuje odkaz národního obrození s demokratickými ideály a představami sociální spravedlnosti a svobody. Ve své době byl značně populární. Jeho verše byly výmluvné a barvité. Pocházel z úřednické rodiny. V Praze studoval gymnázium a práva. Pracoval jako redaktor časopisu Květy. Nikdy se neoženil. Podnikl několik cest do ciziny.
Tvůrce známých knih o panu Broučkovi, satiry s komickou postavou pražského měšťana – Prvý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století
Svatopluk Čech přispěl svým dílem k upevnění národního uvědomění a rozvoji české národní společnosti a kultury.