• soubory buněk stejného tvaru a funkce
• v nejjednodušším případě – pouze 1 typ buněk, vytvoří tzv. základní tkáň (epitely, svalové tkáně), nebo je tkáň tvořena buňkami několika odlišných typů (nervové),a pak se rozlišují buňky hlavní a pomocné

 

• tkáňové buňky:

1. FIXNÍ (pevné) BUŇKY– zaujímají stálé místo, větší či menší mezibuněčné prostory vyplňuje tkáňový mok (zprostředkovává látkovou výměnu mezi tělními tekutinami a tkáněmi) nebo mezibuněčná hmota (vzniká činností buněk)

 

Propojení tkáňových buněk:

1)INTERDIGITACE- prstovité výběžky, propojení – buňky lépe přiléhají

2)DESMOZOMY- knoflíkovité útvary, tvořeny jemnými plazmatickými vlákénky, které se do něj sbíhají a jinak navazují na cytoskelet

3)prostřednictvím MEZIBUNĚČNÝCH TMELÚ

4)TERMINÁLNÍ UZÁVĚRY-podobné desmozomům, sbíhají se u vlákénka

 

1. B) VOLNÉ – TROFICKÉ BUŇKY- musí se pohybovat v tekutinách- pasivní nebo i aktivní pohyb

Mezibuněčné hmoty– produkovány samotnými buňkamia)vyplňují prostoryb)zpevňují

Amorfní– tekuté, polotekuté pevné látky, obvykle tvořeny org. látkami, někdy prostoupeny i anorganickými, především jsou to glukózoaminoglykany

Fibrilární– vlákna skleroproteinů, nejčastěji kolagenní – tvořeny bílkovinným kolagenem, poměrně ohebná vlákna, snesou tlak a)Elastická– bílkovinný elastin, ohebná vlákna, výrazně delší a tečí, vrací se do původní polohy  b) retikulární- bílkovinný retikulin- vlákna podobná kolagenním, bývají propletena

 

TKÁNĚ- Krycí (epitelová), pojivová, svalová, nervová

 

EPITELY

 – tkáně rozprostřené do plochy, tvořeny 1 nebo více vrstvami buněk obvykle stejného tvaru, seřazených plošně vedle sebe

• Mezibuněčné hmoty- téměř chybí ( buňky k sobě musí těsně přiléhat), maximálně na spodní straně vláknité mezibuněčné hmoty- bazální membrána

 

• Dělení podle počtu vrstev:

a)Jednovrstevné– jádra buněk jsou v jedné rovině

b)Víceřadé– 1 vrstva buněk, jádra v různých rovinách

c)Vícevrstevnaté– např. epitely obratlovců

d)Přechodné– tvořeny přechodným počtem vrstev buněk, např. epitel moč. Měchýře

 

• Dělení podle tvaru buněk:

a)Kubické– krychlovitý tvar, např. ve vývodech žláz

b)Cylindrické- válcovitý tvar

c)Dlaždicovité

 

• Dělení podle polárního rozlišení:

a)Bičíkaté      -mohou vířit, stahovat proud vody, mohou být pohyblivé i nepohyblivé

b)Řasinkové  -např. límečkové, protonefridia, mikroklky

c)Kutikulární – na povrch vylučují vrstvu kutikuly (chitinová, rohovinová) , obsahují

pigmenty

1. d) Nahé– bez povrchových struktur

 

• Dělení podle funkce:

1. Krycí – na povrchu, chrání organismus před různými vlivy (např. pokožka)
2. Výstelkové– podobná fce jako krycí – výstelky všech dutin uvnitř těla (sliznice)
3. Epitely žlázové– speciálně upraveny , velké buňky hruškovitého tvaru, obsahují speciální látky- sekrety

3 základní typy sekrece : merokrinní – sekrety odváděny spec. kanálky- sekrece plynulé nebo v intervalech ( potní žlázy)

apokrinní– sekret se shromažďuje na jednom póli buňky, odstraňuje se i s výměšky ( mléčné žlázy)

holokrynní– sekret se hromadí v celé buňce,, naplněná buňka je vypuzena z epitelu a rozpadnutím uvolňuje sekret do okolí

žlázy – vznikají shlukováním žlázových buněk, rozeznáváme: alveolární, tubulární, tubuloalveolární

exokrynní- (s vnější sekrecí, na povrch epitelu)

endokrynní- (s vnitřní sekrecí. Do krevního oběhu

1. Resorpční- různá fce (dých,..),vylučovací soustava
2. Zárodečné– vyživují vyvíjející se zárodečné buňky
3. Smyslové– schopny přijímat podráždění z okolí, např. u ploštice

 

POJIVOVÁ TKÁŇ

A)OPORNÁ TKÁŇ – každá tkáň je tvořena fixními buňkami a mezibuněčnými hmotami

• Fixní buňka – často se složitými výběžky tvořícími hustou síť
• Mezibuněčné hmoty – amorfní (mukopolysacharidy – polotekuté), k. hyalurová, k.chondroitinsírová, bílkoviny, někdy minerální látky
• Fibrilární hmoty- vláknité- kolagen, elastin, retikulin
• Mezoglea- oporná tkáň láčkovců a hub, nejpůvodn. pojiva ( z fylog. Hlediska), polotekuté povahy, v ní umístěny různé typy buněk- nediferencované archeocyty, z nich např. spongoblasty, skleroblasty

 

Zárodečný mezenchym – mezoblastového původu ( 3. Zárodečný list), setkáváme se v zárodcích, výjmečně u některých dospělých živočichů – tělní parenchym ( ploštěnci)

Později se diferencují další typy pojiv a u některých případně i hladká svalovina

Fixní buňka- hvězdicovitého tvaru, propojují se v hustou síť, mezi nimi polotekutá mezibuněčná hmota, fibrilární hmoty pouze výjmečně

 

Vazivo– všude tam, kde je zatížení v tahu nebo tlakem

Fixní buňky- mnohostěny = fibrocyty , mezibuň. hmoty- amorfní, různé typy fibrilárních hmot, určují, o jaký typ vaziva se bude jednat

1. vazivo plsťovité– drobné fixní buňky, mezi nimi spleť kolagenních vláken, málo elastických, schopna zatížení v tlaku (škára, stěny některých cév, obaly orgánů)
2. provazcovité – fixní buňky uspořádány do sloupců, mezi nimi propletena kolagenní vlákna, minimálně elastické, odolné v tahu ( šlachy, svalová pouzdra)
3. elastické – podobné jako provazcovité, ale převaha elastických vláken, důležitá je elasticita (hlasivky, spojují obratle, stěny některých velkých cév)

 

 Chrupavka– typická- pružná, odolává tlaku

– fixní buňky – chondrocyty– oválný tvar, izolované izogenní skupiny– vznikají dělením

• mezibuněčná hmota- chondrin– hl. složka kys. chondroitinsírová, fibrilární hmoty v menším množství
• do chrupavky nikdy nevnikají cévy a nervy
• na povrchu se nachází vazivová blána = ochrustavice, jejímiž funkcemi je výživa chrupavky a růst chrupavky

–     do nitra chrupavky cévy nevstupují, živiny se k chondrocytům dostávají difůzí

• růst chrupavky : APOZICÍ – přeměna ochrustavice- především starší chrupavky

INTUSUSCEPCÍ-vytváření nových izogenních skupin, které pak

vylučují novou mezibuněčnou hmotu

• základní typy:

–    hyalinní – namodralá, průsvitná, ontobeneticky a fylogeneticky chrupavka původní- vyvíjí se  z ní další  typy      chrupavek a kostní tkáň  , fibrilární hmota- především kolagenní vlákna (plži, hlavonožci- po celý život, také červi a mnohoštětinatí),

u paryb a některých ryb tvoří skelet

u vyšších obratlovců- přechodná oporná tkáň- později nahrazovaná kostí

u člověka- hrtanové chrupavky, koncové pružné části žeber, nosní přepážka a některé kloubní plošky

• pružná (elastická)- méně průsvitná, nažloutlá, pružná, vysoký obsah elastických vláken, u savců- ušní boltce, stěny velkých cév, hrtanová záklopka
• vláknitá (kolagenní) – neprůsvitná, bílá, vzdoruje tlaku i tahu, spojuje vlastnosti chrupavky i vaziva, u člověka vytváří meziobratlové ploténky, čéška a některé kloubní plošky

Kostní tkáň- oporné pletivo, tvoří kostru obratlovců

• fixní buňky- osteocyty– oválné s cytoplazmatickými výběžky – ve zralých kostech zanikají- zůstávají drobné kanálky na přesun živin
• mezibuň. hmoty- amorfní, tvořené oseinem– skládá se z kolagenu a kys. chondroitinsírové a také z minerálních látek (CaCO3, Ca3 (PO4)2 , menší množství CaF2 , Mg3(PO4)2, fibrilární hmoty chybí
• houbovitá (spongiózní)- z trámečků kompaktní kosti, které se kříží a větví, na některých místech přechází v trny – spiculy – porézní kost, mezi trámečky červená kostní dřeň – morek – retikulární vlákna + tukové a+ buňky ze kterých se diferencují  červené krvinky –erytrocyty, granulocyty a trombocyty

tvoří výplně kloubových hlavic, výplně krátkých plochých kostí

–     pevná ( kompaktní) – osteocyty i mezibuněčné hmoty jsou vrstevnatě uspořádány – lamely : a) povrchové 8-16 soustředných vrstev, vytváří hawersovy lamely, uvnitř vzniká tzv. hawersův kanálek – probíhají souběžně s podélnou osou kosti

1. b) vmezeřené – vyplňují prostory mezi válci hawersových lamel, komplex lamel soustředěný kolem jednoho hawersova kanálku = osteon

-kostí prostupují  i příčné kanálky – Volkmanovy a spojovací kanálky

-na povrchu kosti)- okostice (periost )., kterou prochází nervy i cévy. Cévy pak pronikají soustavou kanálků do nitra kosti

tvoří úseky dlouhých kostí mezi kloubními hlavicemi (tzv. diafýzy)

• růst kosti:

–     a) do délky –Osifikace – kostnatění začíná tím, že  do nitra chrupavky pronikají cévy

začíná ve středu a v kloubních hlavicích, chondrocyty se mění  v osteocyty,

růst pokračuje jen v oblasti  růstové chrupavky   – do délky

–   b) do šířky- přeměnou fibrocytů okostice vznikají  osteocyty – kost roste do šířky , kosti ploché vznikají přeměnou vaziv na chrupavku a dále na kost

–    c) kosti ploché – (lebka…)- vznik přeměnou vaziva na chrupavku a poté na kost

 

 

• Zubní tkáň – vzniká z mezodermu (krev , rozmnožování)a ektodermu (sklovina), endoderm- hlavně trávicí soustava
• epitel se vchlipuje pod povrch čelisti a vznikají pohárkovité útvary, do nichž vnikají cévy, nervy – vzniká základ zubu, který později proráží ven, člověka 2 řady  útvarů – vzniká mezenchym- základ

Stavba – na povrchu sklovina- hl. složka CaF2 , nejtvrdší tkáň v těle

pod ní jsou odntoblasty –fixní buňky vylučují zubovinu – dentin (pojivo,  mezodermální

původ)

uvnitř zubu dutina- výživa- cévy, nervy, uchycení zubu v kosti zajištěno   tzv. cementem-

tmelem–přeměněná vláknitá zubní tkáň, mezi cementem a kostní tkání čelisti je vazivová

blána ozubice

 

A)VOLNÁ POJIVA

• trofická = tělní tekutiny (trofos = výživa)
• původ- mezodermální, vzniká přeměnou fixních pojiv
• Funkce –přívod živin a odvod odpadových látek
• Přenášení dýchacích plynů
• Rozvádí se hormony
• Obranyschopnost
• Udržování tělní teploty
• Krev – tkáňový mok- míza
• U nižších obratlovců- tkáňový mok – buňky vyloučí tekutinu, míza se nevyskytuje samostatně
• Krvemíza –hmyz, hydrolymfa – mísí se voda s lymfou (např. ostnokožci)

 

 

SVALOVÁ TKÁŇ       viz. člověk

• vše se vyskytuje u člověka, kromě svalového epitelu , ten není u obratlovců mimo

některé žlázy a svalstvo duhovky – viz. zornicový efekt

• svalová tkáň je tvořena svalovými buňkami (myocyty), z nichž jsou vytvořena stažitelná vlákna- myofibrily. Stažitelné buňky vznikají již u hub, u láčkovců je vytvořen svalový epitel
• svalová vlákno (syncitium)– útvar,který vzniká z cytoplazmatických membrán, aktin, myosin – po dodání energie (Ca+) se zasouvají do sebe
• hladká svalová tkáň– složená z protáhlých, většinou vřetenovitých hladkých svalových buněk s jedním jádrem, u bezobratlých tvoří útrobní a pohybovou svalovinu, u obratlovců je omezena na vnitřní orgány (stěny střeva, cév,..)
• příčně pruhovaná svalovina – její stavební jednotkou je mnohojaderné svalové vlákno, někdy značně dlouhé. Je součástí pohybového aparátu obratlovců (kosterní svaly) i některých skupin bezobratlých (žahavců, mekkýšů, kroužkovců), u členovců je jediným typem svaloviny
• srdeční svalová tkáň – typická pro srdce obratlovců, svalová vlákna jsou složena z jednojaderných úseků, mezi nimiž jsou příčné schodovité přepážky (interkalární disky)

 

NERVOVÁ TKÁŇ

-typická nehomogenní tkáň- vedle vlastních neuronů jsou v ní i gliové buňky (fce – ochranná, oporná, výživná)

– nervová buňka – tělo+ výběžky (krátké- dendrity, 1 dlouhý- axon)

–dendridy-příjem, axon-odvádí vzruch

• výběžky mohou být nahé, nebo obalené myelinovou pochvou (schwamanovy buňky-vylučují tukovou vrstvu), v níž jsou ranvierovy zářezy, myelinová vrstva –izoluje, urychluje vedení vzruchu
• gliové buňky-asi 5 typů (fce- mechanická ochrana, podporují výživu neuronů)
• podle typu spojení rozeznáváme:

a)aferentní (senzitivní) neurony, spojené výběžky s receptory

b)eferentní (motorické) neurony, spojené s buňkami výkonných orgánů

c)interneurony, které jsou spojeny s jinými neurony

• kontakt mezi neurony je zprostředkován synapsemi

 

 

               PROMORFOLOGIE

-sledování symetrie těl

-rovina souměrnosti- obvykle aspoň jedna

-osa souměrnosti-těžce u člověka

-střed souměrnosti

-z hlediska souměrnosti můžeme organismy rozdělit do 3 skupin

• KULOVITÁ (sférická ) souměrnost – zřídka, např.cysty prvoků, někteří mřížovci
• PAPRSČITÁ (radiální) souměrnost – můžeme vést několik rovin souměrnosti – hlavní osa+ osy vedlejší (např. ostnokožci, žahavci)

Tělo- pól vegetativní s ústy, pól animální (aborální) – přichycení se k podkladu +shr. Smyslových buněk

• DVOUPAPRSČITÁ (biradiální) souměrnost – lze vést 2 hlavní roviny souměrnosti, protínají se v pravém úhlu, pouze u některých žebernatek
• DVOUSTRANNÁ (bilaterální) souměrnost – nejčastěji poze 1 rovina souměrnosti

– vznikla proto, že na 1 pólu se začaly seskupovat smyslové a nervové buňky =)mozek, v souvislosti s tím cefalizace– vytvořila se hlava

– tělo: hlavový (kraniální, cefalický) oddíl, ocasní( tělní, zadní, kaudální ) oddíl

– tělo často členěno na  opakované články- segmenty, kolmé na podélnou osu, pokud jsou

všechny stejné-homonomní, nestejné-  hteronomní

-uspořádání těla na jednotlivé články –metamerní (jednotlivé články=metamery)

 

 

ANATOMICKÉ NÁZVOSLOVÍ

Termíny určující polohu útvarů na trupu:

mediální – shodné se slovem souměrnost P a L strama

sagitální – rovnoběžné s rovinou mediální

transversální – svisle orientované, probíhá kolmo na mediální rovinu

horizontální – rovnoběžné s podélnou osou těla, kolmé na mediální rovinu

 

Směry:

Kraniální- směr k hlavě

Kaudální – směr k ocasu

Dorsální – směr k hřbetu

Ventrální – směr k břichu

Laterální – s útvary, které se nacházejí v transversální/horizontální rovině

Mediální – opak laterálního

 

Termíny užívané k orientaci na končetinách

Proximalis – část blíže tělu

Distális – dále od těla

Medialis – směr k palcové straně

Lateralis – směr k malíkové straně

Dorsalis – směr k hřbetní straně

Palmaris – směr k dlaňové části

Plantaris – pro chodidla

 

                   ORGANOLOGIE

 

ORGÁNY – tvarově a funkčně odlišené části těla, tvar je přizpůsoben k určité funkci

• na stavbě se podílí velké množství různých buněk, každý orgán je tvořen hlavní tkání (srdeční svalovina) + vedlejšími tkáněmi, které mají doplňkovou funkci ( výstelka), vylepšují fci tkáně hlavní, jednotlivé orgány vznikají během zárodečného vývoje a z určitého zárodečného listu
• rozlišujeme původ: ektodermální, endodermální, mezodermální

 

regenerace– schopnost hlavně níže postavených živočichů

 

orgány a) párové – homotypické ( oči, uši )

1. b) opakující se – homodynamické (obratle, články kroužk )
2. c) homologické – mají stejný ontologický i fyziologický vývoj ( prsní ploutve, přední

končetiny savců, křídla ptáků), mohou se mírně lišit ve funkci

1. d) analogické – končetiny hmyzu- končetiny obratlovců

oboje slouží ke stejné fci, ale mají  jiný původ a jinou stavbu

1. e) rudimentální – orgány, které měly určitou fci u nižších živočichů, ale svou fci

ztratily, přesto jsou zachovány ( slepé střevo – u přežvýkavců rozklad celulózy)

 

orgánové soustavy :

• 1) KRYCÍ , OPORNÁ A POHYBOVÁ orgánová soustava
• krycí s. – pokožka, škára, kožní deriváty
• oporná s.- kosti, chrupavky, vápenité + chitinové útvary
• pohybová s. – svaly + šlachy

 

2) org. soustavy PŘEMĚNY A VÝ MĚNY LÁTEK A ENERGIÍ

trávicí s. – části trávicí soustavy + žlázy související s TS

dýchací s. – žábra, plíce, vzdušnice+ přídatné cesty

oběhová s. – tepny, srdce, žíly, mízní cévy

vylučovací s. – ledviny

 

 

3) DRÁŽDIVÁ A REGULAČNÍ org. soustava

nervová – mozek, nervy

smyslová – upravené smyslové orgány- zrak, chuť, hmat, sluch

žlázy s vnitřní sekrecí – podvěsek mozkový, nadledvinky

 

4)ROZMNOŽOVACÍ

rozmnožovací soustava – pohlavní žlázy, pohlavní vývody, kopulační orgány

 

 

fylogeneze – vývoj orgánů v závislosti na čase

ontogeneze – vývoj jedince od vzniku po zánik

 

FYLOGENEZE KRYCÍ SOUSTAVY

 

 

• u nižších organismů se funkce krycí, oporná a pohybová překrývají

funkce a) ochrana před poškozením

1. b) ochrana před velkým pronikáním tekutin
2. c) ochrana před mikroorganismy
3. d) ovlivňuje dýchání
4. e) slouží k termoregulaci

 

 

• Bezobratlí – jednovrstevná pokožka ( epitel), liší se utvářením povrchu – např. řasinkový epitel ( pohyb), může se nad pokožku vylučovat vrstva kutikuly (např. chitin, nebo rohovina- méně často), výrůstky, často bývají napojeny na smyslovou soustavu ( nebo  podobné buňky přeměněny k jiným fcím), žlázy – jednobuněčné nebo mnohobuněčné, vylučují slizové látky, u některých skupin mohou mít žlázy speciální fci (snovací bradavky členovců, jedové žlázy, pachové,..)

 

• Strunatci – vytváří se kůže – svrchní pokožka (epidermis) + spodní škára (cutis) mnohovrstevná pokožka – (ektodermální původ) snadněji  obnovuje fci po poškození, snadněji se obnovuje (dělí se směrem k povrchu- odlupují se), velice často rohovatí

Škára – (mezodermální původ) vazivo – vlásečnice,nervová + smyslová vlákna, ukládá se podkožní tuk

Deriváty pokožky – vlasy, nehty, jsou vždy z rohoviny, chlupy, kopyta, rohy,    ostny,

šupiny (plazi, savci), peří, povrch krunýře u želv, kožní žlázy , chlupy jsou vnořeny  do

škáry    (cévy, nervy)

Deriváty škáry – podílí se buď vazivo nebo kost ( příp. chrupavka) , šupiny ryb a paryb,

krunýř želvy (základ), ostnokožci – škárové destičky, parohy (roh=kostěný základ –dutý

útvar, paroh=plný, tvořené kostí)

 

• Prvoci – povrch těla kryt jednotkovou cytoplazmatickou membránou

Pelikula – pružná blanka na cytoplazmatické membráně, udržuje určitý tvar těla

 

• Houby (polifera) – povrch tvořen zploštělými buňkami, mezi nimiž jsou

Porocyty – buňky ve tvaru dutých válců, otvůrky – ostie – přichází voda, jsou uzavíratelné (regulace), na povrchu obrvený epitel – pohyb, po přisednutí jej ztrácí

 

• Žahavci – povrch kryt jednovrstevnatým bezbarvým epitelem bez brv, tvořen plochými buňkami, schopnost přetvářet se k různým funkcím ( např svalové b., smyslové b., nervové b. žahavé b. knidoblasty – naplněné tekutinou- na základě podráždění- stažení víčka- hrot se nabodne- vstříkne se tekutina)- asi 5 typů žahavých buněk ( liší se velikostí i fcí), korálnatci- vytvořena pevná schránka (opora těla)

 

• Žebernatci– gastrulovci, podobný povrch těla jako žahavci, ale mají lepkavé buňky = colloblasty, kořist se přilepí na chapadla, obrvený epitel umožňuje pohyb

 

 

• Ploštěnci– ploštěnky, motolice, tasemnice – jednovrstevná pokožka ,

ploštěnky- nahá pokožka, v cytoplazmě – tyřinkovité útvary = rhabdity- v případě

ohrožení  se vymršťují mimo tělo a vytvoří slizové pouzdro, v pokožce pigmentové buňky

motolice, tasemnice – různě silná vrstva kutikuly (produkuje pokožka) tvořené rohovinou,

chrání tělo

proti vysychání, rohovitá kutikula – příchytání (háčky a zoubky na kutikule),

 

• Pásnice – něco mezi ploštěnci a hlísty, jednovrstevná pokožka, tvořená obrveným epitelem- velké množství slizových buěk

 

• Hlístice –jednovrstevná pokožka, různě silná vrstva kutikuly

 

• Měkkýši – 3 základní typy epitelu: nahý, řasinkový (volně na těle) a kutikulární epitel (vytváří různé schránky), v pokožce velké množství slizových žláz- slizové látky – zlepšení pohybu

 

• Kroužkovci – jednovrstevná pokožka, kutikula- rohovinová i chitinová

Mnohoštětinatí červi – v moři, opaskovci v zemi-slizové žlázy usnadňující pohyb ,  pijavice – kutikula poměrně silná, růst pomocí svlékání

 

• Členovci – velmi silná vrstva kutikuly- chitinové, prostoupené CaCO3, na povrchu – voskové útvary, svlékání – juvenilní hormon

 

• Ostnokožci, druhoústí – jednovrstevná pokožka, škára- velice tenká vrstva vaziva, přeměnou vaziva vznikají vápenité destičky-opora těla, pedicelaria=klíšťkovité útvary na povrchu, slouží k odstranění zbytků potravy z povrchu těla

 

• Pláštěnci – jednovrstevnatá pokožka – vylučuje rosolovitý plášť, je tvořen tunicinem, škára se nevytváří

 

• Bezlebeční – jednovrstevná pokožka – velké množství hlenových žláz, škára velmi tenká

 

• Obratlovci – povrch těla kryt kůží – mnohovrstevnatá pokožka, dostatečně vytvořená škára
• Kruhoústí – mnohovrstevná pokožka, prostoupena velkým množstvím hlenových žláz

 

• Paryby–základ – plakoidní šupina – podobná zubu, vnitřní stavba (zubovina, dutina s nervem a výrustky), usnadňuje plavání

 

• Ryby – většinou kostěné šupiny , ganoidní – chrupavčité (jeseter), cykloidní a kteroidní (kostěné, mezodermálního původu), velké množství hlenových žláz – zmenšují tření – usnadňují pohyb, šupiny- tenké, částečně se překrývají – chrání i umožňují pohyb v dostatečné míře

 

• Obojživelníci – pokožka nerohovatí!, vylučují slizové látky – trvale vlhký povrch – vláčná pokožka ( také kvůli dýchání), obrana- přeměna slizových žláz na hlenové, jedové žlázky

 

• Plazi , ptáci– dýchací funkce přenesena na plíce- pokožka začala více rohovatět –výrazně- šupiny podloženy kostěnými destičkami (jiný původ než šupiny ryb a paryb – ektoderm), nemají žádné žlázy (až na výjimky), útvary šupin – peří, chlupy, peří = přeměna šupin – lepší tepelná izolace(ektodermální původ)

1. a) prachové-plumae-tvořeno z ostnu a krátkých větviček opatřených paprsky, izolační

funkce,

1. b) obrysové – pennae – dutá část – brk, plná část – větví se na paprsky a háčky , po

celém povrchu těla a na letkách, na ocase jsou rýdovací pera,

nemají žádné kožní žlázy , pouze ptáci žijící ve vodním prostředí mají mazovou žlázu

kostrční (nejdou  ke dnu)

 

• Savci –odpojili se od vývoje plazů , chlup (ektoderm původ)- zanořuje se do kůže, chlupová pochva ke každému chlupu – sval- vzpřimovač chlupu (zima-izolace, obrana) , podsada– kratší, jemnější–izolační funkce, pesíky– delší (např. proti vodě)

Velké množství kožních žláz – potní, mazové, pachové, mléčné (přeměněné potní)

      

 

   FYLOGENEZE OPĚRNÉ SOUSTAVY

 

• FUNKCE – vytváří oporu a ochranu vnitřních orgánů. Uchycení kosterního svalstva, udržuje tvar těla
• (přisedlé organismy-masivní kostra, pohyblivé organismy- méně masivní)

 

• UMÍSTĚNÍ- na povrchu (na pokožce), exoskelet členovci

-uvnitř (pod povrchem) – endoskelet

 

• Původ: exoskelet –ektodermální, endoskelet – mezodermální (chorda- endo)
• Tkáně: mazoglea, kutikulární epitely, buněčná pojiva, různé typy pojiv (vazivo, chrupavka, kost)
• A) vnější – Kořenonožci – CaCO3, křemité schránky, dírkonožci, mřížovci

Obrněnky –pancíře

Nálevníci, bičíkovci – pelikula

• B) vnitřní – axostyl

 

1. Prvoci- na povrchu nebo uvnitř těla schránky z CaSiO3, pancíře u obrvenek                  pelikula = pružná blanka zachovávající tvar, axostyl = pružná tyčinka u bičíkovců udržující tvar

 

2. Houby – vnitřní kostra – rosolovitá hmota mezoglea s buňkami- skleroblasty (Ca, Si jehlice), spongoblasty (spongiová vlákna), spongin – látka podobná rohovině

 

 

3. Žahavci – oporu tvoří mezoglea (polypi, medůzy), vnější kostra (CaCO3, koralin- bílkovina podobná rohovině)- korálovci,    vnitřní kostra – zpevnění vnitřních přepážek- sept , žijí v koloniích (korálové útesy), někdy i chitin

 

4. Žebernatci – vnitřní kostra, netvoří kolonie, pohybliví

 

5. Ploštěnci – žádná kostra, podkožní vak svalový, kutikula u parazitů tvoří kostru

 

6. Hlísti – silná kutikula, tělem probíhají 4 lišty – zpevňují (u hlístic)

 

7. Měkkýši – vnější+vnitřní kostra, různé typy schránek (ochrana i kostra)- vylučují je specializované buňky pláště

3 typy pláště: a) hypostrakum – tenké vrstvičky aragonitu (CaCO3), perleťová

vrstva

1. b) ostrakum – slpoupky aragonitu- nejsilnější, její síla je proměnlivá
2. c) periostrakum – bílkovina (skleroprotein kolchiolin) pigmentovaná

• vrstva

schránky: ulita -u plžů- točená, občas redukce

lastura- u mlžů – 2 části, spojeny výrustkem – zámek nebo jen vazivo-2 svaly

bez schránek – sépiová kost u hlavonožců (pozůstatek vnější kostry) nebo u

loděnek ulita

vnitřní kostra : chrupavka (podjazyková, subraduální) u plžů , vazivo, pojivo, chrupavka

u  hlavonožců (mozkové pouzdro, výztuha ramen)

8. Kroužkovci- silnější kutikula – vnější kostra, chrupavka (výztuže žeber)- vnitřní kostra

 

9. Členovci – chitinózní kutikula- dokonalá vnější kostra, článek je tvořen 4 destičkami , články spojeny intersegmentárními blankami ,(může se zvětšit), hlava- hlavové pouzdro, velice pevné (sklerotiace), v zadečku všechny orgány

 

 

10. Ostnokožci – kostra=škára, vápenité destičky –mohou zůstat volné (u hvězdice) nebo srůstají v krunýř (u ježovek) , svalstvo uchyceno uvnitř destičky

 

11. Pláštěnci – tunicin-polysacharid, který tvoří vnější kostru, chorda dorsalis (endodermální původ), pružný provazec, pouze v lamelárním stádiu, v dospělosti pouze výjmečně (jen u pohyblivých vršenek

 

12. Bezlebeční –chorda dorsalis podél celé osy těla

 

13. Obratlovci – kostra, vytváří se struna hřbetní – pružná tyčinka – základní opora, s rozvojem pohybu- kostra – 2 typy tkání (chrupavka, kost), vazivo- v embryonálním stádiu, někdy i v dospělosti, chrupavka- u zárodků tvoří opornou tkáň, kost – původně oporná tkáň obratlovců

V plné míře je struna hřbetní zachována u bezčelistnatých, u čelistnatců postupně nahrazena chrupavkou nebo kostí – ploténky, které chordu postupně zatlačují  a chorda vápenatí, u ryb je chorda zatlačena do obratlů, postupně mizí – část meziobratlových plotének má původ v chordě

 

2 TYPY SKELETU : a)dermální–vzniká kostnatěním vaziva ve škáře, vznikají ploché

kosti  (krycí),  kostěné krunýře, šupiny (kromě plazů), kosti lebky

b)endoskelet – vždy primárně chrupavčitý, chrupavka zůstává nebo

zkostnatí, podle místa vzniku rozlišujeme chrupavky původu:

somatické – obratle, žebra, základy končetin,

viscerální –  žaberní oblouky a kosti, vznikají jejich přeměnou

 

 

KOSTRA :

1. kostra osová : páteř tvořená obratli, obratel – tělo, oblouk a výběžky

typy obratlů: chrupavčité – náznak, není ještě dokonalý

amficelní (obojživelníci, paryby, ryby)

procélní (obojživelníci, plazi)

opiskocélní (obojživelníci)

platycélní (savci)

 

žebra – čelistnatci, u ryb a paryb –na každý obratel žebra, postupně redukce-

do hrudní oblasti, hlavní funkce- ochrana části vnitřních orgánů-hrudní koš-

žebra se připojí na kost hrudní, ve spojení s mezibřišními svaly se podílí na     dýchání

 

 

1. lebka – 2 části – mozková – (neurocranium), obličejová –( viscerocranium)

mozková – ploché kosti- ochrana pro mozek a některé smyslové orgány- zrak, sluch, rovnovážné ústrojí, většinou kostěné, vzniklo osifikací vaziva ve škáře

obličejová– v původní podobě  pouze u kruhoústých – 7 párů žaberních oblouků (původně ale 9) , žaberní oblouky- opora pro žábra, postupně redukce-úplně vymizely u suchozemských živočichů

– Vývoj žaberních oblouků:

1. a 2. pár žaberních oblouků – zanikly, pozůstatky- retní chrupavky paryb

 

3. pár –čelistní – původně 2 části – horní (palatoquadratum) z ní u ryb a dalších asquadratum, u savců ušní kůstka , dolní (mandibulareae)- kosti – ryby artikulareae, savci- další ušní kůstka

 

4. pár- jazylkový – 2 části – horní (hyomandibulare) – zprostředkovává spojení viscerocrania a neurocrania (vodní), u suchozemských se mění v columellu , u savců se mění v ušní kůstku – třmínek- stafes, spodní (hyoideum) – u vodních plně vytvořena , u suchozemských –  vytváření jazylky ( uchycení jazyka)

 

5. pár – u vodních opora žaber, u suchozemských také tvorba jazylky

 

6. a 7. pár – u vodních opora žaber, u suchozemských se mění na chrupavky hrtanu, popřípadě průdušnice

 

8. a 9. pár – u vodních opora žaber, ale u ryb už 9. většinou oporu nenese, je nefunkční, u suchozemských zanikají během zárodečného vývoje

 

–  čelisti – aktivní lov kořisti, nejprve pro uchopení, pak trhání, rozmělňování kořisti

– podle připojení čelisti k lebce rozeznáváme 3 druhy lebek:

1. amfistylní – čelist připojená přímo k neurocraninu,(lebka dosedá přímo na obratel), zároveň horní i spodní připojeny  prostřednictvím hyomandibulare (paryby + vymřelí)
2. hyostylní – horní čelist připojena pouze prostřednictvím hyomondikulare + svalstva , více méně volně (ryby)

• autostylní – horní čelist srůstá s lebkou celou plochou (nebo jen v několika místech ) – člověk

 

 

1. končetiny – u suchozemských párové, u vodních i nepárové

• nepárové končetiny vznikly z nepárového ploutevního lemu – postupně se mění na ploutve – hřbetní, ocasní, řitní, podpírány chrupavkou či kostěnými paprsky

 

Typy ocasních ploutví :

1. heterocerkní – ocasní část páteře vstupuje do většího horního laloku
2. hypocerkní – ocasní páteř do většího spodního laloku (u vymřelých)

• difycerkní – zevně i zevnitř souměrná (téměř všechny ryby)

1. homocerkní – zvenku souměrná, uvnitř nesouměrná

 

• párové končetiny – teorie – vznikly z párovitých kožních lemů – metapleur ,

poprvé  v náznaku u bezlebečných , plně u čelistnatců  – ploutev, noha

 

přední – PLETENEC – původně chrupavka- vznikají  další kosti (krkavčí u ptáků)

– VOLNÁ KONČETINA- u vodních prsní ploutev, přetváří se , u savců

výstavba- kost páteřní, loketní, vřetení, záprstní, články prstů,..

zadní – PLETENEC- jednoduchá kost- u ryb, u suchozemských – složená kostěná

pánev

-VOLNÁ KONČETINA- u ryb.., u ostatních – stehenní, lýtková, zánártní,

nátrní

 

Kruhoůstí – chorda dorsalis – hlavní opora, pouze náznaky obratlů, lebka velmi malá, dominuje žaberní aparát, ploutve nepřítomny jen ploutevní lem

 

Paryby – chrupavčitá kostra, obratle, zřetelné náznaky žeber, obratle amficelní (jako u ryb), chorda víceméně zachována, zaškrcována, vápenaté (CaCO3) – ztácí pohyblivost, poslední   obratel stejný jako předchozí – napojení lebky nepohyblivé, lebka poměrně malá, amfistilní, končetiny – ocesní ploutev heterocerkní, rejnoci dificerkní, náznaky lopatkového a pánevního pásma, ploutve pevně připojeny – fce vztlak ,základní pohyb – ocasní ploutev, ostatní ploutve pouze mírně přitlačí

 

Ryby – kostra chrupavčitá nebo kostěná, obratle amficelní, počet obratlů různý, chorda – buď dost vyvinutá nebo výrazně redukovaná, žebra – dlouhá, nejsou spojena – není hrudní kost,  lebka- hyostilní – z velkého množství dermálních (plochých) kostí , ploutve – vyztužené paprsky – pohyblivé – kormidlují, velký význam, ocasní je základní

 

Obojživelníci – páteř členěna – krční, trupová, bederní, ocasní, obratle vytlačují chordu, nejprimitivnější – amficelní obratle, bezocasí – procelní obratle, ocasatí – opistocelní obratle,  žebra krátká, většinou soustředěna v trupové oblasti, lebka – jednoduchá, velké očnicové oblouky, končetiny – nohy, neliší se nějak moc ( pouze např. počtem prstů)

 

Plazi – obratle procelní, 1. a 2. krční obratel- nosič a čepovec – možnost otáčení hlavy,   žebra – některá připojena k hrudní kosti, lebka – typická pro jednotlivé skupiny, končetiny – typické suchozemské

 

Ptáci – obratle heterocelní, žebra plochá, hrudní kost nápadně velká – upíná se k ní létací soustava, lebka – čelisti se přeměňují v zobák – žádné zuby, přední končetiny – křídla, pneumatizace kostí – duté, vybíhají plicní vaky

 

Savci – platicelní obratle, žebra plochá, většinou narostlá na hrudní kost, lebka – typická pro jednotlivé skupiny, končetiny – typický  suchozemský život

 

   FYLOGENEZE POHYBOVÉ SOUSTAVY

 

FUNKCE – pohyb (jeden ze základních životních projevů). Rozdíl mezi rostlinami –

-heterotrofní výživa – aktivní vyhledávání potravy

-reflexní reagování na změnu vnějších podmínek, únik z nepříznivých podmínek

-únik před nebezpečím

-vyhledávání sexuálního partnera

 

• u mnohobuněčných organismů je pohyb zajišťován svaly, některé pomocí obrveného epitelu

PÚVOD- ektodermální původ- epitel, mezodermální původ- svaly

 

TYPY: Pasivní – např. cysty prvoků , pelagičtí živočichové

Aktivní – 3 základní formy

1. Améboidní- měňavkovitý, vratná přeměna sólu v gel a následné smrštění gélu –

přelévání plasmy – panožky (pseudopodia), kořenonožci, někteří bičíkovci, u

mnohobuněčných některé buňky (např. bílé krvinky, amébocyty – houby)

1. Pomocí brv a bičíků – stejná stavba, liší se počtem a velikostí, typické pro prvoky, ale téměř všichni živočichové mají bičíkaté spermie , řasinkový epitel –larvy ploštěnek, pásnic, u vířníků- v průdušnici, ve sliznici tenkého střeva, ve vejcovodech
2. Svalový – hladká nebo příčně pruhovaná svalovina, podstatou je stah vlákének – myofibril, (aktin a myosin), i u buněk s améboidní formou pohydu ,

Myosin – nejčasější bílkovina v lidském těle, dokáže štěpit ATP, únava- způsobena kyselinou mléčnou

Původně – hladká svalovina

 

FORMY POHYBU: jednotná definice neexistuje (přizpůsobeno různým typům)

• pohyb na pevném podkladu – a) plazení – ploštěnky, hlísti, hadi

1. b) pomocí článkovaných končetin
2. c) dočasné upevnění k podkladu – přísavky, pijavice,

• (tasemnice), ostnokožci
• plavání- a) pomocí ploutví – ryby

1. b) kožovitý lem – kruhoústí (mihule)
2. c) pomocí upravených končetin – členovci (potápník), tuleň, ptácí (blány)
3. d) reaktivní pohyb – medůza, hlavonožci

3)   létání (aktivní, pasivní) – a) kožní záhyby – letuchy, dráčci (pasivně),

netopýři (aktivně)

1. b) křídla – hmyzí, ptačí  – příčně pruhovaná svalovina

 

 

1. Prvoci – améboidní pohyb, bičíky, brvy, pasivní unášení

 

2. Houby- přisedlé organismy – svalové buňky nejsou, porocyty– jiný mechanismus, pohyblivé jsou pouze larvy (stádově pohyblivé) – řasinkový epitel

 

3. Žahavci – svalový epitel- přeměnou pokožkových buněk, medůzy – reaktivní pohyb – dokonalejší, polyp – pomocí nožního terče- pomalu, pomocí hvězdic
4. Ploštěnci – podkožní svalový vak – z okružních, podélných a šikmých svalů, hladká svalovina ( u nižších ovládána vůlí)

 

5. Hlísti – pokožní svalový vak, u hlístic nesouvislý – 4 podélné pruhy

 

6. Měkkýši – svalnatá noha (hladká svalovina), na pevném podkladu, ve vodě (sliz, přerývají písek), nebo přisedlý způsob života (slávky) – kde je příboj – obléváni zbytky organických částiček, mohou se přeměnit v chapadla (hlavonožci) nebo ve svalnatou nálevku umožňující reaktivní pohyb

 

7. Kroužkovci –podkožní vak svalový- hlavní sval – vnější okružní svalovina, vnitřní podélná svalovina, parapodia – náznaky svalových vláken, členění – svalový vak vybíhá do parapodií – určitá pohyblivost – štětiny

 

 

8. Členovci – mnohem pohyblivější – aktivní vyhledávání kořisti, příčně pruhovaná svalovina – členěna na jednotlivé svaly , vlastní pohyb zabezpečený článkovanými končetinami – silná kutikulární vrstva + blanky –články kloubně spojeny , dvojice svalů působí proti sobě, svaly upnuty na kostru uvnitř , počet končetin – původně co článek to pár, postupně redukce a přeměna (ústní ústrojí, tykadla)

KŘÍDLO-původně 3 páry, vychlípenina z článku (nesouvisí s končetinami), nyní jen 2nebo 1 pár, postupně redukce,dobrý způsob, ale je potřeba moc energie

 

9. Ostnokožci – využívají ambulakrální nožky, velmi pomalý pohyb, hvězdice – rychlejší (dravci)

 

10. Pláštěnci– většinou přisedlí,dochází k redukci svaloviny, okružní, podélné svalstva , vršenky se pohybují, ale spíš pasivně- petogciky, svalovina jen v oblasti ocásku , larvy jsou pohyblivé – řesinkový epitel

 

11. Bezlebeční – kolem celého těla 2 souvislé vrstvy svaloviny- 2 boční lemy – segmentovaná svalovina do tvaru V, segment- myomera, schopnost stáhnout pouze jeden segment, hadovitý pohyb

 

12. Obratlovci –

3 základní typy svaloviny podle původu : somatická, viscerální, kožní

1. somatická – příčně pruhované svalstvo zajišťuje pohyb, členěna na segmenty (myomery) , u vodních tvoří mohutný boční sval – u ryb podélně rozdělen vazivovou blánou na hřbetní a břišní část, postupem fylogeneze se rozpadá břišní sval na větší množství samostatných svalů , které se upínají na žebra, obratle a na pásma končetin ,u obojživelníků je více svalů,  u suchozemských živočichů se rozvíjí svalstvo volných končetin! , pracující na základě antagonistických svalů (protichůdných)- jednu končetinu v kloubu ohýbá OHYBAČ-FLEXOR a rovná NATAHOVAČ- EXTENSOR, doplněny dalšími typy – kroutivý pohyb – KRUTIČE- ROTATORY,

        podle tvaru rozlišujeme svaly : vřetenovité, kruhovité svěrače (sfinktery)- uzavírání

různých trubic,   ploché

1. viscerální –hladká svalovina, vytváří útrobní orgány, příčně pruhovaná svalovina

        žeberní + žvýkací svaly, u suchozemských ještě svalstvo krku a mimické  svaly

1. c) kožní – je škárového původu, tvořena drobnými svaly (vzpřimovače chlupů),

zatřepe svalem na prvním místě, pohyb kůže v jednom místě (u koně)

Kruhoústí – boční sval, neupíná se přímo na kostru, nemají  končetiny , hadovitý pohyb, pohyb zajišťuje kožovitý lem

 

Paryby – boční sval, upíná se na obratle, pohyb – pomocí ocasní ploutve (heterocerkní), vytvářejí se i další typy ploutví  – pouze výšková kormidla

 

Ryby – mohutný boční sval, W- špičky směřují k ocasu, mezisvalové kůstky (osifikace vaziva mezi svaly), svalstvo končetin na různém stupni vývoje, pohyb pomocí ocasní ploutve a           prsní ploutve-zpomalovat, zrychlovat, zastavit pohyb – reakce je lepší

 

Obojživelníci – ocasatí- boční sval, bohatě vyvinuto svalstvo končetin, stavebně končetiny téměř totožné s ostatními suchozemskými živočichy

 

Plazi-výrazně rychlejší než obojživelníci, zdokonalení svalstva, svalstvo zpevnilo páteř, svaly krku a končetin a rozvíjí se svalstvo břišního listu, mezižeberní svaly- viscerální (poprvé) umožňují hadovitý pohyb (typický) a také umožňují dýchací pohyby

 

Ptáci – uspořádáni pro rychlý přesun ve vzduchu, zesílení prsního svalstva, pneumatizace kostí, na hřebenu hrudní kosti (a na pažní) je upevněno létací svalstvo, podklíčkový sval antagonista prsního svalu, u mnohých slušný rozvoj zadních končetin – hrabaví, soustava šlach –umožňuje automatické  přichycení k větvi, když chce letět, tak se pustí

 

Savci– žádné velké odchylky – zdokonalení, krční, hřbetní, břišní svaly, rozvoj mimického svalstva – komunikace, kožní svalstvo

 

  FYLOGENEZE DÝCHACÍ SOUSTAVY 

 

• většina živočichů využívá kyslík ke štěpení glukózy (uvolňuje se větší množství energie než bez přístupu kyslíku)
• někteří živočichové nepotřebují kyslík – anaerobní dýchání , glycidy jsou štěpeny na mastné kyseliny a oxid uhličitý,mastné kyseliny ukrývají velké množství energie ve svých vazbách, která je však bez kyslíku nevyužitelná. Pouze živočichové, kteří mají ve svém okolí nadbytek živin, živočichové žijící v zahnívajících organických látkách, nebo v tělních dutinách (parazité) (anaerobionti)
• aerobionti – aerobní živočichové, štěpí glukózu na oxid uhličitý a vodu, uvolňuje se velké množství energie – asi 16* víc než při anaerobním rozkladu, při nedostatku kyslíku mohou někdy dočasně přejít k anaerobnímu dýchání – někteří kroužkovci a ryby

zdroje O2- voda (původní)

– vzduch (odvozený)

 

• VODA- kyslík rozpuštěný – z vodních rostlin

– ze vzduchu (příboj)

• Teplota při 15°C je ve vodě obsah kyslíku 0,072% a CO2 -0.03%
• Souvisí s výší teploty, největší biomasa – arktická moře, slaná voda je na kyslík chudší
• Kvalitu vody snižují hnilobné procesy (přemnožení sinic,- zvýšení obsahu NO2)
• VZDUCH –21,5% O2 -poměrně stálé,    0,04% CO2

 

• ZPÚSOBY DÝCHÁNÍ:

Celým povrchem těla-  na principu difůze osmózy=kožní dýchání, velice pomalý způsob – málo výkonný – pouze u menších živočichů (houby, ploštěnky, kroužkovci)

Kyslík přijímán  způsoby : přímá difůze – ke všem buňkám

předání kyslíku se děje  pomocí tělních   sekretů

• kožní dýchání (doplňkové) – dýchání ryby
• obojživelníků (+ přídatné orgány)
• u větších živočichů potřeba dalších změn
• ZVÝŠENÍ INTENZITY:

 

1. Zvětšením dýchacího povrchu a propojení s cévní soustavou
2. Žábra–vychlípeniny volně v prostoru nebo v dutinách, hecotidlí –volně do prostoru,

ostatní volné dutiny

tvořeny útvary s velmi tenkou povrchovou vrstvou buněk (respirační epitel),

buňky jsou buď řasinkové, nebo bez úprav

útvary – keříčkovité, lupenité, hřebenité, stromečkové

často uzavřena v žaberním koši – souvisí s hrtanem

1. b) Plíce– dýchací prostor obrácen dovnitř, typické pro suchozemské živočichy  jako

vychlípenina hltanu ( někdy můžeme najít už v jícnu) ,původně jednoduché vaky – pak

krabacení, plicní vaky se postupně člení, jsou vystlány dýchacím epitelem a udržovány

stále vlhké (buňky)

 

2. Zrychlení přívodu kyslíku ke tkáním
3. Vzdušnice (tracheje)- trubičky vystlané dýchacím epitelem (tracheální epitel), jsou vyztuženy šroubovitě stočenými chitinózními pásky, jednotlivé výběžky vzdušnic dosahují až k jednotlivým skupinám buněk (stonožky, mnohonožky, pavouci, hmyz)
4. Tělními tekutinami– pohyb v oběhových soustavách

Vnější dýchání- výměna plynů mezi vzduchem a tělními tekutinami

Vnitřní dýchání- výměna plynů mezi tělními tekutinami a jednotlivými buňkami

Možnost regulovat množství tekutin v jednotlivých orgánech, kyslík rozpuštěn buď přímo v tekutině nebo chemicky vázán v krevních barvivech (hemoglobin)

 

3. Ventilační dýchání – pohyby
4. u hmyzu – prostřednictvím pumpování zadečku , otevírání/ zavírání stigmat

stigmata– otvůrky pro vzdušnice na povrchu těla

1. u ryb – otvírání a zavírání střelí
2. u suchozemských – pomocí dýchacích svalů (mezižeberní + bránice)

 

 

 

Prvoci, houby, žahavci, ploštěnci hlísti

• dýchání celým povrchem těla, žádné specializované orgány, někteří rozkládají organické látky anaerobně

 

Měkkýši – původně žábra – peříčkovitá, keříčkovitá prostoupená hustou sítí vlásečnic, nachází se  v tzv. plášťové dutině, počet proměnlivý – jeden z určitých znaků, rozdělují se také podle umístění – před srdcem (předžábří) a za srdcem (zažábří), plicní vaky –  útvar, vzniklý zakrněním žaber , dýchací epitel se rozložil do plochy v plášťové dutině

 

Kroužkovci – máloštětinatí – celým povrchem těla, mořští mnohoštětinatci – žábrami, umístěnými nad panožkami, opaskovci- celý povrch těla

 

Členovci– celým povrchem těla, vodní – pomocí žaber (rozmanitý tvar),  většinou v blízkosti končetin (víří vodu), nebo v krunýři (chráněny, např. u raka), suchozemští – plicní vaky (pavoukovci) nebo vzdušnice (hmyz), larvy vodního hmyzu – kombinace vzdušnic a žaber – tracheální žábra (lupínky prostoupeny vzdušnicemi)

 

Ostrnokožci – ambulaklární soustava , ale také vodní plíce (u sumýšů)– propojeny s řitním otvorem, tudy se pumpuje voda a čerpá se z ní kyslík (pomocný zdroj kyslíku)

 

Pláštěnci, bezlebeční– pomocí žaber – vznikají přeměnou jedné části trávicí soustavy, poprvé se objevuje žaberní koš –  – čerpají živiny, které pak tráví , voda je pod tlakem vytláčena ven z těla – odčerpává se z ní kyslík, souvislosti s proděravělým hltanem

Platí pro všechny mořské obratlovce

 

 

Obratlovci

                        Vodní obratlovci -Kruhoústí, paryby, ryby

• dýchání pomocí žaber – proděravělý hltan, vstřebávání kyslíku prostřednictvím žaberních lupínků – bohatě prostoupeny vlásečnicemi
• Kruhoústí– žaberní lupínky ve specializovaných kulovitých váčcích ústí na povrch 7 páry žaberních štěrbin (nejčastěji), jsou podpořeny žaberními oblouky, nejsou však přirostlé , výrůstky, jež zabraňují vstupu potravy do dýchací soustavy

 

• Paryby– žaberní lupínky podepřeny žaberními oblouka (bez řas), narůstají celou plochou, proděravělý hltan, na povrch ústí dýchací aparát nejčastěji 5 páry žaberních otvorů (i 6-7, výjimečně 4 ), u chimér otvory překryty  blanitým víčkem

 

 

• Ryby– žábra, jeden otvor, vytvořený překrytím skřelovou kostí, 4 páry žaberních oblouků, na které svou bází přirůstají žaberní lupínky
• Několik přídatných typů dýchání :

1. a) střevní – prostřednictvím konečníku (protkán vlásečnicemi)
2. b) plynové měchýře – fce dýchací zaniká – hydrostatický orgán
3. c) plicní vaky – vychlípenina hltanu – předchůdci plic, mohou dýchat vzdušný

• kyslík za sucha (lezci, bahníci)

Suchozemští obratlovci:

PLÍCE- začaly se vatvářet plíce (vychlípeniny hltanu), původně jednoduchý vak, postupně se dělil na pravou a levou plíci, náročností na kyslík- vytvoření složitější vnitřní struktury

 

Obojživelníci– v larválním stádiu 3 páry žaber – vnější postupně překryta pojivovou řasou, u některých druhů zůstává toto uspořádání i v dospělosti, u ostatních se zakládají plíce už v larvovém stádiu, plíce- jednoduchý vak se dělí na 2 části – stěny protkány vlásečnicemi, -umožňují přenos kyslíku do oběhové soustavy, nemají hrudní koš, vzduch polykají, velký význam má kožní dýchání, hlasivkové vazy – rezonanční bubínky, významné vydávání zvuků přilákání partnera, okraj teritoria, komunikace

 

Plazi – vývoj směřuje k vytvoření složitější vnitřní struktury – alveolární plíce (plicní váčky, sklípky) – zvětšuje se respirační plocha, uvnitř plic je stálá vlhkost (vyschnutí plic zvyšuje riziko infekce), hadi –většinou zaniká levá plíce, většina má hrudní koš- dýchací pohyby, hlasové projevy – syčení – vyrážení vzduchu

 

Ptáci- u plazů, poměrně malé plíce, obrovská spotřeba kyslíku – trubicovité plíce – z praného laloku vybíhají trubičky vedoucí do všech tělních dutin, kostí –nadlehčují,

dvojí dýchání –intenzivněji se odebírá kyslík, vzduch prochází plicemi dvakrát

hlasivkové vazivo vytvořeno- používáno ke komunikaci, lákání partnera, teritorium,…

 

Savci – alveolární plíce – vylepšení pravé plíce, průdušnice, průdušky, průdušinky, hlasivky-dorozumívání