Vegetativní orgány rostlin
= kořen, stonek, list
KOŘEN
– podzemní, nečlánkovaný orgán s neomezeným růstem
– bez listů, nepravidelně větvený
– jeho pletiva jsou nezelená neobsahuje chlorofyl
– při klíčení semen se objevuje jako první kořínek roste dolu (geotropicky) a dává základ hlavnímu, primárnímu kořenu ten buď zaniká a je nahrazen adventivními kořeny (jednoděložné) nebo dál roste a větví se
– u mnoha rostlin vyrůstají náhradní kořeny i na stonku, listech nebo kdekoli v místě poranění vegetativní rozmnožování, využití při množení rostlin řízkováním
fce:
- upevňovací – pomocí kořenové soustavy upevňuje rostl. v substrátu (půdě, dedritu, těle
jiné rostl.)
- absorpční – přijímá ze svého okolí vodu a v ní rozpuštěné minerální látky a převádí je do
nadzemních částí rostliny fce vyživovací
- syntetická – v kořenech vzniká mnoho látek např. fytohormony nebo zásobní l. = je
metabolicky aktivní
- veget. rozmnožování tvorba pupenů, ze kterých vyrůstají výmlatky
- zásobní – v kořenu se syntetizují a ukládají zásobní látky (mrkev, petržel..)
Stavba:
Ø Krycí komplex kořene
- pokožka – rhizodermis
– jednovrstevná, bez průduchů a kutikuly je propustná pro většinu anorg.l.
– má základ v dermatogenu
– diferencují se v ní speciální buňky = trichoblasty, které se prodlužují v kořenové vlásky –
mají fci absorpční, mnohonásobně zvětšují povrch kořene
– kořenové vlásky mají velice tenkou buněčnou stěnu pomocí ní vylučují do svého okolí
látky kyselé povahy rozpouští půdní částice (vodní rostl. a rostliny žijící v symbióze
kořenové vlásky nemají)
– životnost velice malá (dny)
Ø Korový komplex kořene
- exodermis
– jednovrstevná, po odumření pokožky přebírá její fci krycího pletiva
- mezodermis
– vícevrstevná, je střední vrstvou primární kůry
– je tvořena tenkostěnnými parenchymatickými buňkami se vzdušnými kanálky
– u některých rostlin zde mohou být i mléčnice, pryskyřičné kanálky, sekreční buňky..
– má asimilační fci mohou se zde ukládat zásobní látky
- endodermis
– jednovrstevná odděluje primární kůru od středního válce
– buňky jsou k sobě těsně přilehlé, jsou ztloustlé v místě Casparyho proužků a stářím korkovatí
= endodermis a především mezodermis jsou hlavními kořenovými pletivy, probíhá zde metabolismus
= vyskytují se zde idioblasty, schizogenní a lysigenní kanálky
– pod endodermis : střední válec
– je od primární kůry oddělen jednovrstevným pericyklem (latentní
meristém), zakládají se v něm postranní kořeny
– sdružuje vodivá pletiva kořenu cévní svazek, ve kterém jsou paprsčitě
uspořádány lýkové a dřevní části
na povrchu kořene
- kořenová čepička – chrání vzrostný vrchol kořene
– vnější b. čepičky slizovatějí – pomáhá pronikat kořenu do půdy
– složena z parenchymatických b., vznikla činností primárního dělivého
pletiva kalyptrogénu
- prodlužovací pásmo – za vzrostným vrcholem buňky se zde prodlužují v podélném
směru, rovnob. s osou kořene
– tvorba cévních svazků
- absorpční pásmo – vyrůstají zde kořenové vlásky, intenzivní nasávání vody, miner.l.
- pásmo větvení
hospodářský význam
Þ dužnaté kořeny : mrkev, petržel, křen, batáty, maniok
– na vzniku bulvy řepy se podílí i stonek
– mnohé kořeny jsou vyhledávanými drogami rulík zlomocný, hořec, andělika..
STONEK
– nadzemní, článkovaná část rostliny
– většinou nese pupeny, listy, květy
fce:
- nese listy a reprodukční org.(květy, plody, semena) a spojuje je s kořenem vodivá fce : rozvádí vodu a živiny obousměrně po celé rostlině spojuje kořen a listy
- svým růstem prodlužuje rostlinu ve směru positivního heliotropismu
- nese listy tak, aby byla zachována jejich hlavní fce = fotosyntéza
typy stonku
– olistěný stonek s pupeny, listy prýt
– bezlistý stonek stvol (pampeliška)
– bylinný stonek, který nepřezimuje a vytrvá jen jedno vegetační období lodyha
– obvykle dutý a bylinný stonek trav s kolénky stéblo ( trávy, obilniny)
– kmen je nevětvená část stonku stromu, zdřevnatělý stonek
Vnitřní stavba:
– stonek rozdělujeme na články a uzliny
články: (internody)- mezi uzlinami
uzliny: místa, ze kterých vyrůstají listy
: neprodlužují se
= rozdíl mezi jednoděložnými a dvouděl. rostl.
- jednoděložné – mají stonek pokrytý jednovrstevnou pokožkou, pod ní jsou
sklerenchymatické b. mechanická opora
– uvnitř jsou parenchymatické b., ve kterých jsou rozptýleny cévní svazky
- dvouděložné
Þ pokožka : může obsahovat průduchy
Þ primární kůra : endo, exo, mezo dermis
: tvořena mechanickými pletivy kolenchym, sklerenchym, parenchym
: mléčnice, vyměšovací kanálky apod.
Þ střední válec: tvořen parenchymem zákl.pletiva a kambiem jsou uspořádány do kruhu
= dutiny v lodyhách některých rostlin (přesličky) vznikají potrháním parenchymu nebo aerenchymu středního válce při jejich tloustnutí
= pokožka je u dřevin nahrazena borkou
= na borce některých dřevin jsou dobře patrné bradavičnaté útvary čočinky
– oproti průduchům jsou neustále otevřené, bez možnosti regulace fce: výměna plynů
– na zimu zarůstají, na jaře se jejich činnost opět obnovuje
cévní svazky: otevřené (mají kambium) a jsou do kruhu uspořádané
: pod vrstvou c.sv. je dřeň
: mohou druhotně tloustnout činností kambia
kambium: Þ svazkové vznik c.sv.
Þ mezisvazkové vznik dřeňových paprsků
Větvení stonku
Ø vidličnaté – primit. rostl. plavuně
Ø boční monopodium : hl. vzrostný vrchol zachován po celou dobu života postaranní
pupeny ho nepřerůstají
sympodium : hl. pupen
LIST
– postranní orgán, vytváří se pouze na stonku
– obvykle ploché zelené útvary, převážně omezeného růstu
– vytváří se zevně, základy jsou už v pupenu ty se u dřevin vytvářejí již v předcházející vegetační sezóně
fce:
- asimilační
- transpirační odpařování vody
- výměna plynů
- fotosyntéza
– pravé listy mají jen cévnaté rostliny vývin po proniknutí rostlin na souš
– složení mladého listu v pupenu je pro jednotlivé druhy stálé
Postavení a tvar listu:
- střídavé – vyrůstají po jednom z lodyžní uzliny
- vstřícné – z jedné uzliny vyrůstají 2 listy proti sobě
- přeslenité vyrůstají po 3 nebo více z jedné uzliny (vraní oko čtyřlisté)
Hlavní části listu:
Þ čepel : plochá část listu, může být jednoduchá nebo složená
: svrchní strana listové čepele se výrazně liší od spodní
složený list – skládá se z lístků, které často samostatně opadávají (akát)
– podle uspořádání lístků — dlanitě složené
— zpeřené
Þ řapík : stopková část listu, která nese listovou čepel
: řapíky spodních listů jsou většinou delší než řapíky listů horních všechny listy
mohou dokonale využívat světelnou energii
: pokud řapík chybí, jsou listy přisedlé
: někdy se na bázi rozšiřují v pochvu
: procházejí jimi cévní svazky u jednoděl. 1, u dvouděl. 3
: jsou v něm vodivá pletiva (transport l.) a mechanická pl. udržování polohy listu v
době zvýšeného mechanického namáhání (déšť, vítr..)
Þ palisty: párové listy na bázi řapíku
: mohou být trvalé, přirůstat k řapíku (jetel, růže..)
: někdy mohou být přeměněny v trny (akát)
Vnitřní stavba :
– u většiny listů je možné rozlišit svrchní a spodní stranu listu, někdy ne (kosatec, cibule)
– mezi svrchní a spodní pokožkou je asimilační pletivo = mezenchym
skládá se ze 2 typů buněk :
- palisádový parenchym – jednovrstevný nebo vícevrstevný
– pod pokožkou je tvořen protáhlými buňkami, přiloženy těsně
k sobě a orientovány kolmo k svrchní pokožce
- houbový parenchym – nad spodní pokožkou je budován kulovitými b. s intracelulárami
= listem procházejí cévní svazky (žilky), někdy pryskyřičné kanálky (nahos.), idioblasty
= čepele i řapíky vodních a bahenních rostl. bývají vyplněny aerenchymem