20. stol. – Umělecká avantgarda

rozvoj techniky a civilizace; 1. světová válka; pak úsilí o nový řád vede k vítězství fašismu (Itálie, Německo) a komunismu (Rusko po říjnové revoluci 1917); rozpad Rakouska-Uherska, vznik samostatného československého státu – 1. prezident T. G. Masaryk; samostatnost národa už požadoval Manifest českých spisovatelů z roku 1917; poválečná konjunktura vystřídána světovou hospodářskou krizí 30. let, příprava dalšího válečného konfliktu, španělská občanská válka, 2. světová válka

vitalismus – z lat. vita = život

směr v české literatuře: reakce na válku, vyjádření radosti z nejprostších maličkostí, z pouhé existence; jednoduchost, prostý a srozumitelný obraz – F. Šrámek, K. Čapek, J. Wolker

civilismus

obraz technických vymožeností, moderního života a světa, oslava všedních věcí, lidské práce; americký básník W. Whitman, belgický básník a dramatik É. Verhaeren, v české literatuře např. S. K. Neumann

expresionismus – z lat. expressio = výraz

protiklad pozitivismu, naturalismu a impresionismu; literární, výtvarný a divadelní směr (V. van Gogh, E. Munch, P. Gauguin); umění výrazu, vyjádření obavy o osud člověka; chápání reality zevnitř, nikoli zvenčí; vyjádření duševních pocitů – děsu, hrůzy z násilí; v české literatuře Lev Blatný, L. Klíma, R. Weiner, J. Weis aj.

futurismus

do umění přítomnosti a budoucnosti (lat. futurum = budoucí) proniká moderní život; obraz světa v pohybu, který je zachycen rozložením do časově následných fází (italský básník Filippo Tommaso Marinetti); osvobození (izolace) slov a vět zdůrazňuje rychlost pohybu; výrazná grafická podoba básně (viz např. Majakovskij); odstraněna interpunkce

kubismus

v malířství (Pablo Picasso); úsilí postihnout podstatu věcí ð rozklad skutečnosti na jednotlivé prvky, geometrické tvary (kubus = krychle); mnohopohledovost (z více stran), tlumené barvy

dadaismus

vyjadřuje odpor k válce, pocit nesmyslnosti života; zdůrazňuje uměleckou absurditu, primitivitu (dada v dětské řeči = hračka); princip náhodnosti věcí a nesmyslnosti vztahů; zakladatel – francouzský básník rumunského původu Tristan Tzara; úsilí šokovat, burcovat, provokovat

poetismus

výlučně český avantgardní směr (od pol. 20. let 20. stol.); Karel Teige – autor Manifestů poetismu; měsíčník ReD (Revue Devětsilu); skupina Devětsil (založena 1920) – literáti, kritici, výtvarníci, hudebníci, dramatici;

využití obraznosti, fantazie; princip lyrismu, kompoziční metoda volné asociace (řetězení) představ, narušena logická stavba básně, odstraněna interpukce, inspirační zdroj – lidová zábava (cirkus, kino, varieté); odmítnutí původního tendenčního umění: místo obrazů dělnického boje a práce obraz dělníka uprostřed zábavy; úsilí poznat krásy světa – ”umění žít” (Teige), ”aby svět byl básní” (Nezval); obohacení výrazové stránky poezie (experimenty se slovy);

programová díla poetismu: V. Nezval, Podivuhodný kouzelník, Pantomima, Papoušek na motocyklu; potom i K. Biebl, J. Seifert, V. Vančura aj.

surrealismus

z fr. surréalisme = nadrealismus; zakladatel André Breton; využití obraznosti, fantazie; psychický automatismus (volný tok obrazů bez rozumové kontroly a zábran); vliv Freudovy psychoanalýzy; vyjádření bezprostředních subjektivních dojmů, fantazie a snu; obohacení citové stránky poezie (o způsobu tvorby surrealisty – viz povídka K. Čapka Básník); u nás vznikla surrealistická skupina v r. 1934 (v čele Nezval), rozpuštěna 1938

existencialismus

z fr. existence = bytí, jsoucno; vychází z filozofických výkladů člověka jako osamoceného a odcizeného jedince; obraz světa lidí trpících vnitřními pochybami; v mezních situacích životního ohrožení prožívají beznaděj, zoufalství, pocit hnusu ð snaha osvobodit se; život chápán jako směřování k smrti; J. P. Sartre, A. Camus, (předchůdce F. Kafka), v čes. literatuře J. Orten

proletářská literatura a socialistický realismus

marxistické směry; Neumannův časopis Červen, Kmen, Proletkult, Nejedlého Var (Wolkrova stať Proletářské umění – 1922; = program: umění třídní, revoluční, stranické, tendenční, optimistické); vliv Maxima Gorkého; obraz společenských rozporů, sny o spravedlivější společnosti, patos, hrdinství, kolektivismus; první sbírky proletářské poezie: Neumannovy Rudé zpěvy, Wolkrova Těžká hodina

Naše poezie

q   doznívá prožitek války (Dyk, Sova, Toman)

q   poč. 20. let – nový proud – proletářská poezie (přiblížení dělnictvu, boj proti sociálnímu útlaku a válce, sny o revoluci, kolektivnost, tendenčnost; programový manifest – stať J. Wolkera Proletářské umění (Var 1922); Wolker, Neumann, počáteční tvorba Hory, Hořejšího, Seiferta, Biebla

q   avantgarda – sdružení Devětsil (1920), původně program proletářských básníků, pak poetismus; sborník Devětsil, brněnský časopis Pásmo, měsíčník ReD (Revue Devětsilu); K. Teige, V. Nezval, J. Seifert, V. Vančura, Voskovec a Werich aj.

q   v 30. letech

–   surrealismus (Nezval, Biebl, Teige aj.)

–   reflexivní a meditativní lyrika (Hora, Halas, Holan)

–   poezie duchovní křesťanské orientace (Hrubín, Reynek aj.)

–   pokračuje sociální linie (Neumann)

q   konec 30. let – ohlas španělské občanské války, odraz Mnichova 1938, ohrožení národa ð sjednocení básníků – poezie domova, rodné země

 

Jiří Wolker (1900–1924) – představitel proletářské poezie
« Prostějov, nadání literární, hudební i výtvarné už na gymnáziu, studium v Praze, předčasná smrt (onemocněl tuberkulózou)

1. a) poezie

q   sbírka Host do domu = tvorba z mladších let; vliv vitalismu (Šrámek); tzv. poezie prostých věcí, chlapecký pohled na svět, harmonie, zlidštění a zdůvěrnění, pocit radosti ze života (vliv domova); časté náboženské obrazy, motivy srdce, očí; metafory, personifikace; prostý verš – např. b. Poštovní schránka, Kamna (vzpomínka na matku), Věci (láskyplný pohled na svět)

–    závěr – b. Svatý Kopeček (pův. samostatná) – odlišnost: autor opouští idylické pojetí světa (vliv politických událostí 20. let), změna výrazu: je bohatší, první báseň pásmo (=polytematická báseň) v naší literatuře

q   sbírka Těžká hodina = proletářská poezie; úvodní stejnojmenná báseň – svědectví o změně: srdce chlapecké (pohřbíváno) se mění v srdce muže (ruce a mozoly, statečnost);

sociální balady – epická šíře, sociální tematika, dramatičnost – např. Balada o snu: obraz sociálních rozdílů (paláce – podkroví, sytí – hladoví), touha po lepším světě (sen Jana a Marie); dialog, nepravidelný verš; kompozice: od reportážního civilního začátku k patetickému závěru; podobně i Balada o očích topičových, U rentgenu, Tvář za sklem aj.

–    odraz básníkovy nemoci: b. Epitaf, Umírající

1. b) próza

–    povídky, moderní pohádky (O milionáři, který ukradl slunce, O kominíkovi), drama – 3 aktovky, kritické a programové stati (Proletářské umění)

 

Josef Hora (1891–1945)
básník, prozaik, lit. kritik, překladatel (Puškin, Jesenin, Blok)
« Roudnicko, studium v Praze, novinář socialistické orientace, ač 1929 vyloučen z KSČ; vývoj od proletářské poezie k osobité sociální a intimní poezii

20. a) poč. 20. let

–   sbírky Básně, Strom v květu – vliv civilismu a vitalismu, pak proletářská poezie – sbírky Pracující den, Srdce a vřava světa, Bouřlivé jaro – obraz společenských rozporů, představa revoluční změny (= akt spravedlnosti), např. b. Dělnická madona – básníkův soucit, úcta k práci; teoretická stať O proletářské poezii (Proletkult), romány Socialistická naděje (téma politických bojů 20. let) a Hladový rok (téma 1. světové války)

20. b) od poloviny 20. let a v 30. letech

–   reflexivní a meditativní lyrika

–   sbírka Itálie – obraz země slunce a barev, slavná minulost i nebezpečí fašismu, smyslové dojmy; změna stylu – metaforická zkratka, přímé lyrické vyjádření, sevřený rytmický verš;

–   sbírka Struny ve větru – lyrika přírodní a intimní, nově motiv plynoucího času – nehmotný pojem času přetvářen v konkrétní představu; stesk z pomíjivosti života

–   sbírky Tvůj hlas, Tonoucí stíny, Dvě minuty ticha – vzpomínky, útěk do vlastního nitra, pocit samoty

–   sbírka Máchovské variace – 16 jambických básní, spříznění s Máchou (100. výročí úmrtí), téma lásky, země, domova, času

30. c) konec 30. let

–   b. Španělsko v nás (ve sborníku Španělsko) – reakce na politickou situaci; sbírka Domov – poezie rodné země, obava o její budoucnost – b. Zpěv rodné zemi: minulost plná bojů × země rozkvétající; slavné tradice (refrén), obraz nezdolnosti a nepřetržité kontinuity národa:

      –   lyrickoepická b. Jan houslista – návrat českého hudebníka ze světa domů, aby prožíval utrpení, kterým osudově prochází jeho země

 

Jindřich Hořejší (1886–1941)
proletářský básník, překladatel francouzské poezie

–    sbírky Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník, Den a noc – obraz sociální bídy velkoměstské periferie, víra ve změnu společnosti; milostná lyrika – láska spojena s občanskou aktivitou; epizující tendence

 

Jaroslav Seifert (1901–1986) – Nobelova cena (1984)
– básník, prozaik, novinář, překladatel;
« Praha – žižkovské předměstí; 1929 vyloučen z KSČ, po r. 1948 nucen několikrát se odmlčet

1. a) proletářská poezie

–   sbírka Město v slzách – představa světa bez bídy a nenávisti, touha léčit, potěšit; soucit s chudými, vidiny lidského štěstí

–   sbírka Samá láska

1. b) poetismus

–   sbírky Na vlnách T.S.F., Slavík zpívá špatně, Poštovní holub

–   neproblematické vidění světa, krása života, poetizace všedních věcí, ale i neklid, hledání jistot, smutek; hravá lyrická obraznost, překvapivé metafory

30. c) léta

–   intimní lyrika: sbírky Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem – rozpor snu a skutečnosti, melancholické vzpomínky, zvl. na matku, ztracený svět dětství; krása české krajiny; obraznost, soustředění na detail, melodický verš (mistr kantilény)

–   sbírka Zhasněte světla – reakce na mnichovskou zradu, posila národa, výraz naděje; krása jazyka

1. d) za okupace

–   sbírky Vějíř Boženy Němcové (tragika jejího osudu), Světlem oděná, Kamenný most – Praha minulosti a básníkova mládí; symbol existence národa; citová vroucnost

1. e) po válce

–   sbírka Přilba hlíny – 3 cykly: Osm dní (inspirace úmrtím T. G. Masaryka 1937), Říp v okně (básně z let války), S otevřenou náručí (zážitky z května 1945)

–   sbírka Šel malíř chudě do světa – inspirována kresbami M. Alše a českou krajinou

–   skladba Píseň o Viktorce – tragika osudu Viktorčina v paralele s lidským údělem B. Němcové; jímavá písňová forma; sbírka Maminka  vzpomínky na domov, dětství; upřímný synovský cit lásky, trvalé životní hodnoty

60. f) léta

–   tvorba po desetileté odmlce – reflexivní lyrika; zásadní změna: místo pravidelného verše a písňové formy uvolněný nerýmovaný verš, rytmizovaná próza; úvahy, bilancování, intimní osobní vyznání, nepatetický pohled na svět – vliv existencialismu, pocit úzkosti z totalitní moci; hořké životní zkušenosti – sbírky Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů

70. g) a 80. léta

–   publikace v samizdatu – vzpomínky, životní bilance, verše přátelům, láskám, Praze – sbírky Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem; kniha vzpomínek Všecky krásy světa

Seifertův přínos:

q   zpěvnost, citovost, půvab a výrazová prostota poezie, krása češtiny

Vítězslav Nezval (1900–1958)
– představitel poetismu a surrealismu, po válce oficiálního proudu poezie; básník, prozaik, dramatik
« Biskoupky na Mor., dětství v Šamikovicích; nedokončená studia, spisovatelská činnost, člen Devětsilu

–    různorodost způsobů básnického umění, spontánní lehkost tvoření, inspirace: zážitky z dětství, obraz vesnice i zaujetí velkoměstem, civilizací; tvůrčí zdroje: životní pocit radosti, obrazotvornost

 

 

 

20. a) léta

–   vliv Rimbauda, Apollinaira, Březinova symbolismu – sbírka Most (b. Podzim = báseň obraz); poetismus – skladba Podivuhodný kouzelník (ve sborníku Devětsil) – básnický autoportrét, ”čaroděj” učí člověka chápat krásu světa

–   sbírka Pantomima (1924) – programová manifestace poetismu; členitě sestavený celek: drobné hříčky a kaligramy, divadelní a pantomimické scénky, básnické manifesty (Papoušek na motocyklu čili O řemesle básnickém), cyklus Abeceda – 4–2 verší, asociace představ z tvaru písmen; hravost

–   závěr poetistického období – sbírka Básně noci – její součástí je skladba Edison – vážnější, hlubší pohled na skutečnost (vliv společenských událostí); oslava tvůrčí činnosti člověka, pojetí práce jako dobrodružství, hrdinství; polytematická báseň; inspirace – osobnost vynálezce žárovky; autorovo básnické vidění moderního světa a člověka

–   dvojí pocitová atmosféra: radost – smutek, život – smrt ð refrén:

–   vývoj směrem k převládajícímu pocitu radosti (viz i první verš jednotlivých zpěvů);

–   kompozičně ucelená skladba – 5 zpěvů: výchozí konkrétní zážitek – toulky po pražských mostech v noci, přitažlivost jejich světel, pak Edisonův životopis ve starých novinách

–   1. zpěv – motiv sebevražedného stínu (rub chaotického tempa moderní doby), 2. zpěv – obraz života mladého Edisona, 3. zpěv – obraz moderního světa techniky (mění se podstata refrénu), 4. zpěv – vrchol, největší štěstí je štěstí z objevů, touha přetvářet, 5. zpěv – pocit radosti

–   pravidelný rytmus, výrazná intonace, enumerace (výčet), využití refrénu; volná návaznost – báseň Signál času: inspirace Edisonovým úmrtím, reakce na hospodářskou krizi

30. b) léta

–   2 linie tvorby: politická (sociální) – vliv krize a surrealistická

–   sbírky Skleněný havelok, Zpáteční lístek, Pět prstů a hra Milenci z kiosku – ještě hravost poetismu, ale i kritika doby a revoluční tendence

–   sbírka Sbohem a šáteček – okouzlení z cesty po Francii a Itálii, pocit štěstí

–   od r. 1934 mluvčím surrealismu (vliv André Bretona, Paula Eluarda):

–sbírka Žena v množném čísle – paralelní řazení subjektivních představ, využití obrazotvornosti a fantazie (např. b. Litanie)

– sbírka Praha s prsty deště – okouzlující lyrická krása Prahy, mnohostrannost skutečnosti, střídání úhlů pohledu, prolínání minulosti a přítomnosti (b. Město věží)

– sbírka Absolutní hrobař – zde obraznost posloužila pro výraz odporu k fašismu

–souběžně vznikl jiný typ poezie (anonymně), např. sbírka 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida = sociální poezie, společnost viděna očima nezaměstnaného studenta (společenská krize, nebezpečí fašismu); klasická forma francouzské (villonské) balady

30. c) tvorba konce 30. let a za okupace

–   základní motivy: vztah k matce, rodné zemi, domovu – sb. Matka naděje – motiv matky = symbol statečnosti a naděje, vztah k ní = vztah k vlasti; úzkost (těžce nemocná matka) se prolíná s obavami o budoucnost národa

–   sb. Pět minut za městem (1939) – výraz odporu k okupaci (b. Černý družba)

–   b. Óda na návrat K. H. Máchy – inspirován manifestačním převážením ostatků Máchových z Litoměřic do Prahy; umělecké využití motivu země milované z Máje

–   divadelní hra Manon Lescaut (poetická adaptace Prévostova románu) – kouzlo básnického jazyka, lyrický půvab verše = symbol národní nezdolnosti

–   cyklus Historický obraz (1945) – verše z doby Mnichova, okupace a osvobození (3 oddíly)

1. d) poválečná tvorba

–   oficiální dobová ”socialistická” poezie: poema Stalin, sbírka Veliký orloj, skladba Zpěv míru – budovatelské nadšení, revoluční elán, touha po míru (proti válce)

–   sbírky Z domoviny, Křídla, Chrpy a města – znovu důvěrný vztah k rodné zemi, vesnici z dětství (b. Na břehu řeky Svratky); posmrtně vydaný soubor Nedokončená

–   drama Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou – varování před zneužitím atomové energie, před nebezpečím neomezené moci a násilí

1. e) teoretické práce

–   např. Moderní básnické směry, Manifesty poetismu (s K. Teigem)

1. f) paměti – Z mého života

Nezvalův přínos:

q   přední představitel avantgardy (poetismus a surrealismus) i sociální (a socialistické) literatury

q   bohatství fantazie, obrazotvornosti, převládající pocit radosti ze života, optimismu

q   teoretické stati o moderním umění, překlady

q   různorodost tvorby, rozmanitost žánrová, formální

 

Konstantin Biebl (1898–1951)
po maturitě vojákem rakouské armády, na balkánské frontě zraněn; ve 20. letech cestoval (Sumatra, Jáva, Ceylon, Alžír, Tunis); přátelství s Wolkrem

1. a) počáteční tvorba

–   se strýcem Arnoštem Rážem – sbírka Cesty k lidem; poezie prostých věcí, chlapeckého pohledu na svět;

–   proletářská poezie – sbírka Věrný hlas (věnovaná památce Wolkrově), Zlom, Zloděj z Bagdádu – tlumený, skromný výraz, jemná, hluboká citlivost, melancholie, soucit s trpícími

1. b) poetistické období

–   hravá obraznost i vliv války a sociálních problémů; zkušenosti z cest, vztah k domovu – sbírky Zlatými řetězy, S lodí, jež dováží čaj a kávu

–   b. Škála – hravost, experimenty se slovy, zvukosled

–   vrchol poetismu – skladba Nový Ikaros (4 zpěvy) – polytematická báseň; volný proud podvědomých představ ð mnohotvárnost současného světa; obrazy z dětství, zážitky z tropů, milostné vzpomínky, válečné hrůzy, smutek a tíha života; básník = mytický mořeplavec Ikaros, vznáší se v prostoru a času

–   surrealistické sbírky – Nebe, peklo, ráj a Zrcadlo noci

1. c) poslední tvůrčí období 1940–1950 (po odmlčení a do tragické smrti)

–   sbírka Bez obav – tematicky pestrá – vzpomínky, zážitky z okupace i současná budovatelská tematika

 

František Halas (1901–1949)
básník protikladů, subjektivní a meditativní poezie, překladatel;
« Brno; přátelství s J. Mahenem a kritikem B. Václavkem

30. a) do poloviny 30. let

–   vlivy: prožitek války a vzpomínky na matčinu smrt ð tragický životní pocit, skepse (× Nezval)

–   sbírky Sépie, Kohout plaší smrt – sice stopy poetismu, ale motivy zániku, smrti, samoty, úzkosti a zmaru; překvapující rafinované obrazy, nemelodičnost, dojem přerývanosti verše

–   sbírky Tvář a Hořec – melodičtější výraz, úsilí zbavit se pocitu hrůzy – b. Doznání – rozpornost opravdového hlubokého citu – štěstí i bolest lásky; útěk do vlastního nitra a samoty

–   b. Staré ženy – snaha postihnout s krutou reálností bolestnost stárnutí; virtuózní forma litanie; motivy smrti, nicoty × Neumannova polemika – b. Staří dělníci (jejich dojemná krása a aktivita)

2. b) pol. 30. let a obd. okupace

–   změna: jasnější životní pohled; boj proti zlu

–   sbírka Dokořán – obraz dramatického světového napětí (reakce na španělskou občanskou válku)

–   sbírka Torzo naděje – poezie ve službách společenského zápasu

–   b. Praze – tvorba zbavit se nepřátel, výzva k boji s fašismem, symbol – husitská a svatováclavská tradice = posila národního sebevědomí

–   b. Mobilizace – reakce na mnichovskou zradu

–   b. Zpěv úzkosti – využití zvukomalby (refrén):

–   naděje na vítězství, výzva k boji proti bezpráví a násilí:

–   účinné metafory, dramatické kontrasty, myšlenkové abstrakce spojeny s konkrétními obrazy (oheň hrůzy, kraj snění, kotva naděje, nepřítel vztek); metafory z podstatných jmen (žízeň hněvu)

–   sbírka Naše paní Božena Němcová (1940) – osud ženy bojovnice – vzor národní hrdosti a síly; symbolická krása její řeči

–   sbírka Ladění – výrazová prostota dětských říkanek, záměrná melodičnost, krása jazyka

1. c) po válce

–   sbírka V řadě – oslava hrdinství bojovníků na barikádách a sbírka A co? – vydána posmrtně, představa budoucího života

–   básnická próza Já se tam vrátím (1939, vydána 1947) – oslava rodného kraje – Kunštát na Mor. = pevná životní jistota; melodičnost a zpěvnost výrazu

Halasův přínos:

q   osobitá poezie – hledání odpovědí na základní filozofické otázky a smysl života

q   překonání pocitů skepse a pesimismu, vývoj k životní aktivitě

q   zvláštní poetika – vývoj od kontrastních obrazů ve verších se záměrně nelibozvučnými rýmy a asonancemi, rušivou kakofonií (opak eufonie) k veršům melodickým, libozvučným, s účinnými metaforami, působivými gradacemi, biblickými přirovnáními nebo prostým básnickým sdělením (s využitím formy říkadel, lidových rčení i neologismů); spojování konkrét s abstrakty

 

Vilém Závada (1905–1982) – básník Ostravska
« Hrabová u Ostravy ð vztah poezie a rodného kraje

–    sbírky Panychida, Siréna – svět hornické a hutnické práce, prosté, srozumitelné obrazy, nemelodický verš

–    sbírky Cesta pěšky, Hradní věž – sociální témata, reakce na společenskou situaci (nebezpečí fašismu)

–    poválečná tvorba

–    sbírka Povstání z mrtvých – básně z protektorátního období a osvobození

–    sbírka Polní kvítí – pozitivní vidění světa, důvěra v člověka, rodný kraj

–    vyzrálé sbírky ze 70. let:

–    Jeden život – návrat do rodného kraje, vzpomínky na dětství, autobiografická zpověď

–    Na prahu – životní bilance a Živote díky – základní hodnoty života, touha po harmonii, úvahy o smyslu života a poezie

 

Vladimír Holan (1905–1980)
– originální moderní básník světového významu, tvůrce náročné abstraktní meditativní poezie, překladatel (z francouzštiny, němčiny, polštiny)
« Praha, dětství v Bělé pod Bezdězem (Máchův kraj)

1. a) do r. 1938

–   experiment, úsilí o tzv. absolutní poezii – sbírky Triumf smrti, Vanutí, Oblouk (z poč. 30 let) – originalita, vynalézavost vyjádření, úvahy o nejniternějších otázkách člověka: tematika lidského bytí, trvání a omezenosti v čase, úvahy o smyslu života; vliv barokní poezie, francouzské moderní poezie a Kantovy filozofie

–   vysoký stupeň abstrakce, neobvyklá slovní spojení (smích půlnoci, k tobě se vzdaluji, vzestupně tonout) a slovesné vazby (ležet kříž odříkání); zašifrovanost výpovědí, neologismy, spojení abstrakt s konkrétním pojmenováním, napětí protikladů, věty zvolací a tázací

–   sbírka Kameni, přicházíš (1937) – ohlas světového dění, zvl. španělské občanské války

30. b) konec 30. let

–   obrat k občanské poezii, reakce na ohrožení národní existence; souborné vydání – sbírka Havraním brkem (skladby Září 1938 – obraz mobilizace, Odpověď Francii – odezva na mnichovskou zradu, Sen – obraz protektorátní Prahy, Zpěv tříkrálový – věnovaný památce mrtvých v Habeši a Španělsku) – protest proti násilí a zvůli

–   patetický verš, velká obraznost, naléhavá sdělení

–   vedle toho vznikla sbírka intimní lyriky – Záhřmotí a lyrickoepické příběhy První testament, Terezka Planetová, Cesta mraku – tragické osudy, základní filozofické otázky, hledání jistot, lásky a krásy, smyslu života i tvorby

1. c) poválečný soubor Dokument – 4 skladby, ohlas konce války a osvobození: skladba Dík Sovětskému svazu – střetnutí zla, krutosti války a bohatýrských mstitelů; báseň Panychida – polemika s Bohem (jeho netečnost k válečným hrůzám); panychida = pravoslavný smuteční obřad; sbírka Rudoarmejci – portréty prostých vojáků, jejich lidskost; využití detailu, oproštěný výraz, prozaizace verše; sbírka Tobě – útočné glosy dobových událostí
2. d) od 60. let

–   po 15 letém nuceném odmlčení (v 50. letech nepřijat totalitním režimem); návrat k vnitřnímu světu člověka, meditativní lyrice i k příběhům

rozvíjejí se 2 linie:

–   expresivní lyrika, např. sbírky Bez názvu, Na sotnách, Asklépiovi kohouta; posmrtně vydány sbírky Předposlední, Sbohem? – záměrná provokativnost, extrémnost výrazů, zkratkovitost, útržkovitost, tázavost, nápověď; experimenty se slovy, neologismy; poezie náročná, čtenářsky nesnadně přístupná a srozumitelná

–   tvorba příběhová, lyrickoepická – Příběhy a meditativní skladba Noc s Hamletem (s epilogem Noc s Ofélií); střetání zla (malost nebo osudovost) s touhou po harmonii a kráse; noční rozmluva básníka s Hamletem × filozofický dialog o smyslu bytí, dějinách, o dobru a zlu, o poslání poezie:

Holanův přínos:

q   osobitá, filozoficky laděná náročná poezie

q   bohatství jazykových prostředků – novotvary (kráčivec, loučenec, obsvětí, trialog), mnohovýznamová pojmenování, slova z technických oborů (verš v radiaci), složité metafory, nezvyklý způsob vyjádření (”Budu křížit slova”)