Beat generation, absurdní literatura a magický realismus ve světové tvorbě

1. směr: BEATNÍCI (beat generation = zbitá generace)
= hnutí básníků, prozaiků 50. a 60. léta v USA

Znaky:
1. Autoři svým životem i dílem demonstrují odpor ke konzumní, spotřební společnosti
(materiálně bohaté, ale duchovně chudé), odmítají ideál úspěšného Američana, který celý
život buduje svou kariéru, konformně se obléká a žije, obklopuje se spotřebními předměty.

2. Hrdiny děl jsou lidé z okraje společnosti, kteří jsou často na dně, hledají svobodu v alkoholu,
sexu, (později v éře hippies i v drogách), provokují tradiční morálku, jsou zcela
bezprostřední, autentičtí.

3. Hnutí bylo ovlivněno východními filosofiemi, např. buddhismem.

4. Sepětí s jazzovou hudbou.

Jack KEROUAC
– prozaik, básník francouzsko-kanadského původu,
– autor 14 románů, které psal rychlostí zkušené písařky na velké role papíru,
– výsledkem byl autobiografický cyklus ?románů ze silnice?, z nichž nejslavnější je román

Na cestě
– tento román bývá označován jako beatnická bible či manifest beatnického hnutí,
– je řetězem zážitků 2 mužů na toulkách po dálnici 66 mezi New Yorkem a San Franciscem,
– román poprvé vyšel v roce 1957,
– ruská kritika hodnotila hrdiny románu záporně, jako bezohledné a neodpovědné
individualisty,
– u nás vydána v roce 1978 ? hned 1. den byla vyprodána ? stala se symbolem proti tehdejšímu
režimu,
– v Americe, když byl román populární u nás, éru hippies vystřídala příliš konformní a pracovití
yuppies,
– motiv cesty se objevuje v bibli, v Homérově Odysseji, Komenského Labyrintu, Danteho
Božské komedii, Voltaire ? Dandide, ?
forma románu: – chybí zápletka (tradiční),
– text připomíná reportáž (bezprostřední záznam myšlenek, pocitů, situací,
příhod),
– jazyk ? spisovný i nespisovný (hrdinové mluví slangem, obecná čeština,
vulgarismy),
životní styl: – žít přítomností, nezabývat se minulostí,
– hrdinové jsou neustále v pohybu,
Hlavní motiv cesta ? nejde o hledání něčeho, ale o cestu samotnou.

Allen GINSBERG
– básník,
– kontroverzní postava (typický beatník ? bouřlivák, provokoval společnost),

Kvílení ? básnická skladba,
– byl za ni postaven před soud,
– skladbu napsal pod vlivem drog,
– text může působit vulgárně, je však velmi upřímný (autentický),
– jeho poezie se stala základem budoucího undergroundu 60. let,

Lawrence FERLINGHETTI
– básník,

Lunapark v hlavě
– mluví zde o Bohu, velmi neuctivě,
– provokativní jednání o Ježíši,
?? nějaký ten tesař z nějaké divné rodiny?.
?? že je příbuzný toho co stvořil nebe a zemi a že ten pásek co nám tohle všecko de facto spískal je jeho Táta??
– narážka na to, že řada lidí se od křesťanství odvrátila,

2. směr: ABSURDNÍ LITERATURA (DRAMA)
– prosazuje se od 50. let 20. století
– principy absurdity se uplatňovaly již dříve, např. v díle Franze Kafky a existencialistů,
– za praotce absurdní literatury je považován Alfred Jarry, autor světově proslulé hry Král Ubu,

Znaky:
1. Člověk je zde ukazován v situaci úzkosti;
– absurdita je životním pocitem bezmocného člověka, který pociťuje odcizení,
– nevidí v lidském životě žádný smysl, ztrácí schopnost komunikace,

2. Nepřítomnost souvislého děje,

3. Neexistuje psychologická motivace jednán postav ? v jejich činech nemá smysl hledat
logiku,

4. devalvace jazyka ? jazyk ztrácí svou sdělovací funkci, dialogy postav postrádají smysl a
logiku,

Eugéne IONESCO – francouzský básník a dramatik rumunského původu,
– ve svých hrách tzv. antihrách řeší otázku komunikace mezi lidmi a
problematiku stereotypů,
Plešatá zpěvačka – nejznámější drama,
– k nudícím se manželům přijde na návštěvu druhý manželský pár, vyměňují
si banální konverzační obraty,
– jejich přihlouplé věty jsou inspirovány konverzační příručkou angličtiny,
– rozhovor nabírá na agresivitě, hlediště pohltí tma a oba páry si vyměnily
místo a jedni říkají to, co předtím říkali ti druzí a naopak,
– absurdní stereotyp se opakuje, z hrdinů se stávají ?porouchané automaty?,

Samuel BECKETT – nositel Nobelovy ceny za literaturu,
– irský dramatik, prozaik a literární teoretik,
– ústředním tématem pocit tragičnosti, odcizení, hrůza z nepoznaného
světa,

Čekání na Godota ? divadelní hra (nejpopulárnější),
– na opuštěném místě se setkávají dva tuláci ? Estragon a Vladimír, z jejich chaotického
dialogu, postrádající hlubší smysl vyplývá, že čekají na jakéhosi Godota, který by snad mohl
změnit jejich další životní osudy,
– ke konci každého jednání se objevuje chlapec, který oznamuje, že pan Godot dnes nepřijde,
ale že se dostaví určitě zítra,
– Godot je nejspíš pouhým symbolem čekání a současně jakési mlhavé naděje, symbolem určité
touhy po něčem, co nás přitahuje a co nedokážeme pojmenovat,
– Godot nakonec nepřichází, čekání je beznadějné.
Hru lze chápat jako podobenství o situaci lidstva, jako obraz postmoderní doby, kdy se hroutí mezilidské vztahy a kdy člověk zůstává se svými starostmi, utrpením, drobnými radostmi i otázkami a nakonec i smrtí sám.
– nabízejí se i jiné interpretace hry, ale sám autor tvrdil, že ?kdyby to sám věděl, byl by to ústy svých hrdinů vyslovil.?
Beckettův přínos spočívá v tom, že otázky o podstatě lidské existence položil, nikoliv že na ně odpověděl.
V roce 1998 byla v pražském divadle Kolowrat uvedena česká premiéra hry Šťastné dny,
Iva Janžurová byla za hlavní roli oceněna cenou Thálie.

3. směr: MAGICKÝ REALISMUS
– po 2. světové válce, rozvíjí se hlavně v latinsko-americké literatuře,

Znaky:
1. V románech se prolíná reálný život a vymyšlený, fantastický svět a mýty,

2. Prolínání časových rovin,

3. Prolínání postav žijících a zemřelých.

Gabriel García MARQUEZ
– kolumbijský novinář a spisovatel

Sto roků samoty ? román
– hlavními hrdiny jsou příslušníci kolumbijské rodiny,
– otec a matka se rozhodli přestěhovat se z vnitrozemí na pobřeží, společně s přáteli založili
nové město Macondo,
– román popisuje život města,
– členy rodiny pronásledoval pocit osamělosti, trpěli samotou,
– dominantními postavami v ději jsou jejich 2 synové,

Kronika ohlášené smrti ? novela
– v městečku se chystá významná svatba ? místní dívka se má provdat za bohatého muže,
– novomanžel o svatební noci zjistí, že jeho manželka není panna, cítí se být uražen, podveden a
manželku vrátí jejím rodičům,
– bratři se rozhodli pomstít svou sestru a chtěli zabít mladíka, který ji připravil o poctivost.

K názvu ? proč Kronika ohlášené smrti?
– bratři se netajili tím, že chtějí bývalého sestřina přítele zabít. Nikdo z lidí nezasáhl. Bratrům
se do zabití moc nechtělo, čekali, že je někdo zadrží. Lidé se báli zasáhnout ? odpovědnost
sváděli na ostatní. Nakonec tedy bratři bývalého přítele své sestry zabili.

uk.: lidé si uvědomovali, že bratři zabití Santiaga (bývalého přítele Angely) zabít nechtějí ?
chtějí, aby je někdo zastavil,
– když byli bratři chyceni v obchodě s noži ? byly jim nože zabaveni, lidé si tedy mysleli, že
Santiaga nezabijí, že to všechno jsou pouze řeči (bratři totiž byli opilí),
– starosta se bál, co tomu všemu řekne biskup, který měl přijet.