Stavba a funkce opěrné a pohybové soustavy
Opěrná soustava
– tvořena skeletem (kostrou) = soubor cca 200 kostí, kostních spojů a vazů
– pasivní pohybový aparát
– slouží jako opora a ochrana vnitřních orgánů (hrudník – srdce, plíce, lebka – mozek)
– tvořena pojivovou tkání = soubor buněk (zákl. jednotka osteon) + mezib. hmota
– mezib. hmota – 2 složky – základní hmota (beztvará, obs. polysach., bílkoviny)
– vlákna (pevná kolagenní, pružná elastická)
KOSTNÍ TKÁŇ (pojivová)
– mezenchymatická
1) vazivo – základní buňky – fibrolasty
– měkké, poddajné, značně vodnaté
– hodně mezibuněčné hmoty
– řídké (rosolovitá mezibuň. hmota) – mezi orgány, pod kůží (fagocytující)
tuhé (vláknitá složka) – povrch orgánů, kostí, šlachy, vazy
2) chrupavka – kulovité buňky – chondrocyty – uloženy ve váčcích po 2-3
– mnoho mezibuněčné hmoty
– neprochází mnoho cév => malá regenerace
– hyalinní – průsvitná, namodralá, kolagenní vl. (hrtan. chrup., na žebrech, mezi obratli)
elastická – pružná, elast. vl., nažloutlá (ušní boltce, Eustach. trubice)
kolagenní – odolná vůči tlaku, tahu, bílá (kloubní plošky, meziobratl. ploténky)
3) kost – zákl. buňky osteoblasty (v době dělení) – postupně se mění ve stabilní osteocyty
– protkána velkým množstvím cév a nervů – probíhají v Haversových kanálcích – kolem nich jsou v koncentrických kružnicích uspořádány osteocyty
– mezib. hmota :
– anorg. složka – soli P, Mg, Ca – Ca3(PO4)2, CaCO3 => největší zásobárna Ca v těle
– dodává tvrdost, křehkost – ve stáří převládá
– org. složka = osein – množství kolagenních vláken
– dodává pružnost (dítě 50%, dospělí 30%)
– tvar kostí : – dlouhé – rozlišujeme epifýzu a diafýzu – stehenní, ramenní
– ploché – lopatka, lebka, pánev
– krátké, drobné – články prstů, zápěstní kůstky, třmínek, ….
– pneumatické = vzdušné (s dutinou) – čelní, čichová, klínová
– tvořeny :
1) okosticí – z vaziva, prokrvena a protkána nervy => napomáhá výživě kostí
– obsahuje krvetvorné buňky => roste do šířky
2) tkání – kompaktní = hutná – diafýzy dl. kostí, povrch všech kostí
houbovitá (spongióza) – upravena do kostních trámců (= architektonika kostí )- vzájemně se kříží a vytvářejí prostorovou síň – rozkládají tahy a tlaky
– epifýzy dl. kostí, vnitřek plochých a krátkých kostí
3) kostní dření – síť jemných vazivových vláken, vaziv. b., bohatě rozvětvených cév
– s věkem mění barvu (červená => žlutá => šedobílá) – ubývá ze středu ke klubům
– krvetvorný orgán (denně 50 ml) – ve stáří zachována v plochých a krátkých k.
– osifikace = kostnatění (chrupavka, vazivo => kost)
– dle stupně osifikace určujeme věk
– kosti mají původ —- chrupavčitý – převažují (dlouhé kosti) = chondrogenní osifikace (v nitrodělož. období)
vazivový (lebka) = desmogenní osifikace
– růst kostí :
- a) do šířky – vazivo se mění v kost; díky periostu
- b) do délky – díky růst. chrupavkám (mezi diafýzou a epifýzami)- kostnatí kolem 18. roku
– stimuluje růst. hormon somatotropin – ne však přímo, ale zprostředkovaně působením růst. faktoru somatomedinu – z jater (potřeba vit. D)
– spojení kostí :
- a) nepohyblivá – vazivem – švy na lebce
– chrupavkou – žebra k hrudní kosti, meziobratlové ploténky
– kostní tkání – srůstání – 3 pánevní kosti, křížové obratle
- b) pohyblivé – kloubní
– menisky – vazivochrup. destičky – v někt. kloubech – mezi jamkou a hlavicí (nejvíce v koleni)
– zajišťují – pružnost kloubu, vyrovnávání nerovností kloubní plochy
– umožnění složitých pohybů
Páteř (columna vertebralis)
= sloupec obratlů – je osou a oporou těla (33-34 obratlů)
– umožňuje pohyby – předklon, záklon – bederní, krční oblast
– úklon – bederní, krční oblast
– rotace – krční, hrudní, bederní oblast
– pérování při doskocích – všechny obratle
– tvar páteře
– 2x esovitě prohnutá – 2 lordózy (krční, bederní), 2 kyfózy (hrudní, křížová)
– u novorozence zcela rovná, začíná se zakřivovat se ve 3. měsíci (při zvedání hlavy)
– stavba obratle : trnový výběžek
dva příčné výběžky
oblouk obratlový
otvor obratlový
tělo obratlové
otvory pro výstup nervů
kloubní plošky pro upevnění žeber
– mezi obratli jsou meziobratlové ploténky z chrupavky
krční obratle (vertebrae cervicales)
– C1-7 – savci 7 obratlů, u ptáků počet kolísá (labuť 25)
– C1 = nosič (atlas) – chybí tělo obratlové – dalo vznik výběžku čepovce
– umožňuje kývavé pohyby hlavy
– C2 = čepovec (axis) – má vyčnívající zub (čep)
– umožňuje otáčivé pohyby hlavy (nevhodný pohyb => zlomení vazu)
– C3-7 – velikost obratlů se směrem dolů zvětšuje, C7 (v. promineus) ční dozadu
– v příčných výběžcích jsou otvory, trnový je rozeklaný
hrudní obratle (vertebrae thoracicae)
– Th1-12 – typická stavba, nesou 12 párů žeber
bederní obratle (vertebrae lumbales)
– L1-5 – jsou nejmohutnější – nesou tíhu těla
– promontorium = hrana mezi L5 a S1
křížové obratle (vertebrae sacrales)
– S1-5 – druhotně splývají v kost křížovou (os sacrum)
– výjimky : lumbalizace sakrálního obratle – S1 je nesrostlý (8% populace)
sakralizace lumbálního obratle – přirůstá L5 => menší pohyblivost (14%)
kostrční obratle (vertebrae coccygea)
– Co1-4 (5) – srůstají v kost kostrční (os coccygis)
– rudiment ocasu
chorobné zakřivení páteře
– prohnutá záda – velká bederní lordóza ( vzpěrači )
– plochá záda – menší zakřivení páteře – lordóza a kyfóza – nezřetelné => ochabování svalů
– kulatá záda – hrudní kyfóza plynule pokračuje do krční části, hlava klesá dopředu
– v pokročilém věku normální, u dětí častým sezením
– skolióza – boční zakřivení páteře, nejčastěji v hrudní části, někdy v bederní
– dědičné předpoklady x špatný metabolismus, nevhodné nošení břemen
– léčení : rehabilitační cvičení, korzet, operativní vkládání štěpů kostí
Hrudník (thorax)
– slouží k ochraně plic a srdce
– dorsoventrální oploštění
- žebra (costae)
– mají část —- kostěnou
chrupavčitou
– pravá (vereae) – 7 p, vždy chrupavkou přisednou na hrudní kost
nepravá (spuriae)- 3 p, nepřisedají chrupavkou na hrudní k., ale na chrupavku předchoz. žebra
volná (fluctuantes) – 2 páry, nemají chrup. část, ční do hrudní dutiny
– výjimky : 1 žebro připnuto k C7, popřípadě k C6 poslední žebro připnuto k L1
- kost hrudní = prsní (sternum)
- a) rukojeť (manubrium) spojeno chrupavkou
- b) tělo (corpus)
- c) mečovitý výběžek (processus xiphoideus )- připojen chrupavkou nebo kostní tkání
– lžícovitý tvar (širší) nebo špičatý (užší), někdy proděravělý
– rukojeť zakončena hrdelní jamkou (incisura jugularis sterni) – konec krku, začátek trupu
– na rukojeť se připíná kloubně klíční kost a 1. pár žeber
– 2. pár se připíná na spoj mezi rukojetí a tělem
– tělo nese všechna ostatní pravá žebra, 6.-7. pár se připíná až na jeho užší část
– měří se klenba a obvod hrudníku – soudkovitý “ v nádechu „, astenický “ ve výdechu “
Lebka (cranium)
– kosti spojeny švy kromě dolní čelisti (kloubně)
– část —- obličejová (splanchnocranium)
mozková (neurocranium) – větší
mozková část (neurocranium)
— spodina lební (basis cranii) – z chrupavky – k. čelní, týlní, klínová, čichová, spánková
klenba lební (kalva calvaria) – z vaziva – temenní, část týlní, čelní a spánkových kostí
- kost čelní (os frontale) – 2 srostlé k. (8% lidí 2 kosti), někde jsou vidět švy = metopismus
- 2 temenní kosti (ossa pariatelia) – spojeny šípovým švem
- týlní (os occipitale) – dva kloubní hrboly – spojení s atlasem
– velký otvor týlní – navazuje na kanál páteřní
- 2 spánkové kosti (ossa temporalia) – mezi nimi spánkový šev
– srůst : šupiny spánkové k. (nejslabší místo na lebce), skalní k. (nejtvrdší kost, uložen labyrint), bubínková
- sluchové kůstky (ossicula auditus) – ve středním uchu (kladívko, třmínek, kovadlinka)
- klínová (os sphenoidale) – její část turecké sedlo nese hypofýzu (podvěsek mozkový)
- přepážka nosní = radličná (os vomer)
- čichová (os ethmoidale)
- skořepy nosní – horní, střední – po dvou
obličejová část (splanchnocranium)
- horní čelist (maxila) – může být rozštěpena => 2 nedokonalé kosti
- 2 patrové kosti (ossa pallatina)
– někdy dochází k rozštěpu patra = nedokonalý srůst – dědičné
– kojenec zahyne, protože nemůže stáhnout čelisti k sání
- slzní (ossa lacrimalia) – 2
- 2 lícní kosti (ossa zygomatica) – jařmovým obloukem spojeny s kostí spánkovou
– u žlutého plemene široký
- dolní čelist (mandibula) – jediná kost na hlavě připojena kloubně
- kosti nosní (ossa nasalia) – 2
- dolní skořepa nosní – 2
- jazylka (hyoideum) – připojena vazy k C4 – po smrti odpadne
– dutiny – k. čelní, horní čelist, k. klínová, čichová
– švy – věncový (korunový) – čelní od temenních, šípový – odděluje temenní
– lambdový – týlní od temen. a spánkových, spánkový – srůstající 3 kosti – pozná se ve stáří
Kostra horní končetiny (ossa membri superioris)
– uchapovací schopnost, schopnost jemné koordinace, velká kloubní pohyblivost
– připojuje se k osové kostře lopatkovým pletencem (cingulum) :
- lopatka (scapula) – hřeben (spina scapulae) přechází v nadpažek = akronion (osif. v 17-20)
– krkavčí výběžek (pozůstatek krkavčí kosti)
- klíční kost (clavicula) – esovitě prohnutá podle nároku na pohyb, povrchově hmatná
– osifikuje se jako první v 2. měsíci embr. vývoje
– volná část :
- kost pažní (humerus) – pohybuje se díky ramennímu kloubu (plochá jamka na lopatce)
– hlavice kloubu a osa kosti 130°, dole kladka a hlavička
- kost loketní (ulna) – k malíku, v průřezu trojúheln., do kladky zapadá oleocranomem
- kost vřetenní (radius) – mohutnější, k palci – bodcovitý výběžek (snadno se odlomí)
- zápěstní kůstky (ossa carpi) – 1. řada – k. loďkovitá, poloměsíčitá, trojhranná, hráškovitá
- – trapézová, trapézovitá, hlavatá, hákovitá
- záprstní kosti (ossa metacarpalia) – v dlani, 5
- články prstů (phalanges) – 14 (každý prst 3, palec 2)
– první nejdelší, poslední rozšířeny pro uložení nehtů
Kostra dolní končetiny (ossa membri inferioris)
– pánevní pletenec = pelvis
pánevní kost (os coxae) srůstá (v 15-16 letech) z : – kyčelní (os illium)
– sedací (os ischii)
– stydké (os pubis)
– kloubně spojeno s křížovou kostí => pánev (pelois) – velká a malá
– stydká spona z chrupavky umožňuje uzavření malé pánve
– volná část :
- kost stehenní (femur) – nejdelší, nejmohutnější
– hlavice má kulovitý tvar (3/5 kulové úseče)
– kloubní hlavice a osa kosti 130°
– je ke kosti připojena krčkem (zúžený)
– v pánevní kosti velká jamka, přesně vytvarovaná => omezuje pohyb
– umělá hlavice totální endoprotéza
- kost holení (tibia) – s lýtkovou k. tvoří bérec
– mohutná, frojúhelníkovitá, jde k vnitřnímu kotníku, nese tíhu těla
- kost lýtková (fibula)
– slabší, jde k vnějšímu kotníku
– obalena svaly
- čéška (patella)
– největší sezamská kost v těle, vznik z úponu čtyřhlavého stehen. svalu
- zánártní kosti (ossa tarsi)
– 2 řady – od paty k malíku : k. patní, krychlová
k palci : k. hlezenní, loďkovitá, klínová zevní, střední, vnitřní
- nártní kůstky (metatarsalia) 5
- články prstů (phalanges) 14
– chodidlo je vyklenuto příčně, podélně (klenbu drží šlachy a vazy)
– při stání dotyk ve třech bodech – pata, malík, palec
– klenba může být porušena : podélně (příčně) plochá noha
– plantogram = způsob zobrazení tvaru nohy
Pohybová soustava
– zajišťuje pohyb (lokomoci) – základní atribut života
– sval (musculus) = stažitelná tkáň, podmiňuje jakýkoli pohyb organismu
– sval. tkáň tvořena sval. b. – obsah. kontraktilní bílk. – schopnost stahovat se, vytvářet mech. napětí
Svaly
– hladké – jednojaderné vřetenovité buňky
– dokáží se až 10ti násobně prodloužit, vrstevnatá stavba
– pracuje nezávisle na vůli jedince, kontrakce pomalé, dlouhotrvající
– složkou mnoha vnitřních orgánů – žaludek, střeva, močový měchýř, cévy
– jsou inervovány vegetativními nervy nebo hormony (stah dělohy)
– srdeční – 1-2 jádra, vřetenovité b. s patrným příčným pruhováním
– pracuje nezávisle na vůli jedince
– mezi buňkami charakteristické mezibuněčné spoje = interkalární disky
– pouze v srdci
– stah na popud auton. nervstva – podrážděn sinusový uzlík – od něj se podráždění vede převodovými vlákny a vyvolá následný stah síní a komor
– sympatikus zruchluje, parasympatikus zpomaluje
– rytmika ovlivněna také hormony (adrenalin)
– kosterní
– mnohojad. b. – tvoří vlákna (myofibrily) – ta tvoří snopečky (obal. vazivem) => snopce => sval
– tvořeny bílkovinami – pravidelně se střídá aktin a miozin => příčné pruhování
– asi 600 svalů, připínají se ke kostře pomocí šlach, tvoří 35-45% hmotnosti
– nejširší místo – bříško svalové – vybíhá ve šlachy => svalový úpon
– stah – zkrácení o 1/3 délky
– vliv motoric. nervstva – spojeno se svalovými vlákny = nervosvalová ploténka
– zasaženo různé množství myofibril = motorická jednotka
– signálem pro zahájení – zvýšení konc. Ca2+ v cytopl. sval. vl. při nervovém podráždění
– na sval. vl. se vylije acetylcholin => zasunutí akt. do myozinu => aktinomyozinový
komplex
– v aerob. prostředí : ATP, Ca2+ => ADP + P + energie
– v anaer. pr. : kyslíkový dluh – příčinou nedostatek O2 při oxidaci glukózy => vznik kys. mléčné
– při dlouhodobém nedostatku O2 => svalová křeč
rozdělení svalů podle pohybů, které umožňují :
antagonisté – působí proti sobě (natahovače a ohybače, odtah. a přitah., roztahovače, svěrače)
synergisté – pracují spolu – podporují se v účinku
rotační svaly – působí samostatně
Svaly hlavy
- a) žvýkací – připojeny dvěma úpony na kostře, pracují jako synergisté
– starají se o pohyb dolní čelisti
- sval žvýkací
- sval spánkový
- zevní a vnitřní křídlový sval
- b) mimické – připojeny jedním úponem ke kostře a jedním ke kůži
– všechny synergické
– zajišťují žvýkání, kousání, mrkání, řeč, zpěv, pláč, smích, …
- sval čelní sval bradový
- sval týlní stahovač ústního koutku
- kruhový sval oční stahovač dolního koutku
- svrašťovač obočí kruhový ústní sval
- sval nosní sval smíchový
- sval lícní – malý a velký zdvihač horního koutku úst a nosního křídla
sval tvářový (trubačský)
Svaly krku
- podkožní sval (platyzma)
- zdvihač hlavy (ohybač)
- šikmé svaly (kloněné) – okolo krční páteře, pomocné dýchací svaly
- nadjazylkové a podjazylkové – upnuté na jazylku
Svaly hrudníku
- velký a malý prsní sval – pomocné dýchací
- přední pilovitý sval – je šikmý, u žeber
- mezižeberní svaly – hlavní dýchací sval
– vnitřní – smrštění při výdechu
– vnější – smrštění při vdechu
- bránice – plochý sval oddělující hrudní dutinu od břišní, typický znak savců
– otvory pro jícen, aortu a dolní dutou žílu
– hl. dých. sval – při nádechu se vyklene do břišní dutiny a stlačí orgány
Svaly břicha
– široké, ploché, 3 vrstvy
- přímý břišní sval – ve středu těla přepažen vazivovým pruhem
- příčný břišní sval
- šikmý břišní sval – zevní, břišní
- bederní
Zádové svaly
- trapézový – od krku dolů přes ramena
- široký zádový sval
- pilovité svaly – běží ze strany okolo lopatky – horní a dolní pilovitý
- svaly podél páteře – segmentální uspořádání (jako u ryb) – např. bederní
- svaly pánevního dna – opora pro vnitřnosti (močový měchýř, děloha, střeva,..)
Svaly horní končetiny
- deltový sval – tvoří rameno
- dvojhlavý sval pažní ( biceps ) – na horní části paže
X pracují proti sobě
- trojhlavý sval pažní ( triceps ) – zezadu na horní části paže
- hluboký sval pažní – hluboký sval pažní v hloubi ruky
- hákový sval
předloktí sval vřetenní – jde k palci
- oblý
- vnitřní a vnější ohybač zápěstí
- dlouhý dlaňový sval
- sval palcový a malíkový
- natahovače a ohybače prstů, ……
Svaly dolní končetiny
- bedrokyčelní
- hýžďové svaly – 3 : velký, střední malý
- čtyřhlavý stehenní sval – zepředu
- dlouhý stehenní sval ( krejčovský )
- velký přitahovač stehna – pod čtyřhlavým
- dvojhlavý stehenní sval – zezadu
- přední sval holenní
- trojhlavý lýtkový sval – zezadu, šlachou se upíná na patní kost => šlacha – Achillova šl.
- natahovače a ohybače prstů
- svaly chodidla – přikryty tuhou vazivovou aponeurózou – drží klenbu nohy
onemocnění svalů
– svalový revmatismus a) prudký => revmatická horečka
- b) chronický
– záněty šlach a svalových pouzder
– atrofie svalů = úbytek – vzniká při nepoužívání svalů
– hypertrofie = zbytnění svalů (vlivem hormonu testosteronu – hlavně u mužů)
– plegie = úplné ochrnutí
– paréza = částečné ochrnutí
– hyperkinéza = chorobné mimivolné pohyby