Stavba a funkce trávicí soustavy

– procesy příjmu, zpracování a vstřebávání potravy

– trávení u člověka je mimobuněčné

– původu entodermálního, okrajové části ektodermálního

– v potravě přijímáme : sacharidy, tuky, bílkoviny, vitamíny, minerální látky, vodu

 

– řízení činnosti TS  – nervové : autonomní nervstvo – parasymp. povzbuzuje, symp. tlumí

– látkové : tkáňové hormony – gastrin, sekretin, cholecystokinin

 

– skladba TS :  a) trávicí žlázy – ústí do tr. trubice

– játra, slinivka břišní, drobné ve stěně (slinné)

1. b) vlastní tr. trub. – dlouhá 9 m

– stěna : vazivo

svalovina – podélná, okružní

podslizniční vazivo (cévy, nervy, ..)

sliznice – kryta hlenem (mucin + voda) – ochr. fce

 

Dutina ústní

– přijatá potrava se rozmělňuje, zvlhčuje promísením se slinami a mech. i chem. zpracovává

– ohraničena rty, patrem a tvářemi

– rty – mají kožní, přechodnou a slizniční část, podklad tvoří kruhový ústní sval

– tváře – tvořeny svaly (tvářový), vazivem s tukovými polštáři a sliznicí

– patro – tvrdé – kostěný podklad + sliznice

měkké – vazivové, uzavírá nosohltan při polykání a dutinu ústní při dýchání

– po jeho stranách – párové mandle

– jazyk = svalový orgán z příčně pruhovaného svalstva

– připojen svaly k dolní čelisti

– na povrchu bradavky s chuťovými pohárky – sladko, slano, kyselo, hořko

 

– slinné žlázy – drobné – neustále produkují hustší sliny – zvlhčování sliznice

– velké – 3 páry : příušní, podčelistní, podjazykové

– příušnice = virové onemocnění slinných žláz

sliny – denně asi 1,5 litru, zřeďují sousto

– pH 7-8, 99% vody, 1% solí a bílk. (mucin – pomoc při polykání), tráv. enzym

ptyalin (amyláza) – štěpí nerozp. polysacharidy na rozp. sladkou maltózu

– čištění a desinfekce

– sekrece řízena vegetat. nervy, vylučování reflexně (centrum v prodl. míše)

 

– zuby – uloženy v alveolách v čelisti

– připevněny vazy = ozubice – není pevně fixován

– stavba – podobná stavbě kosti, tvořeny dentinem (z buněk ontodoplastů)

– části – a) korunka – zubní sklovina (email), zubovina (dentin), zubní dřeň

1. b) krček – oblast dásně, zčásti zubní cement
2. c) kořen – zubovina kryta zubním cementem

– ozubice, cévy, nervy

– řezáky dentes incisivi, špičáky canini, zuby třeňové premolares, stoličky molares

– stoličky mají 2 kořeny v dolní čelisti, 3 v horní

 

– 2 generace : chrup mléčný – 20 zubů : 8 i, 4 c, 8 m, chybí zuby třenové

                                         chrup definitivní  (trvalý) – 32 zubů : 8 I, 4 C, 8 P, 12 M

– péče o zuby – fluoridizace = přidávání NaF do vody, do past

– onemocnění :

– zubní kaz : mikroorg. na zubní sklovině rozkl. sacharidy na org. kyseliny – odvápňují                                                     sklovinu => poškození zuboviny, podráždění nervů, vzniká zánět v dřeni

– zubní povlak =  plak – odstranitelné kartáčkem

– plak mineralizovaný solemi Ca = zubní kámen

– parodontopatie – krvácení dásní, bolest zubů (bakteriální onemocnění)

 

Hltan

– polykání = řetěz reflexů

– začíná podrážděním kořene jazyka

– nevybavuje se v bezvědomí

– nosohltan – Eustachova trubice do středního ucha

ústní část hltanu – křížení trávicí a dýchací trubice

hrtanová část – vchod do hrtanu : hrtan. příklopka (při zvednutí hrtanu zabraní vstupu potravy)

 

Jícen

= sval. trubice, dlouhá asi 30 cm, průměr 1,5 cm

– v horní části příčně pruh. svalstvo, v dolní části hladké svalstvo

– peristaltika

– vlna postupující po trubici a posunující její obsah dále

– vyvolána podrážděním stěny trubice => dojde k rytm. stahům okružní a podélné svaloviny

– tlak. vlna je velmi silná – transport možný i v poloze těla hlavou dolů

 

Žaludek

– svalový vak ( podélné, okružní a šikmé svaly )

– části : česlo (vstup jícnu), klenba (horní část pod bránicí), tělo, vrátník (vstup dvanáctíku)

– objem 5 litrů : 2-3 litry potravy, zbytek spolknutý vzduch

– slouží jako zásobník, probíhá zde trávení a vstřebávání

– potrava určitou dobu v klidu (10-15 min), pak začne mech. (stěny žaludku) i chem. zpracovávání

=> po smíchání se žal. šťávami vzniká řídká kašovitá hmota = trávenina (chymus)

– trávenina zůstává v žaludku různou dobu (sacharidy 2 hod., bílkoviny 4, tuky 6 hod.)

– vyprazdňuje se po částech

– i “hladové stahy”

– žaludeční šťáva

– obsahuje: kys. HCl – vytváří kyselé prostř. (pH 1,5 – po smíchání s potravou 2-4)

– aktivuje pepsinogen na pepsin

– usnadňuje trávení masa (nabobtnání=> rozpad na jednotl. vlákna)

– zabraňuje rozkladu vitamínů B₁, B₂, C

– baktericidní účinky

– ve dvanáctníku neutralizována hydrogenuhličitanem

pepsin – vylučován v inaktivní formě jako pepsinogen, tráví bílk. – proteáza

chymosin  – sýřidlo, sráží mléko

hlen – vytváří ochranný povlak žaludeční sliznice, aby nebyla natrávena

 

– řízení činnosti – nervové – podráždění čidel ve stěně žaludku a úst

– zahajuje vyměšování šťáv

– látkové – hormon gastrin ze stěny žaludku

– udržuje vyměšování šťáv

– ovlivněno i látkami z potravy ( koření, alkohol, kofein )

– zvracení = obranný reflex vyvolaný různými podněty (přeplnění žaludku, dráždění hrdla,                                 otrava alkoholem a nikotinem, psych. vlivy )

Tenké střevo

– trubice 3-5 m dlouhá, 3cm v průměru, složena v kličky

– zavěšeno na mezentériu (= řasa okruží) – v něm cévy a nervy

– hlavní místo trávení a vstřebávání

– 3 části – dvanáctník (duodenum) – vývod jater a slin. břišní, neutralizování kys. šťav

– lačník – nejintenzivnější trávení, tvoří vodorovné kličky

– kyčelník – tvoří podélné kličky

– stěna – množství záhybů s výběžky (= klky a mikroklky) => zvětš. plochy střeva (až 600x)

– žlázky vyměšují šťávu – obsah. enzymy (sacharázu, maltázu, laktázu, lipázu) a hlenovité l.

– pohyby – peristaltické – slabší než v jícnu a žaludku

– segmentační = prstencovité stahy po několika cm – kontrakce a relaxace

 

– trávení

– sacharidy – dokončuje se štěpení škrobu na maltózu a následně na glukózu

– štěpí se sacharóza na fruktózu a glukózu, laktóza na galaktózu a glukózu

=> glukóza se vstřebává aktivním přenosem do krve

– bílk. – peptidy, které byly pepsinem rozštěpeny z bílkovin, se rozkládají na aminokys.

=> aminokyseliny vstřebány aktivním přenosem do krve

– tuky – pomocí pankreatické lipázy tráveny na glycerol a mastné kyseliny

– působením solí žluč. kyselin se velké tukové kapky emulgují na menší

=> MK a glycerol vstřebávány do lymfy, poté do krve nebo přímo do krve vrátnic. oběhu

 

– vstřebávání

1. a) prostou difúzí na základě koncentračního spádu
2. b) difúzí za účasti přenašeče, na který se vstřebávaná látka váže = usnadněná difúze
3. c) aktivním přenosem proti konc. spádu, zdrojem energie je ATP vytvářený v bun. metab.

 

Slinivka břišní (= pankreas )

– žláza uložena přímo pod žaludkem v ohybu dvanáctníku, 80 gramů

– obsahuje :

– tkáň exokrinní – vyluč. 2 druhy šťáv :

1) šťáva obsahující hydrogenuhličitan – neutralizace HCl

2) šťáva obsah. hodně tráv. enzymů (amyláza, peptidáza, lipáza)

– tkáň endokrinní – vyluč. do krve hormony inzulín a glukagon Langerhansovými ostrůvky

– vylučování řízeno reflexně a tkáňovými hormony mechanickými a chemickými podněty

 

Játra

– největší žláza TS, 1,5 kg

– uložená v pravé brániční klenbě, pravý lalok větší než levý

– dvojí cév. zásobení : – z jaterní tepny z břišní aorty – 20%

– vrátnic. žílou ze stěny žaludku, střev, sleziny, slinivky břišní – 80%

– smíšená krev odchází jednou jaterní žílou do horní duté žíly

– jaterní lalůček  – základní stavební i funkční jednotka jater

– 1-2 mm, složen z trámců jaterních buněk

– přiváděna krev s O₂ a živinami, odváděna žluč a krev s produkty metab.

– fce jater :

– žluč – vyluč. jater. b. (250-1000 ml/den), shromažď. ve žlučníku, do dvanáctníku žlučovodem

– složky :

– soli žluč. kyselin – urychlují trávení a vstřebávání tuků (emulgace)

– žluč. barv. – bilirubin – vznik v játrech, slezině, kostní dřeni jako produkt rozpadu hemogl.

– způsobuje žlutohnědé zabarvení žluči

– ve střevě odbouráván bakt. na urobilinogen – způs. zbarvení moči                                                                                             a zčásti stolice

– má podíl na vstřebávání vitamínů A, D, E, K

– centrum metabolismu

– z monosacharidů přicházejících z tr. trubice se vytvářejí v játrech zásoby glykogenu

– uvolňováním glukózy z jater se udržuje v krvi normální hladina glukózy (5 mmol/l plazmy)

– dochází zde k deaminaci aminokyselin a k tvorbě močoviny

– metabolizují se zde mastné kyseliny

– součinnost s krví

– fagocytující hvězdicovité buňky přeměňují hemoglobin z krve na bilirubin

–  detoxikace

– zneškod. jedů z vnějšího i vnitř. prostředí a látek, které organismus  nevyužívá

– termoregulace

– při metabolismu se uvolňuje teplo – nejteplejší orgán

 

– onemocnění 

– zánět jater = hepatitida

– zdroj nákazy : viry, nadměrné požití, alkoholu, alergie na farmaka

– 2 druhy virové nákazy :

– hepatitida A – způsobena virem A

– na počátku příznaky chřipky, poruchy trávení

– játra jsou zvětšená, moč tmavě zabavená, žlutá kůže

– hepatitida B = sérová – šíří se krví

– cirhóza (tvrdnutí jater) – zánik jat. buněk a tvorba vaziva a abnormální jaterní tkáně                                                                       – příčiny podobné jako u hepatitidy

– žloutenka – způsobena vysokou hladinou bilirubinu v krvi

– žluté zbarvení kůže, sliznic, oční bělimy

=> zánět, cirhóza, tvorba žluč. kamenů (vznik vysrážením cholesterolu v husté žluči)

Tlusté střevo

– trubice o délce 1,5 m a šířce 5-7 cm

– sliznice nemá klky, jen nízké řasy

– části – slepé střevo – má slepý červovitý přívěšek = apendix (lymfatický orgán, rudiment)

– tračník – vzestupný, příčný, sestupný, esovitá klička

– plní se 4-8 hodin po požití potravy

– shromažď. nestrávených a nestravitelných zbytků potravy (vláknina – nestrav. polysacharidy)

– dokončení trávení a vstřebávání solí a vody => zahušťování

– netvoří trávicí šťávy, pouze hlen

– působení bakterií – kvasné a hnilobné procesy => vznik CO₂, CH₄, NH₃, sulfan

– kvasné – zkvašují sacharidy a zčásti celulózy

hnilobné – rozkládají aminokyseliny

– Escherichia coli – napomáhá vzniku vitamínů B₁₂ a K

– za 18-20 hodin vzniká z nestrávených zbytků stolice, zbarvena žlučovými barvivy

– vyprázdnění z konečníku – reflexní děj

 

Konečník

Řiť (anální otvor)

– řitní kanál tvoří konec trávicí trubice

– zakončena dvěma kruhovými svěrači – vnitřní – z hladkého svalstva, neovlivnitelný vůlí

– vnější – z příčně pruh. svalstva, ovladatelný vůlí

 

Zdravá výživa

– musí obsahovat : živiny (sacharidy, lipidy, bílk.), vitamíny, min. l., vodu

– potřeba různých látek z energet. i z chem. hlediska se různí podle věku, fyziolog. stavu

a druhu zaměstnání – čím intenzivněji člověk pracuje, tím musí mít větší přívod živin

– doporučená denní skladba živin : sacharidy 50-60%, bílkoviny 15%, tuky 20-40%

 sacharidy

– hlavní zdroj energie

– přítomny v – lehce stravitelných látkách – glykogen z masa a jater, rostl. škrob

– těžce stravitelných l. – celulóza = hrubá vláknina – v zrní, ovoci, zelenině

 

bílkoviny

– využívají se spíše jako zdroj aminokys. pro stavbu buň. struktur než jako zdroj energie

– esenciální aminokys. : valin, leucin, izoleucin, treonin, tryptofan, metyonin, lyzin, fenylalanin

– hodnotnější jsou živočišné než rostlinné : vejce, mléko, játra, srdce, maso

 

tuky

– esenciální mastné kyseliny : kys. linolová a linolenová

– jsou přítomny v některých rostl. olejích

– snižují hladinu cholesterolu v krvi

– jsou v nich rozpuštěny vitamíny A, D, E, K

– nadbytek tuků => rozvoj aterosklerózy

 

vitamíny  – význam : účastní se chem. reakcí (nejčastěji jako kofaktory enzymů)

 

minerální látky

– nejdůležitější jsou soli Na, K, Ca, Mg, P (spolu s uhličitany a chloridy jsou složkami tělní tkání)

– v menším množství ionty Fe, I, Zn, Co, Cu, mnoho anorg. látek pouze ve stopovém množství

– toxické min. soli : Pb, Hg,Cd, As

 

 voda – životně důležitá – člověk bez vody vydrží pouze několik dní

– 1,5 litru denně v tekutinách a 1 litr v potravě

 

zdroj energie – štěpení : lipidů => glycerol, vyšší MK; polysach. => monosach.; bílk. => aminokys.

 

Termoregulace

– člověk je endotermní živočich, jehož teplota je stálá, pouze mírně kolísá v důsledku biorytmů

– rozdíly teplot v těle : teplejší jádro, chladnější pokryv

 

– vznik tepla – při metabolických dějích

– bazální metabolismus – měří se produkce tepla za fyz. i psych. klidu, na lačno

– nejvíce tepla z činnosti srdce, jater, ledvin, mozku, popř. ze sval. aktivity

– za chladu – dostaví se svalový třes, který zvyšuje tvorbu tepla

– můžeme se zahřívat volní sval. činností – aktivním pohybem

 

– výdej tepla  – prouděním vzduchu, sáláním, vedením, odpařováním

– nutná rovnováha mezi produkcí a výdejem – řízeno hypotalamem – inform. z kož. čidel, cév, svalů

 

– regulace – nervová – velmi rychlá

– změna průsvitu kapilár v kůži – vazodilatace = rozšíření za tepla

vazokonstrikce = zúžení v chladu

– pocení (zbavování se přebytků tepla), třes svalstva

hormon. – hormony štít. žlázy : při dlouhodobé adaptaci na chlad => zintenz. metab.

– poruchy :

podchlazení – pokles teploty vnitřních orgánů (pod 26°C => selhání srdce => klinická smrt)

omrzliny – lokální podchlazení => odumření částí

přehřátí – vlhké a horké prostředí (tělní jádro nad 42°C => nevratné poruchy mozku)

– úpal – tělo se přehřeje, znemožněn odpar vody

úžeh – přehřátí hlavy slunečním zářením

teplota – nad 37°C

horečka (nad 38°C) – tělo se vyrovnává s infekcí : v krvi vznikají pyrogeny – produkt lymfocytů

– při delším trvání – léky antipyretika (acylpirin, aspirin) – likvidují pyrogeny