Antika, řecké eposy a drama

ANTIKA – ZÁKLAD evropské vzdělanosti:

• období starověkého Řecka a Říma
• zahrnuje období prehistorické, kdy ještě Řekové neznali písmo a dobu historickou, přibližně od 8 st. př. n. l. do rozpadu říše římské (476 n. l.), kdy začíná středověk
• výhodná zeměpisná poloha Řecka a Říma, jejich přístup do středomoří, kde se setkávají Evropa, Afrika a Asie g Řekové přenesli znalosti a kulturu starověkých orientálních civilizací do Evropy.

ŘECKO – 776 př. n. l. – PRVNÍ OLYMPIJSKÉ HRY – ZAČÁTEK ŘECKÉHO LETOPOČTU

• doba prehistorická – mýtus, mytologie, polyteizmus, Olymp, olympští bohové a bohyně, hrdinové, bájná zvířata
• doba historická – Řekové převzali písmo od Féničanů, alfabeta, znaky pro samohlásky, směr psaní zleva doprava
• 3 období řecké literatury – ARCHAICKÉ, ATTICKÉ, HELÉNISTICKÉ

1) ARCHAICKÉ OBDOBÍ (do 6. stol. př. n. l.) – nejstarší; zastoupeny již všechny literární žánry: epiku zastupuje epos a bajka; lyriku zastupuje lyrika monodická (pro sólový přednes) a lyrika sborová; oblíbená byla poezie milostná, ódy atd.

• HOMÉR – 8 st. př. n. l. – autor nejstarších evropských eposů
  • ILIAS
    • Válka o Tróju (=Ílion), zachycuje posledních 50 dní desetiletého konfliktu do kterého zasahují bohové, jež mají lidské vlastnosti, slabosti atd. (spartský král Ménelaos x syn trojského krále Paris; spor mezi bojovníkem Achillem a vůdcem výpravy Agamemnonem; Achilles zabijí trojského hrdinu Hektora a sám je pak zabit; dobytí města lstí – Trojský kůň).
    • Zachycuje dobu, kdy se Řekové vydávali na dobyvačné výpravy po mořích.
  • ODYSSEA
    • navazuje na Ilias; vypráví o 10letém bloudění ithackého krále Odyssea (Lstivého), který se vrací z Trojské války domů do Ithaky.
  • Anakreon – tvůrce milostných pijáckých veršů o lásce, víně a mládí
  • Sapfó – básnířka žijící na ostrově Lesbos – ve své intimní lyrice vyjadřuje vztah k dívkám
  • Ezop (Aisopos) – veršované i prozaické bajky (řecký otrok)

2) ATTICKÉ OBDOBÍ (5. – 4. stol. př. n. l.) – byly vytvořeny městské státy a athénská demokracie; rozvoj dramatu a prózy; 534 př. n. l. vyhlásily Athény soutěž o nejlepší tragédii na počest boha Dionýsa (obřadní hry); hrálo se pod athénskou Akropolí (3 dny – tragédie, 1 den – komedie); 3 muži; masky; monolog; dialog; tématicky čerpaly z řecké mytologie; drama (divadelní hra) – princip trojí jednoty (místa, času, děje); byly vytvořeny 2 typy dramatu: tragédie (nerovný boj se silnějším; končí tragicky, hrají vznešení jedinci); komedie (šťastný konec; proti politice a morálce, hrají obyčejní lidé)

TRAGÉDIE:

• Aischylos
  • Oresteia
    • jediná dochovaná řecká trilogie
    • Orerstés je povinen pomstít smrt svého otce Agamemnóna, tj. zabít svou matku
  • Sofoklés – do dramatu zavedl třetího herce
    • Král Oidipus – hlavní hrdina trestán za viny, jichž se dopustil nevědomky
    • Antigona – přes zákaz pohřbí bratra Polyneika a je odsouzena ke kruté smrti (lidé se vzpírají bohům)
    • Elektra
  • Euripidés – v jeho dílech často vystupuje „deus ex machina“ (nadpřirozený zásah božstva)
    • Medeia – tragédie opuštěné ženy, pomáhá Jásonovi ke zlatému rounu
    • IFIGÉNIE

KOMEDIE:

• ARISTOFANÉS – Mír (zesměšnění války); Jezdci; Oblaka

Historická próza

• Herodotos – otec historie, filosof, zachycuje řecko-perské války
• Thúkydides – zakladatel vědeckého dějepisectví (vylučuje z dějin božské zásahy)

filozofická próza – láska k moudrosti

• Sokrates – kritizoval athénskou demokracii – žádný spis – jeho učení zaznamenáno jeho žáky
• Platón – žák Sokratův – psal díla formou dialogu; skutečnost se podle Platóna skládá ze souboru idejí (pojmů)
• Aristoteles – žák Platónův – vychovatel Alexandra Velikého; shromáždil moudrost řeckého světa

řečnictví

• Démosthenes – nejvýznamnější politický řečník – vedl odbojné řeči proti Filipu II. Makedonskému ® filipiky

3) HELENISTICKÉ OBDOBÍ (4. – 1. stol. př. n. l.) – řecká kultura se rozšiřuje do zemí dobytých Alexandrem Velikým Makedonským (356 – 323 př. n. l.), centrem říše se stává Alexandrie v Egyptě, kde byla založena obrovská knihovna Museion – centrum vzdělanosti (rozvoj exaktních věd – Eukleidés, Archimédes).

ŘÍM – 3 st. př. n. l. – ZAČÍNAJÍ ŘÍMANÉ OVLÁDAT ZÁPADNÍ STŘEDOMOŘÍ

• postupně zabírají území na 3 světadílech a vytvoří impérium Romanum
• jazykem je latina; písmo latinka
• na počátku dějin byl Řím republikou a od Octaviana Augusta císařstvím
• Římané zcela „pohltili“ původní obyvatelstvo Apeninského poloostrova – Etrusky
• Převzali Řecké bohy a kulturu, hodně překládali řeckou literaturu
• od 313 n. l. je křesťanství oficiálním náboženstvím říše římské
• vytvořili vlastní bohatou literaturu latinskou

OBDOBÍ ŘÍMSKÉ LITERATURY

• Stará doba (archaické období) – objevují se překlady z řečtiny (zejména eposy a dramata)
• Zlatá doba (klasické období) – rozvíjelo se drama (komedie), poezie a próza
• Stříbrné období (postklasické) – rozvoj dějepisectví a satiry
• Úpadkové období – Marcus Aurelius – Hovory k sobě – psáno v řečtině

• Titus Maccius Plautus (1) – oblíbený tvůrce římské komedie
• Gaius Julius Caesar (3) – římský vojevůdce, státník, politik, spisovatel
  • Zápisky o válce galské – tažení do Galie (dnes Francie)
  • Zápisky o válce občanské
• Publius Vergilius Maro (2) – Aeneis – hrdinný epos – líčí dobrodružství hrdiny Aenea, který prchá z hořící Tróje a hledá pro sebe a své druhy novou vlast, nalezne ji v Itálii
• Publius Ovidius Naso (2) – zejména milostná poezie
  • Umění milovat
  • Proměny (Metamorfózy) – 250 řeckých a římských bájí s motivem proměny

Rétorika (řečnictví) je nauka pojednávající o verbálním projevu.