Baladická epika v české literatuře

Baladická epika v české literatuře
od nejstarších dob po současnost

balada = odvozeno od románského ballare = tančit, jménem odkazuje baladu k tanci a ke své
původní písňové formě
charakteristika – lyricko-epická báseň s pochmurným dějem, rychlým spádem, stručnými dialogy a tragickým zakončením

Evropské kořeny balady
– balada prodělala v závislosti na době a národních tradicích četné změny
– původně slovo balada označovalo lidové taneční písně milostného rázu, na jejichž základě se pak vyvinuly strofické formy balady. K nejstarším typům národních balad patří balada francouzská – villonská
villonská balada – forma: lyrická báseň složená ze 4slok = strof
první 3 sloky mají 7-12 veršů
závěrečná 4. sloka obsahuje poslání a má o polovinu méně veršů

– balady umělé vznikajících koncem 18.stol. (Goethe, Čelakovský, Erben, Neruda, Bezruč, Wolker) byly to zejména :
– balady lidové
– národní pověsti
– mýty

– fantastické náměty (fata = přelud a démoni ŕ stojí proti člověku) byly v české umělé
baladě postupně vytlačovány sociální tematikou (soc. situace a problémy)
Česká balada
a) lidová – 1. vzorem čes. lid. balady bylo „Osiřelo dítě“ či „Sestra travička
– b) umělá – 1.významná čes. umělá balada : „Toman a lesní panna“ – sb. F.L. Čelakovského: Ohlas písní českých

Ohlasová poezie
Umělá poezie, která formou a obsahem napodobuje lidovou slovesnost. Vzniká na počátku 19. století a jejím zakladatelem a hlavním představitelem je F. L. Čelakovský. Ohlasovou poezii pěstovali i autoři v dalších slovanských zemích, mj. T. Ševčenko.

FRANTIŠEK LADISLAV ČELAKOVSKÝ (* 1799 Strakonice a ? 1852 v Praze)
Představuje naši preromantickou poezii 2. fáze Národního Obrození. Byl sběratelem ÚLS, překladatelem ze slovanských jazyků (zabýval se slavistikou) a tvůrcem tzv. ohlasové poezie. Filozofická studia nedokončil. Živil se novinářstvím v Praze (Pražské noviny). Soukromě studoval slovanské jazyky. Roku 1841 se stal Čelakovský profesorem slavistiky na univerzitě ve Vratislavi, roku1848 na pražské univerzitě. Sbírka Ohlas písní ruských (1829) vznikl jako oslava Ruska po vítězství Rusů nad Turky v r. 1829. Zahrnuje převážně básně epické, které napodobují ruské byliny. Po deseti letech vydává Ohlas písní českých (1839), s převažující lyrikou, která napodobuje české lidové písně, stavba básní je jednoduchá až říkankovitá. Nejznámější je úvodní epická báseň Toman a lesní panna (1. česká významná balada). Děj probíhá o noci Svatojánské, kdy Toman při návratu od své nevěrné milé zapomene na varování své sestry a je zahuben lesní pannou. V oblasti balady na Čelakovského navázal přímo K. J. Erben.
KAREL JAROMÍR ERBEN (1811 ? 1870)
– autor sbírky: KYTICE – pracoval na ní 20 let
– sběratel lidové slovesnosti (pokračovatel Čelakovského)
– básník
– na rozdíl od Čelakovského nevyužíval ohlasové techniky
– ve svých klasických baladách se soustředí hlavně na mezilidské vztahy + motiv viny a trestu (často neúměrně krutý)
– říká, že konflikty vznikají porušením základních lidských vztahů – hlavně porušením mateřské lásky
– lidský osud je neodvolatelně určen („Co sudice komu káže, to lidské slovo nerozváže.“) je neměnný a odmítá vzpouru proti osudu
– někdy si v baladách člověk svou vinu uvědomí a kaje se (Svatební košile, Záhořovo lože)
– jindy se lidské životy vzájemně vylučují – naplněním jednoho života končí život druhý (Vodník)
– vztah matka a dítě (Lilie, Vodník, Zlatý kolovrat), jedinec x společnost
– svět pohanské mytologie, kde se trestá každé provinění, je střídán se světem křesťanským, v němž je vina vykoupena pokáním
Kytice z pověstí národních
– obsahuje 9 balad : Poklad, Svatební košile, Polednice, Štědrý den, Holoubek,
Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba

JAN NERUDA (1834 ? 1891)
Kniha veršů – obsahuje 3 cykly : Otci, Matičce, Anně se objevuje sociální balada
Dědova mísa – vnuk stojí při dědovi a nabádá otce k lepšímu chování
Balady a romance
– čerpají z námětů národně-biblických
– 3 tematické okruhy:
1) obecně lidské vztahy (Balada dětská, Balada horská)
2) národní látka (Balada česká, Balada o Karlu IV., Romance o jaře 1848)
3) legendární látka (Balada májová, Balada rajská)
– Neruda opustil tradiční nadpřirozené bytosti, více se drží motivů ze života, zabývá se myšlenkami jak vyslovit starými formami balady a romance postoje mladého člověka ke světu

PETR BEZRUČ (1867 ? 1958)
– vl. jm. Vladimír Vašek
Slezské písně – sb. 54 básní
– otištěna v Herbenově Času a sb. jako taková vychází pod pseudonymem
– ve verších se autor stylizuje do postavy lidového barda a jménem lidu
protestuje proti sociálnímu a národnostnímu útisku na Ostravsku
působivější balady : Maryčka Magdónova, Bernard Žár, Kantor Halfar, Krásné pole
– balady útočné a plné vzdoru
– Bezruč zvyšuje jejich působivost – otázkami, hyperbolou, jazykem podbarveným dialektem, kontrastem

JIŘÍ WOLKER (1900 ? 1924)
– jeho sociální balada ve sbírce: Těžká hodina
– námětem soc. balad je bída a utrpení
= proletářská poezie
– Wolker se hlásí k Erbenovu odkazu
– ve sb. Těžká hodina je dovršena tradice české sociální balady, návaznost na Jana Nerudu a Petra Bezruče
– nejznámější soc. balady:
Balada o očích topičových
Balada o snu
Balada o ženě
Balada o námořníku
Balada z nemocnice
Balada o nenarozeném dítěti

VÍTĚZSLAV NEZVAL (1900 ? 1958)
– anonymně vydal v r. 1936 sbírku: 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida
– autor se stylizuje do postavy nezaměstnaného intelektuála = studenta, který se hladový toulá kolem přeplněných výkladů velkoměsta
– pro své balady zvolil formu francouzské – villonské balady po 4strofách (první 3 strofy: 7-12 veršů; čtvrtá strofa o polovinu méně : 6 veršů)
– psal anonymně kvůli nebezpečí fašismu, krize ve společnosti
– balady kritizovaly společnost
– sbírka 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida měla velký úspěch a tak následovalo v letech 1937- 38: 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta
Davida a 70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem věčného studenta Roberta Davida
– obě sbírky nedosáhly takové kvality a popularity jako první

Balada v próze :

JAROSLAV VRCHLICKÝ
sbírka Selské balady ? vlastenecká a sociální tematika, obraz selských bojů proti panskému útisku, postavy Ulického, Koziny, selských rebelů X krutých feudálních pánů (Lorecký, Lomikar, hrabě Breda)
b. Lorecký ze Lkouše ? podle skutečné události, Lorecký zabit i se svými dvěma syny
b. Balada vánoční ? selské povstání 1680, zajatí sedláci bez soudu pověšeni na nejbližší stromy
b. Hrabě Breda ? jeden z největších utiskovatelů poddaných ? potrestán za své násilí

IVAN OLBRACHT
baladický román: Nikola Šuhaj loupežník ? z konce 1. světové války a poválečných let. Román je prolnutím reálného příběhu a zbojnické legendy.
Nikola Šuhaj zběhl během první světové války z uherského pluku v Ďarmotech a vrátil se do své rodné vsi. Byl pochopitelně pronásledován, ale ukryla jej čarodějnice, která mu posléze přikouzlila odolnost vůči kulkám. Když přišel do Koločavy, nemohl se smířit s obrovskou bídou prostého lidu a blahobytem bohatých. Proto se vydává do hor, aby okrádal bohaté a dával chudým. Nocuje v opuštěných kolibách a jídlo si buď zastřelí, ukradne, nebo mu jej přinesou přátelé.
Nikola měl milou, Eržiku, kterou si později i přes nesouhlas její rodiny (hlavně jejího bratra Juraje Drače) vzal. Byl psancem a proto žila Eržika ve vesnici pod neustálým dohledem četníků. I přesto se vídali. Celá ves i okolí Nikolu zapírali a chránili, byl pro ně zachráncem, dokud nebyla na jeho hlavu vypsána odměna, která zlákala jeho kamarády. Když mu nesli jídlo do koliby, jeden z přátel mu rozťal hlavu sekerou a zabili i jeho patnáctiletého bratra Juraje, který mu ve zbojničině pomáhal. Zradili tím lid a hlavně svou čest.

VLADISLAV VANČURA
Pekař Jan Marhoul ? tragický osud zchudlého benešovského pekaře, poctivý a pracovitý dobrák. Rozdával všem, kteří to potřebovali nejvíc, sám pak ale skončil zničen v bezcitném světě.
Markéta Lazarová ? z doby loupeživého středověku, renesanční typy lidí žijí naplno, jsou drsní a suroví, milují i nenávidějí. Je to příběh krásné a zbožné Markéty, která velmi miluje zbojníka Mikuláše
– dějová linie je narušená autorovým komentářem, mluví k sobě, k postavám, oslovuje čtenáře

KAREL ČAPEK (1890 ? 1938)
první dílo Čapkovy románové trilogie (Hordubal, Povětroň, obyčejný život), jejímž základem je otázka lidského poznání.
Hordubal ? tragédie Podkarpatského sedláka po návratu z Ameriky, odcizení ženy, zavražděn
Povětroň ? Do nemocnice je přivezen těžce zraněný letec. Nikdo o něm nic neví. Zemře nepoznán, beze jména. Jeho osud vzbuzuje netušený zájem mnoha lidí
Obyčejný život ? autobiografie železničářského úředníka v penzi, retrospektivní pohled
Román je jakousi sondou do lidského nitra. Život nemá jen jedinou tvář a výraz. Člověk je vlastně souhrnem nesourodých bytostí, z nichž jedna vždy vystupuje do popředí.

MARIE MAJEROVÁ
její baladická próza jako románová balada
Havířská balada
– příběh Rudly Hudce, který pracuje jako horník v cizině
– po vzoru francouzské – villonské balady ji autorka
rozčlenila na 3 části a uzavřela ji veršovaným posláním
1. část: vypráví Rudla Hudec
2. část: vypráví Marie Majerová
3. část: vypráví Hudcova žena Milka

JARMILA GLAZAROVÁ
Advent ? baladická próza z 30. let.
Celý děj se odehrává na samotě beskydských hor. Chudá svobodná matka si vezme staršího bohatého vdovce, aby tak zajistila budoucnost svému milovanému synovi. Ve svém novém domově prožije šest let bolesti, utrpení a stane se bezprávnou a vykořisťovanou bytostí. Z malého Metoda se navíc stane vzdorovitý darebák a tulák, který ještě zvyšuje její zoufalství. Děj vrcholí jednoho večera, kdy Františka opět hledá svého syna a nechtíc zapálí seník, kde ji zrovna podvádí manžel Jura Podešva s děvečkou Rozínou.

JAROSLAV HAVLÍČEK
Synáček – Dědic venkovského statku mladý Skála se oženil s Annou Drábkovou, jedinou dcerou majitelky cihelny. Vypadalo to spíš na bohaté než na šťastné manželství, ale nakonec bylo hlavně krátké. Dřív než se stačil narodit syn Antonín, spadl jeho otec nešťastnou náhodou z lomu a zemřel. A tak je chlapec vychováván v cihelně a to hlavě energickou babičkou a služkou Amálkou.