Trojlaločnatci, klepítkatci
- kmen: Členovci
- nejbohatší skupina
- patří sem 80 % živočichů
- přes 1 100 000 druhů
- osídlují všechny biotopy
- prvoústí (protostonia) → dosáhli nejvyššího stupně organizovanosti
- všichni členovci mají nestejnoměrně článkované tělo → heteronomní segmentaci
- vzniká tak, že v průběhu zárodečného vývinu jednotlivé tělní články srůstají ve větší, různě velké úseky, které se stávají zároveň i funkčními celky
- 3 druhy: hlava + stejnoměrně článkovaný trup
hlava + hruď + zadeček
hlavohruď (hlava srůstá s hrudí v jeden funkční celek)
- mají článkované končetiny, které se v průběhu evoluce přizpůsobovali různým funkcím
- pokožka: vylučuje chitinózní tvrdou a pevnou kutikulu, která tvoří vnější kostru → exoskelet
- rozčleněna na množství destiček → skleritů, spojených pružnými membránami a někde i kloubními ploškami. Na vnitřní vchlípeniny kutikuly a u některých členovců i na vnitřní destičku mezodermální kostry se upínají svazky žíhaných svalů → umožňují dobrou pohyblivost končetin a někdy i článků těla a poměrně rychlý pohyb. Nevýhodou je, že neumožňuje plynulý růst.
- svlékání kutikuly → ekdyze a její znovuvytváření buňkami pokožky je řízeno hormonálně:
- základní hormony:
- Ekdyzon → svlékací hormon (vyvolává změny v pokožce a připravuje svlékání)
- Neotenin → juvenilní hormon (udržuje znaky nedospělých stádií, blokuje vývin a přeměnu v dospělce)
- NS: žebříčkový typ
- centrum tvoří tříčlenné mozkové ganglium, které inervuje smyslové a ústní orgány hlavy
- ektodermální původ
- SS:
- složené oči
- tvořené několika až několika set základních funkčních jednotek → ommatidií (jednotlivá ommatidia jsou od sebe vzájemně oddělována a odstíněna pigmentovými buňkami)
- obraz zaregistrovaný mnoha ommatidii se skládá až ve zrakovém laloku nervového centra (mozaikový obraz)
- jednoduché oči (u některých zástupců členovců – např. hmyz se vyskytují oba typy očí, u jiných skupin – např. pavoukovci, jsou složené oči redukované a jediným světločivným orgánem jsou jednoduché oči)
- smyslové brvy = senzily – vznikají činností smyslových buněk pokožky a jsou s nimi spojeny
- nacházejí se na nejrůznějších částech těla
- funkce: mechanická, chemická, tlaková i tepelná (můžou registrovat i změny elektromagnetického pole a zvuk)
- ektodermální původ
- DS:
- žábry – rozvětvené vnější přívěsky bází nohou (vodní členovci)
- plicní vaky
- členěné dutiny, jejichž stěny jsou omývány krvomízou (např. pavoukovci (mohli vzniknout v souvislosti s přechodem na souš vchlípením žaber vodních předků)
- vzdušnice = tracheje
- větvící se trubice vystlané kutikulou, vyztužené spirálně stočeným kutikulárním vláknem a zakončené vzdušnicovými buňkami s nitrobuněčnými kanálky
- přivádějí kyslík přímo do tkání
- na povrchu těla se otevírají drobnými otvůrky, které označujeme jako průduchy – spirakula, nebo stigmata (u některých pavoukovců, u vzdušnicovců)
- při svlékání kutikuly členovci svlékají i ektodermální výstelku dýchacích orgánů
- ektodermální původ
- TS: 3 části (přední a zadní jsou ektodermálního původu, střední část je entodermální)
- pření část:
- začíná ústní dutinou, u některých typů živících se tekutou, nebo ztekucenou potravou může být přeměněna v „sací pumpu“
- může obsahovat filtrační zařízení, kutikulární lišty, nebo zuby na rozmělňování potravy
- střední část: trávicí funkce
- vystlána jemnou chitinovou membránou a u některých zástupců z ní vybíhají i slepé laloky
- zadní část: jednoduchá a přímá trubice
- Tělní dutina:
- druhotná tělní dutina je členěná na jednotlivé coelomové váčky pouze u zárodků členovců
- v průběhu vývinu vzniká mixocoel (nečleněná druhotná dutina tělní)
- prostor kolem trávicí trubice je vyplňován svaly, orgány, nebo tukovým vazivem (tukovým tělesem
- CS: otevřená – centrem je trubicovité hřbetní srdce s bočními párovými otvůrky = ostiemi
- leží v prostoru osrdečníku, který je od zbývající části druhotné tělní dutiny oddělen vazivovou blánou
- činnost srdce ovládají ploché, pravidelně uspořádané svaly a vlastní svalovina
- krvomíza je nasávána drobnými otvůrky a vypuzována směrem k hlavě (u nejprimitivnějších členovců, např. štíři, vybíhají ze srdce cévy k dýchacím orgánům)
- VS: dva typy: nefridie a malpighické trubice
- nefridie: jeden nebo dva páry
- jejich nálevky jsou uzavřené drobnými váčky coelomového původu
- funkce: udržování vod v těle
- funkční nefridie mají např. korýši v podobě žláz tykadlových nebo někteří pavoukovci v podobě žláz kyčelních
- u vyšších členovců, např. hmyz, nefridie zcela ztrácejí svou funkci a mohou se přeměnit např. ve slinné nebo snovací žlázy
- malpighické trubice – zajišťují vylučování u vyšších členovců
- jsou to trubicovité žlázy, které ústí do střeva většinou na rozhraní jeho střední a zadní části
- PS: gonochoristé (až na vzácné výjimky)
- často výrazná pohlavní dvojtvárnost
- samotné pohl. žlázy mohou mít rozmanité uspořádání, většinou v podobě váčků nebo trubic
- pohlavní vývody jsou druhotně nepárové
- koplození vajíček dochází uvnitř pohlavních cest samic
- u členovců vznikly různé způsoby chování, páření, péče o potomky i vývinu
- Systém:
- nefridie: jeden nebo dva páry
- pření část:
- složené oči
Kmen: Členovci (Arthopoda)
- Podkmen: Trojlaločnatci (Trilobitomorpha)
- Podkmen: Klepítkatci (Chelicerata)
- Třída: Hrotnatci (Merostomata)
- Třída: Pavoukovci (Arachnida)
- Podkmen: Žabernatí (Branchiata)
- Třída: Korýši (Crustacea)
- Podkmen: Vzdušnicovci (Tracheata)
- Třída: Stonožky (Chilopoda)
- Třída: Mnohonožky (Diplopoda)
- Třída: Chvostoskoci (Collembola)
- Třída: Hmyz (Insecta)
- Podkmen: Trojlaločnatci (Trilobitomorpha)
- prastará vyhynulá skupina členovců
- osídlovali dna mělkých moří už v prvohorách
- nejznámější třídou jsou trilobiti (zkameněliny trilobitů nacházíme i v prvohorních usazeninách středních Čech, v tzv. Barrandienu)
- tělo trilobitů tvoří plochá hlava a trup skládající se z víceméně stejných článků, někdy i částečně srůstajících
- trojlaločnatci dostali svůj název podle toho, že hřbetní plocha jejich článků tvoří tři souběžné vyklenuté pásy (laloky)
- prvním párem tělních přívěsků byla tykadla. Všechny ostatní přívěsky měli podobu nerozlišných končetin s vnějšími žaberními výrůstky. První páry sloužily i ke zpracování potravy
- Trilobiti dosahovali velikosti několika až několika desítek cm.
- pohybovali se po dně nebo plavali nad ním a živili se zřejmě potravou ryb
- Trilobity můžeme považovat za předky dnešních členovců nebo alespoň za skupinu úzce příbuznou všech dnešních členovců.
- Podkmen: Klepítkatci (Chelicerata)
- první pár končetin klepítkatců je přeměněn v klepítka (chelicery), specializovaná pro příjem potravy
- druhý pár je u většiny druhů přeměněn v makadla (pedipalpy) s hmatovou funkcí
- hlava klepítkatců zpravidla srůstá s hrudí v hlavohruď (cephalothorax), která ještě nese 4 páry kráčivých končetin
- zadeček je většinou nečlánkovaný a obvykle končetiny nemá
- primitivní druhy klepítkatců žijí v moři (např. hrotnatci), formy evolučně pokročilejší (pavoukovci) jsou převážně suchozemské
- v současné době je asi 36 000 známých druhů klepítkatců
- Třída: Hrotnatci (Merostomata)
- patří sem asi 200 vyhynulých druhů kyjonožců (Gigantostraca) a 5 žijících druhů ostrorepů (Xiphosura)
- Řád: Ostrorepi (Xiphosura).
- dochovali se jako zbytky živočichů, žijících již v prvohorních mořích
- bývají zahrabáni do dna, kde loví měkkýše a larvy mořských bezobratlých živočichů
- mladší jedinci mohou plavat i naznak
- hřbetní strana těla dospělých, až 60 cm dlouhých ostrorepů připomíná svými tvary trilobity
- hlavohruď a zadeček jsou kryté velkými štíty, poslední článek zadečku je přeměněn v dlouhý plochý hrot
- hřbetní štít hlavohrudi nese složené i jednoduché oči
- klepítkové chelicery jsou drobné
- za chelicerami následuje 5 párů nohou (makadla nejsou tvarově odlišena)
- první čtyři jsou zakončené klepety
- nohy zadečku jsou přeměněné v lístkovité útvary a nesou žábry
- larvy ostrorepů se do značné míry podobají zkamenělinám trilobitů
- vyskytují se zejména na jihovýchodním pobřeží severoamerického kontinentu a v indomalajské oblasti
- Zástupci:
- Ostrorep americký (Limulus polyphemus)
- největší (60 cm); Mexický záliv
- Třída: Pavoukovci (Arachnida)
- nejstarší – silur (430 mil. Let)
- obsadili hlavně souš – 1. známé organismy na souši, ale nalezneme je i vmoři
- stavba těla:
- hlavohruď + zadeček
- 4 páry článkovaných kráčivých končetin
- hlavohruď – povrchové článkování
- nese pár chelicer, pár makadel a 4 páry kráčivých nohou
- 6-8 jednoduchých očí
- stavba končetin:
- 2 páry končetin, souvisí s příjmem potravy
- klepítka:
- ze 2 článků, uvnitř je jedová žláza – vznikla přeměnou slinných žláz (hrotu hlavy)
- makadla:
- funkce je hmatová, k lovení a přichycení kořisti, u samečků funkce při páření i k přenášení spermatoforu
- 4 páry kráčivých končetin
- větší slouží k pohybu (i po vodní hladině), k plavání, k běhání, sexuální funkce
- končetiny obsahují drápky přizpůsobené k pohybu po pavučině (štětinky, chlupy)
- končetiny jsou osmičlánkované
- DS:
- plicní vaky (u pavouků a štírů)
- vzdušnice (i u pavouků – kombinované)
- netypické žábry (výjimečně u vodních pavoukovců) – vzduchové bubliny
- CS: otevřená
- VS: malpighické trubice
- PS:
- gonochoristé, sexuální dimorfismus (samičká 2x větší než sameček)
- vývoj přímý
- Řád: Štíři (Scorpiones)
- nejpůvodnější pavoukovci
- na jejich hlavohrudi i zadečku lze rozlišit jednotlivé články
- chelicery i mohutná makadla jsou ukončeny klepítkem
- přední část zadečku je stejně široká jako hlavohruď. Vyúsťuje na ní pohlavní otvor a otvory čtyř párů plicních vaků
- zadní část zadečku je úzká, trubicovitá a je ukončena jedovým hrotem (jed – Neurotoxin – zástava dechu)
- jsou rozšířeni zejména v oblastech tropů a subtropů (jediný druh je rozšířen v Evropě – Štír kýlnatý
- noční dravci – loví převážně hmyz
- svou kořist usmrcují vbodnutím jedového hrotu nebo klepety makadel
- některé africké a jihoamerické druhy mohou ohrozit i život člověka
- páření štírů má podobu „zásnubních tanců“ – samci uchopí samice klepety a zdánlivě s nimi smýkají. Cílem tohoto chování je předání shluku spermií (spermatoforu) do pohlavních cest samice
- jsou vejcoživorodí a živorodí – o svá mláďata pečují, až do jejich prvního svlékání je nosí na hřbetě
- Zástupci:
- Štír kýlnatý (Euscorpius carpathius)
- Štír africký
- Veleštír obrovský
- Štír středomořský
- Řád: Pavouci (Araneae)
- osídlili prakticky všechny biotopy od přílivech zón moří až po nadmořské výšky nejvyšších velehor, jsou dokonce i součástí aeroplanktonu (drobné organismy vzplývající ve vzduchu a unášené vzdušnými proudy)
- hlavohruď je spojená se zadečkem úzkou stopkou (články ze kterých oba celky srostly, už nelze většinou rozlišit)
- makadla se podobají kráčivým nohám, jsou však výrazně kratší
- hlavohruď nese 8 nebo 6 jednoduchých očí
- na břišní straně zadečku vyúsťují dva páry otvorů dýchacích orgánů (plicní vaky a u vývojově odvozenějších i vzdušnice, které nejsou vyztuženy spirálním vláknem)
- pohlavní a anální otvor vyúsťují také na břišní straně zadečku
- leží zde i snovací bradavky, na nichž vyúsťují snovací žlázy (produkují materiál, ze kterého pavouci spřádají pevné pavučinové vlákno)
- jsou to dravci – loví hmyz i jiné drobné živočichy
- typy lovení kořisti:
- na zemi (např. Slíďáci)
- do pavučinových sítí (např. Křižáci nebo Pokoutníci)
- přepadávají kořist ze zálohy či skokem (např. Běžníci, Skákavky)
- chyceného živočicha ochromují a usmrcují jedem svých chelicer → poté do něho vpraví trávicí šťávy ze svého rozvětveného střeva → ty ztekutí a natráví tkáně kořisti =mimotělní trávení → potravu nasávají stahy svalnatého žaludku
- z pavučinového vlákna vytvářejí nejen lapací sítě, ale v závislosti na druhu i výstelky svých doupat, úkryty
- vlákna vypouštěná po větru pavoukům umožňují rychlé přemísťování i šíření na velké vzdálenosti
- „zásnubní chování“ – samice bývají větší než samci, stává se, že samce ještě při těchto „zásnubách“ nebo po páření usmrtí = „manželský kanibalismus“ → před vlastním pářením přemístí samci svůj spermatofor do zvláštních orgánů makadel a při vlastním páření ho vsunují do pohlavního otvoru samice pomocí makadel → samice spřádají pro nakladená vajíčka pouzdro – kokon → ten upevňují na rostliny, do různých úkrytů nebo ho nosí na těle → často o vylíhnutá mláďata pečují
- Zástupci:
- Rod: Křižáci (Araneidae)
- nejnápadnější → robustní jedinci s výraznou kresbou na oválném zadečku
- spřádají dvourozměrnou kruhovou síť (3 opěrné body)
- lepkavý sliz
- Křižák obecný (Araneus diadematus)
- Rod: Pokoutník (Agelenidae)
- vodorovné sítě s trubicovitým úchytem
- synanotropní (vázaný svým výskytem na sídla člověka – s člověkem žijící)
- Pokoutník domácí (Tegenaria domestica)
- Rod: Snovačky (Theridiidae)
- trojrozměrné sítě
- snovačky tropů a subtropů mohou být smrtelně jedovaté
- Snovačka jedovatá = Černá vdova (Latrodectus mactans)
- Rod: Vodouchovití (Argironetidae)
- loví a spřádají svá hnízda pod vodou
- vzduch nabírají na hladině do husté vrstvy ochlupení těla
- Vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica)
- Rod: Slíďáci (Lycosidae)
- nestavějí sítě
- samice nocí kokon pod zadečkem
- poměrně rychle se pohybují
- nosí čertvě vylíhlá mláďata na zádech
- Slíďák Tatarský
- Rod: Lovčíci (Pisauridae)
- nevytvářejí sítě
- samice nosí kokon v chelicerách
- Rod: Běžníci (Thomisidae)
- svou kořist přepadají v květech rostlin
- mláďata jsou známá jako pavoučci babího léta → šíří se unášena větrem na padákovém vlákně
- Běžník květomilný (Thomisus albus)
- Rod: Skákavky (Salticidae)
- štíhlé tělo, krátké nohy, dobře vyvinuté zrakové schopnosti
- kořist přepadají skokem
- Skákavka pruhovaná (Salticus scenicus)
- Rod: Sklípkani (Theraphosidae)
- žijí v zemních doupatech
- jejich jed není nebezpečný, ale mají silné chelicery
- žijí v tropech a subtropech
- živí se drobnějšími ještěrkami, žábami a ptáky
- Sklípkan huňatý (Avicularia avicularia)
- Pavouci jsou užiteční → díky své aktivitě a dravému způsobu života každoročně zničí obrovské množství hmyzu, který svým žírem škodí na rostlinách a snižuje produkci potravin nebo může mít i zdravotnický či hygienický význam
- Rod: Křižáci (Araneidae)
- klepítka:
- 2 páry končetin, souvisí s příjmem potravy
- Ostrorep americký (Limulus polyphemus)
- Řád: Ostrorepi (Xiphosura).
- patří sem asi 200 vyhynulých druhů kyjonožců (Gigantostraca) a 5 žijících druhů ostrorepů (Xiphosura)
- Třída: Hrotnatci (Merostomata)
- Řád: Štírci (Pseudoscorpiones)
- několikamilimetroví
- rozšířeni i na našem území
- mají drobné klepítkovité chelicery
- velká makadla jsou zakončena klepety → vyúsťuje na nich jedová žláza
- zadeček je článkovitý, široce oválný
- dýchají vzdušnicemi
- žijí pod kůrou, v dutinách stromů a v lesní opadance
- živí se drobnými členovci
- žijí i ve starých málo užívaných knihách, kde pronásledují a loví drobný hmyz – pisivky
- Zástupci:
- Štírek obecný (Chelifer cancroides)
- Štírek knihovní (Cheiridum museorum)
- Řád: Sekáči (Opiliones)
- podobají se pavoukům
- velký oválný zadeček není s hlavohrudí spojený stopkou
- části těla vytvářejí zdánlivě jediný útvar
- mají tříčlánkované klepítkovité chelicery, nohám podobná makadla a dlouhé tenké nohy, které se snadno odlamují
- žijí mezi rostlinstvem bylinného patra, v opadance, pod kameny, i v lidských obydlích
- loví drobný hmyz a roztoče
- Zástupci:
- Sekáč domácí (Opilio parietinus)
- Sekáč rohatý (Phalangium opilio)
- Řád: Solifugy (Solifugae)
- ochlupené tělo
- nezvykle členěná hlavohruď → hlava jes spojena s předními hrudními články a dva hrudní články jsou volné
- obývají suché a teplé stepní biotopy
- noční dravci
- Zástupci:
- Solifuga egejská (Galeodes graecus)
- žije v jižní Evropě
- Solifuga egejská (Galeodes graecus)
- Řád: Roztoči (Acarina)
- nejvýš nekolik mm velcí
- tělo rozčleněné na dva základní celky
- mají krátkou hlavu, která nese většinou bodcovité sblížené chelicery a makadla
- hrudní články srůstají většinou se zadečkem v jediný velký útvar, který nese nohy
- dýchají vzdušnicemi nebo celým povrchem těla
- nejmladší vývojová stadia roztočů mají jen tři páry noh
- cizopasníci rostlin i živočichů
- někteří dravci → jsou i součástí edafonu a podílejí se na rozkladu organických zbytků v půdě
- někteří jsou trvalými obyvateli domácností (v kobercích, péřových přikrývkách, atd.)
- kutikula mrtvých roztočů se rozkládá na lehoučké úlomky, které jsou součástí prachu (někteří lidé mohou trpět alergiemi)
- Zástupci:
- Rod: Klíšťatovití
- živí se krví obratlovců
- Klíště obecné (Ixodes ricinus)
- cizopasí u plazů, ptáků, i savců (včetně člověka)
- může přenášet viry vyvolávající klíšťovou encefalitidu (zánět mozkových blan), nebo bakterie rodu Borrelia, které způsobují vážné metabolické onemocnění – boreliózu. Přírod. ohniskem těchto bakt. jsou drobní hlodavci → nedospělá stadia klíšťat parazitují právě na těchto hlodavcích, a tak mohou s nasátou krví nasát i zmíněné organismy
- Rod: Zákožkovití
- žijí v lidské pokožce, kde vyvrtávají chodbičky a způsobují kožní onemocnění nazývané svrab
- Zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei)
- Rod: Trudníkovití
- žijí v mazových žlázách savců
- u člověka se mohou spolupodílet na vzniku trudoviny (uhrovitosti) kůže
- Trudník tukový (Demodex folliculorum)
- Rod: Čmelíkovci
- cizopasí na slepicích
- Čmelík kuří (Dermanyssus gallinae)
- Rod: Varoa
- Varoa včelí (Varroa jacobsoni)
- nebezpečný parazit včel → napadení včelstva tímto parazitem vyžaduje jeho likvidaci spálením → pokud se v určité oblasti vyskytne, lavinovitě se šíří
- Rod: Vodule (Hydracarina)
- vodní
- dravá, někteří jsou býložravci
- některé sají krvomízu na vodním hmyzu
- cizopasí i na rybách
- Rod: Svilušky (Tetranychidae)
- cizopasí na rostlinách
- Rod: Vlnovníci (Reiophydae)
- cizopasí na listech; vytváří červené nádorky – zduřeniny
- vyžírají vnitřní pletiva
- Vlnovník révový (Eriophyes vitis)
- Rod: Pancířníci (Oribatei)
- žijí ve svrchních vrstvách půdy
- kutikula vytváří velké, málo členěné „pancířky“
- podílejí se na půdotvorných procesech
- vzácně mohou být i mezihostiteli některých druhů tasemnic
- Varoa včelí (Varroa jacobsoni)
- cizopasí na slepicích
- žijí v lidské pokožce, kde vyvrtávají chodbičky a způsobují kožní onemocnění nazývané svrab
- Rod: Klíšťatovití