Česká exilová a samizdatová próza po roce 1945

Vedle oficiální prózy vznikala po r. 1945 i próza samizdatová a exilová. Prvními autory, kteří byli nuceni psát a vydávat své knihy v zahraničí byli např. Egon Hostovský, Arnošt Lustig, Bohumil Hrabal, a další.

Egon Hostovský – prozaik existenciálního zaměření. Pocházel z židovské rodiny, studoval na univerzitách v Praze a ve Vídni, avšak studia nedokončil. Působil jako nakladatelský redaktor v Praze, pracoval v diplomatických službách (ve Francii, USA, Norsku), v zahraničí pak zůstal jako emigrant, žil v USA.

Do literatury vstoupil již v období meziválečném, psal prózy, v nichž jsou častými hrdiny osoby, které se z různých důvodů ocitly mimo společnost (Zavřené dveře, Dům bez pána, ad.). Díla, která napsal za 2. světové války vyšly v USA. Byly to Listy z vyhnanství, próza Sedmkrát v hlavní úloze a Úkryt.

Po válce mohly vyjít v období uvolnění po roce 1945 v Čechách knihy Cizinec hledá byt a Osamělí buřiči. Od roku 1948 do konce 60. let byl Hostovský v Čechách zakázaný. Vydal však řadu děl v emigraci (Nezvěstný, Dobročinný večírek, Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině).

Arnošt Lustig – autor próz s židovskou tématikou. Byl silně poznamenán svým židovským původem. Léta okupace strávil v koncentračních táborech, z transportu smrti však uprchl a do konce války se musel skrývat. Po válce vystudoval Vysokou školu politickou a sociální. Prošel několika zaměstnáními, pracoval jako zpravodaj v Izraeli, po návratu v rozhlase, novinách a filmu. Po roce 1968 odešel do emigrace v USA.

Jeho díla: Noc naděje, Démanty noci, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Nemilovaná, Dita Saxová.

Bohumil Hrabal ( 1914 – 1997) – od 60. let nejvýznamnější český prozaik, vynikající vypravěč, prošel nejrůznějšími zaměstnáními (úředník, skladník, dělník, pojišťovací agent, balič papíru, kulisák aj.). Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání.

Oficiální tvorba: Poupata, Perlička na dně, Pábitelé, Ostře sledované vlaky, atd.

Po r. 1968 nesměl vzhledem ke svému politickému postoji publikovat. Jeho díla vycházel v samizdatu i v exilových nakladatelstvích (Obsluhoval jsem anglického krále, Svatba v domě, Příliš hlučná samota). Publikovat mu bylo umožněno až po r. 1975. Hlavní díla z této doby: Postřižiny, Slavnosti sněženek, a další – mnohá díla však byla pozměněna z důvodu cenzury.

SAMIZDATOVÁ LITERATURA

Nejdůležitější částí české lit. je literatura samizdatová. Vzniká ve vlasti, ale nevychází zde tiskem. Šíří se v opisech, zejména prostřednictvím samizdatových edic. První z nich – Edici Petlice – založil Ludvík Vaculík. K ní přibyla Expedice, Kvart a další. Později byla některá z děl vydaná v exilových nakladatelstvích.

EXILOVÁ LITERATURA

Exilová literatura tvoří poslední silný proud české literatury 70. a 80. let. Vzniká v cizině a tam vychází i tiskem, a to nejčastěji v exilových nakladatelstvích, která založili čeští emigranti. Nejvýznamnější z nich jsou např. 68 – Publishers, Index, Poezie mimo Domov, Rozmluvy, aj. Podmínky exilové literatury byly mnohem lepší než podmínky spisovatelů, kteří tvořili doma. Exiloví spisovatelé mohli tvořit svobodně, bez cenzury, ale chyběl jim kontakt s českým čtenářským prostředím.

Josef Škvorecký (*1924)

• prozaik, nakladatel

Vystudoval v Praze filozofii, krátce učil, potom pracoval jako redaktor, poté jako spisovatel z povolání. Od roku 1969 působil jako univerzitní profesor v Torontu. Tam také vedl s manželkou nakladatelství českých knih – 68 Publishers.

• Tvorba : autobiografickým románem o posledních dnech války v Náchodě jsou Zbabělci. Kniha však byla brzy úředně stažena z prodeje. Další jeho kniha – Legenda Emöke – vypráví příběh vznikající lásky mezi redaktorem z Prahy a Maďarkou z Košic. Sedmiramenný svícen je próza se židovskou tematikou. Konec nylonového věku zachycuje dobu po komunistickém převratu v r. 1948. Poslední kniha vydaná v Praze byla Lvíče. Zachycuje poměry v pražském nakladatelství 60. let. Tankový prapor vydal Škvorecký v Torontu ve vlastním nakladatelství. Toto dílo čerpá z autorových zážitků na vojně.

Rozsáhlý román – Mirákl – se odehrává ve dvou dějových liniích; první zachycuje proticírkevní teror stalinismu u nás v r. 1949; druhá Pražské jaro a okupaci v srpnu 1968. Prima sezóna obsahuje šest částečně autobiografických příběhů z doby autorova dospívání v období 2. sv. války.

Příběh inženýra lidských duší je částečně autobiografickým románem zachycující svět tzv. posrpnové emigrace. Dalším jeho velkým dílem je Veselý sen o Dvořákovi. Pojednává nejen o Dvořákovi, Čechách a Spojených státech, ale je zároveň autorovou poctou Spojeným státům. Posledním románem je Nevěsta z Texasu.

Ludvík Vaculík (*1926)

• prozaik, novinář

Pracoval u Bati ve Zlíně a ve Zruči nad Sázavou; poté studoval novinářství na pražské Vysoké škole politické a sociální. Byl vychovatelem, novinářem, redaktorem a nakonec spisovatelem z povolání. Proslulý se stal textem Dva tisíce slov, který otiskl v Literárních listech. V 70. letech zorganizoval Edici Petlice. Získal také cenu E. Hostovského.

Pozornost čtenářů upoutal jeho román Sekyra, který nastavoval zrcadlo oficiálním tezím o idylických poměrech na soudobé vesnici. Po srpnu 1968 už nesměl žádné další dílo doma vydat. Román Morčata se stal prvním strojopisným dílem Edice Petlice. Čtenářský ohlas zaznamenal Český snář, který zachytil život intelektuální opozice 70. let v Praze. Jeho posledním románovým dílem je Jak se dělá chlapec. Vaculík bývá označován také za mistra fejetonu (Šálek kávy s mým vyšetřovatelem, Jaro je tady).