Bible – Starý a Nový zákon
- Starý zákon: celé poslední tisíciletí předkřesťanské
- Nový zákon: první dvě století křesťanského letopočtu
- Označení Bible vychází z řečtiny- z latiny: ta biblia- knihy
- Přes latinu se dostala do všech evropských jazyků
- Stejně rozšířené je i označení Písmo svaté- Písma svatá neboli Kniha knih
- Bible se skládá ze dvou částí: Starý zákon a Nový zákon- toto pojmenování mohlo však vzniknout až tehdy, když si církev vytvořila svou sbírku posvátných knih ( evangelia, skutky apoštolské, epištoly, zjevení)
- První apoštolská církev se přidržovala posvátných knih židovstva, v nichž nacházela zaslíbení o příchodu mesiáše, kterého vyznávala v Ježíši Kristu. Proto se nevzdala židovského kánonu, ani když si pořídila svou vlastní sbírku. Jen jej odlišila označením Starý zákon od svého Nového zákona, či Nové smlouvy (podle smlouvy, kterou Bůh se svým lidem uzavřel v krvi Kristově
- Židé svou sbírku knih neoznačují jako Starý zákon, ale nazývají je Te nak, dle začínajících písmem jeho jednotlivých částí: Tora- Ne bí ím – Ké tubím, česky Zákon- Proroci- Spisy
- Starozákonní knihy jsou anonymní, zatímco u Nového zákona známe některé autory
- Místem, kde se posvátné spisy střežily byly především svatyně, jeruzalémský chrám a dvůr
- Mnohá vyprávění kolovala delší dobu jen ústně
- Při zničení chrámu Babyloňany roku 587 byla zničena velká část chrámového archívu
- Starý zákon ve své dnešní podobě je dílem babylonského zajetí
- O Bibli se mluví jako o slovu Božím- protože Bůh mluvil ke svému lidu prostřednictvím lidí a byli to lidé, kteří přijatou zvěst zachovali písemně
- Při čtení Bible je potřeba stále pamatovat na to, že Boží slovo je skryto za slovem lidským
- Od 3. St. Př. Kr. vznikal v egyptské diaspoře řecký překlad označovaný jako alexandrijský typ
- Rozdíly mezi alexandrijským a palestinským typem kánonu vedlo k napětí mezi křesťany a židy. Židé si proto ve 2. Století pořídili nové překlady do řečtiny, které věrněji odpovídaly hebrejské předloze
- Kolem roku 400 se zrodila latinská Vulgata
- Starý zákon: 39 knih- historické, naučné (5), prorocké
- Na SZ se podílelo asi 30 autorů
- Původně napsaná formou svazků: na pergamenu a papyru
STARÝ ZÁKON
PRVNÍ MOJŽÍŠOVA (GENESIS)
- První kniha Starého zákona zvaná Genesis, čili Kniha zrodu
- Z hebrejštiny to znamená „na počátku“
- Tato kniha přináší zvěst, že Hospodin Bůh, Stvořitel nebe i země, má od počátku svůj lid a zdůvodňuje, proč právě Izrael se stal lidem vyvoleným
- Rozdělení na 2 části:
- Kapitola 1- 11: začíná stvořením světa a člověka, je to teologický výklad světa a jeho vztahu k Bohu
- Kapitola 12- 50: příběhy praotců Izraele od Abrahamova vyjití až po vstup Jákobova rodu do Egypta
- Bible představuje hned od první kapitoly Boha jako svého Pána, Stvořitele všeho
- Všechno tu je pro člověka a člověk pro Boha (Gn 1). Jenže člověk se rozhoduje proti Bohu (Gn 3)
- Vyvolí si věrného Noeho, zakladatele rodu a uzavírá s ním smlouvu (Gn 9) Když i jeho potomci zklamali, vyvolí si Abrahama a uzavírá smlouvu s ním (Gn 12)
- Všemohoucí zůstává se svými i v každé přítomné chvíli
DRUHÁ MOJŽÍŠOVA (EXODUS)
- Exodus neboli vyjití z Egypta
- Izrael v této knize poprvé vystupuje jako pevně semknuté společenství
- Bůh prostřednictvím Mojžíšovým odhaluje a vysvětluje lidu své jméno (Jsem, který jsem.)
- Vysvětluje i podstatu Boha všudypřítomného
- Ústřední postavu knihy je Mojžíš- jeho jméno je egyptského původu, značí Vytahující (z vody)
- Pro Izraele se stal vysvoboditelem a vůdcem, zachráncem
- Vyjití z Egypta znamenalo pro Izraele víc než vysvobození z otroctví- bylo to pro ně přímo vytržení z moci podsvětí a uvedení do nového života- proto každoroční slavení velikonočních svátků
- Teologicky je význam exodu čili vyjití z Egypta dotažen až v Novém zákoně- o novém exodu mluví evangelista Lukáš v souvislosti s utrpením Páně- řecký text evangelia mluví přímo o tom, že svou smrtí Ježíš exodus dokonal
- Proto také slavil s učedníky svátek beránka, který se obětuje, aby své vytrhl ze smrti
- Apoštol Pavel vidí v přechodu mořem znamení křtu a v sycení lidu na poušti předobraz poslední večeře Páně
- Exodus jako vysvobození ze smrti k životu
TŘETÍ MOJŽÍŠOVA (LEVITICUS)
- Neboli kniha lévijská, kněžská
- Jedná především o obětních a obřadních řádech
- Navazuje na druhou polovinu Exodu a přerušuje vyprávění o vysvobození Izraele z egyptského otroctví
- Téměř celá věnovaná kultickým a rituálním předpisům
- (Není možné mluvit o lásce k Bohu, když náš život není naplněn láskou k bližnímu)
- Bez této lásky bychom jen stěží rozuměli „oběti nejvyšší“, kterou v Kristu sám Bůh přinesl na Golgotě
ČTVRTÁ MOJŽÍŠOVA (NUMERI)
- V Hebrejské Bibli se nazývá Numeri- Na poušti
- Tvořena rozmanitými výčty- bojovníků, velitelů, poslů- proto kniha netvoří jednotný celek
- Oddíl popisující putování Božího lidu k zaslíbené zemi- cesta je poznamenána reptáním a vzpourou lidu- dokonce i oba vůdcové- Mojžíš a Aron zemřou pro svou nedověru před zaslíbenou zemí
- Navzdory překážkám je ale Izrael doveden do zaslíbené země
- Výpravné části jsou propleteny kultickými předpisy, které lidu neustále připomínají, aby byl on jako lid svatý a čistý pro Boha
- Kniha sčítání Božího lidu- Hospodin má pevně sečteny své vyvolené, které zná jen on
PÁTÁ MOJŽÍŠOVA (DEUTERONOMIUM)
- Druhý zákon neboli Opakování zákona, z hebrejštiny- slova
- Kniha je pojata jako Mojžíšova předsmrtná řeč k Izraeli na hranicích kenaanské země
- Její dnešní podoba ale nepochází z doby Mojžíšovy, ale až z doby Králů
- Jádro spisu: Kniha zákona, která byla nalezena v jeruzalémském chrámě za vlády krále Jošiáše (tento král se pokusil obnovit království Davidovo)
- Jádrem je sbírka severoizraelského původu
- Mojžíš, který přivedl Izraele až na práh zaslíbené země uzavírá naposledy Hospodinovým jménem smlouvu s lidem
- Zachovávání a dodržování Hospodinových příkazů
- Neustále přikazuje, aby se lid odvrátil od bohů, model, kultů
- Odsunuje do pozadí obětní ceremoniál- na venkově se mají kulty konat bez obětí, aby se do popředí mohly dostávat modlitby a zvěstované slovo
- Tyto knihy končí zprávou o smrti Mojžíše- muž, který vyvedl \Izraele z egyptského otroctví, sám do zaslíbené země nevkročil, Hospodin ho „z jeho služby“ uvedl do „odpočinutí“
JOZUE
- Kniha je nazvána dle ústřední postavy Jozua
- Jeho jméno je vyznavačské: Hospodin je spása
- Vedlejší tvar tohoto jména – Jéšú- je původním semitským podkladem pro jméno Ježíš
- Uvedl svěřený lid, který vyšel z „domu otroctví“ do mís „odpočinutí“
- Smrtí Mojžíše končí celého jedno období staré smlouvy, Izrael vysvobozený díky Mojžíšovi z otroctví stojí na hranicích zaslíbené země. Nepřišel ale jeho uchvatitel, ale jeho dědic.- Hospodin tuto zemi už zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, ale ujistil praotce, že se jeho potomstvo vrátí a usídlí v zemi zaslíbené
- Kniha je svědectvím o trvalosti a věrnosti Božích zaslíbení
- Obsahově tedy navazuje na knihy Mojžíšovy
KNIHY SOUDCŮ
- Svědčí o bojích v průběhu obsazování Palestiny- jednotlivé kmeny jen těžko uhájily získané území
- Tvoří přechod od doby Jezuovy k době královské, tato doba kolem roku 1050 př. Kr. byla dobou velmi neklidnou
- Boj byl veden především proti pohanským svatyním a modlám
- Počet soudců je dán kolem 12ti pokolení (Abdon, Samson a další)
PRVNÍ SAMUELOVA
- Samuel v počátcích izraelského království zaujímal zcela výjimečné místo- – pomazal za krále Benjamínce Saula a Judejce Davida
- Samuel, jakožto prorok, kněz i soudce zpravoval izraelská pokolení
- Vedl i Hospodinovy boje a zvítězil v té době nad nejobávanějšími kmeny jako byli Filistínští (Pelištejci)
- Samuel- strážce boží smlouvy
- Saul- typ neizraelské zástupné božnosti, negativní
- David- typ služebný, pozitivní
- = David i Saul ve vzájemném protikladu; Izrael se ponaučil, že:“ Nestačí hledět na to, co má člověk před očima, ale na to, co má člověk v srdci.“
- Saul zklamal už tehdy, když ho otec poslal hledat ztracené oslice a on chtěl utéci od svěřeného úkolu a pak znovu neuposlechl, když měl čekat na příchod Samuela, zvláště pak zklamal, když měl umlčet vychloubačného Goliáše a nakonec klesl tak hluboko, že místo u Hospodina hledal pomoc u potulné věštkyně
- David- neváhal podstoupit nevyrovnaný boj s Goliášem a nasadit tak vlastní život, nevztáhl ruku na Saula, i když jím byl neustále ohrožován, šířil známost Hospodinova jména mezi okolními pohanskými národy
- Knihy ukazují krále z jejich špatné i dobré stránky a výslovně varují před spoléháním na člověka
DRUHÁ SAMUELOVA
- Davidův žalozpěv nad Saulem- David dostává zprávu o Saulově smrti a oplakává Hospodinova pomazaného krále a svého přítele
PRVNÍ KRÁLOVSKÁ
- Období zahrnuté v Knihách královských lze vymezit obdobím postavením Šalamounova chrámu a jeho zničením- Jeruzalém padl, chrám byl zničen, ale Hospodin zůstává Bohem
- Nakonec pohanský král Kýros umožní zajatým Judejcům, aby se vrátili do země svých otců a obnovili zbořený chrám svého Boha
- První královská je z poloviny věnována králi Šalamounovi, poslednímu králi jednotné říše a budovateli jeruzalémského chrámu
- Za jeho nemoudrého syna Rechabeáma se 10 severních kmenů odtrhlo od Davidova domu a vytvořilo samostatné království- vztahy mezi zeměmi napjaté a docházelo k válečným konfliktům
- Davidovští králové podporují jahvistický kult
- Severní království žila špatným příkladem- proto zde dochází k první významné roztržce mezi vyznavači Hospodinovými a |Baalovými
- Základní postavou sestává prorok Eliáš, který už svým jménem vyznává, že prorok je Hospodin
- Eliášovi jsou věnované závěrečné kapitoly První královské
- Kniha královská- navazuje na Eliášovský cyklus a pokračuje souborem příběhů Elíši- Eliášův pokračovatel
- Mezitím se dostal k moci rod Jehúovců
- Sílí asyrské nebezpečí
- Roku 721 zaniká království severního Izraele- asyrské zajetí
- Skončila nadvláda Asýrie- nejdříve si podmanili zemi Egypťané, potom Babyloňané- poslední judští králové zapomínali na Hospodinovo slovo- to vedlo k dvojí deportaci=byl zničen chrám a vytratila se svoboda
- Zprávou o těchto událostech 2. Královská končí
PRVNÍ KNIHA LETOPISŮ
- Neboli První Paralipomenon- knihy vypuštěného
- Nejde přímo o kronikářské dílo
- Dějiny severního Izraele se téměř úplně opomíjejí
- Naopak je rodokmen Davidovců sledován až k Adamovi, velká pozornost se věnuje jeruzalémskému chrámu a bohoslužbě
- Dělí se na 1. A na 2. Knihu, po těchto dvou knihách jsou knihy Ezd a Neh
- Kniha letopisů- 9 kapitol různých rodopisů, od 10. Kapitoly- ústřední postava krále Davida
- nepojednává o událostech předcházející smrti Saulově jako v knihách Samuelových
- nemluví se ani o Davidově vítězství nad Goliášem
- autor vypouští vše, co by mohlo na Davida vrhat nějaký stín- nezmiňuje se, jak se Batšeba stala jeho ženou
- velká pozornost na to, jak se David připravuje ku stavbě chrámu v Jeruzalémě
- Kniha letopisů-dodatky ke knihám Královským
EZDRÁŠ
- Neboli knihy Ezdrášovy
- Lid doby Ezdrášovy byl soustředěný kolem obnoveného chrámu a stal se společenstvím, které střežilo svou odlišnost od okolního světa
- Normou celé společnosti- Zákon- soubor posvátných ustanovení a příkazů, vyprávění ze života praotců; Zákon sebrán v babylonském zajetí a uspořádán v Jeruzalémě
- Spolu s knihami Paralipomenon tvoří Ezd a Neh (knihy Nehemjášovy) v hebrejském kánonu souvislý celek
- Ezd i Neh svědčí o tom, že boží sliby nadále platí a že se plní
- Některé části psány aramejsky
- Lze rozdělit Ezd a Neh na 2 části:
- Ezd 1-6 :od roku 538 až do dokončení stavby chrámu (515)
- Ezd 7- Neh 13 : je o reformních snahách obou mužů
NEHEMJÁŠ
- Neshody v Jeruzalémě a Judsku- docházelo ke směšování židů s ostatními obyvateli země (příčiny: sousedé nepřestávali ohrožovat židy, snaha bránit se byla těžší, ptz. Jeruzalém ještě nebyl opevněn)
- Zprávy o poměrech v Judsku se donesly až do sídla perských králů v Šúšanu
- Nehemjáš povolaný jedním z perských králů má za úkol vybudovat kolem Jeruzaléma hradby
- Byl judským místodržitelem
- Náleží m zásluha, že dokázal ochránit svůj lid před vnějšími nepříznivými vlivy, dosáhl 3 velkých úspěchů:
- Judsko se stalo svéprávnou perskou provincií
- Jeruzalém byl znovu opevněn a stal se tak centrálním srdcem provincie
- Lid byl zajištěn zvenčí a tak mohlo dojít k očistě vevnitř
ESTER
- Čte se v synagoze o jarních svátcích
- Děj se odehrává v sídle perských králů, v Šúšanu
- Kniha je odrazem vzpomínek na pogromy
- Objevují se prvky mytologické- zápas dobra a zla
- Ukazuje, že je tu i zlo působené lidmi
- Židovstvo slaví veselé svátky purím na začátku jara
JOB
- hluboké zamyšlení nad utrpením
- otázka lidského utrpení se stává otázkou po boží spravedlnosti
- Job je starozákonní svědek Kristův a i při svém trápení zůstává věrným
- Kniha vznikla pravděpodobně po pádu Jeruzaléma v roce 587 př.Kr.
- Kniha je vlastně drama- začíná 6 scénami- 4 pozemskými a 2 nebeskými, pak následuje příchod Jobových přátel a jejich rozhovor s ním= Job jim ukazuje, že jen Bůh tu může pomoci- v ten moment přichází bod zlomu- sám Bůh promlouvá!!! (v závěru je Job Bohem prohlášen za spravedlivého)
ŽALMY
- Chvalozpěvy, písně a modlitby, kterými oslavuje lid Boha
- Je v Novém zákoně knihou nejčastěji citovanou
- V bohoslužbě všech církví
- Staročeský žaltář vznikl v 10.-11. Století
- Dělí se na 5 dílů (dle pětidílného Mojžíšova zákona)
- Jména v záhlaví (Mojžíš, David, Šalamoun) nemusejí označovat autora žalmu, ale toho, s kým se žalmista při zpěvu vnitřně ztotožňoval
- Žalmisté toužili po tom, přemoci nečisté síly
PŘÍSLOVÍ
- Mudrosloví, mudroslovná literatura- rozšířena hlavně v Izraeli a Egyptě
- Spisy, které se v podobě úvah nebo rozhovorů zabývají údělem člověka a pozemské spravedlnosti
- Mudrosloví dosáhlo v Egyptě takového rozšíření a uznání, že už nebyla za potřebí činnost proroků
- Nejstarší památkou izraelského mudrosloví je kniha Přísloví (hebrejský kořen má význam vládnout)
- Mocné výroky, jež je možno proti někomu mrštit, ať už k jeho dobru nebo zlu
- Obsahuje několik Šalamounových přísloví
- Některá přísloví pocházejí už z doby královské, jiná vznikla až po návratu z babylonského zajetí
- Je příznačný optimismus jednotlivých přísloví- dobro bude odměněno, zlo potrestáno
- Vychází z poslušnosti Zákona
KAZATEL
- Patří do třetí, nejmladší části , které se říká Spisy
- Četla se o svátcích stánků
- Poselství knihy připomíná putování božího lidu a pomíjivost člověka na zemi
- Vznikla ve 3 stol. Př.kr.
PÍSEŇ PÍSNÍ
- Soubor svatebních písní z různých dob (5.-3.stol. př. Kr.)
- Sváteční četba o židovských velikonocích
- Lze chápat jako božské zásnuby Milého a Milé- tedy Hospodina k Izraeli
- Chvalozpěv na lásku člověka ku člověku, obraz lásky Hospodina k jeho lidu, či Krista k církvi
IZAJÁŠ
- Soubor prorockých výroků z různých dob a různého prostředí
- Kniha nás uvádí do dob těžkých a nebezpečných- Asyřané ohrožovali Judu a oblehli Jeruzalém, Babyloňané dílo zkázy dokončili a lid odvlekli do zajetí
- Kapitoly 40-55 jsou označovány jako starozákonní evangelium- radostná zvěst
JEREMJÁŠ
- Pocházel z Anatotu, staré svatyně na benjamínském území
- Příslušník kněžského rodu
- 3 části:
- Výroky proti Judsku
- Údaje o Jeremijášově činnosti a utrpení
- Výroky proti pronárodům
PLÁČ
- Kniha obsahuje 5 žalozpěvů
- Kniha je umístěna hned za knihou Jeremjáš, protože za pozdějšího autora se sám pokládal Jeremjáš
- V hebrejském kánonu patří mezi Pět svátečních svitků
- V synagoze je kniha čtena při bohoslužbě vzpomínce na zničení Jeruzaléma a zboření chrámu
EZECHIEL
- Ezechiel byl v božích viděních přenesen do Jeruzaléma, kde viděl, jak moc lid propadl modlářství.- za to jej měl stihnout trest
- Nastává očištění lidu
A další knihy Starého zákona…
NOVÝ ZÁKON
- Ve 4 evangeliích apoštolové nebo jejich učedníci podávají to, co Ježíš konal a čemu učil
- Skutky apoštolů: o počátcích církve a jejím rozšíření
- Listy Pavlovy a jiné apoštolské spisy: potvrzují svědectví o Kristu
- Kniha Zjevení: předpovídá dovršení Kristova díla
- Všechny NZ knihy sepsány řecky
- Hlavními svědky NZ jsou pergamenové kodexy: vatikánský, alexandrijský, sinajský, Efrémův
Evangelia
- Řecké slovo evangelium znamená radostnou zprávu, zvěst
- První křesťané je ještě před napsáním nejstarším nz spisů použili pro svědectví o Ježíši Kristu, především o tom, že jeho život neskončil potupnou smrtí- že stal z mrtvých a byl vzkříšen
- Spisy o Ježíšově vystoupení začaly být označovány jako evangelium až v polovině 2. Století
- V NZ se slovo evangelium všude vztahuje na ústní zvěst- na zvěst o Ježíšově vzkříšení
- Evangelia jako knihy vysvětlují, kdo to byl a jak jednal vzkříšený Spasitel za svého pozemského života, soubory jeho výroků a lidovou tradici o něm dochovanou
- Evangelia: od nejstaršího: Matouš, Marek, Lukáš, Jan
- Nejde jen o popis událostí, ale i o to, že to, čeho se jejich vyprávění týká přesahuje běžnou zkušenost
- První 3 evangelia se shodují v rozsahu podávané látky i ve slovních formulacích= proto se nazývají synoptická (souhledná)
EVANGELIUM PODLE MATOUŠE
- Matouš znal asi už evangelium Markovo a zahrnul jej ve zkrácené podobě do svého spisu
- Obsahuje i sbírku Ježíšových výroků i s modlitbou Otčenáš, vyprávění o Ježíšově narození, svědectví a setkání se vzkříšeným
- Evangelium sepsáno v prostředí křesťanů židovského původu, pro které bylo určeno
- Bylo to v Sýrii nebo Palestině po židovské válce, někdy v 80. Létech
- Matouš napsal evangelium hebrejsky
EVANGELIUM PODLE MARKA
- Často se zde setkáváme s výzvami k mlčení
- Podle tradice byl evangelista Marek totožný s Petrovým společníkem Markem
- Helénisticky vzdělaný křesťan židovského původu
- Vznik: 60. Léta
EVANGELIUM PODLE LUKÁŠE
- Pocházel ze syrské Antiochie
- Byl lékař a podle některých domněnek i průvodce apoštola Pavla
- Evangelium je věnováno vznešenému Theofilovi
- Vznik: 70.-80. Léta
- Je jediné evangelium, které má pokračování: Skutky apoštolů
- Třetí evangelium se vyznačuje univerzalismem- zájem o chudé lidi, silný sociální důraz, není zaměřeno úzce židovsky
- Častěji než jinde vystupují ženy, velký zájem je o Marii, Ježíšovu matku
- Zdůrazňuje Kristovo vzkříšení, vzatí na nebe a radost
EVANGELIUM PODLE JANA
- Autorem je apoštol Jan Zebedeus
- V evangeliu vystupuje jako „jiný učedník“, „učedník, kterého miloval Ježíš“
- Přináší janovskou tradici, že Ježíš mluvil v nejdůvěrnějším kruhu přátel, svých učedníků o mnohých tématech zjevení jinak, než před ostatními lidmi
- Datum sepsání: konce 1. Století, místo: Malá Asie, možná Sýrie
SKUTKY APOŠTOLŮ
- Seznamuje s cestami, jimiž se evangelijní zvěst šířila do světa
- Mluví o činech apoštolů
- Jsou dílem Lukáše
- Vznik: 70.-90. Léta
Další: List Římanům, Druhý list Korintským, První a druhý list Petrův (odesílatelem je apoštol Petr, 1.P je adresován křesťanům pohanského původu, těžištěm je kázání o utrpení), Listy Janovy 1. A 2., Zjevení Janovo (apokalypsa)