Česká meziválečná poezie
Do popředí se dostává proletářská poezie – začíná v r. 1920 vydáním sbírky & Pracující den (Josef Hora)- sbírka vydaná v duchu proletářského umění. A končí r. 1924 Wolkerovou smrtí.
Proletářskou poezii spojovalo komunistické přesvědčení a myšlenka revoluční proměny kapitalistické společnosti ve společnost socialistickou.
Základní programové požadavky:
- a) umění třídní a proletářské – snaha přiblížit se dělnictvu
- b) boj proti sociálnímu útlaku a válce a prosazování kolektivismu
- c) básně jsou bojové, vyzývají k nějakému odporu
- d) optimismus – věřili v přetvoření společnosti k lepšímu
Programovým manifestem se stala stať Jiřího Wolkera & Proletářské umění, otištěna v Nejedlého časopise Var r.1922.
Je představována tvorbou básníků 3 generací: nejstarší: Stanislav Kostka Neuman, střední: Josef Hora a Jindřich Hořejší (r. 1931 vychází poslední proletářská sbírka),nejmladší generace: Jiří Wolker, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl.
Významnou úlohu v tomto období sehrálo sdružení Devětsil významné sdružení. Sdružení bylo založeno 5.10.1920 v Praze. 1 předsedou Devětsilu se stal Vladislav Vančura, po něm to převzal literární kritik a teoretik Karel Teige. Nejvýznamnějším časopisem Devětsilu byla Revue Devětsilu – RED vydáván v letech 1927-31.
Brněnská skupina vydávala časopis Pásmo.
Významní představitelé: Nezval, Vančura, Seifert, Halas, Závada, krátce Wolker, z divadla: E.F. Burian, Honzl, Voskovec, Werich, z lit. kritiků a teoretiků: Teige, výtvarníků: Štýrský, Šíma atd.
Stanislav Kostka NEUMANN (1875-1947)
- pocházel z rodiny zámožného pražského advokáta
- byl vychováván matkou a tetami v rodné olšanské vile, později se stala centrem Neumannovi anarchistické literární družiny (scházeli se tam)
- 1894 odsouzen do vězení pro účast v hnutí Omladina
ve vězení vznikla větší část veršů jeho 1 básnické sbírky & Nemesia bonorum custos (Spravedlnost, ochránkyně dobrých) – obsahuje vězeňskou a milostnou lyriku.
Ostré zákroky rakouské vlády proti radikalismu odráží sbírky: & Jsem apoštol nového žití, & Apostrofy hrdá a vášnivá.
Od ostatních dekadentů se odlišoval buřičským postojem, přivedlo ho to k anarchistickému hnutí, mluvčím se u nás stal Neumannův časopis Nový kult
& Kniha lesů, vod a strání – vrchol tvorby. Z veršů vyvěrají pocity životní pohody, smyslového okouzlení přírodou a autor zde vyslovuje vedle chvály země radost z prosté existence a účasti na věčném přírodním dění. Jsou řazeny od zimy do podzimu.
Poezie:
& Nové zpěvy – básně jsou psány volným veršem, užívá zde hovorových slov a chce především oslavit tvořivou lidskou práci, techniku, moderní život a velkoměsto. Prolínají se zde motivy civilizace a přírody.
Před koncem války se vrací do Prahy, kde zakládá časopisy Červen a Kmen věnuje se práci při zakládání KSČ, kulturní politiku se snaží usměrnit podle sovětského vzoru v časopise Proletkult.
& Rudé zpěvy – úpadková sbírka, touto sbírkou se přihlásil k proletářské poezii. Obsahuji verše agitující pro komunistickou revoluci. Naděje na uskutečnění vložil do sovětského svazu, nekriticky ho obdivoval, aniž by znal pravou realitu.
& Staří dělníci – dělník umírá, ale jeho práce žije dál. V dalších básních varuje před fašismem a odráží v nich
události občanské války ve Španělsku
& Anti-Gide (žid), aneb Optimismus bez pověr a iluzí – zaútočil proti francouzskému spisovateli André Gidovi, který kritizoval stalinistické poměry v SSSR, zvláště politické procesy.
Josef HORA (1891-1945 )
- básník, prozaik a literární kritik
- narodil se v Dobříni u Roudnice, strávil zde své mládí
- po studiích práv se věnoval žurnalistice a literatuře, byl kulturním redaktorem Práva lidu, později Rudé práv
- zemřel krátce po osvobození
proletářská poezie
& Pracující den – tvoří jí básně vitalistické (obrazy přírody, domova, radosti ze života a lásky), civilizační (technická dynamika moderní doby). Autor se zamýšlí nad osudy dělníků a věří v soc. humanismus. např.
& Na hoře – báseň
& Srdce a vřava světa a & Bouřlivé jaro – sbírky. Kladl důraz na vyváženost obsahové a estetické složky proletářských veršů stejně jako Wolker. Tvrdil, že poezie bez umění není myslitelná, dostává se do polemiky s Neumannem.
Subjektivní lyrické poezie
& Itálie, & Struny ve větru – je poznamenána autorovou cestou do SSSR.
Poezie občanská
& Máchovská variace – prokázal vnitřní spřízněnost s velkým básníkem. Sbírka byla odrazem zesíleného vlastenectví a citu pro národní tradice v době narůstajícího nebezpečí fašismu.
& Domov – reakce na politickou situaci. Vyjadřuje lásku k rodné zemi a odkazuje na humanistické národní tradice. Vrací se k Máchovi, Vrchlickému, Masarykovi a Šaldovi. Nejznámější báseň & Zpěv rodné zemi
& Jan Houslista – báseň, v úryvcích líčí českého umělce, který zažil ve světě slávu i zklamání a vrací se domů, protože zde mu lidé rozumějí, hlavně ti obyčejní. Pravý smysl života vidí v práci pro vlast.
Jiří WOLKER (1900-1924)
- narodil se v Prostějově v rodině bankovního úředníka
- byl všestranně nadaný-literatura, hudba, malování. Už jako gymnazista publikoval v různých časopisech
- po maturitě studoval práva v Praze, navštěvoval také přednášky F.X.Šaldy a Nejedlého na filozofické fakul.
- 1921 členem KSČ
- 1921-22 člen brněnské literární skupiny vyznávající nebojovný humaditní socialismus
- krátce členem Devětsilu
- 1923 lékaři zjistili, že má tuberkulózu, léčil se u Jaderského moře ve Vysokých Tatrách, této chorobě podlehl
& Host do domu – 1. sbírka. Je poznamenána všemi znaky poválečné poezie: pokorný pohled na svět, křesťansky laděný souti se všemi trpícími
& Pokora – báseň, přechází až do chlapecké naivity
& Jitřní píseň – báseň, touží po lidské družnosti. Touha po úzkém spojení s každodenní skutečností, byly básně naplněny nejprostšími věcmi, které člověka obklopují (okno, domy, ulice)
& Poštovní schránka – báseň, snaží se ji zlidštit
& Svatý kopeček– je psaná formu pásma. Autor se zde druží se všemi lidmi toužícími vytvořit spravedlivý svět. Má vzpomínkový charakter:vstupní projev u nemocné babičky přechází ve vzpomínku na setkání s kamarádem v lese, pak návštěvu u jiného přítele a nakonec večer strávený na okraji vesnice v kruhu přátel.
& Těžká hodina– sbírka, svědčí o básníkově přerodu, které naznačuje stejnojmenná báseň. Stává se básníkem osudů I nároků proletáře. Dělník v jeho verších není předmětem soc. zájmu, stává se nositelem nového lidství
Do sbírky zařazeny básně & Balada o očích topičových– dělník, který dává lidem světlo, ztrácí při své práci zrak a zdraví
& Balada o nenarozeném dítěti – vyjadřuje bolest chudých milenců, kteří nemohou přivést na svět dítě
& Balada o snu, Balada z nemocnice, Balada o námořníkovi.
Nejvýznamnějším básníkem proletářské poezie jak svou tvorbou básnickou, tak i programovými statěmi. Jeho dílo bylo nadšeně přijato mladou generací, vyjadřovalo její nálady a tužby.
Poetismus
je odvozen od slova poezie. Jde o český umělecký směr, projevil se hlavně v literatuře 20.let 20. stol.
zrodil se v období hosp. konjunktury 1924-29, kdy ve všech spole. Vrstvách zapouštěla kořeny představa o nepřetržitém vzestupu životní úrovně.
Charakteristické rysy:
- a) odmítá podřízenost umění dosavadní politice a ideologii
- b) jeho představitelé spojovali své revoluční přesvědčení s revolucí v umění
- c) principem umění je lyrismus
- d) v tvorbě převládá neobyčejná obraznost, humor a veselí, lidská hravost, imaginace, smysl pro fantazii a citové
prožívání
- e) inspirovali se lidovou zábavou (cirkus, kino, varieté, nedělní fotbal), exotikou a cestováním
Uplatnil se:
- a) v poezii: Nezval, Seifert, Biebl, počátky tvorby Halase, Závady
- b) v próze: Vančura, Konrád
- c) v divadle a dramatu: Voskovec, Werich, Honzl
Autor manifestů poetismu byl literární teoretik Karel Teige, jehož 1. manifest vyšel r. 1924. v r. 1924 vyšla Nezvalova báseň & Podivuhodný kouzelník.
Vítězslav NEZVAL (1900-1958)
- narodil se na Jižní Moravě v učitelské rodině
- po maturitě studoval práva a filozofickou fakultu, nedokončil je
- živil se jako spisovatel, pouze 1 sezónu byl dramaturgem Osvobozeného divadla
- od r. 1922 byl členem Devětsilu
& Most
& Podivuhodný kouzelník – zahajuje etapu poetismu. Skládá se 7 zpěvů. Jde o autorův lyrický autoportrét, nikoli o epický životopis. Básník kouzelník tu prochází životem, aby jej poznal, pochopil jeho smysl, krásu, dobral se podstaty nikdy nekončícího se obnovování a proměnlivosti.
& Pantomima – depeše na kolejích, Pantomima a Abeceda. Vytvořena na základě představ z tvarů písmen a rýmů. A – nazváno buď prostou chatrčí, Ó palmy přeneste svůj rovník přes Vltavu, šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí a člověk neví kam by složil hlavu.
Přirovnání A ke stříšce vzniká 1 verš. Asociací chatrče a divošských stanů přeskočí fantazie na rovník a autor si přeje přenést jeho klima do našich věčně dešťových krajin. Z rýmu chatrčí- vystrčí se zrodí představa šneka, vystrkujícího růžky z domu, který nosí s sebou. Za pomoci rýmu nad Vltavu- hlavu si autor vybaví obraz ubohých lidí bez přístřeší
& Akrobat – podobenství o osudu poezie v moderním světě
& Edison – polytematická báseň o 5 zpěvech, oslavuje tvůrčí činnost člověka, který pojímá práci jako dobrodružství a hrdinství. Jsou to konkrétní autorovy zážitky-toulky pro pražských mostech v noci a přitažlivost jejich světel, pak Edisonův životopis v novinách. Postava Ed. – zosobnění všech kladných sil, proti ní staví básník svět hazardních hráčů. Tuto a další básně (akrobat, podivuhodný kouzelník, signál času)zařadil do sbírky & Básně noci.
& Sbohem a šáteček – inspirace z cest do Francie, lyrický cestovní deník a vyznívá jako autorovo vyznání vztahu k francouzským básníkům.
V r. 1934 Skupina surrealistu v ČSR – Teiga a Nezval založili.
Surrealistickou etapu představují sbírky
& Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Absolutní hrobař – 1. sbírka představuje autorův tvůrčí individualismus, poslední sbírka je výrazem odporu k fašismu.
Anonymně vydává surrealistická díla & 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida – společnost je zde nazírána očima nezaměstnaného studenta. Další sbírky Roberta Davida nedosáhly takové kvality.
- léta
& Matka a naděje-autor zde tlumočí vroucí obavy o nemocnou matku a zároveň obraz matky přerůstá v obraz národa a vlasti
& Pět minut za městem – vrací se k motivům domova a k období dětství.
& Historický obraz – reagoval na události Mnichova 1938
& Óda na návrat Karla Hynka Máchy – zobrazil manifestační převoz Máchových ostatků z Litoměřic do Prahy po zabrání Sudet.
Další díla: & Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou– varování před zneužitím atomové energie
Jaroslav SEIFERT (1901-1986)
- narodil se na Žižkové v rodině zámečníka
- před maturitou opustil gymnázium a živil se jako žurnalista a spisovatel
- jako novinář začal v Rudém právu, pak časopis Rovnost v letech 1922-25 redigoval satirický čas. Sršatec
- po 2 světové válce redaktor odborářského deníku Práce
- 1949 byl spisovatelem z povolání
- 1957 na II. sjezdu svatu čs. spisovatelů se otevřeně zastal uvězněných spisovatelů (Jana Zahradníka)
- 1968-69 vystoupil otevřeně proti totalitnímu režimu
- 1969-70 předsedou Svazu českých spisovatelů
- v období normalizace nesměl až na drobné výjimky oficiálně publikovat, básně vycházeli v exilu a samizdatu
- 1984 dostal Nobelovu cenu za literaturu
Proletářská:
& Město v slzách-představa světa bez bídy, má touhu léčit a potěšit ubohé tohoto světa, vyjadřuje soucit s chudými
& Sama láska – naznačuje autorův postupný tvůrčí obrat. Město jako hranatý obraz utrpění, kdysi ho odmítal, obraz se mění oslavuje moderní život.
Poetismus:
& Na vlnách TSF – telegrafie sans fil – bezdrátová telegrafie, rádio. Později vycházela pod názvem Svatební cesta. Inspirace z cest po Francii, Španělsku a Itálii. Verše vyjadřují radostné opojení celým světem, jsou plné hravé fantazie a rozmarného citu.
& Poštovní holub – začíná být skeptický vůči možnostem napravit svět. tato sbírka uzavírá jeho poetistické období
Intimní poezie:
& Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem – autor se nostalgicky vrací dětství, vzpomíná na svou matku, na své první lásky. Jeho lyrická zpověď je upřímná, krásu hledá v obyčejných zážitcích.
Občanská poezie:
& Osm dní – 10 elegií, nejvíce zapůsobil touto sbírkou po Masarykově smrti
& Zhasněte světla – reakce na mnichovskou zradu, vyjadřuje zde i vztah k rodné zemi.
& Vějíř Boženy Němcové – je pro něj symbolem českého jazyka a domova
& Světlem oděna a & Kamenný most – alegoricky působila tvorba o Praze, hlavně její krásy a velikosti
Konstantin BIEBL (1951-1989)
- narodil se ve Slavětíně u Loun v rodině zubního lékaře
- jeho rodinu poznamenala 1. světová, otec v ní spáchal sebevraždu, on sám byl voják na balkánské frontě
- 1918 byl zraněn, upadl do zajetí, byl odsouzen k smrti,podařilo se mu uprchnout
- po válce studoval na lékařské fakultě, ale tomuto povolání se nevěnoval
- podnikl několik zahraničních cest
- 1934 se stal členem surrealistické skupiny v ČSR
- po válce pracoval na ministerstvu informací, život ukončil sebevraždou
& Cesta k lidem – napsal ji se svým strýcem Arnoštem Rážem, tyto verše mají blízko k chlapeckým básním Wolker – vliv vitalismu
Proletářská poezie:
& Věrný hlas – byla věnována J. Wolkerovi, básník touží obejmout svět a ochránit ho před všemi bolestmi a utrpením
& Zlom a & Zloděj z Bagdádu –
Poetismus:
& Zlaté řetězy – zde experimentoval ve zvukové výstavbě veršů
& S lodí, jež dováží čaj a kávu– vrcholové dílo, bylo inspirováno autorovou cestou do Indonésie. V 1. oddíle sbírky začarovaná studánka jsou zařazeny básně milostné
básně s tématikou 1. světové a prožitky z mládí – vzpomínky na otce a jeho pacienty v básni & Pacienti.
Ve 2 oddíle, má stejný název jako sbírka, zachycuje své zážitky z cesty do Indonésie, mísí se tu exotika s melancholickými verši stesku po domově a po matce. Poslední oddíl nazvaný Protinožci věnoval Jaroslavu Seifertovi.
& Nový ikaros – odráží atmosféru hluboké společenské krize. Život se mu jeví jako pohled do tmy a prázdna. Všemu může být na světě konec, jen ne lásce,která dává nejzávratněji pocítit velikost života.
& Nebe, peklo, ráj – surrealistickou etapu reprezentuje tato sbírka
Česká poezie 30. let
(patří k poetismu, ale už je to jiné než u ostatních)
František HALAS (1901-1949)
- pocházel z brněnské dělnické rodiny
- mládí prožil v bídě a otřesech 1. světové
- učil se knihkupcem a zde se mu otevřel svět literatury
- 1921 publikoval v komunistických časopisech
- stal se zakladatelem brněnského Devětsilu, společně s lit. kritikem Bedřichem Václavkem redigoval časopis Pásmo a sborník Fronta
- 1926 získal místo redaktora v pražském nakladatelství Orbis
- po válce se stal předsedou Syndikátu čs. spisovatelů a pracoval na ministerstvu financí
& Sépie – programově se hlásí k poetismu svou bohatou metaforikou a překvapivým spojováním představ
místo optimismu a opojení ze života převažuje smutek, časté jsou motivy smrti, hřbitova a noci.
& Kohout plaší smrt– zařadil se do subjektivní a meditativní poezie,
– převažuje zde tragická lidská existence
- pocit pomíjejícnosti, je nedůvěřivý ke světu i k vlastnímu nitru
- mučí ho otázky života a smrti, hledá na ně odpověď, nenalézá ji
& Dělnice– básnická skladba, vzpomínka na předčasně zemřelou matku s obrazem typického osudu proletářských žen , které živoří a stárnou. Dokazuje tak hloubku soc. cítění
& Staré ženy – podává až krutě reálně vidění tragických rysů osamělé ženy na sklonku života. Líčí zde jednotlivé části ženského těla: oči, ruce, vlasy, klín a tvář, zkonkrétňuje tak představu fyzického stárnutí, které pustoší tělo ženy, znamená to smutný a beznadějný konec jejich životních funkcí.
& Dokořán – projevuje se obrat v jeho poezii, verše jsou subjektivní a na druhé straně verše spol. angažované – reagující na španělskou občanskou válku
& Torzo naděje– umělecky nejsilnějším vyjádřením pocitů lidu r. 1938 z fašistického ohrožení.
- v básních se střídá hrozba s bojovým odhodláním, úzkost s nadějí, důvěra ze zradou,hrdost s ponížením
- vyjadřuje neústupnost lidu před německým agresorem, vlastenecky vyzývá k boji na obranu země
- obrací se k těm, kteří s úzkostí porovnávají náš počet s počtem nepřátel – báseň Praze
- tragicky děj národní potupy je sledován den po dni, proto Halas nepropadá v zoufalství, živí v národu naději
& Naše paní Božena Němcová – patří k nejlepším uměleckým vyjádřením osobnosti této spisovatelky
verše vyznívají jako hold a díky patronce české řeči. Obraz osudu ženy bojovnice jako vzoru národní hrdosti a síly.
Vilém ZÁVADA (1905-1982) patří také do otázky č. 25 umělec našeho kraje
- narodil se v Hrabové u Ostravy
- v Ostravě absolvoval gymnázium a v Praze studia na filozofické fakultě
- pracoval jako nakladatelský redaktor v Anetinu a Melantrichu
- později byl knihovníkem v Národní knihovně, poté v Univerzitní knihovně
- na počátku 50. let byl činný ve Svazu čs. spisovatelů
- 1953 byl spisovatelem z povolání
& Panychida
- parné dozvuky poetismu, básník je okouzlen tvorbu Apollinairovu, celkový charakter sbírky je jako u Halase
tragický.
- do popředí se dostává vědomí básníkovy osamělosti a osobní nezakotvenosti, v paměti mu zůstává 1. světová v níž ztratil otce
& Siréna – tragický pohled na skutečnost ještě zesílen. Vyslovuje zde tragický soud nad světem, v němž převažuje smutek, smrt a strach.
& Cesta pěšky – obraz dětství a rodného kraje
& Hradní věž – reagoval na Mnichov a počátek okupace. Je přesvědčen o nezrušitelnosti bytí naší země.
Vladimír HOLAN (1905-1980) pokračování poetismu, prvky smrti
- narodil se v Praze, v jeho 6 letech se odstěhovali do Bělé pod Bezdězem
- atmosféra „Máchovy krajiny“ silně ovlivnila básníkovo dílo
- studium práv v Praze nedokončil, pracoval jako úředník v Penzijním ústavu
- tato práce ho neuspokojovala, tak od 30. let se věnoval jen literatuře
Je tvůrcem reflexní (úvahové) lyrické poezie, základní metodou je hluboké přemýšlení-meditace. Metaforika jeho veršů je velmi složitá a neobvyklá. Také křížil slova – spojování různorodých slov, př. mák horečky, na kovadlině vodky, k tobě se vzdaluji atd.
vrcholovým dílem 30. let je
& Kameni, přicházíš…. – básnická sbírka, vedle meditativní poezie se začíná objevovat i tvorba společenská.
- bylo to dáno hrozícím nebezpečím nástupu fašismu
– proto např. témata španělské občanské války Madrid
& Září 1938 – vyslovil v ní jako Halas v hněvivých slokách odsouzení mnichovské zrady a pocity uraženého národa
epické básně:
& První testament
& Tereza Planetová – psána metodou rámcové povídky: postava rámcového příběhu se stává vypravěčem druhého hlavního příběhu.
- lékař povolaný k smrtelně raněnému mladíkovi tu vypravuje básníkovi o své dávné lásce k dívce Tereze
- o svých citech jí nikdy neřekl, když se po 30 letech vrátil, Terezu už nikdo neznal
- jde o vyslovení pomíjivosti a krásy a něhy, ale také nad tím, jak často člověk svou neschopností k aktivnímu činu ztrácí nenahraditelné hodnoty
František HRUBÍN (1910-1971) začátek básníků 30. let (skupina mladších)
- osobitý autor přírodní a milostné lyriky, autor veršů pro děti a divadelních her
- narodil se v Praze, mládí prožil v Posázaví
- po nedokončení právnických a filozofických studií pracoval jako knihovník
- po válce se věnoval výhradně literatuře
poezie:
& Zpívání z dálky – nejvýznamnější sbírka a & Krásná po chudobě
- obsahují verše přírodní a milostné poezie, jsou charakteristické svou melodičností
- objevují se motivy okouzlení letní noci, řeky plynoucí jako lidský osud
& Země po polednách – představuje reflexní (úvahovou) poezii , kde se zamýšlí nad lidským údělem, k němuž oddělitelně patří i bolest a utrpení
& Včelí plást a & Země sudička – vydány v době okupace, oslavuje zde chudobu jako zdroj štěstí
- motiv země jako jediného bohatství chudého člověka je stejně jako u Nerudy (písně kosmické) spojován s nekonečností vesmíru a se vztahem k domovu.
Jan ZAHRADNÍČEK (1905-1960)
- nejvýznamnější básník české katolické poezie
- pocházel s Třebíčská, v dětství si těžce poškodil páteř
- krátce se učil krejčím, pak vystudoval gymnázium
- studia na filozofické fakultě nedokončil a věnoval se literární činnosti
- 1940-48 redigoval katolický časopis Akord, zároveň působil jako nakladatelský redaktor v Brně
- 1951 se skupinou katolických intelektuálů odsouzen k 13 letům vězení v nezákonném procesu
- propuštěn byl po všeobecné amnestii a krátce nato zemřel
V jeho poezii se objevují motivy noci jako symbolu smrti, hořkosti a smutku, např. ve sbírce
& Pokušení smrti – smrt se mu stává klíčem k pochopení života i jeho přechodných radostí
& Návrat – sbírka, načas lez její neustálou přítomnost ve vědomí překonávat návratem do dětství
& Jeřáby – je prolomena básníkova tesknota a přízrak smrti je zatlačen pocitem svobody a opojnosti života v božím pořádku
& Pozdravení slunci – nejčastějším motivem je světlo a sluneční jas. Slunce je zároveň symbolem Boha jako vše pronikajícího základu veškerého bytí. Vedle těchto veršů se však objevuje i obava z budoucnosti, např.
& Zemi mé – vyjadřuje pocit ohrožení vlasti a sílu hledá v semknutosti národa
& Korouhve – alegoricky reaguje na období okupace a vkládá osud národa do rukou českých patronů- sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa a sv. Jana Nepomuckého
Jiří ORTEN (1919-1941)
- jm. Jiří Ohrenstein
- narozen v Kutné hoře, rodiny židovského obchodníka, měl šťastné dětství
- po gymnáziu studoval konzervatoř, r. 1939 z rasových důvodů vyloučen
- jeho starší bratr emigroval, Jiří zůstal a prošel mnoha zaměstnáními
- své sbírky vydával pod pseudonymy
- zemřel v den svých 22. narozenin, kdy byl na Palackého náměstí v Praze přejet německou sanitkou
svůj básnický talent naznačil již v prvních sbírkách
& Čítanka jaro a & Cesta k mrazu-stejně jako Wolker vyjadřuje láskyplný vztah k věcem kolem, tento pocit však mizí a nastupuje beznaděje i když se k ní staví statečně
& Ohnice – nejvýznamnější dílo, obsahuje verše životní tragiky, absurdity, osamění a předtuchy smrti
- objevují se i verše plné vnitřní harmonie, potřeby jistoty a lásky
- často se opakuje motiv loučení, rozchodu, míjení se
- nejvýraznějším tématem je však smrt, kterou vyjadřuje jako sníh, zima, ticho, hřbitov, stmívání nebo Morana
- aby zažehnal strach z její přítomnosti, občas po ní touží a dává jí vábivé podoby