Trávicí soustava člověka

Trávicí soustava vzniká jak z ektodermu (začátek a konec trávicí trubice), tak i z endodermu, ale je to stále vnější prostředí, neboť v ní není žádná stěna, která by musela být překonána difuzí.

Funkce TS

• příjem
• zpracování a vstřebávání živin
• odstranění zbytků
• imunitní ochrana
• komunikace

Trávení

1. mechanické – zuby, jazyk
2. chemické – enzymy, kyseliny

Anatomie

Stavba trávicí trubice

• sliznice
• podslizniční vazivo (tunica submucosa)
• svalová vrstva (tunica muscularis)
• peritoneum = povrchová vnější vrstva (vazivo a plochý jednovrstevnatý epitel)

Dutina ústní (cavum oris)

Mechanické zpracování potravy a částečné chemické natrávení (enzym amyláza). Je ohraničena tvářemi.
Dělí se na 2 části  – předsíň (prostor mezi rty a zuby) -> ústí sem příušní slinná žláza

                 – vlastní dutina ústní (za zubními oblouky) -> ústí sem podjazyková a podčelistní slinná žláza

                                                              -> tvořena patry, jazykem, zuby a mandlemi

Rty

Slouží k artikulaci i mimické komunikaci, jsou místem s 2. největším počtem nervových zakončení. Jsou nutné pro sací reflex.

Patro (palatum)

1. tvrdé (palatum durum) – tvaruje ústní dutinu, odděluje jí od nosní dutiny

                          – tvořeno patrovými výběžky horní čelisti a dvěma kostmi patrovými

                          – pokryté sliznicí

2. měkké patro (palatum molle) – odděluje nosohltan při polykání

                                      – na zadní straně je čípek (uvula) a po stranách mandle (tonsilla palatina)

Jazyk (lingua)

Je tvořen osmi příčně pruhovanými svaly, z nichž některé mohou být atrofované, což mu dává obrovské možnosti pohybu a jednu z nejjemnějších motorik. Je to jediný příčně pruhovaný sval, který je stále aktivní, neboť při relaxaci by ucpal trubici nosohltanu. Při bezvědomí se centra pro tonizování jazyka vypnou. Je pokryt sliznicí. Jazyk slouží k mechanickému podsouvání potravy pod zuby, komunikaci, artikulaci, spouští polykací reflex. Na jazyku se nachází teplotní receptory, dotekové receptory, čidla pro bolest, slinné žlázy a chuťové recepotry. Chuťové receptory hlídají, aby člověk nesnědl něco špatného – plesnivého, shnilého, jedovatého. Chuťových pohárků a papil je více typů: houbovité, hrazené, listové, nitkovité. Jazykové mapy chuti platí jen částečně, udávají chuť, která se v dané oblasti vyskytuje nejvíce.

Členění jazyka (odzadu) – kořen, tělo, hrot; po stranách hřbet

Sliny (saliva)

Malé množství slin je produkováno permanentně, aby se zajistilo konstantně vlhké prostředí úst. Sekrece slin ve velkých slinných žlázách je spouštěna reflexně. Slinné žlázy jsou podjazyková, podčelistní a příušní.  Podněty jsou chuť, vůně, žvýkání, podmíněné reflexy, ale i nevolnost. Sekrece je stimulována sympatikem a parasympatikem. Za den produkujeme cca 1,5 l slin.

Funkce slin jsou navlhčení dutiny ústní, navlhčení stravy (pomoc při polykání), neutralizace kyselin a zásad mucinem (bílkovina), odstranění zbytků jídla, zničení bakterií agresivním enzymem lysozymem, který narušuje stěnu bakterie. Naše bakteriální cenobium má neutralizační stěnu, tak na něj nepůsobí. Lysozym udělá do bakterie dírku, a bakterie zemře. Nejdůležitější funkcí slin je trávení, které je zahájeno prvním kontaktem úst s polysacharidy. Trávení probíhá díky α-amyláze ptyalinu, který zahajuje trávení škrobu již v ústech.

Zuby

Slouží k rozkrájení, rozdrcení a rozmělnění potravy. Zakládají se již v 3. měsíci zárodku. Při narození jsou založeny, nejsou prořízlé. Zuby se při prořezávání prořezávají zepředu dozadu. Trvalé zuby jsou také založeny a vytlačují ty mléčné.

Mléčné zuby mají vzorec 2, 1, 0, 2 (je jich 20), trvalé 2, 1, 2, 3 (je jich 32), umělé 2, 1, 2, 2. Lidský chrup je heterodontní.

Dělení zubů

řezáky (dentes inscivi -> i ) – slouží k ukousnutí

                          – mají jeden kořen a dlátovitou korunku

špičáky (dentes canini -> c ) – slouží k trhání

                            – mají jeden kořen a hrotovitou korunku

třenové (dentes paemolares -> p ) – slouží k rozmělnění a posunutí potravy

                                – mají jeden kořen (u horních rozdvojen) a korunku s dvěma hrbolky

stoličky (dentes molares -> m ) – slouží rozmělnění potravy

                                  – mají více kořenů (horní 3, dolní 4) a korunku se čtyřmi kousacími hrbolky

Stavba zubu

Sklovina se nachází pouze v „odkryté“ části zubu, začíná v oblasti krčku (vrstva emailu) je tvořena hydroxyapatitem, jehož krystalická mřížka je velmi pevná (je to nejtvrdší tkáň v těle), vydrží mechanické i chemické vlivy, čímž chrání živé struktury zubu.

Dentin (zubovina) má hutnou, pevnou mřížku, ale není úplně rovný. Je měkčí jak sklovina, ale flexibilnější – snáze se deformuje. Je tvořen kolagenními vlákny vytuženými anorganickou a organickou hmotou, podobně jako kosti. Organická část je produkována odontoblasty, buňkami, které lemují vnitřní povrch zubu a oddělují jej od dřeňové dutiny, jsou uloženy v zubní dřeni.

Pulpa (dřeň) je tvořena několika strukturami – odontoblasty, nervy, které brání přetížení zubů, kontrolují míru stisku, a cévami, které vyživují živé struktury zubu.

Zubní cement je méně odolný než sklovina, kryje zub v oblasti kořene.

Ozubice slouží jako závěsný tuhý vazivový aparát (priodontální membrána), je schopná podléhat tlakům, neboť lehce pruží. Vyplňuje štěrbinu mezi kořenem a zubní jamkou, tvoří součást dásní okolo zubu. Uvnitř se nachází cévy a nervy, které nás informují bolestí, že je něco v nepořádku, nebo že na zub působí přílišný tlak.

Hltan (pharynx)

Společný pro DS a TS (až po epiglotis). Slouží k posouvání potravy dále do trávicího traktu.

Polykací reflex

Jeho začátek lze ovlivnit vůlí, ale dál do něj zasahovat nelze (je řízen vegetativně). Jedinec má zavřená ústa, jazyk se začíná esovitě prohýbat směrem vzhůru – nejdřív se přilepí špička na patro, pak se postupně přilepuje celý jazyk. Jídlo se posouvá do hltanu, potrava tlačí měkké patro nahoru, aby se sousto nedostalo do nosní dutiny. Sousto jde do hltanu, hrtanová záklopka (epiglotis) zabrání, aby se jídlo dostalo do hrtanu, neboť vazivový aparát nadzdvihne hrtan k hlavě, otevírá se krikofaringeální (hornojícnový) svěrač a potrava musí jít do jícnu.

Jícen (oesophagus)

Je dlouhý 20 cm. Má tlustou stěnu tvořenou hladkou svalovinou, v klidu je svraštělý. Dojde-li k mechanickému roztažení potravou, dochází k peristaltické vlně. Uvíznuté sousto vyvolá sekundární peristaltickou vlnu. Peristaltická vlna = postupné stahy svalů. Zpětná peristaltika = zvracení)

Žaludek (gaster, ventriculus)

Nachází se vlevo pod bránicí a má vakuovitý tvar (je to rozšířená trávicí trubice). Je to hladký sval, může pojmout až 2 l potravy, v klidu má 250 – 300 ml. Dochází k přeměně sousta na chymus. Žaludek zabraňuje zaplavení střeva množstvím chymu, upravuje potravu na přijatelnou teplotu a produkuje 2-3 l žaludeční šťávy/den.

Žaludek má vnitřní stěnu pokrytou hlenem (mucin), který ji chrání před naleptáním kyselými žaludečními šťávami. Při narušení hlenové vrstvy může dojít k narušení žaludeční stěny.

Fce žaludku: tvorba žaludečních šťáv (trávení potravy), promíchání a zachycení potravy (cukry 1-2 hod, bílkoviny 2-3 hod, tuky 6-8 hod).
Nejdéle v žaludku leží tučné jídlo (8-16 hodin) – žaludek odkládá jeho trávení, pokud přijde něco lépe stravitelného. Je velmi zdravé jednou za čas držet 1 den půst (předtím sníst něco s vlákninou). Nejlépe se tráví vleže na pravém boku, neboť žaludek má nejvíce prostoru.

Cardia (česlo) 

Nachází se na rozmezí mezi jícnem a žaludkem. Svěrač sfinkter je v klidu zavřený (aby se obsah žaludku nedostal do jícnu), ale není tam chlopeň, abychom mohli zvracet. Funguje na bázi tlaků, povolí tlaku jídla, ale pak se hned uzavře.

Fundus („žaludeční dno“ – ale je to vlastně strop)

Obsahuje vzduchovou bublinu, neboť s jídlem jde do nás i vzduch, ten uniká ven, čímž dochází k říhání (fyziologický proces).

Corpus (tělo)

Je z tenké svaloviny, slouží k uskladňování potravy. Dochází v něm k vyzrávání chymu, neboť je stále leptán ptyalinem. Začíná zde také trávení bílkovin.

Pylorus (vrátník) 

Je tvořen mohutnou svalovinou, probíhá zde aktivní trávení, jsou obalovány části chymu, které byly skryty před trávicími enzymy. Pylorický svěrač odpovídá za transport chymu do duodena.

Enterogastrický reflex – řídí pohyb chymu ve vratníku, duodendum si “diktuje” jak rychle se má žaludek vyprazdňovat, aby se nepřehltilo. Spouští se, zvýší-li se kyselost prostředí na hodnoty nižší než 3,5 nebo stoupne-li tlak o 10T. Enterogastron působí inhibičně na pylorus, stimuluje sekreci žaludečních šťáv, aby potrava byla natrávená.

Žaludeční šťávy

Pepsin je produkován jako neaktivní prekurzor – pepsinogen. Pepsinogeny jsou uvolňovány exocytózou z buněk submukózní vrstvy, díky acetylcholinu. Pepsinogen se přeměňuje na pepsin při pH < 6. Slouží ke štěpení bílkovin, ale pouze na peptidy!

HCl je produkována parietálními buňkami po částech. HCl aktivuje pepsinogen na aktivní pepsin, nízkým pH umožňuje pepsinu dobře pracovat, nabobtnává vaziva – oddalují se od sebe vazivové snopce, narušuje se struktura a bílkoviny mohou být lépe štěpeny), podporuje zpětnou resorpci Ca2+ a železa. Působí baktericidně.

Gastrická lipáza – enzym – rozklad lipidů.

Mucin se nachází na povrchu sliznic, hodně vazký, slizký. Chrání stěnu žaludku, neboť je zásaditý a vytváří povlak na stěně žaludku. Neutralizuje HCl a pepsin.

Chymosin – štěpí mléko.        .

Vylučování žaludečních šťáv
V reflexní fázi se začnou vytvářet žaludeční šťávy stimulací smyslů, aby nedocházelo k časové prodlevě a potrava nečekala v žaludku zbytečně. Produkce šťáv je řízena nervem vagem, jehož impulsy končí v parietálních buňkách. Reflexní fáze je záhy ukončena, protože tělo čeká, jestli potrava opravdu přijde. Důležité jsou také emoce, zvyšování produkce nastává např. při agresi, snižování např. při strachu či depresi.

Pro spuštění žaludeční fáze je nutná přítomnost potravy v žaludku (dojde k roztažení), a také jsou v pylorické části receptory s vysokou afinitou k peptidovým štěpům. Parietální buňky jsou informovány gastrinem.

V dvanácterníku je produkován sekretin, tlumí sekreci HCl a stimuluje kontrakce pyloru.

Zvracení

Je fyziologický proces, při kterém se vyprázdní obsah žaludku, ale je možné vyzvrátit obsah jak tenkého, tak tlustého střeva. Centrum zvracení se nachází v prodloužené míše (vegetativní proces). Dochází k nausee (nevolnost), následuje prudká kontrakce žaludečních stěn, prudký nádech – bránice je fixována v inspirační poloze; předklonění se (zvýší se tlak břišních svalů (břišní lis)), otevře se kardiální svěrač, chymus proniká do jícnu, kde dochází k obrácené peristaltice.

Důvody zvracení

• těhotenství – neví se přesně proč, ale je asi kvůli jiným hormonálním hladinám nebo protože „odmítáme“ to, co se stalo naší součástí (těhotenství doprovázeno pochybnostmi), občas se i stane, když matka opravdu dítě nechce, tak ho neúmyslně zabije – sníží mu přísun živin přes cévy – ischemizuje ho
• alkohol – intoxikace
• extrémně se přejíme – žaludeční stěna se bojí, aby při tlaku nad 12kPa nepraskla
• nemoc, emoční zvracení (mozek něco absolutně odmítá-př. jedu tramvají a vidím, jak pod ní někdo skočí.., nervozita)
• prst v krku – působí jako zátka, abychom se neudusili, obsah žaludku má odplavit to, co nám brání v dýchání
• podráždění nervu vagu (velký kašel, na centrifuze…),
• hyperexcitace motorického čidla = mořská nemoc – protože se nám hýbe zem pod nohama = stejný efekt jako bychom se pořád kývali
• bulimie – porušení centra sytosti – limbický systém
• sport po jídle – ve svalech vzniká laktát, dochází k překyselení vnitřního prostředí H+ ionty.

Tenké střevo (intestinum tenue)

Je hlavním místem TS, kde dochází k trávení potravy a vstřebávání živin, také je hlavní místo nespecifické imunitní odpovědi.

Peyerovy pláty jsou ostrůvky lymfatické tkání sloužící jako kontrola k likvidaci patogenů, kterým se povedlo projít žaludkem (imunita).

Střevo je dlouhé 2,5-3,5 m, ale u mrtvoly se délka pohybuje okolo 6 m, protože svaly již nejsou kontrahovány.

Je ukotveno mezentériem k dutině břišní (střevo se nezamotá).

Silně prostoupeno cévami (výživa střeva a odchod živin z něj), mízními cévami (odvod tuků) a nervy. Produkuje enzymy.

Stěna střeva je pokryta hlenem (pohárkové buňky) a obsahuje velké množství záhybů = klky a na nich mikroklky.

Klky (villi) jsou epitelové buňky, které mnohonásobně zvětšují povrch stěny střeva. Vytváří kartáčovitý lem. Jejich tvar je lístkovitý (duodenum) nebo kyjovitý (ostatní části). Do každého klku vstupuje cévní vlásečnice, mízní céva a nerv, vystupuje z něj žilní vlásečnice (odvod živin). Mezi jednotlivými klky se nacházejí krypty – různé typy buněk (nediferencované, endokrinní, pohárkové). Speciálním typem buněk jsou buňky Panethovy, které produkují enzymy.

Dvanáctník (duodenum)

Buňka za pylorickým svěračem funguje jako lokální pacemaker a dá vznik peristaltické vlně. Bruneovy žlázky na počátku dvanácterníku produkují zásaditý sekret, který neutralizuje HCl, což vede k pracovní deaktivaci pepsinu. Zásadité prostředí dále umožní práci enzymů ze slinivky a emulgaci tuků pomocí žluči.

Chymus je kašovitého charakteru, cukry jsou částečně natráveny, bílkoviny rozsekány na drobnější částečky, tuky absolutně netknuté.

Vaterská papila = otvor, do kterého společně vyúsťují žlučové cesty společně s vývodnými cestami ze slinivky břišní.

Lačník (jejunjum)

Je nejdelší částí tenkého střeva, je zavěšen na bláně mezentrium, která ho přichytává k pobřišnici.

Kyčelník (ileum)

Je zde menší množství klků, dochází zde ke změně strategie trávení na kontaktní membránové trávení. Enzymy jsou vázané na stěnu sliznice, čímž je zajištěna efektivní resorpce a také se neplýtvá enzymy. Enzymy vykazují vysokou afinitu pouze k předpřipraveným segmentům. Dipeptidáza vytváří dipeptid z AK, sacharóza přeměňuje disacharid na 2 monosacharidy, ale mastné kyseliny se zabalí do chylomikrónu a přes stěnu, která je taky hydrofobní, se dostanou difuzí a vstřebávají se v lymfě (ne v krvi jako bílkoviny a cukry).

Ve střevě se nachází receptory, které zjišťují, zda je chymus již kompletně natráven. Není-li, dochází ke spuštěníantiperistaltické vlny.

Ileocekalní svěrač se nachází mezi kyčelníkem a tlustým střevem. Slouží k tomu, aby se chymus samovolně nevracel zpět do tenkého střeva, protože by se spolu s ním svezly bakterie tlustého střeva, a také aby se potrava nedostala do slepého střeva dřív než je záhodné.

Stahy svaloviny a pohyb tráveniny

• propulsivní (peristaltika) -> pohyb dopředu
• mísící (segmentační + kývavé – náhodně) = prstencovité stahy v místech vzdálených od sebe pár centimetrů – po několika sekundách nastane uvolnění a stahy se objeví poté v místech předtím nekontrahovaných, dochází k rozpadání a promísení potravy – řízeno mechanickým podrážděním, chemickým a elektrickým stimulem, ale podléhá i emocím

Trávicí enzymy v tenkém střevě

erepsin – štěpí bílkoviny na jednotlivě AMK

maltáza, laktáza, sacharáza –štěpí cukry

lipáza – štěpí lipidy na glycerol a mastné kyseliny; štěpí odděleně živočišné (nasycené) a rostlinné (nenasycené) tuky

fosfatáza -štěpí fosfáty, tvorba ATP

nukleosidázy

Úspěšnost trávení

Cukry vstřebávány až z 95% (nedostanou se do kontaktního trávení), zbylých 5% sní kvasné bakterie.

Bílkoviny vstřebány z 90%, zbylých 10% stráví hnilobné bakterie.

Tuky vstřebány z 80%, zbytek jde z těla ven.

Z hlediska energie je výhodnější využití tuků (70 ATP), ale tuky je třeba pro spuštění β-oxidace aktivovat, zatímco cukry jsou dostupnější, navíc jsou hydrofilní, ale mají nižší energii (36 ATP).

Vstřebávání živin

1. difúze – pasivně přes střevní stěnu (po koncentračním spádu) -> vitamíny, cholesterol
2. aktivní transport – nutná energie -> voda, ionty, bílkoviny, sacharidy
3. pinocytóza – pohlcení částice do váčku a transport skrz membránu -> novorozenci: bílkoviny

                                                                                                                   

Tlusté střevo (intectinum crassum)

Je dlouhé cca 1,5m, široké 5-7cm. Sliznice nemá klky, jen nízké řasy a pohárkovité buňky, které produkují hlen. Na začátku se nachází slepé střevo se svým výběžkem apendixem. Na opačnou stranu střevo pokračuje vzestupným, příčným a sestupným tračníkem, dále následuje esovitá klička, konečník (rektum) a řitní otvor (anus).

V tlustém střevu dochází k resorpci iontů a minerálů, čímž vzniká osmotický gradient, na základě kterého se vstřebává voda spolu s vodou z trávicích šťáv a hlenu (za 24h se vyloučí v celém trávicím traktu 4 až 6 l tekutin) do krevního oběhu. Dochází tak zahušťování zbytků tráveniny. Plní se 4 až 8 hodin po požití potravy, po 18-42 hodinách dorazí do rekta, za jehož plnění zodpovídá gastrokolický reflex.

Tlusté střevo neprodukuje trávicí enzymy, pouze shromažďuje nestrávené a nestravitelné zbytky potravy.

Působením bakterií normálně přítomných v tlustém střevě probíhají kvasné a hnilobné procesy.

Kvasná bakterie – Esterichia coli – kvasí na cukrech, které jsme ještě nespotřebovali. Je  symbiont – produkuje vitamíny K (srážení krve) a B12. Když je jich moc, můžou způsobit lehké nadýmání.

Hnilobné bakterie tráví bílkoviny, vzniká flatus, uvnitř kterého jsou toxické látky, vylučuje se prděním. Vzniká H2S, NH3, shatol, ingol, fenol a kodaverin – mrtvolný jed.

Slepé střevo

(přechod mezi tenkým a tlustým stř.)

Apendix – červovitý výběžek. Je sekundární imunitní orgán, nachází se v něm mnoho lymfocytů. Reguluje patogenní látky v tlustém střevě a kontroluje vnitřní prostředí. Absence není smrtelná.

Konečník (rectum)

Hemeroidální pleteň, je tvořena cévami, které obklopují rektum, probíhá v ní poslední resorpce (i kvůli tomu se využívají léky v podobě čípku, neboť se lék okamžitě resorbuje do těla na rozdíl od tobolek, které polykáme). Může zduřet a vyhřeznout nad povrch rekta. Při malém prolapsu může dojít k poškození exkrementem a dochází ke krvácení do stolice. Skrz otevřený hemeroid se mohou do těla dostat patogeny.

Uvnitř rekta se nachází tlakové receptory, při tlaku 2,5 kPa vysílá signály do prodloužené míchy, že se nám chce na záchod, při tlaku 4 kPa již nutkání jít na záchod nemizí a při tlaku vyšším než 6 kPa dochází k povolení  defekaci. V okamžiku defekace dochází k prudké kontrakci břišní svaloviny, nádechu a zadržení dechu. Nitrobřišní tlak je maximalizován a dojde k povolení svěračů.

Složení fekálie

75% voda, celulóza, šlachy, kosti, hlen slizničních buněk, střevní bakterie, mrtvé buňky slizničního epitelu, mucin. 1,5 kg chymu je ve střevě zredukováno na 200g fekálie.

Slinivka břišní (pancreas)

Nachází se přímo u dvanáctníku. Je to podlouhlý měkký žláznatý orgán. dělí se na hlavu tělo a ocas. Složena z lalůčků – každý má vývod a všechny vedou do hlavního pankreatického vývodu.

Funkce exokrinní: (vylučování látek do střeva – enzymy)

Vylučování pankreatické šťávy je řízeno (podobně jako v žaludku) reflexně, humorálně (tkáňovými hormony trávicí trubice), mechanickými a chemickými podněty. Regulátory exokrinních sekretů: pankreozimin (ze slinivky), sekretin (produkován ve stěně střeva→ snižuje produkci žaludečních šťáv, zvyšuje produkci pankreatických šťáv).

Vylučuje 2 druhy šťáv, které jdou do dvanáctníku (pak ven z těla). Vylučují se v inaktivní formě (aby nepoškodila sama sebe).

1. šťáva s hydrogenuhličitanem vápenatým (velmi silně zásaditý – vyrovnává pH – neutralizuje chymus (HCl) a celou výplň                                            tenkého střeva=> blokuje funkci)

2. vylučuje spoustu enzymů:

a) tripsinogen (neaktivní) – aktivuje se až v tenkém střevě, aktivován enterokinázou, štěpí bílkoviny (v aktivní formě tripsinu)

b) chymotripsinogen –  aktivován tripsinem na aktivní chymotripsin, štěpí bílkoviny kdekoli, ale neumí odseknout tu poslední                           (stejně jako tripsin)

c) karboxypeptidáza – umí odštěpit poslední bílkovinu → exoproteáza, snaží se štěpit na jednotlivé AK nebo na dipeptidy

d) amyláza – štěpí cukry na disacharidy

e) pankreatická lipáza – štěpí tuky – odstřihává mastné kyseliny a izoluje je od sebe. Tuk na povrchu hydrofilní a uvnitř                         hydrofóbní (dovnitř se nedá dostat) → vytváří micely (shluky tuků) ← ty je nutné  emulgovat žlučovými kys

                 – emulguje soli žlučových kyselin – „rozdrobí“ micely (transport vitam. D,E,K,A) na menší

g) kolipáza – pomáhá pankreatické lipáze.

h) fosfolipáza – štěpí fosfolipidy.

ch) cholesterolesteráza – štěpí estery cholesterolu → cholesterol + kyselina

i) ribonukláza – štěpí nukleové kyseliny RNA

j) deoxyribonukleáza – štěpí DNA

Funkce endokrinní: (látky do krve – hormony)

Hormony se ve slinivce vytváří v Langerhansových ostrůvcích. Nejdůležitější hormony jsou:

Inzulin – je tvořen B buňkami Langerhansových ostrůvků. K jeho sekreci dochází při zvýšené hladině glukózy. Sekrece je stimulována především během trávení nervem vagem a dále tkáňovými hormony gastrinem a serotoninem. Reguluje množství cukrů v krvi. Inzulin stimuluje anabolické procesy jako je glykogeneze – tvorba glykogenu z glukózy, zároveň zlehčuje propustnost buněk pro sacharidy a také napomáhá prostupu aminokyselin do buňky – díky obojímu dochází ke zvětšování mikrofilament. Dále aktivuje tvorbu tuků – lipogenezi a ovlivňuje distribuci K+ (např. z důvodu hyperkalemie při pozření potravy).

Glukagon – je tvořen A buňkami Langerhansových ostrůvků. Uvolňuje se při hypoglykemii – hladovění nebo dlouhá tělesná aktivita nebo po stimulaci sympatikem. Jedná se o katabolický hormon, jeho působením dochází ke zvyšování jaterní glykolýzy, také se zvyšuje glukoneogenezi z laktátu, aminokyselin či glycerolu (podílí se lipolyzně na β-oxidaci tuků).

Somatostatin – je produkován v D buňkách Langerhansových ostrůvků. Uvolňuje se při zvýšení kncentrace glukózy argininu  a parakrinně tlumí uvolňování inzulinu i glukagonu. Inhibuje sekreci gastrinu a ukončuje inzulin-dependentní ukládání živin do zásoby.

Játra (hepar)

Nachází se v pravé brániční klenbě. Jsou největší žlázou, váží asi 1,5 kg. Jsou tvořeny dvěma laloky, pravým a levým, které jsou tvořeny lobuly, skládajícími se z trámců jaterních buněk. Acinus – podjednotka lalůčku, obsahuje žílu, tepnu, žlučovod.

Játra jsou napojena na dva krevní oběhy:

 a) z jaterní tepny – nutriční oběh (výživa)

 b) z vrátnicové žíly – funkční oběh (přivádí krev z tenkého střeva – natrávené látky z enterocytů (jednoduché cukry, krátké MK, AK))

Do jater přichází 20% krve jaterní tepnou z břišní aorty, 80% vrátnicovou žilou ze stěny žaludku, střev, ze sleziny a slinivky břišní, z jater odchází krev jen jednou jaterní žilou do dolní duté žíly. Jaterní krevní kapiláry nemají souvislou stěnu z endotelových buněk, takže krev přichází do styku přímo s jaterními buňkami. Uvnitř lobulu vede vždy centrální céva, játry protečou za minuty asi 2l krve (filtruje se).                                                                           

Hepatocyty (jaterní buňky) jsou obklopeny krevními a žlučovými kapilárami – produkují žluč (pomáhá s trávením tuků). Jejich metabolismus je velmi aktivní (probíhá tam asi 500 metabolických procesů), proto produkují i spoustu tepla, čímž udržují konstantní teplotu těla. Vytvářejí krevní bílkoviny – albuminy + globuliny; protrombin + fibrinogen.

Kuppferovy buňky jsou ve stěně kapilár, chovají se podobně jako bílé krvinky, jsou schopny fagocytózy, zaměřují se na detoxikaci a inaktivaci hormonů.

Játra mají termoregulační, detoxikační, imunologickou, metabolickou a endokrinní fci. Mají vysokou schopnost regenerace.

Produkují žluč, která se pak schraňuje ve žlučníku, kontrakce žlučového váčku je řízena cholecystokinnem.

Funkce jater

Metabolismus sacharidů

Ve střevě vzniká glukóza štěpením složitých sacharidů. Skrz stěnu jde do krve a šíří se po celém organismu. Dochází k buněčnému dýchání nebo v játrech k přeměně na tuky (uloží se) nebo na glykogen (zásobárna energie).

Metabolismus tuků

Ve střevě rozklad tuků na glycerol a na vyšší mastné kyseliny. Glycerol putuje do krve a pak d tkání (buněčné dýchání). V játrech se ukládá v podobě tuků, dochází k buněčnému dýchání jater nebo se mění na glukózu.

Metabolismus bílkovin

Ve střevě se rozštěpí na AMK a jdou do krve a jater. V játrech slouží po úpravě k buněčnému dýchání, mohou se syntetizovat do nových bílkovin a pak jít do krve (imunita) nebo se přetváří na močovinu, která je odvedena do ledvin.

Zpracování alkoholu

Ethanol sám o sobě není až tak toxický, ale umí procházet již stěnami žaludku. O odbourávání alkoholu se stará enzym alkoholdehydrogenáza, který přeměňuje ethanol na acetaldehyd. Alkoholdehydrogenáza se nachází u mužů pouze v játrech, u žen i v prsou. Ženy detoxikují dříve než muži, ale jsou kvůli rychleji metabolizovanému acetaldehydu dříve opilé.

Žluč (fel, chole)

Je vylučována plynule hepatocyty – cca 0,7 l denně, následně je transportována žlučovody do žlučového váčku. Jeho kapacita je 0,5dl, ale do střeva doteče až 1 l žluči, neboť se zředí vodou (osmoticky).

Je schopna emulgace tuků.

Žlučové kyseliny (vznikají z cholesterolu) jsou kyselina cholová, kyselina chemodeoxycholová, která je v okamžiku vyloučení do střeva převáděna na kancerogenní kyselinu litocholovou, dále je vylučován cholesterol a bilirubin – produkt rozpadu hemoglobinu.

Bilirubin (žlutohnědé barvivo) je odbouráván ve střevě bakteriemi na barvivo sterkobilirubin, které dává stolici charakteristické zbarvení. Až 95% žlučových kyselin se vrací zpátky do jater enterohepatickým oběhem.

Při onemocnění jater nedochází ke správnému vstřebávání bilirubinu -> žluté oční bělmo.

Patologie

Moučnivka

Plíseň napadající kůži neb sliznice (jazyk, pohlavní orgány). Smrtelná jen když se plíseň dostane do krve.

Zubní kaz

Je nejrozšířenější nemocí v lidské populaci. Nepatogenní Streptococus mutans vytváří v ústech rychle se množící cenobia, která metabolizují cukr na dextran, který dále nezpracovávají. Vzniká tak velké množství kompaktního povlaku – zubního plaku. Pod dextranem vzniká anaerobní prostředí, pod které může vniknout bakterie. Bakterie vytvářejí organické kyseliny, které leptají sklovinu, dochází k jejímu poškozování a odhalení šedavého dentinu. Dochází k abrazi dentinu a odhalení dřeně, která je citlivá na změnu teploty, tlak, holá nervová zakončení – zub bolí.

Bakterie mohou způsobit záněty v dásni, zvyšuje se tlak v dásních, neboť se zvyšuje produkce tekutin, je utlačován nervus trigeminus. K zánětu ozubice dochází, vytvoří-li se v dřeni cysty. Tkáň je permanentně traumatizována a mohou vypadat všechny zuby.

Léčba: mechanické odstranění zánětlivého lůžka, vystříknutí baktericidní látkou a pak zubní plomba (amalgám).

Zubní kámen

Vzniká z dlouhodobě usazeného plaku, dochází k jeho mineralizaci. Tvoří se především v oblastech zubních krčků a v místě spojení zubů. Mechanicky narušuje dáseň. Může způsobit záněty dásní, vede k paradontóze.

Gingivitida

Zánět dásně v oblasti krčku, dáseň se nafoukne a třpytivě se leskne. Dáseň se snižuje, což vede k obnažování krčků a zmenšování se závěsného aparátu. Vede k paradontóze.

Parodontóza

Je onemocnění dásní z nedostatku ústní hygieny, které je podpořeno i geneticky. Krčky zubů se obnažují a nakonec zub nemá na čem viset a spontánně vypadne.

Nefyziologický předkus

Dochází k nekvalitnímu kousání a stresování horního rtu, což může končit až nádorem.

Pálení žáhy -reflexní espohagitida

Častěji při obezitě a těhotenství (tlak na svěrač i žaludek).

Při akutní formě se člověk přejí, ale ještě nezvrací. Vzroste tlak v žaludku, otevře se svěrač a žaludeční šťávy se spolu s potravou dostanou do jícnu, dojde k jeho poleptání a poškození endotelu.

Při chronické formě je svěrač vrozeně posunut na nižší hodnoty, nebo je chronická forma způsobena obezitou.

Dochází k dlouhodobému leptání jícnu, což vede k vnitřnímu krvácení, proleptání jícnu – diverticulus jícnu – potrava končí v hrudní dutině, kde hnije. Dochází k totální nekróze jícnu, snižuje se jeho peristaltika, často se sem pak zanesou kvasinky (candidóza), houby, ty prorůstají stěnou, oslabují imunitní systém. Dostanou se tam vdechnutím, spolknutím – normálně by je někdo zabil, ale je narušený imunitní systém). Léčba je obtížná agresivní a také ničí, neboť ložiska jsou hluboko a těžko postihnutelná.

Gastritida (žaludeční vředy)

Může být dána geneticky, ale z 90% je způsobena bakerií heliobacter pylori, která je rezistentní, přežije i v pH 2, neboť má ochranné obaly. Schová se do mucinu, kde metabolizuje vnitřní produkty, až vytráví vrstvu mucinu. Pepsin začne působit na stěnu žaludku a vytvoří se vřed. Velmi prorostlý vřed se může prožrat i do cévy (krvácíme dovnitř, protože vřed je pořád natravován), může se objevit i polypóza (nádorová transformace parietálních buněk), která roste buď ven ze žaludku, nebo dovnitř – je ničena žaludečními šťávami a lze ji operativně odstranit.

Léčba: antibiotika.

Změna životosprávy: jíst méně, nepřejídat se, zavrhnout tučné a alkohol. 

Diabetes mellitus

1. typu – absolutní nedostatek inzulinu, Diabetes mellitus I. typu vzniká v důsledku selektivní destrukce B buněk vlastním imunitním systémem, což vede k absolutnímu nedostatku inzulinu a doživotní závislosti na exogenní aplikaci inzulinu.

Inzulin-dependentní pacienti.

2. typu – je onemocnění, které je podmíněno nerovnováhou mezi sekrecí a účinkem inzulinu v metabolismu glukózy. To znamená, že slinivka diabetiků II. typu produkuje nadbytek inzulinu, avšak jejich tělo je na inzulin více či méně „rezistentní“ (relativní nedostatek). Je civilizační onemocnění, protože lidi žerou. Řešením je pohyb a omezení jídla.

Akutní apendicita

Ucpání slepého střeva. Uvnitř dochází k anaerobním dějům, bakterie bojují proti sobě a vzniká zánět. Uvnitř je velký tlak a střevo hrozí protržením, které by vedlo ke smrti. Proto se apendicita odstraňuje operativně – apendoktomie. Možnost i laparoskopického zákroku. Absence apendixu nevadí, jen jsou častější problémy se zácpami nebo průjmy.

Polyp → Adenom

Benigní nádor v tlustém střevě, ale má tendence přecházet do semimaligních a maligních stádií – adenom.

Kolorektální karcinom (rakovina tlustého střeva)

Česká republika drží prvenství v této nemoci. Vliv na vznik mají jak věk a genetické predispozice, tak špatné stravování a stres. Může růst dovnitř střeva, způsobuje krvácení do stolice.

Crohnova choroba

Zduření sliznice střeva, nejspíše autoimunitní onemocnění. Střevní i mimostřevní projevy (ekzémy, artritida), vrací se to.

Celiakie

Alergie na lepek. Diagnostika možná už po porodu. Nutná celoživotní dieta. X nesnášenlivost !!!!

Žlučové kameny

Generují se kdekoliv, ale nejhorší jsou ve žlučových cestách. Neprůchodné žlučové cesty znemožňují trávení tuků, navíc dochází ke kumulaci žluči. Postižené místo otéká kvůli tlaku žluči, žluč se musí resorbovat a dostává se do krve, dochází k obstrukční žloutence a žlučovému záchvatu.

Léčit lze mechanickým vyjmutím kamene nebo rozbitím rezonančními vlivy – ultrazvuk, laser. Prevencí je hydratace.

Hepatitida
Infekční onemocnění poškozující játra. Doprovázeno žloutenkou.

Hepatitida typu A – nejlehčí forma, „nemoc špinavých rukou“, inkubační doba až 2 měsíce, možná vakcinace

Hepatitida typu B – přenos tělními tekutinami (piercing, tetování), zůstává v těle doživotně, tmavá moč, možná vakcinace

Hepatitida typu C – přenos krví (injekční stříkačky) a pohlavní cestou, vážné poškození jater, možná smrt, není vakcinace

Hepatitida typu D,E,G… – nevyskytuje se ČR, má akutní průběh, neexistuje vakcinace

Steatóza

Z alkoholu dochází ke ztučnění jater, roste nitrojaterní tlak, játra rostou směrem ven. Centrální cévy jsou uskřípnuty, může dojít až k ischemizaci jater. Se vzrůstajícím tlakem dochází ke stresování okolních buněk, ty fungují méně efektivně, navíc jsou problémy s distribucí tkáňového moku, neboť tuk je hydrofobní. Steatóza je reversibilní.

Ascitis – „pivní břicho“ – vzniká vyklenutím centrální části steatickými játry a břišním tukem. Často je kombinováno s kýlou, což je střevo vytlačené přes pupek.

Alkoholická hepatitida

Vzniká volným přechodem ze steatózy, je ireversibilní. Buňky nekroticky umírají, neboť jsou velmi přetížené z důvodů detoxikace. Objevují se nekrotická ložiska, která jsou nahrazena vazivem, dochází k porušování lobulů. Přeživší buňky jsou ještě více stresovány, neboť musí převzít funkci za mrtvé buňky. Játra pouze detoxikují a neodbourávají bilirubin, což způsobuje žloutenku.

Cirhóza jater

Vzniká plynule z alkoholické hepatitidy. Buňky umírají masově, objevují se otoky, tělo se brání jako při zánětu. Játra slouží pouze na 20-30%, bolest je neidentifikovatelná.

Jaterní koma

Posledních 30% buněk dlouho vzdoruje, ale pak je to přestane bavit a zdechnou. Ke smrti organismu dojde během 5-20 minut.

Alkoholický syndrom u dětí

Malformace, chybějící končetiny, orgány, špatně srostlé srdce, selhávající ledviny. Děti se málokdy dožijí víc jak 10 let. Je způsobeno matkou, která pila v těhotenství.

Nádory jater

Nádory jater nebývají primární, neboť buňky se samy o sobě málo dělí a také je tu kontrola od imunitních i Kuppferových buněk, ale sekundární nádory jsou běžné, neboť je zde spousta krve, játra jsou metabolická továrna.