TKÁNĚ
- soubory buněk stejného tvaru a funkce
- v nejjednodušším případě – pouze 1 typ buněk, vytvoří tzv. základní tkáň (epitely, svalové tkáně), nebo je tkáň tvořena buňkami několika odlišných typů (nervové),a pak se rozlišují buňky hlavní a pomocné
- tkáňové buňky:
- FIXNÍ (pevné) BUŇKY– zaujímají stálé místo, větší či menší mezibuněčné prostory vyplňuje tkáňový mok (zprostředkovává látkovou výměnu mezi tělními tekutinami a tkáněmi) nebo mezibuněčná hmota (vzniká činností buněk)
Propojení tkáňových buněk:
1)INTERDIGITACE- prstovité výběžky, propojení – buňky lépe přiléhají
2)DESMOZOMY- knoflíkovité útvary, tvořeny jemnými plazmatickými vlákénky, které se do něj sbíhají a jinak navazují na cytoskelet
3)prostřednictvím MEZIBUNĚČNÝCH TMELÚ
4)TERMINÁLNÍ UZÁVĚRY-podobné desmozomům, sbíhají se u vlákénka
- B) VOLNÉ – TROFICKÉ BUŇKY- musí se pohybovat v tekutinách- pasivní nebo i aktivní pohyb
Mezibuněčné hmoty– produkovány samotnými buňkamia)vyplňují prostoryb)zpevňují
Amorfní– tekuté, polotekuté pevné látky, obvykle tvořeny org. látkami, někdy prostoupeny i anorganickými, především jsou to glukózoaminoglykany
Fibrilární– vlákna skleroproteinů, nejčastěji kolagenní – tvořeny bílkovinným kolagenem, poměrně ohebná vlákna, snesou tlak a)Elastická– bílkovinný elastin, ohebná vlákna, výrazně delší a tečí, vrací se do původní polohy b) retikulární- bílkovinný retikulin- vlákna podobná kolagenním, bývají propletena
TKÁNĚ- Krycí (epitelová), pojivová, svalová, nervová
EPITELY
– tkáně rozprostřené do plochy, tvořeny 1 nebo více vrstvami buněk obvykle stejného tvaru, seřazených plošně vedle sebe
- Mezibuněčné hmoty- téměř chybí ( buňky k sobě musí těsně přiléhat), maximálně na spodní straně vláknité mezibuněčné hmoty- bazální membrána
- Dělení podle počtu vrstev:
a)Jednovrstevné– jádra buněk jsou v jedné rovině
b)Víceřadé– 1 vrstva buněk, jádra v různých rovinách
c)Vícevrstevnaté– např. epitely obratlovců
d)Přechodné– tvořeny přechodným počtem vrstev buněk, např. epitel moč. Měchýře
- Dělení podle tvaru buněk:
a)Kubické– krychlovitý tvar, např. ve vývodech žláz
b)Cylindrické- válcovitý tvar
c)Dlaždicovité
- Dělení podle polárního rozlišení:
a)Bičíkaté -mohou vířit, stahovat proud vody, mohou být pohyblivé i nepohyblivé
b)Řasinkové -např. límečkové, protonefridia, mikroklky
c)Kutikulární – na povrch vylučují vrstvu kutikuly (chitinová, rohovinová) , obsahují
pigmenty
- d) Nahé– bez povrchových struktur
- Dělení podle funkce:
- Krycí – na povrchu, chrání organismus před různými vlivy (např. pokožka)
- Výstelkové– podobná fce jako krycí – výstelky všech dutin uvnitř těla (sliznice)
- Epitely žlázové– speciálně upraveny , velké buňky hruškovitého tvaru, obsahují speciální látky- sekrety
3 základní typy sekrece : merokrinní – sekrety odváděny spec. kanálky- sekrece plynulé nebo v intervalech ( potní žlázy)
apokrinní– sekret se shromažďuje na jednom póli buňky, odstraňuje se i s výměšky ( mléčné žlázy)
holokrynní– sekret se hromadí v celé buňce,, naplněná buňka je vypuzena z epitelu a rozpadnutím uvolňuje sekret do okolí
žlázy – vznikají shlukováním žlázových buněk, rozeznáváme: alveolární, tubulární, tubuloalveolární
exokrynní- (s vnější sekrecí, na povrch epitelu)
endokrynní- (s vnitřní sekrecí. Do krevního oběhu
- Resorpční- různá fce (dých,..),vylučovací soustava
- Zárodečné– vyživují vyvíjející se zárodečné buňky
- Smyslové– schopny přijímat podráždění z okolí, např. u ploštice
POJIVOVÁ TKÁŇ
A)OPORNÁ TKÁŇ – každá tkáň je tvořena fixními buňkami a mezibuněčnými hmotami
- Fixní buňka – často se složitými výběžky tvořícími hustou síť
- Mezibuněčné hmoty – amorfní (mukopolysacharidy – polotekuté), k. hyalurová, k.chondroitinsírová, bílkoviny, někdy minerální látky
- Fibrilární hmoty- vláknité- kolagen, elastin, retikulin
- Mezoglea- oporná tkáň láčkovců a hub, nejpůvodn. pojiva ( z fylog. Hlediska), polotekuté povahy, v ní umístěny různé typy buněk- nediferencované archeocyty, z nich např. spongoblasty, skleroblasty
Zárodečný mezenchym – mezoblastového původu ( 3. Zárodečný list), setkáváme se v zárodcích, výjmečně u některých dospělých živočichů – tělní parenchym ( ploštěnci)
Později se diferencují další typy pojiv a u některých případně i hladká svalovina
Fixní buňka- hvězdicovitého tvaru, propojují se v hustou síť, mezi nimi polotekutá mezibuněčná hmota, fibrilární hmoty pouze výjmečně
Vazivo– všude tam, kde je zatížení v tahu nebo tlakem
Fixní buňky- mnohostěny = fibrocyty , mezibuň. hmoty- amorfní, různé typy fibrilárních hmot, určují, o jaký typ vaziva se bude jednat
- vazivo plsťovité– drobné fixní buňky, mezi nimi spleť kolagenních vláken, málo elastických, schopna zatížení v tlaku (škára, stěny některých cév, obaly orgánů)
- provazcovité – fixní buňky uspořádány do sloupců, mezi nimi propletena kolagenní vlákna, minimálně elastické, odolné v tahu ( šlachy, svalová pouzdra)
- elastické – podobné jako provazcovité, ale převaha elastických vláken, důležitá je elasticita (hlasivky, spojují obratle, stěny některých velkých cév)
Chrupavka– typická- pružná, odolává tlaku
– fixní buňky – chondrocyty– oválný tvar, izolované izogenní skupiny– vznikají dělením
- mezibuněčná hmota- chondrin– hl. složka kys. chondroitinsírová, fibrilární hmoty v menším množství
- do chrupavky nikdy nevnikají cévy a nervy
- na povrchu se nachází vazivová blána = ochrustavice, jejímiž funkcemi je výživa chrupavky a růst chrupavky
– do nitra chrupavky cévy nevstupují, živiny se k chondrocytům dostávají difůzí
- růst chrupavky : APOZICÍ – přeměna ochrustavice- především starší chrupavky
INTUSUSCEPCÍ-vytváření nových izogenních skupin, které pak
vylučují novou mezibuněčnou hmotu
- základní typy:
– hyalinní – namodralá, průsvitná, ontobeneticky a fylogeneticky chrupavka původní- vyvíjí se z ní další typy chrupavek a kostní tkáň , fibrilární hmota- především kolagenní vlákna (plži, hlavonožci- po celý život, také červi a mnohoštětinatí),
u paryb a některých ryb tvoří skelet
u vyšších obratlovců- přechodná oporná tkáň- později nahrazovaná kostí
u člověka- hrtanové chrupavky, koncové pružné části žeber, nosní přepážka a některé kloubní plošky
- pružná (elastická)- méně průsvitná, nažloutlá, pružná, vysoký obsah elastických vláken, u savců- ušní boltce, stěny velkých cév, hrtanová záklopka
- vláknitá (kolagenní) – neprůsvitná, bílá, vzdoruje tlaku i tahu, spojuje vlastnosti chrupavky i vaziva, u člověka vytváří meziobratlové ploténky, čéška a některé kloubní plošky
Kostní tkáň- oporné pletivo, tvoří kostru obratlovců
- fixní buňky- osteocyty– oválné s cytoplazmatickými výběžky – ve zralých kostech zanikají- zůstávají drobné kanálky na přesun živin
- mezibuň. hmoty- amorfní, tvořené oseinem– skládá se z kolagenu a kys. chondroitinsírové a také z minerálních látek (CaCO3, Ca3 (PO4)2 , menší množství CaF2 , Mg3(PO4)2, fibrilární hmoty chybí
- houbovitá (spongiózní)- z trámečků kompaktní kosti, které se kříží a větví, na některých místech přechází v trny – spiculy – porézní kost, mezi trámečky červená kostní dřeň – morek – retikulární vlákna + tukové a+ buňky ze kterých se diferencují červené krvinky –erytrocyty, granulocyty a trombocyty
tvoří výplně kloubových hlavic, výplně krátkých plochých kostí
– pevná ( kompaktní) – osteocyty i mezibuněčné hmoty jsou vrstevnatě uspořádány – lamely : a) povrchové 8-16 soustředných vrstev, vytváří hawersovy lamely, uvnitř vzniká tzv. hawersův kanálek – probíhají souběžně s podélnou osou kosti
- b) vmezeřené – vyplňují prostory mezi válci hawersových lamel, komplex lamel soustředěný kolem jednoho hawersova kanálku = osteon
-kostí prostupují i příčné kanálky – Volkmanovy a spojovací kanálky
-na povrchu kosti)- okostice (periost )., kterou prochází nervy i cévy. Cévy pak pronikají soustavou kanálků do nitra kosti
tvoří úseky dlouhých kostí mezi kloubními hlavicemi (tzv. diafýzy)
- růst kosti:
– a) do délky –Osifikace – kostnatění začíná tím, že do nitra chrupavky pronikají cévy
začíná ve středu a v kloubních hlavicích, chondrocyty se mění v osteocyty,
růst pokračuje jen v oblasti růstové chrupavky – do délky
– b) do šířky- přeměnou fibrocytů okostice vznikají osteocyty – kost roste do šířky , kosti ploché vznikají přeměnou vaziv na chrupavku a dále na kost
– c) kosti ploché – (lebka…)- vznik přeměnou vaziva na chrupavku a poté na kost
- Zubní tkáň – vzniká z mezodermu (krev , rozmnožování)a ektodermu (sklovina), endoderm- hlavně trávicí soustava
- epitel se vchlipuje pod povrch čelisti a vznikají pohárkovité útvary, do nichž vnikají cévy, nervy – vzniká základ zubu, který později proráží ven, člověka 2 řady útvarů – vzniká mezenchym- základ
Stavba – na povrchu sklovina- hl. složka CaF2 , nejtvrdší tkáň v těle
pod ní jsou odntoblasty –fixní buňky vylučují zubovinu – dentin (pojivo, mezodermální
původ)
uvnitř zubu dutina- výživa- cévy, nervy, uchycení zubu v kosti zajištěno tzv. cementem-
tmelem–přeměněná vláknitá zubní tkáň, mezi cementem a kostní tkání čelisti je vazivová
blána ozubice
A)VOLNÁ POJIVA
- trofická = tělní tekutiny (trofos = výživa)
- původ- mezodermální, vzniká přeměnou fixních pojiv
- Funkce –přívod živin a odvod odpadových látek
- Přenášení dýchacích plynů
- Rozvádí se hormony
- Obranyschopnost
- Udržování tělní teploty
- Krev – tkáňový mok- míza
- U nižších obratlovců- tkáňový mok – buňky vyloučí tekutinu, míza se nevyskytuje samostatně
- Krvemíza –hmyz, hydrolymfa – mísí se voda s lymfou (např. ostnokožci)
SVALOVÁ TKÁŇ viz. člověk
- vše se vyskytuje u člověka, kromě svalového epitelu , ten není u obratlovců mimo
některé žlázy a svalstvo duhovky – viz. zornicový efekt
- svalová tkáň je tvořena svalovými buňkami (myocyty), z nichž jsou vytvořena stažitelná vlákna- myofibrily. Stažitelné buňky vznikají již u hub, u láčkovců je vytvořen svalový epitel
- svalová vlákno (syncitium)– útvar,který vzniká z cytoplazmatických membrán, aktin, myosin – po dodání energie (Ca+) se zasouvají do sebe
- hladká svalová tkáň– složená z protáhlých, většinou vřetenovitých hladkých svalových buněk s jedním jádrem, u bezobratlých tvoří útrobní a pohybovou svalovinu, u obratlovců je omezena na vnitřní orgány (stěny střeva, cév,..)
- příčně pruhovaná svalovina – její stavební jednotkou je mnohojaderné svalové vlákno, někdy značně dlouhé. Je součástí pohybového aparátu obratlovců (kosterní svaly) i některých skupin bezobratlých (žahavců, mekkýšů, kroužkovců), u členovců je jediným typem svaloviny
- srdeční svalová tkáň – typická pro srdce obratlovců, svalová vlákna jsou složena z jednojaderných úseků, mezi nimiž jsou příčné schodovité přepážky (interkalární disky)
NERVOVÁ TKÁŇ
-typická nehomogenní tkáň- vedle vlastních neuronů jsou v ní i gliové buňky (fce – ochranná, oporná, výživná)
– nervová buňka – tělo+ výběžky (krátké- dendrity, 1 dlouhý- axon)
–dendridy-příjem, axon-odvádí vzruch
- výběžky mohou být nahé, nebo obalené myelinovou pochvou (schwamanovy buňky-vylučují tukovou vrstvu), v níž jsou ranvierovy zářezy, myelinová vrstva –izoluje, urychluje vedení vzruchu
- gliové buňky-asi 5 typů (fce- mechanická ochrana, podporují výživu neuronů)
- podle typu spojení rozeznáváme:
a)aferentní (senzitivní) neurony, spojené výběžky s receptory
b)eferentní (motorické) neurony, spojené s buňkami výkonných orgánů
c)interneurony, které jsou spojeny s jinými neurony
- kontakt mezi neurony je zprostředkován synapsemi
PROMORFOLOGIE
-sledování symetrie těl
-rovina souměrnosti- obvykle aspoň jedna
-osa souměrnosti-těžce u člověka
-střed souměrnosti
-z hlediska souměrnosti můžeme organismy rozdělit do 3 skupin
- KULOVITÁ (sférická ) souměrnost – zřídka, např.cysty prvoků, někteří mřížovci
- PAPRSČITÁ (radiální) souměrnost – můžeme vést několik rovin souměrnosti – hlavní osa+ osy vedlejší (např. ostnokožci, žahavci)
Tělo- pól vegetativní s ústy, pól animální (aborální) – přichycení se k podkladu +shr. Smyslových buněk
- DVOUPAPRSČITÁ (biradiální) souměrnost – lze vést 2 hlavní roviny souměrnosti, protínají se v pravém úhlu, pouze u některých žebernatek
- DVOUSTRANNÁ (bilaterální) souměrnost – nejčastěji poze 1 rovina souměrnosti
– vznikla proto, že na 1 pólu se začaly seskupovat smyslové a nervové buňky =)mozek, v souvislosti s tím cefalizace– vytvořila se hlava
– tělo: hlavový (kraniální, cefalický) oddíl, ocasní( tělní, zadní, kaudální ) oddíl
– tělo často členěno na opakované články- segmenty, kolmé na podélnou osu, pokud jsou
všechny stejné-homonomní, nestejné- hteronomní
-uspořádání těla na jednotlivé články –metamerní (jednotlivé články=metamery)
ANATOMICKÉ NÁZVOSLOVÍ
Termíny určující polohu útvarů na trupu:
mediální – shodné se slovem souměrnost P a L strama
sagitální – rovnoběžné s rovinou mediální
transversální – svisle orientované, probíhá kolmo na mediální rovinu
horizontální – rovnoběžné s podélnou osou těla, kolmé na mediální rovinu
Směry:
Kraniální- směr k hlavě
Kaudální – směr k ocasu
Dorsální – směr k hřbetu
Ventrální – směr k břichu
Laterální – s útvary, které se nacházejí v transversální/horizontální rovině
Mediální – opak laterálního
Termíny užívané k orientaci na končetinách
Proximalis – část blíže tělu
Distális – dále od těla
Medialis – směr k palcové straně
Lateralis – směr k malíkové straně
Dorsalis – směr k hřbetní straně
Palmaris – směr k dlaňové části
Plantaris – pro chodidla
ORGANOLOGIE
ORGÁNY – tvarově a funkčně odlišené části těla, tvar je přizpůsoben k určité funkci
- na stavbě se podílí velké množství různých buněk, každý orgán je tvořen hlavní tkání (srdeční svalovina) + vedlejšími tkáněmi, které mají doplňkovou funkci ( výstelka), vylepšují fci tkáně hlavní, jednotlivé orgány vznikají během zárodečného vývoje a z určitého zárodečného listu
- rozlišujeme původ: ektodermální, endodermální, mezodermální
regenerace– schopnost hlavně níže postavených živočichů
orgány a) párové – homotypické ( oči, uši )
- b) opakující se – homodynamické (obratle, články kroužk )
- c) homologické – mají stejný ontologický i fyziologický vývoj ( prsní ploutve, přední
končetiny savců, křídla ptáků), mohou se mírně lišit ve funkci
- d) analogické – končetiny hmyzu- končetiny obratlovců
oboje slouží ke stejné fci, ale mají jiný původ a jinou stavbu
- e) rudimentální – orgány, které měly určitou fci u nižších živočichů, ale svou fci
ztratily, přesto jsou zachovány ( slepé střevo – u přežvýkavců rozklad celulózy)
orgánové soustavy :
- 1) KRYCÍ , OPORNÁ A POHYBOVÁ orgánová soustava
- krycí s. – pokožka, škára, kožní deriváty
- oporná s.- kosti, chrupavky, vápenité + chitinové útvary
- pohybová s. – svaly + šlachy
2) org. soustavy PŘEMĚNY A VÝ MĚNY LÁTEK A ENERGIÍ
trávicí s. – části trávicí soustavy + žlázy související s TS
dýchací s. – žábra, plíce, vzdušnice+ přídatné cesty
oběhová s. – tepny, srdce, žíly, mízní cévy
vylučovací s. – ledviny
3) DRÁŽDIVÁ A REGULAČNÍ org. soustava
nervová – mozek, nervy
smyslová – upravené smyslové orgány- zrak, chuť, hmat, sluch
žlázy s vnitřní sekrecí – podvěsek mozkový, nadledvinky
4)ROZMNOŽOVACÍ
rozmnožovací soustava – pohlavní žlázy, pohlavní vývody, kopulační orgány
fylogeneze – vývoj orgánů v závislosti na čase
ontogeneze – vývoj jedince od vzniku po zánik
FYLOGENEZE KRYCÍ SOUSTAVY
- u nižších organismů se funkce krycí, oporná a pohybová překrývají
funkce a) ochrana před poškozením
- b) ochrana před velkým pronikáním tekutin
- c) ochrana před mikroorganismy
- d) ovlivňuje dýchání
- e) slouží k termoregulaci
- Bezobratlí – jednovrstevná pokožka ( epitel), liší se utvářením povrchu – např. řasinkový epitel ( pohyb), může se nad pokožku vylučovat vrstva kutikuly (např. chitin, nebo rohovina- méně často), výrůstky, často bývají napojeny na smyslovou soustavu ( nebo podobné buňky přeměněny k jiným fcím), žlázy – jednobuněčné nebo mnohobuněčné, vylučují slizové látky, u některých skupin mohou mít žlázy speciální fci (snovací bradavky členovců, jedové žlázy, pachové,..)
- Strunatci – vytváří se kůže – svrchní pokožka (epidermis) + spodní škára (cutis) mnohovrstevná pokožka – (ektodermální původ) snadněji obnovuje fci po poškození, snadněji se obnovuje (dělí se směrem k povrchu- odlupují se), velice často rohovatí
Škára – (mezodermální původ) vazivo – vlásečnice,nervová + smyslová vlákna, ukládá se podkožní tuk
Deriváty pokožky – vlasy, nehty, jsou vždy z rohoviny, chlupy, kopyta, rohy, ostny,
šupiny (plazi, savci), peří, povrch krunýře u želv, kožní žlázy , chlupy jsou vnořeny do
škáry (cévy, nervy)
Deriváty škáry – podílí se buď vazivo nebo kost ( příp. chrupavka) , šupiny ryb a paryb,
krunýř želvy (základ), ostnokožci – škárové destičky, parohy (roh=kostěný základ –dutý
útvar, paroh=plný, tvořené kostí)
- Prvoci – povrch těla kryt jednotkovou cytoplazmatickou membránou
Pelikula – pružná blanka na cytoplazmatické membráně, udržuje určitý tvar těla
- Houby (polifera) – povrch tvořen zploštělými buňkami, mezi nimiž jsou
Porocyty – buňky ve tvaru dutých válců, otvůrky – ostie – přichází voda, jsou uzavíratelné (regulace), na povrchu obrvený epitel – pohyb, po přisednutí jej ztrácí
- Žahavci – povrch kryt jednovrstevnatým bezbarvým epitelem bez brv, tvořen plochými buňkami, schopnost přetvářet se k různým funkcím ( např svalové b., smyslové b., nervové b. žahavé b. knidoblasty – naplněné tekutinou- na základě podráždění- stažení víčka- hrot se nabodne- vstříkne se tekutina)- asi 5 typů žahavých buněk ( liší se velikostí i fcí), korálnatci- vytvořena pevná schránka (opora těla)
- Žebernatci– gastrulovci, podobný povrch těla jako žahavci, ale mají lepkavé buňky = colloblasty, kořist se přilepí na chapadla, obrvený epitel umožňuje pohyb
- Ploštěnci– ploštěnky, motolice, tasemnice – jednovrstevná pokožka ,
ploštěnky- nahá pokožka, v cytoplazmě – tyřinkovité útvary = rhabdity- v případě
ohrožení se vymršťují mimo tělo a vytvoří slizové pouzdro, v pokožce pigmentové buňky
motolice, tasemnice – různě silná vrstva kutikuly (produkuje pokožka) tvořené rohovinou,
chrání tělo
proti vysychání, rohovitá kutikula – příchytání (háčky a zoubky na kutikule),
- Pásnice – něco mezi ploštěnci a hlísty, jednovrstevná pokožka, tvořená obrveným epitelem- velké množství slizových buěk
- Hlístice –jednovrstevná pokožka, různě silná vrstva kutikuly
- Měkkýši – 3 základní typy epitelu: nahý, řasinkový (volně na těle) a kutikulární epitel (vytváří různé schránky), v pokožce velké množství slizových žláz- slizové látky – zlepšení pohybu
- Kroužkovci – jednovrstevná pokožka, kutikula- rohovinová i chitinová
Mnohoštětinatí červi – v moři, opaskovci v zemi-slizové žlázy usnadňující pohyb , pijavice – kutikula poměrně silná, růst pomocí svlékání
- Členovci – velmi silná vrstva kutikuly- chitinové, prostoupené CaCO3, na povrchu – voskové útvary, svlékání – juvenilní hormon
- Ostnokožci, druhoústí – jednovrstevná pokožka, škára- velice tenká vrstva vaziva, přeměnou vaziva vznikají vápenité destičky-opora těla, pedicelaria=klíšťkovité útvary na povrchu, slouží k odstranění zbytků potravy z povrchu těla
- Pláštěnci – jednovrstevnatá pokožka – vylučuje rosolovitý plášť, je tvořen tunicinem, škára se nevytváří
- Bezlebeční – jednovrstevná pokožka – velké množství hlenových žláz, škára velmi tenká
- Obratlovci – povrch těla kryt kůží – mnohovrstevnatá pokožka, dostatečně vytvořená škára
- Kruhoústí – mnohovrstevná pokožka, prostoupena velkým množstvím hlenových žláz
- Paryby–základ – plakoidní šupina – podobná zubu, vnitřní stavba (zubovina, dutina s nervem a výrustky), usnadňuje plavání
- Ryby – většinou kostěné šupiny , ganoidní – chrupavčité (jeseter), cykloidní a kteroidní (kostěné, mezodermálního původu), velké množství hlenových žláz – zmenšují tření – usnadňují pohyb, šupiny- tenké, částečně se překrývají – chrání i umožňují pohyb v dostatečné míře
- Obojživelníci – pokožka nerohovatí!, vylučují slizové látky – trvale vlhký povrch – vláčná pokožka ( také kvůli dýchání), obrana- přeměna slizových žláz na hlenové, jedové žlázky
- Plazi , ptáci– dýchací funkce přenesena na plíce- pokožka začala více rohovatět –výrazně- šupiny podloženy kostěnými destičkami (jiný původ než šupiny ryb a paryb – ektoderm), nemají žádné žlázy (až na výjimky), útvary šupin – peří, chlupy, peří = přeměna šupin – lepší tepelná izolace(ektodermální původ)
- a) prachové-plumae-tvořeno z ostnu a krátkých větviček opatřených paprsky, izolační
funkce,
- b) obrysové – pennae – dutá část – brk, plná část – větví se na paprsky a háčky , po
celém povrchu těla a na letkách, na ocase jsou rýdovací pera,
nemají žádné kožní žlázy , pouze ptáci žijící ve vodním prostředí mají mazovou žlázu
kostrční (nejdou ke dnu)
- Savci –odpojili se od vývoje plazů , chlup (ektoderm původ)- zanořuje se do kůže, chlupová pochva ke každému chlupu – sval- vzpřimovač chlupu (zima-izolace, obrana) , podsada– kratší, jemnější–izolační funkce, pesíky– delší (např. proti vodě)
Velké množství kožních žláz – potní, mazové, pachové, mléčné (přeměněné potní)
FYLOGENEZE OPĚRNÉ SOUSTAVY
- FUNKCE – vytváří oporu a ochranu vnitřních orgánů. Uchycení kosterního svalstva, udržuje tvar těla
- (přisedlé organismy-masivní kostra, pohyblivé organismy- méně masivní)
- UMÍSTĚNÍ- na povrchu (na pokožce), exoskelet členovci
-uvnitř (pod povrchem) – endoskelet
- Původ: exoskelet –ektodermální, endoskelet – mezodermální (chorda- endo)
- Tkáně: mazoglea, kutikulární epitely, buněčná pojiva, různé typy pojiv (vazivo, chrupavka, kost)
- A) vnější – Kořenonožci – CaCO3, křemité schránky, dírkonožci, mřížovci
Obrněnky –pancíře
Nálevníci, bičíkovci – pelikula
- B) vnitřní – axostyl
- Prvoci- na povrchu nebo uvnitř těla schránky z CaSiO3, pancíře u obrvenek pelikula = pružná blanka zachovávající tvar, axostyl = pružná tyčinka u bičíkovců udržující tvar
- Houby – vnitřní kostra – rosolovitá hmota mezoglea s buňkami- skleroblasty (Ca, Si jehlice), spongoblasty (spongiová vlákna), spongin – látka podobná rohovině
- Žahavci – oporu tvoří mezoglea (polypi, medůzy), vnější kostra (CaCO3, koralin- bílkovina podobná rohovině)- korálovci, vnitřní kostra – zpevnění vnitřních přepážek- sept , žijí v koloniích (korálové útesy), někdy i chitin
- Žebernatci – vnitřní kostra, netvoří kolonie, pohybliví
- Ploštěnci – žádná kostra, podkožní vak svalový, kutikula u parazitů tvoří kostru
- Hlísti – silná kutikula, tělem probíhají 4 lišty – zpevňují (u hlístic)
- Měkkýši – vnější+vnitřní kostra, různé typy schránek (ochrana i kostra)- vylučují je specializované buňky pláště
3 typy pláště: a) hypostrakum – tenké vrstvičky aragonitu (CaCO3), perleťová
vrstva
- b) ostrakum – slpoupky aragonitu- nejsilnější, její síla je proměnlivá
- c) periostrakum – bílkovina (skleroprotein kolchiolin) pigmentovaná
- vrstva
schránky: ulita -u plžů- točená, občas redukce
lastura- u mlžů – 2 části, spojeny výrustkem – zámek nebo jen vazivo-2 svaly
bez schránek – sépiová kost u hlavonožců (pozůstatek vnější kostry) nebo u
loděnek ulita
vnitřní kostra : chrupavka (podjazyková, subraduální) u plžů , vazivo, pojivo, chrupavka
u hlavonožců (mozkové pouzdro, výztuha ramen)
- Kroužkovci- silnější kutikula – vnější kostra, chrupavka (výztuže žeber)- vnitřní kostra
- Členovci – chitinózní kutikula- dokonalá vnější kostra, článek je tvořen 4 destičkami , články spojeny intersegmentárními blankami ,(může se zvětšit), hlava- hlavové pouzdro, velice pevné (sklerotiace), v zadečku všechny orgány
- Ostnokožci – kostra=škára, vápenité destičky –mohou zůstat volné (u hvězdice) nebo srůstají v krunýř (u ježovek) , svalstvo uchyceno uvnitř destičky
- Pláštěnci – tunicin-polysacharid, který tvoří vnější kostru, chorda dorsalis (endodermální původ), pružný provazec, pouze v lamelárním stádiu, v dospělosti pouze výjmečně (jen u pohyblivých vršenek
- Bezlebeční –chorda dorsalis podél celé osy těla
- Obratlovci – kostra, vytváří se struna hřbetní – pružná tyčinka – základní opora, s rozvojem pohybu- kostra – 2 typy tkání (chrupavka, kost), vazivo- v embryonálním stádiu, někdy i v dospělosti, chrupavka- u zárodků tvoří opornou tkáň, kost – původně oporná tkáň obratlovců
V plné míře je struna hřbetní zachována u bezčelistnatých, u čelistnatců postupně nahrazena chrupavkou nebo kostí – ploténky, které chordu postupně zatlačují a chorda vápenatí, u ryb je chorda zatlačena do obratlů, postupně mizí – část meziobratlových plotének má původ v chordě
2 TYPY SKELETU : a)dermální–vzniká kostnatěním vaziva ve škáře, vznikají ploché
kosti (krycí), kostěné krunýře, šupiny (kromě plazů), kosti lebky
b)endoskelet – vždy primárně chrupavčitý, chrupavka zůstává nebo
zkostnatí, podle místa vzniku rozlišujeme chrupavky původu:
somatické – obratle, žebra, základy končetin,
viscerální – žaberní oblouky a kosti, vznikají jejich přeměnou
KOSTRA :
- kostra osová : páteř tvořená obratli, obratel – tělo, oblouk a výběžky
typy obratlů: chrupavčité – náznak, není ještě dokonalý
amficelní (obojživelníci, paryby, ryby)
procélní (obojživelníci, plazi)
opiskocélní (obojživelníci)
platycélní (savci)
žebra – čelistnatci, u ryb a paryb –na každý obratel žebra, postupně redukce-
do hrudní oblasti, hlavní funkce- ochrana části vnitřních orgánů-hrudní koš-
žebra se připojí na kost hrudní, ve spojení s mezibřišními svaly se podílí na dýchání
- lebka – 2 části – mozková – (neurocranium), obličejová –( viscerocranium)
mozková – ploché kosti- ochrana pro mozek a některé smyslové orgány- zrak, sluch, rovnovážné ústrojí, většinou kostěné, vzniklo osifikací vaziva ve škáře
obličejová– v původní podobě pouze u kruhoústých – 7 párů žaberních oblouků (původně ale 9) , žaberní oblouky- opora pro žábra, postupně redukce-úplně vymizely u suchozemských živočichů
– Vývoj žaberních oblouků:
- a 2. pár žaberních oblouků – zanikly, pozůstatky- retní chrupavky paryb
- pár –čelistní – původně 2 části – horní (palatoquadratum) z ní u ryb a dalších asquadratum, u savců ušní kůstka , dolní (mandibulareae)- kosti – ryby artikulareae, savci- další ušní kůstka
- pár- jazylkový – 2 části – horní (hyomandibulare) – zprostředkovává spojení viscerocrania a neurocrania (vodní), u suchozemských se mění v columellu , u savců se mění v ušní kůstku – třmínek- stafes, spodní (hyoideum) – u vodních plně vytvořena , u suchozemských – vytváření jazylky ( uchycení jazyka)
- pár – u vodních opora žaber, u suchozemských také tvorba jazylky
- a 7. pár – u vodních opora žaber, u suchozemských se mění na chrupavky hrtanu, popřípadě průdušnice
- a 9. pár – u vodních opora žaber, ale u ryb už 9. většinou oporu nenese, je nefunkční, u suchozemských zanikají během zárodečného vývoje
– čelisti – aktivní lov kořisti, nejprve pro uchopení, pak trhání, rozmělňování kořisti
– podle připojení čelisti k lebce rozeznáváme 3 druhy lebek:
- amfistylní – čelist připojená přímo k neurocraninu,(lebka dosedá přímo na obratel), zároveň horní i spodní připojeny prostřednictvím hyomandibulare (paryby + vymřelí)
- hyostylní – horní čelist připojena pouze prostřednictvím hyomondikulare + svalstva , více méně volně (ryby)
- autostylní – horní čelist srůstá s lebkou celou plochou (nebo jen v několika místech ) – člověk
- končetiny – u suchozemských párové, u vodních i nepárové
- nepárové končetiny vznikly z nepárového ploutevního lemu – postupně se mění na ploutve – hřbetní, ocasní, řitní, podpírány chrupavkou či kostěnými paprsky
Typy ocasních ploutví :
- heterocerkní – ocasní část páteře vstupuje do většího horního laloku
- hypocerkní – ocasní páteř do většího spodního laloku (u vymřelých)
- difycerkní – zevně i zevnitř souměrná (téměř všechny ryby)
- homocerkní – zvenku souměrná, uvnitř nesouměrná
- párové končetiny – teorie – vznikly z párovitých kožních lemů – metapleur ,
poprvé v náznaku u bezlebečných , plně u čelistnatců – ploutev, noha
přední – PLETENEC – původně chrupavka- vznikají další kosti (krkavčí u ptáků)
– VOLNÁ KONČETINA- u vodních prsní ploutev, přetváří se , u savců
výstavba- kost páteřní, loketní, vřetení, záprstní, články prstů,..
zadní – PLETENEC- jednoduchá kost- u ryb, u suchozemských – složená kostěná
pánev
-VOLNÁ KONČETINA- u ryb.., u ostatních – stehenní, lýtková, zánártní,
nátrní
Kruhoůstí – chorda dorsalis – hlavní opora, pouze náznaky obratlů, lebka velmi malá, dominuje žaberní aparát, ploutve nepřítomny jen ploutevní lem
Paryby – chrupavčitá kostra, obratle, zřetelné náznaky žeber, obratle amficelní (jako u ryb), chorda víceméně zachována, zaškrcována, vápenaté (CaCO3) – ztácí pohyblivost, poslední obratel stejný jako předchozí – napojení lebky nepohyblivé, lebka poměrně malá, amfistilní, končetiny – ocesní ploutev heterocerkní, rejnoci dificerkní, náznaky lopatkového a pánevního pásma, ploutve pevně připojeny – fce vztlak ,základní pohyb – ocasní ploutev, ostatní ploutve pouze mírně přitlačí
Ryby – kostra chrupavčitá nebo kostěná, obratle amficelní, počet obratlů různý, chorda – buď dost vyvinutá nebo výrazně redukovaná, žebra – dlouhá, nejsou spojena – není hrudní kost, lebka- hyostilní – z velkého množství dermálních (plochých) kostí , ploutve – vyztužené paprsky – pohyblivé – kormidlují, velký význam, ocasní je základní
Obojživelníci – páteř členěna – krční, trupová, bederní, ocasní, obratle vytlačují chordu, nejprimitivnější – amficelní obratle, bezocasí – procelní obratle, ocasatí – opistocelní obratle, žebra krátká, většinou soustředěna v trupové oblasti, lebka – jednoduchá, velké očnicové oblouky, končetiny – nohy, neliší se nějak moc ( pouze např. počtem prstů)
Plazi – obratle procelní, 1. a 2. krční obratel- nosič a čepovec – možnost otáčení hlavy, žebra – některá připojena k hrudní kosti, lebka – typická pro jednotlivé skupiny, končetiny – typické suchozemské
Ptáci – obratle heterocelní, žebra plochá, hrudní kost nápadně velká – upíná se k ní létací soustava, lebka – čelisti se přeměňují v zobák – žádné zuby, přední končetiny – křídla, pneumatizace kostí – duté, vybíhají plicní vaky
Savci – platicelní obratle, žebra plochá, většinou narostlá na hrudní kost, lebka – typická pro jednotlivé skupiny, končetiny – typický suchozemský život
FYLOGENEZE POHYBOVÉ SOUSTAVY
FUNKCE – pohyb (jeden ze základních životních projevů). Rozdíl mezi rostlinami –
-heterotrofní výživa – aktivní vyhledávání potravy
-reflexní reagování na změnu vnějších podmínek, únik z nepříznivých podmínek
-únik před nebezpečím
-vyhledávání sexuálního partnera
- u mnohobuněčných organismů je pohyb zajišťován svaly, některé pomocí obrveného epitelu
PÚVOD- ektodermální původ- epitel, mezodermální původ- svaly
TYPY: Pasivní – např. cysty prvoků , pelagičtí živočichové
Aktivní – 3 základní formy
- Améboidní- měňavkovitý, vratná přeměna sólu v gel a následné smrštění gélu –
přelévání plasmy – panožky (pseudopodia), kořenonožci, někteří bičíkovci, u
mnohobuněčných některé buňky (např. bílé krvinky, amébocyty – houby)
- Pomocí brv a bičíků – stejná stavba, liší se počtem a velikostí, typické pro prvoky, ale téměř všichni živočichové mají bičíkaté spermie , řasinkový epitel –larvy ploštěnek, pásnic, u vířníků- v průdušnici, ve sliznici tenkého střeva, ve vejcovodech
- Svalový – hladká nebo příčně pruhovaná svalovina, podstatou je stah vlákének – myofibril, (aktin a myosin), i u buněk s améboidní formou pohydu ,
Myosin – nejčasější bílkovina v lidském těle, dokáže štěpit ATP, únava- způsobena kyselinou mléčnou
Původně – hladká svalovina
FORMY POHYBU: jednotná definice neexistuje (přizpůsobeno různým typům)
- pohyb na pevném podkladu – a) plazení – ploštěnky, hlísti, hadi
- b) pomocí článkovaných končetin
- c) dočasné upevnění k podkladu – přísavky, pijavice,
- (tasemnice), ostnokožci
- plavání- a) pomocí ploutví – ryby
- b) kožovitý lem – kruhoústí (mihule)
- c) pomocí upravených končetin – členovci (potápník), tuleň, ptácí (blány)
- d) reaktivní pohyb – medůza, hlavonožci
3) létání (aktivní, pasivní) – a) kožní záhyby – letuchy, dráčci (pasivně),
netopýři (aktivně)
- b) křídla – hmyzí, ptačí – příčně pruhovaná svalovina
- Prvoci – améboidní pohyb, bičíky, brvy, pasivní unášení
- Houby- přisedlé organismy – svalové buňky nejsou, porocyty– jiný mechanismus, pohyblivé jsou pouze larvy (stádově pohyblivé) – řasinkový epitel
- Žahavci – svalový epitel- přeměnou pokožkových buněk, medůzy – reaktivní pohyb – dokonalejší, polyp – pomocí nožního terče- pomalu, pomocí hvězdic
- Ploštěnci – podkožní svalový vak – z okružních, podélných a šikmých svalů, hladká svalovina ( u nižších ovládána vůlí)
- Hlísti – pokožní svalový vak, u hlístic nesouvislý – 4 podélné pruhy
- Měkkýši – svalnatá noha (hladká svalovina), na pevném podkladu, ve vodě (sliz, přerývají písek), nebo přisedlý způsob života (slávky) – kde je příboj – obléváni zbytky organických částiček, mohou se přeměnit v chapadla (hlavonožci) nebo ve svalnatou nálevku umožňující reaktivní pohyb
- Kroužkovci –podkožní vak svalový- hlavní sval – vnější okružní svalovina, vnitřní podélná svalovina, parapodia – náznaky svalových vláken, členění – svalový vak vybíhá do parapodií – určitá pohyblivost – štětiny
- Členovci – mnohem pohyblivější – aktivní vyhledávání kořisti, příčně pruhovaná svalovina – členěna na jednotlivé svaly , vlastní pohyb zabezpečený článkovanými končetinami – silná kutikulární vrstva + blanky –články kloubně spojeny , dvojice svalů působí proti sobě, svaly upnuty na kostru uvnitř , počet končetin – původně co článek to pár, postupně redukce a přeměna (ústní ústrojí, tykadla)
KŘÍDLO-původně 3 páry, vychlípenina z článku (nesouvisí s končetinami), nyní jen 2nebo 1 pár, postupně redukce,dobrý způsob, ale je potřeba moc energie
- Ostnokožci – využívají ambulakrální nožky, velmi pomalý pohyb, hvězdice – rychlejší (dravci)
- Pláštěnci– většinou přisedlí,dochází k redukci svaloviny, okružní, podélné svalstva , vršenky se pohybují, ale spíš pasivně- petogciky, svalovina jen v oblasti ocásku , larvy jsou pohyblivé – řesinkový epitel
- Bezlebeční – kolem celého těla 2 souvislé vrstvy svaloviny- 2 boční lemy – segmentovaná svalovina do tvaru V, segment- myomera, schopnost stáhnout pouze jeden segment, hadovitý pohyb
- Obratlovci –
3 základní typy svaloviny podle původu : somatická, viscerální, kožní
- somatická – příčně pruhované svalstvo zajišťuje pohyb, členěna na segmenty (myomery) , u vodních tvoří mohutný boční sval – u ryb podélně rozdělen vazivovou blánou na hřbetní a břišní část, postupem fylogeneze se rozpadá břišní sval na větší množství samostatných svalů , které se upínají na žebra, obratle a na pásma končetin ,u obojživelníků je více svalů, u suchozemských živočichů se rozvíjí svalstvo volných končetin! , pracující na základě antagonistických svalů (protichůdných)- jednu končetinu v kloubu ohýbá OHYBAČ-FLEXOR a rovná NATAHOVAČ- EXTENSOR, doplněny dalšími typy – kroutivý pohyb – KRUTIČE- ROTATORY,
podle tvaru rozlišujeme svaly : vřetenovité, kruhovité svěrače (sfinktery)- uzavírání
různých trubic, ploché
- viscerální –hladká svalovina, vytváří útrobní orgány, příčně pruhovaná svalovina
žeberní + žvýkací svaly, u suchozemských ještě svalstvo krku a mimické svaly
- c) kožní – je škárového původu, tvořena drobnými svaly (vzpřimovače chlupů),
zatřepe svalem na prvním místě, pohyb kůže v jednom místě (u koně)
Kruhoústí – boční sval, neupíná se přímo na kostru, nemají končetiny , hadovitý pohyb, pohyb zajišťuje kožovitý lem
Paryby – boční sval, upíná se na obratle, pohyb – pomocí ocasní ploutve (heterocerkní), vytvářejí se i další typy ploutví – pouze výšková kormidla
Ryby – mohutný boční sval, W- špičky směřují k ocasu, mezisvalové kůstky (osifikace vaziva mezi svaly), svalstvo končetin na různém stupni vývoje, pohyb pomocí ocasní ploutve a prsní ploutve-zpomalovat, zrychlovat, zastavit pohyb – reakce je lepší
Obojživelníci – ocasatí- boční sval, bohatě vyvinuto svalstvo končetin, stavebně končetiny téměř totožné s ostatními suchozemskými živočichy
Plazi-výrazně rychlejší než obojživelníci, zdokonalení svalstva, svalstvo zpevnilo páteř, svaly krku a končetin a rozvíjí se svalstvo břišního listu, mezižeberní svaly- viscerální (poprvé) umožňují hadovitý pohyb (typický) a také umožňují dýchací pohyby
Ptáci – uspořádáni pro rychlý přesun ve vzduchu, zesílení prsního svalstva, pneumatizace kostí, na hřebenu hrudní kosti (a na pažní) je upevněno létací svalstvo, podklíčkový sval antagonista prsního svalu, u mnohých slušný rozvoj zadních končetin – hrabaví, soustava šlach –umožňuje automatické přichycení k větvi, když chce letět, tak se pustí
Savci– žádné velké odchylky – zdokonalení, krční, hřbetní, břišní svaly, rozvoj mimického svalstva – komunikace, kožní svalstvo
FYLOGENEZE DÝCHACÍ SOUSTAVY
- většina živočichů využívá kyslík ke štěpení glukózy (uvolňuje se větší množství energie než bez přístupu kyslíku)
- někteří živočichové nepotřebují kyslík – anaerobní dýchání , glycidy jsou štěpeny na mastné kyseliny a oxid uhličitý,mastné kyseliny ukrývají velké množství energie ve svých vazbách, která je však bez kyslíku nevyužitelná. Pouze živočichové, kteří mají ve svém okolí nadbytek živin, živočichové žijící v zahnívajících organických látkách, nebo v tělních dutinách (parazité) (anaerobionti)
- aerobionti – aerobní živočichové, štěpí glukózu na oxid uhličitý a vodu, uvolňuje se velké množství energie – asi 16* víc než při anaerobním rozkladu, při nedostatku kyslíku mohou někdy dočasně přejít k anaerobnímu dýchání – někteří kroužkovci a ryby
zdroje O2- voda (původní)
– vzduch (odvozený)
- VODA- kyslík rozpuštěný – z vodních rostlin
– ze vzduchu (příboj)
- Teplota při 15°C je ve vodě obsah kyslíku 0,072% a CO2 -0.03%
- Souvisí s výší teploty, největší biomasa – arktická moře, slaná voda je na kyslík chudší
- Kvalitu vody snižují hnilobné procesy (přemnožení sinic,- zvýšení obsahu NO2)
- VZDUCH –21,5% O2 -poměrně stálé, 0,04% CO2
- ZPÚSOBY DÝCHÁNÍ:
Celým povrchem těla- na principu difůze osmózy=kožní dýchání, velice pomalý způsob – málo výkonný – pouze u menších živočichů (houby, ploštěnky, kroužkovci)
Kyslík přijímán způsoby : přímá difůze – ke všem buňkám
předání kyslíku se děje pomocí tělních sekretů
- kožní dýchání (doplňkové) – dýchání ryby
- obojživelníků (+ přídatné orgány)
- u větších živočichů potřeba dalších změn
- ZVÝŠENÍ INTENZITY:
- Zvětšením dýchacího povrchu a propojení s cévní soustavou
- Žábra–vychlípeniny volně v prostoru nebo v dutinách, hecotidlí –volně do prostoru,
ostatní volné dutiny
tvořeny útvary s velmi tenkou povrchovou vrstvou buněk (respirační epitel),
buňky jsou buď řasinkové, nebo bez úprav
útvary – keříčkovité, lupenité, hřebenité, stromečkové
často uzavřena v žaberním koši – souvisí s hrtanem
- b) Plíce– dýchací prostor obrácen dovnitř, typické pro suchozemské živočichy jako
vychlípenina hltanu ( někdy můžeme najít už v jícnu) ,původně jednoduché vaky – pak
krabacení, plicní vaky se postupně člení, jsou vystlány dýchacím epitelem a udržovány
stále vlhké (buňky)
- Zrychlení přívodu kyslíku ke tkáním
- Vzdušnice (tracheje)- trubičky vystlané dýchacím epitelem (tracheální epitel), jsou vyztuženy šroubovitě stočenými chitinózními pásky, jednotlivé výběžky vzdušnic dosahují až k jednotlivým skupinám buněk (stonožky, mnohonožky, pavouci, hmyz)
- Tělními tekutinami– pohyb v oběhových soustavách
Vnější dýchání- výměna plynů mezi vzduchem a tělními tekutinami
Vnitřní dýchání- výměna plynů mezi tělními tekutinami a jednotlivými buňkami
Možnost regulovat množství tekutin v jednotlivých orgánech, kyslík rozpuštěn buď přímo v tekutině nebo chemicky vázán v krevních barvivech (hemoglobin)
- Ventilační dýchání – pohyby
- u hmyzu – prostřednictvím pumpování zadečku , otevírání/ zavírání stigmat
stigmata– otvůrky pro vzdušnice na povrchu těla
- u ryb – otvírání a zavírání střelí
- u suchozemských – pomocí dýchacích svalů (mezižeberní + bránice)
Prvoci, houby, žahavci, ploštěnci hlísti
- dýchání celým povrchem těla, žádné specializované orgány, někteří rozkládají organické látky anaerobně
Měkkýši – původně žábra – peříčkovitá, keříčkovitá prostoupená hustou sítí vlásečnic, nachází se v tzv. plášťové dutině, počet proměnlivý – jeden z určitých znaků, rozdělují se také podle umístění – před srdcem (předžábří) a za srdcem (zažábří), plicní vaky – útvar, vzniklý zakrněním žaber , dýchací epitel se rozložil do plochy v plášťové dutině
Kroužkovci – máloštětinatí – celým povrchem těla, mořští mnohoštětinatci – žábrami, umístěnými nad panožkami, opaskovci- celý povrch těla
Členovci– celým povrchem těla, vodní – pomocí žaber (rozmanitý tvar), většinou v blízkosti končetin (víří vodu), nebo v krunýři (chráněny, např. u raka), suchozemští – plicní vaky (pavoukovci) nebo vzdušnice (hmyz), larvy vodního hmyzu – kombinace vzdušnic a žaber – tracheální žábra (lupínky prostoupeny vzdušnicemi)
Ostrnokožci – ambulaklární soustava , ale také vodní plíce (u sumýšů)– propojeny s řitním otvorem, tudy se pumpuje voda a čerpá se z ní kyslík (pomocný zdroj kyslíku)
Pláštěnci, bezlebeční– pomocí žaber – vznikají přeměnou jedné části trávicí soustavy, poprvé se objevuje žaberní koš – – čerpají živiny, které pak tráví , voda je pod tlakem vytláčena ven z těla – odčerpává se z ní kyslík, souvislosti s proděravělým hltanem
Platí pro všechny mořské obratlovce
Obratlovci
Vodní obratlovci -Kruhoústí, paryby, ryby
- dýchání pomocí žaber – proděravělý hltan, vstřebávání kyslíku prostřednictvím žaberních lupínků – bohatě prostoupeny vlásečnicemi
- Kruhoústí– žaberní lupínky ve specializovaných kulovitých váčcích ústí na povrch 7 páry žaberních štěrbin (nejčastěji), jsou podpořeny žaberními oblouky, nejsou však přirostlé , výrůstky, jež zabraňují vstupu potravy do dýchací soustavy
- Paryby– žaberní lupínky podepřeny žaberními oblouka (bez řas), narůstají celou plochou, proděravělý hltan, na povrch ústí dýchací aparát nejčastěji 5 páry žaberních otvorů (i 6-7, výjimečně 4 ), u chimér otvory překryty blanitým víčkem
- Ryby– žábra, jeden otvor, vytvořený překrytím skřelovou kostí, 4 páry žaberních oblouků, na které svou bází přirůstají žaberní lupínky
- Několik přídatných typů dýchání :
- a) střevní – prostřednictvím konečníku (protkán vlásečnicemi)
- b) plynové měchýře – fce dýchací zaniká – hydrostatický orgán
- c) plicní vaky – vychlípenina hltanu – předchůdci plic, mohou dýchat vzdušný
- kyslík za sucha (lezci, bahníci)
Suchozemští obratlovci:
PLÍCE- začaly se vatvářet plíce (vychlípeniny hltanu), původně jednoduchý vak, postupně se dělil na pravou a levou plíci, náročností na kyslík- vytvoření složitější vnitřní struktury
Obojživelníci– v larválním stádiu 3 páry žaber – vnější postupně překryta pojivovou řasou, u některých druhů zůstává toto uspořádání i v dospělosti, u ostatních se zakládají plíce už v larvovém stádiu, plíce- jednoduchý vak se dělí na 2 části – stěny protkány vlásečnicemi, -umožňují přenos kyslíku do oběhové soustavy, nemají hrudní koš, vzduch polykají, velký význam má kožní dýchání, hlasivkové vazy – rezonanční bubínky, významné vydávání zvuků přilákání partnera, okraj teritoria, komunikace
Plazi – vývoj směřuje k vytvoření složitější vnitřní struktury – alveolární plíce (plicní váčky, sklípky) – zvětšuje se respirační plocha, uvnitř plic je stálá vlhkost (vyschnutí plic zvyšuje riziko infekce), hadi –většinou zaniká levá plíce, většina má hrudní koš- dýchací pohyby, hlasové projevy – syčení – vyrážení vzduchu
Ptáci- u plazů, poměrně malé plíce, obrovská spotřeba kyslíku – trubicovité plíce – z praného laloku vybíhají trubičky vedoucí do všech tělních dutin, kostí –nadlehčují,
dvojí dýchání –intenzivněji se odebírá kyslík, vzduch prochází plicemi dvakrát
hlasivkové vazivo vytvořeno- používáno ke komunikaci, lákání partnera, teritorium,…
Savci – alveolární plíce – vylepšení pravé plíce, průdušnice, průdušky, průdušinky, hlasivky-dorozumívání