Tělní tekutiny živočichů a člověka

Fylogeneze tělních tekutin
tělní tekutiny tvoří vnitřní prostředí organismu a zajišťují rozvod živin, hormonů, dýchacích plynů a odstraňování zplodin
metabolismu
podílejí se na udržení homeostázy (stálost a rovnováha) vnitřního prostředí
Bezobratlí
hydrolymfa
o složení podobné mořské vodě (ionty solí, téměř bez bílkovin, volně plovoucí buňky)
o žahavci, ostnokožci
lymfa (míza)
o vyplňuje tělní dutinu
o složení podobné krevní plazmě, obsahuje buňky, mohou v ní být rozpuštěna krevní barviva
o hlísti kroužkovci
hemolymfa (krvomíza)
o obsahuje ionty solí, bílkoviny, krevní buňky, krevní barviva (neváží se na buňky)
o u živočichů s otevřenou cévní soustavou
krev
o u bezobratlých s uzavřenou cévní soustavou
o kroužkovci
tkáňový mok
o vyplňuje mezibuněčné prostory
o u bezobratlých s uzavřenou cévní soustavou
Obratlovci
krev
míza
tkáňový mok
o tekutina, která obklopuje jednotlivé buňky tkání
o zabezpečuje výživu buněk tkání a odvod zplodin jejich metabolismu do krve a mízy
o vzniká z krevní plazmy
Krev
krev je červená, neprůhledná a vazká tekutina
je to tekutá tkáň, která se skládá z krevní plazmy a krevních buněk – krvinek
celkové množství krve v těle je poměrně stálé – tvoří asi 1/13 hmotnosti těla (dospělý muž 5-6 l)
lidský organismus snese bez větších potíží ztrátu krve do 550 ml
náhlé ztráty krve přes 1500 ml jsou již životu nebezpečné
funkce:
o přivádí ke tkáním: z vnějšího prostředí – kyslík z plic, živiny z TS
z vnitřního prostředí – hormony, protilátky…
o odvádí od tkání: do vnějšího prostředí: CO2 plic + další zplodiny do ledvin, jater, kůže
o podílí se na termoregulaci
složení: krevní plazma; krevní tělíska (červené a bílé krvinky, krevní destičky)
Maturitní témata z biologie
hematokrit = vyjadřuje objem červených krvinek v poměru k celkovému objemu krve (u můžu asi 44% a u žen asi 39% červených krvinek)
Krevní plazma tekutá složka krve glykemie = koncentrace glukózy v krvi (700 až 1100 mg/l, tj. cca 4 až 6 mmol/l, hodnoty jsou proměnlivé – na lačno, po jídle…) osmotická hodnota – odpovídá koncentraci 0,9% roztoku NaCl v H2O (tzv. fyziologický roztok) pH plazmy – přibližně 7,4 (tj. mírně zásaditá) nažloutlá vazká tekutina (asi 3 litry) složena z anorganických a organických látek
o anorganické látky
 90% plazmy tvoří voda
 1% anorganické ionty (Na+, K+, Cl-, Ca2+…)
 anorganické látky udržují stálý osmotický tlak a pH krve
o organické látky
 asi 9% tvoří v plazmě bílkoviny (albuminy, globuliny), glukóza, močovina, hormony…
Krevní tělíska
červené krvinky = erytrocyty okrouhlé, dvojduté, piškotovitého průřezu bezjaderné počet: M: 5×1012 v 1litru (5 mil v 1mm3); Ž: 4,5×1012 v 1litru (4,5mil v 1 mm3) obsahují krevní barvivo hemoglobin – kolem 150 g v 1 litru krve
o bílkovinná část: globin
o nebílkovinná část: hem (obsahuje Fe2+)
o funkce:
 přenos O2: Hb + O2  oxyhemoglobin
 přenos CO2: větš. jako HCO3-, jen málo ve vazbě na Hb  karbaminohemoglobin
o při otravách:
 CO jako karbonylhemoglobin
 oxidace Fe2+ v Hb  methemoglobin (způsobují to kyanidy, dusičnany)
(„modré dítě“: špatné prokysličení těla – zmodrání – srdeční vada n. když dítě dostává do těla dusičnany  methemoglobin)
o tvorba Ery:
 v kostní dřeni zráním kmenových buněk s jádrem
 Fe většinou využíváno z rozpadlých krvinek, zbytek je doplňován stravou
 dále potřebné: vitamin B12, kys. listová
 erythropoetin: tvořen v ledvinách, hlavně při nedostatku O2
 nedostatečná tvorba: chudokrevnost (anémie)
 nadměrná tvorba: polycytémie: chorobné zmnožení, hustá krev, hrozí infarkt
o zánik Ery
 120 dní
 v buňkách sleziny a jater
 Fe – dále využíváno, hem – přeměna na žlučová barviva
o hemolýza
 praskání Ery a uvolnění Hb: snížením osmotického hodnoty prostředí, mech. vlivy, jedy hmyzů a hadů
o sedimentace
 rychlost klesání krvinek v nesrážlivé krvi
 normální: M: 2-3 mm/h; Ž: 3-8 mm/h
 zvýšená: při infekcích, nádorech, těhotenství …
Maturitní témata z biologie
bílé krvinky různé buňky, pro něž je krev pouze transportním prostředím význam hlavně při imunitě bezbarvé s jádrem 5-8×109 v 1 litru krve (5-8 tisíc v 1 mm3) životnost: většinou několik dnů tvorba v kostní dřeni z kmenových buněk dělení:
o granulocyty – v cytoplazmě barvitelná granula, členěné jádro
 neutrofilní – barvitelná neutrálními barvivy (50-70% Leu), mikrofág
 eosinofilní – barvitelnost kyselými barvivy (1-3% Leu)
 bazofilní – barvitelnost zásaditými barvivy (do 1% Leu)
o agranulocyty – v cytoplazmě nejsou barvitelná granula, jádro nečleněné, okrouhlé
 lymfocyty (20-40%)
 monocyty (2-8%) – makrofág (vrozená imunita)
krevní destičky bezbarvé úlomky velkých buněk kostní dřeně počet: 2-3×1011 v 1 litru krve (200-300 tisíc v 1 mm3) v krvi: 2-4 dny působí při srážení krve
Krevní skupiny dojde-li ke smísení krve jednoho člověka s krví jiného, může dojít ke shlukování (aglutinaci) krvinek a tím k ucpání cév podstatou aglutinace je imunitní reakce antigenu s protilátkou krvinky obsahují různé typy antigenů
Systém AB0 na povrchu krvinek jsou antigeny, které nazýváme aglutinogeny – typ A a B v krevní plazmě jsou protilátky nazývané aglutininy – typ anti-A a anti-B kombinací aglutinogenů vznikají 4 krevní skupiny:
skupina aglutinogen (antigen) aglutinin (protilátka) zastoupení v ČR (%) A
A
anti-B
41,5 B
B
anti-A
14,1 AB
A i B
–
6,6 0
–
anti-A i anti-B
37,6
na světě je nejčastější krevní typ 0, ale v některých oblastech (například ve Švédsku a Norsku, ale také v České republice) je nejběžnější typ A. Typ AB je nejméně častý. Typ B se nejhojněji vyskytoval u Indiánů, dnes je nejběžnější v Asii. k aglutinaci dojde při setkání krvinek s aglutinogenem A a plazmy s aglutininem anti-A, nebo při setkání krvinek s aglutinogenem B a plazmy s aglutininem anti-B aglutinogeny (i krevní skupiny) jsou dědičné
Systém Rh antigen Rh na krvinkách
o u 85% lidí přítomen  krev Rh pozitivní
o u 15% lidí nepřítomen  krev Rh negativní proti Rh-antigenu nejsou v krvi protilátky, ale mohou se vytvořit:
o po opakované transfúzi krve Rh+ člověku Rh-
Maturitní témata z biologie
o u matky v těhotenství: je-li Rh- a plod zdědil po otci Rh+, tak si matka vytvoří během těhotenství protilátky anti-Rh – u 1. dítěte by neměly být problémy, ale pokud by 2. dítě bylo opět Rh+, tak u něj protilátky matky anti-Rh vytvořené z prvního těhotenství vyvolají rozpad červených krvinek  fetální erythroblastóza
Srážení krve velmi složitý proces, ovlivňovaný řadou faktorů (aby nenastal samovolně) zahájen stykem krve s porušenou stěnou cév
o přeměna protrombinu (bílkovina tvořená v játrech za přítomnosti vit. K) na trombin za účasti Ca2+, tromboplastinu, trombocytů aj látek
o trombin je aktivní enzym, který způsobí přeměnu fibrinogenu na vláknitý nerozpustný fibrin
o fibrin vytváří síť vláken, která spolu se zachycenými krevními tělísky tvoří krevní zátku, která se další fázi stahuje a vytlačuje krevní sérum
o po vytvoření sraženiny začnou převažovat protisrážlivé faktory, které srážení zastaví (např. heparin, který blokuje trombin) srážení krve lze ovlivnit i uměle:
o citráty (vážou Ca2+) – laboratorní využití
o kumarin a jeho deriváty (blokují účinek vit. K v játrech) – léčebné využití
o kys. acetylsalicylová – Acylpyrin (blokuje tromboxan)
Srdce
Stavba srdce je dutý sval umístěný v hrudní dutině v osrdečníku (perikardu) asi 300 g kuželovitý tvar srdeční stěna má 3 vrstvy:
o vazivová blána (epikard)
o svalovina (myokard)
o vazivová blána (endokard) části srdce:
o přepážka dělí srdce na levou a pravou polovinu, každá polovina je tvořena síní (atrium) a komorou (ventriculus)
o mezi síní a komorou jsou cípaté chlopně
 dvojcípá chlopeň (mitra) v levé polovině
 trojcípá chlopeň v pravé polovině
o na začátku aorty a plicnice jsou poloměsíčité chlopně funkce chlopní: zabraňují zpětnému toku krve při diastole srdce
o trojcípá: zpět krev z PK do PS při systole komory
o dvojcípá: zpět krev z LK do LS při systole komory
o poloměsíčité: zpět krev z tepny (nebo aorty nebo plicnice) do komory při diastole
Činnost Systola předsíní: krev jde od komor Systola komor: uzavřou se cípaté chlopně a krev nemůže jít zpátky
Jsem červená krvinka:
 pravá předsíň jdu do pravé komory – díky diastole (ze 70%) nebo díky systole pravé
předsíně nebo jdu zpět do žíly
 pravá komora jdu do plicnice (ústí do plic) – díky systole pravé komory
 plíce na krvinky se naváže O2 a krvinky se vrací plicními žílami
 plicní žíla
Maturitní témata z biologie
jdu do levé předsíně – díky diastole (70%) nebo systole (30%) levé předsíně nebo jdu zpět do žíly
 levá komora jdu do aorty – díky systole levé komory regurgitace = zpětný tok krve do žil, v předsíních během systoly
Imunita je schopnost organismu chránit své vnitřní prostředí a neporušenost svých buněk a tkání proti vnějším vlivům cizorodé látky schopné vyvolat v organismu imunitní odpověď nazýváme antigeny nespecifická imunita (přirozená)
o je vrozená, jde o přirozené reakce organismu, které nevyžadují předchozí setkání s antigenem
o př. schopnost monocytů fagocytovat choroboplodné mikroorganismy specifická imunita (získaná)
o jde o schopnost specificky reagovat na přítomnost antigenu
o je vázána na funkci T a B-lymfocytů
o výsledkem je tvorba specifických protilátek nebo buněk schopných reagovat s antigenem, který jejich tvorbu vyvolal, a vznik buněk s imunologickou pamětí, tzn. se zvýšenou schopností reakce na stejný antigenní podnět imunizace = proces umělého navození imunity organismu
o aktivní: do organismu se vpravuje gen a organismus si sám vytváří protilátky (očkování)
o pasivní: do organismu se vpravují izolované protilátky nebo sérum s protilátkami proti antigenu, vůči kterému je nutné navodit imunitu okamžitě
Fylogeneze oběhové soustavy oběhová soustava zajišťuje oběh tělních tekutin rozvádí dýchací plyny, živiny, hormony a jiné účinné látky k buňkám tkání odvádí odpadní látky z tkání udržuje stálou tělesnou teplotu (u teplokrevných živočichů) a řídí osmotický tlak v těle
Bezobratlí tělní oběh tekutin je zajišťován:
o uzavřenou CS
 v cévách koluje krev
 míza je přítomna volně v tkáních, s krví se nemísí
 centrem soustavy je hřbetní céva
 př. kroužkovci
o otevřenou CS
 krvomíza se volně rozlévá do mezibuněčných prostor (mísí se krev a míza)
 do pohybu je uváděna různě členěným srdcem
 př. měkkýši
Obratlovci mají uzavřenou CS – krev koluje v systému cév
o vodní: dýchají žábrami, jednoduchý krevní oběh, krev proudí: srdce – žábry – tělo – srdce
o suchozemští: 2 oběhy: tělní: srdce – tělo – srdce; plicní: srdce – plíce – srdce
1. RYBY: srdce, předsíň, komora, krev se míchá, v srdci odkysličená krev, žábry okysličená krev
2. OBOJŽIVELNÍCI: 2 předsíně, krev se míchá v komoře
3. PLAZI: 2 aortální oblouky, začíná se tvořit přepážka
4. PTÁCI: 2 komory, 2 předsíně, pravý
Maturitní témata z biologie
aortální oblouk, dokončená přepážka,
5. SAVCI: 2 komory, 2 předsíně, levý aortální oblouk, dokončená přepážka
Proudění krve v cévách tepny
o vedou krev ze srdce (většinou okysličenou)
o pevná a pružná stěna, 3 vrstvy
 vnitřní – endostel
 střední – elastická vazivová a hladká svalová vlákna
 vnější – vazivo žíly
o vedou krev do srdce (většinou odkysličenou)
o tenčí stěna
o uvnitř větších žil dolní poloviny těla kapsovité chlopně vlásečnice
o hustá síť spojující tepénky a žilky
o jednovrstevná stěna, s póry mezi buňkami
o zde dochází k výměně látek mezi krví a tkáněmi
krevní oběh krev proudí po tlakovém spádu rychlost proudění se směrem od srdce zpomaluje kapilárami proudí krev pomalu a plynule krev může proudit i proti proudu gravitace ( k srdci z dolních končetin)
o přítomnost žilních chlopní
o tlak na žíly (od tepen n. svalů)
o nízký tlak
o podtlak v dutině hrudní
o diastola velký (tělní) oběh
o z levé komory srdečnicí (aortou) jde krev těla (aorta se dále větví)
o krev se vrací zpět horní a dolní dutou žilou do pravé síně
o součást tělního oběhu jsou i dílčí oběhy – vrátnicový, ledvinový …
malý (plicní) oběh
o krev jde z pravé komory plicnicí do plic
o z plic se vrací 4 plicními žilami do levé síně
Míza a mízní oběh nažloutlá tekutina podobná složením krevní plazmě (obsahuje méně bílkovin) vzniká z tkáňového moku v mízních vlásečnicích a vstřebáváním látek ze střev (denně asi 3 l) funkce: zajišťuje transport látek z tkáňového moku do krve a podílí se na obraně organismus mízní kapiláry (vlásečnice) se spojují v mízovody, které ústí do žil krevního oběhu v mízovodech se nacházejí mízní uzliny, které filtrují mízu a regulují výdej lymfocytů do mízy (a tím i do krve)
Maturitní témata z biologie
18. Příjem a zpracování potravy živočichy a člověkem
Diferenciace trávicích dějů z hlediska fylogeneze
typy trávení:
nitrotělní
a) nitrobuněčné = intracelulární nejjednodušší a fylogeneticky nejstarší typ trávení potrava přijata fagocytózou  potravní vakuola s trávicími enzymy prvoci, houby
b) mimobuněčné = extracelulární vývojově mladší typ trávicí enzymy jsou žlázovými buňkami vylučovány do nitra trávicí soustavy  potrava je rozkládána a živiny vstřebávány probíhá u většiny živočichů
i. slepé výběžky střeva u členovců
ii. klky a mikroklky v tenkém střevě u obratlovců . zvětšení povrchu
iii. žlázy trávicí enzymy ve slinných žlázách přežvýkavců a masožravců se netvoří enzymy slinné žlázy živočichů sajících krev (pijavky, samice komárů) vylučují látky zabraňující srážení krve největší žláza – játra (u měkkýšů spolu se slinivkou břišní  hepatopankreas) vývojově vyšší živočichové mají játra a slinivku břišní oddělené chemický rozklad potravy v žaludku umožňují enzymy žaludeční šťávy
mimotělní sliny s trávicími enzymy vstřikovány do přijímané potravy částečně strávená potrava (tekutý stav) je nasávána do trávicí soustavy, kde je trávení dokončeno pavouci
typy trávicích soustav:
bezobratlí
a) u některých není vyvinuta, a proto potravu přijímají celým povrchem těla (tasemnice)
b) láčka vakovitá dutina s jediným otvorem (současně přijímací i vyvrhovací) žahavci, ploštěnci
c) gastrovaskulární soustava složitější láčka zajišťuje trávení i rozvod živin medúza
d) trávicí trubice má 2 otvory (přijímací a řitní) je rozlišena na ústní dutinu (se slinnými, případně jedovými žlázami), hltan (vychlípitelný, případně sací), jícen, žaludek, střevo a konečník (popř. doplněna žlázami, např. hepatopankreas)
obratlovci
a) trávicí trubice 2 otvory + přídatné orgány
Maturitní témata z biologie
o ústa, hltan, jícen, žaludek, střevo, konečník, játra, slinivka břišní
Trávení
zpracování potravy:
šťáva slinivky břišní
o denně 0,5 – 1 litr
o trypsin, chymotrypsin – rozkládají bílkoviny na
nižší peptidy
o amylázy aj. enzymy – štěpí polysacharidy na
disacharidy
o lipázy – štěpí tuky
střevní šťáva
o denně 1 – 3 litry
o erepsin – dokončuje štěpení bílkovin až na AK
o lipázy – štěpí tuky
o sacharáza, maltáza, laktáza .. – dokončují štěpení cukrů na monosacharidy
vstřebávání
přechod látek střevní sliznicí do vnitřního prostředí (krve a lymfy)
krev s živinami je vedena vrátnicovou žílou do jater
vstřebávání probíhá:
o difúzí (pasivně): voda, ionty
o aktivním transportem (spotřeba E): nutnost přenašečů
Topografie procesů trávení v živočišné říši
diferenciace trávicí trubice souvisí se způsobem výživy
masožravci
o mají dobře vyvinuté orgány, kterými se zmocňují kořisti
o orgány, kterými zpracovávají potravu, mají jednodušší – trávení je rychlejší
býložravci
o musí zpracovat potravu nejdříve mechanicky nebo chemicky, aby mohli živiny dobře využít
přežvýkavci
o mají složený žaludek: bachor, čepec, kniha, sléz
o potravu zpracují v ústní dutině jen málo a hned ji polykají
o potrava se dostává do bachoru, kde nabobtná a vrací se zpět
do ústní dutiny
Trávicí soustava člověka
dutina ústní (labia oris)
rty (labia)
o ohraničují vstup do TS
o funkce při řeči, mimice, sací
o kožní, přechodná a slizniční část
tváře (buccae)
o kůže – svaly
slinné žlázy (glandulae salivales)
o příušní – podčelistní – podjazykové
o sliny: zřeďují a spojují sousto
o funkce: pomoc při polykání, trávení
o denně asi 1,5 litru
zuby (dentes)
o uložení: v alveolech v čelistech
Maturitní témata z biologie
o upevněny vazivem – ozubicí
o typy: (v 1/2 čelisti)
 2 řezáky (d. incisivi)
 1 špičák (d. caninus)
 2 zuby třenové (d. premolares)
 3 stoličky (d. molares) jazyk (lingua)
o svalový orgán
o funkce: polykání, žvýkání, řeč, chuť tvrdé patro (palatum durum)
o kostěný podklad + sliznice (u zubů přechází v dáseň) měkké patro (palatum molle)
o uzavírá nosohltan při polykání a dutinu ústní při dýchání
o patrové mandle
hltan (pharynx) nosohltan
o Eustachova trubice – do středního ucha
o v horní části mandle (tonsila pharyngea)
o vzduchová cesta a rezonanční prostor střední část (ústní část hltanu)
o překřížení dýchacích a polykacích cest dolní část (hrtanová část hltanu)
o vchod do hrtanu – hrtanová příklopka (epiglottis) polykání = řetězec reflexů zahájený podrážděním kořene jazyka (ne v bezvědomí) = měkké patro uzavírá nosohltan,
epiglottis hrtan
jícen (oesophagus) svalová trubice (v horní části příčně pruhovaná, v dolní hladké svalstvo) asi 25 cm, 3 zúžení peristaltika = vlna prostupující po trávicí trubici a posunující její obsah dále = vyvolána podrážděním stěny trubice – dojde k rytmickým stahům okružní a podélné svaloviny
žaludek (ventriculus, gaster) svalový vak (V = 1-2 litry) shromáždí potravu, promísí a tráví, začíná vstřebávání části:
o česlo (cardia)
o klenba (fundus)
o tělo (corpus)
o vrátník (pylorus) žlázy ve sliznici: buňky ve sliznici produkují sekrety
o hlen: obsahuje mucin – chrání před samotrávením
o HCl: katalyzátor
o pepsinogen: HCl ho aktivuje na pepsin
o chymosin: u kojenců (sráží mléko) denně se tvoří 2-3 litry žaludeční šťávy funkce:
o trávení bílkovin na peptidy
o vstřebávání vody, solí (příp. alkoholu)
o dávkování tráveniny (chymus) do střeva řízení činnosti:
o nervové: podráždění čidel ve stěně žaludku a úst; zahajuje vyměšování šťáv
Maturitní témata z biologie
o látkové: hormon gastrin ze stěny žaludku; udržuje vyměšování šťáv
zvracení (vomitus) = obranný reflex vyvolaný různými podněty (přeplnění žaludku, otrava alkoholem, …) = v bezvědomí může vést k zadušení
tenké střevo (intestinum tenue) trubice (4-7 metrů) hlavní část trávení a vstřebávání složeno v kličky zavěšeno na řase okruží (mezenterium): v něm cévy a nervy části:
o dvanáctník (duodenum) – sem ústí vývod jater (žlučovod) a slinivky břišní
o lačník (jejunum)
o kyčelník (ileum) pohyby: kývavé, peristaltické sliznice: velká plocha (40-300 m2)  řasy; klky, mikroklky
tlusté střevo (intestinum crassum) trubice (1,5 metru) dokončení trávení a vstřebávání nemá klky, pouze výdutě netvoří šťávy, pouze hlen části:
o slepé střevo (caecum)
 vespodu červovitý přívěsek (appendix vermicularis) – lymfatický orgán, jen u člověka a lidoopů – rudiment
o tračník
 vzestupný – příčný – sestupný – esovitá klička
 procesy:
 kvasné (celulóza)
 hnilobné (bílkoviny)
 vstřebávání vody aj. látek (soli, vitamíny)
o konečník (rectum)
 shromáždění stolice = nestrávené a nestravitelné zbytky, voda, žlučová barviva, hlen, bakterie, trávicí šťávy …
 vyprázdnění (defekace) – naplnění konečníku vyvolá defekační reflex (svaly konečníku a břišního lisu, povolení svěračů)
řiť (anus) zakončení TS: 2 kruhové svěrače (vnitřní z hladkého svalstva, vnější z příčně pruhovaného svalstva) hustá žilní pleteň (rozšíření – hemorrhoidy)
játra (hepar) největší žláza TS (1,5 kg) vpravo pod bránicí pro život nezbytný orgán stavba:
o 2 větší + 2 menší laloky
o vespodu branka jaterní
 zde vstupují:
 vrátnicová žíla (vena portae) – přivádí krev
s živinami
 jaterní tepna (arteria hepatica) – přivádí kyslík
 nervy
 vystupují:
Maturitní témata z biologie
 jaterní žíly (venae hepaticae) – odvod krve se zplodinami
 žlučovod (ductus hepaticus) – v játrech vzniká žluč
o jaterní lalůček
 základní stavební jednotka jater
 složen z jaterních buněk funkce:
o tvorba žluče:
 1 litr denně, odváděna do dvanáctníku
 shromažďování a zahušťování: žlučník (vesica fellea) – pod játry
 složení: soli žlučových kyselin, žlučová barviva (bilirubin)
 funkce:
 emulgace tuků  kapénky (usnadnění trávení lipázami)
 podíl na vstřebávání vitamínů A, D, E, K
 odvod toxických látek (žluč. barviva rozkladem hemoglobinu)
o centrum metabolismu
 vzájemná přeměna živin přiváděných ze střeva a ze zásob
 štěpení živin (uvolnění E)
 syntéza látek (spotřeba E)
o ukládání zásob
 glykogen, ferritin, vitamíny
o detoxikační funkce
 zneškodnění jedů z vnějšího i vnitřního prostředí
o termoregulační funkce
 teplo uvolněné při metabolismu
 játra jsou nejteplejším orgánem
slinivka břišní (pankreas) protáhlá žláza, v kličce dvanáctníku pro život nezbytná funkce:
o vnější sekrece: trávení živin
o vnitřní sekrece: Langerhansovy ostrůvky: do krve vylučují inzulin a glukagon
Řízení činnosti TS nervové: autonomní nervstvo – parasympaticus povzbuzuje TS, sympaticus tlumí látkové: tkáňové hormony – gastrin (žaludek), sekretin (žaludek a tenké střevo), cholecystokinin (tenké střevo)
Správná výživa vitaminy, minerály ovoce, zelenina jíst během celého dne, večer nezatěžovat organismus zpracováním potravy pohyb  lepší práce střev vláknina
Maturitní témata z biologie
19. Dýchací a vylučovací soustava živočichů a člověka, soustava kožní
Dýchací soustavy živočichů výměna dýchacích plynů mezi tělem a okolním prostředím, tj. příjem O2 ze vzduchu (okysličení krve) a odstranění CO2 z krve pomocné vylučování některých odpadů (kyselina mléčná, vodní pára…)
celým povrchem těla = difúze
o u jednoduchých živočichů vodních (prvoci, mořské houby, láčkovci) a u suchozemských (jednoduchý hmyz a larvy hmyzu)
o u nižších obratlovců (ryb a obojživelníků) příjem kyslíku také kůží, ale zabezpečují jej tělní tekutiny vzdušnice
= trubičky naplněné vzduchem, které se na povrchu těla otevírají
o hmyz, stonožky = vzdušnicovci
o svalová činnost neprobíhá na kyslíkový dluh = nejdokonalejší žábry
o mnohoštětinatci, ryby, korýši a měkkýši
o některým živočichům vyčnívají na povrch těla (pulcům obojživelníků) plíce
o vodní savci, savci, ptáci, plazi, obojživelníci = vyvinuly se vchlípením části jícnu dovnitř organismu
o u ptáků – malé, přirostlé k žebrům, vzdušní vaky
Dýchací soustava člověka
dutina nosní: nos
o začíná nosními otvory, do nosohltanu ústí choanami
o vnější nos
o 2 nosní průduchy – odděleny přepážkou
o 3 nosní skořepy dělí nosní průduchy vodorovně na průchody sliznice nosní:
o zvlhčována slzami a hlenem
o povrch pokryt řasinkovým epitelem (posun hlenu) vedlejší dutiny nosní: v kostech: čelní, čichové, klínové, horní čelisti ohřívá a zvlhčuje nadechovaný vzduch, filtruje prachové částice, analyzuje vdechovaný vzduch pomocí čichu
hrtan: tvořen hrtanovými chrupavkami; největší z nich je štítná chrupavka (na krku tvoří tzv. „ohryzek“) shora je chráněn hrtanovou příklopkou, která při polykání uzavře ústí hrtanu a brání vstupu potravy do dýchacích cest hlasové ústrojí:
o hlasové vazy (hlasivky), mezi nimi štěrbina, kterou prochází vzduch a tím se tvoří
zvuk – napínány svaly
o vzniklé zvuky zesilovány v rezonančních dutinách (nosohltan, ústa…)
průdušnice: trubice 10-15 cm, průměr 2 cm, vyztužuje 16-20 prstencových chrupavek vystýlá řasinkový epitel – kmitáním posouvá hlen
průdušky a průdušinky: větvením průdušnice, stavba podobná, u jemnějších chrupavky chybí
plíce: jsou měkké a houbovité, světle červené, jejich hmota je tvořena průdušinkami, plicními váčky a krevními cévami stopka plicní – vstupují průdušky a cévy a nervy pravá plíce: 3 laloky, levá plíce: 2 laloky průdušinky ústí do plicních váčků, složených z plicních sklípků – jejich stěna silně prokrvena – plocha vlastního dýchání obaleny dvěma vazivovými blánami – vnitřní poplicnicí (na povrchu plic) a vnější pohrudnicí (kryje vnitřek hrudní dutiny). Mezi oběma
Maturitní témata z biologie
blánami je tenká štěrbina, v níž je trvalý podtlak (uvnitř je tekutina). Díky němu jsou plíce přisáté ke stěně hrudní dutiny a kopírují její pohyby dostane-li se mezi plíce a hrudní stěnu vzduch (průstřel) => povrchové napětí se poruší => plíce zkolabují => pneumotorax = smrštění plic, protože proniknutím vzduchu do štěrbiny se vyrovnal atmosférický tlak kapacita plic:
o vitální kapacita plic (VK) = objem vzduchu maximálního výdechu po maximálním vdechu – závisí na pohlaví, věku, trénovanosti, zdravotním stavu,…, je to orientační ukazatel výkonnosti plic – u žen 3,2 l, u mužů 4,2 l, zvětšuje se u sportovců, foukačů skla, trubačů, zpěváků,…
o celková kapacita plic – zahrnuje i reziduální objem = vzduch, který nelze vydechnout, asi 6 litrů
Dýchání: zevní = výměna plynů mezi vzduchem a krví (výměna alveolárního vzduchu) přenos dýchacích plynů = krev: O2 – hemoglobin, CO2 – červené krvinky vnitřní = výměna plynů mezi krví a tkáněmi
mechanika dýchání: vdech:
1) dýchací svaly se stáhnou (zevní mezižeberní), bránice jde dolu
2) zvětšování objemu hrudníku
3) zvýšení podtlaku mezi pohrudnicí a poplicnicí
4) plíce následují hrudní stěnu
5) uvnitř plic vzniká podtlak – nasání vzduchu – vyrovnání tlaků výdech:
1) uvolnění stahu bránice a zevních mezižeberních svalů, stah vnitřních mezižeberních svalů
2) zmenšování objemu hrudníku
3) zmenšování objemu plic
4) vypuzení vzduchu dechová frekvence – počet vdechů (výdechů) za 1 minutu
o dospělý člověk 16 vdechů/min v klidu, (1/2 l vzduchu = dechový objem)
o dítě 20–26 vdechů/min v klidu
o při tělesné námaze, emocích (hněv, …), v horkém prostředí – vyšší dechová frekvence
o sportovci – 14 vdechů/min v klidu se využívá malá část kapacity plic
řízení dýchání: dýchací ústředí v prodloužené míše vliv vyšších mozkových ústředí (koncový a střední mozek – vědomé úkony): zadržení a zrychlení dechu, řeč, zpěv, emoce…. umělé dýchání: z úst do úst – vyšší p CO2 – probuzení lze ovlivnit látkově – zvýšení koncentrace CO2 a pH krevní plazmy
Soustava kožní (cutis, derma) kůže tvoří povrch těla, vytváří množství derivátů (nehty, drápy, srst, peří, …) do tělních otvorů přechází jako sliznice obsahuje žlázy, nervy, vlásečnice, …
stavba kůže: pokožka (epidermis):
o tloušťka do 1 mm
o tvořena mnohovrstevným dlaždicovým epitelem (neustále jej produkují
buňky bazální vrstvy) – neustálá regenerace
o neobsahuje krevní cévy (ani smyslové buňky a nervy)
o zřetelně rozlišena na živou vrstvu (spodní, tenká vrstvu zárodečnou = stratum germinatium, – zbarvení kůže – růžová (krev), žlutá (karoteny)…) a mrtvou vrstvu (keratocyty – buňky svrchní pokožky syntetizující bílkovinu keratin, která je součástí odumřelých buněk, vlasů, nehtů, buňky jsou odumřelé a vyztužené rohovinou, postupně jsou vytlačovány k povrchu, a tam odpadávají – vrstva rohová = stratum corneum)
o na spodní hranici pokožky jsou pigmentové buňky (původem ze škáry), které vytvářejí pigment melanin (proniká do pokožkových buněk a chrání před UV zářením) škára (corium):
o základem je síť kolagenních a elastických vláken
o nacházejí se zde: potní a mazové žlázy, kořeny vlasů, chlupů, čidla, cévy, nervy…
Maturitní témata z biologie
 Meissmerova tělíska (dotyky) – vnímání doteku (umístěny v horních vrstvách škáry)
 Krauseova tělíska – chladový receptor
 Ruffiniho tělísko – tepelný receptor
 Vater-Pacciniho tělísko – vnímání tahu a tlaku (v hlubších vrstvách škáry až v podkožním vazivu)
o na dlaních a chodidlech papilární linie (daktyloskopie) podkožní vazivo (tela subcutanea):
o plynule navazuje ne škáru, buňky jsou vyplněny tukem (zásoba energie, tepelná iozlace)
o na některých místech tenčí (např. hřbety rukou), na jiných silnější (břicho, hýždě ap.)
o Podkožní vazivo není od škáry ostře odděleno, vývojově má tato tkáň stejný původ jako škára.
funkce kůže: krycí ochranná vylučovací: pot (99 % vody + rozpuštěné pevné látky – NaCl (nejvíce), močovina, kyselina močová, kyselina mléčná (baktericidní účinky), mastné kyseliny, některé aminokyseliny, kreatinin => pot má kyselou reakci, vylučuje odpadní látky, ochlazuje organismus) zásobní: podkožní tuk termoregulace: tuk (zahř.) x pot (ochl.), kož. cévy
o vasokonstrikce = zúžení cév v kůži, při nižší teplotě, abychom neztratili teplo
o vasodilatace = rozšíření cév v kůži – při teplu nebo fyzické námaze tvorba vitamínu D
kožní žlázy: potní žlázy:
o asi 2,5 mil, po celém povrchu – nejvíce na dlaních a chodidlech, podpaží a čele mazové žlázy:
o vyměšují maz do pochev vlasů a chlupů
o fce: ochrana kůže před vysycháním, nesnášivost vodou mléčné žlázy:
o založeny u obou pohlaví, u žen se vlivem pohl. hormonů v pubertě zvětšují
o tvorba mléka (laktace) vlivem hormonů začíná koncem těhot.
kožní deriváty: vznikají rohovatěním pokožky vlasy a chlupy:
o vyrůstají z vlasové cibulky ukotvené ve vlas. pochvě ve škáře
o barva závisí na množství pigmentu a mazu, obsahu vzduchu (ve stáří vznikají dutinky vzduchu a vlasy šediví)
o ochlupení:
 primární (lanugo) – 4. až 8. měsíc nitroděl. vývoje
 sekundární – vlasy, chlupy
 terciální – diferencuje se v pubertě
Vylučovací soustava
Fylogeneze vylučování jednobuněčné organismy – difúzí, stažitelná vakuola vyšší živočichové – zvláštní vylučovací orgány
o protonefridie – ploštěnci, larvy hmyzu, plaménkové buňky, vývod na povrch těla
o nefridie – kroužkovci, vyústění v následujícím článku
o Malpighiho žlázy – členovci
o tykadlové žlázy – korýši
o ledviny (nefros) – u obratlovců, jednotkou je nefron, glomerulus + Bowmanův váček = Malpighiho tělísko, ledviny savců se liší svým povrchem, tvarem a velikostí
Vylučovací soustava člověka
Ledviny (renes, nefros): za pobřišnicí párový orgán uložený v bederní krajině v tukovém polštáři hmotnost 150 g, z poloviny kryty žebry
Maturitní témata z biologie
stavba:
o na povrchu vazivový obal
o kůra: světlejší
o dřeň: tvořena sběracími kanálky, vybíhá v papily, tmavší, paprsčitá = 6 ledvinových pyramid – papily dřeně ústí do
ledvinných kalichů, kalichy se sbíhají v ledvinnou pánvičku funkce:
o vylučování soli a vody – udržují osmotickou hodnotu tělních tekutin
o vylučují konečné produkty látkové přeměny (močovina, léky) a cizorodé látky nefron:
o stavební a funkční jednotka ledvin
o délka asi 4cm, počet 1 mil v ledvině
o stočený prochází kůrou a dření
o stavba:
 glomerulus: klubíčko vlásečnic, v něm se z krve vytlačuje část vody a v ní rozpuštěných látek (soli, glukóza, močovina…)
 Bowmanův váček: shromažďuje tekutinu vytlačenou z glomerulu (tzv. primární moč, denně průměrně 150 l)
 vinutý kanálek 1. řádu (proximální tubulus): v jeho stěnách se zpět vstřebává glukóza (100 %), některé vitaminy a některé soli
 Henleova klička: zasahuje až do dřeně, především zpětné vstřebávání vody
 vinutý kanálek 2. řádu (distální tubulus): vstřebávání solí, případně i vody, ústí do sběracího kanálku
 sběrací kanálek: shromažďuje vytvořenou moč (dokončuje se vstřebávání vody) a vede ji do pánvičky řízení činnosti ledvin:
o nervové – centrum v mezimozku
o hormonální
 adiuretin – podněcuje zpětné vstřebávání vody
 aldosteron – podporuje zpětné vstřebávání K+ a Na+
 je-li v těle nadbytek vody nebo málo iontů – mezimozek tlumí tvorbu adiuretinu a tím je zajištěno vylučování většího množství moči – zředěnější, zahuštění tělních tekutin
 je-li v těle nedostatek vody a nadbytek iontů – mezimozek podporuje tvorbu adiuretinu, tím je zajištěno vylučování menšího množství koncentrovanější moči a udržení osmotické rovnováhy
Močovody (ureter) délka 20 až 30 centimetrů, vedou moč do močového měchýře ve stěnách hladká svalovina – transport moči peristaltikou moč je transportována po dávkách, v podobě tzv. močových vřetének
Močový měchýř (vesica urinaria) pružný, stěny obsahují elastické vazivo a hladkou svalovinu (její stahy urychlují vyprazdňování měchýře) maximální objem 500 až 700 ml (při naplnění 300 ml nastává nucení na močení) uzavřen dvěma svěrači (vnitřní – hladká svalovina, vnější – příčně pruhovaná svalovina) – při močení fungují podobně jako svěrače konečníku
Močová trubice (urethra) u žen 3 až 4 cm (ústí samostatně), u mužů 15 až 25 cm (společná s vývody rozmnožovací soustavy, prochází prostatou)
Moč tvoří se ultrafiltrací krve (všechny složky krevní plazmy 1/5 kromě bílkovin) jdou do Bowmanova pouzdra → primitivní moč primitivní moč – asi 170 litrů denně, 1,5 kg NaCl dochází ke zpětné resorpci = návrat vody → definitivní moč definitivní moč – asi 1,5 litru denně, 4x koncentrovanější vůči plazmě (hypertonická), pH kyselé hypotonická = méně solí – zředěnější, izotonická = vyrovnává hodnoty s těl tekutinami množství a složení moči značně kolísá
Maturitní témata z biologie
20. Pohybové funkce živočichů, opěrná a pohybová soustava člověka
Formy pohybu v živočišné říši panožky, brvy, bičíky, undulující membrány ambulakrální soustava kožně svalový vak svalnatá noha svaly, křídla
Druhy svaloviny
1. PŘÍČNĚ PRUHOVANÉ (KOSTERNÍ)
 sarkomery
 mnohojaderná dlouhá vlákna s příč. pruhováním (dáno složením – aktin, myozin)
 rychlá činnost
 unavitelné
 nutnost nervových podnětů
 podléhá vůli
 upínají se na kostru  origo = počátek insertio = úpon, konec
2. HLADKÉ (ÚTROBNÍ)
 aktin a myozin netvoří sarkomery
 vřetenovité jednojaderné buňky
 pomalá činnost
 bez únavy
 vlastní automacie závislá na vnějších podnětech
 nepodléhá vůli
 trávicí trubice, cévy, děloha, močovody (téměř všechny orgány)
3. SRDEČNÍ
 sarkomery
 síť buněk s můstky a příčným pruhováním
 rychlá a stálá činnost
 bez únavy
 vlastní automacie, látkově a nervově ovlivnitelná
 nepodléhá vůli
 srdce
Činnost svalů: Základem svalů jsou svalová vlákna (obří protáhlé mnohojaderné buňky). Několik desítek vláken tvoří snopeček. U největších větších svalů se snopečky sdružují do větších skupin nazývaných snopce. Celý sval je obalen povázkou (fascie) – vazivovou blánou, která drží sval pohromadě a její hladký povrch usnadňuje vzájemné klouzání svalů při pohybu. Ke kostem se svaly upínají pomocí vazivové šlachy.
Svalová vlákna uvnitř obsahují dlouhé vláknité útvary – myofibrily. Každá myofibrila se skládá z tisíců základních svalových jednotek. Tyto jednotky jsou tvořeny dvěma typy vláknitých bílkovin – aktinem (tenčí vlákna) a myozinem (silnější vlákna). Všechny myofibrily ve svalovém vláknu jsou uspořádány tak, že aktinové a myozinové úseky leží ve stejné rovině. Proto sval pod mikroskopem vykazuje jemné příčné pruhování (žíhání). V klidu jsou vlákna aktinu a myozinu od sebe oddálena díky zvláštní látce (bílkovina troponin), která brání zasouvání
Maturitní témata z biologie
vláken do sebe. Izotonický – napětí svalu se nemění, sval se zkracuje Izomertický – délka stejná, napětí se zvyšuje
Mechanismus izotonického stahu kosterního svalu Motorická nervová buňka vede vzruch ke svalovému vláknu, na který nasedá nerv tzv. nervosvalovou ploténkou (destičkou).
o Působí-li impuls trvale, k myofibrilám opakovaně proniká (a hned je zase odstraňován) vápník. Za sekundu proběhne přibližně 7 takových cyklů. To je důvodem, proč svaly při trvalém stahu vibrují s frekvencí přibližně 7 Hz (kmitů za sekundu). Velmi silný impuls způsobí, že sval přestane vibrovat a přejde do trvalého
stahu nazývaného tetanus. Přenos vzruchu probíhá pomocí přenašeče (acetylcholin) přičemž se se zvýší koncentrace Ca2+. Ca2+ se naváží na troponin to umožní spojení aktinu a myozinu v místě myozinové hlavice, na kt. se předtím navázalo ATP. Hlavice svírá úhel 90°. ATP se štěpí na ADP + P  k tomu je potřeba Mg2+ Díky energii se změní úhel na 45°  dojde k posunu aktinu vůči myozinu  zkrácení sarkomery  zkrácení celého svalu. Ke změně úhlu 45° na 90° dojde po zrušení vazby aktinu a myozinu. Je potřeba ATP. Připojení a odpojení se opakuje asi 50krát  tím dojde k většímu zkrácení sarkomer a celého svalu. 1 cyklus (připojení, změna úhlu, odpojení, změna úhlu) – posun o 16nm = 1% sarkomery celkový stah je asi o 50% délky svalu. Hlavice se odpojují a připojují asynchronně  plynulý stah.
Chemizace svalu Primární zdroj ATP ve svalu – cca na 10 kontrakcí. Po vyčerpání ATP se tvoří ATP z kreatinfosfátu (ten se přetváří na kreatin) – zásoby ve svalu – vystačí cca na 50 kontrakcí…KrP vystačí na krátkodobý běh (10-20s, běh na 100m). Když nám dojde KrP, začneme používat glykogen – z něj vzniká glukóza anaerobně (bez O2) Při lehké práci je nahrazena po 1 minutě aerobním
odbouráváním glukózy. Pokud nám E získaná aerobně nestačí, probíhá anaerobní glykolýza – mléčné kvašení spolu s aerobní, přitom se tvoří laktát. Hromadění kyseliny mléčné ve svalech je příčinou svalové únavy (projevuje se bolestí a zatuhnutím postižených svalů). Po ukončení námahy tělo musí nahromaděnou kyselinu mléčnou odbourat za účasti mitochondrií. Proto i po námaze má člověk zvýšenou
spotřebu kyslíku (zrychlenou dechovou frekvenci) tak dlouho, dokud nevyrovná tzv. kyslíkový dluh (tj. dokud neodbourá všechnu kyselinu mléčnou). Po 1 ½ h nastupují místo glykogenu tuky (měli bychom začít jíst). Trénovaný využívá dříve tuky než cukry.
Úloha svalů při termoregulaci Vlivem chladu naše tělo spouští obrannou reakci, která začíná pokusem o aktivaci izolační vrstvy „srsti“ (vzpřímení chloupků – „husí kůže“) a zúžením cév v kůži (omezení tepelných ztrát). Následuje třesová termogeneze, kdy je teplo vyráběno vibracemi svalů (viz např. „drkotání zubů“). Poté se spouští netřesová termogeneze s tvorbou tepla pomocí zvýšeného metabolismu vnitřních orgánů (např. jater) a u dětí hlavně díky tzv. hnědé tukové tkáni umístěné především v břišní dutině.
Maturitní témata z biologie
Svaly člověka
SVALY ZAD trapézový (kápový) široký sval zádový dlouhé svaly zádové (vzpřimovače páteře) – podél páteře meziobratlové
SVALY HRUDNÍKU velký prsní sval malý prsní sval pilovitý mezižeberní
o vnitřní – při výdechu (exspiraci)
o vnější – při vdechu (inspiraci) bránice – při nádechu jde dolů
SVALY BŘICHA přímý sv. břišní – břišní lis při defekaci, porod šikmý sv. břišní – vnitřní, vnější příčný sv. břišní
SVALY KRKU plochý sval(platysma) – kryje krk zdvihač hlavy nad- a podjazylkové svaly
SVALY HLAVY kruhové – oční, ústní mimické – trubačský, svaly pohybující ústními koutky, rty, nosními křídly žvýkací – zevní (přitahuje čelisti), vnitřní, spánkový
SVALY HORNÍ KONČETINY ramenní: deltový – abdukce paže svaly pažní
o dvojhlavý s. pažní – přitahovač
o trojhlavý s. pažní – natahovač, extenze loketního kloubu Svaly předloktí
o přední strana: dlouhé ohybače ruky a prstů
o zadní strana: dlouhé natahovače ruky a prstů Svaly ruky
o palcová sk.: krátké ohýbače a přitahovače prstů
o malíková sk.: krátké přitahovače a ohýbače prstů
o hluboká vrstva: mezikostní a červovité sv.
SVALY DOLNÍ KONČETINY Svaly kyčelní
o bedrokyčelní
o hýžďové – velký (extenze kyčel. kloubu), střední (abdukce kyč. kl.), malý Svaly stehenní
o dlouhý sval stehenní (krejčovský)-flexe, abdukce kyč. kl.
o čtyřhlavý sv. stehenní
o dvojhlavý sv. stehenní – ohybač kolenního kloubu Svaly bérce
o přední strana: dlouhé natahovače prstů a nohy
o zadní strana: dlouhé ohýbače prstů a nohy
 př.: trojhlavý sv. lýtkový – plantární flexe nohy
o svaly nohy
 palcová sk.: krátké ohýbače a přitahovače prstů
 malíková sk.: krátké ohýbače a přitahovače prstů
 hluboká vrstva: mezikostní a červovité sv.
Poruchy pohybové soustavy svalová atrofie: ochabnutí svalů, úbytek svalové hmoty z důvodu nedostatečného zatěžování či dlouhodobé nečinnosti (časté při úrazech či obrnách) obrna: neovladatelnost svalů, vzniká v důsledku poškození nervových drah, může být úplné (plegie) nebo částečné (paréza); vzniká v důsledku úrazu i dalších příčin včetně infekce (např. poliomyelitida = „dětská obrna“ – infekční virové onemocnění postihující páteřní míchu) mechanické porušení svalu či šlachy: vzniká v důsledku úrazu nebo prudkého natažení nedostatečně rozcvičeného svalu záněty a další podráždění šlach: bývají důsledkem nepřiměřeného přetěžování či nesprávných pohybů (např. tzv. „tenisový loket“, záněty šlach a vazů zápěstí v důsledku práce s počítačovou myší ap.) brnění svalů: je zpravidla způsobeno nedostatečným zásobením svalu kyslíkem (např. skřípnutá céva); nedostatek energie způsobí občasné kontrakce jednotek v myofibrile svalová křeč: vzniká v důsledku úplného vyčerpání živin a kyslíku ve svalech (delší dobu skřípnutá céva, chlad a vyčerpání ap.) nebo v důsledku šokujícího impulsu (elektrický proud, skřípnutí nervu)
Kostra První kosti vznikaly v podkožním vazivu jako dermální kosti kryjící tělo. Kostem vznikajícím ve vazivu se proto říká primární neboli krycí kosti a osifikace z vaziva se nazývá desmogenní osifikace. Později se objevují kosti chrupavčité. Osifikací chrupavky – chondrogenní osifikací se mění na sekundární neboli náhradní.
Složení: kostní buňky (osteocyty)
Maturitní témata z biologie
postup osifikace dlouhé kosti
mezibuněčná hmota
o org. látky: 1/3 – ossein (bílkovina)  pružnost
o anorg. látky: 2/3 – fosfor, vápník, fluor  pevnost
příčný řez:
okostice
o tuhý vazivový obal
o prokrvená, inervovaná (výživa kosti)
o připevněna Sharpeovými vlákny k podkladu
hutná tkáň
o pevná a tvrdá
o tvořena lamelami – povrchové (plášťové) a kruhové (osteomy)  Haversův systém
houbovitá tkáň
o uvnitř kosti – zvyšuje její pevnost
o tvoří výplň hlavic. V nejvíce zatížených kostech (stehenní,
holenní) jsou vlákna („trámečky“) spongiózní tkáně
uspořádána do tvaru klenby – vytvářejí tzv. vnitřní
architektoniku kosti
dřeň = morek
o u dlouhých kostí
o tvorba bílých a červených krvinek
o v dutině kosti, u dospělých hlavně ploché kosti a hlavice
kanálky pro cévy a nervy
Spojení:
a) plynulé: kosti jsou spojeny:
vazivem – švy na lebce, kořen zubu do jamky čelistí
chrupavkou – kost hrudní s žebry, spona stydká, meziobratlové destičky
kostí – k. křížová, pánevní kost
b) dotykem:
kloubní – kulovitý kloub na ruce
o pohyblivé spojení, kosti se dotýkají v místě kloubních chrupavek, mezi nimi je kloubní maz (řídká tukovitá hmota), celý kloub je obalen
kloubním pouzdrem (pevná „manžeta“ z vaziva). Podle tvaru někdy jeden konec kosti označujeme jako „hlavici“ a druhý konec jako „jamku“.
o menisky – pomocné chrupavčité destičky v kolenním klubu, pomáhají lépe rozkládat tlak
Vývoj kostí:
kostnatěním (osifikací) původně chrupavčitého základu
dítě: pružné kosti, hodně chrupavčité hmoty
stárnutí: řídnutí kostí = osteoporóza
do kosti vede céva, která ji vyživuje
růst do délky a do šířky
Kostra lidského těla
PÁTEŘ
o podpora těla, schránka pro míchu
o 2krát esovitě prohnutá: lordóza (= vyklenutí dopředu),kyfóza (= vyklen. dozadu)
o 32 – 34 obratlů – propojeny chrupavčitými vazy
 7 krčních – nosič(atlas) – nemá tělo ani výběžky, má otvory pro míchu, cévy…; čepovec(axis) – trnový výběžek, malé tělo, otvor
pro míchu, cévy…
 12 hrudních – mají dlouhé špičaté trnové výběžky, nesou 12p. žeber
 5 bederních – největší, spočívá na nich největší váha
 5 křížových – srostlé v kost křížovou
 3-5 kostrčních – srostlé v kost kostrční
Maturitní témata z biologie
HRUDNÍK
o ochrana vnitř. orgánů, upíná se na něj řada svalů
o 12 párů žeber
 pravá – 1.-7., spojeny chrupavkou s prsní kostí
 nepravá – 8.-10., chrupavkou připojeny k předešlému žebru
 volná – 11.-12., nejsou připojeny – končí volně ve stěně břišní
o k. hrudní = prsní – 3 části (meč) – rukojeť hr.k.Δ, tělo hr.k., mečovitý výběžek
o + 12 hrudních obratlů
 HORNÍ K.
o Pletenec
 lopatka – jamka ramenního kloubu, upínání svalů, vazů…
 klíční k. – kloubně spojena s lopatkou, spojuje lopatku s hrudní kostí
o Volná končetina
 k. pažní = ramenní,
 předloktí
 k. vřetenní – k palci
 k. loketní – k malíčku
 zápěstí – 8 kůstek ve 2 řadách
 k. záprstní – 5 kostí, podklad dlaně
 články prstů – po 3 článcích X palec 2 články
 DOLNÍ K.
o Pletenec
 k. pánevní: – párová kost
 vznik srůstem 3 kostí: kyčelní, sedací, stydká
 pánev – tvar se liší podle pohlaví (ženská pánev nižší a širší), 2 k. pánevní, k. křížová
o Volná končetina
 stehenní k. – nejdelší k. v lidském těle
 čéška – kostnatěním ze šlachy – sezamská k., usazená ve svalu
 bérec
 k. holenní – k palci
 k. lýtková – k malíčku, drobná kost
 k. zánártní – 7 kostí
 k. nártní – 5 kostí, pomáhají tvořit klenbu nohy
 články prstů – 3 články X palec 2 články
lebka obličejová část
o dolní čelist – kloubně spojena se spánkovou kostí
o horní čelist – párová
o 2 k. lícní = jařmové
o 2 k. patrové
o jazylka
o k. čichová – část
o dolní skořepa nosní
o k. radličná
o 2 k. slzní
o 2 k. nosní mozková část
o k. čelní
o 2 k. temenní
o k. týlní – vnější hrbolek týlní  rozlišení muže a ženy, šev lambdový (sutura lambdoidea), velký týlní otvor (foramen magnum)
o 2 k. spánkové
o k. klínová – součástí je turecké sedlo, je zde uložena epifýza
o k. čichová – část
o 3 sluchové kůstky – kladívko, kovadlinka, třmínek
švy na lebce
o věncový
o šípový
o lambdový
o šupinový
Maturitní témata z biologie
Kosti lebky – latinsky
os occipitale k. týlní
os sphenoidale k. klínová
os ethmoidale k. čichová
concha nasalis inferior dolní skořepa nosní
os temporale k. spánková
os frontale k. čelní
os parietale k. temenní
os lacrimale k. slzní
os nasale k. nosní
vomer k. radličná
maxilla horní čelist
ossa palatina k. patrové
os zygomaticum k. lícní
mandibula dolní čelist
os hyoideum jazylka
sutura coronalis šev věncový
sutura sagittalis šev šípový
sutura lambdoidea šev lambdový
sutura squamosa šev šupinový
Svaly – latinsky
Origo začátek svalu
Caput musculi hlava svalu
Venter musculi bříško svalu
Insertio úpon svalu
Cauda musculi ohon svalu
m. trapezius trapézový sval
m. latissimus dorsi široký sval zádový
m. deltoideus deltový sval
m. triceps brachii trojhlavý sval pažní
m. intercostales mezižeberní svaly
interni et externi vnitřní a vnější
m. gluteus maximus velký sval hýžďový
m. pectoralis major velký sval prsní
m. biceps brachii dvojhlavý sval pažní
m. rectus abdominis přímý sval břišní
m. serratus anterior pilovitý sval přední
m. obliquus externus abdominis šikmý vnější břišní sval
diafragma bránice
m. sternocleidomastoideus zdvihač hlavy
m. digastricus dvoubříškový sval
m. masseter zevní žvýkací sval
m. temporalis spánkový sval
m. buccinator trubačský sval
m. depressor labii inferioris stlačovač dolního rtu
m. levator anguli oris zdvihač koutků
m. orbicularis oris kruhový sval ústní
m. orbicularis oculi kruhový sval oční
Maturitní témata z biologie
m. risorius smíchový sval
m. zygomaticus major velký sval jařmový
m. levator labii superioris zdvihač horního rtu
m. levator labii superioris zdvihač horního rtu
alaeque nasí a křídla nosu
m. zygomaticus minor malý sval jařmový
m. frontalis čelní sval
m. platyzma plochý sval
m. gluteus medius střední sval hýžďový
m. gracilis štíhlý sval stehenní
m. sartorius sval krejčovský
m. biceps femoris dvojhlavý sval stehenní
m. quadriceps femoris čtyřhlavý sval stehenní
 m. rectus femoris
 m. vastus lateralis
 m. vastus medialis
m. triceps surae trojhlavý sval lýtkový
 m. gastrocnemius, caput mediale
 m. gastrocnemius, caput laterale
 m. soleus
m. flexor digiti minimi brevis krátký ohybač malíčku
m. flexor hallucis brevis krátký ohybač palce
(caput mediale et laterale)
Maturitní témata z biologie
21. Rozmnožovací soustava a ontogeneze člověka
Nepohlavní a pohlavní rozmnožování
I. NEPOHLAVNÍ z jedné nebo více tělních buněk mateřského jedince vzniká další generace organismů genetická výbava je předána beze změny bakterie, prvoci, houby
o nepohlavní spory, vegetativním rozmnožováním, dělením, pučením, strobilace
II. POHLAVNÍ je založeno na splynutí dvou pohlavních buněk – gamet, vznikajících meiozou (R!) v pohlavních orgánech splynutím samčí a samičí gamety vznikne zygota, která se pak dělí mitózou (nepřímé dělení) a vytvoří se nový jedince vybavený genetickou informací od obou rodičů zralé gamety jsou haploidní, zygota diploidní
Vznik a vývoj jedince nepřímý vývoj: období vývoje zárodku je krátké, vývoj přes larvy (vajíčka chudá na žloutek s nedostatkem zásobních látek) přímý vývoj: dlouhé období vývoje zárodku, nový jedinec se podobá dospělci (vajíčka bohatá na žloutek, nebo je zárodek vyživován mateřským organismem)
Rozmnožovací soustavy člověka
Pohlavní soustava ženy pohlavní žlázy – vaječníky (ovaria)
o tvoří vajíčka
+ PŘÍDATNÉ POHLAVNÍ ORGÁNY vejcovod (tuba uterina)
o párová trubice
o nálevkou se otevírá do břišní dutiny kolem vaječníku
o ústí do dělohy
o uvnitř vystlána kmitajícím řasinkovým epitelem
o funkce:
 zachytí zralé vajíčko a několik dnů jej pomalu posouvá k děloze
 ve vejcovodu obvykle dojde k oplození děloha (uterus, metra)
o nepárový dutý svalový orgán hruškovitého tvaru
o zúženou částí vyčnívá do pochvy jako čípek (uvula)
o stěnu tvoří:
 vazivový obal (perimetrium)
 svalovina (myometrium)
 sliznice (endometrium) – působením hormonů se mění – menstruace
o funkce:
 zajišťuje vývoj zárodku a plodu – těhotenství pochva (vagina)
o elastická vazivově svalová trubice
o vzadu rozšířena do klenby poševní
o ústí do pochvy kryto tenkou vazivovou panenskou blanou (hymen)
o funkce:
 zprostředkuje vstup spermií při pohlavním styku; cesta pro dítě porodu zevní rodidla
o velké stydké pysky: zevně ochlupeny, od řitního otvoru odděleny hrází (perineum)
o malé stydké pysky
o předsíň pochvy: ústí sem vývody slizových žláz a močová trubice
Maturitní témata z biologie
o poštěváček
Menstruační cyklus probíhá na sliznici dělohy synchronizovaně s ovulačním cyklem ve vaječnících (28 dní) 4 fáze:
1. menstruační
o nedošlo k nidaci (zahnízdění vajíčka)  odloučí se připravené povrchové vrstvy děložní sliznice
o žluté tělísko se mění v menstruační (pokud nedošlo k oplození)
o ztráta 50-100 ml krve, 3-5 dnů
o snižuje se hladina progesteronu a estrogenů  FSH může začít nový cyklus
o relativně vyšší hladina estrogenů vyvolá stah cév  tkáň odumírá (dekrotizace)  tkáň se trhá, krvácení
2. proliferační
o růst děložní sliznice
3. klidová
o 12. – 15. den (období ovulace ve vaječníku)
o vývoj folikulu ve vaječníku
o vyvíjí se vajíčko, po jeho uzrání praská stěna folikulu = ovulace
o po ovulaci se Graafův folikul mění ve žluté tělísko
4. sekreční
o prosáknutí děložní sliznice
o příprava na zahnízdění vajíčka – nidaci
Těhotenství a mateřský organismus oplozené vajíčko putuje vejcovodem do dělohy a současně se dělí – vznikají dceřinné blastomery zárodek prochází stádiem moruly, blastuly a asi za týden po oplození se zahnízdí v připravené děložní sliznici vnitřní vrstva zárodku (embryoblast) se dále dělí 
vlastní zárodek a vnitř. zárodečný obal vnější vrstva zárodku (trofoblast) dává vzniknout: vnějš. zárodečnému obalu (chorion), který vrůstá klky do děložní sliznice a tvoří s ní tak placentu funkce placenty:
o zajišťuje výměnu látek s prostředím  výživa plodu, odvádění odpadních látek
o vyměšuje hormony  choriongonadotropin (brání dozrávání vajíček) , progesteron, estrogen vliv těhotenství na matku
o zvýšení hmotnosti průměrně o 10 kg
o změny duševního stavu, rozvoj mateřského cítění
o zvýšená činnost srdce, plic, ledvin
o uvolnění vazů pánve, změny chuti životospráva v těhotenství
o správná výživa, vyhýbaní se toxickým látkám, dostatek spánku, vyhýbání se stresu
Pohlavní soustava muže:
Pohlavní soustava muže má 3 základní funkce: spermatogenezi, realizaci pohlavního spojení (koitus) a produkci pohlavních hormonů. Varlata – testes
o Jsou to párové, 4 – 5cm dlouhé a 2 – 3cm široké orgány – endokrinní žlázy.
o Uloženy jsou v šourku mimo břišní dutinu.
o Povrch pokrývá vazivové pouzdro.
Maturitní témata z biologie
o Jsou rozčleněny na oddíly, ve kterých jsou 300 – 350m dlouhé stočené semenotvorné kanálky, ve kterých probíhá už od puberty po celý zbytek života spermatogeneze.
o Výživu dozrávajících spermií zajišťují Sertoliho buňky.
o Dále se zde nachází Leydigovy buňky, které produkují testosteron.
o Zbytek vyplňují vazivové buňky.
o vyvíjí se v břišní dutině a před koncem prenatálního vývoje sestupují do šourku (znak donošenosti plodu)
+ PŘÍDATNÉ POHLAVNÍ ORGÁNY nadvarle
o obsahuje stočený kanálek, který vznikl spojením semenných kanálků varlat
o funkce:
 dozrávání spermií (schopnost pohybu) a jejich shromažďování šourek
o v něm uloženo varle (chráněno mnoha obaly) s nadvarletem
o vnější vrstvu tvoří kůže (ochlupení, potní a mazové žlázy) chámovod
o párová vazivová trubice
o do břišní dutiny prochází tříselným kanálkem spolu s cévami a nervy
o funkce:
 vede spermie do močové trubice
 do močové trubice vedou žlázy: měchýřkové, předstojná (pod močovým měchýřem, obklopuje močovou trubici) močová trubice
o společný močový a pohlavní vývod pyj (penis)
o obsahuje 3 topořivá tělesa, která při podráždění způsobí ztopoření (erekci)
o prochází jím močová trubice
o kryt lehce posunutelnou kůží, která překrývá žalud – předkožka
Období života člověka Vývoj po narození lze rozdělit do několika období, jejichž vzájemné hranice nejsou zcela přesně vymezeny. V průběhu vývoje lze u dětí pozorovat dva jevy:
o Periodicita: Tělní soustavy střídavě procházejí obdobími rychlejšího a pomalejšího vývoje.
o Alternace: Vyvíjí-li se jedna soustava rychleji, jiné soustavy se vyvíjejí o to pomaleji. (Například urychlený rozvoj duševních schopností je doprovázen zpomalením růstu – a naopak.)
Novorozenec (od narození do věku 4 týdnů) nově začínají fungovat některé orgány (žaludek, plíce, ledviny), přechod na jiný typ výživy je většinou doprovázen dočasným úbytkem hmotnosti vyrovnávají se porodní deformace (hlavně na lebce) ubývají červené krvinky (ze 7 milionů/mm3 na 5 milionů/mm3) a přebytečný bilirubin (z rozloženého hemoglobinu) se může dočasně usazovat v tkáních („lehká novorozenecká žloutenka“) v chování převládají hlavně nepodmíněné reflexy (sací, polykací, uchopovací…)
Kojenec (4 týdny – 1 rok) převládá výživa mateřským mlékem ve věku 6 měsíců se začínají prořezávat první zuby (příprava na příjem tuhé stravy) s růstem těla se zvyšují pohybové schopnosti – dítě se učí lézt, sedět, stát a nakonec i chodit
Batole (1 – 3 roky) výrazně se vyvíjí motorika (čím dál jistější a obratnější pohyb) ve věku 2,5 roku je ukončeno prořezávání mléčného chrupu
Předškolní věk (3 – 6 let) v počátku tohoto období dochází k urychlení duševního vývoje (obohacení řeči, schopnost komunikace a spolupráce s vrstevníky)
Maturitní témata z biologie
ke konci období dochází ke změně tělesných proporcí, tzv. „období první vytáhlosti“ (zeštíhlení trupu, prodlužování končetin)
Mladší školní věk (7 – 11 let) tělesný vývoj je relativně pomalejší; o to více se rozvíjejí intelektuální schopnosti (čtení, počítání…) a jemná motorika (kreslení, psaní…). Proto je možné v tomto věku začít s cíleným vzděláváním (nástup do základní školy). Dítě se snaží prosadit svou osobnost a rádo soutěží se svými vrstevníky.
Puberta (12 – 15 let) nastávají výrazné tělesné změny související s nástupem aktivity pohlavních orgánů (u děvčat dříve než u chlapců) postava rychle roste – „období druhé vytáhlosti“ a mozek zpočátku nezvládá úplnou koordinaci motoriky (klátivé pohyby) vyvíjejí se sekundární pohlavní znaky (specifické ochlupení, u dívek ukládání podkožního tuku, u chlapců růst kostry a svaloviny spolu s mutací hlasu). výrazný zlom ve vývoji osobnosti – na jedné straně výrazné uvědomování vlastní identity (odpor vůči autoritám), na druhé straně potřeba kontaktu s vrstevníky (kolektivní sporty, vyznávání společných hodnot – oblékání, hudba…).
Adolescence (16 – 18 let) výrazné zpomalení růstu a dokončení vývoje pohlavních orgánů je doprovázeno intenzivním rozvojem intelektuálních schopností (plastické myšlení…) a podstatně lepší koordinací motoriky
Dospělost (19 – 30 let) vrcholu tělesné (biologické) vyspělosti, počátky socializace – specializované studium, stálé zaměstnání, zakládání rodiny…). (současný trend směřuje k odkládání definitivního sociálního zařazení do pozdějšího věku)
Zralost (30 – 45 let) biologicky nejstabilnější období s vrcholem psychické výkonnosti (výborná schopnost přizpůsobovat se novým podmínkám)
Střední věk (45 – 60 let) postupně nastupují některé degenerativní změny typické pro stáří (viz dále, u žen končí reprodukční období (klimakterium) většina lidí postupně ztrácí schopnost adaptace na nové prostředí (problémy při změně zaměstnání ap.)
Stáří (60 a více let) v těle probíhají výrazné degenerativní změny, například osteoporóza, úbytek svaloviny, ochabování vaziva a snížená tvorba kožního mazu (na kůži se vytvářejí vrásky), stařecká dalekozrakost (ochabování svalů řasnatého tělesa), stařecká nedoslýchavost, poruchy útrobních orgánů (játra, ledviny, srdce…) ap. k patologickým změnám dochází i v nervové soustavě, což se odráží i v některých psychických poruchách. Účinnou prevencí k oddálení těchto změn je tělesná i psychická aktivita (rekreační sport, podnětné koníčky, „univerzita třetího věku“ ap.)