Česká poezie 60. – 80. let 19. století
– revoluční rok 1848 zasáhl téměř všechny země. V Čechách měla revoluce vyřešit především určitou autonomii českých zemí v rámci Habsburské monarchie, zajistit ústavnost a občanské svobody. Revoluce v Rakousku skončila roku 1849 vydáním oktrojované ústavy , která znamenala začátek tzv. Bachova absolutismu. Ten končí roku 1860 vydáním Říjnového diplomu, v němž se panovník zříká absolutismu. Z něho vychází únorová ústava, která však byla stále oktrojovaná. Čeští politici vznesly určité požadavky, které měly Čechám zajistit lepší postavení. Byly však zamítnuty (bojkot říšské rady = pasivní rezistence). Česká politická scéna se rozděluje na mladočechy (konzervativci – F. Palacký, Riegel…) a mladočechy (radikálnější a demokratičtější politici K. Sladkovský…). Spory se vedou mezi zastánci dvou hlavních teorií – panslavismus (prosazující jednotu habsburských Slovanů po vedením Ruska = staročeši) x austroslavismus (prosazování federativního uspořádání monarchie = mladočeši)
MÁJOVCI
– r. 1858 se nastupující generace, vázána společnými uměleckými zásadami, představila společně v almanachu Máj (Neruda, Hálek, Světlá, Sabina, Erben, Němcová). Název podle díla K.H.Máchy, ve kterém spatřovali to, co sami prožívali: rozpor mezi ideály a nemožností je uskutečnit. Hlavním programem byl odvrat od minulosti, orientace na evropskou kulturu, snahu o zachycení skutečnosti a uměleckou svobodu v tématu zpracování
Jan Neruda – nejvýznamnější představitel májovců. Narodil se v Praze na Malé Straně. Prožil dětství v chudobě. Žil převážně v Praze, podnikl jen několik cest do ciziny. Vedl poměrně samotářský život. Jan Neruda je označován především jako básník. Jeho poezie byla tvrdá, drsná a „nelíbivá“.
Jeho prvotinou byla sbírka Hřbitovní kvítí. Již ve své první sbírce se vyhranil jako skeptik a ironik, stálý kritický pohled kolem sebe, autor tvoři pomalu a těžce. V této sbírce vyjadřuje zklamání ze současného života, odhaluje lidskou bídu a společenské rozpory. Další sbírku Neruda vydal deset let po prví pod názvem Kniha veršů. Byla více osobní než jeho prvotina, zejména v cyklech věnovaných otci, matce a Anně (žena, kterou miloval). Sbírka obsahuje epické (sociální balady – Dědova mísa) i lyrické básně. Další sbírka následovala opět po deseti letech – Písně kosmické – tato sbírka zaznamenala velký úspěch a učinila z Nerudy známého básníka. Básně obsahovaly víru v budoucnost, v nezastavitelnost pokroku (trefil se do dobové nálady). Od předešlých sbírek se lišili optimismem a humorem. Obsahuje i silně vlastenecké básně. Následovala další sbírka pojmenovaná Balady a romance (básně blízké národní tradici, často humorné). Dotýkají se tří různých témat: lidských vztahů obecně, českého národního charakteru a příběhů biblických nebo legend. Další sbírka vyšla téhož roku pod jménem Prosté motivy – sbírka se dělí na čtyři části podle ročních období. Do nichž se promítá i běh lidského života. Sbírka je odrazem posledního Nerudova milostného vztahu s mladičkou Annou Tichou. Vyjadřuje také nezměrnou samotu, kterou Neruda pociťoval. V roce 1886 Jaroslav Vrchlický utřídil a vydal Nerudovy básně z pozůstalosti pod názvem Zpěvy páteční. Ústředním tématem zde byla láska k národu, hluboký vlastenecký cit.
Vítězslav Hálek – patřil mezi přední organizátory almanachu Máj a vůdčí osobností kulturního života. Již během svého života se dočkal uznání svého díla. Byl pravým opakem Nerudy – jeho poezie byla zpěvná, dokázala vyjadřovat pocity, kterými žili jeho součastníci. Dětství strávil na venkově, což ovlivnilo jeho tvorbu na celý život. Jeho poezie byla vyrovnaná, líbivá a příjemná. Odmítl přání rodičů, podle kterých měl studovat na kněze, a věnoval se studiu filozofie. Studia však nedokončil, rozhodl se věnovat literatuře a žurnalistice (Národní listy). Hálek psal lyrickou, lyrickoepickou i epickou poezii. Prvotina Alfred byla příběhem nešťastné lásky (odraz Máchova Máje). Další sbírka Večerní písně přináší motivy šťastné lásky, jarní přírody zdůrazňuje nutnost citového života. Následovala sbírka V přírodě – opět velmi optimistická nálada, klidná, plná harmonie. Pohádky z naší vesnice je poslední Hálkova sbírka, vyšla posmrtně měsíc po básníkově smrti. Obsahuje epické básně z vesnického prostředí.
LUMÍROVCI
V 70. a 80. letech vedle sebe existují dvě literární skupiny – lumírovci – skupina, která se soustředila kolem časopisu Lumír. Lumírovci se svou tvorbou snažili přiblížit zahraničí, zejm. Evropě. Tzv. kosmopolitní škola. Navazovali na májovce. Hojná překladatelská činnost, ve svých dílech využívají podněty z literatury světové. Požadavek umělecké svobody.
Josef Václav Sládek – přechod mezi národními a kosmopolitními směry. Cítil spoluzodpovědnost za osud národa. Studoval přírodní vědy a matematiku, ale i jazyky a literaturu. Studia přerušil odjezdem do Ameriky. Po návratu se stal redaktorem časopisem Lumír. První žena mu krátce po svatbě umřela, což ho poznamenalo na celý život. Vrchol jeho básnické tvorby představuje intimní lyrika. První sbírka Básně je poznamenána smrtí jeho první ženy. Obsahuje i motivy útlaku amerických Indiánů. Také v jeho dalších sbírkách se objevují témata cest po moři a Spojených států, stesk po vlasti a matce, žal nad smrtí ženy, poezie vlastenecká, politická a sociální – Jiskry na moři, Světlou stopou apod.. K nejzdařilejším sbírkám patří Selské písně a české znělky (přilnutí k rodné zemi a venkova). Vrcholem reflexivní lyriky jsou sbírky V zimním slunci, Nové selské písně. Zamýšlí se nad smyslem lidského života, bolesti, práce a smrti. Dětem věnoval sbírky Zlatý máj, Zvony a zvonky. Jimi se stal zakladatelem moderní poezie pro děti.
Jaroslav Vrchlický – jeho tvorba je nezvykle velká a dosáhla nezměrné šíře. Psal lyriku, epiku, drama a překládal. Je to mohutný a mnohostranný básník, geniální překladatel a skutečně se mu podařilo pozdvihnout českou kulturu na světovou úroveň. Obohatil českou literaturu o nové formy, myšlenky a podněty. Pocházel z lounské kupecké rodiny. Dětství prožil u strýce na faře. Studoval filozofickou fakultu, rok strávil jako vychovatel v Itálii. Doma i za hranicemi se mu dostalo významných poct.
- lyrika – lyrická tvorba zahrnuje tvorbu intimní a milostnou (Z hlubin, Okna v bouři). Dále přírodní (Strom života), vlasteneckou (Má vlast), reflexivní (Sny o štěstí),
- epika – vrcholem epické tvorby je volný cyklus epických sbírek Zlomky epopeje, v němž chtěl Vrchlický zachytit vývoj lidstva od nejstarších dob až po současnost a zamyslet se nad dějinami. Za vrchol vývoje lidstva považuje antiku. Do cyklu řadíme Duch života, Mýty, Selské balady, Zlomky epopeje, která dala název celému cyklu. Žánrová bohatost – balady, romance, sonety…
Julius Zeyer – byl typickým novoromantikem (= obnovený kult starověkých mýtů a středověkých pověstí a legend). Typově se lišil od Vrchlického i od své generace nadčasovostí a nedostatkem smyslu pro současný liberalismus. Byl uzavřený, samotář, ale s bohatou fantazií. Narodil se v bohaté pražské rodině. Jako student nebyl příliš úspěšný. Studoval jazyky, literaturu, filozofii a umění. Byl vychovatelem v Rusku, velmi cestoval. Psal poezii, prózu a drama. Lyrika není častá. Představuje pouze dvě sbírky – Poezie a posmrtně vydané Nové básně. Epiku zastupuje skladba z českých národních dějin, pověstí a mýtů Vyšehrad. Karolínská epopej byla inspirována starofrancouzským cyklem o Karlu Velikém a jeho rytířích.
RUCHOVCI
Naproti nim byla skupina ruchovců, kteří přispívali do almanachu Ruch (redaktor J.V. Sládek), který byl vydán u příležitosti oslavy k položení základního kamene Národního divadla. Typickým představitelem je Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská. Věnují se především řešením aktuálních problémů národních a sociálních.
Svatopluk Čech – spojuje odkaz národního obrození s demokratickými ideály a představami sociální spravedlnosti a svobody. Ve své době byl značně populární. Jeho verše byly výmluvné a barvité. Pocházel z úřednické rodiny. V Praze studoval gymnázium a práva. Pracoval jako redaktor časopisu Květy. Nikdy se neoženil. Podnikl několik cest do ciziny. Jeho tvorba se dá rozdělit na lyriku a epiku
- lyrika – je zastoupena méně, i když se sbírka Písně otroka stala velmi populární. Sbírka vyznívá v sociální revoltu.
- epika – převládá. Tématicky jsou časté historické motivy (sb. Husita na Baltu, Adamité). Můžeme najít i tématiku venkova (Ve stínu lípy) a satiru.
Svatopluk Čech přispěl svým dílem k upevnění národního uvědomění a rozvoji české národní společnosti a kultury.