Stavba a funkce orgánů krevního oběhu, tělní tekutiny
Tělní tekutiny
= roztoky org. a anorg. látek
– základní složkou voda (u dospělého jedince 60%, u novorozence 70% a více)
– intracelulární = nitrobuněčné (ICT)
– cca 28 l (40% tělesné hmotn.), obsahuje ionty K+, Mg2+, PO43-
extracelulární = mimobuněčné (ECT)
– cca 14 l (20% těl. hmot., u novoroz. 45%), obsahuje ionty Na+, Ca2+, Cl–, HCO3–
– cévní : krev, lymfa (vzniká z tkáň. moku)
mimocévní : tkáň. mok (tráv. šťávy, mozkomíšní mok, …)
Krev
= červená neprůhledná a vazká tekutina
– v těle 5-6 litrů, 8-9 % hmotnosti (u ženy méně)
– denně vznikne 50 ml krve, ročně 18 litrů
– probíhá v uzavřené soustavě cév (tepny, žíly, vlásečnice)
– fce : 1) vedení dýchacích plynů
2) přívod živin do tkání, odvod zplodin metabolismu
3) obranyschopnost organismu – bílé krvinky
4) udržování stálé tělesné teploty
5) rozvod vitamínů a hormonů
– 2 složky – krevní plazma – 55 %
– krevní buňky – 45 %
– hematokrit = poměr mezi objemem plazmy a krvinek
– 54 % plazma, 59 % plazma
– ve zkumavce zezdola : červené krvinky, bílé, destičky, plazma
krevní plazma
= krev bez krevních buněk, tekutá složka
– nažloutlá, asi 3 litry
– anorg. látky : – voda (90%), ionty Na+, K+, Cl–, Ca2+, Mg2+, HCO3–
– určují i pH krve (7,4) a osmotický tlak (díky disociaci solí)
– pH menší než 7 a větší 7,8 => smrt
– při ztrátě krve lze použít fyziologický roztok 0,9 % NaCl
org. látky (9%) : a) bílkoviny
– udržují osm. tlak, poutají vodu, vážou l. nerozp. ve vodě, napomáhají srážení krve a imunitě, vytvářejí energet.. zásobu (užívá se při hladovění)
– albuminy (transportní bílkoviny), globuliny, fibrinogen, protrombin
- b) glukóza – 4,5 – 6,5 mmol / l – ovlivněno inzulínem a glukagonem
– živinou pro všechny b., jediná pro nervové buňky
- c) mastné kyseliny
- d) hormony, vitamíny, barviva
Červené krvinky ( = erytrocyty )
– u savců – kruhovité, tvar piškotku
– tvorba v červené kostní dřeni – potřeba přísun bílkovin, Fe a vitamínu B12
– citlivé na chemikálie, záření a destilovanou vodu
– bezjad. => krátká životnost (120 dnů) – vychytány fagocyt. buňkami ve slezině a játrech
(retikuloendotel. soust.) – enzymat. rozloženy (hem rozklad na žlučová barviva)
– velký objem, aby mohli navázat O2
– větší množství erytrocytů – dlouhodobý pobyt ve vyšších polohách, zvýšená tělesná námaha
– muž 5,5 mil. / 1 mm3, žena 4,8 mil. / 1 mm3
– tvořeny ze 60 % vodou a z 40 % sušinou – ta obsahuje hemoglobin (265 mil. molekul)
– Hmg – 2 části – globin – bílkovinná část
hem – nebílkovinná část – obsahuje Fe2+ – 4 pyrolová jádra
– fce : přenos O2 – Hmg + O2 <===> OxyHmg
přenos CO2 – Hmg + CO ===> karbonyl (karbonylHmg) – skoro nevratná reakce
– Fe2+ může přejít v Fe3+ => methemoglobin – nepřenáší O2 => otrava
– jde z části zpět k tvorbě erytrocytů, zčásti do žlučových barviv (bilirubin)
– onemocnění :
– hemolýza – zduření a praskání erytrocytů pohlcováním vody z hypot. prostředí (dest. voda)
– také při příjmu jedů (hadí), vys. teplota, třepání ve zkumavce, v tuk. rozp.
– anemie – chudokrevnost
– krevní sedimentace – krev musí být nesrážlivá
= rychlost klesání erytrocytů na dno zkumavky
– závisí na kvalitě plazmy, zvyšuje se s přítomností protilátek (inf. o průběhu nemoci)
– zdravý člověk : 2 – 5 mm / hod, 3 – 8 mm / hod
– nemocný člověk : 20,5 mm / hod
Bílé krvinky ( = leukocyty )
– jaderné buňky, v krvi je jich 4-10 tis. / mm3 krve
– tvoří se v kostní dřeni, zajišťují imunitu organismu
– 5 typů : – granulocyty – v plazmě jsou vidět zrníčka
– rozdělujeme je podle chování v přítomnosti barviv
– mají jinou funkci
1) neutrofilní (56-64%)
2) eozinofilní (1-3%)
3) bazofilní (1%)
– agranulocyty – nemají zrníčka
1) lymfocyty (24-40%)
2) monocyty (3-8%)
– onemocnění : – leukopenie – stabilně málo bílých krvinek
– leukocytóza – stabilně hodně bílých krvinek
– leukémie = “rakovina krve” – zmnožení bílých krvinek na nefunkční
Krevní destičky ( = trombocyty )
– úlomky buněk
– vznikají v kostní dřeni, žijí pouze několik dní
– je jich 200-300 tis. / mm3 krve
– onemocnění : – trombopenie – menší množství krevních destiček
Srážení krve (hemostáza, hemokoagulace)
= obrana organismu proti vykrvácení, dojde k němu kdykoliv krev opustí krevní řečiště
– průběh :
– zúží se céva (aby procházelo méně krve) díky uvolňování serotoninu
– hromadí se trombocyty => rozpadnou se, vytváří zátku (dočasná)
– vzniká enzym trombokináza – spolu s vit. K, Ca2+ a jinými faktory způsobí přeměnu bílk.
protrombinu na trombin – ten napomáhá přeměně bílk. fibrinogenu (rozp.) na fibrin (nerozp.)
– zachycení krevních buněk na fibrinové síti => “krevní koláč” – vytlačí tekutinu (krev. sérum =
krev. plazma bez fibrinogenu) => strup
– člověk ztrácí krev – pomalu – až 3 litry x rychle – 1,5 litru
– malé cévy se zacelí, velké zašijí
– onemocnění : – hemofílie = krevní nesrážlivost – dědičná
– chybí 1 z faktorů (vit. K, Ca2+, ….)
– trombóza – vznik sraž. uvnitř neporan. cév => ucpání (embolie) => někdy smrt
– protisrážlivé faktory – přirozeně (heparin, plazmin), léky (kumarin)
Krevní skupiny
– objevili Landsteiner, Jánský – ABO systém
– krvinky obsahují antigeny (= aglutinogeny, = látka shlukovatelná)
plazma obsahuje protilátky (= aglutininy, = látka shlukující) – při setkání s antigenem – shluknutí
– podle přítomnosti antigenu v membránách erytrocytů rozlišujeme 4 skupiny :
– existují různé podskupiny
– krevní skupina je stálá po celý život (u nás nejvíce A), dědí se
– dárce : se stejnou skupinou, zdravý, nad 18 let
– kromě antigenů A a B mohou existovat na membránách erytrocytů ještě další antigeny, z
nichž nejvýznamnějším je Rh faktor
– je-li přítomen Rh faktor => krev označená jako Rh pozitivní (Rh+) – 84 % populace
– není-li přítomen => krev označená jako Rh negativní (Rh–)
– problém nastane, jestliže v těhotenství je plod Rh+ a matka Rh– => krvinky plodu vniknou do krve matky – vyvolají tvorbu Rh protilátek – ty vniknou do plodu, kde způsobí hemolýzu => u novorozenců se objeví žloutenka (uvolněný hemoglobin se přemění na bilirubin)
Imunita
= schopnost org. zachovat si homeostázu, neporušenost buněk a tkání, likvidovat vše cizorodé
– cizorodé látky = antigeny : bakterie, viry, cizí tkáň, vlastní porušená buňka
- A) vrozená = nespecifická
– dána určitými faktory :
– neporaněná kůže – baktericidní schopnost nedovoluje vstup patogenů
– soubor enzymů – lysozym (likviduje ciz. látky v tekutinách – slzy, sliny)
– HCl v žaludku – baktericidní schopnost
– schopnost neutrofilních leukocytů a monocytů procházet stěnou kapilár do postižené tkáně (= diapedéza) na principu chemotaxe a pohlcovat zde antigeny (fagocytóza)
– interferony – produkují monocyty a napadené b. – zabraňují dalšímu množení virů
- B) získaná = specifická
– lymfocyty B – odpovědné za látkovou imunitu
– při styku s antigenem tvoří imunoglobuliny (IgA, IgM, IgE, IgG, IgO) – likv. antigeny – vytváření “paměťových buněk” – mají rychleji vytvořenou protilátku – k tomu dojde při opakovaném styku s antigenem
– lymfocyty T – odpovědné za buněčnou imunitu
– druhy – pomocné – 3/4 všech (likvidovány virem HIV), aktivují makrofágy
– cytotoxické – při styku s antigenem se tvoří cytotoxiny
– supresorové – ovlivňují hladinu imunitních reakcí
– onemocnění
alergie = přecitlivělost, nepřim. imunitní odpověď na antigen (pyl, prach, léky)
– léky antihistaminika
transplantace = snaha o přijmutí cizí tkáně za vlastní, antigenem je transplantovaný orgán
– potřeba utlumit imunitu – imunosupresiva – potlačují reakci T-lymfocytů
Oběhová soustava
– cévní systém – prozkoumal W. Harwey (objev srdce), Marcelo Malphigi (objev vlásečnic)
– úkol : zajistit oběh krve v těle
– cévy = tepny, žíly, vlásečnice
- A) Tepny (= artérie)
– příčný řez = průsvit = průměr
– 3 vrstvy : endotel, elastická vazivová a hladká svalová vlákna, vazivo
– vedou krev ze srdce (většinou okysličenou)
– menší tepny = arterioly – mají menší průsvit, téměř bez elastických vláken
- B) Žíly (= veny)
– začínají jako žilky (= venuly)
– vedou krev do srdce (většinou odkysličenou) proti gravitaci
– tomu napomáhá : 1) negativní nitrohrudní tlak (v srdci podtlak)
2) stahy kosterních svalů podél žil
3) žilné chlopně – poloměsíčité, brání vracení krve
- C) Vlásečnice (= kapiláry)
– tvoří hustou síť spojující tepénky a žilky
– tvořeny 1 vrstvou endotel. buněk => uzpůs. k výměně plynů a látek mezi krví a tkáněmi
– fce : – zásobení tkání O2, glukózou, ost. látkami (mastné kyseliny, glycerol. aminokys.)
– zpětné vedení CO2 a zplodin metabolismu
– spolutvorba tkáňového moku – sbírá se slepě začínajících lymfatických cév
– opatřeny prekapilárními svěrači – sevřou se při nepotřebě zásobování určité tkáně krví
Srdce (= cor)
– dutý sval v levé části hrudní dutiny
– uloženo ve vazivovém vaku osrdečníku (= perikard)
– tvořeno vlastní srdeční svalovinou (= myokard)
– vně myokardu – epikard, uvnitř myokardu – endokard (vazivové blány)
– stavba : – levá a pravá polovina – odděleny přepážkou, každá tvořena 1 komorou a 1 síní
– mezi síněmi a komorami – dvojcípá chlopeň (mitrální) – mezi levou síní a komorou
– trojcípá chlopeň – mezi pravou síní a komorou
– při výstupu aorty a plicní tepny ze srdce – poloměsíčité chlopně
– svalovina levé části je silnější – pumpuje krev do těla
– srdce zásobeno věnčitou (koronární) tepnou, odvod srdeční žilou
– regulace činnosti srdce
– má vlastní převodní systém (= podněty ke stahům vznikají přímo v něm)
– 1. podráždění vzniká v sinusovém uzlíku (tam, kde vstupuje horní dutá žíla)
– další šíření : síňokomorový uzel => Hissův svazek => Taworova vlákna => Purkyňova vlákna
– vzruch můžeme zaznamenat pomocí elektrokardiografu (EKG) – záznam = elektrokardiogram
– dále vliv – auton. nervstvo (sympatikus urychluje, parsym. zpomaluje), hormony (adrenalin)
– rytmicita srdeční činnosti
1) tep – normální tepová frekvence : 70 tepů / min
– zrychlení – ovlivněno fyzickou námahou (až 200 tepů / min), sympatikem
– zpomalení – ovlivněno parasympatikem (konkrétně bloudivým nervem)
– až 40 tepů / min
– tepový objem = množství krve vypuzené do aorty jednou systolou
– klid 70 ml, při výkonu až 100 ml, min.- v klidu 5 l, při výkonu až 40 l
– srdeční ozvy – systolická – delší, uzavřením cípatých chlopní
– diastolická – uzavřením poloměsíčitých chlopní
2) tlak – měříme tonometrem na pažní tepně
—- systolický – 12 – 21 kPa (90 – 160 mm Hg)
diastolický – 8 – 12 kPa (60 – 90 mm Hg) => zápis : 90 / 60 …..
– větší než 160 / 90 => hypertenze, menší než 90 / 60 => hypotenze
– regulace – baroreceptory – v tepnách kontrolují krevní tlak
– ústředí v prodloužené míše = kardiovaskulární centrum
Krevní oběh
– 2 oběhové okruhy – oba začínají a končí v srdci
– plicní = malý oběh
– odkys. krev z PK jde levou a pravou plicnicí do L a P plíce => okysl. => 4 plic. žilami do LP
– velký systémový oběh (= tělní)
– okysl. krev jde z LK aortou (3 úseky : aortální oblouk, hrudní a břišní aorta) do tepen a
tepének – z každé vychází síť kapilár (zásobení tkání O2 => odkysličení), která se spojuje v
žilky – ty přechází v žíly a odkysličená krev se vrací horní a dolní dutou žílou do PP
– z menších obvodů : – vrátnicový – shromažďuje krev procházející TS => vrátnicová žíla => játra
– ledvinový – pouze ledviny
– srdeční – tvořen věnčitými (koronárními) cévami, zás. srdeční sval. b.
– horní a dolní systémový oběh – mozek, kůže, žlázy, svaly
– hlavní tepny
– z oblouku aorty se oddělují 3 tepny :
h hlavopažní => pravá podklíčková
=> pravá společná krkavice
h levá společná krkavice
h levá podklíčková tepna
– podklíčkové => podpažní => pažní => vřetenní, loketní => tepenný oblouk dlaně
– společné krkavice => zevní a vnitřní krkavice
– hrudní aorta
– břišní aorta => trojdílná tepna (žaludek, slezina, játra, začátek tenkého střeva)
=> okružní tepna horní (tenké střevo, slepé střevo, začátek tlustého střeva)
=> dolní okružní tepna (zbytek tlustého střeva, konečník)
– větví se na 2 společné tepny kyčelní => zevní => steh. => lýtk., holení => chodidlo
=> vnitřní => pohlavní systém, vylučování
– plicnice – pravá a levá (vede odkysličenou krev)
– hlavní žíly
– pažní => podpažní => podklíčková => horní dutá
– hrdelnice => horní dutá
– stehenní => společná kyčelní => dolní dutá žíla
– 4 plicní žíly (okysličená krev)
– věnčitý oběh – zásobování srdce
– vrátnicový oběh – játra => jaterní žíla => dolní dutá žíla
– ledvinový oběh
Mízní soustava (= lymfatická)
– není součástí oběh. soust. ve smyslu cirkulace těl. tekutiny v uzavř. CS, ale tvoří jednosměrnou
dráhu z mezibuň. prostor do krve
– tvořena :
- a) mízními cévami
– vznikají jako slepě zakončené kapiláry v tkáňovém moku
– protkávají všechny orgány
– mízní kapiláry se sbíhají ve větší mízovody, které ústí do žil v dolní části krku :
– hrudní mízovod – největší – míza z dolní a levé části těla
– pravostranný mízní kmen – míza z pravé části hrudníku a z hlavy
– fce – odvádí přebytek tkáň. moku do krve – za 24 hodin se vytvoří 2,5 – 3 l lymfy (porucha vede ke vzniku edémů)
– odvádí tuky v podobě kapének z tráv. soustavy do horní duté žíly
- b) lymfatickými uzlinami
= drobné bělavé uzlíky tvořené síťovitou tkání
– oválné nebo kulovité, velikost 10-25 mm
– krční, podpažní, v tříslech
– fce – podílí se na obraně organismu
– při infekci jsou zanícené => zduří, probíhají obranné reakce
– obsahují lymfocyty, které vytvářejí protilátky
– jsou v nich uloženy fagoc. makrofágy – při rakovinném onemocnění zachycují nádor. buňky i ze vzdál. míst = metastáze
slezina
– největší lymf. orgán, 12-20 cm veliký, tvar kávového zrna
– uložena v břiš. dutině pod levou brániční klenbou, hluboko při páteři
– proteče jí 300 ml krve denně
– 2 typy tkáně : červená a bílá pulpa
– při zátěži (např. při běhu píchá)
brzlík
– žláza na hrudní kosti, skládá se ze dvou laloků
– v mládí je mohutnější, zajišťuje dozráváni pohl. hormonů
– k stáru zachována pouze schopnost vytvářet lymfocyty T
– v dospělosti přeměněn ve vazivově tukovou tkáň
Nemoci oběhové soustavy
– choroby srdce a cév
– příčiny : vrozená dispozice, psych. zátěž, nesprávná výživa, kouření, nedost. vit C, pohybu
– arteroskleróza = kornatění tepen
– spočívá v ukládání a vápenatých solí na porušené výstelce tepen
– 3 stadia :
1) infiltrace cholesterolu do vnitřních stěn tepen
2) ukládání vápenatých iontů do střední vrstvy tepen
3) poškození i drobných tepének mozku, srdce, ledvin
– projevy :
– zmenšování průměru a pružnosti cév
– zvyšování tlaku krve, přetěžování srdce, zvýšené riziko prasknutí cév
– špatné krevní zásobení orgánu
– důsledky :
– angina pectoris – bolest v hrudní krajině vlivem nedostatečného zásobení krví
– infarkt = ischemická choroba srdeční – ucpání koronárních tepen
– mrtvice = ischemická choroba mozková – ucpání mozkových cév => ochrnutí těla ( obličej, končetiny, celá polovina těla )
– ischemické choroby končetin
– hypertenzní choroba
– vysoký tlak ( 160 / 90 a více )
– 2 typy : esenciální – podmíněna dědičně
sekundární – v důsledku onemocnění cév
– žilní městky = “křečové žíly” – patologické rozšíření žil => městnání krve => vznik trombů nebo bércových vředů (špatná výživa kůže)