Česká literatura v období baroka

Společensko-historické pozadí

Období baroka je v našich zemích poznamenáno dlouhodobým válečným konfliktem (třicetiletá válka), morem, nadvládou dynastie Habsburků (1526-1918), násilnou rekatolizací a celkovým zhoršením národního vývoje po r. 1620. Po Bílé hoře byl z vysokého politického dění postupně vytlačen stavovský živel, prosadil se absolutistický model uspořádání státu. Nositeli kultury
a vzdělanosti se v období baroka stali jezuité ? církevní řád zaměřený na výchovu mládeže
a badatelskou činnost. V českých zemích jsou od roku 1556 z iniciativy Ferdinanda I. Kazatelskou a pedagogickou činností jezuité významně posílili pozice katolicismu. Byla jim svěřena cenzura knih, dále se věnovali např. literární činností, filozofii, teologii, historiografii, fyzice, matematice, astronomii.

Baroko
– nedůvěra v rozum
– absolutizace víry
– odvrat od přírody, zaměření k vlastnímu nitru
– mysticismus (pravda má být člověku zjevena)
– naturalismus, projevuje se v líčení pocitu bezmoci, utrpení a bolesti
– monumentálnost, snaha ohromit člověka (patos, nadsázka)
– kontrast

1. Domácí literatura
– byla psána česky nebo latinsky, později převažuje němčina
– v popředí stojí duchovní literatura (legendy, náboženská dramata, životopisy svatých,?)
– hlvaní vliv na literaturu má jezuitský řád

Bedřich Bridel
– 1619 ? 1680
– člen jezuitského řádu
– řídil tiskárnu v pražském Klementinu
– významný tvůrce duchvoní lyriky
– psal česky
– Co Bůh? Člověk?
– rozsáhlá básnická skladba
– veršovaná meditace, která je velkolepým řetězcem metafor nicoty lidské existence ve srovnání s božskou dokonalostí
Bohuslav Balbín
– 1621 ? 1688
– člen jezuitského řádu
– učil na řádových školách, později řádový historik
– básník, dramatik, teoretik humanitních disciplín
– psal výhradně latinsky
– Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého (= Obrana jazyka českého)
– vyjadřuje moderní myšlenky práva národa na vlastní jazyk
– obhajuje češtinu jako kultivovaný jazyk využitelný ve všech oblastech písemnictví
– dílo bylo vydáno až na počátku národního obrození F. M. Pelclem a ovlivnilo generaci Josefa Dobrovského
Felix Kadlinský
– jezuita
– Zdoroslavíček v kratochvílném hájíčku postavený
– básnická sbírka, duchovní poezie
– volná parafráze veršů německého jezuity Friedricha von Spee
– bukolické motivy, důraz na sentimentální účinek
Adam Michna z Otradovic
– ?1600 ? 1670
– hudební skladatel a varhaník
– nejčastějším námětem: duchovní láska, a to v několika podobách (něha k dětskému Ježíškovi, láska Panny Marie ke Kristu, mariánský kult, touha lidské duše po Bohu)
– písně: Hajej, můj andílku; Pod našima okny; Chtíc, aby spal

Pololidová tvorba
– protože úroveň českého jazyka upadá, stává se nositelkou českého jazyka a české literatury právě pololidová tvorba společně s ústní lidovou slovesností, které se vyvíjejí souběžně s pobělohorskou literaturou
– je tím míněna literatura lidu psaná měšťany
– stojí mezi oficiální literaturou a ústní lidovou slovesností
– hlavní pozornost je soustředěna na postavu sedláka
– potulní kramáři s flašinetem a obrázkovým doprovodem zpívali kramářské(jarmarční) písně = moritáty, které měly jak funkci zábavnou, tak i informativní
– písmácké paměti (kroniky) zaznamenávaly historické události formou osobních zápisků např.: František Jan Vavák
– populární byla interludia (mezihra) ? frašky z lidového prostředí plné satiry, parodie a vulgarismů, Václav František Kocmánek
Lidová tvorba
– ústní lidová slovesnost
– vzniká mezi (převážně venkovským) lidem a uchovávána je po generace ústním podáním
– hlavními žánry jsou: pohádky, pověsti, písně (Osiřelo dítě), lidová dramata a loutkové hry (Matěj Kopecký)

2. Exulantská literatura
Pavel Stránský
– 1583 ? 1657
– po Bílé Hoře odešel do Německa
– O státě českém
– latinský spis, ve kterém hájil předbělohorské Čechy
Pavel Skála ze Zhoře
– 1583 ? 1640
– Chronologie církevní, Historie církevní

JAN AMOS KOMENSKÝ
– narodil se na jižní Moravě (pravděpodobně v Nivnici)
– v dětství osiřel
– do školy až v 16 letech, ale byl mimořádně nadaný -> Jednotou bratrskou vyslán na studia do Německa
– po návratu působil jako kněz a učitel na Moravě
– po bitvě na Bílé Hoře se několik let skrýval, v té době jeho žena a dvě děti zemřeli na mor
– 1628 ? odešel natrvalo do ciziny, nejprve do polského Lešna (významné exulantské centrum Jednoty bratrské)
– v církvi zaujímal stále významnější postavení -> 1648 včele Jednoty bratrské
– díky rostoucímu věhlasu zván např. do Anglie, Švédska, Uher ? většinou s úkolem reformovat tamní školství
– tragický rok 1648 ? ztratil druhou ženu, uzavření vestfálského míru znamenalo konec nadějí na návrat do vlasti
– 1656 ? při vypálení Lešna přišel i knihovnu a nedokončené rukopisné práce, především slovník: Poklad jazyka českého ? na němž pracoval 40 let
– pak natrvalo odešel do Amsterdamu a byl pohřben v Naardenu
– FILOZOFICKO-NÁBOŽENSKÁ DÍLA
– Listové do nebe
– fiktivní list chudých Kristovi, kde autor opět kritizuje společnost, a listy Krista lidem, v nichž nabádá ke smírnému řešení
– Labyrint světa a ráj srdce
– rozsáhlá alegorická skladba, motiv poutníka
– ostrou kritikou soudobé společnosti
– Poutník (autor ? toužící po poznání) prochází městem bludištěm (světem), jeho průvodci Všezvěd Všudybud (zosobnění lidské zvídavosti) a Mámení (přejímá bez uvažování cizí názory, mu nasazují růžové brýle; on ale všude rozpoznává jen podvod a klam; východiskem ze zoufalství a jedinou útěchou je mu Bůh
– dílo je typickou barokní alegorií, je psánou prózou, i když skladba má básnický ráz
– Kšaft umírající matky jednoty bratrské
– pastýřský list, v němž nechává promlouvat svoji církev jako umírající matku
– měl přinést útěchu v těžké situaci
– kšaft = závěť
– tímto dílem se loučí s návratem do vlasti
– PANSOFICKÁ DÍLA
– pansofie = ideál vědy shrnující veškeré dosavadní poznání
– Všeobecná porada o nápravě věcí lidských
– autor věří, že poznáním je možno dospět k životu v míru, lásce, moudrosti a harmonii
– PEDAGOGICKÁ DÍLA
– Didaktika česká
– později rozšířena na latinskou verzi Didactica magna (Velká didaktika)
– nejznámější a nejpřekládanější dílo obsahující všechny zásady moderní pedagogiky a promyšlenou soustavu výchovy a vzdělávání
– Informatorium školy mateřské
– první dílo soustředěné na výchovu dětí v předškolním věku v rodině
– jako jeden z prvních pedagogů upozornil na význam předškolní výchovy
– Brána jazyků otevřená (Janua linguarum reserata)
– první moderní učebnice latiny, kde pojmům odpovídají slova a věty
– Orbis pictus (Svět v obrazech)
– původně učebnice latiny, později první ilustrovaná učebnice cizích jazyků vůbec
– Schola ludus (Škola hrou)
– Netradiční učebnice latiny dramatickou formou
– DÍLA K ROZVOJI ČESKÉHO JAZYKA
– Kancionál
– Linguae bohemicae thesaurus (Poklad jazyka českého)
– O poezii české
– KOMENSKÉHO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PEDAGOGICKÉ ZÁSADY
– názornost
– přiměřenost
– postup od známého k neznámému, od jednoduššího ke složitějšímu
– učit vědomostem i dovednostem
– škola pro všechny bez ohledu na majetek, pohlaví
– ovládání cizích jazyků
– škola = dílna lidskosti
– důležitost kázně
– důraz na tělesnou výchovu
– rozdělení do předškolního věku,?