Vývoj a charakteristika nahosemenných rostlin
Úvod : Oddělení : semenné rostliny (= Spermatophyta)
– nejpočetnější a vývojově nejdokonalejší skupina vyšších R
– sporofyt převažuje nad gametotofytem (g. je pouze částí s., nemůže bez něj existovat)
– v procesu oplození jsou nezávislé na vodním prostředí
– tvoří semena = dokonalé mnohobuň. rozmnožovací částice
– pododdělení : Coniferophytina
Cycadophytina
Angiospermophytina
Nahosemenné = Gymnospermae
– nedokonalá ochrana vajíček – vyrůstají volně na plodolistu => semena
– nemají květní obaly ani bliznu, k opylení dojde přenosem pylu přímo na nahé
vajíčko
– dřevní část CS tvoří většinou jen tracheidy
– i výtrusné listy (= mikro – a meganosporofyly) tvoří oddělené šišticovité útvary
– k opylení dochází větrem
Cycadophytina = cykasovité
– megafilní vývojová větev – listy velké zpeřené
– největší rozkvět v druhohorách, 200 druhů – dodnes se zachovalo málo
– třídy : Kapraďosemenné = Lyginodendropsida
– vymřelá skupina, největší rozkvět v karbonu
– dřeviny stromovitého i liánovitého vzrůstu
– velké zpeřené listy, připomínaly kapradiny
– předchůdci krytosemenných R
Cykasy = cycadopsida
– žijící, nejprimitivnější semenné R
– nízké dvoudomé stromy s nevětveným kmenem a velkými zpeřenými listy až na vrchol kmene
– rozkvět v druhohorách
– dnes sto druhů v tropických a subtrop. oblastech
– rozmnož. : mikrosporofyly (velký počet prašníků) i megasporofyly (s několika vajíčky) vytvářejí oddělené jednopohl. šištice = strobily
– oplození zajišťují velké obrvené spermatozoidy
– zralá semena mají dužnatou vrstvu => připomínají plod peckovice
Coniferophytina
– mikrofilní větev semenných R
– listy malé jehlicovité nebo šupinovité
– tyčinky (=mikrosporofyly) nesou na spodní straně prašníky (mikrosporangia)
– na plodolistech (=megasporofyly) je malý počet vajíček
– třídy: Jinany = Ginkgoopsida
– vznik v prvohorách, v třetihorách většina vymřela
– dnes : pouze druh jinan dvoulaločnatý (Ginkgo biloba)
– opadavý, dvoudomý
– dvoulaločnaté listy s vidličnatou žilnatinou
– velká kulovitá semena připomínají peckovici
– opylení větrem
– oplození zajišťují mnohobičíkaté
spermatozoidy
– JV Čína, parky Evropy a S. Ameriky
Jehličnany = Pinopsida
– většinou stálezelené neopadavé R
– rozvoj v druhohorách
– patří sem vymřelá skupina kordaitů – podíl na vzniku čern. uhlí
– stromovitý i keřovitý vzrůst, jehlicovité nebo šupinovité listy
– stavba listů umožňuje dobré hospodaření s H2O
– v listech i kmeni – pryskyřičné kanálky
– tyčinky i plodolisty ( =semenné šupiny ) jsou v oddělených jednopohlavných šišticích
– ploché plodolisty vyrůstají z úžlabí podpůrných a nesou 2
vajíčka
– opylení větrem
– opylení: pylové zrno dopadá na kapku tekutiny na klovém otvoru zralého vajíčka a vysycháním tekutiny je vtahováno do
vajíčka, kde klíčí v pylovou láčku. ta proniká k
zárodečníkům a uvolňuje dvě neobrvené spermatické b.
– oplození: jedna z buněk nekonec splyne s vaječnou b., a tak vzniká základ embrya, které dozraje v semeno
– semena : nejčast. křídlatá, roznášená větrem, někdy Ž (jalovec)
– samičí šištice dozrávají v šišky – často dřevnatí v době zralosti otevírají své šupiny a
— opadávají (borovice)
— rozpadají se již na větvi (jedle)
– zástupci : borovice lesní – jehlice po dvou, chudé půdy
- kleč – keřovitý vzrůst, nad horní hranicí lesa
- vejmutovka – ze S. Ameriky
- černá – dlouhé tuhé jehlice, šupiny na spodu černé, zeStředomoří
smrk obecný – nerozpadavé válcovité šišky, rostou dolů
- pichlavý – ze S. Ameriky
jedle bělokorá – ploché na konci vykrojené jehlice, vzpřímené šišky
modřín opadavý – měkké jehlice ve snopečcích
jalovec obecný – dužnaté šištice => koření
tis červený – dužnatá semena
zerav západní, východní