Česká meziválečná poezie
Historický kontext
1917 – Velká říjnová socialistická revoluce
1918 – konec 1. sv. války, zformování samostatného Československa – první republika – Masaryk prezidentem
– ekonomické a sociální problémy Þ kritika Þ sociální propad, spor mezi dělníky a kapitalismem
1920 – boj o Lidový dům (dnes sídlo ČSSD v Hybernské ulici)
1921 – vznik komunistické strany, vytvořený z levicově orientovaných sociálních demokratů, silně ovlivněn SSSR
– mnozí umělci začínají sociálně cítit
1922 – vznik Sovětského svazu
1924 – umírá Lenin a nastupuje Stalin
1920 – vznik spolku Devětsil (sdružení umělců se sociálním programem proletářské poezie, hájí dělníky)
– členové např.: Vančura, Seifert, Hora, Hořejší, Neumann
– umělci upřednostňovali angažovanost před uměleckou kvalitou (= sloužím dělnické třídě)
- program: dělnický boj za spravedlnost, dělník je středem světa, výzvy k revoluci (motivy revoluce)
– základní sbírkou: S. K. Neumann – „Rudé zpěvy“ – typická proletářská poezie
motto: „Svatá třídní nenávist“ – třídní: kapitalisté, dělníci – svatá Þ dělníci mají právo nenávidět kapitalisty
Přehled české poezie 1. poloviny 20. století
- etapa – působí směry 90. let
- a) Česká moderna – symbolismus, dekadence, naturalismus, impresionismus (Sova, Šalda aj.)
b) Generace buřičů – anarchismus a satanismus (Dyk, Šrámek, Toman, Bezruč, Gellner) - etapa – civilizační poezie = česká obdoba futurismu – např. Nové zpěvy – S. K. Neumann
- etapa – vliv první světové války – antimilitarismus – např. Modrý a rudy – F. Šrámek, Pohádky naší vesnice – V. Dyk
- etapa – vitalismus – např. Kniha lesů, vod a strání – S. K. Neumann, Splav – F. Šrámek
- etapa – proletářská poezie – v roce 1920 vznik Devětsilu – např. S. K. Neumann, Wolker, Hora, Hořejší, Seifert
- etapa – poetismus – v roce 1925 Manifest poetismu (Karel Teige)
– např. Na vlnách TSF – Seifrt, Akrobat – Nezval, Zloděj z Bagdadu – Biebl - etapa – surrealizmus – počátek 30. let (Nezval – Absolutní hrobař)
– spirituální (Halas, Holan)a katolický proud (Zahradníček, Deml) - etapa – konec 30. let – Mnichov a nebezpečí okupace
– např. Matka naděje – Nezval, Torzo naděje – Halas, Září 1948 – Holan - etapa – vlastní okupace 15. 3. 1939
– např. Naše paní Božena Němcová – Halas, První testament – Holan, Korouhev – Zahradníček
Proletářská poezie
STANISLAV KOSTKA NEUMANN
- jeden z buřičů Þ „rebel od přírody“ Þ protest proti společnosti
- jeden z vůdců studentské a dělnické omladiny Þ zatčen a 14 měsíců vězněn (politicky)
- základní témata:
dekadence (protestuje proti společnosti svým chováním, sahá na otázky tabu, šokuje společnost) a satanismus (žít svobodně a nebýt omezován) – sbírka: Satanova sláva mezi námi – obhajuje život člověka
anarchismus – založil vlastní časopis Nový kult (kult – způsob uctívání) – pryč se starou společností
„Sen o zástupu zoufajících“ – zájem o sociální rozdíly
vitalismus (vita – život) vznikl jako kontrast k válce, ukazuje, že život je hezký a stojí za to
„Kniha lesů, vod a strání“ – sbírka přírodní lyriky z doby jeho života v Bílovicích u Brna (Svratka)
civilizační poezie = česká obdoba futurismu
Nové zpěvy
– z prostředí velkoměsta, práce, vynálezů, nadšen civilizací, technikou
např.: Chvála rotačky, Zpěvy drátů (nadšen z elektrického proudu)
proletářská poezie
Rudé zpěvy
– politická lyrika
Anti-Gide
- kriticky reaguje na Gidovu (francouzský spisovatel) kritickou reportáž o sovětském svazu,
sám plný iluzí o sovětském svazu
JIŘÍ WOLKER
- pocházel z Moravy, byl ze zajištěné rodiny, rozmazlován matkou, vyrostl v křesťanské rodině – vše přijímá s pokorou
- básník, prozaik, člen Devětsilu, psal literární a kritické stati (stať – publicistický styl)
Host do domu
– pokorný pohled na svět, láska k živému i neživému, soucit s chudými a trpícími
– naivní, soucitní, vyjadřování je jednoduché – vychází z lidové poezie
– básně: Poštovní schránka, Svatý kopeček (závěrečná báseň, píše v době, kdy se dostává na studium do Prahy, kde na něj působí proletářská poezie)
Těžká hodina
– poslední sbírka, píše ji v době kdy už je velmi nemocný a velmi vnímá sociální otázky
– sociální balady (tragický konec má na svědomí společnost)
Balada o očích topičových – o pracovníkovi elektrárny, kt. při práci oslepl a chce ukázat, že to nebylo neopatrností, ale že to bylo vinou špatných pracovních podmínek
Balada o snu, Balada o nenarozeném dítěti, O roentgenu (ukazuje sociální rozdíly)
pohádky:
O milionáři, který ukradl slunce
– o bohatém nadutci, který si myslí, že může mít všechno (i slunce)
JOSEF HORA
- novinář (nejdříve sociálně demokratickým, později komunistickým v Rudém právu), později redaktor Českého slova, publicista, básník, překladatel hlavně z ruštiny (Puškinův Oněgin)
- člen Devětsilu Þ v počátku jeho tvorby proletářská poezie
- typická bohatá metaforika (metafora – obrazné vyjádření pojmu – přímé pojmenování) – nemůže se vyjádřit přímo
sbírky:
Itálie
Struny ve větru
- objevuje se zde subjektivní lyrika (vyjádření vlastních pocitů), vyjádření melancholie (lítost, trudomyslnost)
Máchovské variace (1936)
- vydáno na sté výročí Máje (1836)
Domov
– opouští subjektivní lyriku, koncem 30. let reaguje na ohrožení vlasti
Jan Houslista
– metaforicky vyjádřen vztah umělce k rodné zemi
JINDŘICH HOŘEJŠÍ
- narodil se v pražské proletářské rodině, roku 1905 odešel bez financí do Paříže
- za války se ocitl na ruské frontě, pak pracoval jako úředník a redaktor Děvětsilu, překládal francouzské knížky
Hudba na náměstí
Života bído, ty nejsi dědičná
JAROSLAV SEIFERT
- básník, prozaik, novinář, překladatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984)
- žil na Žižkově, byl členem Devětsilu (jeden ze zakladatelů), měl rád víno, ženy, zpěv
- publicista (v Rudém právu), později redaktor satirického časopisu Sršatec
Město v slzách
Samá láska
Poetismus
1924 – Manifest poetismu vytvořen Nezvalem a Teigerem, specifický český směr inspirovaný Apollinairem
– velký vliv měl Čapkův překlad knihy Francouzská poezie národní doby
- poetismus je optimistický, používá emoce, fantazii, imaginace (představy), metafory, asociace (vybavení zvuku)
– používá motivy: exotika, dálky, cirkus, noční život, velkoměsto
JAROSLAV SEIFERT
Na vlnách TSF (bezdrátová telegrafie),
Slavík zpívá špatně
- období subjektivní (intimní) lyriky – 30. léta (vyjádření vlastních pocitů)
– melodické verše, není metaforická, jazykově není složitá, lehce melancholická a nostalgická (vzpomíná na něco krásného, co už se nevrátí) – sbírky: „Jablkem z klína“, „Ruce Venušiny“, Jaro sbohem
VÍTĚZSLAV NEZVAL
- narodil se na Moravě
- zvláštní typ člověka = hédonický (renesanční) typ, (vychází z antiky, hedové – slast)
– člověk, kt. žije rád, žije naplno, je veselý, přátelský, důvěřivý - hodně cestoval, měl spousty přátel ve světě, překládal z mnoha jazyků španělština, francouzština, němčina, ruština
- básnické sbírky:
Podivuhodný kouzelník
- o básníkovi, o tom, jak se narodil a proč je na světě Þ aby ukazoval, že žít se má naplno
– používá mnoho metafor
Edison
– postava Edisona byla zosobněním kladných sil, používá refrény a kontrasty života a smrti
Papoušek na motocyklu
– symbolické vyjádření poetismu, „Abeceda“, „Akrobat“
KONSTANTIN BIEBL
- křehký lyrik, autor lidské hluboké poezie, členem Devětsilu – nejbližší přítel J. Wolker
- účastník 1. sv. války Þ jako středoškolák odveden, raněn na balkánské frontě, zajat a odsouzen k smrti Þ podařilo se mu uprchnout, ale prožité útrapy v něm zanechaly trvalé stopy depresivních nálad Þ spáchal sebevraždu
- velmi rád cestoval, lákaly ho dálky (Afrika, Asie)
- díla z období poetismu – motivy cestování, dálek, orientu
Zloděj z Bagdadu
Zlatými řetězy
– zvukové asociace (básně: Skála, Akord)
S lodí, jež dováží čaj a kávu
– ohlas cesty na Cejlon, Sumaru a Jávu, motivy jsou domorodé ženy a exotika
Nový Ikaros
(Ikaros byl bájný letec, zvídavý, lákala ho svoboda) – obsahuje asociace a volný verš
Surrealismus
zakladatelem:
André Breton – básník, prozaik a teoretik – stanovil pevný systém, kt. obsáhl všechny dobové otázky
– vycházel z učení Sigmunda Freunda (rakouský lékař, kt. zkoumal podvědomí)
– malíři: Salvador Dalí (Španělsko), Juan Miró (Španělsko), Max Ernst (Němec, působící ve Francii)
1924 – Manifest surrealismu (Nezval, Taige)
– vychází z bohaté fantazie, nezávislé na realitě, vznikají snové krajiny, fantazijní řetězce, automatické texty (vnitřní umělcovy asociace), někdy působí i velmi drasticky a morbidně
VÍTĚZSLAV NEZVAL
- přechod k surrealismu – ztrácí hravost, konec 20. let, začátek 30. let
básně plné lásky a smutku:
Skleněný havelok
Zpáteční lístek
Sbohem a šáteček
- surrealismus – období první poloviny 30. let
Absolutní hrobař (automatické texty, metafory)
Žena v množném čísle
revoluční divadelní hra:
Milenci z kiosku
- současně ve stejné době napsal, ale není to surrealismus:
KONSTANTIN BIEBL
Zrcadlo moci
– vleká básníkova krize trvající 10 let
Spirituální proud
FRANTIŠEK HALAS
- byl zvláštní člověk, psal básně a pohádky pro děti
- individualista, měl tragický životní pocit Þ měl pocit, že život je jen o tom, že se těšíme na smrt
- nikdy nepsal žádnou konkrétní poezii (báseň Hřbitov – smutná, depresivní)
- poezie složitého vyjadřování – začátek 30. let
– sbírky obsahují metafory, skryté výrazy
- vyjadřují smutek, osamělost, nedůvěru, motiv smrti (jeho inspirace – noc, měsíc, podzim, hřbitov …)
Sépie
– první Halasova sbírka naplněna melancholií a hořkostí
Kohout plaší smrt
– název pochází od anglického básníka – kohout jako usvědčovatel zrady
Staré ženy
– z prchavé krásy zbyly jen zedřené ruce, smutek a opuštěnost
- konec 30. let – ohrožení fašismem
– za občanské války navštívil Španělsko a zapojil se do protinacistického hnutí v době války
Dokořán
– reaguje na válku ve Španělsku
Torzo naděje
reaguje na září 1938 (Mnichov)
VLADIMÍR HOLAN
- pokračovatel Březiny, začal publikovat ve 30.letech
- vlastní originální výraz – nezapadá do žádného proudu (minul ho surrealismus i proletářská poezie)
- používá neologismy (nová slova) a má velmi bohatou metaforiku (obrazné vyjádření pojmu) a fantazii
- vychází z expresionalismu Þ posedlí zvukem a tvarem slova, jímž proniká do tajemství života Þ za věcmi se skrývá něco o čem ještě nevíme
- pol. 30. let – poezie metafyzického (Aristoteles) rozměru
– vše se pohybuje na rozhraní snu a skutečnosti, přeludu a procitnutí z něho, skutečné tvary věcí v jejich vysněnou podobu Þ zaměřeno k básníkovu nitruÞ na rozhraní vědomí a podvědomí
Triumf smrti
– nerytmické verše, proniklé duší a přírodou,
Kameni přicházíš
- konec 30. let – vyjadřuje odsudek mnichovské zrady i pocity uraženého národa
– básně jsou nyní výrazné a povzbudivé, mizí metafyzika a nastupuje jasný a jednoduchý verš
Září 1938
Katolický proud
JAN ZAHRADNÍČEK
- redigoval katolický časopis Akord, nakladatelský redaktor v Brně
- poezie vycházela z tragického životního pocitu Þ ve svých dílech používá symboly smrti, hořkosti a smutku,
- díla obsahovala hlubokou náboženskou víru, motivy smrti
Pokoušení smrti
– smrt jako klíč k pochopení života i jeho radostí
Jeřáby
– motivy tmy, větru, světla, listí, stromů a oblak symbolicky vyjádřené
– vyjadřuje něhu k světu jakožto dílu božímu
Pozdravení slunci!
– vyjadřuje vnitřní vyrovnání Þ konec nejistoty a mučivých stavů
JAKUB DEML
- katolický kněz, básník, prozaik, kritik, překladatel, esejista (esej – odborná úvaha s uměleckými prvky)
- přátelil se s O. Březinou, s kt. se později rozešel, pokládán za předchůdce surrealismu
Moji přátelé
– básně v próze (psáno do řádku, ale je zde mnoho básnických prvků)
– o květinách – květiny používá jako zástupné symboly
– vyjadřuje jimi pocity, vztahy a otázky smrti, lásky
Miriam
– milostná poezie v próze, vyjadřuje vášnivou lásku k jedné ženě
– je to absurdní, tato próza nebyla pro nikoho přijatelná – byl katolický kněz
Hrad smrti
Tanec smrti
– epická díla, v kt. se objevují básnické a filozofické prvky
Zapomenuté světlo
– povídka, poválečná, zfilmovaná, spadá do období 50. let
JIŘÍ ORTEN, vlastním jménem J. Ornstein
- básník, prozaik, existencionalista, žid
- okupace začala r. 1939, uvědomil si, že nemá žádnou budoucnost, proto psal pesimisticky
- pro svůj židovský původ vyloučen z konzervatoře Þ publikuje pod cizími jmény (Karel Jílek, Jiří Jakub) Þ zahynul v 21 letech pod koly německé sanitky
Cesta k mrazu
Ohnice
- posmrtně vydává sbírky:
Elegie (žalozpěv)
– cyklus poznamenaný tragikou nešťastné lásky
Deníky
– deníkové záznamy zachycující úryvky básní, veškeré nápady o zaujetí (nejvíce ceněné dílo)
existencionalismus – filozofická tendence, kt. vznikla po 1. světové válce a po 2. světové válce se ještě prohloubila Þ všechno bylo zničeno válkou a jemu se zdálo, že lidská společnost je schopna všeho špatného, a proto se bojí projevit své city a zatlačuje je, nekomunikuje Þ vyjadřuje úzkost, strach a nejistotu) Þ láskyplný vztah ke všem věcem mizí a nastupuje beznaděj