Trávicí ústrojí

• TS má entodermální původ, pouze okrajové části jsou původu ektodermálního
• Dlouhá trubice tvořená vazivem, hladkou svalovinou a sliznicí – cca 8 m
• Na různých místech do ní ústí vývody žláz (slinné, drobné ve střevě, játra, žlučník, slinivka) produkující hlen a trávicí šťávy
• Přijímá a zpracovává potravu
• Tráví a vstřebává rozložené živiny, trávení = rozštěpení potravy na malé molekuly (AMK, monosacharidy), uskutečňuje se enzymy, vstřebávání = resorpce = přechod malých molekul z buněk střeva do krve a lymfy
• Vylučuje nestrávené zbytky

Průřez stěnou trávicí trubice

• Od povrchu směrem dovnitř
• A) vazivo + lesklá blána = ochrana částí přivrácených do dutiny tělní
• B) svalovina hladká – okružní a podélná – umožňuje peristaltiku střevní, do 1/3 jícnu + konec konečníku – příčně pruhovaná
• C) podslizniční vazivo s nervy a cévami – připevňuje sliznici ke svalům
• D) sliznice – měkká, růžovočervená, mokrá, slizká, baktericidní, produkující sliz

Části trávicí trubice

• A) Dutina ústní – rozmělnění a smíchání potravy se slinami
• B) Hltan – polykání a posouvání potravy do žaludku
• C) Jícen – polykání a posouvání potravy do žaludku
• D) Žaludek – shromáždění potravy a její promíchání
• E) Střevo tenké – trávení + vstřebávání
• F) Střevo tlusté – vstřebávání vody
• G) Konečník – odstraňování zbytků

Stavba jednotlivých částí

A)           Dutina ústní = cavum oris

• Ohraničena patrem, rty a tvářemi, spodinu tvoří jazyk
• Funkce: příjem potravy, žvýkání, polykání, promísení se slinami, mechanické a chemické zpracování

1.    Rty = labia oris

• Ohraničují štěrbinu, spojení v koutcích, zevně kůže, uvnitř sliznice, přechodná zóna – červená barva – prosvítají cévy, krycí epitel bez pigmentu a málo rohovatí

2.    Tváře = buccae

• Kůže + plochý tvářový sval + sliznice
• Na čelisti přechází jako dáseň (gingiva) – podkovovitý útvar, podkladem dásňové výběžky čelistí – s nimi srůstá sliznice ústní a vytváří sliznici dásňovou
• Stahy tváří přidržují sousto při žvýkání a vtlačují je mezi stoličky
• U dětí v podkožním vazivu tukový polštář

3.    Tvrdé patro = palatum durum

• Kostěný podklad + sliznice – srůstá s okosticí

4.    Měkké patro = palatum molle

• Plynně navazuje, základem je vazivová blána – do ní se upínají svaly, které jím pohybují, uzavírá nosohltan při polykání a dutinu ústní při dýchání
• Zadní okraj volný, vybíhá po stranách ve dvě slizniční řasy + uprostřed čípek (uvula)
• Patrové mandle mezi řasami (tonsilae palatinae) – oploštělé, rozbrázděné, jamky na povrchu = krypty – v nich leukocyty + bakterie, po pubertě se zmenšují

5.    Jazyk = lingua

• Svalnatý orgán – příčně pruhovaná svalovina, velká pohyblivost a změna tvaru
• Zpracování a posouvání potravy, řeč, chuťové vjemy
• Kryt sliznicí, na hřbetě vybíhá v bradavky = podle tvaru 4 typy:
  • Nitkovité – nejčetnější, přední část, sametový vzhled
  • Houbovité – větší, při okraji a hrotu
  • Listové – nejméně, na okrajích
  • Hrazené – největší cca 10, lemová řada mezi kořenem a tělem jazyk
• Chuťové vjemy: sladko – hrot, slano + kyselo – okraje, hořko – kořen

6.    Zuby = dentes

• Jsou uloženy v alveolech = zubních lůžcích v čelisti, nejtvrdší orgán, bílá barva, uložení zpevněno tuhým vazivem = ozubicí = periodontium, uspořádána do snopců citlivých na tah a tlak = bolest při trhání
• Chrup = dentice – soubor zubů v dásních, rozlišujeme první a druhou dentici
• První dentice = mléčný chrup – 20 zubů, 6 – 30 měsíců
• Druhá dentice = trvalý chrup – 32 zubů, 6 – 30 let

o   Vnější stavba zubu

• Korunka = corola dentis – vyčnívá z dásně
• Krček = collum dentis – překryt dásní
• Kořen = radix dentis – vklíněný do čelisti

o   Vnitřní stavba zubu

• Sklovina = email – nejtvrdší hmota v těle, 98% anorganických látek, tvrdost křemene
• Tmel = cement – na povrchu kořene
• Zubovina = dentin – měkčí než sklovina, tvrdší než kost, 72% anorganických látek (kost 68% anorganických látek)
• Zubní dřeň – protkaná cévami i nervy

o   Zuby podle tvaru a funkce

§  Dentes incisivi (řezáky) – PD 8 a v DD 8

• Dlátovitá korunka
• Protáhlý kořen
• Ukusují sousto

§  Dentes canini (špičáky) – PD 4 a v DD 4

• Korunka vybíhá v hrot
• Nejdelší kořen
• Sousto uchopuje a trhá

§  Dentes premorales (třenové zuby) – PD 0 a v DD 8

• Na korunce dva hrbolky, zevní je větší
• Jeden kořen
• Rozmělňují sousto

§  Dentes morales (stoličky) – PD 8 a v DD 12

• Nejmohutnější, 4 – 5 hrbolků
• Rozmělňují sousto
• Kořeny – horní stoličky – 3 kořeny, dolní stoličky – 2 kořeny

• Celkem 20 v první dentici a 32 (bez osmiček) v druhé dentici
• K rychlé orientaci slouží zubní vzorce

o   Skus = překládání horních zubů přes dolní

• Nůžkovitý – 80% populace
• Klešťovitý = zkřížený – hroty řezáků na sebe
• Předkus – horní vyčnívají silně dopředu
• Podkus – dolní zuby se dostávají dopředu, horní tedy za ně zapadnou
• Otevřený – mezi řezáky mezera při skusu

o   Poškození zubů

§  Kaz

• Bakterie rozkládají organické látky na zubech
• Vznikají kyseliny (mléčná), poškozují sklovinu i zubovinu
• Obnažení dřeni – bolest a zánět

§  Zubní plak

• Lepivý zubní plak

§  Zubní kámen

• Mineralizovaný zubní plak Ca²⁺ solemi
• Pod ním se snadno tvoří kaz

§  Parodontopatie

• Onemocnění dásní a tkání, které zub obklopují a upevňují
• Krvácivost, viklavost, bolestivost, předčasná ztráta

o   Dentální pomůcky

• Škrabka na jazyk
• Dentální nit
• Sólo kartáček, mezizubní kartáček

7.    Slinné žlázy

• Vylučují sliny a ty zvlhčují ústní dutinu
• Dvojího typu:
  • Drobné – roztroušené všude po sliznici, sekrece slin nepřetržitá, sliny husté, mucinózní
  • Velké – párové, vyměšují větší množství slin na podněty zrakové, chuťové, čichové, sliny řídké
    • Příušní – nejobjemnější, před boltcem, při čelistním kloubu, vyúsťuje nad 2 horní stoličky, řídká vodnatelná slina
    • Podčelistní – pod dolní čelistí, vyústění v krajině podjazykové, na slinné bradavce při uzdičce jazyka
    • Podjazykové – nejmenší 3-4 cm, postranně, pod jazykem, má několik vývodů, vyúsťují v krajině podjazykové

o   Sliny = saliva

• Zřeďují a spojují sousto, pomo při polykání (obsahují mucin – bílkovina, dodává vazkost slině a kluzkost potravě)
• Pomoc při trávení (enzym ptyalin)
• Čištění a dezinfekce (lysozym)
• Bezbarvá vazká tekutina, pH 7-8, slabě alkalická, denně se vyloučí 1-1,5 l
• Složení: 99 % H₂O, 0,7% organických látek, 0,3% anorganických látek
• Organické: ptyalin – trávicí enzym – katalyzuje štěpení škrobu na dextriny a až na disacharid maltózu

§  Důkaz ptyalinového trávení škrobu

• Do úst cca 2 cm³ chleba + 5 min důkladně rozžvýkat à sousto do zkumavky + několik kapek Lugolova roztoku
• Pokud je ve zkumavce jen chléb + voda + Lugolův roztok = MODRÉ ZBARVENÍ, protože chléb obsahuje ŠKROB
• Pokud je ve zkumavce sousto, mohou nastat dvě situace:
  • RŮŽOVÉ ZBARVENÍ = DEXTRIN = jeden z meziproduktů ptyalinového trávení škrobu
  • ŽÁDNÉ ZBARVENÍ = MALTÓZA = konečný produkt ptyalinového trávení škrobu – s Lugolovým roztokem nereaguje, díky maltóze sladká chuť
• Sekrece slin řízena nervově (reflexně)
• Centrum pro vylučování v prodloužené míše
• Vylučování lze ovlivnit chemikáliemi:
  • Atropin + nikotin – sekreci tlumí
  • Acetylcholin – sekreci zvyšuje
• V dutině ústní vzniká sousto, polknutím je dopraveno do hltanu
• Polknutí – částečně volní a částečně nevolní záležitost
• Reflexní fáze polykání řízena z prodloužené míchy
• Během polykání se hrtan zvedne, epiglottis zabrání soustu do něj vniknout, zastaví se dýchání, sousto vstoupí do jícnu

B)           Hltan = pharynx

• Trubice nálevkovitého tvaru, 12-14 cm
• Přední stěna otvory spojena s dutinou nosní, ústní a hrtanovou
• Rozlišujeme 3 oddíly:

§  Nosohltan (nasopharynx)

§  Ústní část hltanu (oropharynx) – kříží se dýchací a polykací cesty

§  Hrtanová část (laryngopharynx) – neúplně uzavřená hrtanovou příklopkou, která se při polykání sklání a brání vniknutí sousta do dýchací soustavy

o   Polykání

• Pokud nepolykáme oesophageální svěrač uzavírá jícen, epiglottis je nahoře, glottis (= přední část larynxu = hrtanu) je otevřena a vzduch může proudit do plic
• Polykací reflex je spuštěn ve chvíli, když bolus (sousto) vstupuje do jícnu, epiglottis se sklopí dolů naproti glottis a uzavřou průdušnici, oesophageální sfinkter = svěrač se uvolní
• Vlny svalových kontrakcí (peristaltika) ženou sousto směrem dolů do žaludku
• Polykání = řetěz reflexů, zahájení podrážděním kořene jazyka → nevybavuje se v bezvědomí, měkké patro uzavírá nosohltan, epiglottis uzavírá hrtan

C)            Jícen = oesophagus

• Trubice 25 – 28 cm dlouhá, průměr 1,5 cm, spojení hltanu se žaludkem
• Horní část – příčně pruhované svalstvo, ovládáme vůlí
• Dolní část – hladké – vykonává peristaltické pohyby
• Pohyb potravy usnadňuje hlen vylučovaný sliznicí trávicí soustavy
• Svalová vrstva při průchodu sousta vykonává peristaltické pohyby, nad soustem se smršťuje, pod soustem uvolňuje, vzniká peristaltická vlna – posunuje sousto do žaludku
• Škytavka = singultus – křeč bránice

D)           Žaludek = ventriculus = gaster = stomachus

• Nejobjemnější část, zásobárna, svalový vak, přijme 1 – 2 l potravy, v levé brániční klenbě
• Shromažďuje a zadržuje potravu a promíchává ji s žaludeční šťávou
• Chemicky se změní na tráveninu = chymus = řídká, kašovitá hmota, dle povahy se zde zdržuje určitou dobu – sacharidy – 2 hodiny, bílkoviny – 4 hodiny, tuky – 6 hodin, po malých dávkách do tenkého střeva
• Velikost i poloha je individuální, závisí na náplni žaludku a poloze těla

o   Česlo (cardie) = vchod

• Úzká část při přechodu jícnu do žaludku
• Obvykle se otevírá jen při příjmu sousta z jícnu
• Pokud se kyselý obsah žaludku dostane občas do jícnu, jev vnímáme jako pálení žáhy, většinou je tedy žaludek zavřený na obou koncích

o   Tělo (corpus)

o   Vrátník (pylorus) = východ

• Zúžené místo při přechodu do dvanáctníku
• Otevře se 2 – 6 hodin po příjmu potravy

o   Žaludeční vřed

• Bakterie Helicobacter pylori – ničí ochrannou hlenovou vrstvu → zánět žaludeční sliznice → žaludeční vřed → žaludeční šťávy tak následně mohou natrávit žaludeční stěnu, ve vážných případech dochází k proniknutí krve a žaludečního obsahu do dutiny břišní → infekce, smrt

o   V žaludeční sliznici 3 typy buněk

§  Hlavní

• Tvorba enzymu pepsinu, produkován v neúčinné formě jako pepsinogen, ten je aktivován HCl na pepsin – v kyselém prostředí štěpí bílkoviny na albumózy a peptony

§  Krycí

• Produkují HCl, kromě aktivace pepsinogenu, okyseluje prostředí, má desinfekční účinky, ničí choroboplodné zárodky, brání kvašení, zasahuje do přeměny solí, usnadňuje trávení masa – to bobtná a rozpadá se na vlákna

§  Hlenové – vylučují hlen – obsahuje mucin

o   Žaludeční šťáva

• Na povrch žaludeční sliznice ústí žaludeční žlázky – produkují žaludeční šťávu, za 24 hod/ 2 – 3 l
• Čirá, nažloutlá, silně kyselá tekutina (pH = 1-2), 99,4% H₂O, 0,5% organických látek, 0,1 % anorganických látek

§  Organické látky

• Hlen (mucin) – zásaditý, pokrývá v souvislé vrstvě sliznici, chrání před účinkem pepsinu + HCl
• Chymozin – sráží mléko v drobné vločky
• Žaludeční lipáza – štěpí tuky glycerol a mastné kyseliny

§  Anorganické látky

• HCl 0,4 – 0,5 %

o   Žaludeční sliznice

• Obrany proti samonatrávení pokrytí vnitřku žaludku hlenem
• I tak se ale mitózami musí tvořit tolik buněk, že za tři dny jsou všechny buňky žaludečního povrchu nahrazeny
• Každých 20 vteřin se hladké svaly žaludku stáhnou, při pohybu na prázdno tyto stahy působí pocit hladu
• Stahy žaludku 10-15 minut po jídle

o   Sekrece šťávy řízena

• Mechanicky – dopadem sousta do žaludku
• Chemicky – aperitiv, kofein, vývar – zvyšují
• Emočně – deprese + strach – snižují
• Rozhořčení + agrese – zvyšují

o   Zvracení = emesis

• Vyprazdňování žaludku opačným směrem – dutinou ústní i nosní
• Ochranná reakce proti škodlivinám (alkohol, jed) a přejídání
• Reflexní děj s ústředím v prodloužené míše, předchází mu nevolnost (nauzea)
• V bezvědomí může vést k zadušení

E)            Tenké střevo = intestinum tenue

• 4-5 m dlouhé, 2 cm široké, zavěšeno na řase okruží (mezenterium) – v něm cévy a nervy
• Funkce: konečná fáze trávení – úplné rozštěpení živin na jednoduché látky + jejich vstřebávání
• Začíná vrátníkem a končí vyústěním do tlustého střeva v pravé jámě kyčelní
• Stěna střeva obdařena sliznicí – tam jsou lymfatické uzliny, střevní žlázky a drobné výběžky – klky
• Sliznice – 300 m² (= plocha cca tenisového hřiště)
• Řasy, klky, mikroklky
• Peristaltika = rytmické vlny kontrakcí hladkého svalstva, které posunují potravu trávicí trubicí
• V horní části střeva – buňky, které při styku s tráveninou produkují hormony – sekretin a pankreozymin
• 3 části: dvanáctník (duodenum), lačník (jejunum), kyčelník (ileum)

1.    Duodenum = dvanáctník

• 25-30 cm (1/5 délky)
• Tvar nepravidelné podkovy
• Ve výšce 2. bederního obratle přechází v lačník, zde se kyselý chymus z žaludku mísí s trávicími šťávami z pankreatu, jater, žlučí a s obsahem žláznatých buněk samotného duodena

o   Pankreas (slinivka břišní)

• Ústí do duodena – vylučuje řadu hydrolytických (= trávicích) enzymů a rovněž uhličitanové ionty
• Tyto uhličitanové ionty působí jako pufr – neutralizují kyseliny ze žaludku
• Většina procesu trávení je skončena již ve dvanáctníku, v dalších částech tenkého střeva, lačníku a kyčelníku probíhá absorpce živin a vody
• Proteázy se z pankreatu dostávají do duodena v neaktivní formě v řetězové reakci, která poněkud připomíná aktivaci pepsinu, do aktivního stavu

2.    Jejunum = lačník

• U mrtvol prázdný
• Místo nejintenzivnějšího trávení a vstřebávání
• 3/5 délky

3.    Ileum = kyčelník

• Kratší, užší, ústí do tlustého střeva
• 2/5 délky

o   Klky (villi, villus)

• Na povrchu ještě malé výběžky = mikroklky (mikrovilli)
• Na 1 klku asi 3 000 mikroklků → zvýšení plochy střeva 500-600 x = asi na 300 m²
• Okem viditelné záhyby na vnitřních stěnách, z povrchu sliznice vyčnívají do výšky asi 0,5 – 1,5 mm, na povrchu mají střevní resorpční epitel a uvnitř slizniční vazivo
• Ve střevě bývá cca 10-40 klků / 1 mm², nejhustěji jsou v duodenu
• Klky jsou důkladně prokrveny
• Do každého vede jedna či dvě tepénky, které se rozvětvují v kapilární síť a následně se slévají do centrálně uložené žíly
• V klcích je také mízní cévka – do nich vstřebávány tukové kapénky, cholesterol a vitamíny rozpustné v tucích
• Díky hladkému svalstvu se klky mohou různě stahovat a protahovat a tím urychlovat vstřebávání a odvod živin
• Uvnitř každého mikroklku je tepénka, žilka a slepě zakončená lymfatická cévka
• Jen dvě membrány dělí chymus od krve – membrána střevní buňky a membrána stěny krevní cévky

 

F)             Tlusté střevo = intestinum crassum

• Trubice 1,5 m, průměr 5 – 8 cm
• Dokončení trávení a vstřebávání
• Nemá klky, pouze výdutě
• Netvoří trávicí šťávy, pouze hlen a bakterie
• Pohyblivost malá
• 6 částí: slepé střevo (+ appendix), vzestupný, příčný a sestupný tračník (vstřebávání vody – zpět do těla dostane 90% vody, kterou jsme vypili nebo přijali s potravou), esovitá klička, konečník (shromažďování stolice)
• Slepé střevo (caecum): 6 – 8 cm, šířka 6 – 7,5 cm
• Vespodu – appendix vermiformis (červovitý výběžek) = slepý výběžek caeka, 5 – 10 cm, šířka 1 – 2 cm – lymfatický orgán, zánět je zván apendicitis
• Tenké ústí nálevkovitě – zabránění zpětnému toku tráveniny

o   Tračník – funkce:

• Vstřebávání vody a některých solí, zahušťování obsahu a jiných látek
• Plní se 4 – 8 hod po pozření
• Stolice jej opouští za 12 – 16 hod
• Nestrávené zbytky – rozklad + kvašení + příměs hlenu – tmelí, slepuje
• Procesy kvasné (celulóza – Escherichia coli – je fakultativně anaerobní) – během nich vznikají zapáchající látky – CO₂, CH₄, H₂S, kadaverin, indol, skatol, amoniak, vitamíny B₁₂, K – ty se vstřebávají
• Současně se rozkládají žlučová barviva biliverdin, bilirubin, urobilin a sterkobilin,
• Urobilin a sterkobilinogen jsou produkty odbourání bilirubinu – zbarvují stolici do hněda

o   Konečník (rectum) – 15-20 cm, tenkostěnný, hladký

• Shromáždění stolice = nestrávené a nestravitelné zbytky, celulóza, voda, rozložená žlučová barviva, hlen, bakterie, 150 – 300 g/den

§  Vyprázdnění (defekace)

• Naplnění konečníku vyvolá defekační reflex (svaly konečníku a břišního lisu, povolení svěračů)
• Zácpa (obstipace) – delší interval než 1 – 2 dny, průjem (diarrhoea) – několikrát za den
• Nervové ústředí defekace v bedrokřížovém oddílu míchy
• Pocit defekace lze potlačit

o   Anus (řiť) – dva kruhové svěrače

• Vnitřní z hladkého svalstva
• Vnější z příčně pruhovaného svalstva

Vstřebávání látek z tenkého střeva

• Vstřebávané látky jsou odváděny krví a mízou

1.     Pasivní transport

• Prostou difúzí, nespotřebovává se E, př. voda, vitamíny rozpustné ve vodě atd.

2.     Aktivní transport

• Rychlejší než difúze
• Látka přenášena přenašečem bez ohledu na koncentraci, děj aktivní – spotřebovává se E z ATP, např. cukry, aminokyseliny, tuky atd.

• Většina látek je nejprve vrátnicovým oběhem odváděna do jater – tam jsou zpracovány, popřípadě uloženy do zásoby

Trávicí žlázy

–         Slinivka břišní (pankreas)

• Nezbytná
• Podlouhlá žláza uložena v ohbí dvanáctníku, narůžovělá, lalůčkovitá struktura, 14-18 cm, 60-80g
• Ústí do duodena, má tkáň endokrinní a exokrinní

o   1) Endokrinní žláza

• Skládá se z lalůčků – vyúsťují trubičkami so hlavního vývodu, mezi trubičkami Langerhasovy ostrůvky, průměr 0,5mm, až milion
• hormony jsou přímo do krve, produkovány Langerhansenovými ostrůvky (2-3% hmotnosti)
• Vytváří inzulin – snižuje hladinu glukózy v krvi
• Vytváří glukagon (opačné účinky než inzulín, zvyšuje hladinu glukózy v krvi) → glykémie

o   2) Exokrinní žláza – sekretem je pankreatická šťáva

• pH 7-8, bezbarvá, 0,5 – 1 l/ den
• Obsahuje hydrogenuhličitan sodný – slouží k neutralizaci HCl ze žaludku
• Trypsinogen – neúčinná forma trypsinu – trypsin pokračuje v trávení bílkovin na peptidy
• Amylázy – štěpí škroby na jednoduché cukry
• Lipázy – rozkládají tuky

o   Řízení sekrece pankreatické šťávy

• Látkově (humorálně) – hormony
• Tvoří se reflexně – hlavním podnětem je hormon sekretin – uvolněný ze stěny duodena při podráždění kyselým žaludečním obsahem – uvolní se do krve a působí na pankreas
• Pankreozymin (tvoří se v tenkém střevě)
• Oba hormony jsou krví zaneseny do pankreatu → vyloučení pankreatické šťávy

–         Játra = hepar

• Exokrinní žláza produkující žluč, bohaté krevní řečiště: 1,5 l krve/min
• Největší žláza v těle – 1,5 kg, 2 laloky, hnědočervená barva, křehká, prokrvená
• Vpravo pod bránicí
• Pravý lalok větší (při otřesech, nárazech → natržení → masivní krvácení)
• Při metabolismu se uvolňuje teplo
• Jsou nejteplejším orgánem
• Tvořeny jaterními lalůčky – mají tvar protáhlých vícebokých hranolů
• Základní stavební jednotkou jater je jaterní buňka – hepatocyt, na styku dvou jaterních buněk je vždy žlučový kanálek

o   Dvojí krevní přítok

• Vrátnicová žíla – přivádí krev z žaludku, střev a sleziny, 80%, odkysličená
• Jaterní tepna – zásobuje játra O₂ (vychází z aorty), 20%
• Z jater vyhází jaterní žíla – ústí do dolní duté žíly

o   Funkce jater

• Centrum metabolických dějů

A)  látková přeměna

• Z trávicí soustavy přijdou monosacharidy a zde se přemění na polysacharid glykogen
• Zásobárna E – glukóza se v nich ukládá ve formě glykogenu
• Zde močovina deaminací AMK, a tím vyloučení amoniaku z organismu
• Metabolizace mastných H⁺

B)  Detoxikace

• Do těla se dostávají i škodliviny – farmaka, alkohol, jedy, nějakou dobu kolují v krvi, pak jsou odstraněni
• Dlouhodobé působení játra poškozuje – alkohol, tetrachlochmethan, chloroform

C)   Děje související s funkcí krve

• Je zde vychytáván hemoglobin z rozpadlých erytrocytů, je přeměněn na bilirubin a ten je uvolňován do žluče, která je v játrech tvoří
• Jaterní buňky vytváří krevní bílkoviny – albuminy, globuliny, protrombin, fibrinogen
• Zásobárna vitamínu B₁₂ a vitamínů rozpustných v tucích (A, D, K)
• Odbourávání hemoglobinu
• Syntéza látek pro srážlivost krve
• Tvorba velkého množství tepla

–         Žlučník = vesica fellea

• Postradatelný
• Vak hruškovitý
• 8-12cm, 3cm široký
• Uložený pod pravým jaterním lalokem
• Žluč je plynule tvořena v játrech, v množství 0,25-1 l/den a prochází do žlučníku
• Ve žlučníku je ze žluče vstřebávaná voda a NaCl a žluč se zahušťuje, resorpce někdy tak silná, že se cholesterol vysráží a s dalšími látkami se vytvoří žlučové kameny
• Uvolňování žluče ze žlučníku startuje hormon cholecystokinin, který se uvolňuje z duodena při přítomnosti potravy v žaludku

o   Žluč = fel = bilis = chole

• Je žlutohnědá, slabě zásaditá, hořká
• 90% H₂O + 3% žlučových solí, lipidů, cholesterolu, lecitinu, pigmenty – bilirubin, biliverdin, bílkoviny a minerální soli jako je např. sodík, mastné H⁺, tuky
• Žlutohnědá barva žluči má svůj původ v žlučovém barvivu bilirubinu, vznikajícím hlavně rozpadem červených krvinek
• Urychluje trávení a vstřebávání tuků, emulguje tuky ve střevě
• Chybí – potkan, kůň

Metabolismus živin

Metabolismus sacharidů

• Sacharidy (cukry) = okamžitý zdroj energie
• Glukóza: zdroj energie pro všechny buňky
• Stálá hladina glukózy v krvi: 4,4–6,7 mmol/l
• Při zvýšení na 10 mmol/l se glukóza objevuje v moči
• Za běžných podmínek se glukóza z potravy:
  • 50 % štěpí na oxid uhličitý a vodu (spalování)

• 30–40 % se přestavuje na tuk
• 5 % syntetizuje na glykogen

• Denní potřeba glukózy: min. 160 g, denně 300–500 g (mozek 120 g, svaly v klidu 30–100 g)

Metabolismus tuků

• Tuky (lipidy) = zásobárna energie
• Zásoba tuku v těle asi na jeden měsíc (cca 10 kg)
• Obsah cholesterolu do 5,18 mmol/l, patologické hodnoty přes 6,18 mmol/l
• Význam tuků
  • Umožňují vitamínům A, D, E, K (lipofilní, rozpustné v tucích) vstup do těla

• Přivádějí esenciální mastné kyseliny
• Energetická zásoba (v podkoží 90 % tuku)

• Součást buněčných membrán (cholesterol)

• Tuky = sloučeniny trojsytného alkoholu glycerolu s mastnými kyselinami [MK] (slučování = esterifikace → tuky = estery)
  • Glycerol + 3 molekuly MK → triacylglycerol (neutrální tuk)
  • Glycerol + 2 molekuly MK, třetí (O)H skupina obsazena kyselinou fosforečnou → fosfolipidy
• Mastné kyseliny: nasycené (jednoduché vazby) × nenasycené (dvojné vazby)
  • Tvorba MK: hlavně z glukózy v játrech a tukové tkáni, nově vytvořené se spojují s glycerolem → esterifikace, vzniká tuk

• Nasycené mastné kyseliny: k. palmitová (16 C), k. stearová (18 C)
  • tělo si je dokáže vyrobit samo (z cukrů a tuků živočišného původu)
  • místo tvorby – játra, tuková tkáň
• Nenasycené mastné kyseliny: k. olejová (18 C), tělo si ji dovede vytvořit samo, jinak v olivovém oleji
  • Esenciální MK si tělo samo vytvořit nedokáže
  • Rostl. – k. linolová, k. linolenová, k. arachidonová

• Ryby – k. likozapentaneová, k. dokozahexanová

• Transport tuků krví: z lymfy do krevního oběhu
  • Nerozpustné ve vodě

• Vážou se na albuminy krevní plazmy
• Tuky jsou transportovány jako lipoproteiny (jsou „schovány“ uvnitř, na povrchu bílkoviny)

• Fosfolipidy, cholesterol – slučují se s vodou – transport

• VLDL (very low density lipids): lipoproteiny o velmi nízké hustotě: přenos neutrálního tuku z jater do tkání – „zlé“
• LDL (low density lipids): lipoproteiny o nízké hustotě: přenášejí cholesterol z míst jeho vstřebávání a tvorby v játrech do tkání – „zlé“
• HDL (high density lipids): lipoproteiny o vysoké hustotě: přenos cholesterolu z tkání do jater, kde je vylučován do žluči – „hodné“
• Hustota částic je závislá na množství bílkoviny v ní obsažené
• Cholesterol: součást buněčných membrán, nutný k tvorbě žlučových kyselin a některých hormonů, celkový obsah asi 100 g

Metabolismus bílkovin

• Bílkoviny (proteiny) = stavební látky
• Bílkoviny živé hmoty se neustále obnovují (denně cca 300–500 g)
• Lidské tělo využívá 20 aminokyselin, některé vytváří samo
• Část aminokyselin se rozpadá – uvolněný dusík vázán na močovinu
• Odbourávání bílkovin: aminokyseliny ztratí aminovou skupinu (deaminace), vznikne amoniak a z něj poté močovina (asi 20–30 g/den)
• Bílkoviny buněčného jádra: součást nukleových kyselin, puriny (z masa) se přeměňují na kyselinu močovou (0,25 g/den) – ta je ve vodě málo rozpustná → může propuknout choroba dna (= podagra)
• Důsledky nedostatku bílkovin:
  • Chátrání těla (= marasmus): zpomalení až zastavení růstu, anémie, snížení odolnosti, narušení vývoje CNS

• Kwashiorkor: u dětí („nafouklá bříška“), strava energeticky dostatečná, ale chudá na bílkoviny, zvětšení sleziny, jater, cirhóza

Nemoci trávicí soustavy

–         Vředy

• Narušení sliznice žaludku nebo dvanáctníku
• Psychická zátěž, špatná životospráva, bakterie

–         Salmonelóza

• Bakteriální
• Horečky, zvracení, průjmy

–         Hepatitida

• Virový zánět jater
• Žloutenka
• Poškození jaterních buněk

–         Žlučníková kolika

• Žlučové kameny (cholesterol) → ucpání žlučovodu!