Živočišné tkáně; charak. a vývoj jednoduchých mnohob. živ.

Živočišné tkáně

 

Tkáně = soubor buněk stejného tvaru a fce (x nervová tkáň – b. hlavní a pomocné)

 

– soudržnost buněk ve tkáních zajištěna fyzikálními, chemickými a fyzikálně chemickými

vazbami a mezibuněčnými spoji

 

– začínají se formovat z buněk zárodečných listů v časných fázích embr. vývoje

– rozlišovat se začínají ve stadiu neuruly

 

– v  prostorách mezi buňkami – tkáňový mok – zprostředk. látkovou výměnu mezi tělními

tekutinami a tkáněmi

 

– činností buněk vzniká buněčná hmota :

1. a) fibrilární – tvořena kolagenními, retikulárními a elastickými vlákny
2. b) amorfní – tvořena glukózaminoglykany – želatinovitá, polotekutá

 

– ektoderm. původu – epitely krycí, smyslové, počátek a konec trávicí trubice, žlázové epitely,

zubní tkáň, nervová, epitely dých. org.

– entoderm. původu – epitely tráv. trubice, jater a slinivky břišní, plíce

– mezoderm – epitely ledvin, gonád, výstelky tělních dutin, svalová tkáň

 

Tělní tkáně :

 

1. Epitely

– fce – kryje povrch těla a orgánů, vystýlá dutiny

– nejvíce se podobají zárodeč. listům, většina je ektoderm. a entoderm. původu

– málo mezib. hmoty, buňky těsně vedle sebe

– dělení podle : tvaru buněk – plochý = dlaždicovitý

– kubický

– cylindrický – válcovitý tvar

počtu vrstev – jednovrstevný

– víceřadý

– vrstevnatý

– přechodný

podle fce – krycí

– resorbční

– řasinkový

– smyslový

– svalový

– žlázový

– zárodečný

– pigmentový

 

 

– žlázový epitel – schopnost sekrece => tvoří žlázy

žlázy – exokrinní – mají vývody, produkty vedeny až na místo určení

endokrinní – nemají vývody, výměšky vstřebávány do krve

– podle typu sekrece – mezokrinní – sekret vylučován v malých dávkách a celkově se                                                                 nemění

apokrinní – shromažďují se v apilární části buňky, která se                                                                               odtrhává, rozpadá

holokrinní – buňka vypuzena z epitelu a jejich se uvolňuje                                                                            sekret

 

2. Pojiva

– výplňová a oporná funkce

– převážně mezoderm. původu

– hodně mezib. hmoty

1. a) vaziva – řídká – mezenchym, rosolovité vazivo, řídké kolagenní vazivo a tuhé vazivo

hustá – převládá vláknitá složka, méňě buněk a základní hmoty

– fibrózní pouzdra orgánů, fascie, části okostice, šlachy, blány, vazy

 

1. b) chrupavka – hodně mezibuň. hmoty – poloprůsvitná, pružná, pevná

– neprochází nery ani cévy => mizivá regenerace

– chrupavčité buňky = chondrocyty – po 2 až 8

– tvoří – zárodečnou kostru obrat., kostru paryb, úpony žeber, výztuž dých.                                  trubice, oporné struktury boltce ucha savců

– typy : hyalinní – průsvitná, namodralá, jemná kolagenní vlákna

– původní typ chrupavky, vznikají z ní ostatní chrup. a kost

– hrtan. chrup., na žebrech, kloubní plošky, …

elastická – pružná hodně elast. vláken, nažloutlá

– ušní boltce, Eustachova trubice, stěny velkých cév

kolagenní – kolag. vl., odolná vůči tahu a tlaku, bílá, neprůsvitná

– meziobrat. ploténky, čéška, kloubní plošky

1. c) kost – kostní buňky = ostenocyty – hvězdicovité

– pouze u obrat., tvoří vnitřní kostru těla, rezervoár fosforečnanů a Ca pro metab.

– v mezib.hmotě (= osein) : CaCO₃, NaCl, Mg₃(PO₄)₂, hydroxyapatit – Ca₃(PO₄)₂              – osifikace = kostnatění = převádění chrupavky a vaziva na kost

– nejrozšíř. – k. kompaktní – osteocyty uspořádané v soustředných vrstvách kolem                                                                          cév a nervů

houbovitá – odbouráváním komp. k., obsahuje dutinky, má trámč.                                                strukturu (v dutinkách obvykle dřeň)

– jí příbuzná – zubní tkáň – přítomnost CaF₂

 

3. Svalová tkáň

– převážně mezoderm. původu

– svalové b. (= myocyty), v jejichž plazmě jsou stažitelná vlákna (= myofibrily)

1. a) hladká (= útrobní)

– tvořena vřetenovitými protáhlými jednojadernými buňkami

– stah svalstva – nezávisle na vůli jedince

– výkon malý, reakce pomalé, ale činnost vytrvalá

– u bezobratlých – v útrobách a pohyb. aparátech

u obratlovců – v útrobách a cévách

 

 

1. b) příčně pruhovaná (= kosterní)

– základní stavební a funkční jednotkou je slalové vlákno (syncytium) – mnohoj. útvar

– ta tvoří snopečky – obaleny vazivem => snopce => sval

– tvořeny bílkovinami – pravidelně se střídá aktin a myozin => příčné pruhování

– asi 600 svalů, připínají se ke kostře pomocí šlach, tvoří 35-45% hmotnosti

– stah – zkrácení o 1/3 délky

– ovlivněn motorickým nervstvem – spojeno se svalovými vlákny =

nervosvalová ploténka

– na svalové vlákno se vylije acetylcholin, který umožní zasunutí aktinu do                                  myozinu = aktinomyozinový komplex

– v aerobním prostředí : ATP, Ca²⁺ => ADP + P + energie

– v anaerobním prostředí : kyslíkový dluh

– součást pohyb. aparátu obratlovců i některých bezobratlých (žahavci, měkkýši,                           kroužkovci, u členovců jediným typem svaloviny)

 

1. c) srdeční (myokard)

– 1 – 2 jádra, vřetenovité buňky s patrným příčným pruhováním

– nemá regenerační schopnost

– pracuje nezávisle na vůli jedince

– má vlastní dráždivý systém = převodní systém srdeční

– pracuje rytmicky, bez únavy, dlouhodobě, poměrně intenzivně, s velkým výkonem

– mezi buňkami  mezibuněčné spoje = interkalární disky – šíření podráždění

– typická pouze pro srdce obratlovců

– stah : na popud autonomního nervstva je podrážděn sinusový uzlík – od něj se                                    podráždění vede převodovými vlákny a vyvolá následný stah síní a komor

 

4. Nervová tkáň

– zajišťuje příjem a vedení vzruchů = dráždivost a vodivost

– vznik vchlipováním ektodermu

– 2 typy buněk – neurony = b. gangliové – vedení vzruchu

– tvořeny tělem, dendrity a neuritem

– kontakt mezi nimi zprostředkován synapsemi

– gliové buňky = neuroglie – ochranná, oporná a vyživovací fce

– reflex : receptor => dostředivý nerv => CNS => odstředivý nerv => efektor

 

5. Tělní tekutiny

– rozvod živin, hormonů, popř. kyslík do tkání

– tkáňový mok

míza = lymfa

krvomíza = hemolymfa

krev – plazma + krevní tělíska : erytrocyty, leukocyty, trombocyty

 

Orgány :

= soubory jednoho nebo několika druhů tkání spojených společnou funkcí

– mají je pouze mnohobuněč. (jednobuněč. – organely)

– sdružují se do funkč. celku = orgánová soustava

—- homologické – stejný původ (křídlo ptáka, ploutev ryby, paže člověka), různá fce

analogické – různý původ, stejná funkce (křídlo ptáka, křídlo motýla)

 

 

Charakteristika a vývoj jednoduchých mnohob. živočichů

 

oddělení Diblastica

 

– 2 zárodečné listy (ektoderm a entoderm), diferenciace na nižší úrovni

– jejich těla mají 2 bun. vrstvy – vnější, kryjící povrch a vnitřní, tvořící výstelku tráv. dut.

– nerv. soustava rozptýl. nebo chybí

 

 – kmen Vločkovci (Placozoa)

– mořští, tělo asymetrické – nepravidelné placičky, dvouvrstevné

– stavba : – hřbetní strana – bičíkaté b. – pohybová fce

– břišní – bičík. b. a mezi nimi i nebičíkaté sekreční – fce pohyb. a potravní

– mezi vrstvami – vazivové b. – přejímají potravu, tráví ji pomocí symb. bak.

– rozmn. – příčné dělení, někdy pučení, případně pohl. (mechanismus není znám)

– žijí v pobřežním pásmu teplých moří

– živí se prvoky a řasami

 

– kmen Houby (= Porifera)

– 5000 druhů – vodní, většinou mořští živočichové

– slepá vývojová větev

– tělo – velké několik mm – 3 m, paprsčitě souměrné

– v dospělosti přisedlé, žijí jednotlivě nebo v koloniích

– 2 zárodeč. listy :

– ektoderm – ploché b. s mezerami (= ostie) – proudí do těla H₂O, krycí fce

entoderm – vysoké, límečkovité b. s bičíkem – nahání potravu, uvnitř trávení

– mezi nimi mezoglea – rozsolovitá hmota, obsahuje pohlav. b. a b. tvořící oporné                            jehlice z CaCO₃, SiO₂ nebo produkují rosolovitou hmotu = spongin – zpevň. fce

– podle jehlic – vápenité houby, křemičité, rohovité

– živí se mikrosk. potravou – límečk. b. vnitřního epitelu nahání vodu póry do těla spolu s

potravou – voda jde ven vyvrhovacím otvorem a potrava je fagocytována

– rozmn. – nepohl. – pučení

– vnější – nový jedinec se obvykle neooddělí => kolonie

– vnitřní – vnitřní pupeny = gemule – obsahují vnitřní masu                                                                        nerozlišených zárodeč. b. a vnější izolační obal z jehlic

– v nepříz. podm. – pak ze zárod. b. vyroste nový jedinec

– pohl. – hermafrodité – do mezoglei vniknou s vodou i spermie => oploz.

– pohyblivá larva přisedá  => dává vznik nové houbě

– zástupci :

houba rybničná

                       pletená = „Venušin koš“ – mořská

mycí – rohovitá kostra používaná k mytí a čistění – vynikající schopnosti

nasávat tekutiny nebylo zatím dosaženo žádnou umělou látkou

koňská

– význam : malý, pouze potrava pro několik specializovaných vod Ž

 

 

 

 

 

 

 

 

– kmen Žahavci (Cnidaria)

– vodní, převážně mořští živočichové

– vakovité tělo paprsčitě souměrné

– dravci nebo mikrofágové – pomocí žahavých buněk na ramenech  omračují kořist

– tělo dvojvrstevné :

– ektoderm – vně – obsahuje – žahavé b. – hlavně na ramenou

– citlivý výběžek (= knidocil) s vymrštitelným                                                                     vláknem s jedem (= hypnotoxin)

– nervové b. – tvoří difúzní nerv. soust.

– entoderm – vystýlá tráv. dutinu

– bičíkaté a sekreční b. – funkce při trávení

– mezoglea – různě silná mezi ektoder. a entod. – oporná fce

– trávicí dutina = láčka – má trávicí i rozvod. funkci (= gastrovaskulární soustava)

– 2 stadia – přisedlé = polyp – nožní terčík, otvor do láčky s chapadly

pohyb. = medůza – ústa na spodní straně s chapadly

– láčka rozvětvená – trávení, rozvod živin = gastrovaskulární soustava

– tvar klobouku

– statocysty, chemoreceptory, zrak. buňky, náznak sval. b.

– rozmn. – nepohl. = strobilace

pohl. – oploz. medůzy => planula

metageneze = střídání pohl. (madúzy) a nepohl. fáze (polypa)

 

tř : Polypovci

– převládá polypové stadium, někdy medúzové úplně chybí

– zástupci : nezmaři – pouze polypové stadium

– přichyceni, chapadly chytají potravu

     hnědý – v tůňkách, přisedlý, průsvitný, veliký 1 cm

– živý se potěrem, pohybuje se za světlem

     zelený – symb. se zelen. řasami v jeho tráv. dutině – proto je zelený

trubíši – jedovatí, tvoří kolonie, mořští

 

tř : Medůzovci

– mořští, převládá stádium medůzy – zvonovitý, kloboukovitý tvar

– metageneze – pohl. rozm. – oplození vnější i vnitřní – zygota – larva – přisedá, mění se v

polypa – nepohl. stadium – odškrcuje příústní část s chapadly – dorůstá v medúzu

– větší množství mezoglei

– žijí dravě – drobní mořští Ž, někdy uloví i rybu

– zástupci : čtyřhranka středomořská – pohyb nasátím a vystříknutím vody => rychlá

– jedovatá

korunovka purpurová – ve velké hloubce

talířovka ušatá – hojná v evropských mořích, průhledná

talířovka svítivá – při podráždění svítí

kořenoústka plicnatá – srostlá chapadla

 

tř : Korálnatci

– mořští, chybí stádium medůzy

– mohou vytvářet schránku s CaCO₃

– v koloniích – nové generace staví schránky na schránky předchozích => korál. útesy a ostrovy

– polyp – láčka rozdělena 6 nebo 8 přepážkami

– rozm. – pučením, dělením i pohl.

– zástupci :

– osmičetní – 8 přepážek, 8 chapadel

– laločnice prstnatá – měkké schránky, vytváří trsy

 varhanitka – červená se zelenými chapadly

korál červený , pérovník červený

– šestičetní – chapadel i přepážek větší počet, násobky šesti

– sasanky – nemají schránky, chapadla ve tvaru květů různých barev

– dravé, žijí jednotlivě (mnohdy symb.), posun po podkladu

– sasanka plášťová, koňská, cizopasná (+ rak poustevníček)

– větevníci – vápenité schránky – bochánkovité, lupenité či keřovité

                                                      – větevník mozkový, houbovník obecný

 

– kmen Žebernatky (Ctenophora)

– mořští, vakovité tělo

– 2 typy souměrnosti – paprsčitou a dvoustrannou

– pohyb – destičky srostlé z brv, uspořádané do 8 pruhů podél. průběhu (8 “žeber”)

– hermafroditi

– slepá vývoj. větev, jejich zkameněliny nalezeny v usazeninách devon. stáří

– zástupci : – tykadlovky – zatažitelná tykadla – na nich lepivé b. – chytání kořisti

beztykadlovky – kořist nasoukají do láčky a tam ji tráví

 

oddělení Triblastica

 

– 3 zárod. listy – ektoderm, entoderm, mezoderm – u nejnižších jen nepatrně, u vyšších z něj

vzniká výstelka druhotné těl. dutiny (coelm)

– bilaterálně souměrní (x dospělci ostnokožců) – rozlišena příď, záď, strana hřbetní, břišní

– dobré rozlišení přední a zadní části v souvislosti s pohybem

– větší diferenciace tkání, org. soustav

– hlavová část – koncentrace nervové soustavy  a smyslových orgánů

– 2 řady – podle umístění ústního otvoru

– prvoústí – první se polomil ústní otvor, řitní až druhotně

– dutina : a) schizocoelní – ploštěnci

1.          b) pseudocoelní – hlísti
2.          c) coelomová – měkkýši

– druhoústí

 

– kmen Ploštěnci

– volně žijící i parazité (složité vývojové cykly)

– tělo – ploché, dvoustraně souměrné, o velikosti 0,1 mm – 20 m

– 3 vrstvy : ektod., entod., mezenchym – vyplňuje prostor mezi pokož. a tráv. dut.

– na povrchu pokožka, pod ní kožněsvalový vak – pohyb

– nepravá těl. dutina – schizocoel

– tráv. dutina slepá (podobná láčce) – i rozvod živin – gastrovask. soust.

– dýchání celým tělem, CS není vyvinuta

– vyluč. – protonefridie (plaménkové buňky) – i osmoreg. fce

– NS – gangliová – velká hlavová zauzlina + 2 nerv. provazce

– smyslové ústrojí  :

– miskovité oči – vnímání tmy, světlá a jeho směru

– statocysty, chemocysty                                                                                              –   

– rozmnožování – hermafrodité (tasemnice) i gonochoristé, nepř. vývoj

– význam : v humánní a veterinární medicíně

 

tř : Ploštěnky

– ploché obrvené tělo – výčnělky rabdity – mohou nést smyslové ústrojí

– ze spodu otvor do prvostřeva – živí se mikroorganismy

– žijí volně ve vlhkém prostředí

– jednoduché oči, potravu hledají na základě chem. látek, které kořist vylučuje

– hermafrodité, rozmn. nepohl. – dělením (zaškrcování), i pohl.

– vývoj – mořští – nepřímý přes larvu, sladkovodní – přímý

– dobrá schopnost regenerace

– zástupci : ploštěnka potoční – v čistých vodách, bioindikátor znečištění vod

mléčná – ve znečištěných vodách, stojaté vody i bažiny

 

tř : Motolice

– vesměs parazité – ektopar. (žábrohlísti) i endoparazité

– tělo – nečlánkované, přísavky na obou koncích těla

– ústní otvor vpředu

– na povrchu kutikula

– tráv. trubice : ústa => svalnatý hltan (pumpuje krev z hostitele do střeva) =>                                    střevo (2 slepé laloky) – řitní otvor chybí

– škodliviny vylučovány protonefridiemi – vyúsťují na konci těla

– hermafrodité s nepřímým vývojem, partenogeneze

– živ. cyklus :

– žlučovody přichází vajíčko do tenk. střeva a s výkaly jde ven (musí se dostat do

vody) => larva :

– 1. stádium = miracidium – pohyblivá obrvená larva – do mezihostitele                                                                             (většinou plži, drobní členovci) =>

– 2. stádium = redie – nepohyblivé, obaleno cystou =>

– 3. stádium = cerkarie – pohyblivé – opouští mezihostitele, usazuje se na                                               vodních rostl. a obalí se cystou => tělo hostitele => dospěje

– zástupci : motolice jaterní (mezihostitel plovatka), psí, kopinatá (ve žlučovodech)

krevnička močová – způsobuje bilharziózu – projevuje se močokrevností

 

tř : Tasemnice

– parazité, nejčastěji střevní

– tělo – stužkovitě sploštělé, velikost až 15 m, článkované (články se od hlavy zvětšují)

– hlavička s přísavkami přechází v krček – zde intenzivní dělení b. – dorůstá ( na konci

nejstarší články – odpadávají)

– poslední článek nese vajíčka (až 50 tis. – malá pravděpodobnost uchycení)

– trávic soust. chybí, vstřeb. celým povrchem, anaerob. metab., redukce smyslů

– ostatní orgány jsou na každém článku nebo společné pro celé tělo

– hermafrodité, samooplození

– život. cyklus : larva (= onkosféra) krevním oběhem do svalstva => přeměna v boubel

=> potrava člověka (lze zneškodnit dokonalým převařením) => trávicí

trakt => usadí se ve střevě => dospěje => vajíčka

– zástupci : tasemnice dlohočlenná – larva ve vepři, dospělec 2-3 m, 10-14 let

          bezbranná – larva ve skotu, dospělec 4-10 m

          vrtohlavá – usazuje se v mozku ovcí

 škulovec široký – v obratlovcích živících se rybami

měchožil zhoubný

 

 

 

 

– kmen Hlísti (Nemathelminthes)

– pseudocoelní dutina – vyplněna tekutinou, leží zde volně vnitřní orgány

– parazité i volně ve vlhkém prostředí

– tělo – bezčlánkovité, v průměru kulovité

– chráněno pevnou kutikulou, dokonalý svalový vak – podélná svalovina

– dýchání celým tělem (x anaerobní endoparazité)

– CS chybí

– NS – hlavová zauzlina + 2 nerv. provazce

– trávicí trubice s řitním otvorem

– vylučování – protonefridie

– gonochoristé s přímým i nepř. vývojem

– význam : v humánní a veterinární medicíně

 

tř : Hlístice (Nematoda)

– červovitého vzhledu, samci menší než samice

– NS až 8 podélných pruhů

– zřetelný ústní otvor se svalovými výrůstky

– dimorfismus – pohlavní žlázy – vaječníky a varlata

– zástupci : škrkavka dětská

– válcovité tenké nečlánkované tělo

– samička delší, sameček na konci zahnutý

– životní cyklus : vajíčko ve výkalech => hnojení => rostlina (nemyté ovoce) =>                                                    člověk nebo vepř => střevo – přeměna v larvu => krev. oběh

=> játra => plíce => vykašlání, spolknutí => trávicí trakt => žaludek

– dospělec – rozmnož.

– onemocnění = askanióza (lék Hermilazin)

škrkavka koňská

vlasovci – mízní – v mízních uzlinách, způsobuje filariózu (kapičky mízy v                                                                moči a krvi), kožní elefantiázu (zbytnění určitých tkání)

– mezihostitelé – komáři

– oční – způsobuje záněty až slepotu (operace)

– medinský – vředy na noze – po 3 týdnech prasknou => při dotyku s                                                                 vodou kladou larvy => pohlceny buchankami => člověk se napije =>

tráv. trakt => krev => kůže

nitkovci – svalovec stočený – usazen ve svalech vepře, potkana

– způsobuje trichinelózu

háďátka – červovitý vzhled, většinou parazité rostlin

– řepné, pšeničné (vyžírá obilky – zduřují v hálky), octové

                         roup dětský – bílé nitkovité tělo – samička větší (9 – 12 mm)

– přenáší se vzduchem, nečistotou

– v tlustém a slepém střevě člověka

– infekce —- slabá – bez povšimnutí

silná – porucha trávení, nechutenství, zvracení =                                                                               oxyurióza

– samice klade vajíčka okolo řit. otvoru – škrábání – čl. se znovu

nakazí = autoinfekce