Živočišné tkáně; charak. a vývoj jednoduchých mnohob. živ.
Živočišné tkáně
Tkáně = soubor buněk stejného tvaru a fce (x nervová tkáň – b. hlavní a pomocné)
– soudržnost buněk ve tkáních zajištěna fyzikálními, chemickými a fyzikálně chemickými
vazbami a mezibuněčnými spoji
– začínají se formovat z buněk zárodečných listů v časných fázích embr. vývoje
– rozlišovat se začínají ve stadiu neuruly
– v prostorách mezi buňkami – tkáňový mok – zprostředk. látkovou výměnu mezi tělními
tekutinami a tkáněmi
– činností buněk vzniká buněčná hmota :
- a) fibrilární – tvořena kolagenními, retikulárními a elastickými vlákny
- b) amorfní – tvořena glukózaminoglykany – želatinovitá, polotekutá
– ektoderm. původu – epitely krycí, smyslové, počátek a konec trávicí trubice, žlázové epitely,
zubní tkáň, nervová, epitely dých. org.
– entoderm. původu – epitely tráv. trubice, jater a slinivky břišní, plíce
– mezoderm – epitely ledvin, gonád, výstelky tělních dutin, svalová tkáň
Tělní tkáně :
- Epitely
– fce – kryje povrch těla a orgánů, vystýlá dutiny
– nejvíce se podobají zárodeč. listům, většina je ektoderm. a entoderm. původu
– málo mezib. hmoty, buňky těsně vedle sebe
– dělení podle : tvaru buněk – plochý = dlaždicovitý
– kubický
– cylindrický – válcovitý tvar
počtu vrstev – jednovrstevný
– víceřadý
– vrstevnatý
– přechodný
podle fce – krycí
– resorbční
– řasinkový
– smyslový
– svalový
– žlázový
– zárodečný
– pigmentový
– žlázový epitel – schopnost sekrece => tvoří žlázy
žlázy – exokrinní – mají vývody, produkty vedeny až na místo určení
endokrinní – nemají vývody, výměšky vstřebávány do krve
– podle typu sekrece – mezokrinní – sekret vylučován v malých dávkách a celkově se nemění
apokrinní – shromažďují se v apilární části buňky, která se odtrhává, rozpadá
holokrinní – buňka vypuzena z epitelu a jejich se uvolňuje sekret
- Pojiva
– výplňová a oporná funkce
– převážně mezoderm. původu
– hodně mezib. hmoty
- a) vaziva – řídká – mezenchym, rosolovité vazivo, řídké kolagenní vazivo a tuhé vazivo
hustá – převládá vláknitá složka, méňě buněk a základní hmoty
– fibrózní pouzdra orgánů, fascie, části okostice, šlachy, blány, vazy
- b) chrupavka – hodně mezibuň. hmoty – poloprůsvitná, pružná, pevná
– neprochází nery ani cévy => mizivá regenerace
– chrupavčité buňky = chondrocyty – po 2 až 8
– tvoří – zárodečnou kostru obrat., kostru paryb, úpony žeber, výztuž dých. trubice, oporné struktury boltce ucha savců
– typy : hyalinní – průsvitná, namodralá, jemná kolagenní vlákna
– původní typ chrupavky, vznikají z ní ostatní chrup. a kost
– hrtan. chrup., na žebrech, kloubní plošky, …
elastická – pružná hodně elast. vláken, nažloutlá
– ušní boltce, Eustachova trubice, stěny velkých cév
kolagenní – kolag. vl., odolná vůči tahu a tlaku, bílá, neprůsvitná
– meziobrat. ploténky, čéška, kloubní plošky
- c) kost – kostní buňky = ostenocyty – hvězdicovité
– pouze u obrat., tvoří vnitřní kostru těla, rezervoár fosforečnanů a Ca pro metab.
– v mezib.hmotě (= osein) : CaCO3, NaCl, Mg3(PO4)2, hydroxyapatit – Ca3(PO4)2 – osifikace = kostnatění = převádění chrupavky a vaziva na kost
– nejrozšíř. – k. kompaktní – osteocyty uspořádané v soustředných vrstvách kolem cév a nervů
houbovitá – odbouráváním komp. k., obsahuje dutinky, má trámč. strukturu (v dutinkách obvykle dřeň)
– jí příbuzná – zubní tkáň – přítomnost CaF2
- Svalová tkáň
– převážně mezoderm. původu
– svalové b. (= myocyty), v jejichž plazmě jsou stažitelná vlákna (= myofibrily)
- a) hladká (= útrobní)
– tvořena vřetenovitými protáhlými jednojadernými buňkami
– stah svalstva – nezávisle na vůli jedince
– výkon malý, reakce pomalé, ale činnost vytrvalá
– u bezobratlých – v útrobách a pohyb. aparátech
u obratlovců – v útrobách a cévách
- b) příčně pruhovaná (= kosterní)
– základní stavební a funkční jednotkou je slalové vlákno (syncytium) – mnohoj. útvar
– ta tvoří snopečky – obaleny vazivem => snopce => sval
– tvořeny bílkovinami – pravidelně se střídá aktin a myozin => příčné pruhování
– asi 600 svalů, připínají se ke kostře pomocí šlach, tvoří 35-45% hmotnosti
– stah – zkrácení o 1/3 délky
– ovlivněn motorickým nervstvem – spojeno se svalovými vlákny =
nervosvalová ploténka
– na svalové vlákno se vylije acetylcholin, který umožní zasunutí aktinu do myozinu = aktinomyozinový komplex
– v aerobním prostředí : ATP, Ca2+ => ADP + P + energie
– v anaerobním prostředí : kyslíkový dluh
– součást pohyb. aparátu obratlovců i některých bezobratlých (žahavci, měkkýši, kroužkovci, u členovců jediným typem svaloviny)
- c) srdeční (myokard)
– 1 – 2 jádra, vřetenovité buňky s patrným příčným pruhováním
– nemá regenerační schopnost
– pracuje nezávisle na vůli jedince
– má vlastní dráždivý systém = převodní systém srdeční
– pracuje rytmicky, bez únavy, dlouhodobě, poměrně intenzivně, s velkým výkonem
– mezi buňkami mezibuněčné spoje = interkalární disky – šíření podráždění
– typická pouze pro srdce obratlovců
– stah : na popud autonomního nervstva je podrážděn sinusový uzlík – od něj se podráždění vede převodovými vlákny a vyvolá následný stah síní a komor
- Nervová tkáň
– zajišťuje příjem a vedení vzruchů = dráždivost a vodivost
– vznik vchlipováním ektodermu
– 2 typy buněk – neurony = b. gangliové – vedení vzruchu
– tvořeny tělem, dendrity a neuritem
– kontakt mezi nimi zprostředkován synapsemi
– gliové buňky = neuroglie – ochranná, oporná a vyživovací fce
– reflex : receptor => dostředivý nerv => CNS => odstředivý nerv => efektor
- Tělní tekutiny
– rozvod živin, hormonů, popř. kyslík do tkání
– tkáňový mok
míza = lymfa
krvomíza = hemolymfa
krev – plazma + krevní tělíska : erytrocyty, leukocyty, trombocyty
Orgány :
= soubory jednoho nebo několika druhů tkání spojených společnou funkcí
– mají je pouze mnohobuněč. (jednobuněč. – organely)
– sdružují se do funkč. celku = orgánová soustava
—- homologické – stejný původ (křídlo ptáka, ploutev ryby, paže člověka), různá fce
analogické – různý původ, stejná funkce (křídlo ptáka, křídlo motýla)
Charakteristika a vývoj jednoduchých mnohob. živočichů
oddělení Diblastica
– 2 zárodečné listy (ektoderm a entoderm), diferenciace na nižší úrovni
– jejich těla mají 2 bun. vrstvy – vnější, kryjící povrch a vnitřní, tvořící výstelku tráv. dut.
– nerv. soustava rozptýl. nebo chybí
– kmen Vločkovci (Placozoa)
– mořští, tělo asymetrické – nepravidelné placičky, dvouvrstevné
– stavba : – hřbetní strana – bičíkaté b. – pohybová fce
– břišní – bičík. b. a mezi nimi i nebičíkaté sekreční – fce pohyb. a potravní
– mezi vrstvami – vazivové b. – přejímají potravu, tráví ji pomocí symb. bak.
– rozmn. – příčné dělení, někdy pučení, případně pohl. (mechanismus není znám)
– žijí v pobřežním pásmu teplých moří
– živí se prvoky a řasami
– kmen Houby (= Porifera)
– 5000 druhů – vodní, většinou mořští živočichové
– slepá vývojová větev
– tělo – velké několik mm – 3 m, paprsčitě souměrné
– v dospělosti přisedlé, žijí jednotlivě nebo v koloniích
– 2 zárodeč. listy :
– ektoderm – ploché b. s mezerami (= ostie) – proudí do těla H2O, krycí fce
entoderm – vysoké, límečkovité b. s bičíkem – nahání potravu, uvnitř trávení
– mezi nimi mezoglea – rozsolovitá hmota, obsahuje pohlav. b. a b. tvořící oporné jehlice z CaCO3, SiO2 nebo produkují rosolovitou hmotu = spongin – zpevň. fce
– podle jehlic – vápenité houby, křemičité, rohovité
– živí se mikrosk. potravou – límečk. b. vnitřního epitelu nahání vodu póry do těla spolu s
potravou – voda jde ven vyvrhovacím otvorem a potrava je fagocytována
– rozmn. – nepohl. – pučení
– vnější – nový jedinec se obvykle neooddělí => kolonie
– vnitřní – vnitřní pupeny = gemule – obsahují vnitřní masu nerozlišených zárodeč. b. a vnější izolační obal z jehlic
– v nepříz. podm. – pak ze zárod. b. vyroste nový jedinec
– pohl. – hermafrodité – do mezoglei vniknou s vodou i spermie => oploz.
– pohyblivá larva přisedá => dává vznik nové houbě
– zástupci :
houba rybničná
pletená = „Venušin koš“ – mořská
mycí – rohovitá kostra používaná k mytí a čistění – vynikající schopnosti
nasávat tekutiny nebylo zatím dosaženo žádnou umělou látkou
koňská
– význam : malý, pouze potrava pro několik specializovaných vod Ž
– kmen Žahavci (Cnidaria)
– vodní, převážně mořští živočichové
– vakovité tělo paprsčitě souměrné
– dravci nebo mikrofágové – pomocí žahavých buněk na ramenech omračují kořist
– tělo dvojvrstevné :
– ektoderm – vně – obsahuje – žahavé b. – hlavně na ramenou
– citlivý výběžek (= knidocil) s vymrštitelným vláknem s jedem (= hypnotoxin)
– nervové b. – tvoří difúzní nerv. soust.
– entoderm – vystýlá tráv. dutinu
– bičíkaté a sekreční b. – funkce při trávení
– mezoglea – různě silná mezi ektoder. a entod. – oporná fce
– trávicí dutina = láčka – má trávicí i rozvod. funkci (= gastrovaskulární soustava)
– 2 stadia – přisedlé = polyp – nožní terčík, otvor do láčky s chapadly
pohyb. = medůza – ústa na spodní straně s chapadly
– láčka rozvětvená – trávení, rozvod živin = gastrovaskulární soustava
– tvar klobouku
– statocysty, chemoreceptory, zrak. buňky, náznak sval. b.
– rozmn. – nepohl. = strobilace
pohl. – oploz. medůzy => planula
metageneze = střídání pohl. (madúzy) a nepohl. fáze (polypa)
tř : Polypovci
– převládá polypové stadium, někdy medúzové úplně chybí
– zástupci : nezmaři – pouze polypové stadium
– přichyceni, chapadly chytají potravu
hnědý – v tůňkách, přisedlý, průsvitný, veliký 1 cm
– živý se potěrem, pohybuje se za světlem
zelený – symb. se zelen. řasami v jeho tráv. dutině – proto je zelený
trubíši – jedovatí, tvoří kolonie, mořští
tř : Medůzovci
– mořští, převládá stádium medůzy – zvonovitý, kloboukovitý tvar
– metageneze – pohl. rozm. – oplození vnější i vnitřní – zygota – larva – přisedá, mění se v
polypa – nepohl. stadium – odškrcuje příústní část s chapadly – dorůstá v medúzu
– větší množství mezoglei
– žijí dravě – drobní mořští Ž, někdy uloví i rybu
– zástupci : čtyřhranka středomořská – pohyb nasátím a vystříknutím vody => rychlá
– jedovatá
korunovka purpurová – ve velké hloubce
talířovka ušatá – hojná v evropských mořích, průhledná
talířovka svítivá – při podráždění svítí
kořenoústka plicnatá – srostlá chapadla
tř : Korálnatci
– mořští, chybí stádium medůzy
– mohou vytvářet schránku s CaCO3
– v koloniích – nové generace staví schránky na schránky předchozích => korál. útesy a ostrovy
– polyp – láčka rozdělena 6 nebo 8 přepážkami
– rozm. – pučením, dělením i pohl.
– zástupci :
– osmičetní – 8 přepážek, 8 chapadel
– laločnice prstnatá – měkké schránky, vytváří trsy
varhanitka – červená se zelenými chapadly
korál červený , pérovník červený
– šestičetní – chapadel i přepážek větší počet, násobky šesti
– sasanky – nemají schránky, chapadla ve tvaru květů různých barev
– dravé, žijí jednotlivě (mnohdy symb.), posun po podkladu
– sasanka plášťová, koňská, cizopasná (+ rak poustevníček)
– větevníci – vápenité schránky – bochánkovité, lupenité či keřovité
– větevník mozkový, houbovník obecný
– kmen Žebernatky (Ctenophora)
– mořští, vakovité tělo
– 2 typy souměrnosti – paprsčitou a dvoustrannou
– pohyb – destičky srostlé z brv, uspořádané do 8 pruhů podél. průběhu (8 “žeber”)
– hermafroditi
– slepá vývoj. větev, jejich zkameněliny nalezeny v usazeninách devon. stáří
– zástupci : – tykadlovky – zatažitelná tykadla – na nich lepivé b. – chytání kořisti
beztykadlovky – kořist nasoukají do láčky a tam ji tráví
oddělení Triblastica
– 3 zárod. listy – ektoderm, entoderm, mezoderm – u nejnižších jen nepatrně, u vyšších z něj
vzniká výstelka druhotné těl. dutiny (coelm)
– bilaterálně souměrní (x dospělci ostnokožců) – rozlišena příď, záď, strana hřbetní, břišní
– dobré rozlišení přední a zadní části v souvislosti s pohybem
– větší diferenciace tkání, org. soustav
– hlavová část – koncentrace nervové soustavy a smyslových orgánů
– 2 řady – podle umístění ústního otvoru
– prvoústí – první se polomil ústní otvor, řitní až druhotně
– dutina : a) schizocoelní – ploštěnci
- b) pseudocoelní – hlísti
- c) coelomová – měkkýši
– druhoústí
– kmen Ploštěnci
– volně žijící i parazité (složité vývojové cykly)
– tělo – ploché, dvoustraně souměrné, o velikosti 0,1 mm – 20 m
– 3 vrstvy : ektod., entod., mezenchym – vyplňuje prostor mezi pokož. a tráv. dut.
– na povrchu pokožka, pod ní kožněsvalový vak – pohyb
– nepravá těl. dutina – schizocoel
– tráv. dutina slepá (podobná láčce) – i rozvod živin – gastrovask. soust.
– dýchání celým tělem, CS není vyvinuta
– vyluč. – protonefridie (plaménkové buňky) – i osmoreg. fce
– NS – gangliová – velká hlavová zauzlina + 2 nerv. provazce
– smyslové ústrojí :
– miskovité oči – vnímání tmy, světlá a jeho směru
– statocysty, chemocysty –
– rozmnožování – hermafrodité (tasemnice) i gonochoristé, nepř. vývoj
– význam : v humánní a veterinární medicíně
tř : Ploštěnky
– ploché obrvené tělo – výčnělky rabdity – mohou nést smyslové ústrojí
– ze spodu otvor do prvostřeva – živí se mikroorganismy
– žijí volně ve vlhkém prostředí
– jednoduché oči, potravu hledají na základě chem. látek, které kořist vylučuje
– hermafrodité, rozmn. nepohl. – dělením (zaškrcování), i pohl.
– vývoj – mořští – nepřímý přes larvu, sladkovodní – přímý
– dobrá schopnost regenerace
– zástupci : ploštěnka potoční – v čistých vodách, bioindikátor znečištění vod
mléčná – ve znečištěných vodách, stojaté vody i bažiny
tř : Motolice
– vesměs parazité – ektopar. (žábrohlísti) i endoparazité
– tělo – nečlánkované, přísavky na obou koncích těla
– ústní otvor vpředu
– na povrchu kutikula
– tráv. trubice : ústa => svalnatý hltan (pumpuje krev z hostitele do střeva) => střevo (2 slepé laloky) – řitní otvor chybí
– škodliviny vylučovány protonefridiemi – vyúsťují na konci těla
– hermafrodité s nepřímým vývojem, partenogeneze
– živ. cyklus :
– žlučovody přichází vajíčko do tenk. střeva a s výkaly jde ven (musí se dostat do
vody) => larva :
– 1. stádium = miracidium – pohyblivá obrvená larva – do mezihostitele (většinou plži, drobní členovci) =>
– 2. stádium = redie – nepohyblivé, obaleno cystou =>
– 3. stádium = cerkarie – pohyblivé – opouští mezihostitele, usazuje se na vodních rostl. a obalí se cystou => tělo hostitele => dospěje
– zástupci : motolice jaterní (mezihostitel plovatka), psí, kopinatá (ve žlučovodech)
krevnička močová – způsobuje bilharziózu – projevuje se močokrevností
tř : Tasemnice
– parazité, nejčastěji střevní
– tělo – stužkovitě sploštělé, velikost až 15 m, článkované (články se od hlavy zvětšují)
– hlavička s přísavkami přechází v krček – zde intenzivní dělení b. – dorůstá ( na konci
nejstarší články – odpadávají)
– poslední článek nese vajíčka (až 50 tis. – malá pravděpodobnost uchycení)
– trávic soust. chybí, vstřeb. celým povrchem, anaerob. metab., redukce smyslů
– ostatní orgány jsou na každém článku nebo společné pro celé tělo
– hermafrodité, samooplození
– život. cyklus : larva (= onkosféra) krevním oběhem do svalstva => přeměna v boubel
=> potrava člověka (lze zneškodnit dokonalým převařením) => trávicí
trakt => usadí se ve střevě => dospěje => vajíčka
– zástupci : tasemnice dlohočlenná – larva ve vepři, dospělec 2-3 m, 10-14 let
bezbranná – larva ve skotu, dospělec 4-10 m
vrtohlavá – usazuje se v mozku ovcí
škulovec široký – v obratlovcích živících se rybami
měchožil zhoubný
– kmen Hlísti (Nemathelminthes)
– pseudocoelní dutina – vyplněna tekutinou, leží zde volně vnitřní orgány
– parazité i volně ve vlhkém prostředí
– tělo – bezčlánkovité, v průměru kulovité
– chráněno pevnou kutikulou, dokonalý svalový vak – podélná svalovina
– dýchání celým tělem (x anaerobní endoparazité)
– CS chybí
– NS – hlavová zauzlina + 2 nerv. provazce
– trávicí trubice s řitním otvorem
– vylučování – protonefridie
– gonochoristé s přímým i nepř. vývojem
– význam : v humánní a veterinární medicíně
tř : Hlístice (Nematoda)
– červovitého vzhledu, samci menší než samice
– NS až 8 podélných pruhů
– zřetelný ústní otvor se svalovými výrůstky
– dimorfismus – pohlavní žlázy – vaječníky a varlata
– zástupci : škrkavka dětská
– válcovité tenké nečlánkované tělo
– samička delší, sameček na konci zahnutý
– životní cyklus : vajíčko ve výkalech => hnojení => rostlina (nemyté ovoce) => člověk nebo vepř => střevo – přeměna v larvu => krev. oběh
=> játra => plíce => vykašlání, spolknutí => trávicí trakt => žaludek
– dospělec – rozmnož.
– onemocnění = askanióza (lék Hermilazin)
škrkavka koňská
vlasovci – mízní – v mízních uzlinách, způsobuje filariózu (kapičky mízy v moči a krvi), kožní elefantiázu (zbytnění určitých tkání)
– mezihostitelé – komáři
– oční – způsobuje záněty až slepotu (operace)
– medinský – vředy na noze – po 3 týdnech prasknou => při dotyku s vodou kladou larvy => pohlceny buchankami => člověk se napije =>
tráv. trakt => krev => kůže
nitkovci – svalovec stočený – usazen ve svalech vepře, potkana
– způsobuje trichinelózu
háďátka – červovitý vzhled, většinou parazité rostlin
– řepné, pšeničné (vyžírá obilky – zduřují v hálky), octové
roup dětský – bílé nitkovité tělo – samička větší (9 – 12 mm)
– přenáší se vzduchem, nečistotou
– v tlustém a slepém střevě člověka
– infekce —- slabá – bez povšimnutí
silná – porucha trávení, nechutenství, zvracení = oxyurióza
– samice klade vajíčka okolo řit. otvoru – škrábání – čl. se znovu
nakazí = autoinfekce