Do popředí se dostává proletářská poezie – začíná v r. 1920 vydáním sbírky & Pracující den (Josef Hora)- sbírka vydaná v duchu proletářského umění. A končí r. 1924 Wolkerovou smrtí.

Proletářskou poezii spojovalo komunistické přesvědčení a myšlenka revoluční proměny kapitalistické společnosti ve společnost socialistickou.

 

Základní programové požadavky:

1. a) umění třídní a proletářské – snaha přiblížit se dělnictvu
2. b) boj proti sociálnímu útlaku a válce a prosazování kolektivismu
3. c) básně jsou bojové, vyzývají k nějakému odporu
4. d) optimismus – věřili v přetvoření společnosti k lepšímu

 

Programovým manifestem se stala stať Jiřího Wolkera & Proletářské umění, otištěna v Nejedlého časopise Var  r.1922.

Je představována tvorbou básníků 3 generací: nejstarší: Stanislav Kostka Neuman, střední: Josef Hora a Jindřich Hořejší  (r. 1931 vychází poslední proletářská sbírka),nejmladší generace: Jiří Wolker, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl.

 

Významnou úlohu v tomto období sehrálo sdružení Devětsil významné sdružení. Sdružení bylo založeno 5.10.1920 v Praze. 1 předsedou Devětsilu se stal Vladislav Vančura, po něm to převzal literární kritik a teoretik Karel Teige.  Nejvýznamnějším časopisem Devětsilu byla Revue Devětsilu – RED vydáván v letech 1927-31.

Brněnská skupina vydávala časopis Pásmo.

Významní představitelé: Nezval, Vančura, Seifert, Halas, Závada, krátce Wolker, z divadla: E.F. Burian, Honzl, Voskovec, Werich, z lit. kritiků a teoretiků:  Teige, výtvarníků: Štýrský, Šíma atd.

 

Stanislav Kostka NEUMANN  (1875-1947)

• pocházel z rodiny zámožného pražského advokáta
• byl vychováván matkou a tetami v rodné olšanské vile, později se stala centrem Neumannovi anarchistické literární družiny (scházeli se tam)
• 1894 odsouzen do vězení pro účast v hnutí Omladina

ve vězení vznikla větší část veršů jeho 1 básnické sbírky & Nemesia bonorum custos (Spravedlnost, ochránkyně dobrých) – obsahuje vězeňskou a milostnou lyriku.

 

Ostré zákroky rakouské vlády proti radikalismu odráží sbírky: & Jsem apoštol nového žití, & Apostrofy hrdá a vášnivá.

Od ostatních dekadentů se odlišoval buřičským postojem, přivedlo ho to k anarchistickému hnutí, mluvčím se u nás stal Neumannův časopis  Nový kult

 

& Kniha lesů, vod a strání – vrchol tvorby. Z veršů vyvěrají pocity životní pohody, smyslového okouzlení přírodou a autor zde vyslovuje vedle chvály země radost z prosté existence a účasti na věčném přírodním dění. Jsou řazeny od zimy do podzimu.

 

Poezie:

& Nové zpěvy – básně jsou psány volným veršem, užívá zde hovorových slov a chce především oslavit tvořivou  lidskou práci, techniku, moderní život a velkoměsto. Prolínají se zde motivy civilizace a přírody.

 

Před koncem války se vrací do Prahy, kde zakládá časopisy Červen a Kmen věnuje se práci při zakládání KSČ, kulturní politiku se snaží usměrnit podle sovětského vzoru v časopise Proletkult.

& Rudé zpěvy – úpadková sbírka, touto sbírkou se přihlásil k proletářské poezii. Obsahuji verše agitující pro komunistickou revoluci. Naděje na uskutečnění vložil do sovětského svazu, nekriticky ho obdivoval, aniž by znal pravou realitu.

 

& Staří dělníci – dělník umírá, ale jeho práce žije dál. V dalších básních varuje před fašismem a odráží v nich

události občanské války ve Španělsku

& Anti-Gide (žid), aneb Optimismus bez pověr a iluzí – zaútočil proti francouzskému spisovateli André Gidovi, který kritizoval stalinistické poměry v SSSR, zvláště politické procesy.

 

Josef HORA (1891-1945 )

• básník, prozaik a literární kritik
• narodil se v Dobříni u Roudnice, strávil zde své mládí
• po studiích práv se věnoval žurnalistice a literatuře, byl kulturním redaktorem Práva lidu, později Rudé práv
• zemřel krátce po osvobození

 

proletářská poezie

& Pracující den – tvoří jí básně vitalistické (obrazy přírody, domova, radosti ze života a lásky), civilizační (technická dynamika moderní doby). Autor se zamýšlí nad osudy dělníků a věří v soc. humanismus. např.

& Na hoře – báseň

& Srdce a vřava světa a & Bouřlivé jaro – sbírky. Kladl důraz na vyváženost obsahové a estetické složky proletářských veršů stejně jako Wolker. Tvrdil, že poezie bez umění není myslitelná, dostává se do polemiky s Neumannem.

 

Subjektivní lyrické poezie

& Itálie, & Struny ve větru – je poznamenána autorovou cestou do SSSR.

Poezie občanská

& Máchovská variace – prokázal vnitřní spřízněnost s velkým básníkem. Sbírka byla odrazem zesíleného vlastenectví a citu pro národní tradice v době narůstajícího nebezpečí fašismu.

& Domov – reakce na politickou situaci. Vyjadřuje lásku k rodné zemi a odkazuje na humanistické národní tradice. Vrací se k Máchovi, Vrchlickému, Masarykovi a Šaldovi. Nejznámější báseň & Zpěv rodné zemi

& Jan Houslista – báseň, v úryvcích líčí českého umělce, který zažil ve světě slávu i zklamání a vrací se domů, protože zde mu lidé rozumějí, hlavně ti obyčejní. Pravý smysl života vidí v práci pro vlast.

 

Jiří WOLKER (1900-1924)

• narodil se v Prostějově v rodině bankovního úředníka
• byl všestranně nadaný-literatura, hudba, malování. Už jako gymnazista publikoval v různých časopisech
• po maturitě studoval práva v Praze, navštěvoval také přednášky F.X.Šaldy a Nejedlého na filozofické fakul.
• 1921 členem KSČ
• 1921-22 člen brněnské literární skupiny vyznávající nebojovný humaditní socialismus
• krátce členem Devětsilu
• 1923 lékaři zjistili, že má tuberkulózu, léčil se u Jaderského moře ve Vysokých Tatrách, této chorobě podlehl

 

& Host do domu – 1. sbírka. Je poznamenána všemi znaky poválečné poezie: pokorný pohled na svět, křesťansky laděný souti se všemi trpícími

& Pokora – báseň, přechází až do chlapecké naivity

& Jitřní píseň – báseň, touží po lidské družnosti. Touha po úzkém spojení s každodenní skutečností, byly básně naplněny nejprostšími věcmi, které člověka obklopují (okno, domy, ulice)

& Poštovní schránka – báseň, snaží se ji zlidštit

 

& Svatý kopeček– je psaná formu pásma. Autor se zde druží se všemi lidmi toužícími vytvořit spravedlivý svět. Má vzpomínkový charakter:vstupní projev u nemocné babičky přechází ve vzpomínku na setkání s kamarádem v lese, pak návštěvu u jiného přítele a nakonec večer strávený na okraji vesnice v kruhu přátel.

 

& Těžká hodina– sbírka, svědčí o básníkově přerodu, které naznačuje stejnojmenná báseň. Stává se básníkem osudů I nároků proletáře. Dělník v jeho verších není předmětem soc. zájmu, stává se nositelem nového lidství

Do sbírky zařazeny básně & Balada o očích topičových– dělník, který dává lidem světlo, ztrácí při své práci zrak a zdraví

& Balada o nenarozeném dítěti – vyjadřuje bolest chudých milenců, kteří nemohou přivést na svět dítě

& Balada o snu, Balada z nemocnice, Balada o námořníkovi.

 

Nejvýznamnějším básníkem proletářské poezie jak svou tvorbou básnickou, tak i programovými statěmi. Jeho dílo bylo nadšeně přijato mladou generací, vyjadřovalo její nálady a tužby.

 

Poetismus

je odvozen od slova poezie. Jde o český umělecký směr, projevil se hlavně v literatuře 20.let 20. stol.

zrodil se v období hosp. konjunktury 1924-29, kdy ve  všech spole. Vrstvách zapouštěla kořeny představa o nepřetržitém vzestupu životní úrovně.

 

 

Charakteristické rysy:

1. a) odmítá podřízenost umění dosavadní politice a ideologii
2. b) jeho představitelé spojovali své revoluční přesvědčení s revolucí v umění
3. c) principem umění je lyrismus
4. d) v tvorbě převládá neobyčejná obraznost, humor a veselí, lidská hravost, imaginace, smysl pro fantazii a citové

prožívání

1. e) inspirovali se lidovou zábavou (cirkus, kino, varieté, nedělní fotbal), exotikou a cestováním

 

Uplatnil se:

1. a) v poezii: Nezval, Seifert, Biebl, počátky tvorby Halase, Závady
2. b) v próze: Vančura, Konrád
3. c) v divadle a dramatu: Voskovec, Werich, Honzl

 

Autor manifestů poetismu byl literární teoretik Karel Teige, jehož 1. manifest vyšel r. 1924. v r. 1924 vyšla Nezvalova báseň & Podivuhodný kouzelník.

 

Vítězslav NEZVAL (1900-1958)

• narodil se na Jižní Moravě v učitelské rodině
• po maturitě studoval práva a filozofickou fakultu, nedokončil je
• živil se jako spisovatel, pouze 1 sezónu byl dramaturgem Osvobozeného divadla
• od r. 1922 byl členem Devětsilu

 

& Most

& Podivuhodný kouzelník – zahajuje etapu poetismu. Skládá se 7 zpěvů. Jde o autorův lyrický autoportrét, nikoli o epický životopis. Básník kouzelník tu prochází životem, aby jej poznal, pochopil jeho smysl, krásu, dobral se podstaty nikdy nekončícího se obnovování a proměnlivosti.

 

& Pantomima – depeše na kolejích, Pantomima a Abeceda. Vytvořena na základě představ z tvarů písmen a rýmů. A – nazváno buď prostou chatrčí, Ó palmy přeneste svůj rovník přes Vltavu, šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí a člověk neví kam by složil hlavu.

Přirovnání A ke stříšce vzniká 1 verš. Asociací chatrče a divošských stanů přeskočí fantazie na rovník a autor si přeje přenést jeho klima do našich věčně dešťových krajin. Z rýmu chatrčí- vystrčí se zrodí představa šneka, vystrkujícího růžky z domu, který nosí s sebou. Za pomoci rýmu nad Vltavu- hlavu si autor vybaví obraz ubohých lidí bez přístřeší

 

& Akrobat – podobenství o osudu poezie v moderním světě

& Edison – polytematická báseň o 5 zpěvech, oslavuje tvůrčí činnost člověka, který pojímá práci jako dobrodružství a hrdinství. Jsou to konkrétní autorovy zážitky-toulky pro pražských mostech v noci a přitažlivost jejich světel, pak Edisonův životopis v novinách. Postava Ed. – zosobnění všech kladných sil, proti ní staví básník svět hazardních hráčů. Tuto a další básně (akrobat, podivuhodný kouzelník, signál času)zařadil do sbírky & Básně noci.

& Sbohem a šáteček – inspirace z cest do Francie, lyrický cestovní deník a vyznívá jako autorovo vyznání vztahu k francouzským básníkům.

 

V r. 1934 Skupina surrealistu v ČSR – Teiga a Nezval založili.

Surrealistickou etapu představují sbírky

& Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Absolutní hrobař – 1. sbírka představuje autorův  tvůrčí individualismus, poslední sbírka je výrazem odporu k fašismu.

 

Anonymně vydává surrealistická díla & 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida – společnost je zde nazírána očima nezaměstnaného studenta. Další sbírky Roberta Davida nedosáhly takové kvality.

 

30. léta

& Matka a naděje-autor zde tlumočí vroucí obavy o nemocnou matku a zároveň obraz matky přerůstá v obraz národa a vlasti

& Pět minut za městem – vrací se k motivům domova a k období dětství.

& Historický obraz – reagoval na události Mnichova 1938

& Óda na návrat Karla Hynka Máchy – zobrazil manifestační převoz Máchových ostatků z Litoměřic do Prahy po zabrání Sudet.

 

Další díla: & Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou– varování před zneužitím atomové energie

Jaroslav SEIFERT (1901-1986)

• narodil se na Žižkové v rodině zámečníka
• před maturitou opustil gymnázium a živil se jako žurnalista a spisovatel
• jako novinář začal v Rudém právu, pak časopis Rovnost v letech 1922-25 redigoval satirický čas. Sršatec
• po 2 světové válce redaktor odborářského deníku Práce
• 1949 byl spisovatelem z povolání
• 1957 na II. sjezdu svatu čs. spisovatelů se otevřeně zastal uvězněných spisovatelů (Jana Zahradníka)
• 1968-69 vystoupil otevřeně proti totalitnímu režimu
• 1969-70 předsedou Svazu českých spisovatelů
• v období normalizace nesměl až na drobné výjimky oficiálně publikovat, básně vycházeli v exilu a samizdatu
• 1984 dostal Nobelovu cenu za literaturu

 

Proletářská:

& Město v slzách-představa světa bez bídy, má touhu léčit a potěšit ubohé tohoto světa, vyjadřuje soucit s chudými

& Sama láska – naznačuje autorův postupný tvůrčí obrat. Město jako hranatý obraz utrpění, kdysi ho odmítal, obraz se mění oslavuje moderní život.

 

Poetismus:

& Na vlnách TSF – telegrafie sans fil – bezdrátová telegrafie, rádio. Později vycházela pod názvem Svatební cesta. Inspirace z cest po Francii, Španělsku a Itálii. Verše vyjadřují radostné opojení celým světem, jsou plné hravé fantazie a rozmarného citu.

& Poštovní holub – začíná být skeptický vůči možnostem napravit svět. tato sbírka uzavírá jeho poetistické období

 

Intimní poezie:

& Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem – autor se nostalgicky vrací dětství, vzpomíná na svou matku, na své první lásky. Jeho lyrická zpověď je upřímná, krásu hledá v obyčejných zážitcích.

 

Občanská poezie:

& Osm dní – 10 elegií, nejvíce zapůsobil touto sbírkou po Masarykově smrti

& Zhasněte světla – reakce na mnichovskou zradu, vyjadřuje zde i vztah k rodné zemi.

& Vějíř Boženy Němcové – je pro něj symbolem českého jazyka a domova

& Světlem oděna a & Kamenný most – alegoricky působila  tvorba o Praze, hlavně její krásy a velikosti

 

Konstantin BIEBL (1951-1989)

• narodil se ve Slavětíně u Loun v rodině zubního lékaře
• jeho rodinu poznamenala 1. světová, otec v ní spáchal sebevraždu, on sám byl voják na balkánské frontě
• 1918 byl zraněn, upadl do zajetí, byl odsouzen k smrti,podařilo se mu uprchnout
• po válce studoval na lékařské fakultě, ale tomuto povolání se nevěnoval
• podnikl několik zahraničních cest
• 1934 se stal členem surrealistické skupiny v ČSR
• po válce pracoval na ministerstvu informací, život ukončil sebevraždou

 

& Cesta k lidem – napsal ji se svým strýcem Arnoštem Rážem, tyto verše mají blízko k chlapeckým básním Wolker – vliv vitalismu

 

Proletářská poezie:

& Věrný hlas – byla věnována J. Wolkerovi, básník touží obejmout svět a ochránit ho před všemi bolestmi a utrpením

& Zlom a & Zloděj z Bagdádu –

 

Poetismus:

& Zlaté řetězy – zde experimentoval ve zvukové výstavbě veršů

& S lodí, jež dováží čaj a kávu– vrcholové dílo, bylo inspirováno autorovou cestou do Indonésie. V 1. oddíle sbírky začarovaná studánka jsou zařazeny básně milostné

básně s tématikou 1. světové a prožitky z mládí – vzpomínky na otce a jeho pacienty v básni & Pacienti.

Ve 2 oddíle, má stejný název jako sbírka, zachycuje své zážitky z cesty do Indonésie, mísí se tu exotika s melancholickými verši stesku po domově a po matce. Poslední oddíl nazvaný Protinožci věnoval Jaroslavu Seifertovi.

& Nový ikaros – odráží atmosféru hluboké společenské krize. Život se mu jeví jako pohled do tmy a prázdna. Všemu může být na světě konec, jen ne lásce,která dává nejzávratněji pocítit velikost života.

& Nebe, peklo, ráj – surrealistickou etapu reprezentuje tato sbírka

 

 

Česká poezie 30. let

(patří k poetismu, ale už je to jiné než u ostatních)

 

 

František HALAS (1901-1949)

• pocházel z brněnské dělnické rodiny
• mládí prožil v bídě a otřesech 1. světové
• učil se knihkupcem a zde se mu otevřel svět literatury
• 1921 publikoval v komunistických časopisech
• stal se zakladatelem brněnského Devětsilu, společně s lit. kritikem Bedřichem Václavkem redigoval časopis Pásmo a sborník Fronta
• 1926 získal místo redaktora v pražském nakladatelství Orbis
• po válce se stal předsedou Syndikátu čs. spisovatelů a pracoval na ministerstvu financí

 

& Sépie – programově se hlásí k poetismu svou bohatou metaforikou a překvapivým spojováním představ

místo optimismu a opojení ze života převažuje smutek, časté jsou motivy smrti, hřbitova a noci.

 

& Kohout plaší smrt– zařadil se do subjektivní a meditativní poezie,

–      převažuje zde tragická lidská existence

• pocit pomíjejícnosti, je nedůvěřivý ke světu i k vlastnímu nitru
• mučí ho otázky života a smrti, hledá na ně odpověď, nenalézá ji

 

& Dělnice– básnická skladba, vzpomínka na předčasně zemřelou matku s obrazem typického osudu proletářských žen , které živoří a stárnou. Dokazuje tak hloubku soc. cítění

 

& Staré ženy – podává až krutě reálně vidění tragických rysů osamělé ženy na sklonku života. Líčí zde jednotlivé části ženského těla: oči, ruce, vlasy, klín a tvář, zkonkrétňuje tak představu fyzického stárnutí, které pustoší tělo ženy, znamená to smutný a beznadějný konec jejich životních funkcí.

 

& Dokořán – projevuje se obrat v jeho poezii, verše jsou subjektivní a na druhé straně verše spol. angažované – reagující na španělskou občanskou válku

 

& Torzo naděje– umělecky nejsilnějším vyjádřením pocitů lidu r. 1938 z fašistického ohrožení.

• v básních se střídá hrozba s bojovým odhodláním, úzkost s nadějí, důvěra ze zradou,hrdost s ponížením
• vyjadřuje neústupnost lidu před německým agresorem, vlastenecky vyzývá k boji na obranu země
• obrací se k těm, kteří s úzkostí porovnávají náš počet s počtem nepřátel – báseň Praze
• tragicky děj národní potupy je sledován den po dni, proto Halas nepropadá v zoufalství, živí v národu naději

 

& Naše paní Božena Němcová – patří k nejlepším uměleckým vyjádřením osobnosti této spisovatelky

verše vyznívají jako hold a díky patronce české řeči. Obraz osudu ženy bojovnice jako vzoru národní hrdosti a síly.

 

Vilém ZÁVADA (1905-1982) patří také do otázky č. 25 umělec našeho kraje

• narodil se v Hrabové u Ostravy
• v Ostravě absolvoval gymnázium a v Praze studia na filozofické fakultě
• pracoval jako nakladatelský redaktor v Anetinu a Melantrichu
• později byl knihovníkem v Národní knihovně, poté v Univerzitní knihovně
• na počátku 50. let byl činný ve Svazu čs. spisovatelů
• 1953 byl spisovatelem z povolání

 

& Panychida

• parné dozvuky poetismu, básník je okouzlen tvorbu Apollinairovu, celkový charakter sbírky je jako u Halase

tragický.

• do popředí se dostává vědomí básníkovy osamělosti a osobní nezakotvenosti, v paměti mu zůstává 1. světová v níž ztratil otce

& Siréna – tragický pohled na skutečnost ještě zesílen. Vyslovuje zde tragický soud nad světem, v němž převažuje smutek, smrt a strach.

 

& Cesta pěšky – obraz dětství a rodného kraje

& Hradní věž – reagoval na Mnichov a počátek okupace. Je přesvědčen o nezrušitelnosti bytí naší země.

 

 

Vladimír HOLAN  (1905-1980) pokračování poetismu, prvky smrti

• narodil se v Praze, v jeho 6 letech se odstěhovali do Bělé pod Bezdězem
• atmosféra „Máchovy krajiny“ silně ovlivnila básníkovo dílo
• studium práv v Praze nedokončil, pracoval jako úředník v Penzijním ústavu
• tato práce ho neuspokojovala, tak od 30. let se věnoval jen literatuře

 

Je tvůrcem reflexní (úvahové) lyrické poezie, základní metodou je hluboké přemýšlení-meditace. Metaforika jeho veršů je velmi složitá a neobvyklá. Také křížil slova – spojování různorodých slov, př. mák horečky, na kovadlině vodky, k tobě se vzdaluji atd.

 

vrcholovým dílem 30. let je

& Kameni, přicházíš…. – básnická sbírka, vedle meditativní poezie se začíná objevovat i tvorba společenská.

• bylo to dáno hrozícím nebezpečím nástupu fašismu

–      proto např. témata španělské občanské války Madrid

 

& Září 1938 – vyslovil v ní jako Halas v hněvivých slokách odsouzení mnichovské zrady a pocity uraženého národa

 

epické básně:

& První testament

& Tereza Planetová – psána metodou rámcové povídky: postava rámcového příběhu se stává vypravěčem druhého hlavního příběhu.

• lékař povolaný k smrtelně raněnému mladíkovi tu vypravuje básníkovi o své dávné lásce k dívce Tereze
• o svých citech jí nikdy neřekl, když se po 30 letech vrátil, Terezu už nikdo neznal
• jde o vyslovení pomíjivosti a krásy a něhy, ale také nad tím, jak často člověk svou neschopností k aktivnímu činu ztrácí nenahraditelné hodnoty

 

František HRUBÍN (1910-1971) začátek básníků 30. let (skupina mladších)

• osobitý autor přírodní a milostné lyriky, autor veršů pro děti a divadelních her
• narodil se v Praze, mládí prožil v Posázaví
• po nedokončení právnických a filozofických studií pracoval jako knihovník
• po válce se věnoval výhradně literatuře

 

poezie:

& Zpívání z dálky – nejvýznamnější sbírka  a & Krásná po chudobě

• obsahují verše přírodní a milostné poezie, jsou charakteristické svou melodičností
• objevují se motivy okouzlení letní noci, řeky plynoucí jako lidský osud

 

& Země po polednách – představuje reflexní (úvahovou) poezii , kde se zamýšlí nad lidským údělem, k němuž oddělitelně patří i bolest a utrpení

 

& Včelí plást a & Země sudička – vydány v době okupace, oslavuje zde chudobu jako zdroj štěstí

• motiv země jako jediného bohatství chudého člověka je stejně jako u Nerudy (písně kosmické) spojován s nekonečností vesmíru a se vztahem k domovu.

 

Jan ZAHRADNÍČEK (1905-1960)

• nejvýznamnější básník české katolické poezie
• pocházel s Třebíčská, v dětství si těžce poškodil páteř
• krátce se učil krejčím, pak vystudoval gymnázium
• studia na filozofické fakultě nedokončil a věnoval se literární činnosti
• 1940-48 redigoval katolický časopis Akord, zároveň působil jako nakladatelský redaktor v Brně
• 1951 se skupinou katolických intelektuálů odsouzen k 13 letům vězení v nezákonném procesu
• propuštěn byl po všeobecné amnestii a krátce nato zemřel

 

V jeho poezii se objevují motivy noci jako symbolu smrti, hořkosti a smutku, např. ve sbírce

& Pokušení smrti – smrt se mu stává klíčem k pochopení života i jeho přechodných radostí

& Návrat – sbírka,  načas lez její neustálou přítomnost ve vědomí překonávat návratem do dětství

& Jeřáby – je prolomena básníkova tesknota a přízrak smrti je zatlačen pocitem svobody a opojnosti života v božím pořádku

& Pozdravení slunci –  nejčastějším motivem je světlo a sluneční jas. Slunce je zároveň symbolem Boha jako vše pronikajícího základu veškerého bytí. Vedle těchto veršů se však objevuje i obava z budoucnosti, např.

& Zemi mé – vyjadřuje pocit ohrožení vlasti a sílu hledá v semknutosti národa

 

& Korouhve – alegoricky reaguje na období okupace a vkládá osud národa do rukou českých patronů- sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa a sv. Jana Nepomuckého

 

Jiří ORTEN (1919-1941)

• jm. Jiří Ohrenstein
• narozen v Kutné hoře, rodiny židovského obchodníka, měl šťastné dětství
• po gymnáziu studoval konzervatoř, r. 1939 z rasových důvodů vyloučen
• jeho starší bratr emigroval, Jiří zůstal a prošel mnoha zaměstnáními
• své sbírky vydával pod pseudonymy
• zemřel v den svých 22. narozenin, kdy byl na Palackého náměstí v Praze přejet německou sanitkou

 

svůj básnický talent naznačil již v prvních sbírkách

& Čítanka jaro a & Cesta k mrazu-stejně jako Wolker vyjadřuje láskyplný vztah k věcem kolem, tento pocit však mizí a nastupuje beznaděje i když se k ní staví statečně

 

& Ohnice – nejvýznamnější dílo, obsahuje verše životní tragiky, absurdity, osamění a předtuchy smrti

• objevují se i verše plné vnitřní harmonie, potřeby jistoty a lásky
• často se opakuje motiv loučení, rozchodu, míjení se
• nejvýraznějším tématem je však smrt, kterou vyjadřuje jako sníh, zima, ticho, hřbitov, stmívání nebo Morana
• aby zažehnal strach z její přítomnosti, občas po ní touží a dává jí vábivé podoby