Česká meziválečná próza

Na počátku tohoto období se objevuje próza zobrazující události 1. světové války a legionářská literatura. Vedle této řady vznikají i další prozaická díla, která můžeme rozdělit následovně:

 lyrizovaná (imaginativní) próza

‚ společensko kritická próza

ƒ demokratický proud české prózy

„ expresionistická próza

… psychologická próza

† venkovská a ruralistická próza

‡ próza katolických spisovatelů

ˆ historická próza

 

Œ Česká lyrizovaná /imaginativní/ próza

– hlavními představiteli jsou Vladislav Vančura, Karel Konrád a Karel Schulz

 

Vladislav VANČURA  (1891-1942)

– narozen v háji u Opavy, dětství prožil v Davli u Prahy

– studoval lékařskou fakultu a svou lékařskou praxi vykonával na Zbraslavi u Prahy

– zde vzniklo také celé jeho dílo

– byl členem a prvním předsedou Devětsilu, do r. 1929 členem KSČ

– v době okupace se zapojil do ilegální činnosti a za ní byl za hajdrychiádu popraven

 

Psal povídky, romány a dramata. V 30. letech působil u filmu jako scénárista a režisér (Před maturitou, Naši  furianti).

Typické znaky spočívaly v lyrizaci epiky, oslabování dějové složky, v metaforičnosti jazyka. Smysl próz nelze hledat v příběhu, ale ve způsobu, jak je vyprávěn: v osobitých a jazykových a slohových prostředcích (slova a obraty hovorové, složitá souvětí jsou podobná humanistickým textům, na druhé straně nechybí ani poetika lidového vyprávění:pohádky, pověsti). Hrdinové próz jsou zpravidla vyhraněné typy – opravdoví, družní, kteří vedou zápas se zlem a bezprávím a milují nekomplikovanou lásku.

 

& Pekař Jan Marhoul

– baladický příběh o bezelstném, obětavém a dobrotivém člověku –benešovském pekaři

– žije jen poctivou prací, dobrácky rozdává všem, kteří to potřebují, je považován za blázna, umírá.

– svým dobrým srdcem a bratrstvím se stejně chudými se do tohoto světa jakoby nehodil

 

& Pole orná a válečná

– protiválečné dílo

– románový děj je tvořen z pásma obrazu

– scén z fronty a zázemí, v nichž stojí proti sobě členové zdegenerované rodiny velkostatkářů Danowitzů

– na druhé straně zemědělští nádeníci, deputátníci

– na výstavbě díla měl velký vliv poetismu

 

& Rozmarné léto

– novela, rovněž psána v duchu poetismu

– vyjadřuje radostný životní pocit, snad jen s troškou stesku po vysněním a stěží dosažitelném způsobu života

– letní idyla městečka Kokovy Vary, reprezentované plavčíkem Antonínem Důrou, kanovníkem Rochem a

majorem Hugem

– je narušena příjezdem komediantů – kouzelník Arnoštka a krásné provazolezkyně Anny

– do níž se 3 hlavní protagonisté zamilují

– hašteřivá a žárlivá plavčíkova žena se zamiluje do Arnoštka a dokonce se odstěhuje do jeho vozu

– vše končí odjezdem komediantů

– dílo je parodií na přízemnost maloměšťáků, komického účinku je dosaženo jazykem postav:spisovné a knižní

výrazy

 

Ve 30. letech se jeho tvorba přetváří: převažuje složka epická nad lyrickou. Na počátku tohoto období stojí román

& Markéta Lazarová

– baladický příběh o středověkých loupeživých rytířích  z blíže neurčené doby, odehrává se v Mladoboleslav.kraji

– jde o román milostný

– loupeživý rytíř Kozlík se rozhodne v době,kdy hrozí trestné královské výpravy proti loupeživým rytířům,

nejprve ztrestat za zbabělost a urážku svého souseda Lazara

– při výpravě zajme drsný a divoký Kozlíkův syn Mikuláš Lazarovu dceru Markétu

– mezi nimi vznikne, navzdory sporů otců, milostný vztah

– marně jim Kozlík brání, marně brání rovněž své dceři Alexandře, která se zamilovala do německého zajatce

Kristiána

– Mikuláš s otcem, stejně jako Alexandra s Kristiánem zahynou

– Markéta se pak stará o svého syna i synovce

– román vyznívá jako básnická oslava lásky a autor zde vzdává hold ženě

– zároveň autor polemizuje se současností: hrdinové milují život, ale neváhají ho obětovat za dobrou věc, jsou

drsní, nezkrotní, milující, nenávidějící

 

& Útěk do Budína – příběh tragické lásky Češky a Slováka

& Luk královny Dorotky – povídková kniha

 

Ve 2 pol. 30 let píše Vančura díla společenskokritická & Tři řeky – obraz 1 světové a osudy českých zajatců v Rusku, hl. hrdina Jan Kostka, z dítěte se stává vyzrálý muž

 

&  Obrazů z dějin národa českého

– v tomto historickém pásmu se autor opřel o nejnovější výsledky bádání národních dějin od nejstarších dob

– a vytvořil své největší umělecky syntetizující dílo

– burcoval tak národní sebevědomí k hrdosti na to, co vytvořili generace našich předků

– své dílo dovedl ke sklonku 13. století zůstalo nedokončeno

 

 Česká společenskokritická próza

– mnohém navazoval na tradici kritického realismu

– usilovala vystihnout směr společenského vývoje v dobových konfliktech na postavách hrdinů, kteří by měli být

nositeli společenského pohybu

– na rozdíl od kritického realismu  se v této próze uplatňují  metody moderní prózy (princip montáže z výtvarného

umění a kinematografie)

– velký vliv měla žurnalistika a publicistika (reportáž, dokument), uplatňují se i zkušenosti z detektivní literatury

– představitelé Ivan Olbracht, Marie Majerová, Marie Pujmanová a Karel Nový

 

Ivan OLBRACHT

– syn spisovatele Antala Staška

– po gymnáziu studoval na VŠ, studia nedokončil

– začal se věnovat novinářské činnosti nejdříve v sociálně demokratickém tisku, později v Rudém právu

– po intenzivní činnosti v KSČ byl 2x vězněn (Ostrava, Praha)

– jeho pobyt v ostravské věznici dokládá reportážní kniha & Zamřížované zrcadlo

– r. 1929 vystoupil z KSČ, komunistického přesvědčení ne nevzdal

– 30. letech pobýval na Podkarpatské Rusi, po válce byl činný ve vysokých stranických funkcích

 

& O zlých samotářích

– ve 3 rozsáhlých povídkách zobrazil prostředí společenských vyděděnců

– v nichž beznaději životního ztroskotání se pudově projevuje zlem

– autor se zde zaměřil na detailní prokreslení lidských typů a prostředí, které je utvářelo, zatímco děj, i když velmi

poutavý, neměl významnější funkci

 

Za 1 světové vznikly 2 psychologické romány:

& Žalář nejtemnější

– hl. hrdina komisař Mach, který nešťastnou náhodou ztratí zrak, a je vyřazen z normálního života

– propadne pak žárlivosti a prožívá těžkou krizi

– nedůvěra k nejbližším lidem se tak pro něho stala temnějším žalářem než vlastní slepota

 

& Podivné přátelství herce Jesenia

– zde autor rozvinul na protichůdných osudech 2 herců naprosto odlišného charakterového založení problematiku

podstaty a inspirace hereckého umění

– Jan Veselý je člověk nespoutaný, dobrodruh, který se neohlíží na to, co po sobě zanechává

– je však umělecky úspěšnější než ukázněný a do krajnosti obětaví Jiří Jesenius

– na vztahu obou mužů k ženě, k tvorbě i národu je ukázána rozporuplnost osobností

 

 

 

& Anna Proletářka (román)

– líčí zrání služky Anny, původně venkovské děvče, v uvědomělou revoluční pracovnici a bojovnici

– stala se jí zásluhou jejího chlapce, dělníka Toníka

– na dvojpólovém vylíčení buržoazního a proletářského prostředí měl tento román ukázat zrod komunistické

strany v bojí lidový dům r. 1920.

– román splňoval požadavky tzv. socialistického realismu  vyhlášeného na konferenci proletářské revoluční

literatury v Charkově r. 1930

– socialistický realismus si nekladl za cíl zobrazit skutečnost takovou, jaká je, ale jaká by měla být

– proto není divu, že román byl r.1948 politicky  a umělecky nadhodnocen

 

V letech 1931-36 pobýval Olbracht velmi často na Podkarpatské Rusi. Tento kraj ho zaujal jednak civilizací nedotčenou přírodou, jednak těžkým způsobem života zdejších lidí. Pod tímto dojmem vyšla jeho reportážní kniha & Hory a staletí a 2 knihy umělecké:

 

& Nikola Šuhaj Loupežník

– baladický román, dílo je prolnutím reálné příběhu a zbojnické legendy

– Nikola Šuhaj je vojenský zběh, který za 1 světové utekl od svého vojenského pluku a stal se zbojníkem

– po válce chtěl normálně žít, oženil se s Eržikou, ale bída a hlad ho přinutily opět ke zbojničení

– tímto reálným příběhem prolíná legenda, která souběžně o Nikolovi vzniká

– Nikola Šuhaj při střetu s četníky vždy vyvázne bez újmy na zdraví

– lidé pak vzhlíží ke svému hrdinovi a pevně věří v jeho nezranitelnost

– na Nikolovo dopadení je vypsána odměna, a tak Nikola nakonec zahyne zradou svých kamarádů

– baladický charakter příběhu ještě prohlubují folklórní, přírodní a pohádkové motivy

 

& Golet v údolí

– povídková kniha, obsahuje 3 povídky

– v nichž Olbracht plasticky a neobyčejně věrohodně zobrazil svérázný a uzavřený svět ortodoxní židovské obce,

řídíc se přísnými zvyky a náboženskými příkazy

– podstatu knihy tvoří závěrečná povídka

& O smutných očích Hany Karadžičové

– jejíž mladá hrdinka se vzepře odvěkým tradicím a náboženským předsudkům, aby si vydobyla právo na

samostatnou existenci

– odchází společně s Ivo Karadžičem – židem odpadlíkem z rodné Polany, která se s ní loučí jako s mrtvou

 

Marie MAJEROVÁ

– narozena v Úvalech u Prahy, dětství prožila na Kladensku

– takže zde poznala zdejší život horníků a hutníků

– po absolvování měšťanky pracovala v různý profesích

– r. 1901 se sblížila s anarchistickým hnutím

– od anarchistů přestoupila k sociálně demokratickému hnutí a v r. 1921 vstoupila do KSČ

– až do r. 1929 pracovala v redakci Rudého práva

– po rozchodu s KSČ byla redaktorkou časopisu Čin, ale i nadále zůstala přesvědčenu komunistkou

 

věnovala se převážně próze, psala povídky a romány. Ve své počáteční tvorbě se zaměřila na tíživé postavení žen a dívek v prostředí maloměšťáckých rodin i bohaté buržoazie, v nichž má žena jako věc patřit muži. Její hrdinky však touží po opravdové, upřímné a čisté lásce.

 

& Nejkrásnější  svět

– lze stejně jako Olbrachtovu Annu Proletářskou zařadit mezi díla tzv. socialistického realismu

– i zde jsou zachyceny události r. 1920

– hl. hrdinka Lenka Bilanská – pocházející z mlynářské rodiny, kde vládne despotický otec

– se s touto rodinou rozchází a pod vlivem svého milého Romana se stává politicky uvědomělou

– za demonstrace r. 1920 je zastřelena

– r. 1956 autorka román přepracovala, hlavní hrdinka se uzdravuje, aby mohla dál bojovat za nejkrásnější svět

 

& Přehrada

– utopický román

– vylíčila nenásilné vítězství dělníků nad buržoazií

– kapitalisté se zaleknou zprávy o protržení hráze přehrady, kterou nechali nekvalitně postavit, vzdají se své moci

– vedle tradičních postupů je zde užit i stylizovaný repot reportážní záznam a prostředky užívání ve filmové

technice

& Siréna (román)

– nejrozsáhlejší dílo

– děj se odehrává převážně na Kladensku v období od poloviny 19. stol. do konce 1 světové

– základní osu díla tvoří 3 osudy generací hutnické rodiny Hudců

– autorčin zájem se soustředil na dělnický svět, jeho tvůrčí schopnosti a projevy kolektivní solidarity

– 1 generaci představuje Hudec vynálezce, který přichází na huť z lánských lesů, kde byl uhlířem a kde se při

stahování dřeva zranil. Zažívá rozpor mezi touhou uplatnit své nadání a svými nedostatky ve znalostech a

vzdělání

– 2 generaci představuje Pepek frajer, který je typem dělníka s velkým pracovním fortelem. Jde o sebevědomého furianta, jehož třídní vědomí zaslepila konjunktura. Nakonec zahyne při důlním neštěstí. Ústřední hrdinku je jeho žena Hudcovka,nejlépe psychologicky prokreslena postava díla, která  je oporu rodiny a stává se politicky uvědomělou po smrti své dcery Emči, která jako dítě přihlížela potlačování demonstrace a četnickou kulkou byla usmrcena

– 3 generaci představuje Hudec policajt, nejstarší syn Hudcovky, který odchází v době krize za prací do Ameriky, kde se učí obhajobě práv dělníků. Dílo končí dopisem Hudcovky svému vnukovi na frontu 1 světové. Je zde vyjádřena optimistická naděje v lepší budoucnost.

 

Na Sirénu navazuje umělecky nejzdařilejší autorčino dílo – novela

& Havířská balada

– vypráví o osudech nejmladšího syna Hudcovky, Rudolfa, který pro účast na stávce se musí ukrývat a nakonec

pod falešným jménem Jan Zvonař odchází za prací do Porúří

– zde pracuje jako horník společně se svým synem Klukem, který při důlním neštěstí zahyne

– Zvonař přijde v dole o 2 prsty

– po válce se vrací do nově vzniklého Československa, najde si práci, postaví domek, ale za velké hosp.krize je

nucen se živit žebrotou

– kompozice díla se skládá ze 3 částí: vnitřního monologu hl. hrdiny, autorčina líčení a vypravování Zvonařovy

ženy Milky formou zvláštního dialogu bez replik (odpovědí posluchačů)

 

Marie PUJMANOVÁ

– pocházela z pražské intelektuálské rodiny

– její otec profesor církevního práva na pražské univerzitě

– soukromým studiem získala rozsáhlé vzdělání

– je představitelkou psychologické a sociálně kritické prózy

 

& Pacientka dr. Hegla

– zde kriticky odsoudila morálku maloměšťáků

– jde o poutavě vyprávěný příběh Karly, dívky z „ lepší rodiny“

– která se rozhodne prožít život podle vlastních představ a navzdory předsudkům se rozhodne žít jako svobodná

matka

– autorka zde proklamuje právo ženy na milostné a mateřské sebeurčení

 

Stěžejní dílo Pujmanové zachycuje vývoj české společnosti od počátků 20 let až do konce války.

Úvodní část románové trilogie

& Lidé na křižovatce

–  umělecky nejzdařilejší

– románové postavy zde ještě nejsou černobíle

– jedná se o individuální typy s bohatým vnitřním životem, které jsou postaveny do situace na křižovatce

protílinajících se životních osudů a historických události

– ústřední hrdina románu Ondřej Urban se během doby vyvíjí v uvědomělého dělníka

– zpočátku obdivuje továrníka Kazmara pro jeho silnou vůli a organizační schopnosti

– po dělnické stávce se mu však otevřeně postaví a nakonec odchází do Gruzie

– jeho sestra Růžena však svou sociální třídu zrazuje

– vedle Urbanových je zde zobrazen osud členů rodiny komunistického advokáta Gamzy, hlavně jeho 2 dětí

cílevědomé Helenky a citlivého Stanislava

 

romány:

& Hra s ohněm a & Život proti smrti

– již podlehly černobílému vidění

– Hra s ohněm zachycuje převážně události lipského procesu s Jiřím Dimitrovem

– Život proti smrti zaznamenává osudy hrdinů v období Mnichova, léta okupace, válku na frontě a ilegální

protifašistickou činnost

Ž Demokratický proud české prózy

– demokraticky orientovaní novináři a spisovatelé se soustřeďovali kolem deníku Lidové noviny a týdeníku

Přítomnost

– jejich činnost a tvorba jsou spjaty s pragmatismem – filozof.směr, kteří vidí měřítko pravdy v užitečnosti

hodnotného díla, konaného s dobrým úmyslem

– nejvýznamnější představitelé: Karel Čapek, Josef  Čapek, Karel Poláček a Eduard Bass

 

Karel ČAPEK (1890-1938)

– narodil se v lékařské rodině v Malých Svatoňovicích

– vystudoval filozofickou fakultu v Praze a získal doktorát z filozofie

– prozaik, dramatik, novinář a kritik evropského formátu

– po studiích se stal spisovatelem a novinářem

– 1921-38 působil v Lidových novinách

– 1921-23 dramaturg Vinohradského divadla

– podnikl několik cest do ciziny, což dokazují jeho cestopisné knihy

& Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl

 

– vytvořil osobitý novinářský sloupek – žánr publicistického stylu, stručně posuzující nejrozmanitější skutečnosti

ze života. Vyniká aktuálností obsahu, vtipným podáním a zobecněním konkrétního námětu

 

Zvláštně v mládí se zajímal o filozofii pragmatu (pragma-čin), což dokazuje jeho kniha esejů:

& Pragmatismus čili Filozofie praktického života

& Francouzská poezie nové doby – antologie měla význam pro vývoj naší meziválečné poezie

 

se svým bratrem Josefem Čapkem napsal povídkové knihy (Zářivé hlubiny)

Jeho prvními samostatnými díly jsou povídkové knihy:

& Boží muka a & Trapné povídky

– zde se věnuje otázkám lidského jednání a smyslu existence

– odmítá teorii absolutní pravdy

– konfrontace na tutéž věc umožňuje odkrývat mnohostrannost skutečnosti, a tím i mnohoznačnost pravdy

 

Ve 20 letech se zabývá dramatickou tvorbou, v niž varoval před možností zneužití techniky.

& Továrna na absolutno – román

– námětem je vynález zvláštního karburátoru, který rozbíjí atomy, ale zároveň uvolňuje absolutno

– tato síla začne měnit lidi, přivodí mnoho komplikací a konfliktů, které končí válkou a ničením

– tento fejetonový román reagoval na dobovou ekonomickou a politickou situaci

 

& Krakatit  román

– hl. hrdina Ing. Prokop vynalezl třaskavinu hrozivé síly – Krakatit (sopka Krakatoa)

– při vynalezu je zraněn a v horečce bloudí Prahou

– potká se s přítelem se studií Tomšem, který ho ošetří a vyzví od něho chem. složení krakatitu

– ředitel vojenské továrny na třaskaviny v Balttinu Carson chce od Prokopa vynález koupit

– prokop je v Balttinu vězněn a je nucen k prodeji vynálezu

– vzdoruje nátlaku a zamiluje se do nemocné princezny Waill, která mu umožní útěk do Itálie

– tam potká diplomata Daimona, který ho uvede mezi anarchisty, kteří ukradli Tomšovi trochu krakatitu, chtějí

zničit svět

– Prokop se pak dostává na Daimonovo sídlo, odkud Daimon pomocí vlnového záření přivede Krakatit k výbuchu

– po útěku z Itálie potká Prokop dědečka, který mu v kukátku ukáže nejrůznější míst na světě a naznačí mu, že

člověk má více myslet a být odpovědný za své činy

 

na přelomu 20 a 30 let se Čapek věnoval drobnějším prozaickým a žurnalistickým dílům, nejvýznamnější:

& Povídky z jedné kapsy a & Povídky z druhé kapsy

– v obou cyklech využil postupů detektivních příběhů

– odhalení tajemství trestného činu je u Čapka vždy propojeno s poznáváním vztahů mezi lidmi, jejich morálky a

schopností

– většina povídek je o obyčejných lidech, kteří se hrou osudu, ani ne tolik vlastní vinou, dostali na scestí

 

Závěrečné vrcholné období Čapkový tvorby začíná tzv. noetickou (na jednu věc se dívá z mnoha stran) trilogií románů:  & Hordubal, & Povětroň, & Obyčejný život

– jednotlivé díly spojuje společný problém: je možno poznat pravdu o světě, najít pochopení pro druhého člověka,

ale také porozumět sobě samotnému

– výsledkem je relativismus snaha vidět skutečnost z několika stran, není jen jedna poznatelná pravda

– relativistické stanovisko vedlo Čapka k závěru, že pravdivé poznání je pouze výslednicí jed. postřehů a výkladů

podmíněných intelektem, povahou, vzděláním, povoláním a životními  zkušenostmi vypovídajících subjektů

– kladem je vyzvednutí plurality lidské osobnosti, umožňující odstraňovat přehrady mezi lidmi a přiblížit je

vzájemnému pochopení

 

& Hordubal

– baladický laděný příběh pokorného, těžkopádného a důvěřivého venkovana ze Zakarpatska

– který se vrací z Ameriky a stává se překážkou vlastní ženě, která se mu odcizila

– druhá část románu je konfrontací několika pohledů, jimiž se svědkové a vyšetřující chtějí dobrat pravdy o jeho

násilné smrti

 

& Povětroň

– zde je objektem vyprávění neznámý muž, který se zřítil letadlem a nepoznán umírá v nemocnici

– jeptiška, jasnovidec a básník rekonstruují jeho příběh podle své vlastní fantazie, přičemž hovoří sami o sobě

 

Jako demokratický spisovatel pronikl do okruhu předních představitelů republiky. S T.G.Masarykem se seznámil v r. 1922. Masaryk se účastnil Čapkových „pátečníků“ – debatního klubu intelektuálů různých profesí a stanovisek.

& Hovory s T.G. Masarykem

– podávají živý obraz Masarykovy osobnosti od jeho dětství až po současnost

– autor zde zachycuje prezidentovy názory a postoje k otázkám politickým, náboženským a kulturním

 

V souvislosti s bezprostředním nebezpečím fašismu souvisí Čapkova dramata Bílá nemoc, Matka a romány Válka s mloky a První parta.

& Válka s mloky

– bývá označován za román-fejeton, protože spojuje utopický románový žánr s publicistikou

– líčí zde světovládné choutky Mloků, kteří svým zvířecím mechanismem nahradili mechanismus robotů

– nyní ozbrojeni lidskými zbraněmi a fašistickou ideologií vyhubí postupně lidstvo na všech světadílech

 

& První Parta

– je zasazen do hornického prostředí a v souvislosti s fašistickým nebezpečím měl ukázat, že je možno se postavit

proti zkáze

– román o lidské solidaritě, statečnosti a humanismu, což představují havíři při zachraňování svých kamarádů

 

Eduard BASS (1888-1946)

– do české literatury vnesl přitažlivý a exotický svět cirkusů a varieté, šantánů a kabaretů

– r. 1910 vystoupil jako recitátor a zpěvák v kabaretu Bílá labuť v Praze, tomuto umění zůstal věrný

– stal se spolutvůrcem proslulé Červené sedmy, jejíž repertoár obohatil svým herectvím a písňovými texty

– 1933-42 působil jako novinář v Lidových novinách, kde vytvořil řadu svých rozhlasů – veršovaný komentář

 

& Klapzubova jedenáctka

– rozsáhlá povídka, vypráví o slávě české kopané ve 20 letech

– zobrazuje zde prozíravost chalupnického otce, ukázněnost, houževnatost a smysl pro fair play jeho 11 synů

– popisuje fotbalovou hru, tréninky i pocity vítězství

 

& Cirkus Humberto

– oslavil zde českého člověka a jeho píli, tvůrčí schopnosti, solidaritu a podnikavost ve světě

– dodával tak českému čtenáři národní sebevědomí

– autor zde sleduje 3 generace rodu Karasů od 60 let 19. stol do první čtvrtiny 20 století

– ústřední postavou je Václav Kraus z pošumavské vesnice, který se svým otcem-zedníkem hledající práci

v cizině, zakotví v Hamburku u cirkusu Humberto

– otec zde pracuje v partě stavěčů a hraje v cirkusové kapele, zatímco jeho syn si osvojuje dovednosti několika

cirkusových profesí a stane se úspěšným krasojezdcem, artistou a krotitelem

– jeho kariéra pokračuje sňatkem s dcerou majitele cirkusu Helenkou Bewitzovou

– s cirkusem zažívá období slávy i úpadku

– po velké hospodářské krizi je nucen cirkus prodat a stane se ředitelem pražského varieté

– který během 15 let přivede mezi nejlepší podniky tohoto druhu v Evropě

– mrzí ho nezájem syna Petra o cirkusovou práci, ale zadostiučinění nalézá v talentu své vnučky, která nastupuje

úspěšnou kariéru tanečnice

& Lidé z maringotek

Karel POLÁČEK (1892-1944)

– pocházel z židovské rodiny z Rychnova nad Kněžnou

– od 1923 působil v Lidových novinách, kde psal sloupky a soudničky

– za okupace pracoval v Židovské náboženské obci

– r. 1943 byl transportován do Terezína a odtud do Osvětimi, kde zahynul v plynové komoře

 

autor znal důvěrně maloměstské a židovské prostředí a mentalitu jeho obyvatel, což se promítlo v jeho prozaické tvorbě. Jeho cílem bylo pravdivě zobrazit „malého člověka“ v každodenním životě se shovívavým humorem.

 

&  Muži v ofsajdu

– román, o dvojici fotbalových fanoušků – otce a syna, humorně vylíčil prostředí sportovního klubu a psychologii sportovních diváků

 

vrcholným dílem je tetralogie o pochybném hrdinství maloměšťáků za 1. světové války

& Okresní Město, & Hrdinové táhnou do boje, & Podzemní město, & Vyprodáno

– jde o jakýsi literární živočichopis českého maloměšťáctví

– autor zde sleduje atmosféru městečka těsně před válkou

– pak jeho hrdiny na haličské frontě, kde se nedovedou zbavit svých malicherných starostí

– nakonec hladovějícího městečka a válečných zběhů

 

& Bylo nás pět

– povídka

– autor se zde vrací zpět do klukovských let a svérázným způsobem líčí humorné příhody party chlapců

– svět dětských hrdinů zde konfrontuje se světem dospělých, který je plný konvencí

– kniha okouzluje hlavně vypravěčským jazykem hlavního hrdiny Petra Bajzy, který rozkošně misí vznešená

knižní slova se slovníkem klukovské hantýrky

 

 Psychologická próza

– jde o druh prózy, která se rozvíjela v rámci realismu 19. století  a je charakteristická pro tvorbu Stendhala,

Balzaca, Flauberta, Tolstého a Dostojovského

– zaměřuje se vykreslení duševního života, chápaného jako střetání protikladných  stavů a pocitů

– zájem o psychologično souvisí s rozvojem realismu

– na počátku zde stojí tvorba Jana Nerudy a Karolíny Světlé

– pak pokračuje v tvorbě kritických realistů, K.V. Rais, T. Novákové, J. Herbena, Bratří Mrštíků a G. Preissové

– na počátku 20 let přibývá děl s psych. tématikou setkáváme se s ní v tvorbě naturalistů V. Mrštíka, K.M.Čapka-

Choda, improsionistů A. Sovy a F.Šrámka, v dílech emancipační literatury M.Tilschové, R.Svobodové a

B.Benešové

– velký rozmach zájmu o psychologii člověka zaznamenáváme v době 1. světové a krátce po ní, v dílech

expresionistů – Ladislava Klímy, Richarda Weinera a Jana Weisse

– 30 a 40. léta období vzniku vrcholných děl české psychologické prózy, zásluhou Jaroslava Havlíčka, Egona

Hostovkého, Jarmily Glazarové, Václava Řezáče

– orientuje se na doposud opomíjené oblasti duše člověka (podvědomí, narušená psychika,dvojnictví atd.)

– ve 20. stol. se výrazně uplatňují vlivy učení Siegmunda Freuda a sílící zájem o lidskou individualitu a jeho

složitou psychiku

 

Hlavní znaky psychologické prózy:

– zachycuje duševní stav postav, jejich vnitřní reakce, rozpory v lidské psychice, roli vědomí a podvědomí

– hrdinovo nitro je odkrýváno hlavně formou vnitřních monologů

– postavy jsou ovlivňovány okolním prostředím, se kterým se zároveň dostávají do konfliktu

– autor často bývá účastníkem děje – ich forma

 

Božena BENEŠOVÁ

– za její umělecky nejlepší dílo je považována povídka

& Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová

– její hrdinkou je 13-ti letá gymnazistka v jejímž vnitřním světě hrají důležitou roli 2 balónky

– don Pablo a don Pedro, jimž svěřuje svá dívčí tajemství, pocity, touhy a zklamání

– vylíčení zmatků dívčího dospívání, citové nerozhodnosti, očekávání a zklamání je podáno velmi přesvědčivě

 

Expresionisté– expresionismus rozvíjel se v 1 třetině 20 stol. ve výtvarném umění, literatuře a hudbě. Prohlašoval subjektivní svět člověka za jedinou pravou realitu. V lit. nešlo o pravdivé zobrazení objektivní skutečnosti, ale o promítnutí tvůrcova nitra.

 

Jan WEISS (1892-1972)

– ve svých fantastických románech chtěl tlumočit pocit osamění a odcizení člověka ve společnosti.

Nejvýznamnější dílo: & Dům o tisících patrech

– tyfem nemocný voják 1. světové se v horečnatém snu převtěluje do postavy neviditelného mstitele Petra Broka

– a prochází světem- obrovskou budovu, kde vládne zrůdný despota Müller, který zotročuje lidstvo

– teprve tyranova smrt z rukou hlavního hrdiny znamená konec jeho říše a rovněž hrdinovo probuzení z tyfového

snu a jeho návrat do reality

 

Ladislav KLÍMA (1878-1928)

-jeho dílo bylo rozptýleno do záznamů, soukromých dopisů a rukopisů a teprve po jeho smrti vydáváno

– mezi jeho vrcholná díla patří román:

& Utrpení knížete Sternenhocha

– zde autor umožňuje nahlédnout čtenářům do deníku knížete St, který z žárlivosti a pozice ničivého citu zabil

svou ženu Helgu

– kníže je člověk hluboce zmítaný protichůdnými pocity strachu, obdivu a nenávisti ke své mladé ženě

– také Helga je vůči svému muži posedlá nenávistí, znemožňuje ho svým výstředním chováním a zabije jejich dítě

– činy obou hrdinů se vymykají běžné společenské normě a hraničí s patologickou perverzitou

– Ster. se snaží na vraždu zapomenout, avšak podvědomí pracuje neúprosně a dovádí hlavního hrdinu k šílenství a

smrti

 

Jaroslav HAVLÍČEK (1896-1943)

– byl bankovním úředníkem, tato práce stála v jeho cestě literární tvorby, které se věnoval po nocích

– což ho vyčerpalo a podlehl zánětu mozkových blan

 

1. 1935 vydal román Vyprahlé touhy, které později přepracoval a vydal pod názvem

& Petrolejové lampy

– vypráví o srážce dvou odlišných jedinců, citové ženy a degenerovaným mužem

– Štěpy Kyliánové, není líbivý typ hrdinky, i když je dcerou úspěšného stavitele

– je otevřená, doma zastane i služku, což maloměšťácké nápadníky nepřitahuj

– tato stárnou panna však touží mít muže a děti, své naděje vkládá do bratrance Pavla, žije rozmařilým životem

(střídá holky, pije, karbaní) a nakonec je suspendován z vojenské služby

– z vypočítavosti se uchází o Štěpu, která si myslí, že jí má rád

– po svatbě Štěpa nechápe, proč ji manžel nechává v trapném panenství, pak teprve vychází najevo, že je těžkým

syfilitikem, jehož paralýzou autor sleduje až k šíleným dramatickým koncům

 

& Synáček (novela)

– souvisí s předchozím dílem

– hrdina je Štěpčiným společníkem z mládí, tento statkářský synek, rozmazlovaný ženami vyroste v hrubce

– svými kousky pohoršuje městečko

– nakonec se ožení s dcerou svého přítele, nemocnou na TBC

– stává se z něho obětavý a milující manžel, chce odčinit výstřelky z mládí, ale nakonec umírá při autohavárii

 

& Neviditelný (román)

– z filmován pod názvem Prokletí domu Hajnů

– hlavním protagonistou a vypravěčem je ing., který se z kariérismu přižení do rodiny svého šéfa

– mydlářského továrníka Hajna

– teprve po sňatku ze Soňou zjistí, že v domě Hajnů žije pomatený strýc Cyril, který se považuje za neviditelného

– terorizuje celou rodinu, Soňa pak sama propadá šílenství

 

& Helimadoe (román)

– zobrazuje příběh 5 sester, pozvolna stárnoucích, které ovládá podivínský otec – venkovský lékař

 

Egon HOSTOVSKÝ (1908-1973)

– pocházel z židovské rodiny, pracoval na ministerstvu zahraničí

– za války žil v emigraci, podstatnou část života prožil v USA

– ve svých dílech nejčastěji zobrazoval lidi trpící pocitem méněcennosti a neustálého ohrožení, jež vyplývalo

spíše z podvědomého strachu než ze skutečných příčin

& Ghetto v nich (román)

– zobrazil příběh chlapce vyrůstajícího vedle životem ubitého otce, jemuž se marně snaží pomoci překonat

osamění, do něhož ho uvrhla rasová odlišnost

 

& Danajský dar (román)

– příběh 3 sourozenců, jimž válka sice vrátila otce, ale jako alkoholika, a matku ztratili jako oběť válečných útrap

 

& Žhář (román)

– líčí vztahy členů rodiny hostinského, který prochází hlubokou krizí

– dcera Eliška si nerozumí s matkou a odchází z domova

– dospívající syn Kamil prožívá nešťastnou lásku k sestřině kamarádce Doře

– chce se před ní vyznat, proto vylepuje žhářské listy, jejichž předpovědi se bez Kamilova přičinění plní

– rodinné vztahy se nakonec urovnají, ale na původce požárů se nepřijde

 

Také po 2 světové válce se zabýval tvorbou psychologických románů

& Cizinec hledá byt                  (i k české literatuře po roce 1945, otázka 19)

– hl. hrdina lékař Václav Marek, který hledá od prosince 1945 do února 1946 v NY byt

– má jediný požadavek – najít místo, kde bude mít klid pro dokončení své vědecké práce o léčení vys. krev. tlaku

– je zatahován do soukromých životů svých spolubydlících a ubytovatelů, aniž  by jim chtěl a mohl nějak  pomoci

– pro svou pasivitu vůči okolí se nakonec všude dostává do krizových situací, které opakovaně řeší ochodem a

dalším hledáním

– těžce nemocný nakonec nachází útočiště u českého dělníka Václava Nováka, kde však brzy zemře

 

& Dobročinný večírek               (i k české literatuře po roce 1945, otázka 19)

– děj se rovněž odehrává v NY, líčí setkání různorodých lidí na dobročinném večírku

– výtěžek má podpořit evropské emigranty

– venku se však strhne vichřice, a tak se z formálního posezení stává dočasné vězení a mezi zúčastněnými

propuká ponorková nemoc

 

Václav ŘEZÁČ  (1901-1956)

– psychologická próza tvoří jen část jeho tvorby

& Černé světlo (baladický román)

– pojednává o vzniku zla v člověku

– příběh je vypravován v ich formě

– hl. hrdina je slaboch, který byl silný  pouze v intrikách, podvodech a lžích, čímž způsobil tragédie mnoha lidí

– dopracovává se k poznání vlastní viny a chce spáchat sebevraždu

– jeho záchrana, když zůstává mrzákem, je pouhým ironickým výsměchem životu, který žil

 

& Svědek (román)

– přesvědčivým obrazem člověka, který ve své osamělosti slídí po tajemství sousedů, podněcuje jejich slabosti a

vášně, aby tak zaplnil svou vlastí samotu.

– svůj život tak odvozuje z neštěstí druhých

 

Jarmila GLAZAROVÁ  (1901-1977)            (okruh 23 a 25 ženy)

– narodila se v Malé Skále u Turnova

– když osiřela, dostala se do Slezska, kde v Klímkovicích absolvovala 2letou hospodářskou školu

– zde se pak provdala za lékaře Josefa Podivínského

– po manželově smrti se přestěhovala do Prahy, kde se zabývala literární tvorbou

 

& Roky v kruhu    (román)

– vznikl ze vzpomínek na šťastná léta manželství

– román lásky dvou věkově rozdílných lidí, kteří však žili harmonicky,

–  autorka zde oslavila pilný a obětavý život venkovského lékaře

– středem vyprávění je však ona sama- žena objímající citovým pohledem vše kolem sebe-svého manžela, ostatní

lidi, dům, přírodu atd.

 

& Vlčí jáma

– příběh osiřelé dívky Jany, která žije společně s otčímem Robertem a jeho o mnoho let starší ženou Klárou

– žena panovačná, necitelná a hrabivá, láska k manželovi je pouhým majetnickým vztahem

– její chování znepříjemňuje život Janě a Robertovi, mezi nimiž vzniká milostný citový vztah

– Jana však Roberta omítá, protože nechce ublížit Kláře, a po její smrti odchází

& Advent (baladický román)

– děj se odvíjí během jedné mrazivé zimní noci v beskydských horách

– hl. hrdina, gazdina Františka horečně hledá svého syna Metoda a zpětně se jí odvíjí její dosavadní život

– jako mladá ztratila svého milého, s nímž čekala dítě

– stala se svobodnou matkou  a musela snášet opovržení od drsných horalů

– její krása však upoutala stárnoucího vdovce, sedláka Podešvu, který si ji vzal

– Podešva však nebyl dobrým manželem ani Metodovi otcem. Navíc nevlídné ovzduší na statku  znepříjemňovala

stárnoucí služka Rozina, bývala sedlákova milenka

– tvrdé výchovné metody otčíma i Rozina a ponížené postavení matky vyháněly dorůstajícího chlapce z domu

– Františka při jednom z dalších synových útěků se vzbouřila a obvinila muže, že jí zkazil život

– při hořečnatém hledání chlapce způsobí požár seníku, v němž uhoří její manžel i Rozina

 

‘Venkovská a ruralistická próza

– ruralismus-směr v české literární venkovské próze (lat.ruralis-venkovský)

– ideovým základem je věrnost domovu, rodové tradici a životní sepětí s půdou

– ruralisté zobrazovali venkovský život jako spolehlivou základnu ryzího češství a mravní neporušenosti

– ruralismus vycházel z tradic české venkovské kritickorealistické tvorby, zvláště tvorby Josefa Holečka a

z básnické tvorby Josefa Václava Sládka

– nejvýznamnější představitelé tohoto směru patří Josef Knap, František Křelina, Václav Prokůpek, velmi blízko

k této skupině má i katolický spisovatel Jan Čep

– mnozí ruralističtí spisovatelé byli v době 50 let odsouzeni komunistickým režimem do vězení

 

Josef KNAP (1900-1973)

– pocházel z Jičínska, po filozofických studiích pracoval v divadelním oddělení Národního muzea v Praze

– redigoval časopis Sever a východ

– psal povídky a romány, jeho prozaická tvorba se od počátku tématicky upíná převážně k životu českého

venkova a k selství

 

& Réva na zdi  (román)

– vyjadřuje silný motiv lásky jako zušlechťujícího citu

– sedlák Kašpar je tvrdý na svého syna Josefa, denní sváry mezi ním a synem vrcholí, když otec prodá synova

oblíbeného koně Akrobata

– staví se rovněž proti Josefově lásce k chalupnické dívce Lídě, v dražbě pak kupuje hosp.stavení

– odstěhuje se ze statku s veškerým zařízením, Josef a Lída se vezmou a musí na statku pracovat holýma rukama

– díky své pracovitosti a houževnatosti však statek vzkvétá, po Lídině smrti se otec a syn usmiřují

 

& Cizinec (román)

– příběh hospodáře, který se marně pokouší prosadit mimo své rodné prostředí

 

& Puszta (Pusta)

– autor zobrazil českou kolonizaci Pokarpatské Rusi

 

František KŘELINA (1903-1976)

– psal poezii a prózu, zpočátku psal svá díla v duchu ruralismu později je v jeho tvorbě patrný příklon k náb.témat

– vytvořil osobitou koncepci venkovské prózy, založenou na křesťansky mravních zásadách stále oživovaných

bytostným sepětím vesnického člověka s půdou a rodem

 

& Hubená léta (románová trilogie)

– sociá. kritický román s ruralistickými prvky, který zobrazuje prostředí podještědských tkalců v době hosp.krize

– tkalcovský dělník Holaj a jeho žena Božena se těžce probíjejí životem a zachraňují se návratem k půdě –

Boženině dědictví

 

& Puklý chrám

– postaven na protikladu mravně zkaženého města a naopak mravně čistého venkova

– nadějný dědic rodového statku Kozlenec, Prokop Antoš, tragicky zemře a statku se má ujmout jeho bratr Václav

– ten se na studiích ve městě od venkova odcizil

– Špatně se oženil s dívkou městských mravů, statku hrozí zkáza podobně jako puklému chrámu, ve kterém se

celá obec shromažďovala k bohoslužbám a který nyní chátrá kvůli špatnému hosp. obecního zastupitelstva

– teprve řada příhod přivede Václava zpět na rodný statek, smíří ho s jeho furiantským otcem nakonec mu osud

nabídne i starou lásku, Marii Tvrzníkovou, která se stane Václavovou oporou

 

& Bábel

– napjaté vztahy mezi Čechy a Němci v době mnichovských událostí 1938

 

& Soud nad Bábelem

– volné pokračování románu Bábel

– Petr Bábel je křivě obžalován ze žhářství a otcovraždy a český soud musí vynést rozsudek

– než se Petr –protifašistický bojovník ze Španělska, dostane se do rukou německého soudnictví

– soudní přelíčení probíhá v období krátce před německou okupací v březnu 1939, autor ho doplňuje politickými

událostmi té doby

 

 

Jan ČEP (1902-1974)

– pracoval jako redaktor v nakladatelství Melantrich a překládal z angličtiny a románských literatur

– r. 1948 emigroval do Mnichova, zde spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa

– poté přesídlil do Paříže, kde žil v ústraní a kde nakonec zemřel

 

& Zeměžluč, & Letnice, & Modrá a zlatá – povídkové knihy

& Hranice stínu

– hl. hrdina učitel Prokop Randa-se po milostném zklamání a existenční prohře vrací do rodného kraje

– teprve ve chvíli posledního setkání s umírajícím vlastním dědečkem nachází, co hledal

– jeho smyslem života je dál pokračovat v práci, převzít štafetu, kterou mu zde zanechali jeho předkové

 

Vojtěch MARTÍNEK (1887-1960)  spisovatelé našeho kraje

– byl všestranným pracovníkem na Ostravsku

– na filoz.fakultě v Praze vystudoval češtinu a němčinu

– působil jako středoškolský profesor v Ostravě a intenzivně spolupracoval s kultur. a uměleckými institucemi na

Ostravsku

– byl 1 dramaturgem ostravského divadla v letech 1919-23

– předsedou Moravského kola spisovatelů, pracoval v redakci Moravskoslezském deníku v letech 1919-41

– začínal jako básník, ale úspěšnější byl jako prozaik

 

významným dílem je románová trilogie

& Černá země (Jakub Oberva, Plameny, Země duní)

– zobrazil zde život dělníků a sedláků na Ostravsku v době od 90 let 19. stol do konce 1 světové války

– zachycuje zde především rozklad venkovské nadvládě mužů, kdy velkoprůmysl postupně pohlcoval a zároveň i

germanizoval dosud zemědělské obce

 

pokračování Černé země je další románová trilogie:

& Kamenný řád (kamenný řád, Meze, Ožehlé haluze)

– dějově je dovedena až do doby okupace

– tato trilogie už nedosahuje takových uměleckých hodnot jako předchozí

– autor se zde pokusil vylíčit konflikt mezi selskou rodovou tradicí a novou sociální realitou, který je

reprezentován v rovině generačního sporu – selské vdovy Poštulkové a jejich 3 dcer a zeťů

 

& Stavy rachotí (román)

– zachytil rozklad starého cechovního života a úpadek soukenictví v Brušperku vlivem pronikajícího průmyslu

 

“Česká historická próza

– po období velkého rozkvětu české historické prózy v posledním dvacetiletí 19. stol. zásluhou Aloise Jiráska a

Zikmunda Wintra

– byla tato próza v 1.polovině 20 stol. spíše doplňkem

– přesto i v tomto období vznikala významná díla s historickou tématikou

 

Jaroslav DURYCH (1886-1962)

– pocházel z Hradce Králové

– rodiče mu záhy umřeli a byl vychováván u příbuzných

– po maturitě vystudoval lékařskou fakultu a působil jako vojenský lékař nejen na frontách 1 světové, ale i

v meziválečném období, hlavně v Olomouci a Praze

– svá díla psal v barokním archaizujícím stylu a snažil se překonat Jiráskův kronikářský postup se zjevným

poučným posláním tak, že do popředí stavěl existencionální procesy, které se odehrávají v nitru románových

postav i v mezilidských vztazích. Vytvořil tak nový typ české historické prózy

& Bloudění románová trilogie

– označována jako „větší valdštejnská trilogie“

– děj se odehrává v době 30-ti leté války a je časově vymezena vzestupem a pádem velitele císařských vojsk

Albrechta z Valdštejna, zavražděného na císařův příkaz v Chebu r. 1634

– v bohatém ději jsou líčeny spletité válečné konflikty katolické a protestantské Evropy a boje armád se všemi

brutálnostmi

– vystupuje tu řada historických postav, císař Ferdinand II, švédský král Gustav Adolf atd.

– tyto dramatické události jsou působivě vyjádřeny v životních osudech hl. hrdinů: španělské dívky Andělky a

českého protestanta Jiřího, kteří procházejí různými peripetiemi

– Jiří jako kurýr Albrechta z Valdštejna nakonec stejně jako jeho pán umírá

– ale tragický závěr je zmírněn Andělčiným návratem do Čech

– ta čeká Jiřího dítě, jež znamená naději na lepší budoucnost

 

& Rekviem (soubor tří povídek: Kurýr, Budějovická louka, Valdice)

– označován jako „menší valdštejnská trilogie“

– rovněž se tématikou vrací do časů, kdy byl Albrecht z Valdštejna na popud císaře zavražděn

 

& Masopust    (román)

– zobrazoval dobu mnichovské zrady zobrazením vpádu passovských rytířů do Čech v r.1611

 

V období protektorátu vynikl význam historické prózy, jejímž prostřednictvím se autoři mohli jinotajně vyslovit k soudobému dění, které konfrontovali s dobou minulou. V tomto období vznikly Vančurovy – Obrazy z dějin národa českého, Durychova tetralogie – Služebníci neužiteční a román Masopust

 

František KUBKA (1894-1968)

– vynikl jako novelista, povídkář i autor románů

 

& Pražské nokturno

– povídková kniha, zobrazil tisíciletou historii Prahy

– některé povídky této knihy se staly základem pro jeho vrcholné romány

& Palečkův úsměv a & Palečkův pláč

– zde zobrazil postavu šaška krále Jiřího z Poděbrad, bratra Palečka

– 1 díl sleduje Palečkův život od narození po vstup do královských služeb

– 2 díl pak jeho život ve službách krále

– autor se při psaní těchto románů nechal inspirovat středověkými texty, např. hl. hrdina je obdařen některými

pohádkovými vlastnostmi

– např. svou vůli ovládá chování ptáků a pohledem dokáže přimět lidi, aby dělali, co si přeje

– Paleček, není pouhým královým šaškem, nýbrž hlavně jeho přítelem a rádcem, který vychovává královy děti

 

& Karlštejnské vigilie

– novelistická knížka

– vypráví autor podle vzoru  Giovanniho Baccaccia příběhy o lásce, zradě a věrnosti

 

Miloš Václav KRATOCHVÍL (1904-1988)

– významný představitel české historické prózy i filmovým dramaturgem

 

& Bludná pouť  (povídková trilogie)

– zde zobrazil období po porážce českého stavovského povstání r. 1620

– reagoval tak na situaci národa po mnichovské zradě r. 1938

 

& Král obléká halenu (román)

– zobrazil postavu českého krále Václava IV., který je líčen jako osamělec

– je citově rozeklaný a nejlépe se cítí mezi prostými lidmi

– sám není schopen najít pozitivní vztah k rodicímu se husitství, ani se mu účinně postavit na odpor

 

Karel SCHULZ (1899-1943)

– je jedním z představitelů imaginativní prózy, který začínal jako člen Devětsilu, jeho počáteční tvorba byla

ovlivněna proletářským uměním a poetismem

– od tohoto umění přešel ke katolicismu

 

 

& Kámen a bolest

– vrcholné dílo, román

– 1 díl zamyšlené trilogie

– zobrazil zde renesanční dobu v Itálii, v níž se odráží střet dvou historických epoch – středověku a novověku

– ústřední postavou je vynikající malíř, sochař a básník Michelangelo Buonarotti

– hlavní myšlenkovou osu tvoří hrdinův zápas o nalezení smyslu umělecké tvorby a smysluplného

nepromarněného života

– Michelangelo je zobrazen jako pudový člověk, plný vnitřního sváru, jehož se zbavuje horečnatou prací

– usiluje dobrat se pravdy, která je podle něho totožná s krásou

– autor zde zároveň dokázal zdařile zobrazit prostředí papežského dvora s jeho nádherou i mravním úpadkem,

úsilí papeže o světovládu

– zobrazil Florencii za vlády rodu Medicejských i tragickou postavu mnicha Girolama Savonaroly, který se za

pomocí francouzského krále zmocnil vlády ve Florencii a vytvořil teokratický stát

– odmítající renesanční dobu

– chtěl se tak pokusit o nápravu mravů

 

František KOŽÍK (1909-1997)      poválečná próza po roce 1945

– na začátku okupace vydal první z dlouhé řady svých životopisných románů

& Největší z pierotů

– jde o poutavě napsaný životní příběh proslulého mima české-francouzského původa Jana Kašpara Debiroa

– který se odehrává v 1 polovině 19 století

– již od dětství musel hlavní hrdina vystupovat v akrobatické skupině se svými sourozenci, ale pro svou

neobratnost byl pouhým outsiderem

– po ztrátě angažmá se jeho rodina rozešla a hlavní hrdina se prosazuje jako pierot-mim

– ožení se, ale žena ho záhy opustí, takže sám musí vychovávat svého syna

– nachází štěstí ve vztahu k Margot, prožívá slavnou uměleckou kariéru, ale postupem času se mu zhoršuje

zdravotní stav

– přichází trudnomyslnost a výčitky svědomí

– jako lék proti tomu si zvolí největší úkol – zahrát na jevišti příběh svého života

 

& Básník neumírá (román)

– líčí životní osudy portugalského básníka Luise de kamójnše, tvůrce slavného eposu Lusovci