Česká poezie generace 60. a 70.let 19. stol

Čechy pod nadvládou habsburské monarchie, nastává období Bachova absolutismu, průmyslová revoluce rozvoj podnikání, pád Bachova absolutismu, Češi se snaží osamostatnit

Bachův absolutismus a pozdější politika:
po porážce buržoázní demokratické revoluce 1848; strůjcem byl rakouský ministr Alexandr Bach; U nás ustal politický život, neměli jsme parlament, zanikla česká žurnalistika, která se do té doby bohatě rozvíjela. Byla nastolena policejní opatření, persekuce (pronásledování), významné osobnosti byly umlčeny v žalářích nebo ve vyhnanství (př. Havlíček, Frič, Sabina)¨. Tyl byl z politických důvodu vypovězen z Prahy, jiní se uchýlili do soukromí a věnovali se pouze vědeckému bádání (př. F. Palacký, Šafařík). V 50. letech zemřeli někteří starší spisovatelé jako J. Kollár, F. L. Čelakovský, K. Havlíček Borovský. Bachova vláda přivedla Rakousko na pokraj finanční zkázy, a zahraniční neúspěchy, zejména prohraná válka v Itálii roku 1859, uspíšila konec absolutismu. Proto musel Bach odstoupit, tlak hospodářských požadavků si vynutil změnu, ukázalo se, že v době pokračujícího zprůmyslnění Rakouska nelze vládnout starým, polofeudálním způsobem. Proto byla v rakouských zemích opět zavedena parlamentní vláda. Roku 1860 vydal císař František Josef I. tzv. Říjnový diplom, v němž slíbil, že budou uznána i politická práva českého národa a že bude vládnout ústavně. To mělo za následek hospodářský vzestup českého měšťanstva, rozštěpení národní strany na staročechy (Rieger, Palacký) a mladočechy (Sladkovský, Gregr). Ty se svou žurnalistikou, dochází k prudkým volebním bojům a národnostním zápasům s Němci, jejich velkoburžoazie se nechce vzdát své politické nadvlády, konají se bouřlivé tábory lidu na památných místech vlasti (př. Na Řípu nebo v Podkrkonoších), české rolnictvo si počíná uvědomovat svůj význam v národě, v politickém boji ožívají opět protirakouské i proticírkevní tradice z minulosti, zejména tradice husitská.
Mladočeská strana byla počátkem 60. let mnohem pokrokovější než staročeská, jak to dosvědčují i její Národní listy. V jejich redakci pracovali někteří z dřívějších radikálů, a proto tam vstupuje i Jan Neruda. V dalších letech opouštěli však i mladočeši z úzce třídních zájmů stále zřetelněji svůj původní program.
1878 založení sociálně demokratické strany (na tyto strany koukala česká buržoazie s nelibostí, jelikož z nich měli strach)
V tehdejší dobeě pracovali lidé 12 až 14 hodin denně. Při přijetí či propuštění z práce byli vydáni zaměstnavatelům a milost a nemilost. Neměli nikde zastání, nedovolali se práva.
Politický zápas české buržoazie s Vídní skončil roku 1867, kde byl uskutečněn tzv. dualismus (volné spojení dvou státních, značně samosprávných území). V části rakouské zabezpečili vládu Němci a v uherské maďaři => nebrali na vědomí práva Čechů a Slováků => u nás nastal nový germanizující útlak a na Slovensku pomaďaršťování.
1862 otevřeno Prozatimní divadlo, založen Sokol, Umělecká beseda
1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu

MÁJOVCI
– sdružení okolo almanachu Máj, který byl nazván na počest K. H. Máchy
– šlo jim o zřetelný odklon od historismu, jaký převažoval v beletrii 50. a 60. let
– próza i poezie se měla zabývat problémy skutečného života, zejména společenskými otázkami (které se počali projevovat v důsledku
společenského roztřídění
– požadovali širší pohled po evropské kultuře, nechtěli se spokojit jen s domácími tradicemi

JAN NERUDA
nejvýznamnější osobnost generace májovců, básník, prozaik, dramatik, publicista
pražský rodák, dětství prožil na Malé Straně (lidé tam žili idylickým maloměstským životem ? všichni se znali, všichni o všech věděli co se ji kde stalo, vystudoval gymnázium a na univerzitě práva a filozifii, krátce učil (jeho žákem byl i Arbes)
na gymnáziu se setkal s několika spolužáky, kteří již psali poezii  Vítězslav Hálek

díla:
Hřbitovní kvítí – kritiky byla sbírka přijata nepříznivě; Neruda se zde jeví jako skeptik, kritický pozorovatel života a ironik
Knihy veršů – kniha obsahuje básně epické, lyrické a příležitostné
Písně kosmické- nejúspěšnější sbírka; zobrazují Nerudův vztah k vědě a novým věcem; tématem je člověk, národ, lidstvo a tyto věci Neruda srovnává; napsány v Bechlíně
Balady a romance – jediná epická sbírka; Neruda volně zachází s žánrovým označením balada a romance
Zpěvy páteční – byli vydány V. Vrchlickým po Nerudově smrti; snaha o povznesení vlastenectví, které upadá (např. v básni Jen dál)

VÍTĚZSLAV HÁLEK
přední organizátor almanachu Máj, básník, prozaik, redaktor časopisů Lumír, Zlatá Praha a Květy
narodil se v Dolínku na Mělnicku, zemřel v necelých 39 letech
nedokončil; jako publicista psal převážně fejetony a literární a divadelní kritiky

díla:
Večerní písně – lyrická sbírka; motivy jsou šťastná láska, rozkvět
V přírodě – druhá lyrická sbírka
Pohádky z naší vesnice – poslední sbírka, epická, básně končí smutně (smutné osudy venkovského lidu)

RUCHOVCI
– škola národní
– sdružení okolo almanachu Ruch (na počest položení zákl. kamene k Národnímu divadlu), časopis Osvěta
– řešení aktuálních národních a sociálních problémů
– v tvorbě : v popředí ideje národního osvobození; bojové, vřelé vlastenectví, důraz na domácí tradice (otázka národní a sociální), slovanství,
historismus, zájem o venkov; dominantní postavení poezie (lyrika vlastenecká, úvahová, národní)

SVATOPLUK ČECH
– redaktor Květů, básník, prozaik (satirik a fejetonista), novinář
– vlastenectví; cesty do ciziny (Dánsko, Kavkaz)

díla:
Písně otroka – lyrickoepická sbírka; vyznívá v sociální revoltu
Ve stínu lípy – příběhy, které si vesničané vyprávějí pod lípou  venkovská tématika

LUMÍROVCI
– škola kosmopolitní
– navazují na májovce, hojně překládali, družili se kolem časopisu Lumír (od roku 1877 šéfredaktorem Sládek)
– v tvorbě: úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň, vliv myšlenkových proudů cizích; původní tvorba i překlady; požadavek umělecké svobody; nové formy; poezie lyrická (zvláště intimní)

JOSEF VÁCLAV SLÁDEK
studoval přírodní vědy, matematiku, cizí jazyky a literaturu; působil jako vychovatel v Americe; věnoval se vlastní básnické tvorbě a překladům; zakladatel dětské tvorby
překladatel (Byron, Shakespeare)

díla:
Selské písně a české znělky (výraz přilnutí k rodné zemi a venkovu)
Zlatý máj
Skřivánčí písně, Zvony a zvonky (sbírky věnované dětem)

JAROSLAV VRCHLICKÝ
vlastním jménem Emil Frída
básník, geniální překladatel, obohatil českou literaturu novými prvky, uměl mnoho jazyků, profesor srovnávacích literatur na pražské univerzitě; snažil se povznést českou literaturu na evropskou úroveň
Překlady – Dante, Petrarca, Shakespeare, Moliére, Hugo, Poe, Ibsen, Goethe, Byron, Dumas, Calderón

lyrika
intimní, milostná: Z hlubin
vlastenecká: Má vlast
epika
Selské balady a Zlomky epopeje ? chtěl napodobit dílo Viktora Huga (snaha o zachycení vývoje lidstva a zamyšlení se nad smyslem
dějin)