Básnické zobrazovací prostředky

Struktura jazykového díla má 3 složky ( plány): jazykovou, tematickou, kompoziční

jazykový plán- jazyk má funkci sdělnou a estetickou

• útvary jazyka: základem spisovný jazyk + nespisovné prostředky: obecná ČJ, nářečí, slang, argot
• stylové rozvrstvení slovní zásoby- slova stylově neutrální, zabarvená
• textové prostředky, slohové postupy- vyprávěcí, popisný, charakterizační, výkladový, úvahový, monolog, dialog, řeč postav: přímá, polopřímá
• syntaktické prostředky- využití různých druhů vět, vyjadřování jmenné, slovesné, neobvyklý slovosled ( inverze), vynechání spojek, nadbytek spojek
• zvukové prostředky
  1. rytmus
  2. rým
  3. eufonie= libozvučnost- příjemné uspořádání zvuků, esteticky působivé, libozvučná je kombinace samohlásek, dvojhlásky ou, souhlásky l
  4. kakofonie= nelibozvučnost
  5. onomatopoie= zvukomalba, napodobení zvuku slovy
  6. paronomázie= opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu ( slavme slavně slávu Slávů slavných)
  7. zvukosled= pravidelné opakování stejných hlásek ve verši
• pojmenování

přímá- neobrazné pojmenování, užit základní, nepřenesený význam slova

1. básnický přívlastek: epiteton constans- označuje stálou vlastnost ( bílý sníh), ornans- zdobný přívlastek, vyjadřuje subjektivní, citové hodnocení ( růžový večer, stříbrný vítr)
2. přirovnání
3. paralelismus- rozvedené přirovnání, dva jevy volně položeny vedle sebe (Eržika ptáček, Eržika rybka)
4. antiteze- přirovnání protikladem ( popření motivu, k němu protikladné přirovnání)

nepřímá ( obrazná)= tropy- založené na přenášení významu, jméno nebo jev označuje jiný jev, podstatou je mnohoznačnost slov, dochází k obměnám, rozšiřování, prolínání významu n

1. metafory= přenesení významu na základě vnější podobnosti
2. personifikace= zosobnění- přenesení lidských vlastností na neživé věci, jejich oživení
3. metonymie= přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti
4. synekdocha= druh metonymie, přenesení významu na základě záměny části a celku
5. perifráze= vyjádření opisem, rozvedená synekdocha, označení jevy souborem představ, které s ním konvenčně souvisí ( až nade mnou bude růst tráva)
6. eufemismus- užití mírnějšího, jemnějšího výrazu ( zesnul, odešel)
7. dysfemismus
8. hyperbola= nadsázka, zveličení výrazu, snaha o zvýšení expresivity
9. litotes- opak hyperboly, zjemnění výrazu, vyjádření kladu dvěma zápory
10. oxymóron= spojení slov protichůdného významu, odporují si, slouží k zesílení výrazu ( chodí jako živá mrtvola)
11. ironie- užití slova v opačném významu, zdůrazňuje opovržlivý, negativní postoj
12. sarkasmus- zesílená ironie
13. alegorie- jinotaj, utajení skutečného obsahu, má skrytý smysl ( J. Swift: Gulliverovy cesty, Komenský. Labyrint světa a ráj srdce)

figury- kombinace hlásek nebo slov, která svou neobvyklostí ozvláštní text

1. epizeuxis= opakování slov ve verši
2. anafora= opakování slov na začátku veršů
3. epifora=                          konci veršů
4. epanastrofa= opakování slov na konci předcházejícího verše a na začátku následujícího verše
5. gradace= stupňování významu
6. aliterace= náslovný rým, opakování stejné hlásky na začátku sousedních slov ( potkal potkan potkana)
7. asyndeton- vynechání spojovacích výrazů, zhuštěné vyjádření, zrychluje děj
8. polysyndeton- spojování větných členů s užitím více spojovacích výrazů než je obvyklé
9. inverze= změněný slovosled
10. elipsa= výpustka- vynechání části textu, kterou lze domyslet z kontextu, zvyšuje spád děje, expresivitu
11. aposiopese= nedokončená výpověď kvůli citovému rozrušení, nebo je mluvčí přerušen někým jiným
12. řečnická otázka- ke zvýšení expresivity, nevyžaduje odpověď
13. pleonasmus= nadbytečné hromadění slov souznačných nebo významově blízkých k označení jedné skutečnosti, zpomalují výpověď, zdůrazňují daný jev
14. tautologie= rozvedení téhož sdělení dvěma synonymními výrazy
15. paradox- zdánlivě protismyslné tvrzení ( př. Seifert: Slavík zpívá špatně)