Česká literatura v 30. – 50 letech 19. stol.
– období od roku 1830 – 1848
– obrozenecké hnutí, které se ve 20. letech soustřeďovalo v kroužcích
vlastenecké inteligence a vědeckých institucí
– mizí ráz učenecké čes. literatury, přední místo má literatura umělecká
– v minulosti se nevidí ideální protějšek ke stísněné přítomnosti
– minulost se stává vzorem a povzbuzením pro současné národní úsilí
– zájem o slovanský folklór, ustupuje zájem o folklór český
– nové pojetí slovanské myšlenky se výrazně vyhranilo ve 40. letech 19.století
tzv. austroslavismus – zachování habsburské monarchie, hl. předst. F.Palacký
– nastupuje nová generace, která si může klást náročnější cíle
– výchovné cíle liter. proto výrazně převažovaly nad záměry uměleckými
Josef Kajetán Tyl
- narozen 1808 v Kutné Hoře, zemřel 1856 v Plzni
- studoval na gymnáziu v Praze a Hradci Králové
- zde na něj zapůsobil V.K. Klicpera (profesor a průkopník čes.divadla 20.let)
- propadl divadlu, zanechal studia filozofie
- nějaký čas putoval s kočovnou společností, pak se vrací do Prahy, pracuje jako
vojenský účetní
- zabýval se divadel. činností jako herec,režisér,dramaturg,div.kritik, autor div.her, 1834-37 vedl ochotnické divadlo Kajetánské na Malé Straně
- 1842 řídil česká divadelní představení na vedlejší scéně Stavovského divadla
- byl především dramatik a novinář
- byl redaktorem časopisu Květy, časopisu – Posel z Prahy (dvouměsíčník)
- Sedlské noviny – hlavním cílem byla výchova venkov. lidu
- další časopis Vlastimil–populárně naučný
- po revoluci vstupuje do kočovné společnosti, v hmotné bídě a s polámaným zdravím dožil život v Plzni
Historické povídky:
Začal historickými povídkami s čes.minulosti, klade důraz na výchovnou příkladnost
v obrazení vztahů mezi lidmi
Rozina Ruthardová a Dekret Kutnohorský
Vlastenecké povídky:
Chtěl jimi budit lásku k vlasti a k rodnému jazyku, a tím převychovávat národně
vlažné jedince. Hrdiny jsou mladí lidé, vzdělaní ušlechtilí.
Poslední Čech
Byla kritizována mladým K.H. Borovským, vytkl mu, že usiluje o získání české
šlechty pro národní boj. Také proto že příběh měl sentimentální děj.
Novely a povídky z divadelního a hudebního světa:
Tragické osudy ztroskotaných umělců, kteří dobývají uznání ve světě, když ho nenašli
ve vlastní vlasti:
Hudební dobrodruzi
Bláznivý houslista
Polemizuje zde s romantickým životním postojem, romantického hrdinu záměrně
zkresluje, aby vynikla jeho neudržitelnost. Např. Rozervanec reakce na Máchu
Reportážní črty z pražského prostředí a povídky venkovského života
Řeší sociální konflikty smírem, položil jimi základy pro tvorbu B. Němcové
Dramatická tvorba: a) Frašky
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka
- je to příběh 2 zamilovaných
- nepřátelství jejich rodičů – českého ševce Kroutila a poněmčené máselnice Mastílkové je nakonec překonáno
– objevuje se zde píseň Kde domov můj (hymnu poprvé zpíval slepý houslista Mareš)
Fr. Škroup napsal hudbu, v r. 1918 se stala součástí hymny, od r.1993 je českou
státní hymnou
- b) hry ze současnosti
důraz kladen na detaily a epizody každodenního života. Mnohé mají sociálně kritické
podbarvení.
Pražský flamendr, Bankrotář, Paličova dcera
- c) dramatické báchorky
- vrchol autorovy dramatické tvorby
- zobecňuje klady a nedostatky české národní a českého lidového života
- jako nejsilnější a nejčistší vztah oslavují všechny druhy lásky, která překoná všechny potíže, je zdrojem optimismu těchto her.
Strakonický dudák aneb Hody divých žen
- Švanda syn víly Rosavy, odejde se zázračnými dudami do světa
- Chce získat hodně peněz aby si mohl vzít dceru hajného Trnky, Dorotku
- Na cestě se k němu vetře dobrodruh Vocilka-prospěchář, příživník, zbabělec
- Dorotka se vypravuje se šumařem Kalafunou (obětavý člověk) za Švandou
- Švanda uvězněn Alamirem, ženichem princezny Zuliky, zamilovala se do Švandy
- Chce si ho vzít za manžela, nakonec je zachráněn Dorotkou
- Zde ztělesnil Tyl typického českého člověka (touha po penězích a slávě v jiné zemi)
Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění, Lesní panna
- d) historická dramata
1 sociální drama Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři
- Poprvé uveden na jeviště jako hrdina lidových kolektiv
- Vzpoura proti cizímu panstvu a nesnesitelnému vykořisťování
Jan Hus
- vzniklo v roce 1848 pod vlivem událostí
- historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle národa v současnosti
- hrdina stojí za myšlenkou demokracie a svobody s představou, že svou objetí posílí ideje, které hájil.
Jan Žižka a bitva u Sudoměřic další hra.
Karel Jaromír Erben
- 1811 v Miletíně v Podkrkonoší, zemřel 1870
- studoval gymnázium v H.Králové, od r. 1831 filozofii a práva v Praze
- během studia se seznámil s Palackým, vzbuzuje v něm zájem o historii a národopis
- sekretář Českého muzea provádí studie ve venkovských archívech
- v r. 1851 stal se archivářem města Prahy
Tvorba:
- vědecká: zabýval se literárními a vydával staročeské památky např. Život Svaté
Kateřiny, Komenského Labyrint světa a Ráj srdce, vydal sebrané spisy J. Husa
- b) sběratelská: snažil se rekonstruovat původní podobu lidové slovesnosti jako
soubor hodnot a charakteru národa. Výsledkem jsou 3 svazkové Písně národních
v Čechách,později přepracované Prostonárodní české písně a říkadla
- c) pohádky: byl přesvědčen, že lidová slovesnost si uchovala zbytky mýtů a bájí o
světě. Pohádky zpracoval tak, aby byl jejich myticky základ zachován nebo
obnoven
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských nářečí původních (nevydal je)
Vyšli zásluhou V. Tilleho v r. 1905 České pohádky(Dlouhý, Široký, Bystrozraký, 3
zlaté vlasy děda Vševěda, Zlatovláska atd.)
- d) původní: básnická sbírka Kytice s pověstí národní pracoval na ní 20 let. Obsahuje
13 básní, převážně balad. Základem jsou české báje, které Erben znal jako vědec-
sběratel. (nejde v ní o poezii ohlasovou)
Úvodní stejnojmenná báseň, básník srovnává své básně s mateřídouškou, která
vyrostla na hrobě zemřelé matky pro útěchu dětem. Vyjadřuje, že jeho básně budou
jakousi útěchou a potěšením.
Závěr tvoří báseň Věštkyně–shrnuje různé proroctví tradovaná o národní
budoucnosti
- Ostatní skladby jsou baladické, člověk se v nich setkává s nadpřirozenými silami,
- konflikt končí tragicky pro lidskou vinu, ať vědomu nebo nevědomou. Po vině
- následuje trest, někdy nepřiměřeně krutý. V baladách vystupují převážně ženy.
- Poklad-na velký pátek spěchá matka do kostela. Cestou vidí vchod do skály, uvnitř je
- ukryt poklad. Dítě posadí na zem, a odnáší si poklad domů, přiběhne potřetí skála je
- zavřena. Trápí se nad ztrátou dítěte. Uvědomuje si, že největší poklad je její dítě.
- Celý rok čeká na Velký pátek, skála je opět otevřena, tentokrát si pokladu nevšímá,
- zajímá jí jen dítě, které si šťastně odnáší.
- Štědrý den– v ten den zjišťují dvě sestry v prosekaném ledě své osudy. Jedna se do
- roka provdá, druhá zemře. Osudy se vyplní
- Holoubek-žena otrávila svého muže brzy se provdala za jiného. Po 3 letech usedá na
- hrob otráveného muže holoubek a žalostně vrká. Žena nesnese jeho nářek a utopí se.
- Polednice-matka se zlobí na své dítě, přivolá polednici, před níž své dítě utopí.
- Vodník, svatební košile,
Česká literatura ve 40.-50. letech 19. století
- dovršuje se proces NO v hospodářském, politickém a kulturním životě čes. společ.
- formují se politické strany
- roste počet českých novin a časopisů, rozvíjí se tak česká publicistická tvorba
- politická reakce, která nastala po porážce revoluce, představována Bachovým absolutismem 1851-1859, tento proces dočasně omezuje, ale nemůže ho zastavit.
- Bachův režim potlačil výdobytky a český kulturní a politický život (pronásledování čes.spisovatelů, zákaz většiny českých novin a časopisů).
- spisovatelé kritizují přežitky minulých let
- literatura se staví kritickým nedostatkům společnosti, využívá k tomu satiry v různých žánrech.
Karel Havlíček Borovský
- 1821 v Borové u Německého Brodu /Havličkova/, zamřel 1856
- pocházel s kupecké rodiny
- vystudoval gymnázium, chtěl studovat teologii
- pobyt v kněžském semináři v něm vzbudil odpor k církvi a byl vyloučen
- soukromě studuje slovanské jazyky, literaturu a dějiny
- v pražské univerzitní knihovně se seznámil s P.J.Šafaříkem (známý učenec)
- 1843-44 byl vychovatelem v Rusku, poznal ruskou realitu od té doby kriticky
vystupoval vůči slovanské vzájemnosti.
- po návratu se živí jako spisovatel a novinář
- 1846 stává se redaktorem Pražských novin a přílohy Česká včela
- v dubnu 1848 zakládá vlastní Národní noviny + příloha Šotek
- po revoluci jsou Národní noviny úředně zastaveny,
- odchází do Kutné Hory, kde vydává časopis Slovan (je zastaven)
- odchází do Německého Brodu r. 1851 deportován do Tyrolského Brixenu
- 1855 vrací se do Čech ale následujícího roku umírá
- jeho pohřeb se stává národní manifestací
Obrazy z Rus
- vycházel časopisecky
- důležité rysy způsobu života v Rusku
- z demokratických pozic kritizoval rozdíly mezi různými společ. Vrstvami
- stojí na rozhraní mezi publicistikou a uměleckou literaturou
- toto dílo patří k realismu
Zkušenost z Rus ho přivedla k myšlence austroslavismu, formuloval jí ve článku
Slovan a Čech v Pražských novinách.
V Moskvě napsal množství epigramu, shromáždil pro tisk pod názvem Epigramy 1845
(nevyšly knižně), vycházely v příloze Šotek
Jsou věnovány církvi, státu, vládě, oblasti umění (múzám), světu jako takovému
3 velké satirické básnické skladby (nedobrovolný pobyt v Brixenu).Vyšly po jeho
smrti.
Tyrolské elegie
- autobiografická forma vlastní zatčení, deportaci do Brixenu a život ve vyhnanství
- líčení dobrodružného cestování se snažil odhalit mocenskou vůli rakouského policejního režimu v době Bachova absolutismu
- nevynechal zde ani 1 příležitost, aby nezesměšnil rakouský režim
Král Lávra
– z irské pohádky, o králi s oslíma ušima
- osoba krále připomínala u nás vládnoucího, slaboduchého F.Dobrotivého
- Irský král má oslí uši, 1 do roka se nechá stříhat a za odplatu bývá holič popraven
- Jednou připadne los na mladého Kukulína
- Když ho kat vede na popraviště, přimluví se za něj u krále jeho matka
- Král se stydí, slituje se nad holičem Kukulínem, stává se dvorním holičem
- Nesmí vyzradit tajemství, to ho však trápí a svěří se vrbě
- Jednou kolem vrby procházejí čeští muzikanti, když hudec Červíček ztratí kolik z basy, vyřeže si z basy nový
- Na královském plese basa tajemství vyzradí
- Podaní však svého krále pro oslí uši nezapudí.
Křest sv. Vladimíra (zůstalo nedokončeno)
- stačil napsat 10 zpěvů
- inspiraci vzal v Nestorově letopisu – stará kronika, Borovský dal příběhu lidovou
podobu
- Bůh Perun vylíčen jako pantatíček, který si zašívá katě a od plic odbude drába (vyřizuje mu vzkaz od cara Vladimíra)
- Kterému má k svátku místo kanonády zahřímat
- Car se rozhněvá nad opovážlivostí a nechá boha zavřít (civilní soud ho odmítá soudit)
- Je zde soud vojenský, který vše zařídí a Perun je utopen v Dněpru.
- Svět je pořád stejný, pouze církev si stěžuje
- Je vypsán konkurz, ve kterém se církve dohadují která je nejcírkvovatější
- Tím báseň končí
Havlíček si poznamenal pár dalších zpěvů. Podle nich pak dr. Novotný doplnil báseň o dalších 10 zpěvů. Tento doplněk však nesměl být u nás publikován. Oficiálně vyšel 1991.
Skladby a epigramy svou hutností veršovaného výrazu, jadrností slovního projevu,
mnohdy s vulgárními projevy, získal širokou popularitu. Autor se snaží o sblížení
poezie s reálnou životní problematikou.
Božena Němcová (roz. Barbora Panklová)
- 1820 narodila se ve Vídni, 1862 zemřela v Praze
- pocházela z rodiny kočího J. Pankla a české služky Terezie Novotné
- mládí prožila v Ratibořicích u České Skalice (chodila zde i do školy)
- zde žila 4 roky babička Němcová – Magdaléna Novotná, která ji velmi ovlivnila
- později byla dána na výchovu k zámeckému správci do Chvalkovic
- 1837 provdána za Josefa Němce (uvědomělí vlastenec,u nadřízených nebil oblíben)
- jejich manželství nebylo šťastné, museli se pořád stěhovat, protože Němec byl stále překládán (měla sním čtyři děti: Hynka, Karla, Theodora a Jaroslava)
- 1842-1845 žila v Praze, zde se seznámila s českou vlasteneckou společností
- velký význam měl její pobyt na Chodsku (1845-1848). Zde ji zastihl revoluční rok
- oba manžele se v tomto roce silně pol. angažovali, proto byli pronásledování rakouskými úřady a tajnou policií
- na počátku 50 let je Němec převelen do Uher, Němcová s dětmi se usadila v Praze
- žila s dětmi v bídě a hladu
- 1861 Němcová odchází do Litomyšle, dohlíží na vydání svých spisů
- na vánoce si jí manžel odváží těžce nemocnou do Prahy, kde v lednu následujícího roku umírá
Vydala 7 svazků:
Národní báchorky a pověsti
zahrnují především pohádky, pověsti, legendy. Hlavní myšlenkou pohádek je demokratická zásada rovnosti všech lidí a vítězství mravních hodnot nad zlem.
Slovenské pohádky a pověsti
10-svazků vzniklo ze zájmu národopisného, zachytila je tak jak je slyšela. Přeložila je pouze do češtiny, vyprávění prokládala slovenskými výrazy.
Obrazy z okolí domažlického
Venkovského člověka líčila jako citově bohatého jedince, který si uchoval čistotu jazyka a mravní ryzost, ale vlivem ponižujícího postavení ztratil sebevědomí.
Dosavadní zkušenosti se staly průpravou k povídkové tvorbě, nejvýznamnější:
Babička s pod titulem Obrazy z života venkovského
vyšla v r. 1855 (po smrti synka Hynka)
hlavním zdrojem byly vzpomínky na vlastní dětství, není to dílo životopisné
cílem bylo ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka
Vlastním tématem knihy je postoj babičky k lidem, její jednání a názory.
Děj se odehrává v ratibořickém údolí, kde idylický život rodiny Proškovy
kontrastuje se životem pánské společnosti na zámku.Osnovu povídky tvoří 2 pásma
- život na Starém Bělidle, příjezd babičky, popis všedního dne, objevují se další postavy:mlynář, myslivec, kněžna s chovankou Hortenzií, bláznivá Viktorka.
- popis dění během 1 roku, vylíčení života venkovanů v tomto období-práce,zvyky.
Němcová se svým vylíčením v Babičce vzdálila skutečnosti, záměrem bylo zmírňovat protiklady vzájemnou láskou a pochopením.
Společný jmenovatel všech povídek byla snaha zobrazit kladného člověka
Baruška, Divá Bára, Dobrý člověk,Pan učitel
Chýže pod horami– snaží se symbolizovat česko-slovenskou vzájemnost
Divá Bára – hl.hrdinkou odvážná dívka, která překoná strach a pověry,aby pomohla přítelkyni od nemilého nápadníka. Od jiných se odlišuje, vesničané jí nenavídí a zavřou jí do márnice, která nešťastnou náhodou začne hořet, zachrání jí myslivec, který jí už dávno miluje.
Psala rozsáhlejší sociálně laděné povídky
Pohorská vesnice
Vyjádřena harmonizace vztahů mezi lidem a šlechtou vyjádřenou bratrskou láskou hraběte Hanuše Březenského k drotárovi
nejvyšší míra idealizace
V zámku a v podzámčí /1856/
Odhaluje hluboké rozpory mezi poddanými a panstvem a vybízí k sociálním reformám
Postava ideálního šlechtice zde chybí.
Líčí zde rozmařilost městských zbohatlíků, kteří si kupují šlechtické tituly–
- Skočdopolová je hraběnkou ze Springenfeldu a její pes Žolínek se má mnohem lépe než někteří poddaní
např. vdova Karásková umírá na choleru, její syn Vojtěch zachrání Žolínka před vzteklým psem a dostává ponižující službu u hraběnky.
Když hraběnka onemocní na choleru, stává se lidumilkou-posílá Vojtěcha na studia a financuje výstavbu nemocnice.